text: Tereza Müllerová Dzurjová (studentka oboru Český jazyk pro média a veřejnou sféru)
To vám slibuji 6 dní do voleb „… a každému elektřinu zdarma, to vám slibuji!“ Potlesk, který zaplnil náměstí, byl tak hlasitý, že nebylo sly šet vlastní myšlenky. Ještě nikdy žádný politik nesliboval tak neuvěřitelné věci. Elektřinu zdarma, dopravu pro všechny zdarma, příspěvky na domácnost nejvyšší v historii, ceny ovoce nejnižší v historii, snížení daní na naprosté minimum… Nikomu jinému by takové sliby voliči nevěřili, ale Adamovi z nějakého důvodu věřili každé slovo. Říkal totiž to, co chtěli slyšet, takovým způsobem, že to skutečně znělo proveditelně. Našlo se sice několik jeho odpůrců, kteří se snažili jeho jméno pošpinit, ale vždy byli přehlušeni obrovským davem Adamo vých podporovatelů. „Dobrý to bylo. Viděl si toho kluka ve druhý řadě, jak měl oči plný slz, když jsi mluvil o tý tvojí babičce, co umřela v chu době? Fakt síla,“ chválil Adama jeho asistent. „Jo tohle, to byly kecy,“ utrousil Adam, když do sebe klopil třetího obřího panáka vodky v řadě. „Ale znělo to přesvědčivě. Možná bys toho ale neměl tolik slibovat, za chvíli ti už nikdo neuvěří.“
povídka
„Tyhle trotlové? Ty uvěřej všemu, co jim nakukám,“ obracel do sebe další vodku. Adam si byl jistý, že jeho nesplnitelné sliby mu vynesou výhru ve volbách. Předvolební průzkumy ho řadily vysoko od samého počátku jeho kampaně a s každým slovem jeho šance stoupaly. Sám si byl vědom toho, že není s to splnit nic ze slíbeného, ale už od základní školy se řídil heslem Slib všechno, nesplň nic, takže neměl s podrazem voličů žádný problém. Dopil, odložil poloprázdnou láhev a vrávoravým krokem se vydal fotit se svými fanoušky.
vztah k politice. Hlavní pro něj byla neustálá zásoba alkoholu a zvládání nátlaku veřejnosti. Asistenty Adam měnil častěji než ponožky. Jen Václav u něj byl už přes půl roku. Neměli spolu moc dobrý vztah. Adam dával najevo svou nadřazenost a pohrdání všemi níže postavenými a Václav nemohl vystát Adamův populistický postoj k politické kariéře. Protože však Václav zvládal všechny zadané úkoly a Adam platil velmi štědře, zůstávali spolu a dál se neskrytě nesnášeli. Každé ráno se v kanceláři pohádali o nesplnitelných slibech, alkoholových pauzách na předvolebních akcích nebo jen o počasí a dopravě. Dnes ale ne. Adam začal svůj den klasickou irskou kávou, kterou násle dovaly dva rumy. Očekával od Václava pichlavou poznámku nebo výtku, nedočkal se však ani jednoho. Václav seděl u svého stolu, četl předvolební průzkumy, připravoval vítězný proslov a usmíval se. Bylo jasné, že Adam volby vyhraje.
Den voleb Vítězství bylo velkolepé a porážka konkurence drtivá. Adamova oslava trvala několik dní, které byly naplněny ženami a drogami. Zatímco Adam byl mimo sebe, komunikoval Václav s voliči, které neustále ujišťoval o splnění všeho slíbeného, ačkoli si to Adam výslovně nepřál. Doslova řekl: „Jak vyhraju, ser na ně!“
15 dní po volbách
1 den do voleb
První dny v úřadu byly náročné. Probrat se z alkoholového opojení bylo pro Adama nadlidským úkolem. Vidina moci ho však postavila na nohy. Čekal, že se ho bude Václav snažit při mět, aby poděkoval voličům a začal hned pracovat, ale Václav se choval jako kdyby žádné volby neproběhly. Sem tam přinesl něco k podpisu, a tím jejich interakce skončila. Adam nikdy nečetl, co podepisuje, takže byly chvíle strávené s Václavem omezeny na několik málo minut denně.
Nikdy ho neměl rád. Své asistenty si vybíral taháním jmen z klobouku. Bylo mu jedno, jakou má kdo praxi, vzdělaní nebo
„Hele neměl bych začít zavádět nějaký nový věci, když jsem teď ten důležitej?“ ptal se cestou na oběd Adam recepční,
28 Silverius
