Voda nejlepší v Olomouci MILAN BLAHYNKA
V
roce 1992 jsem se nastěhoval do Horky nad Moravou, která není součástí Olomouce, a přece v jistém smyslu je; autobus olomoucké MHD tenkrát stejně jako dnes cestou do olomoucké části Chomoutov Horkou projíždí a má v ní čtyři zastávky. Už nevím, zda hned toho roku nebo o něco později se v obci, kde se do té doby čerpala voda ze studní, budoval vodovod; napojoval se na jeden z přivaděčů vody do Olomouce. Pan starosta Machát, jehož významný rod žije v Horce od nepaměti, zná snad všechny její občany i problémy, poradil mi, ať neváhám a na vodovod se připojím. Že mám dobrou vodu ze studně, která ani v suchých nevysychá? „Budete mít nejlepší vodu, přímo kojeneckou, od Náměště, v Olomouci se mísí s místní podzemní.“ Vodu z olomouckého vodovodu jsem znal, nebyla kdysi nic moc. V Olomouci jsem žil téměř čtvrtstoletí na Letné (než jsem roku 1982 na deset let přesídlil na Vysočinu). Na Letné jsem se radoval, že žiju blízko řeky, i když se párkrát za ty roky vylila z břehů a v ulicích té čtvrti jí teklo nad kotníky. Roku 1997 však zaplavila Letnou povodeň až do výše lustrů v přízemí, sledoval jsem to v Horce z televize. Vilku, kde jsem celá desetiletí
žil a v němž bydlela má první žena a dcera, stejně jako domky a domy celé čtvrti, zásobovali záchranáři na loďkách, přistávajících u podkroví a balkonů prvního patra. Zatopeny byly i Lazce, Černovír a vše na druhém břehu, voda sahala až ke vchodu Vojenské nemocnice na návršíčku Hradiska. Až čtvrtého či pátého dne jsem se v holínkách probrodil do domu, v jehož zvýšeném přízemí ležela na zádech lednička, ve skříních zničila bahnitá voda prádlo, šatstvo, dokumenty, alba fotografií, na policích knihy, ve spíži potraviny. Ve sklepě všecko. Tož to byla nejhorší voda v Olomouci. Voda nejlepší v Olomouci? Nejsem znalec, soudím jen podle své osobní zkušenosti, tedy ryze subjektivně. Voda nejlepší v Olomouci podle mne není „ta“ pitná nebo spořádaně plynoucí kolem zvýšených břehů, budovaných nábřeží a pod novým vznosným mostem u Bristolu proti pravoslavnému kostelu, ale „ten“, totiž Mgr. David Voda. Znám se s ním od roku 2004, od vynikající výstavy Hra v kostky, ale nemohu tvrdit, že ho znám. Ač nic neutajuje, je tajemství samo. Je nenápadný. Nevzpomínáme si, jak jsme se poprvé viděli a seznámili. Podle něho až při výstavě, která mě ohromila. Ačkoli studuju Nezvala od let na gymnáziu, 77
