Jan Čep: mezi Hanou a Francií Martina Hetclová
Jan Čep, český spisovatel, překladatel a esejista, se narodil na Hané, ve vesnici Myslechovice (dnes součást města Litovel) poslední den roku 1902. Byl nejstarší z deseti dětí, z nichž ovšem tři zemřely ještě v útlém věku; dospělosti se kromě Jana dožili ještě dva chlapci a čtyři dívky. Velmi úzký vztah pojil Čepa zejména s mladším bratrem Václavem (1908–1985), který se později rovněž věnoval literatuře coby středoškolský profesor a překladatel. (Oba bratři společně přeložili román Henriho Pourrata Kašpar z hor.) Navzdory skromným poměrům, zkomplikovaným navíc i otcovým odchodem na frontu 1. světové války, se Čepovi i jeho sourozencům dostalo na svou dobu nadprůměrného vzdělání. Po maturitě na reálném gymnáziu v Litovli, kde patřil k nejlepším studentům, odešel Jan Čep do Prahy a nastoupil na Karlovu univerzitu studovat češtinu, francouzštinu a angličtinu. Během vysokoškolských studií (která ovšem měla zůstat nedokončena) Jan Čep postupně objevoval kulturní život v hlavním městě a snažil se proniknout do literárních kruhů. Už od posledního ročníku na gymnáziu publikoval v časopisech drobné prózy a přispíval do kulturních rubrik; na jaře 1924 byla na pokračování otiskována jeho reportáž z cesty do Anglie, kterou podnikl v rámci univerzitního stipendia. Rovněž se seznámil s významnými osobnostmi literárního života – Františkem Halasem (1901–1949), Jaroslavem Durychem (1886–1962) či nakladatelem Ladislavem Kuncířem (1890–1974) – blízká přátelství navázal se svými vrstevníky Aloysem Skoumalem (1904–1988) a Bedřichem Fučíkem (1900–1984). V Praze, kde vystřídal značné množství různých adres, Čep nikdy trvale nezakotvil. Rodná Haná a zejména rodná vesnice pro něj natrvalo zůstaly útočištěm, do něhož se rád vracel. Pravidelně zde trávíval prázdniny
i dovolenou, v Myslechovicích a blízkém okolí prožil také traumatizující období 2. světové války. O úzkém vztahu Čepa k venkovu a rodnému kraji svědčí rovněž to, že většina jeho próz je situována na vesnici. Třebaže téměř nikdy nezmiňuje konkrétní lokace a popisy krajiny jsou víceméně obecné, je nasnadě, že autor píše o kraji, který Portrétní fotografie Jana Čepa, asi důvěrně zná a s nímž jej 30. léta 20. století. Zdroj: archiv pojí hluboký vztah. Bernarda Michela. Repro: Jan „Má před sebou kus kraZatloukal. jiny vyhloubené jako dlaň, se zdviženou obrubou pahorků na obzoru, zprotínané řadami stromů podle cest. Vesnice se vrství terasovitě pod kostelem, který nepozbyl opevněného vzezření, a vlevo uprostřed polí, v proláklince okolo rybníčku, se šedají střechy jiné vsi.“ (Letnice) Svou první sbírku povídek vydal Jan Čep před Vánocemi roku 1926. Nesla název Dvojí domov, titul, který víc než výmluvně charakterizuje celý autorův budoucí život. V následujících letech Čep pravidelně publikoval další povídkové soubory, např. Vigilie (1928), Letnice (1932), Děravý plášť (1934), v roce 1935 pak získal cenu nakladatelství Melantrich za svůj jediný román, Hranice stínu. Ještě před publikací Dvojího domova ovšem došlo k pro Čepa mimořádně důležitému setkání. Svým přítelem Albertem Vyskočilem (1890–1966) byl doporučen jako překladatel k Josefu Florianovi (1878–1941). 21
