30 let si připomíná nejen UJEP, ale i dvě z fakult

Ve znamení oslav

Slaví nejen univerzita, ale i některé fakulty

Martin Balej:

Vnímám hrdost, kterou k naší univerzitě lidé cítí

Ondřej Moc:

Daří se zvyšovat konkurenceschopnost kraje?

Pavel Kuráň:

Nové sídlo FŽP v kampusu nám umožňuje flexibilní spolupráci napříč univerzitou

Michaela Hrubá:

15 let filozofické fakulty

Štefan Michna:

15 let strojního inženýrství

str. 6

str. 8

str. 9

str. 10

str. 12

Vnímám hrdost, kterou k naší univerzitě lidé cítí

Rozhovor s rektorem Martinem Balejem

Třicet let. Je to málo nebo hodně v životě univerzity?

Těžko říci. Každá univerzita u nás vznikla za různých podmínek, v různém geografickém prostoru. S námi například slaví třicítku Jihočeská univerzita, která navazuje na silná biologická a ekologická témata, Západočeská univerzita, jež je z velké části postavená na technických fakultách, Ostravská univerzita a Slezská univerzita, které jsou nám podobné svojí lokalizací do strukturálně postiženého kraje, avšak každá z nich je velmi rozdílně zaměřená. Spíše považuji za klíčové, nikoliv jak dlouhou má univerzita historii, ale nakolik se zaměřuje na současné problémy, témata dotýkající se každého z nás, a to na lokální, regionální i globální úrovni, nebo nakolik je dynamická, flexibilní, a tudíž i aktuální. To je, dle mého, podstatnější.

Jakého z úspěchů univerzity si nejvíce vážíte?

Je opravdu nemožné odpovědět jedním konkrétním příkladem. Avšak jedno téma za skutečně zásadní považuji: vnímám, že za těch téměř sedm let, co jsem ve funkci rektora, začala řada akademiků, neakademiků, ale i studentů daleko více pociťovat hrdost na svou univerzitu, snad i větší semknutost jednotlivých fakult mezi sebou. Univerzita vždy byla a bude o lidech, kteří ji nabíjejí svojí energií, entuziasmem a kreativitou. Jsem velmi rád, že přese všechno, co se kolem nás děje, tuto atmosféru zde cítím čím dál intenzivněji.

Největší viditelnou změnou posledních let je nový kampus. Máte v něm nějaké oblíbené místo?

Nejprve bych chtěl říci, že kampus je především dílem velké spousty lidí z univerzity, kteří všichni zaslouží obrovské poděkování. Konkrétní oblíbené místo nemám, ale v čase, kdy se mi starosti nakupí, se spíše rád procházím celým univerzitním městečkem a snažím se v něm vnímat jeho optimismus a dívat se dopředu, přemýšlet, co by se ještě mohlo vylepšit. Hlavně se ale těším, až už náš kampus ožije všemi studenty, včetně studentů Univerzity třetího věku a dětské univerzity, prozáří úsměvy a dalšími nápaditými akcemi.

Univerzita nedávno přijala nový strategický záměr pro období 2021+, ve kterém se mimo jiné mluví o tom, že má být aktivní nositelkou a šiřitelkou vzdělanosti, morálních a společenských hodnot. Co si pod tím představit?

Velmi dobře se to ukázalo právě v poslední době, v období koronavirové pandemie, a jsem přesvědčen, že se bude společenská potřeba univerzit takovým způsobem projevovat čím dál silněji. Jde prakticky o to, že aktivně vstupujeme do společenského dění, do diskusí, kulatých stolů, nabízíme široké spektrum akcí, seminářů, platforem pro veřejnost, kde se diskutují aktuální témata, nabízíme tak možný „návod“, jak si dnes informace ověřovat, kde hledat tu domnělou „pravdu“. Svět se globalizoval, digitalizoval, a takzvaně zaručeně pravdivých mediálních nositelů je široká škála. V nich se nutně normální člověk musí ztrácet. Univerzity by proto měly nejen hrát klíčovou roli jakýchsi orientačních majáků pro takového člověka, ale také přijímat za tuto roli i plnou odpovědnost.

Odpovědnost univerzita v posledních letech stále více přebírá také za osud a budoucnost našeho kraje. V poslední době zde nejvíce rezonuje téma čerpání financí z operačního fondu Spravedlivá transformace a příprava strategických záměrů pro tento nový fond. Již není tajemstvím, že univerzita připravila projekty ovlivňující vývoj regionu na dobu daleko přesahující dalších třicet let. Můžete je přiblížit?

Tento nový fond je velkou příležitostí pro náš kraj, jak se stát z uhelného kreativním, jak zamezit negativním dopadům transformace ekonomiky, která se neodvratně blíží. Je třeba ale říci, že je to jen jeden z fondů, který je dobré komplexně propojit s dalšími zdroji z EU a velmi efektivně a systémově, společně s klíčovými regionálními partnery, je využít. Již nyní máme za sebou desítky diskusí s hlavními aktéry jak v regionu, tak i mimo něj, a na stole je nyní desítka hlavních strategických projektových záměrů. Z toho univerzita vede 2 záměry (ve výši více než 2 mld. korun) a hodlá participovat na dalších čtyřech záměrech. Ale o tom více až v některém z následujících čísel Silveria.

Nechybí vám učení? Plánujete se k němu někdy vrátit?

Popravdě musím říci, že jsem za dobu rektorování vypadl z odborné problematiky. A jestli se vrátím k učení, či mě situace zavede jinam, to opravdu ukáže až čas. Co bude pro moji volbu následného směřování nejdůležitější, je, abych se mohl něčím nadchnout, na něčem pracovat... a v závěru si při pohledu zpět říci: „Není to tak špatný, co za mnou zůstalo.“

Ondřej Moc: Daří se zvyšovat konkurenceschopnost kraje?

V roce 2021 slaví Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem a s ní i Fakulta sociálně ekonomická UJEP, jako zakládající fakulta této univerzity, 30 let od svého vzniku. Vývoj FSE je dobře zdokumentován v množství publikací, a tak se s jeho využitím mohu zamyslet nad tím, zda se fakultě daří plnit poslání, se kterým byla před 30 lety založena.

Smyslem založení vysokoškolského vzdělávání v ústeckém kraji bylo pomoci tomuto regionu při řešení místních problémů. V 50. letech se jednalo zejména o nedostatek vysokoškolsky vzdělaných obyvatel způsobený odsunem sudetských Němců. V devadesátých letech pak bylo zapotřebí vychovat místní odborníky, kteří pomohou kraji zdevastovanému těžkým průmyslem, zejména těžbou uhlí a energetikou. Od počátku tak bylo posláním FSE přispívat svou vzdělávací a tvůrčí činností ke zvýšení konkurenceschopnosti Ústeckého kraje a zlepšení zdejší kvality života. Tato mise je pro nás stále platná a fakulta si ji vetkla i do svého statutu.

Daří se fakultě toto poslání naplňovat? Jsem přesvědčen, že odpověď je kladná. FSE UJEP v současnosti nabízí kvalitní vzdělání ve všech třech stupních vysokoškolského studia. V rámci bakalářského a navazujícího magisterského stupně fakulta zajišťuje studium vždy ve třech studijních programech. Absolventi těchto studií nemají významné problémy s uplatněním na trhu práce. Fakulta tak dlouhodobě přispívá ke zvyšování kvalifikační úrovně zejména ústeckého regionu stovkami nově vysokoškolsky vzdělaných odborníků. Na doktorském stupni pak fakulta uskutečňuje dva studijní programy. Je skoro symbolické, že první absolventy doktorského studia fakulta získala při završení 30 let své existence.

Úspěšné akreditace studijních programů přitom nejsou samozřejmostí. Fakulta se o tom přesvědčila v minulosti, kdy se i jí nevyhnuly problémy při evaluaci studijních oborů ze strany akreditační komise. Velkou výzvou, se kterou se při tom potýkala, byl nedostatek kvalifikovaných odborníků mezi akademickými pracovníky. V tomto pohledu oceňuji, že zejména v posledním desetiletí se na FSE UJEP podařilo vytvořit stabilní jádro erudovaných odborníků složené z mladých (v širším významu tohoto slova) habilitovaných pracovníků, kteří jsou uznávanými autoritami ve svých oborech. Důležité přitom je, že tito pracovníci získali habilitace na nejuznávanějších vysokých školách v ČR již jako stálí pracovníci ústecké fakulty, a potvrzuje se tím fakt, že fakulta motivuje své pracovníky ke kariérnímu růstu a současně jim poskytuje potřebnou podporu. Stejně tak se podařilo významně zvýšit počet akademických pracovníků s úspěšně dokončeným doktorským studiem, a vývoj fakulty míří do stavu, kdy minimálním standardem pro působení na fakultě v roli akademického pracovníka bude získání titulu Ph.D. či titulu analogického s tímto.

Takto kvalifikovaní akademici pak ve spolupráci se studenty řeší výzkumná témata, která velice úzce souvisejí s ekonomickou či sociální situací ústeckého regionu. Fakulta je úspěšná v získávání grantů ze strany významných českých i mezinárodních agentur a díky této finanční podpoře se daří řešit aktuální témata, z nichž mnoho najde uplatnění při zvyšování kvality života v našem kraji. Samostatnou kapitolou pak může být smluvní výzkum, kde za zmínku stojí například nedávno ukončená spolupráce s firmou Valeo. Tento projekt zapojil desítky studentů a dalších mladých lidí z kraje do problematiky autonomní mobility a přitáhl zájem špičkové firmy o využití Ústeckého kraje k rozvoji tohoto perspektivního odvětví. Podobně by se daly zmínit další a další příklady.

Z tohoto pohledu jsem přesvědčen, že se Fakultě sociálně ekonomické UJEP daří plnit poslání, se kterým byla založena. Věřím, že ji čekají ještě dlouhá léta úspěšné činnosti. Je možné, že základní mise, se kterou byla fakulta založena, pozbyde platnosti z důvodu jejího naplnění, tj. z důvodu, že se Ústecký kraj stane vyhledávaným a úspěšným regionem, a původní poslání bude možné nahradit jiným, aktuálnějším. Vlastně by mi to vůbec nevadilo…

Pavel Kuráň: Nové sídlo FŽP v kampusu nám umožňuje flexibilní spolupráci napříč univerzitou

Fakulta životního prostředí, jako jedna ze zakládajících fakult UJEP, byla založena za účelem vzdělávání a výzkumu v široké oblasti ekologie a ochrany životního prostředí a zároveň pro výchovu odborníků schopných řešit především regionální problémy životního prostředí. Ochrana životního prostředí ve všech jejích aspektech je jednou ze základních priorit současné společnosti, což potvrzuje i ambiciózní vize Evropské Komise z prosince 2019 o uhlíkově neutrální, environmentálně zodpovědné a prosperující Evropě („Zelená dohoda pro Evropu“).

Posláním Fakulty životního prostředí UJEP je naplňovat tuto vizi v rámci regionu severních Čech, který svou variabilitou krajiny představuje ideální modelové území k postulaci klíčových problémů ochrany životního prostředí a postojů k nim z hlediska jejich komplexního řešení. Pro naplnění tohoto poslání fakulta musí uskutečňovat a kontinuálně rozvíjet vysokoškolské vzdělávání v akreditovaných bakalářských, magisterských a doktorských studijních programech a v programech celoživotního vzdělávání, a současně rozvíjet vědecko-výzkumné, inovační a další tvůrčí činnosti v oblasti ochrany životního prostředí a v interdisciplinárních oblastech příbuzných oborů.

Při svém vzniku v roce 1991 si fakulta vytýčila tyto cíle: 1. prioritně se orientovat na aplikovaný výzkum, vzdělávání a publikační činnost v oblasti ekologie a ochrany životního prostředí s důrazem na studium příčin narušení základních složek životního prostředí, na možnosti a způsoby jeho ozdravení, 2. promítnout environmentální, ekonomické a sociální aspekty trvale udržitelného rozvoje do veškeré činnosti fakulty, 3. ve studijních programech a výzkumných aktivitách uplatňovat zásadu multidisciplinarity a flexibility s vyváženým podílem přírodovědných, technických, ekonomických a geoinformačních disciplín.

Reakreditace studijních programů FŽP v roce 2019 ukázaly, že ne všechny cíle se fakultě podařilo naplnit. Z toho důvodu realizovalo nové vedení fakulty v roce 2019 rozsáhlé organizační změny s cílem posílit lidské zdroje a zlepšit podporu výzkumu na fakultě, a tím i vědeckou a pedagogickou erudovanost akademických pracovníků.

Výsledkem je zcela nová struktura fakulty sestávajíc ze tří kateder (katedra environmentální chemie a technologie, katedra životního prostředí, katedra geoinformatiky) a jednoho pracoviště (Pracoviště vědecko-technické podpory). K podpoře kvalitní pedagogické a vědecko-výzkumné činnosti významně přispělo i stěhování fakulty v roce 2020 do nových prostor v budově CPTO s moderním laboratorním, pedagogickým i kancelářským zázemím. Navíc, poloha CPTO přímo v kampusu UJEP umožňuje pracovníkům fakulty flexibilní komunikaci s kolegy z jiných fakult, což má synergický efekt z hlediska propojování výzkumných aktivit i týmů a sdílení přístrojového vybavení v rámci UJEP.

Do dalších let přeji fakultě, aby se jí v nastoleném kurzu dařilo a aby v rámci UJEP došlo ještě k těsnějšímu propojování výzkumných kapacit jednotlivých fakult. Takový směr zajistí FŽP, jako nedílné součásti UJEP, pozici partnera číslo 1 pro subjekty z aplikační sféry a orgány státní správy v oblasti problematiky životního prostředí. To také bylo základním cílem fakulty při jejím založení.

doc. Dr. Ing. Pavel Kuráň, děkan FŽP

15 let filozofické fakulty

Rozhovor s děkankou Michaelou Hrubou

FF si letos připomíná 15 let od svého vzniku. Jak budou oslavy vypadat?

Filozofická fakulta byla založena v roce 2006 z ústavu humanitních studií, který vznikl v rámci transformace Pedagogické fakulty UJEP v roce 2005. Dnes po patnácti letech má fakulta pět kateder, ústav a další pracoviště. Na 23. září 2021 plánujeme společné slavnostní zasedání Akademického senátu a Vědecké rady FF v Císařském sále Muzea města Ústí nad Labem. Zde budou také předány Ceny děkanky. Na podzim potom, v rámci pravidelných celofakultních přednášek, představíme jednotlivá pracoviště. Chceme našim současným studentům a spolupracovníkům připomenout jejich vývoj, významné dlouholeté kolegy, a zejména chceme představit nejvýznamnější výzkumné směry, vědecké výsledky, další plány a směřování.

Jste ve vedení FF od samého začátku. Jakými největšími změnami za tu dobu podle vás prošla?

Za největší mezníky považuji přestěhování do nových budov, které poskytly výborné zázemí pro všechny naše aktivity, přechod na studijní programy, které nahradily studijní obory po novele zákona o VŠ, kdy se všem katedrám podařilo akreditovat všechny zamýšlené programy, včetně velkého úspěchu historických věd, které získaly institucionální akreditaci včetně doktorského studia, které je jediné doktorské institucionálně akreditované studium na UJEP vůbec. Na základě těchto akreditací jsme pak v posledním roce rozšířili strukturu fakulty, což považuji za podstatný krok pro její další rozvoj. Za důležitý signál, i když ne změnu, považuji výsledek hodnocení fakulty v rámci Mezinárodního evaluačního panelu, kdy jsme získali velmi dobré hodnocení. Názor zahraničních expertů v podstatě potvrdil, že fakulta funguje dobře a některá

doporučení, která zazněla, jsou pro nás velmi užitečná budoucna.

Proč by měl člověk studovat humanitní obory?

Všechny humanitní, ale i společensko-vědní obory mají jedno společné – učí kritickému myšlení. Jejich absolventi jsou vybaveni schopností komunikace, umí kreativně řešit různorodé problémy a výzvy. A to je zjevně to, co mladé lidí, kteří chtějí poznávat svět, na filozofické fakulty táhne. Jsou si také vědomi toho, že se s takovým vzděláním neztratí.

FF je velmi aktivní v pořádání akcí pro ústeckou veřejnost. Proč?

Odpověď na tuto otázku souvisí tak trochu s otázkou předcházející. Obory, které realizujeme na fakultě, jsou nejen určené našim studentům, ale jejich posláním je též promlouvat do veřejného prostoru, informovat, vzdělávat a kultivovat společnost obecně. Proto pořádáme výstavy k historickým výročím či významným památkám. Aktuálně budeme např. prezentovat společný výzkum s Národním památkovým ústavem, jehož cílem je dokumentace staveb pro zpracování chmele v našem regionu. Má podpořit nominaci žateckého chmele na seznam světového dědictví UNESCO. To se nám v minulosti podařilo díky dlouholetému výzkumu Krušnohoří, kde byla nominace nakonec úspěšná. Pořádáme přednášky, diskuse, naši politologové pravidelně komentují průběh voleb či jiné konkrétní dění v kraji související třeba s nárůstem extremismu. Naši germanisté se v rámci česko-německého projektu podíleli např. na překladu her současných německých autorů, které byly pak inscenovány v Činoherním studiu. Pro všechny naše obory i většinu výzkumných témat je veřejný prostor přirozeným prostředím a bez interakce s ním a zpětné vazby nemůžeme dobře fungovat. Veřejný prostor je naší aplikační sférou.

Co byste popřála fakultě do další patnáctiletky?

Přeji nám všem především to, aby již byla za námi komplikovaná doba ovlivněná celosvětovou pandemií a abychom co nejlépe překonaly její dopady. Přála bych fakultě, aby dále prosperovala jako v předcházejících patnácti letech a aby co nejlépe zvládla současné nepříznivé období, kdy i přes nárůst počtu studentů v rámci univerzitního rozpočtu klesly její finance. Především bych ale naší fakultě přála, aby zůstala otevřeným a inspirativním prostředím pro své studenty i všechny pracovníky a abychom všechny naše úspěchy, problémy i prohry dokázali brát a řešit s nadhledem, rozumem a úspěchem. Přeji tedy: Quod bonum, felix, faustum, fortunatumque sit !

SLAVÍME 15

2006 2021

historie / archivnictví / dokumentace památek / germanistika /  loso e / humanitní studia / politologie / slovansko-germánská studia www.ff.ujep.cz

15 let strojního inženýrství

Rozhovor s děkanem Štefanem Michnou

FSI si letos připomíná 15 let od svého vzniku. Jakými největšími změnami za dobu své existence prošla?

Při svém „startu“ měla v oblasti studia pouze po jednom bakalářském a magisterském studijním programu. Po stránce materiálového a prostorového zabezpečení čítala prakticky pouze čtyři laboratoře a pět učeben s minimálním technickým a přístrojovým vybavením, a musela si prostory pro výuku a laboratoře pronajímat na středních školách. Během posledních 15 let lze za zásadní úspěch považovat od roku 2008 akreditovaný doktorský studijní program v oboru Strojírenská technologie. V následujících letech fakulta úspěšné akreditovala další dva bakalářské a dva magisterské studijní programy. V roce 2014 získala dokonce habilitační i jmenovací řízení v oboru Strojírenská technologie, a to až do roku 2024. Dynamický vývoj v akreditaci studijních programů se projevil velice úspěšně v roce 2020, kdy se fakultě podařilo akreditovat hned sedm nových programů.

Významný milník v oblasti prostorového zabezpečení fakulty představuje získání budovy H v kampusu, jejíž postupnou rekonstrukcí získala celkovou užitnou plochu 1 470 m2. Neméně důležitým krokem byla i rekonstrukce objektu Za Válcovnou poskytujícího nyní výzkumné a vzdělávací zázemí v oblasti mechaniky, částí a stavby strojů, automatizace, robotizace a diagnostiky. Došlo také k vybudování laboratoří pro virtuální prototypování, 3D tisku a aditivní technologie. Rozhodně však největším úspěchem je výstavba nové budovy fakulty, Centra mechaniky, materiálů a technologií, přímo v Kampusu UJEP, které při svém dokončení (prosinec 2021) zajistí pro FSI nové laboratoře, učebny, zasedací místnosti apod., a vyřeší tak veškeré její současné prostorové potřeby.

Absolventi technicky zaměřených oborů jsou vysoce cenění na trhu práce, ve skutečnosti jich je však jako šafránu. Jaké aktivity FSI vyvíjí, aby oslovila mládež pro techniku a zároveň zajistila propojení studia s praxí?

Myslím si, že na středních školách není studium technických směrů dostatečně propagováno a obecně spíše převládá názor, že technika je ze studijního hlediska oborem „těžkým“ a neskýtá „čisté“ pracovní prostředí. Velkým kamenem úrazu je matematika, která v současnosti ani není u státních maturitních zkoušek povinným předmětem, přitom právě ona tvoří základ pro další předměty technického zaměření.

Fakulta tak zejména v posledních letech propaguje techniku mládeži formou vysvětlování, přibližování a odbourávání jejích předsudků o tomto oboru. Propagace se cíleně zaměřuje na oblast nových technik a technologií. Zcela konkrétním příkladem propagace oboru je projekt „Život pro 3D tisk, 3D tisk pro život“, který zabezpečuje zajímavou výuku tohoto zaměření pro střední školy a gymnázia přímo na fakultě. Fakulta má zároveň vybudovanou síť prioritních středních „fakultních škol“, kde je v tuto chvíli uzavřeno osm smluv. FSI také logicky systematicky propojuje studium s praxí. Spolupracuje s řadou průmyslových podniků, přičemž je zároveň mezi studenty i propaguje, a to jak formou nabídek pracovních pozic pro absolventy fakulty, tak i školení, kurzů a praxí pro studenty.

Co byste popřál fakultě do dalších 15 let?

Fakultě přeji, aby vedení mělo dlouhodobé vize jejího rozvoje, dokázalo reflektovat nové trendy rozvoje a vývoje společnosti, patřičně na ně reagovat a vizi v jejich kontextu realizovat. Já osobně doporučuji se v budoucnu zaměřit na obnovitelné zdroje energetiky, vodíkové technologie, bezuhlíkové zdroje energie, nové dopravní pohony, robotizaci a 3D tisk. V neposlední řadě bych jí popřál i dostatečný počet studentů, kvalitní pedagogy, výzkumné pracovníky a zázemí pro zaměstnance tak dobré, aby jí chtěli zasvětit celý svůj profesní život.

Pod pěti kruhy

Na startu olympijských a paralympijských her se úspěšně představili i dva studenti UJEP, plavci Kristýna Horská a Tadeáš Strašík

Oba sportovci jsou členy Victoria Vysokoškolského sportovního centra na UJEP, které zastřešuje studenty univerzity, kteří jsou aktivními sportovci a potřebují skloubit vrcholový sport se vzděláváním. Těmto studentům se univerzita snaží zajistit zejména individuální přístup k plnění studijních povinností a adekvátní zdravotní a regenerační služby. Kromě tvrdých sportovních tréninků tak oba mladí lidé současně zdárně zvládají studium na vysoké škole. Kristýna Horská dokonce obdržela za rok 2020 Cenu rektora spojenou s prvním místem, která se uděluje studentům za nejlepší sportovní výsledky. Nastal pro ně někdy okamžik, kdy se museli rozhodovat mezi studiem a sportem? A jaké jsou jejich dojmy z tokijských her? „Kvůli sportu jsem odložila státnice, protože jsem nechtěla dělat státnice a soustředit se na olympiádu ve stejném roce. Kvůli covidu to ale přesně takhle dopadlo,“ vysvětluje s úsměvem Kristýna, plavkyně, které se představila na olympijských hrách. Státnice nakonec úspěšně složila v červnu a jen pár týdnů na to odcestovala

Velká část paraplavců má sport spojený zejména s nutnou rehabilitací, kterou jejich handicap vyžaduje

Kristýna zaplavila potřebný limit včas, kvůli podvodům ze strany organizátorů závodů však musela čekat, než její kvalifikaci potvrdí plavecká federace FINA

do Japonska. „Nakonec jsem za to ráda, protože jsem se nesoustředila jen na jedno a myslím si, že mi to prospělo. Obojí dopadlo úspěšně.“ Letošní absolventka bakalářského studijního programu Tělesná výchova a sport tak může v září nastoupit do navazujícího magisterského studijního programu Sport a zdraví na Pedagogické fakultě UJEP.

Všechno zlé je pro něco dobré?

Paralympionik a student politologie na filozofické fakultě Tadeáš Strašík dle svých slov o ideálním sladění sportu a studia přemýšlí neustále. „Už výběr vysoké školy byl ovlivněn tím, že jsem chtěl kvůli plavání zůstat v Ústí, kde mám vynikající podmínky a jsem na místní prostředí zvyklý. Vzhledem k tomu, že jsem zvolil prezenční výuku a vzdělání beru rovnocenně s plaváním, což znamená, že se snažím být na co nejvíce hodinách přítomen, se stává, že mi hodina do tréninku zasahuje. Musel jsem takto oželet i několik výběrových kurzů, protože už bych neměl čas na trénování.“ I jemu nakonec odložení her o rok ale vyhovovalo. „Pro mě osobně to bylo štěstí, že se hry konaly o rok později, protože mě v roce 2020 čekala maturita a do toho jsem ještě neměl zaplavané limity. Plán byl původně takový, že bych během maturitního období odjel i na pár závodů. Pro mě naštěstí tohle zhatil covid. Přestože jsem byl tehdy odhodlán udělat pro Tokio vše, s odstupem času, když se dívám zpětně, si nejsem úplně jistý, zda bych byl schopný přijet na tak velké závody s čistou hlavou a koncentrovat se pouze na výsledek. Naštěstí to nedopadlo a já měl příhodnější možnosti, jak limity splnit. Online výuka mi dala možnost nejen být maximálně efektivní s časem, který jsem měl možnost využít na trénink, ale také si snadněji zvyknout na vysokoškolské prostředí a celkově se lépe připravit.“ O účasti Tadeáše, který se vypořádává s následky dětské mozkové obrny, se rozhodlo 30. června, nominaci na Tokio si vybojoval na letošních závodech v italském Lignan.

Pro Kristýnu to v kvalifikaci chvilku vypadalo hodně zle. Objevily se totiž nečekané problémy s podvody s časy závodníků. Tokio si zajistila zaplaváním předepsaného limitu na trati 200 m prsa na mezinárodním mítinku v Taškentu. V květnu ale

přišla šokující zpráva, uzbečtí organizátoři byli nařčeni, že manipulují s časomírou ve snaze pomoci domácím plavcům k olympijské nominaci. „Zjistilo se, že dvěma plavcům zrychlili ve výsledcích časy tak, aby byli pod limitem, který je potřeba pro účast na olympijských hrách. Všechny výsledky ze závodů byly překontrolovávány a my jsme se začali o moji účast bát. Tohle zjištění bylo navíc špatně načasované, protože jsem se to dozvěděla tři dny před odjezdem na mistrovství Evropy, a kvůli tomu jsem tam nepodala takové výsledky, na které jsem měla natrénováno. Nakonec nám plavecká federace FINA naše časy na základě videí schválila, a já tak mohla odletět do Tokia,“ vysvětluje Kristýna.

Konečně v Tokiu

„Byla jsem příjemně překvapená,“ odpovídá Kristýna na otázku, jaký zážitek pro ni hry byly. „Kvůli covidu jsem čekala, že vše bude mnohem přísnější. Testovali nás každý den ze slin, to ano, ale žádné jiné velké restrikce tak nebyly. Jenom byla škoda, že jsme nemohli chodit fandit na jiné sporty, když jsme se se všemi sportovci potkávali ve vesnici a v jídelně.“ Tadeáš prý raději svoje představy krotil, aby se nedočkal zklamání. „Vzhledem k tomu, že toto byla moje první paralympiáda, tak jsem nějaké vyloženě přehnané představy neměl. Někteří kolegové, kteří byli v Riu, moje předešlé představy mírnili, a tak jsem do Tokia odjel pouze s tím, že jsem se těšil až si zaplavu v olympijském bazénu, který na fotkách vypadal výborně,“ říká. Po hrách byl ale optimisticky naladěný: „Když už teď mohu hodnotit, tak paralympiáda v Tokiu byla skvělá. Nejen tím, že jsme odjeli jako výborná parta paraplavců, kde vládla dobrá nálada. Zázemí, které nám Japonci poskytli, bylo fajn. I když bylo zrovna tou dobou v Tokiu vedro, tak Japonci byli připravení, všechny prostory byly klimatizované, neustále jsme měli po ruce pití a venkovní nástupiště byla chráněna před sluncem. Výborně bych hodnotil i jídlo. Vzhledem k tomu, že dodržuji přísnou

Tadeáš Strašík postoupil do finále závodu na 200 m, kde si podruhé v jednom dni vylepšil osobní rekord

V Tokiu zaplavala Kristýna Horská nový český rekord v polohovém závodě na 200 metrů

dietu kvůli Crohnově chorobě, která je kombinací vícero diet, byl jsem až překvapen, kolik možností jsem měl. Překvapili mě rovněž dobrovolníci, kteří byli neskutečně milí. Po celou dobu měly hry takovou pozitivní energii. Pro Japonce jsme byli hrdinové a oni se snažili, abychom se tu cítili co nejlépe. Hry tak překonaly všechna moje očekávání a byla to moc příjemná zkušenost, kterou si doufám zopakuji.“ S tím souhlasí i Kristýna Horská, kterou jen mrzí, že hrám chyběla kvůli absenci diváků atmosféra, a doufá, že to v Paříži za tři roky bude lepší. „Japonci byli každopádně skvělí. Měli vše perfektně zorganizované. Ta hromada papíru, co jsme museli před vstupem do Japonska a pak po vstupu do Japonska vyplňovat, byla šílená, ale na nich bylo hrozně vidět, že si to organizování užívají,“ doplňuje.

Splněné sny

Účast je jedna věc, ale našim olympionikům se dařilo i sportovně. „Vůbec jsem nečekala, že bych mohla zaplavat takhle dobře, a že mi to přinese semifinále. Myslím si, že český rekord a konečné 16. místo je úspěch a se svým výstupem na olympiádě mohu být jedině spokojená,“ hodnotí své působení

Kristýna. A Tadeáš také nemá důvody ke smutku: „Se sportovním výkonem jsem spokojený. Finále na 100 m prsa sice ovlivnil problém s ramenem, kvůli kterému jsem v závodě udělal několik chyb a výsledný čas patřil k pomalejším v sezoně, ale v závodě na 200 m jsem si spravil chuť, kdy jsem se z 13. místa dostal na 7. a proklouzl do finále, kde jsem si podruhé za den zlepšil osobní rekord. Ten den se povedlo vše, co mohlo. Díky tomu jsem odjel z Tokia se skvělým pocitem. Nejen, že se mi podařilo si splnit sen, na který jsem celé roky dřel, ale také jsem zde dosáhl dalšího milníku a překonal sám sebe.“