V čele olomouckého Olympu František Všetička
Roku 1867 bylo v Olomouci založeno Slovanské gymnázium a jeho prvním ředitelem se stal Jan Evangelista Kosina, rodák z Josefova (*1827). Kosina předtím dlouhodobě působil na gymnáziu v Hradci Králové. Z města ryze českého se dostal do města, v němž se hovořilo převážně německy. Tísnivé prostředí, v němž se nový ředitel ocitl, nebývale podnítilo jeho energii, která byla k prospěchu nejen ústavu, ale českému živlu vůbec. Počátky gymnázia Gymnázium bylo od počátku v nevýhodné situaci. Nejprve se učilo v najatém domě v Purkrabské ulici 3/151, kde také sídlil ředitel Kosina. Nevhodná budova však nedostačovala, výuka posléze probíhala v dalších čtyřech domech. Úřady sídlící v Brně činily nejrůznější překážky. Gymnázium bylo zpočátku pouze nižší, mělo čtyři třídy a úřady nepovolily povýšení nižšího gymnázia na vyšší. Všechny tyto klopotné začátky Kosina spolu se svými nejbližšími spolupracovníky nakonec překonal. Ústřední spolek jednot učitelských Obdobné potíže jako na Slovanském gymnáziu se ovšem vyskytovaly na celé Moravě. To Kosinu a jeho nejužší kruh (Jana Havelku, Vincence Praska ad.) podnítilo k založení Ústředního spolku jednot učitelských na Moravě. J. E. Kosina se stal jeho prvním starostou. Učitelské jednoty musely být navzájem něčím provázány, tímto pojítkem se stal časopis Komenský, na jehož vzniku se Kosina rovněž podílel. Redaktorem listu se stal Jan Havelka, Kosina jako jazykovědec dohlížel na jazykovou správnost. Na stránkách Komenského publikoval Kosina všechna svá důležitá díla. Na pokračování v něm vycházely jak Hovory olympské, tak Život starého kantora. Olomoucké Slovanské gymnázium bylo v době Kosinova příchodu jedinou českou školou ve městě. To byl také 14
jeden z důvodů, proč se jeho ředitel zasadil o ustavení Matice školské v Olomouci, jejímž prvním počinem bylo zřízení první české obecné školy ve městě. Předsedou Matice se rovněž stal Kosina. Olomoucká Matice školská se pak stala vzorem pro ostatní moravská města. Kosinova tvorba Vedle organizační činnosti se Kosina podílel také na tvorbě učebnic. Nejvýznamnější se stala Malá slovesnosť, už svým názvem navazující na Slovesnost Jungmannovu. Sestavoval ji spolu s Františkem Bartošem, Kosinův podíl spočívá především v teoretických výkladech, jež jsou v učebnici hojně a podrobně zastoupeny. Kosina měl zároveň porozumění pro své studenty, v nemalé míře zejména pro ty, kteří se začali literárně projevovat. Nejplněji se to ukázalo v jeho posudku prvního svazku Zory, jehož se zúčastnili i žáci Slovanského gymnázia. Nutno dodat, že mohli vystupovat pouze pod pseudonymy, neboť veřejnou činnost tohoto druhu rakouské úřady gymnazistům zakazovaly. Ve své recenzi ocenil Kosina nejvýše básně Fr. Hostivíta, což byl pseudonym Františka Táborského, jenž maturoval na Slovanském gymnáziu roku 1878. Kosina o Táborského verších tehdy napsal: „Vynikajíť vesměs opravdivostí citu, dikcí mistrnou, krásnou úpravou veršovou, bohatým a přesným rýmem, a první z nich i velikolepostí vtělené v ní ideje.“ [Časopis Matice moravské 8, 1876.] Valnou část posudku představují Kosinovy jazykové a stylistické výhrady, jimiž je postižen rovněž Tomáš Masaryk, autor rozpravy o Platónovi, v době publikování už absolvent vídeňské univerzity. Zmínka o recenzi Zory není náhodná, neboť právě na stránkách tohoto almanachu se poprvé formovali pozdější čelní představitelé Mladé Moravy, na jejichž výchově se Kosina podílel.
