Čtení

Káva

Deprese všedního dne se svou nudností už číhá za rohem, včera jsem stála před Bohem a vařila mu kávu, jen v tu chvíli mě poslouchá, když vařím a když se svlíkám, nejspíš v tom trochu lítám… a nerada chodím ke zpovědi. Líp se mi mluví, když tu sedí, poklidně u mě v kuchyni, a snad nebudu tu za svini, že chlubím se vám konexemi, všichni skončíme v stejné zemi.

A On pije vždy jen turka z malého hrnku s prasklinou a je to – dámy prominou – docela humus, když dá si tři cukry (za sebe, otce a za syna) a zapálí si balenou cigaretu, řekne nějakou moudrou větu, usměje se a pije dál, a kdyby nade mnou stál, možná z něj budu mít i strach, jenže to nejde, vždyť utírá mi prach ze zašedlých lišt u stropu, protože tam já nedosáhnu.

Lucie Zušťáková

Studentka druhého ročníku doktorského studia na katedře bohemistiky Pedagogické fakulty UJEP.

Vlakem do Tater

Jak český socky na slovenských drahách, stojíme v uličce a honoračně popíjíme kafe z automatu za euro třicet. Po všech těch marných snahách vzdáváme se aspirace na zdolání Tater a zdoláváme raději jen Tatranky.

Ve vlaku je dusno, nejdou otevřít okna a klimatizace si nejspíš vzala dovolenou, lahev mám plnou. The next stop is: Hranice na Moravě. Všechny prostory jsou nekuřácký, tak radši kouřím zdravě.