Francouzští dramatikové na scéně olomoucké činohry v průběhu století Marie Voždová
Divadla vždy hrála důležitou roli v kulturním životě národa, regionu i města. Složení divadelních repertoárů a jejich zaměření se proměňovalo v závislosti na společensko-politických poměrech v zemi. Pro definování přítomnosti francouzského prvku v dramaturgii olomouckého divadla po dobu jeho existence zvolíme proto historický chronologický přístup a připomeneme si i některé momenty spojené s dějinami divadla. České divadlo v Olomouci vzniká v roce 1920 jako třetí stálá česká divadelní scéna na Moravě po Brně (1881) a Ostravě (1919). V tomto období hrají všechna divadla v podstatě stejný repertoár, často vyzkoušený předtím v divadlech pražských a v regionálních divadlech německých. Období první samostatné Československé republiky představuje zlatý věk francouzské přítomnosti na našich jevištích. Francouzská divadelní tvorba tu má své pevné místo jako jedna z předních zahraničních dramatik. V mladé Československé republice kvete český kulturní život a divadla se těší velké návštěvnosti. Každá divadelní premiéra je velkou událostí regionu. Píší o ní dlouho dopředu regionální listy a poté přinášejí recenze. Největší hvězdou počáteční éry českého divadla se z francouzských dramatiků stává Victorien Sardou, autor komedií s aktuálními i historickými náměty. Obliba jeho her u českého publika navazuje na velkou diváckou úspěšnost na německé divadelní scéně, kde byl poprvé uveden již v roce 1865. České divadlo v Olomouci uvádí v srpnu 1921 v režii Miloše Nového jeho hru Cyprienna a poté v lednu 1924 hru Madame Sans-Gêne. Poslední jmenované dílo vyprávějící příběh dvou věčných milenců na pozadí bouřlivých událostí období francouzské revoluce představuje jediný kus tohoto ve své době zbožňovaného autora, který přetrvává na jevištích do současnosti a hraje se stále. (Dnes je 46
hra známá i díky filmovým adaptacím, zejména té z roku 1961 se Sophií Lorenovou a Jeanem-Paulem Belmondem v hlavních rolích.) Jedním z prvních francouzských autorů, jejichž díla může olomoucké české publikum zhlédnout, je také George Ohnet. Jeho hru Majitel hutí inscenuje České divadlo v Olomouci v březnu 1921. V té době už je hrána s velkým úspěchem v Brně i v Moravské Ostravě. Stojí za to si připomenout, že v minulosti německé divadlo Deutsches Theater in Olmütz uvádělo hru pod titulem Der Hüttenbesitzer nepřetržitě skoro třicet let, a to od roku 1884 do roku 1913! Hüttenbesitzer ostatně představoval nejčastěji hrané francouzské dílo ve všech německých divadlech na Moravě. Ohnet v něm líčí příběh naivní mladé dívky zrazené svým milencem, která si ze vzdoru unáhleně vezme jiného muže. Až v manželství zjistí, že k němu cítí jen pohrdání a nenávist. Postupně však odhaluje bídnou povahu svého milence a naopak manželovy charakterové kvality. Do něj se časem vášnivě zamiluje. Po krutém vnitřním boji a krizi, kdy se ocitá až na pokraji smrti, nakonec získává manželovo odpuštění i jeho lásku. Autor dobře propracoval roli manžela, který svou šlechetností, odstupem a rezervovaným chladem dokáže nejen vyléčit mladou ženu z její pýchy, ale i zažehnout v ní oheň citu hraničícího až se zbožňováním. Přestože se jedná o myšlenkově nepříliš hluboké dílo, svou zápletkou a analýzou duševních pochodů i rodícího se milostného citu si získává přízeň celé generace diváků. V době realistických her přichází tato tematika jako něco nečekaného a osvěžujícího. Nejuváděnějším autorem dvacátých a třicátých let na Moravě se postupně stává Molière. Jeho hry tvoří součást repertoáru zejména Národního divadla v Brně. V Českém divadle v Olomouci je v prosinci 1929 uveden Molièrův
