Morava na prvorepublikových školních výukových obrazech Jarmila Klímová
V době první československé republiky nastala příznivá atmosféra pro vznik domácích školních obrazů, které měly být náhradou za pomůcky používané ve školách Rakousko-Uherska. Doposud převažovaly nástěnné tabule cizího původu, často nevalné didaktické hodnoty. U prvoučných školních obrazů, vydaných mezi válkami, si můžeme všimnout nepoměru v množství děl představujících různá území nového státu, konkrétně Moravy a Slezska. Začátkem roku 1919 docházelo k prvním poradám umělců a pedagogických znalců, kteří plánovali vydat v Ústředním nakladatelství a knihkupectví učitelstva českoslovanského původní obrazové pomůcky pro české školy. Po mapové komisi byla vytvořena komise pro vydávání přírodopisných obrazů (České zoologické obrazy), pak obrazů pro dějepis (České historické obrazy). V březnu 1920 byla svolána komise pro obrazy k vyučování prvouce a vlastivědě, kde byla nečeskost pociťována velmi palčivě. Důležité místo zde zaujal Josef Pešek (1872–1924), v té době ministerský rada. Propagoval prvouku spojenou s naukou o domovině a širší vlastivědu, kterou chtěl mít zpracovánu podle okresů pro celý stát. Po smrti Josefa Peška převzal vedení projektu Josef Tůma (1865–1933) a Josef Patočka (1869–1951). Tvůrcům edice nelze upřít snahu o nalezení co nejlepších umělců a o dobré zpracování témat. Zlepšení nastalo poté, co přestala být přejímána hotová umělecká díla a byli oslovováni malíři se vztahem k místům, o nichž měly obrazy pojednávat. Schvalovací proces byl vícestupňový. „Skoro každý obraz [...] prochází nejméně třikráte komisí znalců: jako skizza, jako hotový obraz, jako připravená reprodukce. Umělecky nejde se dále, než že se posuzuje; ve věci však se opravuje, mnoho opravuje, často tolik, že se až vyčerpává trpělivost umělců. V těžkých případech je nutno docela uměl-
ce odborně vésti, doplňovat jeho znalosti, opatřovat literární i obrazové pomůcky. Nemenší pozornosti třeba k tomu, aby podnik udržel svůj vyšší směr a při tom vyhovoval pedagogickým potřebám školy. Konečně s touž péčí přistupuje se k reprodukci [...]; dílem kreslí umělci na kámen sami, dílem provádí se kresba a zkoušení barev pod kontrolou jejich aneb osvědčených znalců tak dlouho, až přiblíží se originálu, pokud vůbec možno.“ Edice Československá prvouka a vlastivěda v obrazech z let 1923–1949 obsahovala ve výsledku 67 obrazů, z nichž však jen tři zobrazovaly konkrétní regiony Moravy a žádný se nevěnoval Slezsku. Přednost dostala témata ze Slovenska (14 obrazů) a Podkarpatské Rusi (20), kde tento typ učební pomůcky zcela chyběl. Obrazy edice byly totiž využívány na celém území tehdejší Československé republiky, byly opatřeny českými, slovenskými i rusínskými popisky. V typickém rozměru 63 × 95 cm byly schvalovány pro školy obecné a měšťanské s vyučovacím jazykem československým a pro obecné a měšťanské školy s vyučovacím jazykem německým. Byly přínosem v nauce o domovině – nejen o rodném kraji, ale i o jiných, mnohdy vzdálených a málo známých územích celé vlasti. Hodily se pro vyučování vlastivědné, ale i pro zeměpis, ženské ruční práce při nauce o krojích a pro výchovu uměním. Pro řadu školních dětí to bylo také první setkání s uměleckým dílem od význačného malíře. Ještě v jednom z prvních návrhů na soubor původních prvoučných obrazů z roku 1903, který chtěl zachytit život venkova a krajinný ráz Čech, Moravy a Slezska, měla být budoucí Země moravskoslezská zastoupena více, a to tématy Dobývání brambor a Smíšený les (Slezsko), Zimní zábavy dětí a U potoka (Slovácko), Les v zimě a dřevaři (Valašsko), Ves za jitra, Pole na jaře a Žně (Haná). 17
