Zmizelý svět vodoléčebných lázní na Gräfenberku

KVĚTOSLAV GROWKA

Lázně Jeseník, bývalý Gräfenberk, procházejí již pár roků po sobě viditelnou proměnou. Vedení Priessnitzových léčebných lázní a Společnost V. Priessnitze pochopily, že v dnešní konkurenci lázní mohou uspět jen s přispěním historických specifik vodoléčebných lázní. Obracejí se do minulosti jak pro poznání polozapomenutých léčebných kúr, tak při revitalizaci lázeňského areálu. Velkou pomoc jim poskytuje bohatý archivní materiál s řadou fotografií, pohlednic a litografií, který je v lázních využíván k výstavním i publikačním účelům, aby na pacienty i ostatní lázeňské hosty zapůsobil i genius loci Gräfenberku. Jedním z diskutovaných témat je proměna lázeňského areálu, z něhož prakticky vymizela původní podoba. Ve svých počátcích totiž vycházela z prostého, venkovského stavitelství, základním stavebním prvkem bylo pak dřevo.

Osada Gräfenberk měla na počátku 19. století jen 18 domů, nejvýše stálo stavení Priessnitzů. V něm se narodil Vincenz Priessnitz, zakladatel novodobé vodoléčby jako součásti světového proudu přírodního léčitelství. Za necelých 30 let se mu podařilo přetvořit bídná zemědělská hospodářství na prosperující lázně světového věhlasu. Pohled na Gräfenberk roku 1834 nám ukazuje jádro lázní okolo Priessnitzova kamenného domů čp. 175, který stojí vlevo dole. Tuto podobu získal roku 1822, kdy Priessnitz přestavěl své rodné dřevěné stavení (dnes zde návštěvník najde muzeum s kavárnou). Naproti tzv. rodného domu stojí původně dřevěný lázeňský dům (Altes Badehaus) s 12 obyvatelnými světnicemi a jídelnou z roku 1826 a k němu roku 1832 přistavěný kamenný dům s 18 světnicemi, jídelnou, dvěma vanami v přízemí a s třetí vanou a sprchou ve dřevěném přístavku. Právě dům z roku 1826 můžeme považovat za první skutečný a zcela funkční lázeňský dům. I v době nejtěžších zápasů o schválení lázní ve 30. letech 19. století se Vincenz Priessnitz, evidentně povzbuzen úspěchy při léčení cholery a vzrůstající důvěrou pacientů v jeho vodoléčebné umění, díval dopředu. Proto nechal na prameni, pár desítek metrů vpravo nad svým rodným domem, postavit dřevěnou dvouposchoďovou budovu. Dostala příznačný název Prkenný dům (Bretterhaus).

V přízemí Prkenného domu byly umístěny vany a jídelna, údajně až pro 200 osob, nad nimi se pak nacházelo 19 pokojů. Mimochodem, byla to stavba, s jakou se běžně setkáváme v Karlově Studánce, kde ovšem jediný majitel dokázal přirozeně skloubit specifičnost lázeňského provozu s horským prostředím. Zřejmě k otevření léčebného domu byla vydána litografie datovaná 13. 7. 1834. Po vybudování Velkého léčebného domu (tzv. Hradu) v roce 1839 se jídelna přestěhovala tam. Místo ní bylo přízemí přebudováno na obchody, které poskytovaly typické služby pacientům a lázeňským hostům. Podle údajů z roku 1875 se též zvedl počet pokojů na čtyřiadvacet. Ubytování zde bylo velice skromné, jak o tom psala americká lékařka Elizabeth Blackwellová: „Když jsem na Gräfenberk přišla na místo svého určení, byla jsem trochu zmatená. Na samém vrcholku domu, s holými krovy pro střechu a stěnu, řada malých okének jen stopu vysokých vedla nad mojí hlavou na střechu, postel plná slámy, tři dřevěné židle, stůl, prádelník se zelenou kameninovou mísou – to byl můj pokoj a jeho zařízení. Jistě jsem vypadala velmi zmateně, protože přispěchalo děvče informovat mě, že mými nejbližšími sousedy jsou italský hrabě a hraběnka a že na našem patře bydlí osm žen a že budeme celý den venku v lesích.“ V tom byl právě Priessnitzův záměr, aby se pacienti nezdržovali

Průčelí Prkenného domu s obchody. Zdroj: SOkA Jeseník.

doma v pohodlí, protože pohyb na čerstvém vzduchu byl součástí jeho lázeňské kúry.

Na fotografii Rudolfa Frankeho z roku 1909, tedy krátce před zbouráním domu, lze z firemních vývěsních štítů vyčíst nabízený sortiment: zleva byla reklama na kavárnu s cukrárnou Franze Gottwalda, který nabízel i místní medové speciality. Vedle vidíme filiálky obchodníků z města Jeseníku – zlatníka Wilhelma Kaluschkeho a soustružníka Josefa Gottwalda s rozsáhlým sortimentem suvenýrů: galanterie, sklo, porcelán, dětské hračky a výrobky ze dřeva. V sousedství obchůdku Paula Stephana bychom našli obchodníka s krajkami W. Stietera z Božího Daru u Karlových Var a největší prostor zaujímala filiálka obchodu s koloniálním zbožím Moritze Raymanna, kterou provozoval J. Hauer.

Dům byl stržen v souvislosti s výstavbou Priessnitzova sanatoria, stejně jako většina dřevěných staveb patřící Josefu Schindlerovi, následovníku Vincenze Priessnitze. Dnes zde silnice obtáčí miniaturní parčík s umělým jezírkem obsahujícím prvky vodoléčby určeným především dětským návštěvníkům lázní. Ze starých časů zůstal na začátku promenády zachován jen litinový altánek v romantizujícím slohu s meteorologickými přístroji. Za Priessnitzovým rodným domem stála dřevěná stodola, která byla v roce 1829 přestavěna pro letní ubytování stále narůstajícího počtu pacientů. V staré priessnitzovské literatuře byla označována jako Malý prkenný dům, obsahující dvě vany. Na fotografii vidíme dřevěný domeček s malou věžičkou pro zvonek na střeše, který vyzváněl k poledni a ke mším. Muž se ženou stojící v popředí u zábradlí, zachycený fotografem J. Springerem, není nikdo jiný než Priessnitzův zeť Johann Ripper se svou dcerou Zdeňkou. Přibližně na tomto místě si nechal roku 1900 postavit Priessnitzův vnuk Vincenz Alois stavitelem J. Grögrem kamenný lázeňský dům, pro nějž se vžil název podle poskytovaných služeb Douche. Dnes v něm sídlí pošta a solná mikroklimatická jeskyně Solvita.

Původní dřevěná architektura lázní Gräfenberk vzala zasvé, stejně jako prostý životní styl lázeňských pacientů a hostů. Postupně zde vyrostly ve své době módní a moderní novostavby luxusních sanatorií, které měly splňovat zvýšené nároky ubytovaných. Zmizelý svět gräfenberských lázní je nám pouhou romantickou vzpomínkou na stránkách knih a časopisů. To, co však zůstalo reálné, je voda a její využití podle neměnných a prověřených Priessnitzových postupů.

Květoslav Growka (*1956), archivář v. v., je autorem knihy Priessnitzovy léčebné lázně Jeseník v proměnách staletí.

» florian56@centrum.cz