Školství na Moravě v době po převratu Ivan Puš
Školství bylo jedním z pilířů československého státu, vytvořeného před více než sto lety. Při jeho postupném budování měla škola a školské orgány zajistit nejen vzdělání, výchovu dětí a péči o ně, ale také propagaci nového státu, a to prostřednictvím nového systému hodnot. Tyto hodnoty vycházely především z idejí čechoslovakismu a republikanismu. Monarchie představovala do té doby přirozený kulturní a společenský rámec pro většinu tehdejší společnosti českých zemí, přesto však, nebo snad právě proto vyžadoval stát poměrně rychlé provedení změn. Tato „ideologická očista“ měla zejména podobu odstraňování „nevhodných“ nápisů na budovách škol a odstraňování tendenčních knih ze školních knihoven. Tehdy nebylo přípustné ponechat ve školách publikace sloužící ještě nedávno „zájmům dynastickým a zájmům tzv. ´širší vlasti´“. Školní rok pak získal nový rytmus v důsledku pozměněného svátkového kalendáře. Žáci obecných a měšťanských škol, které úřady identifikovaly jako Čechy, byli tzv. vyreklamováni ze škol německých a přeřazeni do škol českých. Prosazení větších systémových změn si však vyžádalo několik let. Někteří učitelé náboženství např. nedokázali dlouho akceptovat absenci žáků v náboženských cvičeních a trestali je v hodnocení horší známkou, přestože měli rodiče od roku 1919 zákonné právo omluvit své dítě z těchto cvičení. Z praktického hlediska bylo také nutné zajistit chod školství po stránce technické – opravit stávající školní budovy, postavit nové. Z personálního hlediska bylo nutné umístit adekvátně vzdělané učitele, učitelky a školní inspektory i do méně atraktivních lokalit, např. do venkovských obcí jižní Moravy, nebo na Slovensko, a v neposlední řadě bylo nezbytné rozvrhnout financování provozu škol, včetně platů pedagogů. Z části nově budovaný byrokratický aparát se v hospodářsky, sociálně i politicky napjaté poválečné době 70
potýkal s množstvím úředních záležitostí. Žáci, studenti i zaměstnanci škol čekali běžně na vyřízení svých žádostí několik měsíců. Vedení škol, místní a okresní školní rady byly přetížené, a to si uvědomovalo i nově zřízené Ministerstvo školství a národní osvěty, na něž se časem sami žadatelé začali obracet. Na druhé straně však podle informací ministerstva nevycházely školní rady žadatelům příliš vstříc a jednaly s nimi autokraticky. Žádoucí bylo, aby školní rady vnesly více dynamiky do svého úřadování, vyřídily jednotlivá podání ústně, nebo telefonicky, pakliže to odpovídalo meritu věci. Podle instrukcí ministerstva se úředníci měli při telefonickém vyřizování žádostí přesvědčit, zda skutečně jednají s dotčenou stranou, aby tak předešli zneužití informací, a pak žádost bez zbytečných formalit vyřídit. Podle ministerstva by „v tomto ohledu nebylo na škodu vnést do našeho prostředí trochu toho amerikanismu.“ První světová válka rozvrátila předválečnou společnost českých zemí a poválečné období nepřineslo v prvních letech mnoho klidu. Jedním z pozitivních znaků nové doby bylo bez pochyby lepší postavení žen, které si samy ženy pracně vydobyly během války, mimo jiné jako učitelky, zdravotnice, průvodčí městské pouliční dráhy nebo úřednice. Systém školství první Československé republiky navazoval v základech na tradice předválečného školství Rakouska-Uherska. Jeho jednotlivé součásti byly postupně státem modifikovány v zásadě k lepšímu, přestože se zúčastněné strany musely potýkat s mnoha obtížemi ekonomicky i politicky napjaté doby. Mgr. Ivan Puš, Ph.D. (*1987) působí na Katedře historie FF UP. Jeho specializací jsou sociální a kulturní dějiny. Obzvláště se zabývá školstvím a česko-německými vztahy v 19. století. ivan.pus@upol.cz
