Francouzská literatura v zámecké knihovně v Kroměříži Jiřina Matoušková
Arcibiskupská zámecká knihovna v Kroměříži založená roku 1694 olomouckým biskupem Karlem II. z Lichtensteina-Castelcorna uchovává bohatou sbírku knih, kterou za více jak tři sta let existence knihovny nashromáždili olomoučtí arcibiskupové. Svým rozsahem i významem představuje jeden z nejunikátnějších historických knihovních fondů nejen v Čechách, ale i v celé střední Evropě. V současné době obsahuje knihovna okolo 90 000 svazků a vedle česky psaných knih se v ní nacházejí zejména díla psaná latinsky, německy, italsky, francouzsky a anglicky. Tematické složení knihovního fondu odráží zájmy vlastníků knihovny, proto zde najdeme především literaturu teologickou, historickou nebo naučnou. Kromě toho je zde uchováno také okolo 300 rukopisů a 161 inkunábulí a také největší sbírka české obrozenecké literatury na Moravě. Francouzsky psané tisky, kterých se zde vyskytuje zhruba 9 000, tvoří významnou část knihovního fondu. V největší míře je zastoupena literatura společenskovědní a nauková (37 %), literatura duchovní (34 %) a beletrie (15 %). Zbývající část tvoří populární dobové žánry, které stojí na pomezí literatury odborné a umělecké, totiž životopisy, paměti, korespondence a cestopisná literatura. Zastoupeny jsou tisky z 16. až 20. století, přičemž jejichž převážná většina pochází ze 17. až 19. století. Vůbec nejstarším francouzským tiskem v knihovním fondu je známé dílo řeckého historika a politika Thúkýdida Dějiny peloponéské války, a to ve francouzském překladu Clauda de Seyssela z roku 1555. Nejstarším původním francouzsky psaným dílem, které se v zámecké knihovně nachází, je pak pojednání o loveckém umění s názvem Štvanice z roku 1573, jehož autorem je Jacques Du Fouilloux. 40
Společenskovědní a naučná literatura Společenskovědní a jiná nauková literatura je v knihovním fondu zastoupena díly z oblasti historie, přírodních věd, politiky, diplomacie, práva, filozofie, jazykovědy a lexikografie nebo umění. V oblasti dějin se jedná o univerzální světové dějiny, dějiny Francie a dalších evropských zemí a rovněž dějiny zemí na pozadí vlády určitého panovníka. Specifickou skupinu historicky zaměřených děl představují dějiny válečných konfliktů a s nimi spojených mírových jednání. Vůbec nejstarší knihou z této množiny tisků je dílo Philippa Le Franca s názvem Rejstřík přesných příčin a důvodů, které donutily nizozemské generální stavy postarat se o svou ochranu proti panu Donu Juanovi de Austria (1577), které pojednává o povstání šlechty proti nizozemskému místodržiteli a vojevůdci Donu Juanovi de Austria v polovině 16. století. Z široké množiny dějepisných tisků uveďme díla francouzského historika Jeana-Baptisty Capefigua, jenž ve dvaceti samostatných knihách, které se v kroměřížské knihovně nacházejí, pojednává postupně o všech klíčových momentech francouzských dějin, od doby vlády Karla Velikého po tzv. červencovou monarchii. Mezi nejstarší díla obecně politického zaměření patří Pelletierovo zamyšlení nad nedotknutelností králů z roku 1610 nebo Politický testament kardinála Richelieua (1688). Zajímavou skupinu tisků tvoří anonymně vydávané politické pamflety, zaměřené zejména proti absolutistické a nehosporádné vládě Ludvíka XIV. nebo později proti manželce Ludvíka XVI., královně Marii-Antoinettě (1789). Na těchto typech tisků, které se staví velmi kriticky k dobové vládě, bývá uveden fiktivní nakladatel (například Pierre du Marteau nebo Pierre Ab Egmont), jakož i místo vydání (nejčastěji Cologne). Důležitou množinu tisků představují francouzsky psané výkladové slovníky encyklopedického charakteru, které
