Silverius 2019/03

Silverius 3/2019

Finalistka České Miss studuje Český jazyk pro média a veřejnou sféru.

Bohatá fotogalerie k výročí roku 1989 nejen od Muzea města Ústí nad Labem.

Přístavba šikmé věže v Ústí bude ve stylu středověké strážní věže.

UJEP

1

Silverius 3/2019 Časopis, který pro vás připravujeme na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem.

Adresa redakce: Pasteurova 1, 400 96 Ústí nad Labem Jsme registrováni na Ministerstvu kultury ČR pod číslem E 22417.

Redakce

Obsah „Kariéru modelky nechci pověsit na hřebík.“

Pavel Doulík, hlava Silveria

Kristián Šujan, redaktor

Jana Kasaničová, jazykový korektor, editor

4

Třiadvacetiletá Martina Antošová z Teplic je studentkou naší univerzity. Nedávno se zúčastnila soutěže o nejkrásnější ženu České a Slovenské republiky.

Josef Růžička, grafik, editor a ten, který na to v závěru vždycky ještě hodí očko

10

Kontakt e-mail: redakce@ujep.cz telefon: +420 475 286 274 web: www.ujep.cz

Titulní fotografie V listopadu si připomeneme třicet let od pádu komunismu v naší zemi. V bohaté fotogalerii si můžete prohlédnout důležité momenty sametové revoluce, jak je prožívali lidé v krajském Ústí nad Labem, a třeba se na snímcích také najdete! Kromě toho jsme pro vás připravili rozhovor s děkankou naší filozofické fakulty Michaelou Hrubou, která na atmosféru listopadových dnů zavzpomínala. Hlavní symboly a postavy revoluce jsme se rozhodli vtělit také do titulní fotografie, pro níž nám zapózovala naše studentka Martina Antošová, finalistka České Miss 2019.

Mládí, svoboda, odvaha, pravda a láska..., pojďte oslavit demokracii s námi!

2

Silverius

32

Naše knihovna o sametové revoluci

propůjčuje mnoho zajímavých titulů.

22

Děkanka Filozofické fakulty UJEP profesorka Michaela Hrubá.

Přispějte na přístup do šikmé věže.

Slovo rektora Milé studentky, milí studenti, vážené kolegyně, vážení kolegové, v letošním roce si připomínáme několik důležitých milníků z naší historie. Dne 17. 11. to budou kulatá výročí Dne boje za svobodu a Mezinárodního dne studentstva roků 1939 a 1989. Jsem velice rád, že toto výročí, především díky aktivnímu přístupu naší filozofické fakulty a fakulty umění a designu, oslavíme celou řadou zajímavých akcí. Dalším významným mezníkem je 150leté výročí od úmrtí našeho patrona, Jana Evangelisty Purkyně, který zemřel dne 28. 7. 1869 ve věku 81 let.

Tato výročí nás přirozeně vedou k zamyšlení nad současnou situací ve společnosti, nad riziky spojenými s ohrožením svobody, kterou jsme v minulosti získali, nad vlivem a silou vzdělanosti a vzdělání a nad spoustou dalších s tím souvisejících skutečností.

Společně v poslední době sledujeme organizované demonstrace na Letné, na Václavském náměstí i v celé řadě našich měst v regionech.

Stále častěji se hovoří o rozdělené společnosti na dva nesmiřitelné tábory, právě také o ohrožení svobody, kterou je nutné aktivně bránit a starat se o ni. Slýcháme o fake news, falešných sociálních profilech, o tom, jak jsou řízeně zneužívány, jak je manipulováno se sociálními sítěmi či médii ve prospěch větší moci a vlivu. Jedni dnes závidí Slovensku, kritizují Rusko a stávající politiku Spojených států amerických, jiným zase připadá nepochopitelné, proč bychom měli opouštět naše tradiční evropské hodnoty ve prospěch multikulturalismu, proč bychom se měli vystavovat nebezpečí a rizikům s tím spojeným. Máme přeci svých problémů dost a dost a je třeba, více než kdy jindy, bránit naši vlast.

Nechci si tímto úvodníkem usurpovat právo tyto skupiny lidí jakkoliv rozsoudit. Jediné, na co bych chtěl upozornit a co je nutné dnes aktuálně připomínat, je z mého pohledu vzrůstající vliv a roli vzdělanosti, zdravého rozumu, snahy o pochopení jeden druhého, a také je třeba ukázat, že se vytrácejí lidské vlastnosti, jako jsou pokora či vzájemná úcta.

Co by měly univerzity právě z výše uvedených důvodů nabízet o to intenzivněji a naléhavěji, je otevřený prostor pro diskusi, věcnou argumentaci, výměnu názorů, hledání validních informací, včetně ověření jejich pravosti. To však nebude možné, pokud nebudeme ke vzdělání přistupovat jako k cennosti a výsadě, pokorně

Dále:

Půlkulaté výročí učitelského vzdělávání v Ústí n. L. V zajetí exponenciálního růstu Pod palbou uprostřed džungle Rok 1989 v Ústí Výlety: po stopách revoluce

14 16 26 31 37

a s vědomím, že větší míra vědomostí nám umožňuje větší rozhled, dává četnější možnosti volit, rozhodovat, ale i přemýšlet a adekvátně jednat. V takto „vzdělaných“ jedincích vidím potenciál spojovat znesvářené tábory ve společnosti. V tom vidím i aktuálně největší poslání univerzit... takové lidi vychovávat, takové prostředí nabízet a bránit kopírování cizích názorů.

Věřím, že nejen naši studenti prvních ročníků, které chci v tomto úvodníku také na ústecké univerzitě přivítat, takové prostředí na UJEP nalézají a přistupují ke vzdělávání jako ke svobodě práva i povinnosti.

Váš rektor Martin Balej

4

Silverius

text: Kristián Šujan

foto: Daniel Augustin

„Kariéru modelky nechci pověsit na hřebík,“ říká jedna z nejvyšších finalistek letošního ročníku České Miss 2019 Martina Antošová.

UJEP

5

Finalistka České Miss 2019 Martina Antošová v univerzitním kampusu v Ústí

Byla jednou z nejvyšších finalistek letošní soutěže Česká Miss 2019. Měří 180 centimetrů, její míry jsou 84-63-91. Třiadvacetiletá Martina Antošová z Teplic je studentkou naší univerzity, na pedagogické fakultě studuje obor Český jazyk pro média a veřejnou sféru. Na konci srpna se v Hudebním divadle Karlín v Praze utkala s dalšími jedenácti finalistkami o korunku nejkrásnější ženy České a Slovenské republiky. Nakonec neuspěla, kariéru modelky ale nechce pověsit na hřebík.

Co pro vás osobně znamená svoboda?

Svoboda je pro mě to, že se můžu rozhodnout z minuty na minutu pro něco a mít to. Nemusím se ničím omezovat.

Můžeme všude cestovat, kdekoli a cokoli nakupovat, studovat jakoukoli školu, ale je to třeba i o sexuální orientaci a svobodě vyjadřování.

Přihlásila jste se do Miss „svobodně“ sama?

rozhovor

Ano, přihlásila jsem se sama na popud mých blízkých. Sledovala jsem Miss jako malá holka a tipovala si vítězku. O přihlášce jsem uvažovala už před dvěma roky, ale váha pro mě byla překážkou. Čas plynul a já se pořád nemohla rozhoupat. O loňských Vánocích jsem se konečně rozhodla, že do toho jdu také, zapracovala jsem na postavě a dostala se do finálové dvanáctky.

Co jste v soutěži musela všechno absolvovat?

Začalo to prvním castingem, kdy porota v několika městech vybrala postupující 6

Silverius

dívky. Já byla na pražském castingu, kam se přihlásilo přes 90 holek. V celorepublikovém semifinále vybrali z 50 finálovou šestku, k té se přidalo dalších šest Slovenek a společně jsme odjely na soustředění na Krétu. Začalo první profesionální focení a rozhovory. Nečekala jsem, že nebudu mít ani minutu volného času, od rána do včera jsme neskutečně makaly a do toho všeho bylo strašné vedro. Jsem ale ráda, protože mi to přineslo spoustu nových zkušeností.

Poté jsme se ukázaly také na festivalu v Karlových Varech, kde jsme předváděly večerní róby. Další soustředění proběhlo v Rajských Teplicích na Slovensku, zde jsme natáčely medailonky do televize. Od 18. do 25. srpna jsme pak měli poslední soustředí, které zahrnovalo přípravu ve fitku, nácviky choreografie i kompletní generálku večera.

Součástí byla i tradiční promenáda v plavkách, styděla jste se?

Dřív jsem se styděla, i když jsem měla jít třeba jen na pláž. Od Vánoc jsem ale zhubla asi šest kilo a stud jsem pomalu odhodila.

Když na mě na castingu koukala celá

porota a všichni ostatní, jak procházím tam a zpátky, měla jsem trochu ostych, ale vzápětí to odpadlo. Všichni mě strašili, že kamera přidává čtyři kila, ale nakonec nic takového nebylo v televizi vůbec vidět.

Kdo vám v Teplicích držel palce?

My jsme menší město, takže tam to věděli všichni. Jsou mezi nimi tací, kteří mi drželi palce, i takoví, kteří mi to nepřáli.

Ale to už je život. Mou největší podporou je můj přítel, který je rád, že jsem se do finále dostala. Stejně tak mí rodiče, neumí sice moc vyjádřit emoce z mé účasti v soutěži, ale věřím, že to prožívali se mnou.

Nežárlil váš přítel, že jste se v plavkách ukazovala celému národu?

Nevadí mu to, počas soutěže jsme byli neustále v kontaktu a těšili se na sebe. Je to všechno o důvěře. On není ten typ, který mají, bohužel, některé z jiných finalistek, tedy žárlivý a se zažitou představou, že misska musí mít vedle sebe nutně fotbalistu nebo hokejistu. Soutěž byla fyzicky i psychicky velkou zátěží a kluci by měli být v takových chvílích spíše oporou, než svou polovičku zbytečně stresovat a podezřívat.

Jak to bylo mezi vámi finalistkami s konkurencí?

UJEP

7

Když je holčičí kolektiv, vždycky jsou problémy. Málo koho si pustím k tělu, ale musím říci, že jsme si sedly. Osobně jsem s nikým problém neměla. Logicky jsem se ze začátku nejblíž seznámila s Bárou Hodačovou, která je stejně jako já z Teplic. Ta nakonec korunku České Miss získala a pojede reprezentovat ČR na Miss Universe do Jižní Korey. Stejně jako já měří 180 centimetrů, byli jsme nejvyšší.

Přemýšlela jste před finále o tom, co byste dělala, kdybyste uspěla a musela radikálně změnit svůj život?

Vítězky odjíždí na měsíc na Miss Universe a Miss Earth. To je hodně dlouhá doba, odloučení od nejbližších by pro mě bylo velmi těžké. Současně by to byla velká zkouška pro vztah.

Na druhou stranu jsem si ale říkala, že je dobré, že jsem trochu starší než ostatní holky a není mi třeba 18 let. Přeci jen na světové soutěži je finalistkám klidně i 27 nebo 30 let, takže mladá dívka nemusí mít tolik zkušeností, a tak může být pro ni těžké ten tlak ustát.

Neuspěla jsem, to ale neznamená, že bych chtěla kariéru modelingu pověsit na hřebík, už jsem několik nabídek od modelingových agentur dostala. Současně bych chtěla zapracovat na své angličtině.

Prioritou je teď ale pro mě dokončení bakalářského studia na univerzitě, protože mě čeká závěrečný třetí ročník.

Všechny finalistky se hodně prezentovaly na sociálních sítích, to byl záměr?

Jde o nový koncept, který chce navázat na úspěch soutěže z dob pana Zapletala a paní Maláčové a význam titulu Miss opět povznést. Sociální sítě jsou pro naši dnešní generaci nejlepším komunikačním prostředkem, fanoušci mohli vidět, jak se na soutěž připravujeme, co nás zajímá, stále nám také mohou i napsat. Sociální sítě tak

Finalistka České Miss Martina Antošová na snímku od fotografa Jana Tůmy 8

Silverius

dopomohly k tomu, že soutěž nebyla strojená, ale autentická.

Mnoho dívek se setkává například s tím, že je na internetu obtěžují starší muži.

To je hlavně o lidech, jak se chtějí chovat. Můžou být někde schovaní za počítačem nebo telefonem a psát tyhle věci. S něčím podobným už jsem se také setkala.

Psal vám někdo nějaké negativní komentáře?

Když nám bylo třináct, začal fenomén seznamek. Zakládali jsme si první účty na těchto serverech a starý chlapi mi psali, abych jim poslala nějaké fotky, i teď mi občas mnozí píšou. Ale já jsem se tím nikdy nezabývala a nikdy jsem nikomu nic neposlala. Tehdy u nás na základce kolovaly nahé fotky jedné holčiny, řešila to policie, škola i sociálka.

Mám 15letého bráchu a u něj vidím, jak jsou dnešní teenageři závislí na internetu a potřebují být neustále on-line.

Když se podívám na jeho instagram a vidím jeho kamarádky, jak se fotí a co tam píšou, divím se, že o ně nemají strach jejich rodiče. Je jim 15 a vypadají na 25. Doslova chtějí, aby jim kluci a chlapi psali a lajkovali jejich fotky.

Přijde mi to až děsivé.

„Svoboda je pro mě to, že se můžu rozhodnout z minuty na minutu pro něco a mít to.“

UJEP

9

report

Foglar by možná koukal :-o text: Jan D. Bláha

Skauti na archivním snímku skautského střediska v Chotěboři

„Neměnný“ skauting?

Od svého vzniku na začátku 20. století byl skauting a jeho ideály vždy jakýmsi lakmusovým papírkem úrovně demokracie a prakticky každá politická či revoluční změna v české kotlině vedla buď k jeho zániku, nebo k jeho obnovení. Naposledy tomu bylo krátce po listopadových událostech roku 1989, kdy byl úsilím řady nadšenců obnoven a od té doby mají opět české děti možnost v plném rozsahu okusit něco z darů této myšlenky. Někteří lidé však, bohužel, stále spojují skauting s odkazem doby minulé, s něčím překonaným, s něčím, co už není moderní. V tomto ohledu je fascinující, že si foglarovky, jak se už tradičně knihám skautského vedoucího a spisovatele Jaroslava Foglara přezdívá, stále nacházejí své místo mezi Harry Pottery, Spider-Many či hobity. Přitom právě tyto příběhy vycházejí z Foglarovy zkušenosti práce s mládeží a se skautským oddílem doby, dalo by se napsat, dávno minulé.

Možná je to tím, že v rámci svých výzkumných aktivit sleduji mj. výraznou a zcela očividnou kulturní změnu v exotických částech planety Země, že tak trochu přehlížím změny, které se odehrávají přímo 10 Silverius

kolem mě. Stačí se však rozhlédnout a není obtížné identifikovat celou řadu změn, které se týkají přímo nás. Třicet let je totiž poměrně dlouhá doba i na poměry v evropském prostředí – vždyť tato doba odpovídá přibližně současné délce jedné generace v Česku.

Za zmíněných třicet let se v návaznosti na společenské změny proměnil i samotný skauting. A to je dobře, jinak by se nutně musel stát pouhým zdrojem nadšení vzpomínkových rituálů a součástí seancí lidí rigidních názorových postojů. Během 90. let jsme na našich táborech slýchali od starších skautů: „To za nás se dělalo to či ono.“, „Za nás by se tohle nedělalo.“, „Tohle už přece není skauting.“ apod. Protože mě tyhle připomínky vždycky iritovaly, když dnes vidím změny v tom, co se nám během našeho aktivního skautování zdálo jako neměnné a neochvějné, nekomentuji to, spíše se zatajeným dechem sleduji, k čemu to může být dobré. Tento text budiž jen stručným výběrem změn ve skautingu, jež jsem postřehl a jež mohou být vnímány jako příklad porevolučních celospolečenských změn u činnosti, kterou mnozí lidé označují jako prvorepublikovou a zastaralou.

Kulisy celoroční činnosti skautingu S určitou nostalgií sledujeme na starších fotografiích z 90. let kulisy kluboven, v nichž se odehrával život skautského oddílu. Nástěnky plné ručně psaných poznámek a vzkazů, obrázků a fotografií vystřídaly z počítače vytištěné texty, obrázky a fotografie pořízené v digitální podobě, zdobený nábytek a špalky k sezení leckde nahradily unifikované skříně a židle.

Dokumentování činnosti se odehrávalo především v ručně psaných a kreslených kronikách, zatímco dnešní oddíly dávají stále více přednost digitálním kronikám, webovým stránkám a sociálním sítím, což má jistě jen minimální dopad na zmenšení prostoru v klubovnách. Podobně je tomu i s dalšími písemnostmi – jestliže dříve skříně v klubovnách praskaly v pantech pod tíhou různých lejster, evidence, fotografií apod., dnes se jich řada nachází na sdílených místech na internetu, kde k nim mají podle určené role přístup jednotliví členové a vedoucí oddílů. U stropů některých kluboven se objevily dataprojektory, jinde i počítače. Knihovničky už se neplní tolika novými knihami, protože řada příruček vychází digitálně nebo jsou k dispozici on-line. Oproti tomu byl po roce 1990

Skauti na archivním snímku skautského střediska v Chotěboři

Vyrážíme na výpravu a na tábor Ke skautingu ovšem kromě pravidelných schůzek patří od jeho vzniku také výpravy, tábory a různé expedice. Akce jsme pečlivě zaznamenávali do papírového kalendáře – jen občas došlo k omylu, to když někdo nedopatřením otočil list kalendáře o jeden týden napřed či nazad. Již samotné plánování akce bylo jistou alchymií nad papírovou mapou prodřenou a promoklou skrznaskrz častým používáním, papírovým jízdním řádem, plným dnes těžko rozluštitelných šifer a značek, z něhož jsme pracně vypisovali údaje o přestupech v místech

nezapamatovatelných názvů. V ruce jsme třímali papír či kalkulačku určené k tvorbě rozpočtu akce, nervozitou pak ohlodávali tužku, zda jsme náhodou něco nezapomněli, protože k nejbližšímu telefonu či na poštu to bylo z tábořiště X kilometrů daleko. Téměř nic z toho u dnešních vedoucích nepozoruji. Plánovat cestu, vyhledávat spoje, domlouvat nocleh, objednávat potraviny lze totiž on-line a prakticky odkudkoli.

A pak tu byla tzv. kápézetka (KPZ), rozuměj krabička poslední záchrany obsahující drobné mince, sirky se škrtátkem, březovou kůru, tužku a kousek papíru, jehlu a nit, poštovní známku, lístek s kontakty a telefonními čísly, křídu, žiletku, svíčku, provázek a další užitečné předměty. Kápézetka, o jejíž popularitu se zasloužil Jestřáb, jak se Jaroslavu Foglarovi mezi skauty říkalo, s sebou každý skaut nosil na všechny akce.

Někteří ji z nostalgie uchovávají dodnes, byť se z ní postupně stala spíše KPZ, rozuměj krabička plná zbytečností. Existují však její novější varianty pro přežití v exotické přírodě, kde si pomoc mobilem jen tak člověk nepřivolá a kde drobnosti typu kolíček na prádlo či kancelářská sponka mohou zachránit potraviny před zkázou (viz i kniha Conditions of Fieldwork, kterou

jsme s kolegy vydali v roce 2016 ve vydavatelství Národního muzea v Praze).

O dalším vybavení se ani netřeba rozepisovat. Pouhá představa krosny s hliníkovou konstrukcí, baterky či spacího pytle z počátku 90. let v porovnání se současným outdoorovým vybavením vykouzlí úsměv na tváři.

Komunikace Ani na začátku 90. let nebyly k dorozumívání mezi skauty používány tamtamy, tedy bubny afrických domorodců, ačkoliv na ně Jestřáb odkazoval ve svých knihách o Stínadlech (časopis Rychlých šípů se jmenoval Tam-tam). Za efektivní způsob komunikace byla v té době považována tzv. družinová štafeta, kdy si jednotliví členové družiny (skupina asi o 5–8 členech) předávali informace v kruhu tak, že se postupně potkali či si zatelefonovali (pokud tedy měli doma k dispozici telefon), a když se kruh uzavřel, bylo zřejmé, že informací disponují všichni.

Obdobně jako ve společnosti, i mezi skauty komunikace postupně zestručněla (že by za tím stála short message service, tedy SMS?), nepíšeme a neposíláme si už UJEP

11

report

nárůst počtu knih ve skautských klubovnách enormní, neboť dříve zakázaná literatura se objevila opět na trhu a vydáváno bylo množství nových příruček a metodických pokynů, jelikož nová doba si žádala i nové předpisy. Mnozí to vše objednávali pomocí různých objednávkových listů poštou, aby pak s napětím očekávali, zda jediný podnik dopravující zásilky v Česku zásilku skutečně dodá do místa adresáta. Čas dlouhých front při čekání stále nekončil… a díky některým, dodnes existujícím institucím, zřejmě ani nikdy neskončí. V tom jsme se, bohužel, nezměnili.

text: Jan Daniel Bláha

společnost

dopisy, čím dál méně pohledy, komunikaci ovládly maily, messenger a WhatsApp se smajlíky :-) a emotikony. Papírové novoročenky byly nahrazeny maily. Když jsem si v roce 2012 zakládal profil na Facebooku, protože již někteří členové neměli maily, které považovali za zastaralé, trochu jsem se divil, do jakého světa jsem to vstoupil.

Některé porady pak probíhaly přes Skype, abychom si ušetřili cestu do klubovny. Dnes je i Facebook považován za zastaralý, tak se jen těším, až takhle dopadne také Instagram a jeho další následovníci.

Snad se ještě občas potkáme, protože už i při návštěvě skautů z jiných končin pracujeme s virtualitou: informace o pravidlech a fungování v klubovnách se dozvídáme pouze z QR kódů, které jsou umístěny v jednotlivých místnostech, závady hlásíme formou on-line formuláře a některé klubovny se otvírají na dálku pomocí kódu… Mám ještě pokračovat?

Naděje aneb co zůstalo?

Také díky anonymitě a virtualitě, kterou nám poskytlo prostředí internetu, naše společnost zhrubla. Lidé si na internetu

foto: archiv skautského střediska v Chotěboři

nadávají a lingvisté jen s úžasem do jazykového korpusu zapisují nová slova, která do té doby neslyšeli. Přesto nám tu „něco“ zůstalo a to „něco“ poskytuje naději do budoucna. Ačkoliv výše uvedené změny skautům usnadnily život a nebylo by dobře ze skautingu dělat skanzen, zůstaly jeho trvalé hodnoty a ideály: parta kamarádů, podpora všestrannosti, dobrodružství, objevování samostatnosti a schopnosti postarat se (nejen) v přírodě o sebe i své blízké, umění pomoci tam, kde je to potřeba, myšlení na druhé, nejen na sebe, dostat děti i dospělé ven z bytů a domů a z města do přírody. Snad podobné hodnoty zůstaly a zůstanou i ve větší části naší společnosti.

Řada skautek a skautů míří na vysoké školy a mnozí z nich jistě najdou cestu i k nám, na UJEP, a to napříč obory všech našich osmi fakult.

Pojďme, milé sestry a milí bratři, využít příležitosti, kdy si na UJEP budeme připomínat 30 let od sametové revoluce a kdy se probouzí snaha dát dohromady absolventy naší alma mater!

Potkejme se nebo o sobě dejme alespoň vědět!

Nezáleží přece na tom, čím se ve svém studiu či práci zabýváme, ale na tom, jaké hodnoty vyznáváme. Jakoukoli iniciativu (setkání či projev skautingu na univerzitě) rád podpořím!

Jelikož věřím, že skauti nebudou chtít sedět u virtuálního ohně, potkávat se na chatu, ale spíše zajet společně na chatu, jelikož věřím, že pobyt v přírodě nelze stále ničím nahradit, a jelikož věřím, že férové jednání dává stále smysl, nemám problém přijímat ty nové věci, které skauting, a nejen ten, potkaly. Jestřáb by možná koukal, protože však byl inovátor a rád objevoval nové věci, třeba by spíše vymyslel nějakou novou sociální síť na sdílení dobrých nápadů a her, neboť kdo si hraje, nezlobí.

Obsah kápézetky na fotografii od Jana Groha (zdroj: Wikipedie)

12 Silverius

UJEP

13

text: prof. PhDr. Jiří Škoda, Ph.D., děkan PF UJEP

Půlkulaté výročí učitelského vzdělávání v Ústí nad Labem Vedle velkého výročí týkajícího se založení města Ústí nad Labem před 770 lety si letos připomínáme i jedno výročí malé, ale pro nás o to důležitější. V roce 1954, tedy před 65 lety, byla v Ústí nad Labem založena Vyšší pedagogická škola, přímý předchůdce naší současné pedagogické fakulty. Započala se tak historie přípravy učitelů v Ústí nad Labem. S oblibou říkám, že pedagogická fakulta (která dostala tento název v roce 1964) je starší než samotná Univerzita Jana Evangelisty Purkyně.

A jsem hrdý na to, že jedno výročí v souvislosti s naší fakultou slavím i já sám. Před 30 lety jsem totiž poprvé vstoupil na její půdu a navzdory ne příliš dobré pověsti, které se fakulta v té době těšila, jsem zde zůstal a opravdu upřímně jsem toho nikdy nelitoval. Za těch 65 let prodělala příprava

učitelů v Ústí nad Labem obrovský rozvoj.

Dnes nepřipravujeme pouze učitele pro všechny typy škol, ale i celé spektrum dalších pedagogických pracovníků – sociální pedagogy, speciální pedagogy, vychovatele, pedagogy volného času a pracovníky některých dalších specifických profesí. Těžiště studijních programů na pedagogické fakultě však zůstává zaměřeno především na přípravu učitelů všech stupňů. Příprava učitelů si nejen na UJEP, ale i celostátně, prošla řadou peripetií a musela být připravena čelit různým výzvám, které rozhodně nebyly vždy pozitivní. Troufám si říci, že ve spolupráci s filozofickou a přírodovědeckou fakultou jsme tyto výzvy zvládli, což bylo podtrženo a korunováno nedávným získáním institucionální akreditace pro oblast vzdělávání Učitelství pro naši

univerzitu na dobu 10 let, což pokládám za milník, který je svým významem vskutku historický. A je jistě symbolické, že přišel právě v roce zmiňovaných výročí. Rozhodně však není čas usnout na vavřínech.

Přicházejí výzvy nové a v mnoha ohledech možná ještě palčivější – nízká úroveň kvalifikovanosti učitelů v Ústeckém kraji; tragický nedostatek kvalifikovaných učitelů přírodovědných předmětů, matematiky, cizích jazyků a v poslední době dokonce i českého jazyka; nízký podíl absolventů učitelského vzdělávání, kteří skutečně odcházejí do škol vykonávat svoji profesi; a nemohu nezmínit i nízkou úroveň uchazečů o studium učitelství v některých studijních programech. Přesto zůstávám optimista. Společnost si snad začíná konečně uvědomovat, že bez kvalitních

společnost Momentka z festivalu Integra Jam v Městských sadech v Ústí nad Labem.

14 Silverius

foto: archiv PF UJEP

a kvalifikovaných učitelů nebude mít ani kvalifikovanou pracovní sílu a tolik potřebné odborníky v různých odvětvích naší ekonomiky. Tyto trendy se projevují nejen nárůstem platů učitelů, ale i cílenou finanční podporou vysokoškolské přípravy učitelů. Ta směřuje do oblastí, které pokládáme v přípravě učitelů za stěžejní – tedy do rozvoje předmětových didaktik, a především do výrazného posílení

pedagogických praxí, po kterém volají jak představitelé škol jako zaměstnavatelé našich absolventů, tak samotní studenti učitelství. Vedle těchto výzev metafyzických nás však v tomto roce velkých a malých výročí očekávají i výzvy fyzické, ba přímo materiální. Po dokončení stavby budovy CPTO opustí pedagogická fakulta po 30 letech objekt bývalé Krajské politické školy v ulici Hoření. Tomu bude předcházet náročná (logisticky i finančně) adaptace

uvolněných prostor po přírodovědecké fakultě v objektu České mládeže. Pedagogická fakulta tak bude po několika desítkách let konečně pohromadě, navíc jako součást univerzitního kampusu. Doufám, že dosavadní příznivý vítr pro učitelské vzdělávání bude vanout i nadále a naše univerzita se stane pevným a respektovaným pilířem přípravy učitelů, která bude vyhledávanou destinací pro zájemce o studium učitelství.

UJEP

15

text: Jiří Fišer (katedra informatiky PřF)

V zajetí exponenciálního růstu

věda na UJEP

Třicet posledních let v oblasti informačních a komunikačních technologií je věkem exponenciálního růstu. Podle známého Moorova zákona se počet tranzistorů zdvojnásobuje každých osmnáct měsíců.

V podobném tempu roste i velikost počítačových pamětí, počet pixelů na displejích a přenosová rychlost Internetu.

Za třicet let tak vzrostl výkon procesorů v řádu deseti miliónů. Nejrychlejší komerčně dostupný superpočítač světa v roce 1989 (Cry Y-MP Model D) měl asi pětkrát menší výpočetní kapacitu, než má současné Raspberry Pi 4, což je malý jednodeskový počítač v ceně méně než 1 000 Kč.

Podobný vývoj zaznamenalo i ukládání resp. sdílení dat. V roce 1989 trvalo přes měsíc, než celý tehdejší internet přenesl jeden terabyte informací (= řádově velikost pevného disku současného PC). V roce 2004 se stejné množství dat přeneslo za 1,7 vteřiny.

Předpokládá se, že v roce 2019 bude jeden terabyte dat přenesen za setinu sekundy.

Exponenciální růst se vyskytuje relativně běžně ve fyzice, biologii i ekonomice, je však vždy omezen dostupnými zdroji, tj. buď roste jen s nízkým tempem (např. ekonomika v jednotkách procent, počet lidí na Zemi cca o 1 % ročně), nebo je výrazně časově omezen (růst jasu meteoritu, růst počtu bakterií). Výjimkou je růst virtuálních hodnot jako například inflace. Při maďarské hyperinflaci v letech 1945 až 1946 vzrostly ceny v řádu 1029, s dvojnásobením každých 15 hodin v nejprudší fázi (i zde byl nakonec vyčerpán fyzický zdroj, tedy bankovkový papír).

V případě výroby či technologického rozvoje je exponenciální růst srovnatelný s rozvojem informačních a komunikačních technologií zcela nepředstavitelný. Od roku 1989 se nám délka dálniční sítě či produkce aut nezvětšila desetmilionkrát (naštěstí).

Jaký však je vliv tohoto exponenciálního růstu oblasti informačních technologií na člověka?

V některých oblastech je tento vliv překvapivě malý. Například při pořizování textů není rozdíl téměř patrný. Pořízení textu v programu T602 se časově téměř neliší od pořízení téhož textu v moderním textovém procesoru. V mobilním telefonu je dokonce časově ještě náročnější.

Důvod je zřejmý: lidský mozek (úložiště a procesor), lidské smysly (vstupní zařízení) a lidská výstupní zařízení mají jen omezenou kapacitu, která (téměř) neroste.

Rozhodující je vliv sociálních sítí a jiných prostředků sdílení informací. Ty totiž umožňují využít potenciál celé lidské společnosti.

Ten je prozatím využit jen zcela nedostatečně, neboť lidé jsou často komunikačně izolovaní bez znalostí nutných k alespoň elementárnímu využití globální mezilidské komunikace (tj. například znalostí angličtiny či jiného univerzálního jazyka, nejen počítačová gramotnost apod.). Jen malý vliv má v tomto případě exponenciální růst lidské populace.

Cray Y-MP Nejvýkonnější superpočítač 1988–1989 Výpočetní výkon: 2,66 miliard operací za vteřinu (Gflops) Cena: 32 milionů $ (v cenách 2010) Příkon: 200 kW Hmotnost: 2 500 kg 16 Silverius

Výsledný vliv je bohužel negativně ovlivněn mnoha problematickými aspekty současných informačních technologií, jako jsou neefektivní využívání vzrůstající kapacity (spam, uspokojování neproduktivních potřeb, kryptoměny), šíření falešných a podvržených informací (hoaxy, dezinformace) či cenzura, která v poslední době v celosvětovém měřítku bohužel roste.

věda na UJEP

Foto: Lawrence Livermore National Laboratory

pořizují data, resp. je aktualizují, případně opravují chyby. Příkladem jsou kupříkladu známé mapové platformy Google Maps, Mapy.cz nebo projekt OpenStreetMap, který je dokonce kombinací open-source a crowd-source přístupů.

Přesto však lze indukovaný efekt exponenciálního růstu v některých oblastech sdílení informací zaznamenat. Typickým příkladem je tvorba open-source softwaru, případně přístupy crowdsourcingu. Z původních izolovaných projektů (projekt GNU, TeX) se open-source rozvinul v soběstačný ekosystém od operačního systému (Linux) přes rozsáhlé vývojové nástroje (např. Python nebo R) po plnohodnotné koncové aplikace (Libre Office, VLC přehrávač, grafické editory). Při tvorbě rozsáhlých databází a na ně vázaných platforem se zase uplatňují přístupy crowdsourcingu, kdy sami uživatelé

Raspberry PI 4 Nejlevnější počítač třídy PC v roce 2019 Výpočetní výkon: 11 miliard operací za vteřinu (Gflops) Cena: 35 $ Příkon: 12,5 W Hmotnost: 45 g UJEP

17

text: Lída Dubinská

foto: archiv knihovny

Svět se mění a Česko s ním Historie vlastní země výrazně ovlivňuje život každého člověka. Jedni žijí v míru a blahobytu, jiní musí čelit obavám o své bezpečí i obživu. Letos je to 30 let od mocenského převratu, který se obešel bez násilí, a přesto změnil životy všech obyvatelů Československa. Rekapitulace je dnes na místě nejen kvůli kulatému jubileu.

knihovna

Mnozí ze čtenářů těchto řádků ještě nebyli na světě a zorientovat se v historii pro ně nese svá úskalí. Ti starší, kteří něžnou revoluci sami zažili, o ní jistě vědí své.

Její následky měly celospolečenský dopad.

Otevření hranic směrem na západ umožnilo lidem cestovat a těšit se ze zboží dříve v obchodech chybějícího. To však bylo jen jedním dílkem skládačky. Změna řízeného hospodářství v tržní model spojený s privatizací státního majetku a restitucí majetku soukromého společností rezonuje dodnes stejně jako oddělení Česka od Slovenska a členství v Severoatlantické alianci či Evropské unii.

Bylo by příjemné žít v plně demokratickém státě se stabilní politickou kulturou a vzrůstající ekonomickou silou. Přestože je rostoucí tendence životní úrovně našeho

18 Silverius

obyvatelstva zřejmá, Česko se zase zmítá v protestech. Jak se to stalo? Ucelenější názor na historii se promítá do lepšího pochopení situace současné. Naše knihovna o sametové revoluci propůjčuje mnoho zajímavých titulů, pojďme se tedy alespoň na pár z nich společně podívat.

FRANTIŠEK EMMERT – Sametová revoluce: kronika pádu komunismu 1989 Detailní průnik do zákulisí sametové revoluce odhalující, které osobnosti v ní hrály roli, jak vypadala situace v socialistickém Československu před 17. listopadem i jaký byl průběh samotných revolučních událostí.

MICHAL PULLMANN – Konec experimentu: přestavba a pád komunismu v Československu Studie zabývající se dynamikou společenské přestavby analyzující předpoklady pozdějšího zhroucení vládnoucí politické moci promlouvající obtížnějším jazykem, avšak aplikující historickosémantickou metodu.

PAVEL KOSATÍK – Češi: 1989: jak se stal Havel prezidentem Další pohled do nitra sametové revoluce je zde vyobrazen komiksovou formou a o to působivěji nastiňuje, jak se události seběhly, proč do prezidentského křesla usedl Václav Havel a jaké byly reakce společnosti.

Vlasta Burian kdysi pronesl, že je Česko nejkrásnější zemí na světě, jen je škoda, že tu žijí Češi. Situace s námi ale nebude tak zlá. Vše se mění, zrovna tak i poměry v každé společnosti. Ať vám jsou tituly z naší knihovny proto správným zdrojem informací.

tohle bude manšaft snů! V ÚSTÍ NAD LABEM vzniká UNIVERZITNÍ HOKEJOVÝ TÝM Naše univerzita a HC Slovan Ústí nad Labem dávají dohromady univerzitní hokejový tým. Jejich cílem je vytvořit družstvo, které by se mohlo pravidelně účastnit nově vzniklé Univerzitní ligy lední hohokeje (ULLH). „Tým sestavujeme pod pracovním názvem HC UJEP Ústí nad Labem. V současné době probíhá hledání a monitoring hráčů, kteří přicházejí v úvahu. První akcí by mohl být přátelský zápas s mančaftem TU Liberec v lednu 2020,“ vysvětluje prorektor pro vědu UJEP, doc. Ing. Martin Novák, Ph.D., který je zároveň dlouholetým hokejovým funkcionářem.

Už je to 150 let. 28. července 1869 zemřel Jan Evangelista Purkyně, český fyziolog, anatom, biolog, básník a filozof, jehož jménem se honosí naše univerzita. Jeho odkaz je všudypřítomný.

Hned v průčelí univerzitního kampusu vítá příchozí umělecké vyobrazení mladého Purkyně z dílny absolventa FUD UJEP Patrika Antcaka. Ve foyeru Multifunkčního informačního a vzdělávacího centra UJEP vlídně shlíží na studenty socha Purkyně v nadživotní velikosti. „U příležitosti připomenutí významného data jeho úmrtí jsme sochu nechali zrestaurovat a opravit,“ říká prorektor pro vnější vztahy prof. Pavel Doulík. V lobby MFC v kampusu jsou zároveň vystaveny rollupy připomínající Purkyňovo život a dílo. Na začátku zimního semestru proběhne přednáška dr. Davida Tomíčka na téma život, dílo J. E. Purkyně. „V roce 2020 plánujeme vytvoření bronzového odlitku sochy J. E. Purkyně, shodné se sádrovou sochou v lobby MFC, a jeho instalaci na budoucím náměstíčku před budovou Centra přírodovědných a technických oborů UJEP,“ dodává Doulík.

UJEP ZÍSKALA INSTITUCIONÁLNÍ AKREDITACI

UJEP a HC Slovan tedy vyzývají všechny vhodné kandidáty na hráče univerzitního týmu, aby se neváhali přihlásit. Veškeré potřebné informace jim sdělí Ing. Jiří Pelc (jiri.pelc@slovanusti. cz). Součástí dlouhodobé spolupráce mezi UJEP a HC Slovan Ústí nad Labem je nejen vzájemná oboustranná propagace, ale také sportovní a vzdělávací činnost.

STAVBA OBŘÍHO CENTRA PŘÍRODOVĚDNÝCH A TECHNICKÝCH OBORŮ MÍŘÍ DO FINÁLE Historicky největší budova ústecké univerzity (UJEP) je v poslední třetině své výstavby. Obří Centrum přírodovědných a technických oborů (CPTO) pro 1 500 studentů a vědeckých, akademických a neakademických pracovníků, rostoucí na místě bývalé porodnice v krajském Ústí, je ve fázi dokončení hrubé stavby. „Čeká nás montáž technologií a vybavování interiéru zařizovacími předměty. V poslední fázi dojde k finálním úpravám venkovních prostor,“ popsal kvestor UJEP Leoš Nergl.

Samotná stavba CPTO bude zahrnovat přednáškové sály, menzu či specializované laboratoře. Sídlit v ní budou přírodovědecká fakulta a fakulta životního prostředí. V blízkosti vznikne i parkoviště pro více než 200 aut.

Institucionální akreditaci (IA) od Národního akreditačního úřadu pro vysoké školství získala naše univerzita pro pět oblastí vzdělávání. Díky institucionální akreditaci jsou vysoké škole oprávněné samostatně vytvářet, schvalovat a uskutečňovat studijní programy v určitých oblastech vzdělávání.

Naše univerzita získala institucionální akreditaci pro Historické vědy (pro bakalářský, magisterský i doktorský typ studijních programů), Neučitelskou pedagogiku (pro bakalářský a magisterský typ studijních programů), Učitelství (bakalářský a magisterský typ studijních programů), Vědy o Zemi (bakalářský a magisterský typ studijních programů), Tělesnou výchovu a sport; kinantropologii (pro bakalářský typ studijních programů).

UJEP

19

ve zkratce

připomínáme si kulaté výročí 150 let od úmrtí jana evangelisty purkyně

ve zkratce

ŘEDITELÉ ČTYŘ STŘEDNÍCH ŠKOL SE SETKALI se zástupci fakulty zdravotnických studií

koncertů a úspěšně reprezentovaly sborové umění nejen ústecké univerzity, ale také Ústeckého kraje.

Hudební festival „Kulturní léto“ se každoročně koná v Chorvatsku a pořádá jej agentura AUGUST – centrum kultury, umění a sportu.

Letošní ročník proběhl ve městě Crikvenica. „Nejvýznamnější vystoupení bylo v kostele Sv. Antuna v Crikvenici, na kterém se sbor představil duchovní tvorbou našich a světových skladatelů.

Koncert měl vynikající ohlas u publika, které si potleskem vestoje vyžádalo další přídavky,“ komentuje atmosféru koncertu v místě konání festivalu sbormistr doc. Vladimír Kuželka. Další významné vystoupení provedly Kuželky v horském městečku Bribiru na Vinodolských kulturních dnech, kde účinkovaly společně s orchestrem Ambitus z Plzně. S ním také vystoupily při závěrečném koncertě na promenádě crikvenického náměstí „Trg Hygia“.

Vedení fakulty zdravotnických studií se na konci srpna setkalo se zástupci středních škol ústeckého regionu vzdělávajících žáky v nelékařských zdravotnických oborech.

Byli to ředitelé či jejich zástupci Střední zdravotnické školy, Děčín, Střední zdravotnické školy a Obchodní akademie, Rumburk, p. o., Střední odborné školy energetické a stavební, Obchodní akademie a Střední zdravotnické školy, Chomutov, p. o., a VOŠZ a SŠZ z Ústí nad Labem. Jednání se zúčastnili také pracovníci Ústeckého kraje, do jehož působnosti střední školství spadá, Ing. Dagmar Waicová, vedoucí Odboru školství, mládeže a tělovýchovy Ústeckého kraje (ÚK), a Mgr. Roman Kovář, vedoucí Oddělení organizací a koncepcí Odboru školství, mládeže a tělovýchovy ÚK. „Byli jsme rádi, že můžeme ředitelům a jejich zástupcům ukázat naše moderně vybavené prostory, kde realizujeme výuku i provádíme výzkumnou práci.

Provedli jsme je Laboratoří prevence a podpory zdraví, Laboratoří pro studium pohybu, specializovanou senzorickou tělocvičnou i odbornou učebnou s nově získanými anatomickými plastinátovými exponáty. Na všech místech byl pro ně k dispozici komentář od kompetentních akademiků,“ uvedl proděkan pro rozvoj RNDr. Karel Hrach, Ph.D.

Dívčí komorní sbor Kuželky bodoval na mezinárodním hudebním festivalu Kuželky, dívčí komorní sbor pedagogické fakulty naší univerzity, se v průběhu léta zúčastnily Mezinárodního hudebního festivalu AUGUST 2019 v Chorvatsku. Uskutečnily tady řadu vynikajících 20 Silverius

Letní škola historie pod jedlovou ukázala, že dějepis rozhodně není nuda V termínu 21.–25. 8. 2019 se v rekreačním středisku osady Pod Jedlovou uskutečnil již osmý ročník Letní školy historie, kterou pořádá katedra historie Filozofické fakulty UJEP a finančně ji podporuje také Ústecký kraj. Univerzitě, fakultě a krajskému vedení za to mnohé díky! Tématem letošní letní školy, určené pro středoškoláky, ale i studenty vysokoškolské, kteří se na „mladších“ učili, byly sny, vize a fantazie v dějinách. Přednášky a další výukové programy byly široce rozkročené mezi středověkem a 20. stoletím.

V jednom anonymním hodnocení z pera frekventanta/frekventantky kurzu se lze dočíst, že byla podceněna či dokonce upozaděna antika.

To skutečně byla. Smyslem kurzu nicméně bylo především identifikovat určité konkrétní sny, které v evropské kultuře po staletí rezonují. Výsledkem debat byly sny, které lze vztáhnout k vladaři (panovníkovi), resp. mesiášovi (dobrému i špatnému/falešnému), státnímu útvaru, společenskému uspořádaní, blahobytu apod.

K těmto tématům směřovaly i přednášky, o něž se postarali pracovníci a doktorandi ústecké „fildy“.

„Své studenty se snažím učit zodpovědnosti – za svoje slova a za svoje skutky,“ říká Michaela Hrubá.

Významné 30. výročí od sametové revoluce si připomene také naše filozofická fakulta. Garantem plánovaných akcí je její děkanka prof. Michaela Hrubá, která v rozhovoru pro Silverius zavzpomínala na rok 1989 a současně zhodnotila současnou situaci ve společnosti. „Svoboda je pro mne především zodpovědnost. Většinová společnost ale, bohužel, svobodu se zodpovědností nespojuje, vidí ji jako neomezenou možnost projevu a konání mnohdy na hranici rčení ‚co není zakázáno, je povoleno ‘. To je špatně,“ říká profesorka v oboru České a československé dějiny Michaela Hrubá.

Jak vzpomínáte na rok 1989?

Byla jsem v poslední ročníku na tehdejší Pedagogické fakultě. Podzim 1989 mám spojený s historickou exkurzí do NDR, kde jsme s německými studenty registrovali zprávy o trabantech v Praze a jejich krajanech kempujících na západoněmecké ambasádě. Na katedře historie se objevilo „Několik vět“, petice proti Gabčíkovu-Nagymaros, která byla namířena proti stavbě obřího vodního díla na Dunaji a v Maďarsku se stala příčinou

protirežimních demonstrací. Pár týdnů před 17. listopadem část spolužáků odmítla nastoupit na vojenskou katedru, z čehož byl ohromný průšvih. My, studenti pátého ročníku, jsme nastoupili na praxe, já na gymnázium v Žatci. Po událostech na Národní třídě jsme pak mohli využít přístup na střední školy, které se jejich ředitelé zpočátku snažili udržet v izolaci.

Pak to všechno bylo velmi intenzivní, jsem ráda, že jsem tu atmosféru sounáležitosti, radosti a naděje zažila. Hned v létě roku 1990 jsme potom se spolužáky procestovali

západní Evropu s českými vlaječkami přišitými na krosnách.

Jaká byla tehdejší studentská obec v Ústí nad Labem?

Měla jsem velké štěstí, že jsem studovala na katedře historie. Na obor dějepis nebylo lehké se dostat, studenti mnohdy zkoušeli přijímací zkoušky opakovaně, já jsem taky rok před přijetím na VŠ musela učit na jedné sídlištní základce v Mostě.

Vážili jsme si toho, že můžeme studovat, stáli jsme na začátku semestru fronty v knihovně, abychom dostali potřebné učebnice, často jsme sedávali na Hnátě, na stroji jsme opisovali básničky Václava Hraběte, dobrovolně jsme jezdili s tělocvikáři do Tater. V každém kruhu prý byl někdo, kdo sledoval situaci a donášel, UJEP

21

což se i v našem případě nakonec potvrdilo. Katedra historie, kde vládl kolegiální duch a někteří vyučující byli velmi otevření a chránili nás, byla ale spíš výjimkou.

Jak vypadalo město a jeho obyvatelé?

V čem nejvíce se lišila společnost od té současné?

Michaela Hrubá Prof. PhDr. Michaela Hrubá, Ph.D., vystudovala Gymnázium v Žatci a poté, co nebyla přijata na FF UK v Praze obor Historie, působila na 10. základní škole v Mostě jako učitelka dějepisu. V letech 1985–1990 studovala Pedagogickou fakultu v Ústí nad Labem, obor dějepis-český jazyk a literatura. V roce 2001 prošla rigorózním řízením na Katedře pomocných věd historických a archivního studia FF UK v Praze, kde ve stejném roce složila státní doktorskou zkoušku a získala titul Ph.D. V roce 2009 absolvovala habilitační řízení na FF JU v Českých Budějovicích v oboru České dějiny a v roce 2018 řízení ke jmenování profesorkou na FF Univerzity Pardubice. Od roku 1990 působí na katedře historie dříve Pedagogické fakulty (od roku 1991 na UJEP), kterou v letech 2002–2015 vedla. Pod jejím vedením byl na ústecké univerzitě založen Ústav humanitních studií, v letech 2005–2006 byla jeho ředitelkou. Ústav se transformoval na filozofickou fakultu, jejíž děkankou byla v letech 2006–2011 a od roku 2015 dosud.

Zabývá se výzkumem starších českých dějin, zejména problematikou kulturních a sociálních dějin pozdního středověku a raného novověku, dějin měst a městské společnosti s akcentem na genderové aspekty, každodennost a zpřístupňování městských pramenů. Pozornost zaměřuje též na regionální dějiny severozápadních Čech a specifika vývoje příhraniční oblasti v kulturním, sociálním i hospodářském kontextu vývoje českého státu. Na katedře historie FF UJEP garantuje obor Historie a je předsedkyní oborové rady doktorského studia českých dějin. Přednáší starší české dějiny a vede historické a specializační semináře.

22 Silverius

Pamatuji výstavbu obludné budovy Krajského výboru KSČ, která hyzdí střed města dodnes a zlikvidovala historickou Dlouhou ulici. Pamatuji si rozbouranou Leninovu (dnešní Masarykovu ulici), kde byly zbytečně zničeny krásné činžovní domy, pamatuji brutální inverze, červené praporky na autobusech – celé město bylo šedé a mnohdy mi po návratu domů, do mé rodné Peruce, páchl kabát chlorem. Stejně jako dneska tu byla komunita lidí kolem Divadla hudby, kde byl filmový klub, nebo Činoheráku, která žila s městem, zajímala se o jeho historii a chtěla trochu víc, než jen přespávat na sídlišti. Něco se změnilo k lepšímu, ale upřímně musím přiznat, že jsem si před třiceti lety myslela, že změny ve společnosti budou větší. Ústí nad Labem patří stále k městům, kde sociální skladba obyvatel, bohužel, limituje rozvoj občanské společnosti.

Možnosti informovat o dění v politice a ve společnosti jsou dnes mnohem jednodušší než před rokem 1989. Odkud všude jste měli informace o tom, co a kde se děje?

Nebyl internet, mobilní telefony – pro většinu zejména mladší generace situace asi dost nepředstavitelná. Různé texty se přepisovaly přes kopírák na stroji a předávaly se po lidech – tak mezi ústecké studenty přišlo „Několik vět“ i zmíněná petice proti Gabčíkovu-Nagymaros či informace o konání ekologických demonstrací v Teplicích v roce 1988. Asi většina lidí, kteří fandili společenským změnám, poslouchala Svobodnou Evropu nebo Hlas Ameriky, odkud také přišly první informace o tom, co se stalo na Národní třídě.

Co pro vás osobně znamená svoboda?

Jak se mění význam svobody v dnešní době?

Svoboda je pro mne především zodpovědnost. Většinová společnost ale bohužel svobodu se zodpovědností nespojuje, vidí ji jako neomezenou možnost projevu a konání mnohdy na hranici rčení „co není zakázáno, je povoleno.“ To je špatně. Své studenty se proto snažím učit zodpovědnosti – za svoje slova a za svoje skutky. Když Václav Havel mluvil v devadesátých letech o tom, že bude trvat několik generací, než se lidé pokřivení totalitním režimem naučí žít ve svobodné společnosti, myslela jsem, že přehání, ale ukazuje se, že měl pravdu.

Zná podle vás mladá generace svou historii a je vůbec důležité, aby ji znala?

Není v současné hektické době důležitější budoucnost?

Ve staré posluchárně na katedře historie jsme měli dlouhá léta viset citát Marca Tullia Cicera „Historie – magistra vitae“ (Historie – učitelka života). Trochu jinak ve stejném smyslu formuloval význam poznání vlastní historie filozof George Santayana, který napsal: „Kdo nezná svou minulost, je odsouzen ji opakovat.“ V těchto dvou citátech je asi nejlepší odpověď na vaši otázku.

Je důležité, aby mladá generace znala historii, věděla o významných osobnostech, které lidstvo posunuly a obohatily, a zároveň o zrůdách, které způsobily mnoho bolesti a utrpení. Bez pochopení toho, co vyneslo na světlo Hitlera a Stalina, nepochopíte nikdy, co je nebezpečné v současné společnosti, a tedy co ohrožuje budoucnost nás všech.

Některé postavy v revolučním roce 1989 dostávají vlivem zlých jazyků i fake news nádech negativní konotace. Jako například Václav Havel. Proč tomu tak je a jak jste Havla vnímala v letech 1989–1990 vy? Vidíte v současnosti v ČR někoho podobného Václavu Havlovi?

Když se mezi studenty začalo diskutovat na konci roku 1989 o novém prezidentovi, zaznívalo zpočátku především jméno Alexander Dubček, někteří také preferovali Valtra Komárka. Velmi rychle se ale většinovým kandidátem studentů, alespoň v mém okolí, stal Václav Havel. Dokázal pojmenovávat věci pravými jmény, jeho kultivovaný a zároveň velmi opravdový a lidský projev

text: Kristián Šujan

foto: Jana Laudová

byl tak vzdálený tomu, co jsme znali od dosavadních vládních představitelů, a tím nemyslím jen slavné vystoupení Milouše Jakeše z Červeného Hrádku. První novoroční projev Václava Havla jako prezidenta, v němž zazněla památná věta „Naše země nevzkvétá“, jsme všichni u televize hltali.

Stejně jako řadu dalších projevů, zejména ten, kterým si získal americké kongresmany v únoru 1990. Nikdo jiný z představitelů naší země, včetně Havlových nástupců v úřadu, nezískal takové ocenění a úctu. Pokud si přečtete onen zmíněný únorový projev proslovený před téměř třiceti lety, po kterém se tehdy našemu prezidentovi dostalo několikaminutového standing ovation, pochopíte význam a velikost osobnosti Václava Havla – jeho slova pořád platí. Jeho potřeba stavět morálku nad momentální prospěch a politikaření si vysloužila od jeho nástupců nálepku „havlismus“ či „pravdoláskařství“. Nic není černobílé, ani Václav Havel nebyl jistě bez chyb a nepochybně se dopustil i řady omylů, nicméně politika s takovým morálním kreditem a mezinárodním renomé jsme tu od jeho odchodu neměli a já nikoho podobného mezi současnými politiky či veřejnými činiteli nevidím.

V kampusu UJEP máme lavičku Václava Havla. Co pro vás tento symbol znamená?

Lavičku Václava Havla jsme pořídili s přispěním řady kolegů a kolegyň z univerzity i dalších lidí na podzim 2016, kdy si naše fakulta připomínala deset let své existence a zároveň by býval Václav Havel oslavil osmdesáté narozeniny. Chtěli jsme si připomenout nejen jeho návštěvu na naší fakultě nedlouho před jeho smrtí v roce 2011, ale zároveň to, že v poslání naší filozofické fakulty se odráží množství myšlenek, které Václav Havel řekl či napsal a které třeba věnoval i našemu poničenému regionu, když v prosinci 1992 navštívil tehdy likvidované Libkovice. Lavička, která je komponovaná jako posezení pro dva diskutující lidi, je symbolem dialogu. Právě dialogu, jehož cílem je překonání rozporu a hledání smysluplných cest, chceme naše studenty učit.

UJEP

23

text: Monika Beranová

grafika: Monika Rašková

TŘICET / 1989—2019 Třicet let od sametové revoluce si naše univerzita připomene mnoha společenskými i kulturními akcemi. Organizaci významného výročí se již od počátku roku 2019 věnuje FF spolu s FUD, rektorátem, PF, Studentskou unií UJEP, Muzeem města Ústí nad Labem, Archivem města Ústí nad Labem, Územním odborným pracovištěm NPÚ v Ústí nad Labem, Činoherním studiem, Veřejným sálem Hraničář, Severočeskou vědeckou knihovnou Ústí nad Labem, Collegiem Bohemicem, Magistrátem města Ústí nad Labem, Českou televizí a Rockovým klubem Tukan.

23. 10. – 29. 11. 2019, Galerie Emila Filly SAMETOVÁ VÝSTAVA: VÝSTAVA SOUČASNÉHO UMĚNÍ KOMBINUJÍCÍ HISTORICKÉ MATERIÁLY A AKTUÁLNÍ UMĚLECKÁ DÍLA

filmů dokumentujících obce v těžební oblasti před jejich likvidací.

Dobové dokumenty a umělecká díla budou na výstavě konfrontovány s audio a video nahrávkami vzpomínek přímých účastníků sametové revoluce v Ústí n. L. realizovanými ve spolupráci s Post Bellum, o. p. s., a také se současnými uměleckými díly připravenými mladými výtvarnými umělci působícími nyní na UJEP (především studenty), která reagují na odkaz sametové revoluce a v širším kontextu také na tehdy i nyní akcentované otázky spojené s principy svobody a demokracie.

Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí? Performance na základě rozhovorů s pamětníky, sdílejícími zkušenost se životem před a po roce 1989, sleduje různé podoby převratu, jež způsobil revoluční rok v jednotlivých biografiích na obou stranách českoněmecké hranice. Představení jsou dvojjazyčná a budou opatřena titulky vždy v opačném jazyce. Vystupují v nich představitelé z Drážďan a severních Čech. Umělecké vedení: Veronika Kyrianová, Richard Němec, Matthias Spaniel.

Na projektu spolupracují Centrum pro střední Evropu Technické univerzity v Drážďanech, Veřejný sál Hraničář v Ústí nad Labem a DIE BÜHNE – divadlo drážďanské TU.

30. 10. 2019, 15:00, Zelená aula MFC ROADSHOW ČESKÉ TELEVIZE: 1989 – 2019 – 30 LET SVOBODY SLOVA Pořádá ČT společně s FF UJEP. Cílem je poukázat na největší přínos listopadových změn – svobodu projevu. Jasným poselstvím, které by si každý účastník debaty měl odnést, je důležitost principu svobody slova, ale i nezávislosti veřejnoprávních médií.

30. 10. 2019, 17:00, Foyer FF UJEP VÝSTAVA TŘICET LET SVOBODY 1.–30. 11. 2019, SVKUL, Velká Hradební 45 VÝSTAVA SAMETOVÁ HISTORIE Na výstavě budou k nalezení nejzajímavější odborné i populárně naučné dokumenty tematicky zaměřené k událostem, které se odehrály před 30 lety.

5. 11. 2019, 19:30, Veřejný sál Hraničář TERRA NULLIUS? ZÁNIK OBCÍ NA CHABAŘOVICKU Promítání filmů z těžební oblasti s doprovodnou diskuzí: Mgr. Petr Karlíček Ph.D., (ředitel Archivu města Ústí nad Labem), Milan Jansa (Chabařovice), moderátor Petr Honzejk (komentátor HN). NPÚ ÚOP v Ústí nad Labem vlastní filmový archiv, který obsahuje na sedm desítek krátkých 24 Silverius

10. 11. 2019, 19:00, Veřejný sál Hraničář FUGA 89

12. 11. 2019, 10:00–14:00, FF UJEP, Budova B, primárně pro studenty UJEP CESTA K DEMOKRACII. INTERAKTIVNÍ HAPPENING V PROSTORÁCH KPF FF UJEP Na pojem demokracie lze nahlížet různě.

Můžeme ji vnímat jako politický systém, jako hodnotu, jako způsob života, někdy i jako ideál, k němuž se jednotlivé společnosti více či méně, úspěšněji či méně úspěšně, přibližují. Co vlastně demokracie znamená pro jednotlivce? Jak se promítá do našeho každodenního života? Proč je důležité se těmito otázkami zabývat? To jsou základní otázky, které budou interaktivně účastníci promýšlet. Budou hledat odpovědi v dílech významných osobností, které ovlivňovaly vývoj demokratických společností ve 20. a 21. století, budou analyzovat současné podoby demokracií, budou hledat odpověď na otázku, jak současné demokracie ovlivňují svět a naopak, jak jsou ostatním světem ovlivňovány.

12. 11. 2019, 14:00–15:30, FF UJEP, B 203 JIŘÍ KOTEN: CO ZNAMENÁ SVOBODNĚ HOVOŘIT O LITERATUŘE A O UMĚNÍ?

Přednáška v duchu stalinských a normalizačních výkladů české a československé literatury a umění. Přednášející bude mj. citovat ze Stranickosti ve vědě a v umění, z Třiceti let bojů za českou socialistickou poezii nebo z prací Vítězslava Rzounka.

Budou interpretovány stalinské básně a dojde i na Mimikry z Třiceti případů majora Zemana. Po stylizované přednášce (cca 80 min.) bude následovat diskuse o ideologizaci literatury a umění a o možnostech svobodně je studovat bez deformací.

12. 11. 2019, 16:00, FF UJEP, 2. patro budovy B, Galerie Docendo Disco VERNISÁŽ VÝSTAVY JIŘÍHO BARTŮŇKA 12. 11. 2019, 17:30, Veřejný sál Hraničář ÚSTEČTÍ FILOZOFOVÉ – MARTIN NITSCHE: PRAVDOLÁSKAŘSTVÍ Je zajímavé sledovat, jak se původně silné a nosné heslo sametové revoluce, „Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí!”, postupně vyprazdňuje. Během posledních třiceti let se různými cestami proměnilo ve dvojí: klišé a karikaturu. Jako klišé bez obsahu se opakuje během vzpomínkových akcí, karikující nálepku z něj udělali všemožní odpůrci listopadového étosu.

Martin Nitsche se pokusí o určitou obranu pravdoláskařství proti oběma způsobům myšlenkového vyprazdňování. Proto také pravdoláskařství, původně výraz karikatury, používá pozitivně jako označení konceptu. Jeho cílem je postavit pravdoláskařství do kontextu současných filozofických koncepcí pravdy, zvláště debat o tzv. post-pravdě. Je možné definovat pravdoláskařství jako specifický vztah k pravdě v době převažující politiky alternativních pravd?

13. 11. 2019, 15:00, MFC UJEP SHROMÁŽDĚNÍ AO UJEP Slavnostní shromáždění Akademické obce UJEP při příležitosti 30. výročí sametové revoluce na tehdejší Pedagogické fakultě.

Na slavnostní zasedání naváže odhalení pamětního místa Václava Sedláčka a sametový průvod.

13. 11. 2019, 16:10–16:30, prostor před budovou FF ODHALENÍ PAMĚTNÍHO MÍSTA VÁCLAVA SEDLÁČKA Pocta studentovi z ústeckých Předlic, který byl spolu s Janem Opletalem jednou ze dvou obětí střelby do davu při protinacistických demonstracích 28. října 1939 v Praze.

13. 11. 2019, koleje UJEP, Kampus UJEP, Mírové náměstí SAMETOVÝ PRŮVOD Průvod připomínající první veřejnou manifestaci v Ústí n. L., jež se uskutečnila 22.

11. 1989. Tato manifestace byla pořádána Občanským fórem (OF) a stávkovým výborem studentů PF. 13. 11. 2019, Mírové náměstí VIDEOPROJEKCE NA MÍROVÉM NÁMĚSTÍ A SCÉNICKÉ ČTENÍ PŮVODNÍCH TEXTŮ Z LISTOPADU 1989 Na Mírovém náměstí vyvrcholí promítáním obrazové autorské kompozice s využitím historických materiálů a dokumentů a veřejně prezentovaným literárním pásmem ve formě historických projevů připraveným z dobových materiálů ve spolupráci se souborem Činoherního studia v Ústí n. L. a archivem města. V přípravné fázi bude součástí průvodu setkání s pamětníky sametové revoluce a workshopy zaměřené na výrobu transparentů podle dochovaných dokumentů. Čtení textů přednesou herci ze souboru Činoherního studia v Ústí nad Labem.

14. 11. 2019, 17:00, zámek Krásné Březno, Podmokelská 1/15 VERNISÁŽ VÝSTAVY ANTE ET POST VELVET. SAMETOVÁ REVOLUCE A PAMÁTKY V SEVEROZÁPADNÍCH ČECHÁCH K oslavám výročí 30 let od sametové revoluce se NPÚ ÚOP v Ústí nad Labem připojuje výstavou, která mapuje přístup k péči o památky před a po roce 1989.

Severozápadním Čechám uštědřilo 20. století řadu těžkých zásahů hospodářských, sociálních, ekonomických i ekologických, což se promítlo také do stavu jeho kulturního dědictví. Řada památek se nedočkala dalšího století či přežila ve značně pozměněné podobě, některé přestály díky nezájmu společnosti. Porevoluční vývoj ale nepřinesl okamžitý posun ve vnímání zděděných hodnot, památky zanikaly i v tomto období napravování společenských poměrů, nicméně postupné změny vedly a vedou k obnovování památek, a to od drobné architektury podtrhující ráz krajiny, až po velké areály známých objektů. Na vybraných tematických okruzích se tak autoři výstavy snaží doložit, že změna režimu neznamenala jednoznačně černobílé vnímání péče o památky. Vztah k dědictví po předcích je vždy vizitkou stavu společnosti.

17. 11. 2019, Dům kultury Ústí nad Labem KONCERT MICHALA PROKOPA 17. 11. 2019, Činoherní studio SAMETOVÉ SETKÁNÍ: SÉRIE KULTURNÍCH POŘADŮ URČENÝCH PRO PŘEDSTAVENÍ UDÁLOSTÍ SPOJENÝCH SE SAMETOVOU REVOLUCÍ

ŠIROKÉMU SPEKTRU OBYVATEL ÚSTÍ NAD LABEM Celodenní série kulturních pořadů zaměřená na reflexi a připomenutí událostí spojených se sametovou revolucí v Ústí n.

L. Program v Činoherním studiu, které bylo v roce 1989 sídlem OF, propojí různé umělecké žánry — hudební koncerty, divadelní představení, módní přehlídku, výstavu současného umění, workshopy a přednášky, na jejichž tvorbě se budou podílet studenti a akademici UJEP ve spolupráci s umělci z participujících institucí. Jednotícím tématem tohoto multižánrového programu je problematika svobody a zodpovědnosti ke svobodě reflektovaná jak z perspektivy historických událostí spojených s rokem 1989, tak následujícího politického vývoje, ale také s důrazem položeným na aktuální situaci v dynamicky se měnícím globálním světě.

17. 11. 2019, 22:00, Činoherní studio MÓDNÍ PŘEHLÍDKA 80’/90’S Přehlídku připravují studenti s vedoucími ateliéru Oděvní a textilní design FUD UJEP. 17. 11. 2019, 18:00, foyer Činoherního studia VERNISÁŽ VÝSTAVY PRACÍ STUDENTŮ FUD 18. 11. 2019, 13:00–13:30, Studovna PF UJEP PŘEDNÁŠKA O UDÁLOSTECH ROKU 1939 A ODKAZU JANA OPLETALA. 18. 11. 2019, 13:30, před studovnou PF UJEP PŘIPÍNÁNÍ SYMBOLICKÉ TRIKOLORY, PŘIPOMENUTÍ JEJÍHO VÝZNAMU. 18. 11. 2019, 14:00, v mezipatře budovy CS (naproti hlavnímu vchodu do budovy PF UJEP) OFICIÁLNÍ ZAHÁJENÍ OSLAV VÝROČÍ: KRÁTKÝ PROSLOV VEDENÍ PF UJEP 18. 11. 2019, 14:15–15:00, Studovna PF UJEP SPECIALIZOVANÁ PŘEDNÁŠKA ČLENŮ KATEDRY BOHEMISTIKY: PHDR. MARTIN FIBIGER, PH.D., A MGR. RADEK FRIDRICH. Přednáška bude proložena dramatickou četbou ukázkových textů.

18. 11. 2019, 15:30/16:00–17:00, PF UJEP VÝSTAVA DOBOVÝCH FOTOGRAFIÍ PETRA MIČKY

autentickým záznamem listopadových událostí během revolučních dnů v Ústí nad Labem.

18. 11.

2019, 17:00–18:00, mezipatro hlavní budovy PF UJEP MARTIN ČERNÝ: „BYLI JEDNOHO SRDCE A JEDNÉ MYSLI“ – 600 LET OD JINÉ (SOCIÁLNÍ) REVOLUCE? Přednáška o výzvě kazatele Jana Želivského.

18. 11. 2019, 18:30–18:50, PF UJEP VYSTOUPENÍ SMÍŠENÉHO PĚVECKÉHO SBORU KHV CHOREA ACADEMICA POD VEDENÍM PROF. PAEDDR. JIŘÍHO HOLUBCE, PH.D. 27.–28. 11. 2019, FF UJEP PARS ACADEMIA 2019: SVOBODA V KONTEXTU STŘEDNÍ EVROPY. METODY VÝZKUMU A JEJICH APLIKACE (STUDENTSKÁ KONFERENCE) Mottem konference je skutečnost, že koncepce střední Evropy stále ještě není téma ustálené a vyčerpané. Nové pohledy na tuto problematiku přinášely a dodnes přinášejí nejrůznější disciplíny z oblasti humanitních věd. Snaha přesně definovat a kodifikovat koncept střední Evropy se už od nepaměti neobejde bez interdisciplinární spolupráce. Mezi obory, které se na konstrukci této definice aktivně účastní, patří historie, filozofie, politologie, sociologie, antropologie, pedagogika, ekonomika, etika a estetika. říjen/listopad 1989 PŘEDNÁŠKY A WORKSHOPY NA ŠKOLÁCH V rámci připomínek tohoto důležitého výročí budou jednotlivým akcím předcházet v říjnu a listopadu přednášky, setkání a workshopy na středních i vysokých školách v regionu tematicky zaměřené na listopadové události roku 1989.

Změna programu vyhrazena. Více na stránkách jednotlivých institucí.

Petr Mička je absolvent někdejší katedry výtvarné výchovy Pedagogické fakulty UJEP, který byl během nepokojných událostí v roce 1989 z fakulty vyloučen. Fotografie jsou UJEP

25

text: Zuzana Dumbrovská (studentka oboru Český jazyk pro média a veřejnou sféru)

Pod palbou uprostřed džungle „Bang, bang,” ozvalo se a my utíkali pryč se strachem o svůj život. „Tohle je opravdové...”

Sedíme v letadle, směr Kostarika, a já s hlavou opřenou o rameno své matky přemýšlím, jak jsme se museli připravit na tuto neobvyklou dovolenou. Je mi 6 let. Vzpomínám si, jak se odehrál boj mezi mnou a injekcí. Na to, jak nesnáším jehly, očkování. Z toho mi leze mráz po zádech. Je pro mě horor navštívit pana doktora Rusche, který se specializuje na očkování do exotických zemí. Po pár minutách přemýšlení jsem usnula. „Už jsme tady, Zuzanko,” probudilo mě ze spánku.

Rozespalá jsem otevřela oči a řekla: „Tady je vedro.”

Tak jsme tady. Kostarika, země krásné přírody a specifické kultury. Na zádech máme krosny jako praví cestovatelé, teče z nás pot, ale jinak se máme fajn. Neustále se mačkáme v autobusech společně s místními obyvateli. Stejně jako u nás čas od času jezdíme s našimi mazlíčky, tak tady jezdí se slepicemi, které se po cestě několikrát vykadí. „Fuj, to smrdí,” to byla moje obvyklá věta. Cestovali jsme z místa na místo, všude jsme se zdrželi maximálně 3 až 4 dny, jednou to byla díra, jindy ještě větší díra.

povídka

Jednoho dne jsme se sbalili a nasedli na místní autobus směrem do malého městečka Santa Elena, které leží v horách na severu Kostariky. „Co tam budeme dělat?” pomyslela jsem si.

Mamka mě objala, vzala průvodce a přečetla mi pár zajímavostí. Například to, že lidé tam jezdí především kvůli krásné džungli, kterou si mohou prohlédnout při adrenalinovém sjíždění po laně v 30metrové výšce nad pralesem. „Páni!” proběhlo mi hlavou. „Mami, tati! Koukněte, to musíme zkusit,” řekla jsem s nadšením.

Vystoupili jsme z autobusu a okamžitě z nás teklo jako po dešti. „Hele, támhle je nějakej hotýlek,” ukázala mamka. „No tak se zeptáme, kolik stojí noc,” dodal táta. „Hurá, konečně jsme ubytovaní,” vydechly jsme s mamkou. „Můžu si jít hrát s barbie?” zeptala jsem se. „Ne, jdeme do města,” odpověděla mamka. Do města, které spíše připomínalo větší vesnici. Po hodině jsem dostala hlad. „Nemůžeme se jít někam najíst?”

26 Silverius

zeptala jsem se. „Hele, támhle je nějaké bistro,” vykřikla jsem. „No tak jo, ale nejdřív musím do banky, nemáme už skoro žádnou hotovost,” řekl tatínek. „Vždyť můžeš platit kartou,” podotkla mamka. „Prosím tě, myslíš, že tady se dá platit kartou?” zeptal se se smíchem taťka a vážně dodal: „Víš, jak je nebezpečné platit kartou v takových nevyspělých zemích.” „Tatínku, prosím, mám hlad,” zamumlala jsem se skleněnýma očima. Nakonec jsem rodiče přesvědčila. „Tak jo, přece nám ještě peníze na jídlo vystačí a případně skočíme do banky během jídla,” řekla mamka s jistotou.

Vešli jsme do bambusové restaurace, do restaurace tedy měla hodně daleko. Hned jsme si zabrali místo u obrovského okna, z něhož bylo vidět přímo na náměstí. „Hello my friends,” oslovila nás přímo u dveří místní paní. Rodiče si mysleli, že je to takové skvělé přátelské přivítání.

Ta pseudo restaurace byla poloprázdná, za barovým pultem vařily dvě ženy jídlo na zemi. Místní domorodkyně nás okamžitě obsloužila a nabídla jejich speciality. Pokukovala jsem kolem, co mají ostatní. „Jituš, řekni, že chceme to, co mají ti lidé vedle,” pověděl taťka mamce. „Mám hlad jako vlk, snědla bych cokoliv,” utrousila jsem. Jediné, co jsme se od domorodkyně dozvěděli, bylo to, že v každém jídle jsou fazole a rýže.

Takové všudypřítomné ingredience. Dali jsme si vše dle jejího doporučení. „To je sranda, ve všem jsou fazole a rýže, jak to asi bude chutnat,” zasmála se mamka. „Když se koukneš, jak vaří na zemi, víš, že to bude opravdu lahůdka,” dodal s mrknutím taťka.

Po pár minutách čekání na jídlo jsme zahlédli, jak přijíždějí velká terénní auta a z nich vyskakují ozbrojení muži v kuklách. „Hele, tady se natáčí nějaký akční film,” pronesla mamka s nadšením. Najednou jsme uslyšeli střelbu a křik. Okamžitě přiběhla „servírka” a řekla nám, ať se schováme vzadu v kuchyni.

V momentu, co jsme se otočili, začala palba. „Dělejte,” křičela mamka. Táta mě chytil do náruče a běžel do zadní části restaurace. Slyšeli jsme křik, pláč a věděli, že to není film…

Všichni jsme měli veliký strach, nevěděli jsme, co se bude dít, zda přežijeme. Můj otec po chvíli chytl fotoaparát a plížil se po zemi. „Kam jdeš?” osopila se na něho rozčíleně mamka. „Musím udělat nějaký snímky, přece tu nebudu jen tak ležet,” odsekl taťka. „Pozor, pozor!” křičeli všichni na mého otce, když viděli letět do bistra kulku. Fotografovat bylo nebezpečné a v tu chvíli špatné rozhodnutí. Nastal hrozný zmatek, všichni byli ve stresu. Jedna slečna dokonce omdlela, a tak se jí hned ujala moje matka. Já stále brečela a nemohla přestat. „V klidu beruško, všechno je v pořádku,” uklidňovala mě maminka, ale bylo vidět, že se také strašně bojí. Chtěla jsem myslet na něco jiného, ale nešlo to. „Bude to dobrý,” proběhlo mi v hlavě.

Moji rodiče leželi na podlaze v kuchyni a snažili se vzájemně uklidňovat. Mě, šestiletou holčičku, chtěli vtěsnat do jedné „poličky”, aby mě izolovali, jak nejvíce to šlo. „Tady jsou brouci, tam nevlezu,” začala jsem se rozčilovat. „A támhle je krysa, mami!” zoufale jsem křičela. „Musíš tam vydržet, celý dům je dřevěný a jde lehce prostřelit,” vysvětlovala mamka. „Ne, je tu špína a ten hrozný hmyz,” naříkala jsem. Všude lezli nějací brouci a běhaly obrovské nechutné krysy. Bylo to strašné. V tu dobu jsem, bohužel, nechápala závažnost situace. Při každém výstřelu jsme si strčili hlavu mezi nohy, kdyby náhodou kulka proletěla domem. V jednu chvíli přišla domorodkyně z restaurace a podala nám jídlo s tím, že se máme aspoň trochu najíst. Hned, co jsem strčila první lžičku jídla do sebe, jsem poznala, že ho v sobě neudržím. Nešlo to, nemohla jsem jíst. A tak nakonec nebyl všude kolem pouze hmyz a krysy, ale i moje zvratky.

Ve stresu jsme strávili celé dva dny, nekonečné dny a noci.

Neustále se střílelo, po celé ulici byla krev a ležely tam mrtvoly. „Kdy už půjdeme domů, nechci tu být,” ozvala jsem se už ani nevím po kolika hodinách. „Brzy, neboj,” řekli rodiče. Přitom sami vůbec netušili, kdy ta hrůza skončí. Lehla jsem si zpátky na své místo, celá jsem se třásla a propukla v nezadržitelný pláč. „Co budeme dělat?” ptala jsem se sama sebe.

policie. Bylo to hodně krvavé. Domorodkyně se na nás podívala a řekla: „Nikdo prý neví, co se uvnitř banky děje.”

Během dvou dnů, kdy jsme byli vězněni v restauraci, jsme potají sledovali z okna, co se venku děje. Chvíli byl klid a nikdo nestřílel a jindy se střílelo neustále. Na každém rohu stáli ozbrojení muži v kuklách a drželi samopaly, šla z nich hrůza.

V noci jsme viděli, jak se pár lidem podařilo uniknout. Byl to hrozivý pohled, někteří z prchajících měli utržené ruce, tekla jim z hlavy krev, někteří se plazili bez nohy. Nikdo jim nepomohl. Někteří nestačili utéct a byli bez kapky lítosti zastřeleni.

V tuto dobu se policie stále nedostala dovnitř. „Proč ta policie nic nedělá, tohle opravdu není možné, vždyť ti maniaci stále vraždí,” konstatoval rozčíleně otec.

Další den jsme během odpoledne slyšeli něco divného, nevěděli jsme, o co jde. „Slyšíte to?” zeptala jsem se. „To si jdou určitě pro nás, my umřeme,” dodala jsem celá rozklepaná.

Chvíli byl klid a pak zase začal ten divný zvuk. Naštěstí to byli policisté, kteří nás vysvobodili. Vyřízli díru do zadní části restaurace a po žebříku nás nechali sejít dolů na zem. „Hurá, jsme živí,” křičela jsem. Policista se na nás obrátil a řekl, ať jsme potichu, že je to nebezpečné. Poblíž byla jen džungle, a tak jsme následovali dva Američany, kteří tam byli s námi a přes prales šli k domečkům. Jakmile jsme se dostali zadním vchodem ven, tak si nás vyfotili místní novináři a dostali jsme se tak na titulní stranu novin jako hlavní přeživší brutálního přepadení banky. Novináři se také vyptávali, co se stalo, ani oni se totiž neodvážili jít na náměstí.

Neustále jsem myslela na to, zda nás po cestě někdo nezabije. Všude jsme slyšeli výstřely. Když jsme se konečně dostali mezi domy, tak na nás řvali lidé, ať se rychle schováme, že tu nemáme co dělat, že je to nebezpečné. „What are you doing?” křičel jeden místní.

Díky bohu jsme cílem agrese nebyli my, ale banka a její peníze, pro které si přišel drogový kartel ze sousední Nikaraguy.

Dozvěděli jsme se, že jsou mrtví všichni z banky a také několik lidí, kteří byli zrovna ve špatný čas na špatném místě. Mamka se v panice zeptala taťky, zda si myslí, že to přežijeme. Tatínek maminku obejmul a řekl, že vše bude v pořádku.

Teprve po 24 hodinách dorazila na místo armáda a policie v obrněných vozech společně s televizními štáby a novináři.

V tu chvíli se drogový kartel prostřílel do banky a situace se obrátila. Kartel se opevnil v bance a policie se marně snažila dostat dovnitř. Byl zastřelen člen zásahové jednotky a také šéf

UJEP

27

„Go hide. It is very dangerous,” rozčiloval se další. Ostatní domorodci na nás volali také, ale těm jsme už nerozuměli.

Stejně jsme je neposlouchali a snažili se dostat k našemu hotelu. „Pojď, Zuzi, musíme jít,” řekli rodiče. Běžela jsem za maminkou a držela se jí jako klíště. „Jak se chceš někam dostat, Pavle, vždyť je tu samá džungle a velké ploty,” zeptala se mamka. Taťka se otočil a snažil se vymyslet plán. „Tady Zuzanku přehodíme přes plot a my to pak nějak přelezeme,” vysvětlit táta. „Tati, já nechci, chci, abychom šli společně,” řekla jsem vystrašeně. „Musíš, neštvi mě,” přikázal. Mamka mě uklidňovala: „My budeme hned za tebou.” Konečně jsme se dostali k hotelu, kde nebyla ani noha. Tatínek vykopl okno, abychom se dostali dovnitř pro naše věci. „Rychle se sbal, jedeme odsud pryč,” řekla mamka. Nikdo nebyl uvnitř hotelu, přestože venku stálo nejméně pět aut. Všude byla policie a my se mezi ní prodírali ven. Nikdo si nás nevšímal, nikdo se o nás nezajímal. „Autobusy sem nejezdí, tak vyndej mapu, Pavle,” přikázala mamka. Taťka upřeně koukal do mapy a povzdechl si: „No, tak to je opravdu na houby, musíme jít asi 10 kilometrů pěšky do další vesnice, tam snad už pojede nějaký autobus.” Za chvíli jsem uslyšela, jak táta nadává: „Já se na to můžu vyprdnout, ještě se nám skutečně něco stane.” Šli jsme dlouho, zdálo se, že nekonečně. Najednou se rodiče zastavili a něco si říkali.

Nastražila jsem uši a slyšela je šeptat, jak je to nebezpečné. „Asi se něco děje,” pomyslela jsem si. Šlo se dál. „Hele, tady je nějaká vesnice, ale myslím, že autobus tu nejezdí,” řekla

povídka 28 Silverius

mamka. „Snad nemáš pravdu,” odpověděl taťka. Po pár minutách jsme zjistili, že měla. Místních domorodců jsme se zeptali na možnou dopravu. Moc jsme si vzájemně nerozuměli, ale nakonec nás vzali na korbu auta, spíše vraku auta, ale díky bohu jelo. Odvezli nás někam na bus. „Bye, bye,” zavolala na nás starší paní lámanou angličtinou. „Thank you for everything,” reagovali jsme. „Teď už jen najít autobus, který jede do hlavního města, a všechno bude ok,” řekl zmoženě taťka. „Támhle stojí nějaký, rádoby, autobus,” ukázala mamka. Čekala jsem na nádraží a sledovala rodiče, jak se s nadějí v hlase ptali řidiče, zda jede do hlavního města. Ten jen kýval hlavou, ale opravdu na všechny otázky, které mu rodiče položili. „Tak to risknem, musíme se dostat někam do bezpečí,” vyhodnotil situaci táta. Vyjeli jsme, řidič vypadal jako by vypil 10 lahví rumu, a jel jako blázen. „Jestli tohle přežijeme, tak už zvládneme vše,” řekla odevzdaně mamka.

Jsme v bezpečí. Hlavní město San José. Ubytovali jsme se v hotelu, zapnuli televizi a tam se nemluvilo o ničem jiném než o přepadení ve městě Santa Elena. Není divu, jednalo se prý o aktuálně největší bankovní přepadení ve Střední Americe. Z televizních zpráv jsme se dozvěděli, že banka a její přilehlé okolí nejsou stále osvobozeny. Policie nevěděla, co má dělat a tak se to táhlo ještě asi 5 dní. Stále jsem myslela na to, jak jsme mohli skončit, kdybychom šli nejdříve do banky. Po celém hlavním městě San José byly ve stáncích noviny s naší fotkou na přední straně s titulkem: „Turisté si chtěli užít krásy naší země a místo toho po nich stříleli”.

text: Kristián Šujan

foto: archiv Ústecká komunitní nadace

Přístavba šikmé věže v Ústí nad Labem bude ve stylu středověké strážní věže Zpřístupnění nejšikmější věže ve střední Evropě u gotického kostela v centru krajského Ústí se posunulo do další fáze. Ústecká komunitní nadace má po letech hotový projekt, jehož součástí je nová venkovní přístavba i úpravy vnitřních prostor věže.

Oproti původnímu návrhu bude vnější konstrukce kostela Nanebevzetí Panny Marie o metr nižší a namísto dvojitého schodiště bude mít dvě jednosměrná. Návrhu se ujal známý architekt Martin Rajniš se svým týmem. K architektonické studii nemají připomínky hasiči ani památkáři. „Shoda panuje jak na vnitřních úpravách stávající věže, tak na vzhledu venkovní přístavby. Právě přístavba ale bude muset počkat na schválení nového územního plánu města Ústí, ke kterému nadace v roce 2018 podala podnět,“ uvádí za nadaci Kateřina Valešová.

Posvěcení územního plánu je v Ústí naplánované až kolem roku 2022, pak se může začít stavět. „Celosvětově se hledá metoda, jak plánovat, a to hlavní, co potřebuje uzemní plán, je flexibilita.

Město se neustále vyvíjí a územní plán nikdy nebude správně, stejně jako plány našich životů,“ podotýká architektur Martin Rajniš.

Samo město se pak nebrání celý projekt finančně podpořit. „Výrazně to přispěje k oživení cestovního ruchu ve městě. Pokud přijde žádost ze strany realizátorů, tak se jí budeme určitě zabývat,“ říká náměstek primátora Tomáš Vlach.

Nadace uzavřela také první kolo sbírky, v níž si 22 zájemců za příspěvek v minimální výši 25 tisíc korun „adoptovalo“ schody do věže. Její výtěžek činí 594 tisíc korun. Mezi dárci jsou také například biskup litoměřický Jan Baxant, bývalý ústecký primátor Petr Gandalovič či primář neurochirurgie ústecké Masarykovy nemocnice Martin Sameš s manželkou. Z peněz zafinancovala nadace geodetické zaměření věže, odborné posudky, návrh požárně-bezpečnostního řešení i samotnou architektonickou studii. „Další sbírka bude pokračovat od ledna roku 2020, na samotnou realizaci je nutných 10 až 12 milionů korun. Ve venkovní přístavbě

Nadace uzavřela první kolo sbírky, v níž si 22 zájemců za příspěvek v minimální výši 25 tisíc korun „adoptovalo“ schody do věže. Její výtěžek činí 594 tisíc korun UJEP

29

bude celkem 90 schodů nahoru a 90 dolů, uvnitř kostela pak rovná stovka. Přispěvatelé se opět mohou hlásit,“ doplnila Valešová.

zámek, který rámy uvolní a celé turnikety běžící člověk vytlačí jednoduše ven a vše se otevře,“ dodává Kosnar.

Přístavba vedle kostela bude dřevěná s hranolovitým tvarem. „Připomíná středověkou strážní věž,“ podotkl architekt Tomáš Kosnar z Rajnišova týmu. Velká debata se vedla kolem výšky stavby. „Nakonec jsme kvůli úrovni říms a okapových hran kostela zvolili asi o metr nižší variantu, která nevstupuje do kostela tak významně, s výškou 16 metrů,“ sděluje Kosnar.

Šikmá věž kostela Nanebevzetí Panny Marie se ve svých šedesáti metrech výšky odklání od vertikály o více než dva metry. Je nejšikmější věží v České republice i daleko za hranicemi okolních států.

Ke svému handicapu přišla za druhé světové války, po zásahu leteckou pumou se naklonila a praskla. Tehdy to vypadalo, že brzy spadne. Později ji ale Ústečané podepřeli dřevěnou konstrukcí a nakonec byla složitě zajištěna pomoci betonové injektáže do základů a železobetonového krunýře uvnitř věže.

Do stavby se malé děti nedostanou. „Celková kapacita je domluvena na dvacet lidí. Kdybychom dovnitř pustili příliš mnoho lidí a malé děti bez dozoru, mohlo by dojít k neštěstí,“ říká Kosnar.

Zejména v prostoru zvonice totiž budou schodiště velmi příkrá, některé úseky až s 60stupňovým sklonem (viz vizualizace níže).

Technicky nejrafinovanější částí celé konstrukce je podle architektů část vstupu do věže. „Musíme zajistit kontrolu návštěvníků a současně jejich bezpečnost, kdyby začalo hořet. Vstupní turnikety jsou osazeny do rámů. V případě, že začne hořet, obsahují automatický

společnost 30 Silverius

Při bombardování spadla původní schodišťová přístavba, kterou se na věž chodilo, ta nebyla při rekonstrukci obnovena. Dnes je možné se na věž dostat jen krkolomnou cestou přes podkroví chrámové lodě. Přestavbu věže navrhl v roce 1899 slavný architekt Josef Mocker, autor přestavby Karlštejna. Po bombardování pak staticky zajišťoval stavbu taktéž slavný konstruktér Bedřich Hacar, který například navrhl dostavbu poškozeného kláštera v pražských Emauzích.

Rok 1989 v Ústí: 24. 11.

1989

Zavzpomínejte s námi na listopad revolučního roku 1989, jak vypadal v krajském Ústí nad Labem. Archivní snímky na následujících fotostranách poskytlo Muzeum města Ústí nad Labem. Děkujeme!

UJEP

31

Rok 1989 v Ústí: 25. 11.

1989 32 Silverius

26. 11.

UJEP

33

Generální stávka: 27. 11.

1989 1989 34 Silverius

text: Petr Mička

Mička Petr | Modrý Petr Vystudoval obor český jazyk a literatura – výtvarná výchova na Pedagogické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem.

1, 4 – Průvod studentů od kolejí na demonstraci na Mírovém náměstí.

2 – Shromáždění studentů před budovou PF ráno v pondělí 20. listopadu 1989.

3 – Demonstrace na Mírovém náměstí v prvním týdnu po 17. listopadu (pravděpodobně 25. 11.).

36 Silverius

foto: Petr Mička | Modrý Petr

text: Pavla Růžičková

Výlety: po stopách revoluce Do Teplic za revolucí sametovou Revoluce, která je nám pravděpodobně nejbližší, je ta sametová z roku 1989. Málokdo však ví, že první z demonstrací, které spustily vlnu dalších událostí, byla u nás na severu Čech. A vlastně nešlo o změnu režimu. Tisícovka lidí se sešla poprvé 11. listopadu v Teplicích na Benešově náměstí, mnozí měli roušky a plynové masky a skandovali: „Chceme volně dýchat!“ A rozhodně ne bezdůvodně, smogové inverze v roce 1989 začaly v Severočeském kraji v polovině října. Žlutošedá mlha na Teplicku a Ústecku byla občas tak hustá, že skrze ni nebylo vidět na víc než pár kroků.

Páchla čpavkem, sírou a na oblečení ulpíval jemný černý popílek a prach. Koncentrace oxidů síry a množství spadlého popílku z elektráren mnohonásobně překračovaly povolené limity. Komunistické úřady lidem radily, aby raději nevětrali a příliš nevycházeli ven. Inverze trvaly nejméně do poloviny listopadu.

8. listopadu pak začal 16letý učeň Zbyšek Jindra v Teplicích vylepovat plakáty s výzvou, aby lidé přišli v sobotu 11. listopadu na náměstí Zdeňka Nejedlého (dnešní Benešovo náměstí) a vyjádřili nesouhlas s „… nelidským přístupem vůdčích osobností politického aparátu k ochraně životního prostředí a zdraví obyvatelstva.“ První demonstrace se konala 11. listopadu, tím to však neskončilo, demonstrace v Teplicích pokračovaly, než 13. listopadu padl rozkaz k jejich rozehnání. Jen čtyři dny poté nechala vládnoucí komunistická klaka brutálně potlačit demonstraci na Národní třídě v Praze a revoluce počala.

Teplice stojí za návštěvu. Na Benešově náměstí již sice není proslulá prodejna Tuzex, ovšem město má krásnou lázeňskou

čtvrť, která láká k procházkám. Teplice jako na dlani uvidíte, pokud se vydáte na Doubravskou horu. Cesta na horu je značená a vede kolem dokola celé hory, takže výhled je opravdu parádní. Na vrcholku stojí hrad Doubravka, který je přístupný pouze zčásti.

Město Teplice drží jedno historické prvenství i z dob revoluce průmyslové, jako první město v Čechách zavedlo v roce 1895 provoz elektrických tramvají. Ty, bohužel, dojezdily v roce 1956.

Smog v roce 1989 Podle statistik Registru zdrojů znečišťování ovzduší kolísaly průměrné roční koncentrace oxidu siřičitého (SO2) a polétavého prachu (PM) v roce 1989 okolo 150 mikronů na krychlový metr. Překročení této hodnoty činilo 30 % u oxidu siřičitého a dokonce 51 % u prachu. Odsíření elektráren výrazně snížilo množství oxidu siřičitého v ovzduší. Zatímco v 80. letech jeho 24hodinové průměrné koncentrace běžně dosahovaly tisíce mikronů na metr čtvereční, dnes jsou řádově nižší. Ovšem polétavý prach i dnes představuje nejhorší znečišťující faktor v ovzduší a jeho hodnoty spíše vzrůstají. Vyhlašování smogových situací, bohužel, i dnes patří k realitě Ústeckého kraje.

Po stopách revoluce průmyslové Ústí: Cukr a chemie Průmyslová revoluce se naplno rozjela po skončení vlády Josefa II. (1790), i když se k moci dostaly konzervativní síly.

V Čechách se začal průmysl dále diferencovat a vznikala další nová odvětví. Třeba takové cukrovarnictví: v roce 1787 byla na Zdraslavi založena první rafinerie třtinového cukru a první řepný cukrovar založil roku 1801 hrabě Rudolf Wrbna v Hořovicích. Ten sice záhy zkrachoval, ale následovaly další, třeba 1811 založený cukrovar

foto: pixabay.com

v Chlumci u Ústí nad Labem. Ve 30. letech 19. století pak došlo k průlomové inovaci, když podnikatel Karl Weinrich a chemik Friedrich Kodweis vymysleli nový způsob čištění řepné šťávy za pomoci kyseliny sírové.

Zařízení na výrobu kyseliny se objevila i v Předlicích u Ústí nad Labem, čímž byly založeny základy chemického průmyslu, který v Ústí hraje významnou úlohu dodnes. Jeho vznik byl spjat právě s výrobou kyseliny sírové pro cukrovarnictví. Dalším mezníkem pak bylo založení Rakouského spolku pro chemickou a metalurgickou výrobu v Ústí nad Labem v roce 1857.

Spolchemie výrazně ovlivnila vzhled celého města, bohužel provoz je pro návštěvníky nepřístupný. Jedinou výjimkou bývá Ústecký půlmaraton, jehož trasa prochází přímo provozem Spolku pro chemickou a hutní výrobu, a skýtá tak běžcům výjimečnou možnost pokochat se unikátním industriálním prostředím. Je ovšem otázkou, zda mají běžci čas a chuť obdivovat se okolí při běhu.

Jedinečnou je i správní budova Spolchemie naproti západnímu nádraží. Tato 11patrová budova z roku 1930 bývá označována za první český mrakodrap, i když z dnešního pohledu jde o pouhou výškovou budovu. Navržena byla drážďanskou firmou Lossow & Kühne a jejím předobrazem byly budovy z německého Hamburku.

Ve své době byla vybavena nejmodernější technikou, včetně dodnes fungujícího oběžného výtahu páternoster. V roce 2014 byla budova prohlášena za kulturní památku a navštívit ji bývá možné během Dní evropského dědictví.

UJEP

37

text: Anna Škopková

foto: Anna Škopková

a z o l i n ě m z í t s Ú

Co se v ? e c u l o v e r d o t e l 0 3 non testatum

Přece barvy!

Fasády domů, které dřív svítily 50 a více odstíny šedé, dnes hrají pastelovými barvami, radost pohledět!

Krásně tak na nich vyniknou nejrůznější „lidové“ nápisy, kresby a podpisy.

A teď nemáme na mysli klasické graffiti. Ústí je totiž 30 let po revoluci spíše jedním velkým tagem místních reklamních agentur. Inspirovány zřejmě úspěchem Banksyho, který nechal holčičce uletět balónek, a přivlastnil si tak začátkem tohoto tisíciletí nejen kus londýnské zdi, ale i srdce mnohých Londýňanů, snaží se ústecké „reklamky“ nezůstat pozadu a plní nám veřejný prostor originálním obsahem, díky kterému se čekání na trolejbus pro mnoho obyvatel stává zábavnou

I takhle to může vypadat v podchodu...

38 Silverius

přehlídkou stylů, fontů a gramatických inovací. Stačí zvednout zrak od žvýkačkami zalepeného chodníku a hned máte před očima některou z nepřeberného množství pečlivě sestavených koláží svědčících o tom, že „postmoderna‘s not dead“. Alespoň tady na severu. Zkrátka a dobře, barvám neutečeš…

Ještě štěstí, že „jejich“ výročí (25 let od založení) se odehrálo vloni. Můžeme se tak, 30 let po revoluci, v ústeckém veřejném prostoru opět nerušeně ponořit do konejšivého sametového spánku, ve kterém se nám tu tak pěkně žije…

Tedy pokud se do toho občas nevloží například chroničtí narušitelé veřejného blaha z naší fakulty umění a designu, kteří to svými suše vkusnými černobílými mozaikami se znepokojivým intelektuálním podtextem úmyslně kazí a nutí nás vzpomínat na věci, o kterých se dneska přece už nikdo bavit nechce.

P.S. Snad vám je 17. listopadu nějakým traumatizujícím vzpomínkovým kraválem nenaruší Filozofická (či jakákoli jiná) fakulta UJEP.

Dobrou noc a sladké sny!

Kam za námi?

21. 9.

Běh o pohár rektora

27. 9.

Noc Vědců

Atraktivní závod z rodiny RUNCZECH Mattoni 1/2Maraton se poběží v Ústí. Jednou z disciplín bude také tradiční Běh o pohár rektora UJEP.

Celorepubliková vědecko-popularizační akce, která zapojuje všechny lidi do inspirujícího prostředí vědy. Uskuteční se na ústecké univerzitě.

26.–27. 9.

10.10.

31. celostátní odborná konFerence České asociace ergoterapeutů Tématem je Resilience v ergoterapii.

FSEFest 2019 Tradiční hudební festival na zahradě FSE UJEP, imatrikulace prvních ročníků, Erasmus Day. Začátek od 17 hodin, zahrají Tata Bojs, Točílas, TopSpoT.

10.10.

Workshop Mapové dovednosti v geograFické výuce 2. stupně ZŠ V rámci jednoho z projektů aplikovaného výzkumu TAČR pořádá KGEO PřF ve spolupráci s firmou Kartografie Praha; účastní se učitelé zeměpisu, oboroví didaktici z celého Česka a autoři didaktických pomůcek. Více informací poskytne administrátor akce Mgr. Petr Trahorsch (petr.trahorsch@ujep.cz).

11.–14.11.

Dny geograFie na UJEP Účast v rámci celosvětové akce určené k popularizaci geografie a jí příbuzných oborů. V rámci ní proběhne i GIS day (13. 11.) ve spolupráci katedry geografie PřF a katedry geoinformatiky FŽP; více informací na dnygeografie.cz.

22.–25.10.

11. Mezinárodní konFerence Aluminium a neželezné kovy Pro zaměstnance, doktorandy FSI, pro kolegy z ostatních vysokých škol (VŠCHT, Žilina apod.) ale i pro podniky (např.

Olympus).

30.10.

RoadshoW České televize: 1989 - 2019 - 30 let svobody slova Pořádá ČT společně s FF UJEP. Cílem je poukázat na největší přínos listopadových změn - svobodu projevu.

12.12.

Ceny rektora a stipendia 2019 Tradiční slavnostní ceremoniál začíná od 15 hodin v Červené aule Multifunkčního informačního a vzdělávacího centra UJEP.

kalendář akcí

WWW.NOCVEDCU.CZ