2011 byl odhalen na místě hrobu amerických letců na olomouckém Ústředním hřbitově památník osádky bombardéru Arsenic and Lace, dílo uměleckého kováře a výtvarníka Milana Poliána. Druhá polovina posádky bombardéru Arsenic and Lace se zachránila díky svým padákům a do konce války byla internována v německém zajateckém táboře Stalag Luft I poblíž Barthu v Pomořanech na pobřeží Baltského moře. Poručík Smith na počátku května 1999 navštívil spolu se svou dcerou Claire Olomouc, popsal okolnosti sestřelení svého letounu stíhači Luftwaffe nad Olomoucí-Neředínem a svého zajetí následovně: „Snažili jsme se zničit německou rafinérii syntetických paliv v Odertalu [nyní Zdzieszowice] v jižním Polsku, a zničit tak Hitlerovy nejproduktivnější zbývající zdroje paliva. […] Letěli jsme za jasného slunečního svitu nad hustým bílým mrakem ve výšce deseti tisíc stop [1 stopa – 0, 3 m, tj. cca 3 km], jehož spodek se nacházel ve výšce pouhých asi sedmi set stop nad zemí. Postrádal jsem proto vizuální znalost naší přesné polohy toho dne a v pozdějších zprávách o naší misi se vyskytují rozpory. Chtěl jsem se tedy ujistit o časově-zeměpisné ose pro tento den. Drželi jsme se na přiděleném severoseverozápadním směru, který by nás nechal proletět asi osm mil západně od Olomouce. Naše peruť však byla zcela vpravo od přímé linie kurzu a my bychom vlastně přeletěli západní okraj tohoto velkého města. Luftwaffe zahájila útok krátce po našem překročení rakouských hranic, asi patnáct mil [1 míle – 1,6 km, tj. 24 km] východoseverovýchodně od Brna. Analytická zpráva napsaná po misi kapitánem Chalmersem lokalizovala Arsenic and Lace v okamžiku, když uviděl, že moje letadlo ztratilo pravé křídlo po prudkém požáru
v pumovnicích, a hořící motor číslo tři, do blízkosti Mohelnice. Chalmersova lokalizace neodpovídala skutečnosti – jak si také ostatně mohl být jist, co se stalo s pěti dalšími bombardéry, když se staral o své vlastní letadlo během útoku více než 100 německých stíhaček, jak později uvedl velící generál Luftwaffe! Se znalostí přesného místa havárie Arsenic and Lace na okraji Olomouce jsem mohl po několika dnech popřít Chalmersovu zprávu zmiňující Mohelnici. Poté, kdy zásahy 30 mm kanonu stíhačky FW-190 proměnily pumovnice našeho letounu v inferno, vydal jsem prostřednictvím interkomu rozkaz, abychom ho opustili. Cliff Stewart, zadní střelec, a John Modrovsky, dolní střelec v kulové věži, byli první, kteří mohli vyskočit z ocasu letadla a zanechat za sebou dvě mrtvá těla – Abeho Abramsona, radisty, a Edwina Howarda, leteckého mechanika. Přistáli po volném pádu a poté s padáky několik mil jižně od Olomouce, kam spadly trosky letadla. Já jsem asi o pět minut později vnikl do hořící pumovnice, mrtvá těla Arta Carlsona, svého bombometčíka, a Morrise Goldmana, střelce v horní věži, jsem zanechal na palubě. Vyprostil jsem Vroa, svého druhého pilota, který měl být už dávno pryč, z jeho sedadla a řekl jsem mu, aby mě následoval, když jsem se prodíral hlavou napřed ohněm v přední pumovnici. Bušil jsem do vstupu do středové, kočičí procházky‘ [tj. úzkého mola mezi zavěšenými bombami] a dveří pumovnice, jež byla částečně otevřena tíhou pětisetliberních bomb, které jsem předtím odhodil. Na pár okamžiků jsem ztratil vědomí, nežli jsem otevřel svůj padák asi ve výšce pěti mil [8 km] nad zemí. Tato nadmořská výška by vyžadovala asi třicet minut k sestupu, který by mě měl podle oznámeného silného západního větru dostat do bodu přistání asi osm až deset mil [16 až 19 km] východně od Olomouce. […] 39
