Morava na prvorepublikových školních výukových obrazech (Jarmila Klímová

Morava na prvorepublikových školních výukových obrazech

Jarmila Klímová

V době první československé republiky nastala příznivá atmosféra pro vznik domácích školních obrazů, které měly být náhradou za pomůcky používané ve školách Rakousko-Uherska. Doposud převažovaly nástěnné tabule cizího původu, často nevalné didaktické hodnoty. U prvoučných školních obrazů, vydaných mezi válkami, si můžeme všimnout nepoměru v množství děl představujících různá území nového státu, konkrétně Moravy a Slezska.

Začátkem roku 1919 docházelo k prvním poradám umělců a pedagogických znalců, kteří plánovali vydat v Ústředním nakladatelství a knihkupectví učitelstva českoslovanského původní obrazové pomůcky pro české školy. Po mapové komisi byla vytvořena komise pro vydávání přírodopisných obrazů (České zoologické obrazy), pak obrazů pro dějepis (České historické obrazy). V březnu 1920 byla svolána komise pro obrazy k vyučování prvouce a vlastivědě, kde byla nečeskost pociťována velmi palčivě. Důležité místo zde zaujal Josef Pešek (1872–1924), v té době ministerský rada. Propagoval prvouku spojenou s naukou o domovině a širší vlastivědu, kterou chtěl mít zpracovánu podle okresů pro celý stát. Po smrti Josefa Peška převzal vedení projektu Josef Tůma (1865–1933) a Josef Patočka (1869–1951).

Tvůrcům edice nelze upřít snahu o nalezení co nejlepších umělců a o dobré zpracování témat. Zlepšení nastalo poté, co přestala být přejímána hotová umělecká díla a byli oslovováni malíři se vztahem k místům, o nichž měly obrazy pojednávat. Schvalovací proces byl vícestupňový. „Skoro každý obraz [...] prochází nejméně třikráte komisí znalců: jako skizza, jako hotový obraz, jako připravená reprodukce. Umělecky nejde se dále, než že se posuzuje; ve věci však se opravuje, mnoho opravuje, často tolik, že se až vyčerpává trpělivost umělců. V těžkých případech je nutno docela umělce odborně vésti, doplňovat jeho znalosti, opatřovat literární i obrazové pomůcky. Nemenší pozornosti třeba k tomu, aby podnik udržel svůj vyšší směr a při tom vyhovoval pedagogickým potřebám školy. Konečně s touž péčí přistupuje se k reprodukci [...]; dílem kreslí umělci na kámen sami, dílem provádí se kresba a zkoušení barev pod kontrolou jejich aneb osvědčených znalců tak dlouho, až přiblíží se originálu, pokud vůbec možno.“

Edice Československá prvouka a vlastivěda v obrazech z let 1923–1949 obsahovala ve výsledku 67 obrazů, z nichž však jen tři zobrazovaly konkrétní regiony Moravy a žádný se nevěnoval Slezsku. Přednost dostala témata ze Slovenska (14 obrazů) a Podkarpatské Rusi (20), kde tento typ učební pomůcky zcela chyběl. Obrazy edice byly totiž využívány na celém území tehdejší Československé republiky, byly opatřeny českými, slovenskými i rusínskými popisky. V typickém rozměru 63 × 95cm byly schvalovány pro školy obecné a měšťanské s vyučovacím jazykem československým a pro obecné a měšťanské školy s vyučovacím jazykem německým. Byly přínosem v nauce o domovině – nejen o rodném kraji, ale i o jiných, mnohdy vzdálených a málo známých územích celé vlasti. Hodily se pro vyučování vlastivědné, ale i pro zeměpis, ženské ruční práce při nauce o krojích a pro výchovu uměním. Pro řadu školních dětí to bylo také první setkání s uměleckým dílem od význačného malíře.

Ještě v jednom z prvních návrhů na soubor původních prvoučných obrazů z roku 1903, který chtěl zachytit život venkova a krajinný ráz Čech, Moravy a Slezska, měla být budoucí Země moravskoslezská zastoupena více, a to tématy Dobývání brambor a Smíšený les (Slezsko), Zimní zábavy dětí a U potoka (Slovácko), Les v zimě a dřevaři (Valašsko), Ves za jitra, Pole na jaře a Žně (Haná).

František Myslivec: Celkový pohled na Brno. Tisk, 1932. Foto: archiv MKP.

Antonín Zhoř: Valašský kroj. Tisk, 1939. Foto: archiv MKP.

Antonín Zhoř: Hanácký kroj. Tisk, 1934. Foto: archiv MKP.

Do prvoučné edice v roce 1920 rozpracoval Josef Pešek návrh deseti obrazů. Z Moravy to měly být Žně na Hané, Salašnictví v Beskydech a Tovární dvůr na Ostravsku. Z nich byly tiskem vydány jen první dva, zpracované malířem Adolfem Kašparem (1877–1934), a později zařazeno Brno od brněnského krajináře Františka Myslivce (1890–1965). Z obrazů bez konkrétního regionu je možné přiřadit (podle dětských slováckých krojů) školní obraz V lese od malíře Stanislava Lolka (1873–1936).

V době, kdy se intenzivně pracovalo na projektu edice učitelského nakladatelství, zaznamenal nedostatek prvoučných obrazů pro všechny části ČSR také výrazný představitel brněnské kultury, malíř, spisovatel a redaktor Antonín Zhoř (1869–1965). Vytvářel tyto učební pomůcky od 20. do 40. let, do roku 1939 je také vydával vlastním nákladem. Jako učitel z praxe dokázal najít témata, pro něž didaktické obrazy chyběly. Nabízel školám sérii Charakteristické vesnice (česká, moravská a slovenská) a obrazy tří hlavních zemských měst (Brno, Bratislava a Užhorod). A. Zhoř považoval za vhodné své vlastivědně-zeměpisné obrazy doplnit kresbami nejvýraznějších krojů pod souhrnným názvem Československé lidové kroje – celkem 12 obrazů, z toho čtyři s moravskými kroji (vlčnovský, velecký, valašský, hanácký), vyšlo ve 30. letech. Na rubu jsou nástěnné tabule opatřeny texty o regionech a částech kroje. Zhořovy národopisné obrazy se používaly k výuce zeměpisu a vlastivědy a udržely si svou kvalitu i po roce 1945.

V kontextu s celostátně řízeným počinem edice prvoučných obrazů stojí Zhořova snaha určitě za zmínku. Třemi soubory promyšleně plánovaných výukových tabulí, v nichž neopomněl rodnou Moravu, přispěl k prvoučnému a vlastivědnému vzdělávání své doby.

Jarmila Klímová (*1959) pracuje v Muzeu Komenského v Přerově. Zabývá se dějinami školství, její specializací je historie a vývoj školních obrazů jako učební pomůcky. klimova@prerovmuzeum.cz

Stanislav Lolek: V lese. Tisk, 1928. Foto: archiv MKP.