V čele olomouckého Olympu (František Všetička

V čele olomouckého Olympu

František Všetička

Roku 1867 bylo v Olomouci založeno Slovanské gymnázium a jeho prvním ředitelem se stal Jan Evangelista Kosina, rodák z Josefova (*1827). Kosina předtím dlouhodobě působil na gymnáziu v Hradci Králové. Z města ryze českého se dostal do města, v němž se hovořilo převážně německy. Tísnivé prostředí, v němž se nový ředitel ocitl, nebývale podnítilo jeho energii, která byla k prospěchu nejen ústavu, ale českému živlu vůbec.

Počátky gymnázia

Gymnázium bylo od počátku v nevýhodné situaci. Nejprve se učilo v najatém domě v Purkrabské ulici 3/151, kde také sídlil ředitel Kosina. Nevhodná budova však nedostačovala, výuka posléze probíhala v dalších čtyřech domech. Úřady sídlící v Brně činily nejrůznější překážky. Gymnázium bylo zpočátku pouze nižší, mělo čtyři třídy a úřady nepovolily povýšení nižšího gymnázia na vyšší. Všechny tyto klopotné začátky Kosina spolu se svými nejbližšími spolupracovníky nakonec překonal.

Ústřední spolek jednot učitelských

Obdobné potíže jako na Slovanském gymnáziu se ovšem vyskytovaly na celé Moravě. To Kosinu a jeho nejužší kruh (Jana Havelku, Vincence Praska ad.) podnítilo k založení Ústředního spolku jednot učitelských na Moravě. J. E. Kosina se stal jeho prvním starostou. Učitelské jednoty musely být navzájem něčím provázány, tímto pojítkem se stal časopis Komenský, na jehož vzniku se Kosina rovněž podílel. Redaktorem listu se stal Jan Havelka, Kosina jako jazykovědec dohlížel na jazykovou správnost. Na stránkách Komenského publikoval Kosina všechna svá důležitá díla. Na pokračování v něm vycházely jak Hovory olympské, tak Život starého kantora.

Olomoucké Slovanské gymnázium bylo v době Kosinova příchodu jedinou českou školou ve městě. To byl také jeden z důvodů, proč se jeho ředitel zasadil o ustavení Matice školské v Olomouci, jejímž prvním počinem bylo zřízení první české obecné školy ve městě. Předsedou Matice se rovněž stal Kosina. Olomoucká Matice školská se pak stala vzorem pro ostatní moravská města.

Kosinova tvorba

Vedle organizační činnosti se Kosina podílel také na tvorbě učebnic. Nejvýznamnější se stala Malá slovesnosť, už svým názvem navazující na Slovesnost Jungmannovu. Sestavoval ji spolu s Františkem Bartošem, Kosinův podíl spočívá především v teoretických výkladech, jež jsou v učebnici hojně a podrobně zastoupeny.

Kosina měl zároveň porozumění pro své studenty, v nemalé míře zejména pro ty, kteří se začali literárně projevovat. Nejplněji se to ukázalo v jeho posudku prvního svazku Zory, jehož se zúčastnili i žáci Slovanského gymnázia. Nutno dodat, že mohli vystupovat pouze pod pseudonymy, neboť veřejnou činnost tohoto druhu rakouské úřady gymnazistům zakazovaly. Ve své recenzi ocenil Kosina nejvýše básně Fr. Hostivíta, což byl pseudonym Františka Táborského, jenž maturoval na Slovanském gymnáziu roku 1878. Kosina o Táborského verších tehdy napsal: „Vynikajíť vesměs opravdivostí citu, dikcí mistrnou, krásnou úpravou veršovou, bohatým a přesným rýmem, a první z nich i velikolepostí vtělené v ní ideje.“ [Časopis Matice moravské 8, 1876.]

Valnou část posudku představují Kosinovy jazykové a stylistické výhrady, jimiž je postižen rovněž Tomáš Masaryk, autor rozpravy o Platónovi, v době publikování už absolvent vídeňské univerzity. Zmínka o recenzi Zory není náhodná, neboť právě na stránkách tohoto almanachu se poprvé formovali pozdější čelní představitelé Mladé Moravy, na jejichž výchově se Kosina podílel.

Z absolventů Slovanského gymnázia je vedle Františka Táborského představovali také Leander Čech a Hynek Babička.

Kosinův literární kroužek

J. E. Kosina byl rovněž bytost společenská. Shromáždil kolem sebe literární kroužek Olymp, který se pravidelně setkával v Občanské besedě, středisku českého občanstva na Dolním náměstí (dnes č. 29). Mezi jeho příslušníky patřili zejména gymnazijní profesoři (Jan Havelka, Vincenc Prasek, Josef Sytko ad.). V předmluvě k Hovorům olympským o této společnosti Kosina píše: „Obzvláště milo mi bylo pobývati v Občanské besedě naší a nebylo snad ani jediného dne, abych v zimě v létě tam netrávil několik hodin večerních. Vyhlídl jsem si místečko za dlouhým stolem, který sám jeden stoje v nejzazším pokoji vyhrazen byl společnosti několika besedníkův ani karet otloukání za důstojnou mužů zábavu nepokládajících, ani virtuosnou hru na kulečníku za umělosť hodnou času na ni vynakládaného, ani konečně vrhcaby a šachy za vrcholec lidského vtipu a důmyslu. Hovor o věcech mnohdy dosti všedních, ale vždy kořeněný bodrým humorem a jarým vtipem, často však i rozpravy o věcech velevážených a důležitých večerní ty zábavy mi půvabnými činily a vítanými. Často podivoval jsem se vytříbenosti vkusu a jakési, ať tak dím, instinktivné disciplině této společnosti, která, pokud o věcech obecné zajímavosti prázdných rozprávka byla, dosti hlučně si vedla rozestupujíc se ve skupeniny dvou nebo tří osob, jakmiletně však na některém konci stolu hovor o předmětě významu vědeckého se zapřádal, nikým nebyvši pobídnuta utichala, všecku pozornosť soustřeďujíc u věci, o níž se vážný započínal spor.“ Zde také probíhaly redakční porady časopisu Komenský a v této atmosféře se rovněž rodily první myšlenky Hovorů olympských. Jejich první část se nenáhodně jmenuje O purismu, jemuž konzervativní ctitel veleslavínské mluvy holdoval, což dokazuje už výše citovaný úryvek. Kosina byl ovšem nejen purista, ale také strohý kritik nových tendencí v české literatuře. Nejobšírněji tyto své postoje vyjádřil ve čtvrté části Hovorů olympských, který nese název O literárním kosmopolitismu.

Memoáry

Za Kosinovo nejživotnější dílo je považován jeho vzpomínkový Život starého kantora, který podobně jako Hovory olympské zůstal nedokončen. Kosina se v těchto memoárech projevuje jako podrobný detailista a velký fabulátor, rozepisuje se velmi doširoka, rovněž o rodinných událostech, k nimž došlo dávno před jeho narozením. Jeho obšírnost je zavádějící, neboť jej po více než 600 stranách (ve dvou dílech) dovedla pouze do student-

Purkrabská 3, první budova Slovanského gymnázia a zároveň sídlo ředitele Kosiny. Foto: František Všetička.

ských let. To hlavní – olomoucké a pražské období – nezaznamenal (a neučinil tak ani žádný z jeho spolupracovníků). V připojeném třetím svazku o těchto letech píše jeho údajný žák Arnošt Vávra, který ovšem přistupuje k těmto reáliím už jako literární historik. V soupisu absolventů olomouckého Slovanského gymnázia se osoba tohoto jména nevyskytuje; autorem je zcela nepochybně Kosinův syn Jaroslav, který byl historikem. Jazyk Kosinových memoárů je i zde starobylý, což potvrzuje nejeden jeho výraz. Na prvních pěti stranách 4. kapitoly se např. najdou slova jako židlice, formanské vozisko, žebřinovec, přibylci, ouborek, šťopička, exámen, kravice, sýrec, vstaviti, choutka, tipek. Jak bylo řečeno, Kosina byl ctitelem veleslavínského jazyka.

Působení v Praze a poslední léta v Olomouci

Po deseti letech, roku 1877, byl J. E. Kosina jmenován zemským školním inspektorem v Praze. Svému důvěrnému příteli Františku Bartošovi o pražském období v dopise tehdy sdělil: „Nepoznávám sám sebe, pryč humor. Denně sedám ku stolu, abych něco nesmrtelného svěřil papíru, a nic. Všechen svět mě mrzí. Kéž jsem nikdy neopouštěl Olomouc.“

Roku 1894 se Kosina jako důchodce do Olomouce vrátil a zde také 11. prosince 1899 zemřel. Byl pochován na starém hřbitově U Dřevěného zvonu, po jeho likvidaci byly jeho ostatky převezeny do rodinné hrobky v Lázních Bohdaneč v Čechách. Jeho hrob jsme v Bohdanči marně hledali, paní na obecném úřadě, jež má správu hřbitovů na starosti, nám neposkytla žádnou hodnověrnou informaci. Kosinova ulice se však v Bohdanči nachází. Za svého prvního pobytu v Olomouci bydlel Kosina v kanovnickém domě v Křížkovského ulici 6 v prvním poschodí. Hudební skladatel Pavel Křížkovský zůstával v přízemí. Později zde bydlel rovněž Jaroslav Durych.

František Všetička (*1827) je literární teoretik, beletrista a překladatel. Zabývá se převážně českou, slovenskou, polskou a ruskou literaturou, ponejvíce jejich poetikou. Odbornou práci vyvažuje prací beletristickou a překladatelskou. fvseticka@seznam.cz

Křížkovského 6, kde bydlel J. E. Kosina. Foto: František Všetička.