Petr Jirák: Pod svícnem bývá tma V únoru 2020 vyšla Petru Jirákovi publikace s názvem Pod svícnem tma. Historie partyzánské skupiny z Velké Bystřice. Kniha, vydaná nakladatelstvím Svět křídel Cheb v nákladu 600 výtisků, pojednává o nejprve odbojové a následně partyzánské organizaci, která měla centrum ve Velké Bystřici a nedalekých Bukovanech. Proč jste zvolil název Pod svícnem tma? Skupina, o které kniha pojednává, vyvíjela činnost na pomezí tzv. protektorátu Čechy a Morava s tzv. říšskou župou Sudety, proto jsem zvolil známé rčení „pod svícnem tma.“ Kdo tvořil tuto odbojovou skupinu a jaká byla ve stručnosti její historie? Byli to převážně mladí vlastenci, hlavně studenti a dělníci, kteří nejprve začali propagandistickou činností, mj. psali protinacistická hesla na domy, připomínali výročí úmrtí T. G. Masaryka. Později se soustředili na shromažďování zbraní, munice a výbušnin, výrobu výbušnin, tajný výcvik ve střelbě apod. V roce 1942 začali první členové skupiny žít v ilegalitě, poněvadž utekli z nuceného pracovního nasazení. Na podzim 1943 odbojáři zřejmě přikročili k ničení německých zbraní a vozidel v nákladních vlacích, které vyjížděly z železniční stanice ve Velké Bystřici. Od března 1944 následovala partyzánská činnost: vybudování bunkru na území tzv. říšské župy Sudety, neúspěšná diverzní akce ve smilovském železničním tunelu, zatčení části skupiny ve Velké Bystřici, přestřelka několika členů s českými četníky ve Valašském Meziříčí, dramatické zážitky tří partyzánů na Přerovsku – přestřelka s četníky v Přestavlkách dne 7. 5. 1944, téhož dne přestřelka zraněného partyzána Stanislava Mikoláška ve Staré Vsi, 8. 5. 1944 postřelil německého vojáka poblíž Tovačova, o dva dny později byl chycen ve Věrovanech a dalšího dne popraven v Poličné, postřelení gestapáka u Bukovan v polovině srpna 1944,
navázání kontaktů s partyzány z Oznice na podzim 1944, souvislá zásobovací a diverzní činnost na přelomu let 1944 a 1945 (mj. odebrání potravinových lístků na obecním úřadě v Doloplazech dne 2. 11. 1944, přepadení četnické stanice ve Vacanovicích 22. 1. 1945, železniční diverze u Horní Moštěnice 25. 1. 1945 a Prosenic 7. 2. 1945, ukořistění zimního oblečení ze skladu v Bohuňovicích 31. 1. a 9. 2. 1945), likvidace jádra skupiny ve Velké Bystřici (22. 2. 1945), tragické úmrtí dvou partyzánů-milenců (německý antifašista Walter Knappe a těhotná Jiřina Nyklová) ve vazbě olomouckého gestapa (okolo 24. 2. 1945), boj zbylých členů skupiny mezi partyzány na Valašsku. Nutno dodat, že při nacistickém zásahu ve Velké Bystřici (22. 2. 1945) někdo ze tří partyzánů, kteří zemřeli na hořící půdě, v předchozí přestřelce zastřelil Johanna Schlesingera. Byl to jediný příslušník olomoucké služebny gestapa, jenž byl za války zabit českým protinacistickým odbojem. Proč jste se vlastně rozhodl psát právě o této tématice? O protinacistický odboj na území protektorátu Čechy a Morava se intenzívně zajímám již déle než deset let. Partyzánská skupina z Velké Bystřice (po válce kvůli nedokonalým prověrkám uznána jen jako dílčí část jakéhosi „partyzánského slepence“ s názvem „Nikolajčik-Typner-Sever“) patří k fenoménům, jež mě nejvíce zaujaly. Vzhledem k tomu, že o této skupině nebylo zdaleka vše napsáno (přes existenci řady dílčích studií a článků), jsem se rozhodl k napsání knižní publikace. Kde jste čerpal informace? Text knihy vychází z pečlivého studia archiválií z řady archivů (např. Vojenský historický archiv v Praze, Moravský zemský archiv v Brně, olomoucká pobočka Zemského archivu v Opavě, Státní okresní archiv Olomouc, Státní okresní archiv Přerov, Státní okresní archiv Vsetín), 65
