Silverius č. 3/2023

Silverius

TAJEMSTVÍ - SPECIÁL K NOCI VĚDCŮ 3/2023

Odhalte tajemství Noci vědců 2023

1

Češi zkoumají člověka v nekonečné samotě a izolaci vesmíru Silverius

Pivo jako kulturní fenomén

Silverius 3/2023 Časopis, který pro vás připravujeme na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem.

Obsah

Adresa redakce: Pasteurova 1 400 96 Ústí nad Labem Jsme registrováni na Ministerstvu kultury ČR pod číslem E 22417.

Redakce Jan Štok grafik

Anna Hrochová redaktorka

Michaela Hnidová redaktorka

Kristina Koudelková redaktorka

Josef Růžička

30 Filmové léto s UJEP

fotograf

Redakční rada Pavel Raška Jana Kasaničová Ondřej Kounovský

Kontakt e-mail: redakce@ujep.cz telefon: +420 475 286 280 web: www.ujep.cz

Titulní ilustrace Foto: Anna Hrochová Chemická show Noci vědců ukáže kouzlo fluorescence i v letošním roce.

V odměrných baňkách na fotografii je jasně patrný žlutý roztok fluoresceinu a růžový roztok rhodaminu.

Promoce

28

bez taláru 36 Rozhovory s tajemnicí FF UJEP 2

Silverius

Slovo prorektora Vážené čtenářky, vážení čtenáři, vítám Vás v říši malých tajemství nového Silveria. První dílky tajemství jste odkryli svou zvídavostí, otočením stránky a čtením prvních řádků úvodníku. Ne vždy je to však s tajemstvím tak snadné, a právě univerzitní prostředí je průzračným příkladem peripetií a otázek, které se k tajemství vážou.

Tajemství má vždy dvojí podstatu. Je tím, co se samo nebo co někdo skrývá – například kešku v článku Jiřího Anděla. Je ale také tím, co je (někdo by řekl má být) odhalováno tak, že z něj snímáme pověstný závoj Isidin – například nahlížením do fungování lidské psychiky v nepředstavitelné izolaci vesmíru v zajímavém rozhovoru s Kateřinou Bernardovou z FSE. Skrytou moc tajemství rozkrývají zase poutavé odpovědi Ivy Wedlichové z PF. Český národní korpus jako nejčetnější kolokáty slova tajemství uvádí mj. odhalit, střežit, prozradit. Právě různé významy těchto slov dobře ilustrují každodenní chléb vědy, tvorby, výuky i studia. Pokud je cílem tvůrčí práce poznávání, tedy odhalování tajemství, zůstává otázka, jak ono odhalování probíhá. Tradiční přístup k tajemstvím jako k jevům, které je nám dovoleno odhalovat a přistupujeme k nim s úctou a obavami, je v západní vědě spíše sporadický. Nakročením k odhalení tajemství je dnes již sama dovednost je definovat, a to není možné bez předchozích znalostí. Vnímání tajemství lidského jednání bylo v minulosti jiné než dnes, kdy víme, že za ním stojí složité biochemické procesy v nervové soustavě. A bylo by přežití želvušek v anhydrobiotickém stavu vůbec tajemstvím (viz článek o tajemství želvušek), pokud bychom vodu nepovažovali za nutnou součást těl živých organismů?

Tajemství je tak pro vědecké týmy pomyslným zbytkem světa. Jsou v neustálém pokušení i tento zbytek zmenšit a rozlousknout. Naštěstí se jedná o pokušení, které z principu nedochází naplnění, protože každé odhalené tajemství nás vede k definování nových.

Stejně závažnou stránkou tvůrčí činnosti však je i samotný smysl odhalování tajemství. Pro některé je jím aspirace na obecný prospěch, pro jiné cesta k osobnímu úspěchu. Jistě, považujeme za vědecký imperativ tajemství odhalovat. Avšak zdá se, že tajemstvím profesního úspěchu v prostředí akademické konkurence může být nějaký čas naše poznání tajit – alespoň do vydání publikace, do podání projektu nebo do představení tvůrčího díla. Každý pak musíme zvažovat, jak dlouho otálet s vyložením karet na stůl.

Hrát poznávání jako poker může být dlouhodobě kontraproduktivní. Pokud nechceme hrát poker, pak je naší příležitostí více setkávání a diskusí, chvílí, kdy můžeme jít s kůží na trh, kdy se bez obav podělit i o nedokonalé nápady a kde zjistíme, že jedno tajemství může mít mnoho tváří stejně jako cest k jeho odhalení.

Radost z nápadů při čtení Vám přeje

Pavel Raška

Dále: Noc vědců 2023 Skrytá moc tajemství Pozoruhodné želvušky přežívají v extrémních podmínkách Oxid ceričitý: příběh nezajímavé sloučeniny Tajemství archeologie: Co se skrývá pod povrchem známé vědy?

Odhalená tajemství vědců z fakulty životního prostředí Knihy z fondu Vědecké knihovny UJEP: Tajemství

4 6 8 10 12 14 16

Češi zkoumají člověka v nekonečné samotě a izolaci vesmíru Pivo jako kulturní fenomén: Co se skrývá na dně půllitru?

Tajemné práce studentů Fakulty umění a designu Geocaching: Cesty za „tajemstvím“ Ve zkratce Čeština na pohodu: Řekl někdo dovolená?

18 24 27 32 34 38

UJEP

3

text: Michaela Hnidová

foto: Anna Hrochová, Josef Růžička

Noc vědců 2023 noc vědců

Noc vědců je vědecko-popularizační akce oživující v jeden večer stovky vědeckých budov po celé ČR, do kterých se běžný smrtelník nedostane. Návštěvníci proplouvají laboratořemi, přednáškovými místnostmi, vybuchujícími experimenty a jdou do hloubky aktuálních témat. Děti, dospělí, senioři, každý zapálený pro vědu je vítaný. Tentokrát se setkáte s našimi vědci UJEP 6. 10. 2023 od 17:00 h, kdy budou odkrývat tajemství vědy a ukazovat, že vědu lze také milovat.

V České republice se Noc vědců koná již od roku 2005 a je zastoupena 21 českými univerzitami, vědeckými ústavy, hvězdárnami a dalšími institucemi. V současnosti probíhá pod národní koordinací Ostravské univerzity a VŠB – Technické univerzity v Ostravě. V roce 2020 se právě zmíněným univerzitám podařilo získat prestižní

4

Silverius

evropský projekt Marie Curie-Skłodowská, díky kterému se česká Noc vědců dostává i na evropskou mapu.

UJEP organizuje letošní ročník již po šesté a můžete se těšit na skvělý doprovodný program s více než 60 položkami, které lze najít na oficiálním webu www.nocvedcu.cz. Akční offline část realizovanou v univerzitním kampusu doplní online forma s videi a podcasty.

Letošní téma je Tajemství. „Na celkovém programu se podílí všechny fakulty UJEP (cca 120 lidí) a rok od roku je program bohatší díky kolegům a spolupracovníkům z kateder. I návštěvnost

se navyšuje a minulý rok byla kolem 750 návštěvníků,“ zmiňuje produkční akce Ing. Michaela Hnidová, DiS., a doplňuje: „Je skvělé, že se sejdou akademičtí pracovníci, studenti a univerzitní zaměstnanci a tvoříme jednu velkou rodinu zapálenou pro vědu. Jsem vděčná všem za spolupráci a opět se těším na úžasnou atmosféru.“ Koordinace akce probíhá ze strany rektorátu, který zajišťuje financování, obsahovou náplň programu a projektové řízení.

Projekt je financován ze zdrojů MŠMT a Evropských dotací.

TAJEMSTVÍ

UJEP

5

noc vědců

ptala se: Jana Kasaničová

foto: archiv UJEP a Ivy Wedlichové

Skrytá moc tajemství Co jsou tajemství? Jsou dobrá, nebo špatná? Může nás držení tajemství ovlivnit a je někdy lepší je před světem odhalit? Na otázky o moci svěřeného tajemství odpovídala vedoucí katedry psychologie PF UJEP PhDr. Iva Wedlichová, Ph.D. Nakolik psychologicky silný prvek je v životě člověka tajemství?

rozhovor

Tajemství jsou nedílnou součástí našeho každodenního života. Nosíme je v sobě jako své nejhlubší touhy a sny, nebo se s nimi potýkáme jako s těžkým břemenem, které nás táhne ke dnu. Ať už se jedná o naše osobní tajemství, o tajemství našich nejbližších či o mnohem širší kontext, mají tajemství nezanedbatelný vliv na naši psychiku. Nepoznané, záhadné, tajemné nás fascinuje i děsí zároveň. Tajemství v sobě nese určitou míru přitažlivosti a velmi silnou ambivalenci, může být tudíž povznášející i velmi tíživé.

Doporučuje se udržet svěřené či vlastní tajemství skutečně v tajnosti, nebo je vhodnější se v některých případech svěřit?

6

Silverius

Odpovím v jistém smyslu paralelou. Každý si neseme na zádech svou pomyslnou nůši, do které v průběhu našeho života odkládáme nejen svá či svěřená tajemství, nýbrž i všechny své nevyřešené činy a skutky, nezdařené záměry či viny, tíhy svého svědomí, prostě vše, co nechceme, neumíme nebo nemůžeme pustit či odložit. Čím je nůše plnější, tím je těžší a stojí nás více a více sil ji nést. Pokud si svou přeplněnou a těžkou nůši neseme životem příliš dlouho, začnou nám síly docházet, najednou se cítíme slabí, bez energie, přichází pocity bezmoci, bolesti zad či celého těla, někoho ta tíha srazí až na kolena. Ze své psychoterapeutické praxe znám nepřeberné množství příběhů, které mají právě tento scénář. Je třeba celé své bytí odlehčit, začít kameny i kamínky ze své nůše odkládat, rozpouštět, odlehčovat tíhu, kterou jsme si sami svým smýšlením a způsobem života vyrobili.

Leckdy to není jednoduché, některé kameny nás nechtějí opustit, některé vracíme zpět, některých se neumíme vzdát.

Takže odpověď na položenou otázku v tomto kontextu zní: je-li to možné a neohrožující, zbavujme se každé tíhy, která nás sráží k zemi. A některá tajemství takovou tíhou opravdu jsou.

Na toto dilema lze nahlížet i jinou optikou.

Výzkumy v této oblasti ukazují, že pokud se rozhodneme něco před všemi ostatními utajit, vytváříme tím pomyslnou bariéru mezi sebou a svým okolím. To často vede k narušení důvěry a vztahů i s těmi nejbližšími. Dlouhodobé udržování tajemství může vést k osamělosti a izolaci, protože nemáme možnost sdílet své skutečné já s ostatními.

Co člověk prožívá, když mu někdo svěří své tajemství?

Proč mnoha lidem dělá tak velké potíže tajemství udržet?

Udržet tajemství je často opravdu obtížné.

Důvody však nelze zcela jednoznačně vyjmenovat a popsat, jelikož velkou roli zde hraje důležitost svěřeného tajemství, jeho podstata a polarizace. Jsou tajemství vázaná na daného jednotlivce, která neovlivní žádné další životy a rozhodnutí, jsou tajemství, která mohou mít značný vliv na budoucnost a možná i bytí či nebytí člověka, rodin, národa, státu či lidstva.

Odpovědnost za udržení či vyzrazení tajemství může být někdy příliš vysoká, vytváří nadměrnou zátěž a tlak. Jedincům, uchovávajícím určité tajemství, často generuje emoční neklid, vnitřní nekonformitu, zmatek a narušuje sociální vazby.

Na druhou stranu představte si, že znáte nějaké tajemství, které zůstává dalším lidem skryto. Jedinec znající tajemství druhých se může cítit velmi důležitou osobou, je vystaven velkému pokušení zvýšit si svůj sociální kredit, svou atraktivitu, alespoň na chvíli se dostat na výsluní společenského zájmu.

Proč nás tajemství tolik zajímají, leckdy doslova fascinují?

Záhady a tajemství lidstvo fascinují od počátku věků. Dříve lidé vysvětlovali přírodní jevy jako např. hněv či znamení příslušných božstev. Potřebovali vědět, nebo spíše nalézt odpovědi na otázky, PROČ se věci dějí, jak se dějí. Nemáme rádi jevy a situace, kterým nerozumíme, které nemají reálné vysvětlení. Dává to smysl.

Nevíme-li, PROČ se věci dějí, zůstávají-li zahaleny tajemstvím, nemůžeme se na ně nijak připravit a nijak je ovlivnit, což je pro naši psychiku velmi náročné a nekomfortní.

Člověk je, troufám si říci od svého početí, nastaven do módu „objevovat“, „poznávat“, „rozumět“. Jinak bychom pravděpodobně neměli šanci na přílišný evoluční vývoj a posun. Malé děti potřebují pochopit svět, cca od třetího roku života je jedním z jejich nejčastějších slůvek PROČ?

Bytostně potřebují odkrývat tajemství světa okolo sebe, chápat, rozumět.

Mnoho věcí v nás i kolem nás je zastřeno tajemstvím. S tímto fenoménem se setkáváme nejen v mystických a transcendentních rovinách, ale je součástí též uměleckých děl (tajuplný úsměv Mony Lisy Leonarda da Vinciho), literárních děl (tajemná osamocená šlépěj ve sněhu ve Šlépějích z Božích muk Karla Čapka), stejně jako mnoha dalších oblastí lidské činnosti a téměř (ne-li zcela) všech vědních oborů.

Možná vám pojem tajemství nesouzní s explicitně formulovanými vědeckými obory a výstupy. Ale nabízím propojení tajemství a vědy slovy Alberta Einsteina „Na počátku každého výzkumu je úžas nad tajemstvím.“

UJEP

7

rozhovor

Svěřené tajemství může být sladké, stejně jako temné. Tudíž i prožívání může být obohacující, stejně jako srážející. Z mého pohledu zde velkou roli hraje mimo jiné i důvod, proč nám bylo tajemství svěřeno.

Potřebuje si daná osoba ulevit, osvobodit se od tíživého tajemství? Má v úmyslu nás oslnit? Je třeba, aby tajemství bylo uchováno pro další generace, takže není zbytí a je třeba jej předat dál? Je třeba zveřejněním dosud neznámých faktů vnést jasno do současného vnímání událostí (např. očištění obviněných, nebo naopak dokladování důkazů proti obviněným)? Je to velmi zajímavá otázka, která ve mně evokuje více otazníků než odpovědí.

text: Anna Hrochová

foto: archiv UJEP

kryptobióza želvušek

Pozoruhodné želvušky přežívají v extrémních podmínkách vesmíru.

Jejich tajemství pomáhá odhalit tým vědců z CENAB PřF UJEP

Vědci byli dlouho fascinováni želvuškami, mikroskopickými tvory schopnými odolávat extrémním podmínkám prostředí. Přežijí vysychání, odolají silnému mrazu i radiaci, a to nejen na Zemi, ale i ve vesmíru. Aby přežily, jsou želvušky schopné vstoupit do vratného stavu známého jako kryptobióza. Molekulární mechanismy řídící kryptobiózu jsou však téměř neznámé.

8

Silverius

„V našem výzkumu jsme se zaměřili na geny kódující tubuliny, proteiny, které patří mezi základní stavební kameny cytoskeletu želvušek. Tubuliny jsou nezbytné

pro mnoho buněčných procesů a my předpokládáme, že by mohly hrát klíčovou roli v morfologických změnách spojených s úspěšnou kryptobiózou těchto organismů,“ vysvětluje Ing. Stanislav Vinopal, Ph.D., z CENAB. V nové studii publikované v časopise Scientific Reports vědci použili bioinformatické analýzy k identifikaci a charakterizaci tubulinových proteinů u osmi různých druhů želvušek. „V želvuškách jsme našli tři izoformy α-, sedm β-, jeden γ- a jeden ε- tubulin,“ sděluje vedoucí týmu dr. Stanislav Vinopal a pokračuje: „Abychom ověřili naše výsledky, izolovali jsme identifikované kódující sekvence z laboratorních želvušek, Hypsibius exemplaris, a exprimovali je v savčích buňkách. Všechny želvuščí tubuliny byly lokalizovány podle našeho očekávání, buď

v mikrotubulech, nebo na centrozómech.

Identifikace funkčního ε-tubulinu, jasně lokalizovaného na centriolách, je atraktivní zejména z fylogenetického hlediska, protože fylogenetická pozice želvušek v rámci Ecdysozoa není dosud ustálena.“ Tato zjištění naznačují, že želvušky patří do skupiny Panarthropoda, protože některé skupiny členovců stále mají δ- a ε-tubuliny, zatímco fylogeneticky blízké hlístice je již nemají. „Doufáme, že naše zjištění pomohou připravit cestu pro další výzkum těchto fascinujících tvorů a jejich schopnosti přežít v některých z nejdrsnějších prostředí,” uzavírá Kamila Novotná Floriančičová.

Co je to kryptobióza?

Jedná se o životní stav některých jednodušších organismů, během kterého nedochází k metabolismu.

Tento stav je následkem podmínek okolního prostředí. Spouštěcím impulsem může být vyschnutí, mráz či nedostatek kyslíku. V kryptobiotickém stavu ustávají veškeré metabolické pochody a neprobíhá ani rozmnožování, vývoj či oprava tkání. Organismus pak může v tomto stavu přetrvávat až po dobu 30 let, dokud mu podmínky okolního prostředí nedovolí jej ukončit a vrátit se do původního stavu, kdy může opět docházet k metabolismu, jednoduše řečeno, organismus tak může normálně žít. Kromě želvušek je pro kryptobiózu známá také např. růže z Jericha.

UJEP

9

kryptobióza želvušek

Nyní tým výzkumníků z Centra nanomateriálů a biotechnologií (CENAB) na Přírodovědecké fakultě UJEP přispěl k odhalení molekulárního složení mikrotubulového cytoskeletu želvušek, a to také díky úzké spolupráci s kolegy ze španělského Centra genomické regulace v Barceloně a z polské Univerzity Adama Mickiewicze v Poznani. „Naše studie představuje důležitý krok vpřed ve výzkumu cytoskeletu želvušek, který by měl zlepšit naše porozumění molekulárním mechanismům, jež jsou základem kryptobiózy želvušek,“ uvádí Bc. Kamila Novotná Floriančičová z Přírodovědecké fakulty UJEP, první autorka studie.

text: Pavel Janoš

foto: archiv UJEP

Oxid ceričitý: příběh nezajímavé sloučeniny Oxid ceričitý – látka, pro kterou ještě nedávno nebylo využití – se stala svým způsobem osudovou sloučeninou pro prof. Pavla Janoše z Fakulty životního prostředí UJEP, jehož tým loni úspěšně dokončil řešení projektu Příprava a charakterizace oxidu ceričitého pro pokročilé aplikace. Dnes patří oxid ceričitý k nejintenzivněji zkoumaným materiálům, je nezbytnou součástí automobilových katalyzátorů, neobejde se bez něj výroba moderní elektroniky, ale zejména raketově roste počet jeho aplikací v bio-vědách a v medicíně.

Oxid ceričitý – k čemu to je?

tajemství oxidu ceričitého

Oxid ceričitý je vcelku nezajímavý jemný prášek většinou světlé žluté barvy, který si můžete snadno opatřit přes Amazon třeba i ve formě pasty, kterou použijete pro vyleštění poškrábaných skel u auta. Přestože je cer zařazen mezi prvky vzácných zemin, není nikterak vzácný – jde spíše o odpad vznikající při získávání cennějších prvků, jako jsou neodym, samarium nebo dysprosium. Tímto prvkem jsem se začal zabývat již před léty ve Výzkumném ústavu anorganické chemie (VUAnCh) v souvislosti s komplexnějším projektem zaměřeným na využití prvků vzácných zemin. Jako svůj první výzkumný úkol jsem dostal dělení ceru od ostatních prvků vzácných zemin, což se mi podařilo, ovšem pro cer a jeho sloučeniny nebylo tehdy vcelku žádné využití. Výroba lešticích prášků na bázi oxidu ceričitého pro leštění bižuterie a různých optických součástí se zdála být vcelku rozumným využitím tohoto nezajímavého prvku. Jeho hlavní využití se předpokládalo při výrobě „klasických“ televizorů (tedy s katodovou trubicí). Jenže, kdo má dneska doma takovou televizi?

Jak na Novičok?

Příběh oxidu ceričitého tím však zdaleka nekončí. Po příchodu na ústeckou

10 Silverius

univerzitu jsem začal spolupracovat se skupinou Václava Štengla z Ústavu anorganické chemie v Řeži na vývoji tzv. reaktivních sorbentů, tedy látek, které byly schopny na svém povrchu nejen zachycovat, ale i rozkládat vysoce toxické sloučeniny včetně nervově paralytických látek typu sarin či soman, které patří mezi nejnebezpečnější bojové chemické látky (BCHL) vůbec. (Mezi takové látky patří patrně i nechvalně známý Novičok.) Reaktivní sorbenty na bázi nanokrystalických oxidů kovů (např. MgO) objevil nedlouho předtím profesor Klabunde z Univerzity v Kansasu a podařilo se mu tohoto objevu

velice úspěšně komerčně využít. V. Štengl podstatně rozšířil škálu těchto látek a zavedl výrobní postupy mnohem šetrnější k životnímu prostředí než postupy dříve používané.

Povzbuzeni úspěchy při dekontaminaci BCHL jsme se rozhodli připravit projekt zaměřený na rozklad pesticidů pomocí zmíněných reaktivních sorbentů.

Tato myšlenka měla racionální základ – tzv. organofosforečné pesticidy mají strukturu podobnou zmíněným nervově paralytickým látkám (konec konců některé byly vyvinuty ve stejných laboratořích jako

sarin či soman). Ale tentokrát jsme neměli štěstí – žádný z reaktivních sorbentů vyvinutých pro rozklad BCHL nebyl dostatečně účinný při rozkladu pesticidů. Spíše náhodou, než systematickým výzkumem však jeden z mých diplomantů zjistil, že oxid ceričitý připravený z uhličitanu ceritého je schopen rozkládat pesticid parathion methyl. Po pečlivém prověření postupu přípravy i podmínek aplikace byl v r. 2013 publikován článek zabývající se rozkladem organofosforečných pesticidů a některých nervově paralytických BCHL pomocí oxidu ceričitého; použití oxidu ceričitého k těmto účelům bylo rovněž patentováno.

Od Novičoku k nanozymům, aneb k čemu jsou dobré studentské konference

Schopnost urychlovat biochemické reakce mají i jiné anorganické látky, pokud jsou připraveny v nanokrystalické formě – souhrnně se jim říká nanozymy (odvozeno od slova enzymy). V minisérii článků publikovaných v časopise Environmental Science: Nano jsme ukázali, že oxid ceričitý urychluje rozklad nejen ATP, ale i dalších biologicky významných látek, mimo jiné

i cyklického adenosin monofosfátu (cAMP). Proč je to důležité a jaký je vlastně rozdíl mezi ATP a cAMP? ATP je energeticky bohatá molekula, jejíž rozklad probíhá velice snadno. To, že její štěpení je urychlováno za přítomnosti oxidu ceričitého, není tedy vlastně nijak překvapivé.

Naopak cAMP je molekula vysoce stabilní, její poločas rozkladu se odhaduje na miliony let. Obsahuje podobnou (fosfodiesterovou) vazbu jako deoxyribonukleová kyselina (DNA) a bývá při některých studiích používána jako její analog. V práci publikované v r. 2019 výzkumníci ukázali, že za přítomnosti oxidu ceričitého se poločas rozkladu cAMP zkracuje na desítky minut. Poukázali i na možnost štěpení DNA za přítomnosti oxidu ceričitého, což nedlouho poté prokázala jiná výzkumná skupina.

Je to dobře, nebo špatně – aneb jak dál?

Dobrodružství objevování mimořádných vlastností oxidu ceričitého přineslo nečekaná zjištění a zároveň otevřelo zcela nové úhly pohledu na důležitost jeho studia.

Domníváme se, že příčinou jedinečných vlastností oxidu ceričitého jsou jak vlastnosti atomu ceru, který se může vyskytovat ve formě trojmocného nebo čtyřmocného kationtu (a snadno přecházet z jedné formy na druhou), tak vlastnosti

krystalové mřížky oxidu ceričitého, která je jednoduchá a vysoce stabilní.

Skutečně se ukazuje určitá podobnost s chováním „konvenčních“ enzymů, z nichž celá řada (tzv. metallozymy) obsahuje i kovové ionty. Nicméně detailní mechanismus působení oxidu ceričitého stále není znám. Tak vysokou defosforylační schopnost (urychlovat rozklad organofosforečných látek) zatím vědci neprokázali u žádného jiného oxidu (což ovšem nemusí nic znamenat – oxidů kovů v různých formách může být až několik set, zatímco systematicky testována byla necelá stovka). Na druhou stranu náš tým prokázal určitou defosforylační aktivitu nejen u nanomateriálů na bázi oxidu ceričitého, ale i u některých technických materiálů, např. lešticích prášků. A to může vyvolávat určité znepokojení.

K nejbližším spolupracovníkům prof. Janoše patří Jakub Ederer, Martin Šťastný a Jiří Henych; řadu doktorandů a diplomantů lze stěží vyjmenovat.

V článku zmíněný Václav Štengl, který byl po dlouhou dobu motorem týmu, bohužel před několika málo léty zemřel.

UJEP

11

tajemství oxidu ceričitého

Když studenti FŽP UJEP prezentovali výše uvedené výsledky na studentské konferenci v Brně, poznamenal někdo z auditoria, že rozklad pesticidu paraoxon methyl je podobná reakce jako odštěpování fosforečné skupiny z látky zvané adenosin trifosfát (ATP). Když si napíšeme příslušné rovnice na papír nebo tabuli, tak je to (zdánlivě) očividné. Jenže… Je to jako s tím pověstným Kolumbovým vejcem – vyžaduje to úplně jiný způsob uvažování. Zatímco prof. Klabunde (alespoň zpočátku) zkoumal rozklady látek v plynné fázi a rozklad BCHL probíhal v nepolárních organických rozpouštědlech, jako je benzín nebo nafta, reakce ATP patří k nejdůležitějším reakcím probíhajícím v živých organismech, tedy v úplně jiném prostředí. Bude za těchto podmínek fungovat oxid ceričitý? Ukázalo se, že ano. Ovšem, museli jsme se naučit nové experimentální postupy, a hlavně jsme se museli naučit dívat na problémy zcela novým pohledem, což by nás bez té konference patrně nikdy nenapadlo.

ptala se: Kristina Koudelková

foto: archiv UJEP

Tajemství archeologie:

Co se skrývá pod povrchem známé vědy?

Pokud chybí písemné prameny pro zkoumání minulosti, přináší archeologie základní data pro její interpretaci. Kromě toho hraje obrovskou roli v poznání někdejší hmotné kultury a dalších aspektů. Vrstvy tohoto oboru jsme odkryli s doc. Trefným z FF UJEP. Jak se liší archeologický výzkum od klasické historie?

rozhovor

Máme to fyzicky náročnější, ne? (smích) Historik pracuje s písemnými prameny, za kterými jde třeba do archivu, my musíme naše prameny teprve odhalit v archeologických vrstvách nebo objektech. Takže v tom spočívá hlavní rozdíl. A s tou fyzickou náročností to rovněž nemusíme přehánět, poněvadž archeolog zde není od toho, aby někde kopal krumpáčem.

Není? Přesně takhle si archeologa představuji, a možná nejen já. Vnímáte nějaké obecně přijímané, i když třeba mylné představy o archeologii?

Mylné představy se nejčastěji týkají systému naší práce. Řada lidí si myslí, že archeolog je nadšenec, který vtrhne někam s lopatou, rozkope to a hledá staré památky, ale tak to vůbec není. Když chceme řešit nějakou badatelskou otázku, musíme nejdřív Archeologickému ústavu písemně definovat svůj záměr, metody, jak výzkum vyhodnotíme atd. Teprve po udělení povolení výzkum zrealizujeme

12 Silverius

odbornými vědeckými metodami. Rozhodně si nemůže kdokoliv kopat, kde ho napadne.

To by spíše docházelo k ničení archeologických památek, než k jejich odbornému zkoumání a zachování zjištěných dat.

Co je tedy náplní archeologovy práce?

Archeolog stanovuje strategii a postup výzkumu, kontroluje, jestli jsou dílčí fáze dobře provedené. Je za výzkum zodpovědný.

A hlavně, když výzkum v terénu skončí, musí ho zpracovat, tedy napsat nálezovou zprávu, případně publikovat článek s výsledky výzkumu v odborném periodiku. Samotný výzkum fyzicky provádí terénní pracovníci, samozřejmě, pokud to dělají špatně a archeolog se naštve, také jim může předvést, jak se to dělá. (smích)

lokality (výhodná poloha, v blízkosti zdroje vody apod.) a následně ověřit, jestli je naše domněnka o výskytu pravěkého nebo středověkého osídlení správná.

Jak poznáte vhodné místo pro výzkum?

Pokud se bavíme o nástrojích pro fyzickou práci, jsou to ty, které jste jmenovala. Místo štětečků ale radši používáme průmyslový vysavač, je to jednodušší a čistší. Zejména při dokumentaci ale dnes používáme celou řadu sofistikovaných přístrojů, jako jsou drony, 3D skenery aj. Nejfrekventovanějším nástrojem jsou počítače.

Obecně máme povědomí o tom, že na různých exponovaných místech byly archeologické lokality, třeba hradiště, případně o tom máme historické zprávy od našich předchůdců. Druhou možností je vytipovat si místo splňující kritéria archeologické

S jakými nástroji archeolog pracuje?

Ve filmech často vidíme štětečky a rukavičky, krumpáče už jste zavrhl…

Co je pro Vás nejzajímavější věc, na kterou jste při výzkumu narazil?

Sleduji komunikaci mezi antickým jihem a střední Evropou v době železné a v současnosti se věnuji dovozu řecké figurové keramiky do střední Evropy. V Čechách je 7 takových nalezišť, jde ale vždy jen o pár střípků, které nejsou plně vypovídající. Nedávno ale došlo v lokalitě Milovice k objevu červenofigurové číše v tolika střepech, že její velkou část můžeme sestavit a interpretovat také vyobrazenou scénu. Číše chceme podrobit i výzkumu s použitím různých fyzikálně-chemických metod, které mohou určit, jaké druhy nápojů raní Keltové z této číše konzumovali.

doc. PhDr. Martin Trefný, Ph.D. Zabývá se archeologií doby železné, zejména její starší části, v oblasti střední Evropy a antického Středomoří. Orientuje se hlavně na výzkum různých forem vzájemných vztahů obou oblastí. Z klasických oborů je aktivní na poli etruskologie či antického vázového malířství. V Itálii vede mezinárodní tým, který se zabývá výzkumem etrusko-římského osídlení na lokalitě Bufalareccia nedaleko města Tolfa u Říma. Působí na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem a na Friedrich-Alexander Universität Erlangen/Nürnberg v Bavorsku. Je ředitelem Podřipského muzea v Roudnici nad Labem, kde se zabývá regionální prehistorií.

UJEP

13

rozhovor

Keramický červenofigurový pohár (kylix) z období cca 480 př. n. l. Karlsruhe, Badisches Landesmuseum, inv. č. 70/395

text: Diana Polanská Nebeská a Radek Timoftej

ilustrace: Lina Skorobogatchenko

Odhalená tajemství vědců z fakulty životního prostředí Věděli jste, že už od roku 2021 se můžete postupně seznamovat s příběhy absolventů a zaměstnanců naší fakulty životního prostředí? Série Lidé FŽP odhaluje nejen tajemství vědeckého bádání a studia nebo práce na univerzitě, ale nahlíží i do dalších zákoutí jejich života. Co jim dělá radost, jak vidí dnešní svět nebo jak si ho představují třeba za 50 let? Zaposlouchejte a začtěte se do příběhů Lidí FŽP a poznejte jejich unikátní životní cesty.

Navštivte studujfzp.ujep.cz/lidefzp Těší se na vás například:

lidé FŽP

PAVEL – MEZI VĚDOU, SPORTEM A UMĚNÍM Prof. Pavel Janoš je nedílnou součástí celé naší fakulty.

Nejen že byl u zrodu mnoha zásadních změn, podařilo se mu také vytvořit fakultní „vědeckou krev“, tedy doktorský studijní program. Jeho tématem je materiálová chemie a hledání cest k udržitelnosti v oblasti životního prostředí. Přál si být sportovcem, umělcem nebo vědcem, a dodnes se rozvíjí ve všech směrech – to vše mu dodává potřebnou životní energii. Úspěchy přišly zejména v tom posledním – vědě, kde výsledky jeho práce přesahují region i hranice státu.

Co znamená vytvořit studijní doktorský program na univerzitě a k čemu je dobrý? Jak je to s lithiem v Krušných horách a proč je o něj takový zájem? Co vlastně znamená materiálová chemie a čemu pomáhá? Jaké to je spolupracovat na výzkumu s globálním dopadem?

14 Silverius

Jarda Nýdrle & Dominik Brétt se rozpovídali o tom, proč je dobré studovat a objevovat geoinformatiku. Právě studijní program, který se přeneseně věnuje tématům mapy–drony–družice, umožňuje nespočet přístupů, jak se dívat na naši planetu a nejen ji. (A co pak třeba Mars?)

Co znamená dálkový průzkum Země? Je nebezpečný vývoj dronů a jejich použití? K čemu je dobré létat s letadlem se zavěšenou kamerou? Jak lze použít geografické informační systémy (GIS) v ochraně ŽP? Je studium GISů hrou? Co třeba pouštět draka.

Multispektrální, hyperspektrální, lidar, …, co to všechno znamená?

RICHARD – Z HLUBIN K LEDOVCI Richardovi Pokornému při studiu na FŽP učarovala geologie a dnes její krásy odhaluje dalším studentům. Jeho vědecká vášeň ho zavedla do hlubin jeskyní v našem kraji i daleko na chladný sever. Na Islandu a Faerských ostrovech odkrývá příběhy staré miliony let vepsané do kamene i modernější historii spojenou s těžbou uhlí. Pro studium těchto oblastí založil na FŽP Institut Julia von Payera pro výzkum Arktidy a Subarktidy, ale často ho jeho cesta zavede i do mnohem teplejších oblastí. Je to prostě světoběžník. Nový podcast s Richardem si můžete poslechnout v rámci online programu Noci vědců 2023.

VLADIMÍR – MEZI PYRAMIDAMI Vladimír Brůna zasvětil část svého života egyptské a súdánské poušti, kde pomáhá v týmu objevovat to, co zub času již dávno vzal. Využívá k tomu celou řadu technologií a technik, které si osvojil během různorodé praxe. Je zakladatelem katedry geoinformatiky na FŽP UJEP. S kolegy sestavil unikátní satelitní atlas Abusíru a pracoval na zpracovávání starých map Česka, díky nimž dnes můžeme porovnávat krajiny tehdejší s těmi, které vidíme dnes.

Jak se do pouště dostal a co tam přesně dělá? Podařilo se jim objevit nějaký poklad? A splnil si sen?

A pokud chcete potkat živé vědce FŽP a alespoň na chvíli si vyzkoušet, jaké to je být v jejich kůži, dostanete příležitost na Noci vědců 2023. Laboratoře FŽP se promění v malé světy našich hrdinů a odhalí vám některá jejich tajemství.

UJEP

15

podcast UJEP

JARDA & DOMINIK – KLUCI OD GISŮ

text: Monika Trochtová, VK UJEP

foto: archiv UJEP

Knihy z fondu Vědecké knihovny UJEP: Tajemství

Prozradíme Vám tajemství… Odhalte s námi tajemství… Jaká tajemství skrývá…? Vše, co začíná podobnými větami, zbystří naše vnímání a naši touhu dozvědět se něco, co jen tak někdo neví. Tajemství je ve své podstatě „něco“ převratného, inovativního, exkluzivního, někdy život měnícího, jindy zase něco znovuobjeveného. A Vědecká knihovna UJEP je doslova plná tajemství. Knih, které Vám chtějí prozradit něco mimořádného, je mnoho. Nechte se proto inspirovat naší malou ochutnávkou z bohatého fondu knihovny.

vědecká knihovna

LANE, NICK. Záhada života: proč je takový, jaký je?

Začněme tedy jedním z největších tajemství, vznikem života. Těch „proč“ je nespočet. Proč život na Zemi nezůstal ve své původní jednoduchosti jednobuněčných organismů a vydal se vývojovou cestou komplexicity mnohobuněčných organismů? Proč se stal složitým a proč jsme takoví, jací jsme? Přes dvě miliardy let byl život výhradně doménou primitivních jednobuněčných organismů, pak ale z nějakého důvodu udělal obrovský skok ke složitosti. Jsme vlastně všichni potomci oné jedné složité buňky, která tehdy vznikla, a tedy navzájem příbuzní.

Sdílíme takové vlastnosti, jako je stárnutí nebo existence dvou pohlaví, tolik typických pro eukaryota. „Záhada života“ od britského biochemika Nicka Lanea je na poli populární přírodovědy přirovnávána k Darwinovu dílu „O vzniku druhů“, Dawkinsovu „Sobeckému genu“ nebo

16 Silverius

„Osudům lidských společností“ Jareda Diamonda.

CHAM, JORGE A DANIEL WHITESON. O čem víme prd: průvodce neznámým vesmírem

DAVIS, DANIEL M. Tajemství těla: kam směřuje moderní medicína I lidské tělo je stále ještě plné tajemství. Kniha „Tajemství těla: kam směřuje moderní medicína“ zkoumá nové průlomy v biologii člověka, a to konkrétně na šesti frontách – buňka, embryo, orgány a tělní soustavy, mozek, mikrobiom a genom. U každého tématu přichází s novými detaily, které v nedávné době vyšly najevo. Současný výzkum lidského těla je revoluční. Pokrok na poli biologie člověka nabírá zcela nevídané tempo. Na obzoru jsou nové metody stanovování, vyšetřování a upravování zdravotního stavu. Nacházíme se na počátku ohromných, dalekosáhlých změn životního stylu.

BRANTMARK, NIKI. Lagom: tajemství spokojeného života.

Lagom, švédské slovo, znamená ani moc, ani málo, zkrátka akorát. Když se Niki

Brantmarková, původem Angličanka, provdala do Švédska, začala žít švédským stylem života a postupně tomuto životnímu stylu a filozofii propadla. Lagom prostupuje všechny sféry života. Promítá se do rodiny, partnerských vztahů, práce, výchovy dětí a také do vztahu k přírodě.

Kniha Niki Brantmarkové nabízí krátké návody a zamyšlení, jak žít spokojený život v souladu s principy LAGOM.

FARYOVÁ, IVANA. Tajemství ukrytá v písku: 100 let české egyptologie Česká egyptologie má světové renomé.

V roce 2019 uplynulo přesně 100 let od vzniku tohoto vědního oboru na Karlově Univerzitě. U příležitosti takového významného výročí vznikla kniha rozhovorů s předními českými egyptology s příznačným názvem „Tajemství ukrytá v písku: 100 let české egyptologie“.

MANCOFF, DEBRA N. Tajemství ve výtvarném umění: skryté vzkazy, významy a záhady Výtvarné umění je přímo plné různých tajemství. Jsou tajemství zjevná, symbolická, historická a mnohá další. Každé umělecké dílo má nějaký příběh. Může odrážet dobu, ve které vzniklo, nebo

autorovu inovaci a imaginaci. Abychom odhalili tajemství skrytá v uměleckém díle, musíme si klást otázky o jeho historii. Kdo si dílo objednal? Kde bylo vystaveno? Jaký materiál umělec použil?

Umělecká díla jsou podrobena expertízám učitelů umění, restaurátorů a vědců, jejichž objevy odhalují život díla a na světlo vynášejí jeho skrytou historii, jeho kulturní kontext a jeho měnící se kondici.

Tajemství ve výtvarném umění je kniha plná překvapení, zapomenutých pokladů a ztracených příběhů.

LENKOVÁ, JITKA. Tajemná místa Česka: vzrušující putování po lokalitách opředených rouškou tajemství, záhad a mystérii Máte-li někdy ten pocit, že jste na svých výletech po Čechách už vyčerpali seznam zajímavých míst, pak inspiraci k novým výletům může poskytnout kniha „Tajemná místa Česka“, netradiční průvodce po lokalitách spojených s magičnem.

To je jen malá ochutnávka pokladů plných tajemství skrytých ve fondu Vědecké knihovny UJEP. A nyní nezbývá nic jiného, než vás pozvat na návštěvu a popřát vám šťastnou ruku při výběru nějaké inspirativní knihy.

UJEP

17

vědecká knihovna

Mohlo by se zdát, že člověk jako tvor zvídavý již mnohé pravdy objevil, mnohému přišel na kloub a je na přímé cestě k vysvětlení všech možných záhad a vědeckých oříšků. V jedné oblasti je však někde úplně na začátku. Poznání vesmíru je stále ještě v plenkách a vesmír sám je plný tajemství a záhad. Chtěli byste vědět, jak vznikl vesmír, z čeho se skládá a jak skončí? Chtěli byste chápat, odkud se berou prostor a čas? Chtěli byste zjistit, jestli jsme ve vesmíru sami?

Mnoho takových otázek zůstává nezodpovězeno. Kniha „O čem víme prd“ na tyto otázky odpovědi nehledá. Autoři se vydali jinou cestou a rozhodli se čtenáře, s trochou nadsázky a s humorem, seznámit se všemi těmi velkými otázkami.

Nechtějí čtenáři způsobit depresi, ale vyvolat nadšení z toho, kolik nám ještě zbývá neprobádaných končin.

ptala se: Jana Kasaničová

foto: různé zdroje

Češi zkoumají člověka v nekonečné samotě a izolaci vesmíru

rozhovor

Dvanáctičlenný tým českých odborníků z Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem a společnosti QED GROUP v Praze je zapojený do mezinárodních příprav letu na rudou planetu Mars. Světoví vědci a výzkumníci jsou spojeni v jeden tým v unikátním výzkumném projektu „SIRIUS 2017–2027“. Zkoumají, jak kosmické posádky zvládají dlouhodobou izolaci a plnění tzv. vědeckých úkolů ve stavu beztíže a vystaveni působení kosmickému záření. Řeší, jak postavit posádku, aby 500 dnů v izolaci „táhla za jeden provaz“. Využívají k tomu na planetě Zemi jedinečný simulátor kosmických letů, který je umístěn v Institutu lékařsko-biologických problémů ruské akademie věd v Moskvě. Nezastupitelnou roli hrají v tomto mezinárodním projektu čeští výzkumníci. Tým vedený Kateřinou Bernardovou Sýkorovou z Fakulty sociálně ekonomické UJEP se zaměřuje na komplexní analýzu fungování člověka a malé sociální skupiny z pohledu biopsychosociálního v genderově složené posádce, která tráví dlouhé měsíce na minimálním prostoru zcela izolována „v hloubce a samotě vesmíru“.

Podobným výzkumům se věnují na světě stovky odborníků, jak se stalo, že se do prestižního projektu „SIRIUS“ dostal právě český tým?

Roli v tom hrají roky zkušeností a zároveň výjimečnost českého výzkumného modelu. Tedy téměř čtyřicet let nepřerušené působnosti České republiky v oblasti mezinárodního kosmického bádání a unikátnost autorsky vlastního modelu

18 Silverius

sociálního akčního výzkumu lidí pracujících v exponovaných profesích. Vytvořila jsem ho a s týmem ověřovala a rozvíjela během svého působení v Armádě České republiky.

Jaké bylo vaše spojení s armádou a jak jste se k takto specializovanému, jedinečnému, výzkumu dostala?

Byla jsem profesionální vojákyní, vojenským a válečným psychologem. Vstup, působení v české armádě a službu pro mou vlast dodnes vnímám jako nejlepší rozhodnutí života, jako své životní poslání, jsem patriot.

K výzkumu mě přivedl můj otec Jaroslav Sýkora, sociolog, výzkumník, bývalý vojenský stíhací letec a ředitel expertních pracovišť české armády, který působil se svými lidmi v oblasti kosmického výzkumu v řadě významných mezinárodních projektů Evropské kosmické agentury ESA. Celý život jsme spolupracovali, logicky jsem převzala jeho štafetu, a také čerpám z dvaceti pěti let vlastních výzkumných zkušeností v „uniformovaném světě“, přičemž mám na mysli náročné podmínky vojenských profesionálů v prostředí běžného výcviku, ale zejména při zahraničních vojenských misích v Bosně a Hercegovině, v Kosovu, v Iráku a v Afghánistánu. V tomto prostředí jsem postupně tvořila model sociálního akčního výzkumu. Nyní se ho společně s týmem snažíme od roku 2016 implementovat do oblasti mezinárodního

kosmického výzkumu, což naši zahraniční kolegové vnímají jako další významné přispění českých vědců.

Nakolik je naše české specifikum výzkumu v mezinárodním srovnání unikátní?

Jsme jiní právě komplexním a hlavně celostním přístupem, který je zásadní myšlenkou mého přístupu ve zkoumání člověka a malé sociální skupiny. Můj základní koncepční rámec má podobu „trojnožky“ až „pětinožky“, které udržují v rovnováze zájem nad třemi až pěti základními oblastmi výzkumného zaměření. První jsou pracovní podmínky, prostředí a sociální atmosféra v cílové skupině, tedy například motivace, očekávání, obavy, kvalita přípravy a podobně. Druhou oblastí je struktura a dynamika vztahů a vazeb v rámci komunikace, spolupráce, podpory, přirozené důvěry, ale také vliv mezikulturních aspektů a pohlaví. „Třetí nohou“ je soubor specifických oblastí podle zaměření cílové skupiny, zde se zaměřujeme na spánek, únavu, odpočinek, útrapy a nespočet dalších aspektů. Čtvrtým pilířem jsou lidské potřeby, vlastní postoj k vnímání zdraví a fyzické připravenosti na vesmírný let.

Zajímavým hlediskem je využívání unikátní diagnostické a intervenční metody Sociomapování autora Radvana Bahbouha, která měří a analyzuje vztahy a vazby, a následně je vizualizuje pomocí metafory

Posádka SIRIUS 21, Sociomapa č.18: Oblast: Pracovní podpora, 1. etapa před izolací, září 2021 krajiny. Výstupem je tzv. sociomapa, jež má podobu synoptické mapy meteorologů znázorňující jednotlivé sociální systémy.

Je velmi srozumitelná, snadno uchopitelná a výborně se s ní pracuje analyticky, ale zejména v rovině intervenční, rozvojové při následném týmovém koučování dané skupiny.

Mezinárodní vesmírná stanice ISS je již od roku 2000 trvale obydlená. Astronauti zůstali na její palubě řadu měsíců, i celý rok. Informací o člověku je z těchto pobytů jistě dost. Přesto probíhají další výzkumy. Čím se liší současné vesmírné mise od těch budoucích – třeba k Marsu?

Izolační experimenty a tzv. analogové studie probíhají a probíhat nadále budou… a pro tuto oblast platí dvojnásobně, že výzkumných dat není nikdy dost. Současné pobyty astronautů na ISS či pilotované vesmírné lety po orbitě Země, byť trvající několik týdnů či měsíců, nebo čtyřdenní trans lunární let na Měsíc a zpět, nejdou v žádném ohledu porovnávat s vesmírným letem k Marsu. Ten se bude lišit ve všech ohledech! Vyjádřeno metaforicky…

Jaká je předpokládaná délka letu na Mars a je vůbec v silách člověka takto dlouhý let v izolované skupině přežít psychicky zdráv?

Planeta Mars je vzdálena od Země zhruba 85 milionů km, cesta tam a zpět bude trvat cca jeden a půl roku. Vědecká obec zatím soudí, že většina lidí by tuto cestu nikdy nezvládla. Zjištění z uplynulých výzkumů říkají, že existují obrovské individuální rozdíly, jak se lidé s takovou situací vypořádávají během dlouhého času izolace. Posádka, kterou bychom jednou mohli vyslat k Marsu, v odborných kruzích se hovoří o roce 2034, by musela být extrémně dobře vybrána a sestavena, především z psychologického a psychosociálního hlediska. Současně je nezbytné počítat s tím, že i ten nejlepší tým bude potřebovat intenzivní psychosociální podporu ze Země. Při vyslovení těchto elementární údajů o Marsu je každému z nás jasné, jak extrémní všestranná zátěž to bude pro kohokoliv, pro sebelépe připraveného člověka či tým. Opírám-li se o vlastní dosavadní zkušenosti s lidmi působícími v exponovaných profesích, nemám přes výše zmíněné o ně obavu v rovině psychologické, psychosociální a psychické připravenosti, ale spíše v rovině fyzické a zdravotní. Četné výzkumy uvádějí, jakou zásadní měrou poškozuje lidský organismus stav beztíže a kosmické ionizující záření. Mějme na mysli, že v rovině psychologické se jedná o lidi, kteří

jsou pro dlouhodobý vesmírný let silně motivováni, doslova hnaní badatelskou zvědavostí, ale také motivem osobního růstu či splnění celoživotního snu. Jak vyplývá z našich dosavadních výzkumů, mají velmi zajímavý osobnostní profil a jsou do značné míry připraveni i na eventuální poškození zdraví. Tak silná je jejich touha „letět“…

To mě zajímá, osobnost astronautů. Tuto profesi mohou vykonávat jen nesmírně silní odolní jedinci. Paluba vesmírné lodi je tak doslova napěchovaná silnými osobnostmi. Není tento fakt ve skutečnosti tím nejvýbušnějším materiálem dlouhodobého vesmírného letu?

Máte pravdu, v exponovaných profesích obvykle působí jedinci, kteří by bez těchto předpokladů ve vysoce specifických a extrémně náročných životních podmínkách neobstáli. Jak naše dosavadní výzkumy naznačují, např. výskyt neformálního vůdce ve skupině téměř vždy přivodí selhávání nebo úplný kolaps jakéhokoliv týmu. V případě exponovaných profesí však může jít o selhání fatální, končící poškozením zdraví či dokonce ztrátou života či životů. Při přípravě kosmických posádek nám tedy nejde o sestavení týmu složeného ze „silných jedinců“ ve smyslu tendence k řízení a vedení lidí, snaze rozhodovat a mít na ně stále 100% vliv, ale vybíráme vysoce všestranně odolné a připravené osoby, které vykazují výrazné tendence k prosociálnímu chování. Jsou schopní a odhodlaní vztahy v týmu posilovat, budovat soudržnost, vzájemnou důvěru,

PhDr. Kateřina Bernardová Sýkorová Plukovnice ve výslužbě, je psycholožka zejména pro exponované profese, vývojová a výzkumná pracovnice, krizová interventka, kouč pro jednotlivce a týmy a také lektorka. Spolupracuje na projektech kosmického výzkumu s českou armádou, NASA i Institutem Biomedicínských problémů Ruské akademie věd. Od roku 2019 působí na FSE UJEP, kde spolupracuje se současnou proděkankou Dr. Jitkou Laštovkovou, PhD., se kterou mnoho let rozvíjela působení Psychologické služby AČR, od roku 2016 se věnují oblasti kosmického výzkumu na mezinárodním poli.

UJEP

19

rozhovor

nelze porovnávat jízdu na koloběžce s jízdou Formule 1. Navštívit rudou planetu a vrátit se v pořádku na Zemi, bude jednou doslova epochálním průlomem lidstva.

NEK, IBMP RAS, Moskva, 2017; zdroj: archiv IBMP RAS Tým K. Bernardové, Hvězdárna Ondřejov, červen 2022_zleva: V. Stibor, P. Tefelnerová, K. Bernardová, E. Chroustová, A. Zubková, P. Boháček; zdroj: archiv týmu KOSMOW

rozhovor

Posádka SIRIUS-19, Izolační experiment, NEK, 2019; zdroj: Projekt „SIRIUS 2017–2027“, archiv IBMP RAS a NASA

„Oficiální motto našeho týmu je PER ASPERA AD ASTRA neboli PŘES PŘEKÁŽKY KE HVĚZDÁM! K. Bernardová, Mise ISAF Afghánistán, distrikt Lógar, 2010; zdroj: archiv Kateřiny Bernardové

20 Silverius

My skutečně stále překonáváme nějaké překážky, menší, větší či kardinální... asi to k takové unikátní oblasti, jakou je astronautika, patří!“

astronauti prostě ví, že jsou stále na Zemi?

poskytovat oporu, efektivně komunikovat a preferovat společné cíle před vlastními, podporovat velení posádky… být skutečnými „parťáky, táhnout za jeden provaz a vzájemně si krýt záda“.

Mluvila jste o silné vůli a touze letět do vesmíru. Z pohledu obyčejného člověka je až nepředstavitelné, jaké experimenty dokáží astronauti ještě před reálným letem absolvovat. Údajně cvičně stráví i rok v posteli nebo tři týdny v gelu...

Touha letět, vrtulníkem, letadlem, do hlubokého vesmíru, na Měsíc či Mars, je skutečně obrovská, toto člověk pochopí,

až když s vojenskými piloty či astronauty hovoří. Výkon jejich exponované profese je pro ně cennou životní hodnotou, které jsou schopni mnohé obětovat, dokonce včetně svého života. Různě dlouhé bed-rest studie či 21 dní strávených v simulátoru stavu beztíže, tedy v gelu, vleže, bez pohybu, s velmi náročnou hygienou a vyměšováním, je pro lidi, kteří chtějí skutečně letět, pak úplná hračka.

Velice mě zajímá samotný simulátor komické lodi. Je moskevský „obytný model“ skutečně natolik věrný, aby získaná data nebyla zkreslena uměle vytvořeným prostorem nebo i tím, že

NEK se skládá z pěti modulů (viz obrázek), přistávacího marťanského modulu pro 4 osoby, prostoru pro lékařské a psychologické experimenty, obytné části, se šesti kajutami, kuchyní, koupelnou, šatnou a společenskou místností, a rozsáhlého skladu s objemem 250 m3 pro potraviny, nádobí, oděvy a taky skleník. Pátý modul simuluje marťanský, lunární nebo jiný povrch planety. Obsahuje zařízení pro vytváření virtuální a rozšířené reality, astronauti tady nacvičují přistání a práce na planetě. Právě tento modul simuluje povrch dané planety tak věrně, že někteří členové posádky uváděli, že cvičné přistání vnímali jako silně realistické. Osobně jsem měla příležitost vstoupit do tohoto modulu… po zhasnutí světel, spuštění projekce demonstrující povrch luny a osahání jejího prašného povrchu mě doslova přejel mráz po zádech… byla jsem pár vteřin na Měsíci!

Mezinárodní výzkumný projekt SIRIUS 2017–2027 je komplexní biomedicínský výzkum v oblasti vesmírné psychologie, fyziologie, metabolismu, imunologie, genetiky, mikrobiologie, sanitace a hygieny, lidského faktoru a obyvatelnosti. Jeho název je zkratkou odvozenou od Scientific International Research In Unique terrestrial Station (Vědecký výzkum v unikátním pozemním komplexu). Organizátory projektu jsou Institut biomedicínských problémů RAS a americká NASA. Probíhá v unikátním lékařském a technickém experimentálním komplexu NEK od roku 2017 dosud.

Projektu se účastí 17 týmů z 11 států světa, včetně českých výzkumníků, kteří do něj přináší autorsky vlastní model sociálního akčního výzkumu a sociodiagnostickou a intervenční metodu Sociomapování.

UJEP

21

rozhovor

Medicínsko-technický pozemní experimentální komplex, tzv. NEK (Nazemnyj Experimentalnyj Komplex) je unikátním simulátorem pro vesmírné mise, skutečně jediným na světě. Nachází se v Institutu medicínsko-biologických problémů ruské akademie věd a dokáže pojmout 3 až 10 členů posádky pro experimenty delší než 500 dní. Je hermeticky uzavřený s vlastními systémy pro udržování a podporu života.

NEK, IBMP RAS, Moskva, 2017; zdroj: archiv IBMP RAS Mluvila jste o hermetickém uzavření NEKu. Co závažného se musí stát, aby byl experimentální komplex v průběhu simulace otevřen?

rozhovor

Přerušení či ukončení izolačního experimentu je poměrně složitá věc. Existují, samozřejmě, pravidla, která umožňují přerušení izolace posádky či odstoupení některého z jejích členů, předpokladem jsou však velmi vážné důvody, zejména zdravotní. Za uplynulých několik desítek let k této situaci nedošlo, stalo se tak ale poměrně nedávno, ve 3. etapě projektu „SIRIUS“ v prosinci 2021. Členka posádky si při fyzickém tréninku na posilovacím stroji přivodila velmi komplikovanou zlomeninu horní končetiny. Ačkoliv je lékař posádky tak všestranný a vycvičený, že musí zvládnout i běžné operační zákroky, rentgenové snímky ukázaly na zranění, které vyžadovalo náročnou operaci.

Astronautka byla z NEK propuštěna a převezena do nemocnice. Zbytek posádky pokračoval, samozřejmě, v izolaci až do ukončení simulovaného letu. Musím však dodat, že odstoupení tohoto člena týmu musela schválit mezinárodní komise k této události ad hoc sestavená.

Pojďme k výzkumu. Co všechno sledujete, když astronauty uzavřete v simulátoru? Máte k tomu nějaké předem stanovené mechanismy?

Příprava na izolační experiment probíhá obvykle 6–12 měsíců, kdy je vytvořen detailní program činností, vědeckých

22 Silverius

úkolů a časový harmonogram jejich plnění. V průběhu simulovaného letu je monitorována veškerá činnost posádky při skupinových aktivitách pracovního i společenského charakteru, a do značné míry i činnosti v době osobního volna. To je však, zcela logicky, ošetřeno etickými omezeními. Členové posádky vše zaznamenávají do svých deníků, ze společného plnění úkolů je pořizován videozáznam, a také pečlivé písemné zápisy a různé formy hlášení. Důraz je kladen na tzv. „testovací“ činnosti, kdy plní, individuálně či týmově, různé metodiky k vyhodnocení jejich zdravotního stavu, fyzické, psychické a odborné výkonnosti.

Podstatou vašeho výzkumu však není prioritně jejich výkonnost, ale chování...

Máte pravdu, při všech prováděných úkonech zůstávají stále jen málo prozkoumané aspekty týkající se chování a prožívání člověka při pobytu v podmínkách omezeného prostoru a smyslové deprivace.

Bez důkladného nepřetržitého výzkumu posádky v umělém pobytovém prostředí není prakticky možné zjistit, jak jedinec i skupina, vystavení extrémně náročným, často nadlimitně zátěžovým pracovním životním podmínkám, fungují. Stále máme jen hrubý odhad.

Máte příležitost s posádkou následně svoje zjištění diskutovat, nebo jde pouze o izolovaný výzkum prostřednictvím sběru výzkumných dat?

Považujeme za významný úspěch českého vědeckého týmu, že jsme mohli v osobním kontaktu pracovat s posádkami SIRIUS-18/19 a SIRIUS-21. Bylo to to nejcennější, co nás zatím při této práci potkalo, přímý kontakt se členy posádky nejen „před“, ale i „po“ experimentu.

Může to působit překvapivě, ale například týmové koučování na základě získaných dat není v oblasti kosmického výzkumu běžné. Výjimečnost pozice českého týmu je tedy dána i tím, že vedení IBMP RAS a NASA v roce 2019 přijala moji nabídku rozvojových workshopů pro jednotlivé posádky na základě metody Sociomapování. Bohužel tuto možnost zvrátila světová pandemie covid-19, díky které jsme do místa experimentu nemohli odletět.

Náš výzkumný design analýzy a následné podpory posádek formou rozvojových workshopů je tak v práci s posádkami vesmírných lodí a jejich veliteli doslova průlomový, a to ve světovém měřítku.

Další metodou, kterou náš tým používá, je tzv. polostrukturovaný interview, kdy členům posádky klademe soubor totožných otázek. Odpovědi pak zpracováváme tzv. frekvenční obsahovou analýzou, kterou vyhledáváme obdobné obsahové jednotky a zjišťujeme jejich četnost. Tato metoda je velmi časově náročná, avšak přináší nesmírně důležitá a zajímavá zjištění, která by při běžném sběru dat zřejmě nezazněla.

Vytváříte pro skupinu stresové simulace?

Již samotná izolace genderově a národnostně smíšené posádky v hermeticky uzavřeném prostoru, pod vlivem zdánlivé jednotvárnosti činností a několik měsíců omezené komunikace s vnějším světem, je pro posádku značnou zátěží. Mluvíme o izolaci po dobu 4, 8 a 12 měsíců, v případě mezinárodního projektu „Mars 500“ z roku 2009–2010 dokonce o 520 dnech!

Přesto je modelace zátěžových či nadlimitních situací do programu experimentu vložena. Jedná se nejčastěji o řízené spánkové deprivace, které jsou významně nepříjemné pro jednotlivce i týmy. Je velmi zajímavé analyzovat, jaký vliv mají tyto situace na následnou komunikaci, spolupráci

stupních velení, jsem měla možnost potkat v české armádě.

Organizátoři experimentu zařazují do programu simulovaných letů např. technické závady, které by mohly vést k havárii vesmírné lodi s vážnými následky ohrožujícími zdraví a život členů posádky.

Při těchto situacích probíhá komplexní výzkum vlivu stresu na chování, výkonnost, fyziologický, zdravotní a psychologický stav. Získané informace se pak využívají při sestavování algoritmů jednání posádky v krizové situaci, ale také pro vypracování harmonogramu pracovního zatížení jednotlivce podle psychofyziologických rezerv lidského organizmu.

Kolikačetná posádka poletí k Marsu, a jaká bude její genderová a sociokulturní skladba? Vůbec, nakolik důležité je její složení?

V minulém roce byl ukončen osmiměsíční simulovaný let, třetí etapa z izolační série. Jaké konkrétní poznatky dosavadní průběh projektu našemu týmu přinesl?

Osmiměsíční izolace posádky „SIRIUS-21“ přinesla našemu týmu opět kvanta výzkumných dat a v současné době stále probíhá jejich náročné statistické zpracování, analýza a interpretace, takže nemohu z této etapy ještě nic prozrazovat. Mohu ale uvést alespoň střípek z mnoha zjištění u posádky „SIRIUS-18/19“. Jednoznačně se ukazuje, že vztahy a vazby mezi členy posádky „SIRIUS-18/19“ v oblasti komunikace, spolupráce, vzájemné podpory, důvěry a zvládání zátěže vykazovaly velmi příznivou a pro tým nesmírně užitečnou strukturu i adekvátní dynamiku. Klíčovou zásluhu na tom měl, kromě jiného, silný a charismatický velitel Jevgenyj Tarelkin, zkušený vojenský stíhací pilot a kosmonaut, který má za sebou 137 dní na oběžné dráze Země. Stylem řízení činnosti a vedením lidí ohromně podporoval dobrou atmosféru ve skupině a také zdatně komunikoval, přičemž dokázal vhodně vybalancovat množství i charakter informací předávaných posádce od Kontrolního střediska na Zemi. Tím se zařadil do skupiny velitelů posádek, kteří pro nás z výzkumu generují do značné míry skutečné „modely či vzory“ velitelů. Mnoho takových skvělých velitelů, na všech

Genderová a sociokulturní skladba posádky astronautů je zcela zásadní a na toto téma probíhají četné izolační experimenty v různých výzkumných projektech. Ani NASA, ani IBPM RAS či jiná instituce, zabývající se vesmírnými aktivitami, se v současné době nevyjádří k této otázce konkrétně, neboť do plánovaného vesmírného letu na Mars zbývá ještě 10 či více let. Co však již jasné je, že se bude jednat o šestičlennou posádku. Stran genderového složení jsou ve hře modely: 3 muži a 3 ženy, 4 muži a 2 ženy, ale i 4 ženy a 2 muži.

Veškeré dosavadní izolační experimenty ukazují na vysokou míru efektivity práce genderově smíšených týmů, na jejich výrazně pozitivní vliv na sociální atmosféru a lepší zvládání krátkodobé versus dlouhodobé zátěže. Ženy lépe snášejí chronickou dlouhodobou zátěž, muži zase krátkodobé intenzivní zatížení. Některé posádky jsou také přesvědčeny, že ženy obecně zlepšují morálku a disciplínu skupiny, a k tomu dokážou být stejně dobrými astronautkami jako muži.

Kolik adeptů se uchází o možnost k Marsu letět, a jaké jsou jejich šance nakonec k němu zamířit?

Výběr členů posádky probíhá podle přísných mezinárodních pravidel. Již nyní existuje jmenný seznam několika desítek uchazečů, letců – astronautů z celého světa, kteří by mohli být vybráni do posádky vesmírného letu do hlubokého vesmíru, k Měsíci či Marsu, v relativně brzké budoucnosti. V tomto seznamu je od loňského roku uveden i český vojenský stíhací pilot, pilot – astronaut kapitán Ing. Aleš Svoboda z vojenské základny v Čáslavi, což je významný úspěch pro naši zemi, která není z hlediska astronautiky „velmocí“. Držme panu kapitánovi palce!

Myslíte, že bude v oblasti vědy pro bezpečnost posádky letu na Mars vykonáno maximum?

Problematika zkoumání fungování člověka a malé sociální skupiny v prostředí vesmíru, vliv stavu beztíže a kosmického záření, jsou natolik náročná a složitá témata, že můžeme konstatovat, že nikdy nebude vykonáno maximum pro ochranu lidí, kteří se do hlubokého vesmíru dostanou.

Je to maratonský běh pro mnoho generací.

Z hovoru s Vámi je cítit silné zaujetí tématem. Nevyhýbáte se expresivním vyjádřením a doslova z vás vyzařuje nadšení... nechtěla byste něco takového osobně zažít?

Nemohu říci, že nechtěla (smích), ale musím konstatovat, že bych tak náročnou činnost, jakou je vesmírný let, nezvládla, a to zejména fyzicky. Při působení v české armádě jsem se musela udržovat v hodně dobré kondičce, troufám si však zhodnotit, že míra tělesné a zdravotní připravenosti astronautů a kosmonautů je mnohonásobně vyšší než u vojenských profesionálů.

Zejména v prostředí mezinárodních vojenských misí jsem si mnohokrát sáhla na dno svých možností, obrazně řečeno „plivala krev“, zažila ztráty lidských životů. Ale situaci, kdy bych viděla z okénka rakety, jak se mi pomalu a jistě planeta Země zmenšuje, až z ní zbývá jen malá kulička velikosti špendlíkové hlavičky, kolem mě se rozprostírá nikde nekončící prostor vesmíru, „daleko, hluboko, nekonečno, samota na mnoho měsíců“, bych rozhodně nezvládla.

Celoživotně mám štěstí na chytré, vzdělané, slušné a poctivé lidi, kteří se mnou sdílejí zájem o exponované profese, o poskytování tolik důležité psychosociální, psychologické a další podpory těmto lidem a mnohdy i jejich rodinám, a svou práci vnímají do značné míry jako poslání.

Bez nich bych sama nedokázala vůbec nic a s nimi zažívám tady na Zemi to, co mě zcela naplňuje a dává mému profesnímu životu absolutní smysl!

UJEP

23

rozhovor

a další faktory promítající se do fungování posádky.

ptala se: Kristina Koudelková

foto: archiv Martina Veselého

Pivo jako kulturní fenomén: Co se skrývá na dně půllitru?

Pivo. Jeden z českých symbolů, který denně zasahuje do nespočtu českých domácností, se dostal i na akademickou půdu. Do jeho tajemství jsme se ponořili s doc. Martinem Veselým z FF UJEP. „Vědecké zkoumání piva až taková legrace není,“ říká.

Co pivo pro Čechy znamená/znamenalo?

Pivo kdysi znamenalo stravu i nápoj. Husté a nefiltrované bylo plné živin a používalo se běžně v kuchyni, na pití pak bylo zárukou

toho, že v něm nejsou choroboplodné zárodky, protože při výrobě procházela voda varem. V širším smyslu bylo pivo a řemesla na něj navázaná předmětem obživy a obchodu. Každému se vybaví

chmel, ale neméně důležitý je i slad. Moravský slad byl pojem, stejně jako český chmel.

Dnes je pivo součástí naší národní identity, což zní trochu jako klišé, ale je nutné si uvědomit, že v Evropě je to podobné jen v částech Německa, v Belgii a Velké Británii.

Co je to pivní kultura?

tajemství piva

Pivní kultura je velmi široký pojem, který se problematicky definuje. V zásadě je to vše, co souvisí s vařením piva, jeho podáváním a konzumací, ale zahrnuje i místa, která jsou s pivem spojená, zvyky a tradice, reklamu, literární a třeba i filmová díla, která s ním souvisí.

V čem mají Čechy prvenství v oblasti vaření piva?

Paní hostinská dohlíží na svůj lokál, kde se sešli příslušníci SA. (1940) SOkA Děčín 24 Silverius

Myslím, že při této otázce každému naskočí plzeňský ležák. Je a není to pravda, geneze ležáku je poměrně složitá, ale i tak v zásadě stačí vědět, že od roku 1842 se v Plzni vaří styl piva, který je známý jako český nebo plzeňský ležák. Tj. spodně kvašené filtrované pivo, které musí po určitou dobu za nízké teploty zrát. Příznačné je, že jej v Plzni začal vařit bavorský sládek Groll.

Pivo nezná hranice.

Zajímavá. Už nějakých 15 let jsme svědky boomu malých pivovarů, které dnes můžeme nalézt i v malých zapadlých vískách. Češi ukázali, že nejsou takoví tradicionalisté, za jaké se pokládali. Rádi zkouší jiné pivní styly, nemají problém si za pivo zaplatit víc, ale na druhou stranu logicky očekávají kvalitu. Z prostých pijáků piva se stali (samozřejmě ne všichni) poučenými konzumenty, které pivo zajímá víc než jen jako prostředek k zahnání žízně nebo dosažení podnapilosti. V porovnání s časy před rokem 1989 se výrazně zlepšila kvalita piva z velkých a středních pivovarů, už v podstatě nekoupíte pivo v lahvi, které by trpělo senzorickými vadami v důsledku technologických chyb při vaření. Pamětníci

si vzpomenou, jak se v samoobsluze běžně obracela piva dnem vzhůru a zkoumala se proti světlu, jestli jsou v pořádku.

Je situace ohledně piva tak optimistická, jak se zdá?

No, není, to je ta druhá strana mince.

Už před pandemií covidu se mluvilo o úbytku tradičních hospod na vesnicích a v malých městech. Dnes je ta situace ještě horší. Rozdíl mezi cenou lahvového a točeného piva je markantní, uživit hospodu jen výtočí je iluzorní. To, co bývalo dřív běžné, tzn. že každý den si štamgasti dají v hospodě deset a víc piv, je už minulost. To je na jednu stranu samozřejmě dobře, ale obecně se spotřeba často prostě přesunula na zahrady a do garáží a pijí se „lahváče“.

Ve svém důsledku tím ale mizí přirozená

komunikační centra, kde se lidé scházeli, bavili, smutnili po pohřbech, kde se dal sehnat řemeslník a kde se utužovala místní komunita.

Jaké místo v oblasti pivovarnictví zastávají/zastávaly ženy?

Mohlo by se zdát, že ženy a pivo k sobě tolik nejdou. Ale vzpomeňme legendární napití Magdy Vašáryové v Postřižinách!

Dříve jsme sice ženy obvykle nenalezli přímo při jeho vaření, ale rozhodně již v návazné výrobě a zejména při podávání piva jako šenkýřky a hostinské. Dnes jsou mezi výbornými sládky i ženy a ředitelkou Českého svazu pivovarů a sladoven je koneckonců též žena. Ženám se uzpůsobila nabídka piva i prostředí, zaplivané pajzly,

Doc. Veselý během přípravy výstavy Naděje zklamání a strach; Život na Děčínsku v letech 1938-1946

UJEP

25

tajemství piva

Věnujete se historii piva, ale jaká je pivní současnost?

kam se odvážily jen otrlé ženy, a ještě v doprovodu, už též moc nenajdete.

Jaké místo zastává pivo na Filozofické fakultě UJEP a ve vědě obecně?

tajemství piva

Když řeknete, že se věnujete pivu vědecky, vzbudí to smích nebo alespoň pobavený úsměv. Faktem je, že v reálu to až taková legrace není – je to záležitost, kde se protínají vědní disciplíny a různé přístupy.

Musíte znát obecný historický kontext, mít povědomí o hospodářských dějinách, alespoň základně znát technologii vaření piva, být trochu zběhlý v architektuře a do toho se vám motají národnostní vztahy, kulturní dějiny, ekonomika i sociologie.

Prostě je to komplexní záležitost, stejně jako je pivo komplexní nápoj. Když jsme

Zaměstnanec říšských drah hraje karty v neurčeném hostinci v Děčíně. (1941) SOkA Děčín v roce 2006 uspořádali první pivní konferenci Pivo lepších časů, ani jsme netušili, že jsme jedni z prvních, kdo vzali toto téma na akademickou půdu. Po deseti letech jsme si to zopakovali s konferencí Orosené dějiny a letos opět s třídenní konferencí Pivo v turbulentních časech.

Ohlas byl značný a zájemci se mohou i tentokrát těšit na sborník. Obě poslední konference spolupořádala pivní stolová společnost Collegium Cibium nazvaná na počest nejznámější pivní tváře, dobrého pana Cibicha z etikety piva Březňák. Mám tu čest být jejím prezidentem, takže se dá říct, že se mi pivo prolíná s profesním i soukromým životem.

Zahrádka hostince Kotva ve Vaňově. 30. léta. Archiv MV

doc. Mgr. Martin Veselý, Ph.D. (*1975) Docent historie a pedagog působící na katedře historie FF UJEP, kterou v letech 2015–2023 vedl. Dlouhodobě se zabývá česko-německými vztahy, leteckou válkou, každodenností a zejména výzkumem období existence Říšské župy Sudety. Dalším předmětem jeho výzkumu i koníčkem je historie pivovarnictví. Publikoval řadu odborných monografií, připravil tematické výstavy, z nichž Zlomená křídla/Broken Wings představil ve Washingtonu, D. C. a na letecké základně USAF Barksdale Air Force Base v Texasu.

26 Silverius

text: Tomáš Suk

foto: archiv UJEP

Tajemné práce studentů fakulty umění a designu z Letní sklizně 2023 Fakulta umění a designu na konci minulého akademického roku jako obvykle sklidila klauzurní počiny svých studentek a studentů a uspořádala je do výstavy Letní sklizeň 23, která byla instalována v budově FUD ve dnech 22.–25. 6. 2023. Veřejnost si tak mohla prohlédnout a zakusit i části výstavy, které byly překvapivě tajemné.

Pro ateliér Digitální média Michaely Thelenové a Radka Jandery je příznačná volnost tvorby, hledání vlastního tématu a v tomto případě také objevování vlastního tajemství, vnitřního zvířete, které člověka zničuje, ale zároveň je na něm závislý. Dané téma do audiovizuální podoby zpracovala Kateryna Orunbaieva. Vztah ke svému druhému já je znázorněn jinotajným tancem na pomezí souboje a touhy. Aranžmá vychází z ukrajinského folkloru, démonologie a pohanských svátků. Celý záznam na vimeo.com/841251298.

Sakrální stavby doprovázené duchovní dynamikou okouzlují i moderní poutníky.

V ateliéru Přírodní materiály Roberta Vlasáka a Jana Krtičky se vztáhli k poutnímu místu na vrchu Kalvárie poblíž Úštěka. Vznikla tak díla zaznamenávající a zároveň přetvářející místní duchovní paměť, architektonický ráz, ale i prosté lidské stopy v podobě frotáže lidové tvořivosti uchované na stěnách kaple.

Od duchovního k sociálnímu tématu se posunuli v ateliéru Sklo, který vede Marcel Mochal se Stanislavem Holým. Studentky Lenka Holubcová a Anna Strnadová (také designerské duo Structule) poukazují svým dílem Skrytá tvář na anonymitu dělníků ve sklářském průmyslu, přičemž jednotlivé masky symbolizují různé procesy zpracování skla: žlutá těžbu v lomu, modrá studené sklářské technologie a oranžová tepelné zpracování skla.

UJEP

27

tajemné práce

Bylo nebylo…, nebo spíše horory pro dospělé, kde se to hemží nadpřirozenými bytostmi, ale i peprnějšími motivy, takové byly pohádky bratří Grimmů zachycené z lidové slovesnosti, dnes převedeny do notně přívětivější podoby dětskému čtenáři. V ateliéru Grafický design 2 zpracovali studenti na motivy těchto pohádek obálky knih, včetně detailu vazby, které uvádějí čtenáře do světa pohádkové fantazie. Doslova kouzelnou instalaci pak vytvořil Štěpán Flekna s Nelou Svobodovou pod vedením Michala Slejška a Juliany Chomové z ateliéru Grafický design 2.

text: Jana Kasaničová

Foto: archiv UJEP

promoce

Pro diplom si přišlo přes 1 000 absolventů UJEP

28 Silverius

V průběhu 10 dnů se uskutečnilo na UJEP 19 slavnostních promocí absolventů UJEP. Promoční maraton zahájila dne 23. 6. 2023 fakulta životního prostředí v samotném univerzitním městečku. Dne 27. 6. 2023 v prostorách ústeckého Severočeského divadla obdrželi absolventské diplomy

studenti fakulty sociálně ekonomické, a zároveň v Červené aule Kampusu UJEP absolventi přírodovědecké fakulty. Ve středu 28. 6. se k nim připojili promovaní z fakulty filozofické a den na to, odpromovali studenti fakult strojního inženýrství a umění a designu. Strojaři si svoje diplomy

převzali v největší aule kampusu, umělci v Kulturní domě Ústí nad Labem. Následující týden od 3. do 4. července promovala v ústeckém divadle nejpočetnější skupina absolventů UJEP z pedagogické fakulty.

Každoroční promoce jsou pro univerzitu největší a zároveň nejslavnostnější aktivitou univerzitního akademického roku.

Absolventi Fakulty zdravotnických studií UJEP si na svůj diplom ještě počkají, jejich promoce jsou plánovány na 19. a 20. října 2023.

UJEP

29

promoce

Přelom června a července je na všech univerzitách ve znamení oslavy ukončení studia promočními ceremoniály. Na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem letos vysokoškolský diplom převzalo přes 1 000 absolventů. Slavnostní okamžik oficiálního udělení vysokoškolského titulu si spolu s promovanými vychutnávaly i jejich rodiny.

text: Michaela Hnidová

foto: archiv UJEP

Filmové léto s UJEP opět zaznamenalo velký úspěch!

propagačními předměty univerzity. Atmosféru čtvrtečních dnů obohatilo občerstvení univerzitní kavárny Kampuska, kde kromě grilovaného pohoštění nechyběl ani popcorn.

filmové léto

Stejně jako v minulém roce byly i letošní prázdniny ve znamení nezapomenutelných filmových zážitků. Každý čtvrtek od června do srpna univerzitní amfiteátr v Kampusu UJEP ožil promítáním jednoho z vybraných celovečerních filmů. Během zmíněných měsíců bylo možné zhlédnout 15 různých snímků včetně jednoho studentského filmu. Ať už se jednalo o novinky, či starší kousky, na své si jistě přišli všichni filmoví nadšenci, a to jak milovníci českých komedií, tak i obdivovatelé zahraničních artových filmů.

30 Silverius

Pohodlí návštěvníků zajistila lehátka a pěnové podsedáky, které byly v amfiteátru volně k zapůjčení. V případě nepřízně počasí posloužil i deštník vyrobený přímo na míru filmového léta. Naštěstí takových dnů nebylo mnoho a obecně lze říci, že počasí promítacím dnům velice přálo.

Součástí každého odpoledne byly již tradiční kvízy, které zahrnovaly otázky na téma aktuálního filmu týdne. Ti nejlepší soutěžící, kteří se díky svým odpovědím dostali na stupínek vítězů, byli odměněni

Celou akci tým UJEP hodnotí jako velmi vydařenou a těší se na viděnou zase příští léto.

UJEP

31

filmové léto

text: Jiří Anděl

Geocaching: Cesty za „tajemstvím“ Geocaching představuje hru pro všechny věkové generace, pro rodiny či skupiny dětí, které hledají cestu k „pokladu“. Tím je nejen její objevení, vlastní „obsah pokladu“, ale zejména cesta k němu, která je také zároveň cílem. Odměnou je i okolí cesty, spojené většinou s překrásnými výhledy do krajiny a informacemi o atraktivitách lokality. Tuto zajímavou a tajemnou hru lze využít v rámci výuky např. zeměpisu – včetně vycházek a exkurzí – neboť rozvíjí znalosti a dovednosti žáků. Ti poznávají zajímavá místa v okolí školy či kdekoliv v Česku, učí se běžně používat GPS. Základní pojmy

geocaching

Od své existence dosáhl geocaching (zkratka GC) globálních rozměrů – pronikl do všech makroregionů světa, zasáhl všechny sociální vrstvy a profese. Slovo geocaching vzniklo spojením geo (související se Zemí) a cache (ukrytá schránka/ poklad, česky keš); osoba provozující geocaching se nazývá geocacher, česky geokešer či geokačer, zkráceně kešer či kačer. Cílem této hry je přivést kešery na různá zajímavá místa, a to podle daných souřadnic. Pro detailnější lokalizaci se používají tzv. hinty (nápovědy jako např. „dutina ve stromě“, „místo pod kamenem“ atd.). Po nalezení keše se kešer zapisuje do logbooku na důkaz toho, že keš objevil.

Následně se také „zaloguje“ na oficiálních webových stránkách www.geocaching.com.

Keše bývají různé velikosti – od mikro až po keše v podobě krabičky. Pokud má kešer zájem, může si z keše vzít jakoukoliv věc, která ho zaujme, výměnou za předmět jiný (např. odznak, minci, figurku atd.). Rozlišují se 3 základní typy keší: 1) tradiční – jedná se o krabičku, kterou lze najít jen pomocí souřadnic, ty jsou součástí popisu

32 Silverius

Desatero geocachingu 1. Mějte na paměti, že největším pokladem je místo, na kterém se keš nachází. Podle toho se k tomuto místu chovejte.

2. Při objevení skrýše vždy dávejte pozor, aby vás při tom nikdo neviděl.

3. Keš nikdy nepřemisťujte na jiné místo a nikam ji neodnášejte.

4. Při vracení keše na její místo ji vždy řádně zamaskujte.

5. Do keše vkládejte jen takové věci, které mohou mít pro někoho nějakou užitnou hodnotu.

6. Do keše nedávejte věci, které nepatří do rukou dětem.

7. Při logování na internetu vždy popravdě uveďte, jak se vám keš líbila.

8. Do logu na internetu nikdy neuvádějte indicie, které by ostatním usnadnili hledání.

9. Putovní předmětysi vždy ponechte jen na nezbytně krátkou dobu a pošlete je na další cestu.

10. Při keškování dbejte na to, abyste si z cesty pamatovali i něco víc než jen velikost schránky.

Historie se začala psát v roce 2000, kdy se zlepšila přesnost systému GPS pro běžné civilní účely – pro lokalizaci objektů z desítek až stovek na několik metrů. Za duchovního otce geocachingu je považován Američan Dave Ulmer, který v témže roce publikoval na internetu princip využití nové technologie. Zároveň zveřejnil souřadnice s lokalizací první keše na světě, a to v americkém státě Oregon. Z místa svého zrodu se hra rychle rozšířila z území USA přes Kanadu do Evropy. Evropským prvenstvím se pyšní Irsko, kde byla první keš ukryta o měsíc později. Záhy si GC podmaňuje celý svět. Dnes dosahuje počet keší v databázi systému Geocaching.com přes 3 miliony a počet geokačerů překračuje 7 milionů.

Geocaching ve světě Kešky lze nyní objevit ve všech koutech světa – od 82° 31‘ s. š. na kanadském Ellesmerově ostrově až po Antarktidu, od Mrtvého moře po svahy Mount Everestu (zhruba 6 500 m n. m.). Největší hustotu keší mají země Evropské unie, zejména Německo, země Beneluxu, Rakousko a Česko. V Británii vysoké hustoty dosahuje Anglie, ve Francii centrální část země a Provence. Směrem na jih a východ Evropy se hustota výrazně snižuje. Minimálním výskytem keší se vyznačují balkánské státy, ale také Bělorusko, Ukrajina a Rusko.

Hustota keší zde do značné míry odpovídá úrovni hrubého domácího produktu na jednoho obyvatele. Česko je z hlediska geocachingu světovou velmocí. Podle počtu keší patříme mezi deset nejvýznamnějších zemí světa. „Aktivních“ keší je u nás asi 63 tisíc, některé zanikají, další nové se zakládají. Odhaduje se, že bylo u nás vytvořeno asi 115 tisíc keší.

První byla založena již v roce 2001 v městském parku ve Štramberku – legendární schránka Tex-Czech je aktivní doposud.

V roce 2011 byla založena Česká asociace

Založení kešky •

Přečtěte si základní informace o geocachingu a pravidla pro zakládání kešek

•

Vyhledejte zajímavé místo pro uložení – aby každý, kdo ji najde, se něco dozvěděl, něco viděl apod.

•

Najděte a zaměřte místo úkrytu – optimálně proveďte více měření v různou dobu, naměřené hodnotyzprůměrujte. Pokud to jde, určete polohu pomocí fotomapy na maps.google.com nebo mapy.cz.

•

Vytvořte popis, čím je toto místo zajímavé. V případě multi-cache a mysterycache připravte úkoly pro zjištění souřadnic jednotlivých zastávek a finálového uložení. Text přeložte do anglického, popř. i německého jazyka.

•

Připravte a uložte vlastní krabičku (s logbookem, tužkou, pravidly pro náhodné nálezce atd.).

•

Zaregistrujte keš na internetu – vymyslete název keše; vyplňte obtížnost, terén a ostatní atributy, vložte popis a obrázky viz obr. 3 a 4.

•

Vyčkejte na schválení.

geocachingu, o. s., která sdružuje hráče všech her na bázi „hledání pokladů“ a je vyústěním diskusí o smyslu, potenciálu a budoucnosti GC. Podobně jako Evropa, tak i Česko se vyznačuje relativně vysokou územní diferenciací. Více schránek nalezneme v prostoru velkých aglomerací a přírodně zajímavých lokalit, jako jsou Krkonoše, Jizerské hory či Polabí mezi Litoměřicemi a Ústím nad Labem.

Jak začít s geocachingem Na internetu otevřete oficiální stránku www.geocaching. com, popř. si stáhnete aplikaci do svého mobilního telefonu. Ta vám umožní pátrání přímo v terénu a na mapě vám znázorní nejbližší keše, včetně jejich popisu, motivu vzniku a tvorby.

Motivem bývá zajímavé místo v přírodě, památná stavba, rozhledna, důležitá historická událost, rodiště významné osobnosti

atd. Součástí popisu je velikost a typ keše, obtížnost terénu při hledání a tzv. indicie/ nápověda („Additional Hints“). Svůj nález „kačer“ zaznamenává do sešitku (logbook) uvnitř schránky. Zakladatel keše tak má přehled o své skrýši a hledači si mohou vést evidenci nálezů. Zkušenější kačeři se nespokojují pouze s odlovením keší, ale vytvářejí vlastní schránky pro ostatní hráče. Nalezené keše se logují do databáze, kde má kačer přehled o ulovených keší.

Stránka https://www.geocaching.com/ my/statistics.aspx pak dává statistický přehled o období, v kterých byly keše nalezeny, a také rekordní úlovky. Např. autor příspěvku má nejseverněji ulovenou keš Gullfoss na Islandu, nejjižnější Wobbly a nejvýchodnější Belle View – obě v Novém Jižním Walesu (Austrálie), nejzápadnější a nejvzdálenější Pu‘u o Mahuka Heiau na Havajských ostrovech.

UJEP

33

geocaching

na oficiálním webu, 2) mystery – klíčem k souřadnicím bývá většinou hádanka, kterou je nutné vyřešit a 3) multi – je třeba odlovit sérii keší, kde najdeme indicie vedoucí k nalezení finální kešky.

Městská mobilita a covid-19. Výzkum FSE UJEP přináší užitečné poznatky Pandemie covid-19 představovala mimořádnou situaci, s níž se museli vypořádat nejen obyvatelé, ale i veřejné instituce a soukromý sektor. Vliv pandemie koronaviru na dopravní sektor zkoumal komplexně a z různých úhlů tým Doprava a mobilita působící na Fakultě sociálně ekonomické UJEP ve výzkumném projektu TA ČR Éta Změny dopravního chování způsobené covid-19 a jejich společenské dopady (MEDOTA). Konkrétně se odborníci zaměřili na dopady pandemie do dopravního chování. Rozsáhlá závěrečná zpráva shrnuje hlavní zkušenosti z ČR i zahraničí a přináší doporučení pro národní, krajskou i místní úroveň státní správy a samosprávy.

Výzkum přinesl odpovědi nejen na otázky z oblasti dopravy, tedy například jak pandemie zasáhla jednotlivé druhy dopravy a co mohou instituce státní správy a samosprávy očekávat v post- pandemickém období, případně co dělat v případě opakování podobné situace lépe. Zároveň shromáždil údaje také o dalších aspektech činností vygenerovaných covidem, například jak moc se práce, nákupy nebo volnočasové aktivity přesunuly do online prostředí a co zkušenost, kdy řada lidí byla kvůli pandemii nucena vykonávat různé činnosti z domova, znamená pro post-pandemické období.

Jak zdůrazňuje hlavní řešitelka projektu Hana Brůhová Foltýnová: „Pandemie covid-19 ukázala silná místa, ale i slabiny fungování veřejného sektoru. Bohužel v oblasti udržitelné mobility většina institucí ČR nedokázala tuto silně negativní situaci přeměnit na příležitosti nebo se to povedlo jen částečně. Naštěstí můžeme nabyté zkušenosti využít v dalším plánování a rozvoji dopravy.“

#myjsmeujep

UJEPAPP

Ať už jste uchazeč, nebo prvák, v obou případech se vám bude hodit web www.myjsmeujep.cz, kde se dozvíte vše, co potřebujete.

ve zkratce

Možná přemýšlíte o studiu na UJEP, ale nejste si jistí, zda u nás můžete studovat to, co vás zajímá? V takovém případě vám může být nápomocný konfigurátor studijních programů, který skrze vaše okruhy zájmu či preferovanou fakultu vygeneruje aktuálně nabízené studijní programy. Kromě výběru studijního programu si na webu můžete přečíst informace o studiu a výzkumu každé z fakult, a dozvíte se také vše o plánovaném dni otevřených dveří a jiných akcích, které univerzita pořádá.

Pokud u nás již studujete, určitě se vám bude hodit záložka vytvořená na míru pro prváky. Najdete zde např. mapu, se kterou v kampusu už nikdy nezabloudíte, ale i nejrychlejší cestu z vlakového nádraží do kampusu. Mimo to jsou zde informace o naší UJEPapp a odkazy na všechny potřebné brožury, včetně aktualizovaného Průvodce UJEP na akademický rok 2023/2024. Nedílnou součástí www.myjsmeujep.cz jsou záložky Studentský život a Ústí a okolí, kde najdete tipy, jak si užít vysokoškolský život v Ústí nad Labem.

ujep.cz

34 Silverius

Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem (UJEP)

UJEPapp je nová oficiální mobilní aplikace pro studenty a akademické pracovníky Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem.

Je přehledná, jednoduchá a plná těch nejdůležitějších informací.

Naleznete zde detaily o vašem studiu včetně aktuálního rozvrhu nebo harmonogramu vašich zkoušek. Díky UJEPapp budete vědět, jaké má univerzita plánované akce a co je zde nového. Nechybí ani interaktivní mapa Ústí nad Labem, ve které naleznete ta nejdůležitější místa naší univerzity. Především máte vše na jednom místě, bez zdlouhavého vyhledávání STAG, přihlašování a pídění se po informacích. Pohodlně zjistíte následující seminář nebo přednášku či kolik času vám do další výuky ještě zbývá. Taky si můžete v UJEPapp zapisovat nebo odepisovat zkouškové termíny a získávat upozornění na výsledky vašich zkoušek. Více informací na QR kódu.

Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem

@ujepul

ujep.official

ptal se: Jaroslav Koutský

foto: Josef Růžička, archiv Terezie Tahalové

Terezie Tahalová: „To, že se

v práci cítím dobře, je způsobeno všemi a vším, co mne obklopuje.“ rozhovory bez taláru

K druhému rozhovoru bez taláru si rektor Jaroslav Koutský pozval ženu. Jak sám říká, smysl těchto neformálních rozhovorů vidí hlavně v možnosti představit pracovníky univerzity nejen jako lidi ve funkcích a pozicích, ale také jako lidi ve své nepracovní, osobní jedinečnosti. Rozhodněte sami, jak se mu to v rozhovoru s tajemnicí naší filozofické fakulty Ing. Terezií Tahalovou podařilo.

Tématem současného čísla Silveria je tajemství, máte nějaká tajemství?

Mám nějaká tajemství? Ano. Tajemství je vlastně tajná informace, a pokud bych ji veřejně odkryla, už by se nejednalo o tajemství. Tudíž se omlouvám, svá tajemství si nechám pro sebe. Jen mohu upřesnit, že spadají do kategorie osobní a běžná, žádný těžký kalibr. Teď si vlastně vzpomínám, že jsem v lese zakopala mrtvolu… byl to křeček. (smích)

36 Silverius

Na univerzitě pracujete na pozici tajemnice fakulty, to zní poněkud tajemně, je to tak ve skutečnosti?

Máte pravdu, název pracovní pozice tajemnice zní poněkud tajemně, nebo spíš neurčitě. Když jsem před 17 lety po rodičovské dovolené odpovídala na inzerát v novinách, neměla jsem také úplně jasnou představu.

Dodnes si pamatuji, jak ústav humanitních studií hledal osobu pro výkon ekonomických a administrativních činností. A i dnes,

pokud někomu říkám, že jsem tajemnice, musím to doplnit slovy: finance, personalistika, investice, provoz, projekty, smluvní vztahy – stručně řečeno Ferda Mravenec, práce všeho druhu.

Mohla byste čtenářům přiblížit každodenní život tajemnice?

Být tajemnicí fakulty je moc fajn práce.

Hlavně pro toho, kdo je rád v pohybu, dokáže řešit problémy a nebojí se dělat

O akademických pracovnících existuje stereotypní představa, že jsme, řekněme, roztržití a hůře organizovatelní. Jak to vnímáte Vy? Musíte s námi bojovat? (smích)

rozhodnutí. To, že se v práci cítím dobře, je způsobeno všemi a vším, co mne obklopuje. Marně si hlavu lámu, jak popsat každodenní život tajemnice. On je totiž každý den úplně jiný.

Univerzita má tři tajemnice a 5 tajemníků, jak se cítíte v tomto kolektivu?

Domníváte se, že jako žena máte pro výkon této pozice nějaké přednosti, a naopak nevýhody, nebo to nehraje roli?

Dlouhá léta jsme byly s Dášou Kubišovou jen dvě tajemnice. Teď k nám přibyla Veronika Davídková a už jsme 3:5. Mezi svými kolegy se cítíme úplně v pohodě, pokud je něco zapotřebí, my tajemníci se dohodneme naprosto bez problémů. Teda vlastně nevím, jak by to vypadalo, kdybych po někom chtěla peníze. (smích) Porada tajemníků, která se pořádá se všemi vedoucími oddělení rektorátu, je také z poloviny zastoupena ženami, tudíž asi není o čem hovořit. Tím chci říct, že je jedno, jestli nosíte sukně nebo kalhoty.

Jestli mám jako žena pro výkon pozice tajemnice nějaké přednosti, to nedokážu posoudit. Zatím jsem nepostřehla výhody ani nepocítila příkoří. Respekt si můžete vydobýt i při stavební rekonstrukci mezi stavaři, když máte jasnou a logickou představu. Navíc mou nadřízenou byla po většinu času zde na fakultě právě žena, tudíž vám naondulovaná hlavička nepomůže.

Teď jste mne ale rozesmál. Uvědomujete si, že pracuji na filozofické fakultě? (smích) Teď ale vážně. Administrace, například cestovních příkazů, tady byla vždycky. Problémem, který se táhl z minulosti, bylo správně pochopit, že cestu je nutné předem schválit vedoucím a následně do určité doby vyúčtovat. Předkládání třeba 10 starých cesťáků po půl roce se nám snad už podařilo vymýtit, i když paní sekretářky to nemají jednoduché. Blahořečím nastavení systému evidence pracovní doby, protože dříve to byl přímo nadlidský úkol. Sama jsem byla překvapena, že novinka ročního zúčtování daní za rok 2022 a prohlášení poplatníka na rok 2023 v elektronické formě prošla celkem bezbolestně. Ale jak už jsem zmínila, to, že věci fungují, ovlivňují zejména paní sekretářky a referentky, a za to jim patří velký dík.

Jak vnímáte úlohu technicko-hospodářských pracovníků pro každodenní život univerzity?

Tato otázka navazuje na předchozí odpověď. Bez chytrých, odpovědných

a samostatných technicko-hospodářských pracovníků to nejde. Naši akademici mi to jistě dosvědčí. Dost často si říkám, jak dlouho na fakultě moje kolegyně vydrží za špatné platové ohodnocení, které od nás dostávají. Vysoká inflace tuto mizerii ještě umocnila. To, co nás drží pohromadě, je skvělý pracovní kolektiv, který jsme si za ta léta vybudovali. Možná by bylo dobré uspořádat nějaký teambuilding, na který jsme se zatím nezmohli.

Na závěr dovolte osobnější dotaz, jaké máte koníčky, co Vás baví ve volném čase, a naopak jakou aktivitu byste nemohla za žádných okolností dělat?

Děkuji za netajemnou otázku. Moje koníčky se v průběhu času mění. Přestože nejsem sportovní typ, vyzkoušela jsem toho hodně, a když se má snaha před několika lety začínala měnit ve zlomené končetiny a natržené vazy, skončila jsem u turistiky a jízdy na elektrokole. Velmi ráda mám hudbu, protože jsem vyrostla jako aktivní kotlíkář u táboráku. Mou největší vášní je ale cestování. Po vlastní ose jsem toho zvládla opravdu hodně, a co na mne zapůsobilo nejvíce, byl asi Vietnam, Kostarika, Madeira, ale mohla bych vypíchnout i jiné krásy, třeba Skandinávii – Norsko, Švédsko. Líbilo se mi cestování „v čase“ třeba do Ruska, kdy jsem si ve 40 letech zažila návrat do minulosti. Všechno cestování jsem v pohodě zvládla s minimem angličtiny úrovně B1, protože když se chce, všechno jde.

Za žádných okolností bych se nemohla vzdát dobrého jídla! (smích)

Sám jako dlouholetý děkan tuším, že pro výkon pozice tajemnice je extrémně důležitá chemie vztahu s děkanem nebo děkankou fakulty, souhlasíte?

UJEP

37

rozhovory bez taláru

S tímto souhlasím na 100 %. Tajemník je vlastně pravá ruka děkanky/děkana. Rozhodně je nutná empatie, důvěra, samostatnost, umět včas podchytit problémy, hledat řešení… a já osobně oceňuji jistou dávku tajemnické nezávislosti.

text: Barbora Medunová

Řekl někdo dovolená? čeština na pohodu

Letní měsíce už jsou pomalu za námi, ale určitě se ještě mnozí z vás vezou na vlně zážitků z dovolených. Jak se pak člověk může soustředit na práci, když by se nejraději vrátil k moři, do hor, na wellness nebo pod stan? Je mi jasné, že na jazykové poučky teď nemáte náladu, tak se pojďme společně vrátit na naše dovolené a podívat se, co to slovo vůbec znamená a jak ho vnímáme.

Když se řekne dovolená, asi si vybavíte nějaký relax, pohodu, rekreaci, prostě příjemně strávený čas na nějakém pěkném místě – v tom lepším případě, kdy jste nenaletěli na nějaký podvod se zájezdem či ubytováním. Pokud ale nahlédneme do slovníku, zjistíme, že primární význam slova dovolená není až tak pohádkový, jak by se mohlo zdát! Ve Slovníku spisovné češtiny najdete, že dovolená je „dočasné

uvolnění z práce“, definice stále vznikajícího Akademického slovníku současné češtiny zní „doba pracovního a služebního volna poskytovaná a hrazená zaměstnancům“. Samozřejmě hned jako druhý význam v obou slovnících najdeme „strávení této doby, zprav. odpočinkem, mimo domov nebo cestováním / rekreační pobyt, zájezd“ (ASSČ). Jednoduše řečeno, často jako dovolenou označujeme to, co děláme v době, kdy dovolenou (tedy povolené volno v práci) čerpáme.

A kam tím mířím? K ožehavému tématu mateřské, otcovské a rodičovské dovolené. Když jsem totiž na konci června sama nastupovala na mateřskou dovolenou, nespočetněkrát jsem si vyslechla poznámky jako mateřská rozhodně-ne-dovolená; tak si tu „dovolenou“ pěkně užij a podobně. Princip je zde ale úplně stejný.

Pokud je člověk na rodičovské dovolené, neznamená to: „Ha! Ty si užíváš pohodu!“, znamená to, že má v práci na pár měsíců či let povoleno chybět.

Občas má slovo dovolená právě v souvislosti s péčí o děti negativní konotace a vlastně k tomu není vůbec důvod. Účelem tohoto článku je tedy trochu napravit reputaci všech výše zmíněných slovních spojení a ukázat vám, že není dovolená jako dovolená! Pokud během výchovy svých milovaných potomků nestíháte relaxovat u moře, je to v pořádku. Vaším úkolem je nechodit do práce za účelem péče o dítě, a to nepochybně zvládáte skvěle. Dovoleným zdar a rodičům sílu!

cestina_na_pohodu

Zeptali jsme se vás na Instagramu Pokud nás ještě nesledujete na Instagramu, měli byste! Najdete nás tam jako @ujepul. Neuniknou vám žádné novinky z prostředí univerzity a kromě toho získáte i možnost zapojit se do našich anket, a podílet se tak na obsahu Silveria. Tentokrát nás zajímalo, jak jste na tom vy a tajemství?

Máte nějaké tajemství, o kterém víte opravdu jen vy sami?

38 Silverius

Svěřují vám ostatní rádi svá tajemství?

Už jste někdy něčí tajemství prozradili?

Láká vás toto téma v knihách, filmech nebo seriálech?

Pro děti i dospělé Tajemství v Ústí nad Labem „Nejkrásnější, co můžeme prožívat, je tajemno.

To je základní pocit, který stojí u kolébky pravého umění a vědy,“ řekl Albert Einstein, zatímco od stolu změnil svět. Zažijme tento pocit společně a nechejme vědu vyzradit její největší tajemství. Zkoumejte, objevujte a bavte se poznáváním. Na co hledáte odpověď?

Osvoboďte svou zvídavost a odemkněte bránu k podivuhodným tajům celého světa.

6/10 2023

Čas konání: 17-21 hodin Místo konání: budova Centra přírodovědných a technických oborů (CPTO), Kampus UJEP, Pasteurova 15, 400 96 Ústí nad Labem

www.nocvedcu.cz Projekt SCIENCzEch 22-23 je přidruženou akcí MSCA a Evropské občanské iniciativy podpořené programem Marie Skłodowska Curie actions. Výzva: HORIZON-MSCA-2022-CITIZENS-01 (Marie Skłodowska-Curie actions European Researchers' Night 2022-2023).

NÁRODNÍ KOORDINÁTOR

ORGANIZÁTOŘI

ZA PODPORY