Silverius 2017/04

Silverius 4/2017

Filozof z UJEP získal prestižní FulbrightMasarykovo stipendium.

Vladimír Brůna: „Smogové dny v Káhiře mi připomínají Ústecký kraj před 30 lety.“

C´UP – coffeeup. Kavárna, na které se stanete závislí.

UJEP

1

Silverius 4/2017 Časopis, který pro vás připravujeme na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem.

Bezkontaktní adresa: Pasteurova 3544/1 400 96 Ústí nad Labem Jsme registrováni na Ministerstvu kultury ČR pod číslem E 22417.

Obsah „Když v Káhiře nastanou smogové dny, připomíná mi to Ústecký kraj před 30 lety,“ říká geodet Vladimír Brůna.

Redakce Zdeněk Radvanovský hlava Silveria

Kristián Šujan redaktor

4

Rozhovor s Vladimírem Brůnou, geodetem a pedagogem z fakulty životního prostředí, který se už sedmnáctým rokem účastní expedic v Egyptě.

Jana Kasaničová jazykový korektor, editor

11

Josef Růžička grafik, editor a ten, který na to v závěru vždycky ještě hodí očko

Michal Červenka editor

Kontakt e-mail: redakce@ujep.cz telefon: +420 475 286 274 web: www.ujep.cz

10

Filozof z UJEP Martin Nitsche získal

Fulbright-Masarykovo stipendium.

Titulní fotografie Duši má každý. Lépe řečeno všechno.

Od obyčejného kamene až po lidskou bytost. Protože lidských duší je v aktuálním čísle časopisu Silverius plno, na titulní stranu jsme vybrali duši nelidskou – ovšem člověku sloužící, a to duši od trakaře. Snímek tak naznačuje, že následující stránky tematicky spjaté právě s duší všemožného významu budou jedna velká jízda.

2

Silverius

21

C´UP – coffeeup. Kavárna, na které se

stanete závislí.

Duše krajiny severozápadních Čech

Slovo rektora Vážené kolegyně, vážení kolegové, milé studentky, milí studenti,

bohužel jen předvolební priority, kterou je školství a vzdělávání ve všech jeho stupních.

opět je před námi závěr roku a s ním i čas pro bilancování a zamyšlení nad tím, co nám tento rok přinesl a co pro nás znamenal. Nebojím se říci, že rok 2017 byl v životě naší univerzity zlomovým či historickým. Díky velkému úsilí řady akademických a neakademických pracovníků se v jeho průběhu podařilo naší univerzitě získat více než miliardu korun navíc k běžným rozpočtovým prostředkům. Nyní je před námi další nelehký úkol tyto finance efektivně a strategicky využít.

Rád bych ale úvodník zakončil pozitivně a optimisticky. Považuji za radost a čest v závěru roku poděkovat a pogratulovat řadě osobností, které žijí na univerzitě mezi námi. Zejména prof. Pavlu Janošovi, který v tomto roce převzal Cenu hejtmana ÚK za přínos ve vědě a výzkumu (a to po úspěšné prof. Pavle Čapkové v loňském roce). Další gratulace směřuje k Ing. Danielu Bůžkovi, doktorandu Fakulty životního prostředí UJEP, který obdržel cenu Jean-Marie Lehna za chemii. Jedná se o vysoce prestižní ocenění, jehož význam se bezesporu odrazí v osobní kariéře tohoto mladého vědce. V našich řadách se pohybuje mnoho úspěšných sportovců.

Za všechny jmenuji dvě dámy, studentky, a to Evu Vrabcovou Nývltovou, která obrovsky zabodovala na nedávném newyorském maratonu, a Fabianu Bytyqi, která tvrdě obhajuje své boxerské titulové pásy. Nemohu také nezmínit podíl Vládi Brůny z Fakulty životního prostředí UJEP na senzačním objevu v Abúsíru, kde čeští egyptologové odkryli chrámový komplex staroegyptského faraona Ramesse II. Už jsme si také téměř zvykli, že studenti i pedagogové Fakulty umění a designu UJEP získávají celou řadu ocenění. Opět i v tomto roce nejen na Designbloku nezklamali, ba naopak. Přivezli ceny z mnoha designerských soutěží. Nadšený jsem i z toho, že se nám letos podařilo prosadit se třemi publikačními výsledky v soutěži excelentních výsledků vědy a výzkumu. Všem jmenovaným i nejmenovaným osobnostem, které šíří dobré jméno UJEP ve svých oblastech činnosti, patří mé opravdu velké a upřímné poděkování.

Velké téma, které mě osobně z pozice rektora nejvíce trápí, je spojené s výstavbou Centra přírodovědných a technických oborů.

Mám na mysli zejména neustálé protahování a stále nové problémy bránící zahájení stavby. Vše máme připravené a stojíme na místě.

Během dlouhého výběrového řízení na dodavatele stavby jsme zodpověděli desítky dotazů ze strany stavebních firem. V rychle rostoucí ekonomice České republiky, kdy se zvyšují mzdy ve všech sektorech hospodářství, dochází také ke zdražování cen všech staveb. Po téměř čtyřměsíčním výběrovém řízení na dodavatele stavby se do něho nakonec přihlásila pouze jedna stavební firma a nabídla cenu daleko převyšující naše disponibilní vyčleněné prostředky.

Paralelně s tímto procesem stále probíhají jednání vedení univerzity s vedením Spolchemie tak, abychom našli společný kompromis v dalším rozvoji obou sousedících institucí.

Navzdory rozsáhlé stavební a investiční činnosti na univerzitě musím o to výrazněji akcentovat, že univerzitu jako takovou nedělají projekty, stavby a investice. Univerzita je především o lidech, studentech, učitelích a dalších zaměstnancích. Univerzity v historii vždy plnily společenskou roli ostrovů vzdělanosti, svobody a demokracie. To si stále více uvědomuji, a právě v této době mě velmi mrzí, že se nemohu z pozice rektora více a konkrétněji vyjadřovat k politickým tématům, k celkovému aktuálnímu politickému dění v naší zemi. Osobně jsem velmi zneklidněný tím, jak šířením strachu mezi lidmi lze snadno dosáhnout moci a jak lze „kreativně“ nakládat se všemi pravidly a dokonce i zákony. Jsem přesvědčený, že nyní sklízíme plody dlouhodobého přehlížení stále omílané, ale

Dále:

Přijďte se naladit do duše knihovny Výlet za tajemnem Daniela Rejzková: Billboard Kam za námi?

Milé studentky, milí studenti, vážené kolegyně, vážení kolegové, přátelé, chtěl bych Vám všem poděkovat za Vaši práci a za vše dobré, co pro naši univerzitu vykonáváte. Zůstaňme při sobě a společně pokračujme v naší práci. V tomto hektickém období uspějeme, jen pokud budeme jeden druhému naslouchat a pro zdárný rozvoj naší univerzity potáhneme za jeden provaz.

Váš rektor Martin Balej

13 18 23 31

UJEP

3

„Když v Káhiře nastanou smogové dny, připomíná mi to Ústecký kraj před 30 lety,“ říká geodet Vladimír Brůna.

4

Silverius

text: Kristián Šujan

foto: Český egyptologický ústav FF UK

UJEP

5

Vladimír Brůna byl za 17 let svého působení na expedicích Českého egyptologického ústavu FF UK u většiny významných objevů Štípající horký písek, bičující sluneční paprsky, vysoká vlhkost. Tak, a pracujte v těchto podmínkách! Pro běžné lidi něco nepředstavitelného, pro tým Českého egyptologického ústavu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy ovšem denní chléb. Přímo v poušti v Egyptě probíhají expedice vždy na jaře a na podzim. Sedmnáctým rokem se jich účastní také geodet a pedagog z Fakulty životního prostředí UJEP Ing. Vladimír Brůna, který se začátkem prosince vrátil z Abúsíru. Abúsír je mezi odbornou veřejností vyhlášený kvůli rozsáhlé nekropoli staroegyptských panovníků z období 5. dynastie.

Jak hodnotíte letošní rok 2017 v Egyptě?

V letošním roce jsem byl na krátké jarní expedici a začátkem prosince jsem se vrátil z podzimní části, která trvala bez 4 dnů 3 měsíce. Kdybych měl hodnotit letošní rok, tak jedině úspěšně. Na jaře se podařilo vybudovat na naší archeologické koncesi v Abúsíru geodetické bodové pole, které jsme nechali zaměřit pomocí GPS. Body jsme stabilizovali pod úroveň terénu, neboť pokud jsou viditelné, stávají se terčem vandalů z blízké vesnice.

Geodetická síť ABUGEONET, jak jsem ji pracovně nazval, je nyní ve světovém geodetickém systému, (WGS84) a mně se tím usnadňuje připojení prostorových dat v systému WGS84. Z podzimu jen připomenu výzkum chrámu z období Nové říše z doby Ramesse II. Být u toho byla veliká pocta a odpovědnost. Společně s kolegy z ústavu jsme během září za velmi nepříznivých podmínek odkryli chrám, nalezli stovky nálezů, včetně kartuše se jménem panovníka, což se tak často nestává.

6

Silverius

Za 17 let mého působení na expedicích Českého egyptologického ústavu jsem byl u většiny významných objevů, ať už v Egyptě či v Súdánu. Mohl bych říci, že mě už toho moc nepřekvapí, ale opak je pravdou. Zrovna chrám z doby Ramesse II. je unikum a já byl u toho. Heslo National Geographic „Stále je co objevovat“ platí v Egyptě dvojnásob.

Na přelomu března a dubna loňského roku jste se na území archeologické koncese Českého egyptologického ústavu v Abúsíru podílel také na dokumentaci unikátní lodi staré zhruba 4 500 let. Co to bylo za loď?

S největší pravděpodobností jde o jednu z nejstarších dřevěných lodí, tzv. člun, který se našel na podzim v roce 2015 a v dubnu 2016 byl celkově odkryt. Nalezen byl asi metr pod povrchem písku, očištěn byl pouze z vnitřní strany, dno a boky čluny zůstaly v písku. Stav dřeva byl totiž velmi špatný, loď se musela konzervovat a velmi opatrně čistit. Máme vyhotovený 3D model člunu a chystá se publikace,

kterou připravují dva specialisté na historické lodě ze Spojených států amerických, kteří byli součástí naší expedice.

A zůstal tedy člun v Egyptě?

Ano, zůstal na místě, přikryli jsme ho geotextílií a zasypali vrstvou písku. Příroda si pomůže sama, větrem se místo zahladí a nebude ani poznat, že tam člun je. Jeho vyzvednutí je nemožné, okamžitě by se rozpadl. Takže nám ze člunu zůstala fotografická databáze, velké množství dat z laserového skenování a kresebná dokumentace.

Kdo všechno se na expedici podílí?

Na expedici působí zejména pracovníci ústavu – egyptologové, dále fotograf, restaurátoři a další specialisté. Vedle interních pracovníků najímá ústav i odborníky z jiných akademických pracovišť, například antropoložky z Národního muzea nebo archeologa z Archeologického ústavu v Praze. Několika expedic se zúčastnili geologové z ČGÚ AV ČR, v. v. i., přírodovědci z Jihočeské univerzity a další. Řediteli ústavu prof. Miroslavu Bártovi se podařilo v posledních letech sestavit multidisciplinární vědecký tým, a to pomohlo k rozvoji bádání na egyptologickém poli. Má úloha v týmu je aplikace geoinformačních technologií při dokumentaci výzkumu, což sestává ze základního geodetického

Jak probíhaly listopadové práce?

Na začátku listopadu jsme ukončili čtyřtýdenní výzkum a dokumentaci objektu AS98 v jižním Abúsíru a poté jsme se přesunuli zpět na chrám z doby Ramesse II., který jsme zkoumali v září. Ukázalo se, že pod strukturami novoříšské stavby jsou objekty daleko starší, z období Staré říše. Takže jsme pokračovali v odkrývání dochovaných struktur, jejich zaměření, vytváření kresebné a fotografické dokumentace.

V písku jsme nacházeli zejména keramiku, jak střepy, tak i celé pivní džbány.

Co vlastně máte během práce v poušti na sobě a jaké používáte nástroje?

Základem je, aby se člověk cítil pohodlně a zároveň aby jej oblečení ochránilo před sluncem a pískem. Standardní jsou pevné boty, dlouhé rukávy košile, klobouk, tmavé brýle a ochranný sluneční krém s vysokým faktorem. Nutností je dostatečný přísun vody, v září jsme měli spotřebu až 5 láhví na osobu denně. Jinak používáme osvědčené přístroje a pomůcky, pásmo, olovnice, dvoumetr, milimetrový papír, nivelační přístroj a geodetickou totální stanici. V posledních letech dokumentujeme pomocí prostorových laserových skenerů a k netradičnímu pohledu na archeologickou lokalitu používáme i upoutaného draka s fotoaparátem. Terénní archeolog se samozřejmě neobejde bez štětce, speciální lopatky a další pomůcek pro svoji práci.

Vrátil jste se před pár dny. Jaké panovalo v Egyptě počasí?

V posledních čtrnácti listopadových dnech bylo typické pro podzimní měsíce, teplota se pohybovala mezi 25° C až 33°C, po ránu bylo chladno, a museli jsme si tak oblékat teplejší oblečení. Ale jakmile vyšlo slunce, vzduch se velmi rychle ohřál a kolem poledne teploty stouply k třiceti stupňům.

Už ráno poznáte, jaký bude den. Když jsou vidět dobře pyramidy v Abúsíru a v Sakkáře a obloha je bez mraků, tak to indikuje pěkný den. V listopadu jsme však měli chladná rána a většinou i s oparem kombinovaným se smogem. Tím je Káhira vyhlášena, a když nastanou smogové dny, připomíná mi to situaci v Ústeckém kraji před 30 lety.

Kde nejčastěji v Egyptě bydlíte a co nejčastěji jíte?

Základnu máme v prostorách české ambasády v Káhiře, kde vedle bytů disponujeme

UJEP

7

rozhovor

měření, zpracování dat v prostředí GIS a CAD. Využíváme metody dálkového průzkumu Země a v posledních letech i terestrického laserového 3D skenování.

i sklady a knihovnou. Protože lokalita Abúsír je vzdálena cca 25 km, nabídla nám egyptská strana bydlení v expediční vile, která je součástí komplexu muzea, skladů a památkového inspektorátu v Sakkáře. Oproti expedici v Západní egyptské poušti a zejména v Súdánu máme luxus, dvoulůžkové pokoje s vlastním sociálním zařízením, 3 pomocníky v kuchyni a 10 minut cesty autem na naši lokalitu.

Celá léta se denně dojíždělo z Káhiry, což bylo časově náročné a nepohodlné. Situace se v Egyptě změnila k horšímu a z hlediska bezpečnosti, času a nákladů je současné řešení optimální.

Vladimír Brůna Geodet a pedagog z Fakulty životního prostředí UJEP Ing. Vladimír Brůna se narodil v Mostě. Poté pracoval 5 let v Českých Budějovicích na Ústavu krajinné ekologie ČSAV, po roce 1989 se vrátil na sever Čech. Od roku 2001 se pravidelně zúčastňuje archeologických výzkumů v Abúsíru, v egyptské Západní poušti a na lokalitách v Súdánu. V roce 2000 se podílel na založení katedry informatiky a geoinformatiky a zároveň na vzniku Laboratoře geoinformatiky na FŽP z projektu Fond rozvoje vysokých škol. Ve stejném roce dostal také nabídku od Českého egyptologického ústavu FF UK Praha účastnit se egyptologických výzkumů. Rád cestuje, každoročně si najde čas na oblíbené slovenské hory, ale navštívil například i Namibii, Island či Norsko.

8

Silverius

Na vile jsme měli tři egyptské pracovníky, kteří se starali o úklid a jídlo. Kuchaři nám připravovali jak tradiční arabská jídla, tak i jídla, která jsme s nimi společně sestavovali. Někdy vzniknou i originální kombinace. Když je člověk na expedici tři měsíce, tak se dostane do stereotypu i v jídle a je jedno, co se podává. Jde o zvyk.

Přeci jen Egypt není politicky stabilní zemí. Měl jste na expedicích někdy strach?

Po revoluci, kdy byl všude obrovský chaos a spousta památek byla zničena, se situace sice uklidnila, ale kdybych říkal, že se

nebojím, tak bych lhal. Každý cestovatel má určitě na svých cestách trochu strach, v Africe to platí dvojnásob. Čeští egyptologové pracují v Abúsíru již od 60. let minulého století, místní si nás tedy považují. Vědí, že přivážíme peníze a zaměstnání, není tedy důvod, aby nám vytvářeli takové podmínky, abychom měli důvod se bát. Jsou samozřejmě situace, když například přejíždíme do Káhiry a raději použijeme taxíky, abychom nebyli nápadní a zbytečně na sebe neupozorňovali. Dodržujeme zkrátka pravidla hry, která stanovuje ambasáda a naši egyptští inspektoři s policií.

Vy osobně se cítíte být více archeologem nebo učitelem?

Pracujeme šest dnů v týdnu, pátek je volný. Vstáváme v půl šesté, pak následuje snídaně, příprava materiálu a přístrojů a odjezd auty na lokalitu.

Ani jedním. Vystudoval jsem geodézii a kartografii na ČVUT v Praze a prošel od vedoucího důlního měřiče na povrchovém dole a geodeta na stavbách, přes vědeckého pracovníka Ústavu krajinné ekologie ČSAV

Cestou naložíme inspektora, předáky dělníků (reise) a v sedm hodin začíná výzkum.

Před polednem je půlhodinová pauza na jídlo a pokračujeme do 14 hodin. Po příjezdu nejprve ošetříme techniku, uložíme bedny s pomůckami, poté dáme do pořádku sebe, mezitím zálohujeme data a kdo potřebuje, pere osobní věci. O půl čtvrté následuje oběd a pak se většina členů expedice „schová“ ve svém pokoji a buď odpočívá, nebo pracuje. Večer se setkáváme na terase naší vily u vodní dýmky.

Některé víkendy jezdíme do Káhiry, vždy na jednu noc a den. Když je teplo, využíváme bazén a samozřejmě společensky žijeme s diplomaty a pracovníky různých firem, kteří na ambasádě bydlí. V minulých letech se pracovalo pouze pět dnů, a tak byl čas i na výlety, ale dnes jsme v tomto dost omezeni. Někteří využijí pátek na návštěvu muzea nebo historické Káhiry, ale většina odpočívá a připravuje se na další pracovní týden.

„Práce v Egyptě a v Súdánu skrývá obrovský badatelský potenciál.“ až po specialistu GIS u jedné nadace zabývající se problematikou životního prostředí v Ústeckém kraji.

Na konci minulého století jsem zakotvil, opět jako geodet, v Ústavu archeologické památkové péče severozápadních Čech

v Mostě. Zde jsem zavedl digitální dokumentaci archeologických objektů a současně jsme s kolegy implementovali jeden z prvních GIS projektů v české archeologii. Šlo o zhruba 60 000 archeologických lokalit v severozápadních Čechách, které byly vizualizovány v prostředí GIS a prováděly se na jejich základě první prostorové analýzy.

A poté nastala má „učitelská“ éra na fakultě životního prostředí. V roce 2000 založení katedry informatiky a geoinformatiky a zároveň vznik Laboratoře geoinformatiky z projektu FRVŠ. Přišly první projekty (http://oldmaps.geolab.cz) a v roce 2000 jsem se seznámil s prof. Miroslavem Bártou z Českého egyptologického ústavu FF UK Praha a dostal nabídku účastnit se archeologické expedice do Egypta. To se, samozřejmě, neodmítá. Dělení práce na tuzemskou (výuka, projekty atd.) a v Africe se stalo dost komplikovaným, a proto se v posledním roce více zaměřuji na spolupráci s ústavem a v tomto bych chtěl i nadále za podpory ústecké univerzity pokračovat. Práce v Egyptě a v Súdánu skrývá obrovský potenciál badatelský a bylo by škoda jej nevyužít.

UJEP

9

rozhovor

Jak vypadá takový běžný den na vaší expedici?

text: Kristián Šujan

foto: archiv UJEP

Filozof z UJEP získal prestižní Fulbright-Masarykovo stipendium Velký úspěch si před nedávnem připsal filozof doc. Martin Nitsche, Ph.D., z katedry politologie a filosofie Filozofické fakulty UJEP. Mezivládní stipendijní program Fulbrightovy komise, který funguje v rámci kulturní a vzdělávací výměny mezi USA a ČR, umožňuje každý rok vyslat z jedné země do druhé několik špičkových akademiků.

reportáž

Právě Martin Nitsche se zařadil mezi vědecké pracovníky, kteří získali Fulbright-Masarykovo stipendium. Od října 2016 do dubna 2017 tak trávil pět měsíců na Kalifornské univerzitě v americkém Los Angeles (UCLA). „Stipendium pro mne znamenalo výrazný posun v akademické práci i v osobním životě.

Naučilo mne brát zahraniční akademiky jako skutečné kolegy. Především jsem v kontaktu s nimi ztratil zbytečný ostych, který často omezuje badatele z malé země, jako je ta naše,“ popisuje Martin Nitsche.

Držitel Fulbright-Masarykova stipendia má hned několik úkolů. „V prvé řadě, samozřejmě, pracuje na svém vědeckém projektu – provádí výzkum a prezentuje jeho výsledky mezi americkými (a po návratu i českými) kolegy na univerzitě i na konferencích. Já jsem o svém projektu mluvil kromě UCLA také v Berkeley a na Havaji (University of

Hawaii, Manoa),“ informuje rodák z Ústí nad Labem.

Za druhé musí navázat intenzivní kontakty s kolegy na předních univerzitních pracovištích v USA. „Za třetí je cílem stipendia taktéž seznámení se s americkou univerzitní kulturou, stejně jako s místní občanskou společností. Na poznání americké společnosti klade důraz zvláště ta ‚masarykovská‘ část stipendia. Měl jsem to na paměti na našich cestách po Kalifornii a dalších státech, například v rozhovorech se strážci (rangers) v několika národních parcích. Měl jsem štěstí, že jsem ve dvou parcích mohl u rangerů i krátce bydlet, takže šlo o intenzivní večerní hovory.

Kromě běžných věcí přišla řeč pochopitelně i na filozofické otázky, které se týkaly ideje národních parků: vztah člověka a divočiny, status rangera jako veřejné osoby, národní park jako veřejný prostor či národní parky

a americká politika. Kupodivu byli všichni překvapeni, jak vysoce si ve střední Evropě ceníme amerických parků,“ vypráví Martin Nitsche, podle kterého je americká univerzitní kultura na velmi vysoké úrovni. „Převzala to nejlepší z evropské tradice a obohatila to o důraz na akademické svobody i rovnost studentů a učitelů. V Evropě se někdy profesoři chovají trochu jako aristokraté; s tím jsem se na UCLA nesetkal,“ zmiňuje Nitsche, který od roku 2000 pracuje na Filozofické fakultě UJEP jako odborný asistent. Zabývá se zejména fenomenologií, topologií a filozofií umění. Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor Filozofie–historie, od roku 2010 je také vědeckým pracovníkem ve Filozofickém ústavu AV ČR v Praze.

Nitscheho projekt, který v Los Angeles řešil, se zabývá fenomenologickou topologií, přesně se nazývá Field of Mutuality: Phenomenological Topology in the Transdisciplinary Framework of Current Political Science. „Můj vztah s profesory na UCLA pokračuje i po návratu do ČR. Na duben 2018 jsem byl do Los Angeles znovu pozván jako řečník na konferenci o filozofii médií,“ podotýká Nitsche.

Fulbright-Masarykovo stipendium podporuje dlouhodobé pobyty českých doktorandů, vědců a vysokoškolských pedagogů v USA, aby tam přednášeli nebo prováděli výzkum v jakémkoliv oboru s výjimkou klinické medicíny. Program je určen vědeckým pracovníkům, kteří jsou nejenom vynikajícími odborníky ve své vědecké oblasti, ale současně jsou aktivní v občanském nebo veřejném životě svých institucí nebo komunit, stejně jako Tomáš Garrigue Masaryk.

Americkou Kalifornii navštívil doc. Martin Nitsche díky mezivládnímu studijnímu programu Fulbrightovy komise 10 Silverius

text: Mgr. Jakub Pátek, Ph.D.

foto: Martin Frouz, 2014

Duší krajiny severozápadních Čech se zabývají na filozofické fakultě Každá krajina má duši... stejně jako duše člověka si s sebou nese to, co v minulosti prožila. Duše krajiny severozápadních Čech byla zejména v minulém století ovlivněna řadou dramatických okamžiků. Nejvýrazněji se v ní odrazilo vysídlení velké části původního obyvatelstva po II. světové válce a příchod obyvatel nových. Vytvořila se tím výrazná diskontinuita historické a sociální paměti, která duši krajiny zasáhla a zasahuje v mnoha ohledech dodnes.

věda na UJEP

Sama podoba historické krajiny se ve druhé polovině 20. století začala zejména v některých částech regionu proměňovat. Některé její části mizely pod lopatami velkorypadel nebo výstavbou panelových sídlišť nebo výrobních komplexů. Řada cenných sakrálních i profánních objektů, které po staletí tvořily její kontrapunkty, byla zlikvidována, ať už z ideologických důvodů, či jen z prostého nezájmu nových obyvatel.

V kontrastu k rozsáhlým exploatovaným plochám nabízí ale tvář zdejší krajiny stovky mimořádně půvabných míst těžících z přírodního i památkového bohatství. Taková místa nenabízí pouze Litoměřicko nebo Děčínsko, ležící stranou těžebních revírů, ale najdeme je v hojné míře i na Chomutovsku, Teplicku, Ústecku a dokonce i Mostecku, jehož tvář historické krajiny byla setřena v největším rozsahu. Právě tato zachovaná místa vytvářejí možnost nahlédnout do historické paměti krajiny, zároveň také do její duše.

Tento metafyzický přístup je součástí také některých vědeckých projektů řešených na různých fakultách UJEP. Nechybí mezi nimi ani filozofická fakulta, jejíž pracoviště zkoumají nejrůznějšími prostředky právě onu duši krajiny, ať už z hlediska

Pracoviště filozofické fakulty zkoumají nejrůznějšími prostředky duši krajiny. Na snímku konkrétně duši Milešova UJEP

11

Pohled na Milešov sociologického, filozofického, lingvistického, nebo historického. Mezi konkrétními příklady z poslední doby bychom mohli připomenout třeba intenzivní výzkum historicky a památkově výrazných lokalit Milešova, Konojed nebo Zahořan, který sledoval a sleduje nejen dokumentaci památkového fondu a rekonstrukci historických událostí, ale také snahu porozumět odkazu konkrétního místa v krajině.

12 Silverius

Duše krajiny se pak přímo dotkla úspěšná dvoudenní konference Zaniklá krajina severozápadních Čech organizovaná ve dnech 18. a 19. října 2017 ve spolupráci FF UJEP a Národního památkového ústavu ÚOP v Ústí nad Labem. V rámci několika desítek mezioborových příspěvků zde byly představeny proměny tváře historické krajiny i jednotlivá místa, která je dokumentovala či stále ještě dokumentují. Právě

primární výzkum, v němž hraje UJEP pro oblast severozápadních Čech nezastupitelnou roli, je jedním z momentů, jak nahlédnout duši zdejší krajiny a jak ji porozumět.

Protože až ve chvíli, kdy se to podaří, můžeme se dále zamýšlet, zda otisk, který v ní zanechává naše současnost, prohlubuje spíše její stránky temné nebo světlejší.

text: Lída Dubinská, spolupracovník knihovny

foto: archiv Vědecké knihovny UJEP

Přijďte se naladit do duše knihovny

Sto jedenáct let tento prostor vlastnila ústecká nemocnice. Univerzita zde sídlí až od roku 2006. Za tu dobu se tady vybudovalo mnohé a každým rokem jsme svědky vzniku dalších krásných nových věcí. Tu se příjemně ozvláštní zeď, jinde vznikne posezení, na nedávno zasazených stromech pučí květy a hmyz už se dávno zabydlil v darovaném příbytku. Skutečným srdcem naší univerzity je ovšem studnice informací, naše Vědecká knihovna.

Knihovny, jak se už dávno ví, mají duši.

A dalším duším pomáhají. My, vědění chtiví smrtelníci, díky knihovnám totiž máme duše krásnější. Univerzita má svou knihovnu už déle než 60 let, celouniverzitní a v centru kampusu stojí ale až od roku 2013. Téhož roku obdržela titul „Knihovna roku”. A od té doby to tam žije.

Tahle knihovna není zdaleka pouhopouhou půjčovnou knih. Dokumentů má ve fondech sice skutečně mnoho, zakládá si ovšem i na dalších službách, které svým návštěvníkům poskytuje. A že jich není málo! Zůstává stále nositelkou informací a chce všem maximálně pomoci se studiem, myšlenkovou prací a nabýváním vědomostí. Můžete v ní tedy klasicky informace duplikovat kopírováním, tištěním anebo skenováním. Drží ovšem krok s digitální dobou a s radostí vám zapůjčí i sluchátka, protože zapojení více smyslů zaručuje větší zapamatování, či čtečku elektronických knih, do které si ihned můžete nahrát

kvanta dat. Daří se jí však informace předávat i prakticky a názorně.

Týden co týden zve nejen univerzitní lid, ale i širokou veřejnost k zajímavým akcím.

Zdaleka nejde jenom o události pro tento druh veřejného prostoru typické. Ano, účastní se sice Týdne knihoven či Týdne vědy a techniky, rok od roku ale s nápaditějšími příspěvky. Letos Červenou aulu při přednášce o umělém životě v rámci Týdne vědy a techniky zaplnilo 300 lidí!

A co teprve akce jiné.

Akademický rok začal poměrně nedávno.

Ve Vědecké knihovně už se toho ovšem událo tolik, až zrak trochu přechází a běžný návštěvník všechen program sotva stíhá. Tak třeba se už mezi regály cvičila jóga, probíhal zde kurz správného držení těla (to aby studenti při vší píli mysleli i na své zdraví), knihovnu navštívil estonský velvyslanec, přednášelo se, školilo, cizojazyčně konverzovalo, autorsky předčítalo…

UJEP

13

knihovna

Některá místa mají duši. Není jich mnoho.

Většinou jsou spojena s našimi emocemi. Rozdílně budeme vnímat prohlídku prastarého sklepení gotického hradu od návštěvy dětského hřiště, kde je léta prožívána radost. Informace o energiích míst se v různých východních kulturách a filozofiích objevují již stovky let. Pro důkaz nemusíme chodit daleko – náš univerzitní kampus je jistě průsečíkem mnoha energetických sil.

S výčtem bychom mohli pokračovat tak dlouho, až bychom se sami zamotali.

Knihovně jde zkrátka o jediné – abychom i v pokročilé době nového milénia nezapomněli, že vědění je zábava.

A tak se vracím na začátek, když opakuji, že naše Vědecká knihovna je místem, které má duši. Věřím, že i vy cítíte příjemný pocit, když otevíráte její dveře a ocitáte se v jasně zářivém žlutém prostoru. Že víte, že je zde pro vás a chce vám pomoci, abyste s informacemi uměli efektivně pracovat a občas je mohli na vlastní kůži i prožít a osahat jinak než teoreticky. Že jste zde vítáni. Pokud jste ve Vědecké knihovně UJEP ještě nebyli, určitě tam zamiřte.

Zavřete se ve studovně a pracujte. Anebo si půjčte deku a zachumlejte se do ní s knihou a šálkem dobré kávy. Je to jenom na vás.

Mrkněte také na Facebook knihovny, který je pestrý a zajímavý, anebo na webové stránky, kde se dozvíte všechny důležité informace. Vědecká knihovna chystá už zase spoustu nových akcí, které vás jistě osloví.

Týden co týden zve nejen univerzitní lid, ale i širokou veřejnost k zajímavým akcím.

Jednou z nich byla například i jóga, která se za doprovodu zkušené lektorky odehrála přímo mezi legály s knihami VÁNOČNÍ OTEVÍRACÍ DOBA VĚDECKÉ KNIHOVNY UJEP

knihovna

22. 12. 2017 8:00–15:00 h 23. 12. 2017 – 1. 1. 2018 knihovna uzavřena Od 2. 1. 2018 běžná otevírací doba.

14 Silverius

PRIMÁTORKA města věra nechybová ocení nově dětské studenty i studenty seniory

Město Ústí nad Labem finančně podpoří aktivity UJEP zaměřené do celoživotního vzdělávání ústecké veřejnosti. Kromě každoročního stipendia pro nejlepšího studenta UJEP ve výši 20 tisíc korun udělí primátorka Věra Nechybová nově také další ocenění. Budou pro mladé studenty Teen Age University (TAU) a účastníky Univerzity třetího věku (U3V). „V oblasti Univerzity třetího věku se bude jednat o ocenění za nejlepší závěrečnou práci s tematikou vztahující se ke správnímu území města Ústí nad Labem a k životu jeho obyvatel,“ vysvětluje rektor UJEP doc. Martin Balej.

REKTOR NEPŘIJAL POZVÁNÍ NA PRAŽSKÝ HRAD, SVÁTEK OSLAVIL NA HRADČANSKÉM NÁMĚSTÍ Rektor ústecké univerzity Martin Balej se opět nezúčastnil slavnostního ceremoniálu na Pražském hradě k výročí vyhlášení samostatného československého státu. „Společně s dalšími rektory jsme položili v Praze na Hradčanském náměstí v 11:00 hodin květiny u sochy Tomáše Garrigua Masaryka. Ostatní rektoři se zase zúčastnili slavnostních akcí buď v sídelních městech univerzit, nebo na jiných místech České republiky,“ upřesnil Balej.

Z oslav 28. října na Pražském hradě se rektor znovu omluvil. „V roce 2015 jsem se solidárně připojil k podpoře kolegů rektorů z Brna a Českých Budějovic. Od té doby dávám jednoznačně najevo, že nesouhlasím s kroky pana prezidenta ve věci nezvání některých rektorů na oslavy státního svátku, ale také ve věci nejmenování profesorů,“ dodal Balej.

Ocenění budou udělena na slavnostním předávání Cen rektora UJEP a stipendií za rok 2017 dne 14. prosince 2017. Zde Věra Nechybová předá také mimořádné Stipendium primátorky města. „Významnou součástí studia je motivace, ale také ocenění jeho výsledků. Proto jsem paní primátorce navrhl formu podpory, kterou považuji za smysluplnou a velmi přínosnou,“ doplňuje Martin Balej.

EVA VRABCOVÁ NÝVLTOVÁ DOBĚHLA MARATON V NEW YORKU NA SEDMÉM MÍSTĚ

UNIVERZITA HOSTILA BEZPEČNOSTNÍ FORUM Kampus naší univerzity se proměnil v obří výstaviště. Ve čtvrtek 28. prosince tady proběhlo Bezpečnostní fórum Ústeckého kraje, které se uskutečnilo v rámci Road Show 2017 – My a naše bezpečnost. Zájemci si mohli přímo před rektorátem prohlédnout početnou bezpečnostní techniku, která je v kraji k dispozici.

UJEP

15

ve zkratce

Studentka naší pedagogické fakulty Eva Vrabcová Nývltová opět zabodovala! Na newyorském maratonu se jako žena umístila na 7. místě s časem 2:29:41. Brabcová byla o patnáct sekund rychlejší než při čtrnáctém místě na mistrovství světa v Londýně a podruhé se dostala pod hranici dvou hodin a 30 minut. Navíc se stala první českou běžkyní, která maraton v New Yorku zaběhla pod 2:30.

FUD UJEP ZAZÁŘIL NA SOUTĚŽNÍCH PŘEHLÍDKÁCH Zemřela emeritní rektorka ujep profesorka iva ritschelová designblok a MASTER OF CRYSTAL 2017 Rektor UJEP, doc. Martin Balej, vyjadřuje hluboké politování nad skonem bývalé rektorky naší univerzity prof. Ing. Ivy Ritschelové, CSc. Od roku 2007 Iva Ritschelová byla rektorkou UJEP, kterou vedla do roku 2011. Z univerzity odešla přímo na post předsedkyně Českého statistického úřadu.

MATRACE Z BÝVALÉ KOLEJE k6 NA HOŘENÍ POSLOUŽí PSÍMU ÚTULKU V ÚSTÍ NAD LABEM

Na konci října proběhly dvě soutěže designu, kterých se účastnili pedagogové i studenti Fakulty umění a designu UJEP. Z obou soutěží přivezli ceny a skvěle prezentovali nejen svou tvorbu, ale také ústeckou univerzitu.

MASTER OF CRYSTAL 2017 je soutěž návrhů šperků a světelných objektů, vyhlašovaná společností Preciosa, jejíž vítězové byli oznámeni dne 25. 10. 2017. Druhou cenu odborné poroty získala studentka FUD Marcela Šilhánová za světelný objekt RONDEL.

ve zkratce

Vichřice předčasně ukončila 19. ročník DESIGNBLOKU, mezinárodního festivalu designu a módy. I přesto došlo na ocenění nejlepších tvůrců a předávání cen, provizorně v pražském Divadle Na zábradlí. Ceny pořadatelé rozdali 29. 10. 2017 v jedenácti kategoriích.

Za FUD si velmi dobře vedl nový vedoucí ateliéru Sklo Marcel Mochal, který uspěl v kategorii Nejlepší kolekce bytových doplňků se značkou LLEV. Cenu za Nejlepší prototyp designéra obdrželi absolventka a doktorand FUD Markéta Držmíšková a Petr Hák za kolekci svítidel a rozkládacích stolů Torque.

Stánek Fakulty umění a designu UJEP byl nominován v soutěži Ceny Designbloku 2017 mezi třemi nejlepšími v kategorii Nejlepší školní prezentace. V rámci Designbloku proběhla také výstava a soutěž Diploma Selection, kde získali 3. místo porcelánoví Maskoti Heleny Patelisové, absolventky ateliéru Design keramiky FUD. Do zvláštního výběru mladých talentů Erste Premier Talent Display si kurátoři Designbloku Jana Zielinski a Jiří Macek vybrali keramické Vázy PUNC Zuzany Viszusové, také studentky ateliéru Design keramiky FUD.

16 Silverius

Správa kolejí a menz UJEP věnovala vysloužilé matrace ze zrušené koleje K6 na Hoření ulici ústeckému Centru pro zvířata v nouzi. Jak uvedla vedoucí útulku Jaroslava Ježková, matrace a deky pomohou psům přečkat nadcházející tuhou zimu. Kapacita útulku je momentálně téměř zaplněná, žije tu celkem 56 psů a 58 koček.

Každá pomoc němým tvářím tak přijde vhod.

Jaroslava Ježková doplnila, že útulek je vděčný za každou pomoc. „Uvítáme deky, staré bavlněné oblečení a určitě i matrace, ale prosíme, aby to nebyly ty velké molitanové, které se nám nikam nevejdou a psi by je stejně akorát roztrhali,“ uvedla ředitelka.

Možnost ubytovat se na koleji K6 na Hoření už univerzita neposkytuje od září 2016. Finančně se to nevyplatilo. „V průběhu roku jsme pokoje začali vyklízet, veškerý použitelný mobiliář a příslušenství jsme si odvezli do klíšského areálu kolejí. Pro matrace jsme už ovšem neměli využití. Stejně tak pro starší larysy z koleje K3 na Klíši. Přišlo nám tedy líto to všechno vyhodit, tak jsme oslovili útulek, který to uvítal,“ přiblížil ředitel Správy kolejí a menz UJEP Tomáš Kraus, který v minulosti působil jako ředitel ústecké zoologické zahrady, pod kterou Centrum pro zvířata v nouzi spadá. „Pro mě je to srdeční záležitost. Ústečané byli v pomoci zvířatům vždy naprosto perfektní. Už za mého působení, kdy útulek přecházel pod zoo, se každý rok minimálně na Vánoce podařilo shromáždit neuvěřitelné množství krmení a potřebných věcí,“ dodal Kraus.

UJEP

17

text: Pavla Růžičková

Severní Čechy se svou až neuvěřitelnou přírodní rozmanitostí jsou místem přímo stvořeným pro různé historky o duších, zázracích, záhadách, o permonících či strašidlech. O tajemná a magická místa zde rozhodně není nouze.

Krušné hory: Kostel Sv. Prokopa Krupka Horníci v Krušných horách měli vždy tvrdý život, o své živobytí se prali s přírodou, práce v šachtách byla často bojem o holý život. Není divu, že věřili v existenci různých lesních skřítků a duchů. Ovšem stejně vroucně se chodili modlit do křesťanských kostelíčků... při takové práci je přece jen dobré mít na své straně všechny bohy.

Jedním z nejstarších hornických kostelů je kostel sv. Prokopa v Krupce, který byl založen v době prvotního osídlení havířské osady Kirchlice u Liščího potoka. Písemně je zmiňován již v r. 1331, za třicetileté války byl pobořen a v roce 1676 kompletně přestavěn. V roce 1891 přestal kostel sloužit veřejnosti, neboť byl poddolován, a v roce 1939 kostel vyhořel.

Dodnes na osamělém místě nedaleko křižovatky silnic do Krupky a Bohosudova stojí trosky kostela. Jsou bez krovů a bez střechy, zůstalo jen mohutné obvodové zdivo, místo oken mříže. Trosky byly dozděny do původní výše a zakonzervovány. Je to magické místo. Stát uprostřed mohutných zbytků zdí, s širým nebem nad hlavou je velmi intenzivní pocit. Existenci vyšší moci zde i racionální mysl připustí mnohem snáz, než uprostřed načinčaných funkčních kostelů.

GPS 50°40′15.16″ N, 13°51′44.25″ E Labské Pískovce: Trpaslíci v Rynarticích

cesta s UJEP

Výlet za tajemnem

Území Labských pískovců patří mezi mimořádně malebné krajiny. Místní znalci pro návštěvu doporučují vrcholný podzim, kdy se snižuje množství turistů a barevnost smíšených lesů dává vyniknout jedinečným tvarům pískovcových skalních útvarů

Místo výskytu trpaslíků - Rynartice

foto: Josef Růžička

Kostel sv. Prokopa v Krupce Pověsti z tohoto kraje hlubokých lesů, rozeklaných skal a minimálního lidského osídlení jsou strašidelné, plné divokých lovců a dalších nebezpečných přízraků.

Nejčastěji se v nich ovšem setkáváme s trpaslíky, jimž ostatně území Labských pískovců patří dodnes. Možná i proto vzniklo v celé oblasti tak málo významných kostelů.

Jak již bylo řečeno, trpaslíci jsou v Labských pískovcích všudypřítomní. Ovšem pokud si chcete pořídit trpasličí selfie, musíte se vydat do Rynartic. Při cestě z Rynartic do Jetřichovic se nachází skalní masiv nazývaný Trpasličí skála. Za své jméno vděčí trpaslíkům vytesaných do skal. Ti jsou dílem místních lidových umělců, dílo započal Eduard Vater v letech 1832 až 1833. Později jej dokončil jeho syn kronikář Ernst. První část výletu za

trpaslíky vede po dřevěném schodišti ke skále a dál stezkou po úzkých schodech v jejím sevření, kde se objevují jednotliví barevně vyvedení trpaslíci. Vršek skal je vhodný k zastavení a malému odpočinku a skýtá pohled na okolní lesy a dole se vinoucí silnicí.

GPS 50.8500844N, 14.4167575E České středohoří: Tajemný Hazmburk Silueta hradu Hazmburku se dvěma věžemi je v Českém středohoří nepřehlédnutelná, je vidět ze všech světových stran na desítky kilometrů daleko. Hazmburk patří k této krajině odedávna, neví se přesně, kdy a kým byl hrad založen, ale podle

Silueta hradu Hazmburk

archeologických nálezů byl vrch obydlen již v 5. tisíciletí před naším letopočtem.

Hrad zmiňuje ve své kronice Dalimil,

doložené údaje o existenci hradu pocházejí z první poloviny 14. století. Od roku 1335 do 1558 byl sídlem rodu Zajíců z Hazmburka. Hrad byl postupně rozšiřován, jeho dominantu tvoří dvě věže – oválná Černá věž z tmavého čediče a hranolová Bílá věž ze světlého pískovce. Koncem 15. století byl hrad pro trvalé bydlení nepohodlný a začínal pustnout. Za celou svou živou historii však nebyl nikdy dobyt.

cesta s UJEP

Jako každé šlechtické sídlo i hrad Hazmburk skrývá nejedno tajemství. Nejznámější hradní legendy mluví o skrytých sklepeních se sudy vynikajícího vína nebo o ukrytém pokladu Napoleonova vojska. Realita ale bývá mnohdy krutější než pověsti, o čemž se přesvědčili obyvatelé obce Klapý na úpatí Hazmburku. Koncem 19. století se část vrchu třikrát sesula a uvolněná suť pobořila domy v obci. Sesuv ze 3. srpna 1882 se obešel beze škod na domech, ale 12. března

Křížová cesta nad Jiřetínem

20 Silverius

1898 bylo zbořeno 32 domů včetně školy.

Sesuv z 11. dubna 1900 zničil dokonce 52 domů. Jako zázrakem nepřišel nikdo z obyvatel o život, a protože oba poslední sesuvy se udály na Velikonoce a sesuvy byly doprovázeny temným duněním z vnitřku kopce, vzniklo mnoho nových místních pověr a pověstí. Poslední menší sesuv z 21. června 1939 se obešel bez větších škod.

GPS: 50.4340892N, 14.0146897E Lužické hory: Křížová cesta nad Jiřetínem Geologický vzhled a spirituální charakter Lužických hory na samém severu Čech je hodně podobný Českému středohoří.

Lužické hory jsou ale podstatně méně zasaženy průmyslovou činností a i symbióza lidských staveb a přírody je zde na mimořádné úrovni. Nejznámějším poutním místem Lužických hor je Křížová hora nad

Jiřetínem. Podle legendy se v době protireformace zjevil Spasitel sedmi bratrům a vyzval je k odchodu do exilu. Nejmladší z bratrů byl nemocný na nohy a proto se vrátil a přestoupil ke katolíkům.

Doma se mu ale přitížilo, a proto nechal na úpatí hory postavit dřevěný kříž a po svých upřímných modlitbách se zázračně uzdravil. Zvěst o jeho uzdravení se šířila krajem a začínalo přicházet mnoho trpících. Místní podnikavý farář Gottfried Liessner nechal na vrchu postavit kapli s křížovou cestou, kterou tvoří jedenáct rokokových zastavení.

Celý areál byl vysvěcen roku 1764 a v roce 1969 prohlášen za kulturní památku. Hora má mimořádně léčivý účinech na lidský organismus a dodnes sem jezdí vnímaví lidé z celého okolí.

GPS: 50.8711839N, 14.5706586E

text: Kristián Šujan

foto: archiv Lukáše Slavíka

C´UP – coffeeup.

Kavárna, na které se stanete závislí

Při pohledu do nápojového lístku zbystříte.

C´UP totiž nenabízí kávu komerčních řetězců, ale pouze výběrovou kávu z nejlepších pražíren České republiky a Německa.

Kdo už je „překávovaný“, jistě ocení i sortiment složený z kvalitních sypaných čajů, ale třeba taktéž z čokolády nebo domácích sirupů vlastní výroby. Je libo něco ostřejšího? Dobré víno se nikdy neomrzí! „Dobrá káva, poctivé dezerty a sympatický personál,“ vyjmenovává provozovatel Lukáš Slavík hlavní přednosti, kterými se jeho kavárna může pochlubit. Já určitě dodávám domácí dezerty, zeleninovou polévku, bagetky a zejména příjemný

a čistý interiér. „Navrhla nám ho bývalá studentka Fakulty umění a designu UJEP Andrea Kroupová,“ pochvaluje si stylové prostředí Lukáš.

Skupinu návštěvníků nelze jednoznačně definovat. C´UP se totiž díky perfektní poloze u frekventované komunikace, Městských sadů a nedaleko se rozrůstajícího kampusu může pochlubit směsicí návštěvníků. Od labužníků milujících poctivou vybranou kávu, přes „štamgasty“ začínající svůj den silným espresem až po studenty, manažery či náhodné návštěvníky. „Cílíme zkrátka na každého, kdo jde nebo jede kolem,“ doplňuje Lukáš, kterému nechybí pokora, doplněna svižným elánem a nápaditostí.

zpátky k tradici

„Už dlouhou dobu jsme si říkali, že v Ústí nad Labem chyběla kavárna, která by nešla ve vyšlapaných kolejích již fungujících podniků.

Proto jsme se rozhodli chytit se příležitosti a udělat to JINAK. Inspirací nám byly kavárny v Praze, Berlíně, Austrálii i v Londýně.“ Přesně takhle začíná webová prezentace ústecké kavárny C´UP, kterou najdete v ulici U Nemocnice 1763/1 v krajském Ústí nad Labem. Při cestě sem ale zjistíte, že nejde o pouhopouhou virtuální, snad dokonce smyšlenou realitu. Provozovatelé zkrátka jen mluvili pravdu a vytvořili skutečně JINÝ podnik. S přátelskou atmosférou, v příjemném prostředí a s výbornou kávou. Jak JINAK.

„Ještě jsem stále podnikatelský začátečník.

Stále je co se učit a co zlepšovat. Jsou věci, které bych dnes udělal jinak, ale věřím, že se nějakého zásadního FuckUpu vyvaruju,“ dodává Lukáš.

Čistý, příjemný, přímo vybízející k tomu, užít si ho naplno! Interiér ústecké kavárny C´UP navrhovala bývalá studentka Fakulty umění a designu UJEP Andrea Kroupová

UJEP

21

text: Daniela Rejzková (studentka katedry bohemistiky PF UJEP)

Billboard „Marek Heřman, Česká Republika, Praha, narozen 27. 09.

1984,“ stále si Marek nahlas opakoval údaje ze svého pasu a nemohl uvěřit, že je po roce zpět v Praze. Stál ve vojenské uniformě u východu pražského letiště a nenápadně si prohlížel všechny kolemjdoucí, kteří se drali do letištní haly. Pomyslel si, že je asi jediný, kdo se těšil zpět domů. Zamával na žlutý taxík a naposledy se rozhlédl po okolí. „Dobrej, kam to bude, pane?“ automaticky se zeptal taxikář. „Do Letňan, prosím,“ zamumlal Marek. „Určitě jste přiletěl z daleka co,“ zakřičel pobavený řidič, „si myslím, že se vám zpátky do takový prdele muselo chtít, že jo?“ „Vrátil jsem se z Afghánistánu, tam byla teprve prdel,“ hrubě pronesl Marek a začal pozorovat trasu z okénka. Hned si uvědomil, že takový tón nebyl nutný. Po každé misi mu trvalo delší dobu, než znovu objevil touhu se s někým vybavovat. Taxík pomalu přibržďoval.

povídka

„Vypadá to, že se zdržíme v koloně,“ prohodil již klidným hlasem taxikář. Marek pouze pokrčil rameny. Se zájmem sledoval reklamy a pozvánky na billboardech u silnice. Přemýšlel, kdy byl s někým v divadle nebo v kině. Očima prolítával nápisy, dokud si nevšiml hnědovlásky vyfocené na billboardu s reklamou na pánský parfém. Napadlo ho, že je to dobrý poutač.

Okamžitě ho uhranula. Něžná dlouhovláska se světle hnědými rovnými vlasy, které lehce padaly do jejího oválného obličeje.

Mandlové oči stejné barvy. Světlá pleť s růžovými tvářemi bez žádných známek vrásek. Drobný rovný nos. Její usmívající se růžové plné rty byly posledním dílkem v dokonalosti, kterou představovala. Měl pocit, jako kdyby se dívala výhradně na něj. Dlouho nic takového nezažil. Už si ani nepamatoval, kdy strávil večer s nějakou ženou. Po měsících strávených jenom s partou chlapů, v ne příliš lákavém prostředí, neměl chuť ani zájem hledat někoho, kdo bude na něj poslušně čekat v prázdném bytě. Pár delších vztahů měl, ale vždy to dopadlo stejně.

Jeho poslední přítelkyní byla kadeřnice Andrea. Rozešli se po dvou letech známosti. Byl si vědom, že být aktivním vojákem

22 Silverius

není zrovna ideální povolání pro udržení vztahu nebo dokonce pro rodinu. „Tak jsme konečně tu, pane!“ prohlásil řidič. „To je dobrý, díky,“ podal Marek řidiči peníze a celý zlámaný vystoupil z vozu. Udiveně se díval na všechny změny, které se kolem paneláku staly. Viděl, že se v jeho okně svítí. Otec ho netrpělivě čekal. Byl jediným člověkem, který jeho práci chápal a nevyčítal mu ji. Snad jen díky tomu, že sám byl dříve vojákem. S otcem neměli harmonické vztahy, jelikož ho nedokázal brát jako svého syna, ale především pouze jako svého parťáka. I to byl jeden z důvodů, proč se také Marek stal vojákem. Nemohl bez té práce žít, i když se vrátil domů. Musel mít přesně nastolený řád jako na misi. Nedokázal se nudit, spíš se nesměl nudit. Myšlenkami se stále vracel do Afghánistánu.

Neustále se mu před očima objevovaly části potrhaných těl a utrhané končetiny, které za tu dobu viděl. Dokonce občas cítil i ten odporný smrad spálených ostatků. Dělalo se mu zle ze sebe samého.

Otevřel dveře do bytu a hned se na něj vrhl Max. Šestiletý zlatý retrívr. S upřímnou radostí poskakoval ze strany na stranu.

Otec hrdě, se slzou v oku, objal Marka kolem ramen. Pyšně se vyptával na detaily o misi a cestě. Jako bývalý člen jednotky nehnutě poslouchal veškeré podrobnosti až do noci.

Druhý den Marka probudily sluneční paprsky, které mu skrz rolety svítily do obličeje. Udělal si kafe, zapálil cigaretu a pročítal noviny, které na stole nechal otec. Rozespale v nich listoval.

Na zadním obalu časopisu znovu postřehl tu krásnou dívku z billboardu. Zkoumal každou část jejího obličeje, kousek po kousku. Nemohl se od té fotografie odtrhnout. Úplně zapomněl na čas. Nevnímal, co se děje okolo něj. Cigareta mezitím dohořela. Zapálil si další. Sám nedokázal pochopit, co ho k ní tak táhne. Znal ji jen z papíru, nikdy s ní nemluvil, nikdy se jí nedotkl. Připadal si jak nadržený puberťák, který se platonicky zamiloval do nějaké známé modelky z televize. Vzpomněl si na svého kamaráda z cesty, který mu dokola opakoval větu Woody Allena, že sex je veliká věc jenom, když žádný nemáš.

Musel uznat, že něco na tom pravdy je a v současném období obzvlášť.

Jít odpoledne běhat s Maxem považoval za nejlepší nápad.

Chtěl se odreagovat a potřeboval do sebe dostat dávku adrenalinu. Těšil se, až se mu krev rozproudí po celém těle. Běžel s pocitem, že nemůže nikdy přestat. Pořád rychleji a rychleji.

Max už v polovině cesty zastavil. Marek se poohlédl, ale pořád běžel. Nic ho nezajímalo. V dáli se mu objevoval obličej dívky z reklamy. Běžel za ním. Začal pro ni hledat jméno. Veronika.

Ne, to je příliš obyčejný. Nikol. To se k ní nehodí. Hledal jméno, které k ní musí sedět, které bude něčím výjimečné.

V hlavě přemítal jména – jedno přes druhé. „Nina!“ nahlas ze sebe vyhrkl. Bude to Nina, moje Nina. Vzápětí se probral ze svého vnitřního monologu a pustil se do hledání Maxe. Pes si mezitím užíval společnost ženy, která ho našla osamělého na rohu ulice. Přítulně seděl a nechával se krmit pamlsky, zatímco Marek utíkal zpět na místo, kde ho naposledy zahlédl. Začínal mít o něj strach a vyčítal si, že běžel dál. Okamžitě se mu ulevilo, když pes poslušně čekal s neznámou ženou na stejném místě. „Maxi, pojď sem!“ radostně zavolal Marek. Pes se štěkotem uháněl ke svému pánovi. „Stál tu sám a nešťastně koukal, tak dostal pár dobrot,“ pověděla žena, „snad Vám to nevadí,“ dodala s rozpačitým výrazem. „Ne, proč by mi to mělo vadit?“ pokoušel se Marek usmát, „spíš bych Vám měl poděkovat, že jste ho tu nenechala.“ Žena odvětila, že nemá vůbec za co, že to nebyl žádný problém. Marek váhal, zda má cizí ženu někam pozvat. Líbila se mu, byla milá. Ale nevylezla z něj ani hláska. Nešlo to. Jakoby měl slepenou pusu. V duchu si počítal do tří – raz, dva, tři. „Nešla byste se mnou na kafe?“ zeptal se po chvíli ticha. Souhlasila. Marek odvedl Maxe domů a společně se vydali do města. Z nenadání je z cizí ženy známá Martina. Z jednoho kafe tři vína a panáky. Oba se dobře bavili až do ranních hodin. Martina naivně doufala, že se jí rýsuje vztah. Alkoholem opojený Marek viděl před sebou pouze sexuální objekt. Zadíval se na ni a všiml si, že má stejně učesané vlasy jako Nina. Toužil po ní. Bar zavíral. Martina navrhla, že půjdou k ní. Marek ani vteřinu nezaváhal.

náboji. Simulaci boje.

Střílet měli do přesně stanovených cílů, které jim Marek naplánoval. Akce začala. Marek stál poblíž posledního cíle. Jeden z vojáků se k němu pomalu přibližoval a zamířil na cíl.

Markovi se v hlavě promítl celý život. Všechny vzpomínky se mu slily do jednoho celku. Všude kolem něj byla tma. V té širé tmě se zjevila Nina. Mávala a gestem ruky ukazovala, ať jde za ní. Kráčel směrem k Nině, ač věděl, že to budou jeho poslední kroky. Nechtěl žít.

Jeden krok, druhý, třetí… Ozval se výstřel z kulometu. Nino!...

Ráno se nepozorovaně vypařil z jejího bytu. Doma si přehrával celou noc. Kdyby mohl, dal by si pár facek. Modlil se, aby ji už nikdy nepotkal. Věděl, že celý incident byl fiasko, jelikož si místo Martiny představoval Ninu. Teď se za to styděl, ale v tu chvíli si nemohl pomoci. Chtěl spát s Ninou, ne s Martinou.

Martina byla pouhá hračka. V ten moment byl duchem s někým jiným. Nechtěl si připustit, že se zamiloval do vymyšlené Niny.

Odpoledne šel na výcvik nových vojáků. Instruoval dvacetileté kluky na bojové akce. Většina z nich si o sobě myslí, že jsou superhrdinové. „Přitom si ještě ničím neprošli,“ pomyslel si. „Až se dostanou na misi a zažijí to co já, budou se chovat jinak,“ dodal pro sebe. Učil je, jak zacházet se zbraněmi s ostrými

UJEP

23

„Buďte originálem, nikoliv atrapou někoho jiného,“ říká biskup litoměřický Jan Baxant text: Kristián Šujan 24 Silverius

foto: Josef Růžička

Často Vaše jméno slyšíme v souvislosti s vysvěcením určitého místa. Jde o stejný rituál jako při „požehnání určitému místu“? Můžete přiblížit, proč se rituál „vysvěcení“ provádí?

Předně bych si dovolil poznamenat, že většinou opravdu jde o „požehnání“. O „vysvěcení – konsekraci“ se mluví ve smyslu „zasvěcení“ člověka nebo nějaké věci Bohu, pro Boha, a to v ojedinělých případech. Požehnání je ve skutečnosti vyřčená touha po Boží blízkosti a Boží pomoci. Když dítě dostane od maminky křížek na čelo, dítě požehná, je to výraz toho, že maminka duchovně dítě doprovází, i když ho nemusí pořád držet za ruku. Tak to dělávala naše maminka, když jsme odjížděli na studia do světa.

Požehnání ani vysvěcení, resp. svěcení nebo zasvěcení, není nikdy bezduchý rituál, magie apod. Nekoná se nic jen „naoko“. I když je to viditelný náboženský obřad, má duchovní náplň a je provázen opravdovou vírou v Boha. Boží pomoc si nevynucujeme, ale o ni prosíme.

Jaká místa nejčastěji vysvěcujete? Napadne Vás však i nějaké atypické?

Nejde jen o místa, kostely, kaple, předměty, ale o skutečnosti, pro které si věřící lidé přejí Boží přízeň, a aby daná skutečnost byla užitečná pro všechny. Ojediněle světím kandidáty jáhenství a kněžství tím, že jim uděluji určitý stupeň svátosti kněžství.

Občas se světí (konsekrují) kostely a oltáře. Požehnání uděluji velmi často.

se se svými spolupracovníky kněžími a laiky o věcech týkajících se církevní správy a účinné přítomnosti křesťanských hodnot v našem konkrétním diecézním terénu. Naše diecéze zasahuje do pěti krajů ČR. Konám pastorační návštěvy o víkendech v různých farnostech diecéze, abych se s lidmi setkával a byl jim blíž.

Také se musím, resp. mohu a chci modlit, studovat, přemýšlet.

Když mluvíte v dnešní době s lidmi, jaké nejčastější problémy a životní peripetie je trápí?

Jsou to otázky života. Lidé se přicházejí poradit ve chvílích, kdy je jim smutno nebo je zasáhla nemoc a jiné bolesti. Přejí si, a to hlavně lidé v sociální nouzi, abych jim pomohl sehnat byt, obživu a někoho, kdo by jim rozuměl. Jsou i tací, kteří hledají odpovědi a radu při volbě vlastního povolání. Otevírají si svá srdce a já jsem jim vděčný, že mají ke mně důvěru. Mnoho problémů a lidských trampot vyvěrá z toho, že je mezi námi lidmi málo důvěry. Pak dochází k pocitům opuštěnosti a různým napětím. Každý, pokud ode mne odchází s úsměvem a rozzářenýma očima, je strůjcem mé velké radosti.

Tématem našeho časopisu je duše. Jak byste z Vašeho pohledu definoval duši?

Předpokládám, že nemám podat filozoficko-teologické pojednání o lidské duši. To by vyžadovalo celou přednášku. Řeknu to prostě takto: lidská duše je „to“, co člověka činí člověkem. V obecné rovině, když se řekne, že něco má duši, pak to často znamená, že je zde i smysl té skutečnosti. Říká se, že například Evropa hledá svou duši.

Rozumím tomu tak, že my Evropané hledáme svou identitu, čím jsme, zda-li jsme ještě tím, čím máme být, tedy lidmi s bohatými kulturními a náboženskými kořeny. Náboženské nauky na teologických fakultách univerzit se lidské duši věnují v několika semestrech a ještě se ne vždy doberou výstižného konce výpovědi.

Spirituální teologie je doménou pro studium duše.

Když už jste zmínil studentský semestr, blíží se zkouškové období, kdy budou studenti zahlceni množstvím informací.

Jak by o svou duši v tomto vyhroceném období měli pečovat?

Jistá zvláštnost byla, když jsem požehnal našemu Biskupskému pivovaru sv. Štěpána v Litoměřicích (byl to ale už druhý pivovar v naší diecézi – ve Cvikově). Určitě ne proto, aby se tam hodně vypilo piva – a to se tam vaří skutečně dobré pivo – ale aby se návštěvníkům a hostům líbilo a prožili tam hodně přátelských okamžiků.

Pro mne zkouškové období bylo vždy příležitostí, jak se s učitelem bezprostředně setkat tváří v tvář. A podobně, když jsem zkoušel studenty, snažil jsem se o totéž: poznat studenty a studentky osobně. Nejen ve vyhroceném období zkoušek ale vždycky platí, zvl. pro mladé lidi, kterým o něco jde a život mají před sebou: neztraťte svou duši.

Jaké další činnosti máte jako biskup litoměřický na starosti?

Buďte originálem, nikoliv napodobeninou či atrapou, kopií někoho jiného. Z vědomostí, při studiu získaných a zkouškami ověřených, rozdávejte z plna srdce, z celé své duše, druhým, aniž by docházelo k domýšlivému povyšování.

Činnosti a starosti jsou rozmanité a každodenní. Značnou pozornost i čas věnuji rozhovorům s lidmi (audience), pomáhám jim radou v jejich mnohdy složitých životních okolnostech, radím

UJEP

25

rozhovor

Tradice předávání stipendií primátora a starostů z Ústí nad Labem sahá do roku 1996. Postupně se do ní zapojili významné společnosti i osobnosti. Letos poprvé udělí mimořádné stipendium také biskup litoměřický Mons. Jan Baxant, a to už 14. prosince na slavnostním předání Cen rektora a stipendií. Ten se dlouhodobě zajímá o rozvoj Univerzity J. E. Purkyně v Ústí, od roku 2016 je rovněž členem Správní rady UJEP. Slavnostní předávání Cen rektora a stipendií proběhne v Červené aule Multifunkčního centra v Kampusu UJEP. „Stipendia za naše biskupství jsou drobností a malým příspěvkem těm, kterým ‚jsou hvězdy nakloněny‘,“ říká Mons. Jan Baxant, jenž v rozhovoru pro Silverius přiblížil, jaké další činnosti jako biskup zastává, ale také například poradil, jak by měl člověk pečovat o svou duši (nejen během zkouškového období).

Existuje tedy nějaká rada, návod, postup, jak pečovat o svou duši?

Snaha o ušlechtilost a ryzí charakter je péčí snad každého člověka.

Vyžaduje to osobní sebekázeň. V křesťanské praxi to znamená každodenní večerní zpytování svědomí s otázkami, které si sám křesťan neúprosně klade sobě: jak jsem uplynulý den prožil? Byl jsem snesitelný pro druhé? Chtěl jsem být vždy a všude středem pozornosti? Do jaké míry jsem byl ochoten se ovládat? Existuje celá řada podobných užitečných otázek. Žijeme v době moderních technologií, komunikace přes sociální sítě… neztrácí se podle Vás v tomto marastu člověk jako jedinec a jeho lidská duše? Nebo naopak velké množství kontaktů a informací člověku přispívá, a necítí se tak alespoň sám?

Velmi podporuji moderní komunikační technologie, ale dovoluji si vážně upozornit na nebezpečí budovat jen virtuální mezilidskou komunikaci. Domnívám se, že důležitým bohatstvím člověka je i osobní přítomnost druhých lidí, kterým můžete podat ruku, podívat se jim do očí, obejmout je, prožívat s nimi konkrétní přátelství apod., než mít množství kontaktů, ale jen v „dalekém“, tedy často pouhém virtuálním neosobním, světě. Rád bych obojí propojil s důrazem na to, aby kvetla vzájemná komunikaci v jakékoliv možné podobě.

Vy elektronickou komunikaci, případně sociální sítě, jako například facebook, používáte?

Facebook mně někdo zařídil bez mého vědomí. Nezlobím se na takového anonyma. Prostě facebook nepoužívám. Elektronické vymoženosti mi slouží k jednoduché domluvě setkání či návštěvy.

Dávám přednost, jak už jsem se zmínil, osobní komunikaci. Do psaného textu se ne vždy podaří vměstnat to, co máte na srdci a co by právě mělo být předáno.

rozhovor

S tím souvisí i otázka o významu vzdělání. Nevytrácí se podle Vás v dnešní hektické době význam a smysl vzdělání?

Skutečně se dnes hodně mluví o vzdělání. Je dobře, že k tomu připojujete: význam a smysl vzdělání. Význam a smysl bude mít vždycky, když se bude chápat jako příležitost být prospěšným pro celou lidskou rodinu. Kdyby se dosahovalo vzdělání jen pro prestiž a akademické tituly, pak by to pramálo přineslo užitek druhým lidem. Navíc, skutečně vzdělaný, tedy inteligentní člověk, je také dobře vychovanou lidskou bytostí. Se vzděláním jde ruku v ruce výchovná formace lidské osobnosti, lidského nitra.

Jaký je tedy Váš názor na politiky a další lidi veřejně činné, kteří získali vysokoškolský titul neoprávněně či za velmi krátkou dobu? Nesvědčí to také o tom, že pro určitý typ lidí je stále důležitá hlavně právě ona magická zkratka před jménem, aniž by jim záleželo na opravdovém vzdělání?

26 Silverius

Takoví lidé by se vůbec neměli ucházet o důvěru jiných – voličů.

A my – voliči – bychom byli hloupí a současně nezodpovědní, kdybychom takové lidi volili. Základním rysem lidské důstojnosti je schopnost svobodné volby.

Jste členem Správní rady UJEP. Jaké nejzásadnější kroky z Vašeho pohledu má univerzita před sebou?

Zásadní kroky pro budoucnost UJEP, domnívám se, byly započaty. Ze setkání se zodpovědnými akademickými pracovníky se znovu a znovu upevňuji v přesvědčení, že jsou to lidé moudří, vzdělaní a kompetentní, mající na srdci dobro ústecké univerzity a usilující o pevné místo (není to vůbec snadné!) v rodině všech univerzit v ČR. Mé přání je, aby UJEP jako „Alma mater“ byla skutečnou „matkou“, totiž prostředím, kde by jak studentům, tak vyučujícím i ostatnímu personálu, bylo příjemné pobývat.

Letos budete předávat na Cenách rektora stipendia studentům FF a FZS. Jak vlastně hodnotíte dnešní studenty? Jsou v něčem jiní, než byli ti před 25 lety?

Stipendia za naše biskupství jsou drobností a malým příspěvkem těm, kterým „jsou hvězdy nakloněny“. Rádi bychom každoročně některým studentům či studentkám pomohli i charitativně a sociálně. Dobře vím, že studium není laciné. Když bych měl porovnávat dnešní studenty s těmi před 25 lety, pak musím konstatovat, že studenti jsou stále stejní. Ano, ti dnešní mají mnoho výhod ve smyslu pokročilých technologií a možností studovat prakticky v celém světě. Tolik příležitostí jejich předchůdci v době svých studií neměli. Oni však měli důležitou životní zkušenost, že chtít studovat nebylo pro každého samozřejmostí. Na vyšší studia nebyli například přijímáni uchazeči z politických či náboženských důvodů, a mohli i z týchž důvodů být ze studií vylučováni. Zdá se mi, že taková zkušenost je cenná pro život. Životní nelehké zkoušky člověka tříbí a zocelují. Snad si proto tehdejší studenti mohli možnosti studovat víc vážit.

Co tedy vzkázat na závěr dnešním studentům?

Velmi rád bych všem dnešním studentkám a studentům přál radost ze života, z mládí, ze zdraví, z kamarádů a přátel, z relativně pokojných časů pro osobní růst v dospělost, z poznávání a objevování „nových obzorů“. A kladu jim na srdce, aby každý z nich spíše usiloval o to být někým, než aby něco znamenal.

text: PhDr. Radek Soběhart, Ph.D.

foto: Tomáš Petermann, Oliver Killig © SKD, 2017

Kultura.digital – současné umění jinak?

UJEP se v letošním roce zapojila do jednoho z mnoha evropských projektů, které se zabývají dynamicky se rozvíjejícím odvětvím kreativního průmyslu. V rámci Evropského fondu pro regionální rozvoj (Interreg V.A. Česko-Sasko) se týmu pod vedením dr. Radka Soběharta (FSE UJEP), ve spolupráci s TU Dresden, SKD Dresden a Euroregionem Elbe/Labe, podařilo získat dvouletý projekt „Kultura.digital“, jehož cílem je zintenzivnit spolupráci kulturních institucí v rámci česko-saského pohraničí.

Před popisem hlavních cílů projektu je asi důležité zmínit, o čem projekt není. V českém prostředí bohužel splývá termín „digital“ s pojmem „digitalizace“, což je v daném kontextu synonymem pro oblast digitalizace kulturních památek. Ale tímto směrem projekt nikdy nemířil. Cílem projektu není rozšiřovat informační bázi o kulturních památkách v regionu či zpřístupnění většího množství nehmotných památek veřejnosti. Projekt vychází ze zcela odlišných předpokladů.

reportáž

Na prvním místě je nutné jmenovat možná poněkud akademický, ale dnes neméně atraktivní přístup, který se nazývá behaviorální ekonomií. Tento směr cílí na lidské rozhodování a zkoumání motivace nejen samotného spotřebitele, ale i těch, kteří vytvářejí nabídku kulturních akcí v regionu.

Zatím stojí řada výzkumů ukazujících, že dnes nikoho nezajímají webové stránky, které obsahují dlouhé nudné texty, na jedné straně sdělující všemožné detaily, ale na straně druhé neberoucí ohled na to, že člověk věnuje v průměru šest vteřin zjištění, zda ho webová stránka vůbec zajímá.

K tomu jsme také připojili vlastní zkušenost, že v očích široké veřejnosti se současné umění odehrává pouze v Praze

Krásný příklad tzv. off-space v Ústí nad Labem - budova Hraničáře UJEP

27

Setkání FSE s TU Dresden, SKD Dresden a Euroregionem Elbe/Labe

a ústecký region je v tomto kontextu zcela „nudný“ a „nezajímavý“.

Ve spojení se saskými kolegy si myslíme pravý opak. Nejen Drážďany a okolí, ale i Ústecký kraj nabízí dostatek aktivit a památek, které snesou nejen označení „současné“ umění, ale jsou i konkurenceschopné vůči Praze či Drážďanům. Problém

28 Silverius

vidíme spíše v tom, jak se tato oblast prezentuje a komunikuje v době „post-digitální“, kdy už není mobil pouze prostředkem pro telefonní hovory, ale stal se klíčovou součástí lidské identity a bezmála „nejlepším“ přítelem člověka. Ve spolupráci s dalšími kolegy z UJEP (především z FF a FUD) a zástupci týmu Smart na UJEP jsme vytvořili hlavní paletu problémů, kterými by se měl projekt zabývat. Na první místo jsme postavili osobu uživatele/turisty/spotřebitele. Co vůbec víme o jeho preferencích, motivaci, představách, cílech? Bohužel dosud neexistuje výzkum, který by se těmito otázkami zabýval. Proto je klíčovou části první etapy řešení projektu rozsáhlé dotazníkové šetření zkoumající právě tyto otázky. Výsledkem má být seznam konkrétních kritérií, které budou převedeny do digitální platformy, jež umožní vytvoření individuálních tras po současném umění v česko-saském regionu. Podobným směrem mířila i naše druhá otázka: Jak komunikují umělecké instituce v době twitteru, instagramu, facebooku, kdy se klíčové informace musejí vtěsnat do 200 znaků? Jak se změnil význam informací v době „postfaktické“? Projekt nabízí pomoc institucím, které se pohybují ve světě současného umění, nabídkou různých komunikačních strategií, jež flexibilně reagují na změny preferencí návštěvníků.

V neposlední řadě chceme upozornit také na nedostatečný rozvoj tzv. kreativního průmyslu v regionu, který má nejen nedostatečné institucionální základy, ale bohužel leží zcela mimo zájem akademických badatelů. Přestože se v kontextu umění často mluví o emocích a intenzitě prožitku, náš pohled je zcela odlišný. My se i na oblast umění díváme jako na „klasický“ trh, který má svá racionální pravidla a aktéři volí promyšlené a racionální strategie vlastního chování. Proto chceme analyzovat nejen

kvalitu institucionální rámce kreativního průmyslu v regionu (regulatorní prostředí, daňový rámec, role veřejných ekonomik, význam lidského kapitálu atd.), ale ve spolupráci se saskými kolegy ukázat, že právě oblast umění a kreativního průmyslu představuje jednu z hlavních komparativních výhod přeshraniční spolupráce.

Kam za sportem v Ústí nad Labem?

18. 12. – Rytíři Kladno : HC Slovan Ústí

27. 12. – HC Slovan Ústí : HC Slavia Praha

20. 12. – HC Slovan Ústí : HC Zubr Přerov

04. 01. – HC Slovan Ústí : ČEZ Motor České

22. 12. – HC Slovan Ústí : HC Stadion Litoměřice

Budějovice

17. 01. – Ústí n. L. : FK Teplice

17. 03. – 1. SC Znojmo FK : FK Ústí n. L.

03. 03. – Slezský FC Opava : FK Ústí n. L.

31. 03. – FK Ústí n. L. : SK Dynamo České

10. 03. – FK Ústí n. L. : FK Pardubice

Budějovice

21. 12. – SKV Ústí : AERO Odolena Voda 28. 12. – VK ČEZ Karlovarsko : SKV Ústí

16. 12. – mmcité+ Brno : Sluneta Ústí n. L.

28. 12. – BC GEOSAN Kolín : Sluneta Ústí

19. 12. – Levickí Patrioti : Sluneta Ústí n. L.

03. 01. – Sluneta Ústí : BK Olomoucko

22. 12. – Sluneta Ústí : BK JIP Pardubice

06. 01. – Fio banka Jin. Hradec : Sluneta Ústí

UJEP

reportáž

Další informace na www.skvolejbal.cz.

29

text: Michal Červenka

ž e n í š j ě t Švýcarš o k s r a c ý v Š

non testatum

Může být čokoládovější čokoláda než ta švýcarská? Existují přesnější hodiny než ty švýcarské? Může být něco neutrálnějšího než samotný symbol neutrality – Švýcarsko? Překvapivě ano. Ono totiž může být i něco švýcarštějšího než Švýcarsko.

Zemi s helvétským křížem ve znaku můžeme s trochou nadsázky označit za plagiát. Švýcarsko se v době svého vzniku pouze inspirovalo okouzlujícím kouskem země ležícím na pomezí Čech a Německa.

I když je pojem Saské, případně Českosaské Švýcarsko, znám již od 18. století, s ohledem na chybějící soupis autorského práva v první polovině 19. století, kdy moderní Švýcarsko vzniklo, nemůže být

30 Silverius

foto: Adobe Stock

pomýšleno na spor o název. S ohledem na skutečnost, že právo jest minimem morálky, můžeme Švýcary pouze morálně odsuzovat.

A už ten pocit stojí za to. „Úspěšnou právní polemiku je možné vést o termíny jako švýcarská čokoláda, švýcarské hodinky apod.,“ doplňuje právnička Mgr. Lucie Kalhousová. S reakcí na sebe nenechal čekat ani Ústecký kraj, který Českosaské Švýcarsko považuje za klenot a významnou značku severočeského regionu. „Spor o značku se Švýcarskem chceme vést k rychlému smíru ústícímu ke kosmetické úpravě termínů. Do konce roku 2018 bychom rádi prosadili změnu na českosaskošvýcarské hodinky a českosaskošvýcarskou čokoládu,“ uvedla tisková mluvčí Ústeckého kraje Lucie Dosedělová.

Kam za námi?

13. 12.

Vánoční trhy FSE UJEP Tradiční vánoční trhy ve VŠ klubu FSE UJEP, Moskevská 54, Ústí n. L.

13. 12.

Ježíšek v kampusu Dětské sbory, výroba vánoční dekorace a výstava betlémů.

Kampus UJEP, Pasteurova 1, Ústí n. L.

14. 12.

Ceny rektora 2017 Mimořádné ocenění pracovníků a studentů UJEP, 15:00 h, Červená aula, Kampus UJEP, Pasteurova 1, Ústí n. L.

14. 12.

DUUL a Mjölk – Když se jídelna stane galerií Dům umění, Klíše, Ústí n. L. duul.cz

14. 12.

Tomislav Gotovac – Retrospektiva / Anticipátor krize – Neptejte se, kam jdeme Výstava. Dům umění, Klíše, Ústí n. L.

17. 12. Česká mše vánoční – J. J. Ryba Koncert od 20:00 h.

Chorea Academica.

Kostel sv. Floriána Krásné Březno, Ústí n. L.

18. 12. Česká mše vánoční – J. J. Ryba Koncert od 19:00 h, Chorea Academica.

Kostel Libochovany, Ústí n. L.

19. 12.

Rybovka na schodech Koncert od 11:00 h, chodba před děkanátem PF, České mládeže 8. Chorea Academica a příchozí. Ústí nad Labem.

3. 1.

Tříkrálový koncert Koncert hudebních uskupení studentů UJEP a hostů, 19:00 h, 50bar Ústí n. L.

25. 1.

Den otevřených dveří (DOD) fakult ujep DOD pro všechny fakulty. FUD pouze pro uchazeče o magisterské a doktorské studium.

17. 2.

Cup of companies Turnaj ve futsale pro instituce.

PF UJEP, Ústí n. L.

3. 3.

Ples ujep XI. Reprezentační ples Univerzity J. E. Purkyně. Téma: Vesmírná noc. Vstupenky v rozmezí od 220 do 360 korun. Dům kultury v Ústí. n. L.

kalendář akcí