Káva
Vlakem do Tater
Deprese všedního dne se svou nudností už číhá za rohem,
Jak český socky na slovenských drahách,
včera jsem stála před Bohem a vařila mu kávu,
stojíme v uličce a honoračně popíjíme
jen v tu chvíli mě poslouchá,
kafe z automatu za euro třicet.
když vařím a když se svlíkám,
Po všech těch marných snahách
nejspíš v tom trochu lítám… a nerada chodím ke zpovědi.
vzdáváme se aspirace na zdolání Tater
Líp se mi mluví, když tu sedí,
a zdoláváme raději jen Tatranky.
čtení
text: Lucie Zušťáková (studentka PF UJEP)
poklidně u mě v kuchyni, a snad nebudu tu za svini, že chlubím se vám konexemi,
Ve vlaku je dusno, nejdou otevřít okna
všichni skončíme v stejné zemi.
a klimatizace si nejspíš vzala dovolenou, lahev mám plnou.
A On pije vždy jen turka z malého hrnku s prasklinou
The next stop is: Hranice na Moravě.
a je to – dámy prominou – docela humus,
Všechny prostory jsou nekuřácký,
když dá si tři cukry (za sebe, otce a za syna)
tak radši kouřím zdravě.
a zapálí si balenou cigaretu, řekne nějakou moudrou větu, usměje se a pije dál, a kdyby nade mnou stál, možná z něj budu mít i strach, jenže to nejde, vždyť utírá mi prach ze zašedlých lišt u stropu, protože tam já nedosáhnu.
Lucie Zušťáková Studentka druhého ročníku doktorského studia na katedře bohemistiky Pedagogické fakulty UJEP.
UJEP
33
