VARIA Umíráček za odsunuté spoluobčany Zlatohorský starosta, poslanec a zvoník Alois Kunz Matěj Matela Ještě několik let poté, co utichla vřava druhé světové války, se noví obyvatelé příhraničního městečka Cukmantl (od roku 1949 Zlaté Hory) setkávali se starým mužem, který pravidelně – za kuropění, v poledne a navečer – mířil stínem vzrostlých kaštanů ke zdejšímu kostelu Nanebevzetí Panny Marie, aby vyzváněl. Jen málokdo tušil, že tento starý muž s bílou bradkou vykonával v dobách první republiky starostu, a dokonce na dvě volební období zasedl i v lavicích československého parlamentu jako poslanec. Po válce musel vzít zavděk prací kostelníka. Životní osudy Aloise Kunze, od jehož úmrtí uplynulo letos v červenci 70 let, jako by doslova ztělesňovaly pohnuté dějiny našich zemí první poloviny 20. století. Narodil se 14. srpna 1877 do rodiny místního tkalce Josefa Kunze a jeho choti Josefy, rozené Willmann. V mládí se učil obuvnickému řemeslu a stal se členem německého katolického sdružení Gesellenverein (Jednota tovaryšů), které roku 1849 založil kněz Adolph Kolping v Kolíně nad Rýnem (zlatohorská sekce vznikla o 30 let později). Cílem tohoto významného kněze a reformátora, kterého v roce 1991 papež Jan Pavel II. prohlásil za blahoslaveného, bylo předat učení Ježíše Krista mladým lidem a zároveň jim poskytnout sociální podporu do chvíle, kdy se vyučí či dostudují a budou schopni se postavit na vlastní nohy. Činnost spolku měla na mladého Kunze zásadní vliv, neboť v něm ukotvovala jak víru v Boha, tak také sociální cítění a nutnost aktivní pomoci potřebným, tedy dvě roviny, jimž později zasvětí značnou část svého života. V roce 1893 založil vídeňský politik Karl Lueger Křesťansko-sociální stranu (něm. Christlichsoziale Partei), jež záhy začala získávat na oblibě především u drobných
živnostníků a řemeslníků konzervativnějšího, přesněji katolického ražení. Směřování strany se však již od počátku stávalo předmětem kritiky, především kvůli kontroverznímu předsedovi. Lueger se na jedné straně agilně zasazoval o všeobecné hlasovací právo a v době jeho starostování zažila rakouská metropole nebývalou modernizaci Pan starosta s ozdobným zlatým řetězem, který obdržel (proběhla rozsáhlá elektrifiza své zásluhy o rozkvět kace, byl vystavěn vodovod, města Zlaté Hory. Zdroj: vznikaly parky, sociální inarchiv rodiny Kunzových. stituce aj.), avšak na straně druhé se netajil silným antisemitismem a typickým rysem jeho politiky se stal populismus, demagogie a okázalé vystupování. Dlouhodobý problém s ním měl i císař František Josef I., který jeho stranu, jež kritizovala velkokapitál i panovnický dvůr, nazýval „divokou bandou“. Samotného Luegera pak čtyřikrát odmítl jmenovat starostou, přičemž nejvíce poukazoval na protižidovskou rétoriku vyvolávající animozity v říši. Do této „bandy“ vstoupil záhy po jejím vzniku i Alois Kunz. Jestli, či případně do jaké míry jej křesťanští sociálové zlákali i programovým antisemitismem, není vzhledem k absenci pramenů možné přesně určit. Nicméně ve světle jeho pozdějšího politického působení a vystupování se tyto pohnutky nejeví jako pravděpodobné. Kunzovým záměrem bylo především prosazovat pod hlavičkou 61
