Meditující a filozofující

FRANTIŠEK VŠETIČKA

Již od sklonku čtyřicátých let se v polském periodickém tisku, především v týdeníku Tygodnik Powszechny a v měsíčníku Znak, začaly objevovat básně a články podepisované pseudonymy Andrzej Jawień, Stanisław Andrzej Gruda a Piotr Jasień. Jen nepatrný okruh známých věděl, kdo je jejich autorem. Knižně podstatnou část těchto příspěvků poznala širší čtenářská veřejnost teprve roku 1980, kdy je krakovské nakladatelství Znak vydalo pod názvem Poezje i dramaty. Autorem byl Karol Wojtyla (1920–2005), kněz, bývalý krakovský arcibiskup a kardinál. V dané chvíli již druhým rokem papež nesoucí jméno Jan Pavel II.

Kniha Poezie a dramata zahrnovala Wojtylovy mladistvé básně, divadelní hry a články o divadle. Teprve s větším odstupem času se papež k poezii vrátil a k raným pracím přiřadil, nyní již pod jménem Jan Pavel II., rozsáhlou básnickou skladbu Římský triptych (Tryptyk rzymski, 2003).

Wojtylovy básně, psané převážně volným veršem, mají cyklický ráz. Běžně se štěpí do několika oddílů, a ty pak často na menší části. Tak např. Píseň o skrytém Bohu (Pieśń o Bogu ukrytym) se skládá ze dvou oddílů, z toho první zahrnuje 17 částí a druhý 16. Cyklický ráz tohoto druhu je pro Wojtylovu básnickou tvorbu příznačný.

Jeho poezie má filozofický, meditativní a náboženský charakter. Filozofická myšlenka proběhne u něho nečekaně, mnohdy v podobě jedné floskule. V cyklické skladbě Kamenolom (Kamieniołom) např. už v první strofě:

Poslouchej, když pravidelné bušení kladiv, tak velmi své, přenáším do lidských niter, abych zkoumal sílu úderů –poslouchej, elektrický proud roztíná kamenitou řeku –a ve mně roste, roste den za dnem, myšlenka, že celá velikost oné práce leží v lidském nitru.

Słuchaj, kiedy stuk młotów miarowy i tak bardzo swój przenoszę wewnątrz ludzi, by badać siłę uderzeń –słuchaj, prąd elektryczny kamienistą rozcina rzekę –a we mnie narasta myśl, narasta dzień po dniu, że cała wielkość tej pracy znajduje się wewnątrz człowieka.

Závěrečný verš vstupní strofy vtiskuje celé básni stěžejní filozofickou myšlenku. Cyklus o kamenolomu se přitom bezprostředně dotýká Wojtylova života. Na konci třicátých let začal na Jagellonské univerzitě v Krakově studovat polonistiku (nikoli teologii). Po vypuknití války byla univerzita zavřena, profesoři odvezeni do koncentračního tábora v Sachsenhausenu. Wojtyla z obav před nucenými pracemi v Německu začal pracovat v kamenolomu, který byl součástí chemické továrny na sodu Solvay v Borku Fałęckim v Krakově. Teologii přitom studoval tajně v Krakovském duchovním semináři.

Meditativní a náboženský ráz se na Wojtylově poezii projevuje od prvopočátku, zvýšenou měrou pak v pozdním Římském triptychu. Skladba je rozvržena do tří oddílů, z nichž druhý má meditativnost vepsánu přímo do titulu – Meditace nad knihou Genesis (Medytacje nad Księgą Rodzaju). V první části této Meditace rozjímá básník nad

Wadowice, Kościelna 7, rodný dům K. Wojtyly. Zdroj: archiv Františka Všetičky. Lublin, pomník Jana Pavla II. a St. Wyszyńského na nádvoří Katolické univerzity. Krakov, Tyniecka 10, kde žil K. Wojtyla. Zdroj: archiv Františka Všetičky.

schopností vidění, kterou je obdařen především První Vidoucí, tj Bůh:

Slovo – od věků vidění a od věků výpověď.

Ten, který tvořil, viděl – viděl, „že je to dobré”, viděl viděním jiným, než je naše,

On – první Vidoucí –

Viděl, ve všem nacházel nějakou stopu své Podstaty, své plnosti –

Viděl: Omnia nuda et aperta sunt ante oculos Eius –

Nahé a průzračné –

Pravdivé, dobré a krásné –

Viděl viděním tak jiným, než je naše.

Słowo – odwieczne widzenie i odwieczne wypowiedzenie. Ten, który stwarzał, widział – widział, „że było dobre”, widział widzeniem różnym od naszego, On – pierwszy Widzący – Widział, odnajdywał we wszystkim jakiś ślad swej Istoty, swej pełni – Widział: Omnia nuda et aperta sunt ante oculos Eius –Nagie i przejrzyste – Prawdziwe, dobre i piękne –Widział widzeniem jakże innym niż nasze.

Wadowice, gymnázium, které absolvoval K. Wojtyla. Zdroj: archiv Františka Všetičky. Wadowice, Kościelna 7, rodný dům K. Wojtyly. Zdroj: archiv Františka Všetičky.

Čiře náboženský ráz má potom Hora v zemi Moria (Wzgórze w krainie Moria), třetí oddíl Římského triptychu. Básník se v něm nechal inspirovat příběhem ze Starého zákona, v němž chaldejský Abram kráčí se svým synem na horu, aby zde vykonal oběť. Do biblického příběhu Wojtyla průběžné vkládá nábožensky zaměřené vložky:

Když rody a národy samy vytvářely své bohy, přišel Ten, který Je.

Vstoupil do dějin člověka

a odhalil mu Tajemství skryté od založení světa. Gdy ludy i ludzie sami sobie tworzyli bogów, przyszedł Ten, który Jest. Wszedł w dzieje człowieka i odsłonił mu Tajemnicę zakrytą od założenia świata.

Bylo-li již dříve řečeno, že Wojtylova poezie je meditativní, filozofická a náboženská, pak třeba dodat, že všechny tyto složky se v jeho díle prostupují a navzájem ovlivňují.

Karol Wojtyla byl rovněž dramatik. Dvě jeho nejhranější hry jsme shlédli v polovině osmdesátých let v Krakově. Drama Bratr našeho Boha (Brat naszego Boga) jsme viděli v Divadle Julia Słowackého a seděli jsme v jedné řadě spolu asi s dvacítkou jeptišek, což dodávalo představení za komunismu poněkud zvláštní atmosféru. Hra jedná o malíři Adamovi Chmielowském, který zaměnil své umění za službu neplnosprávným a postiženým. Jan Pavel II. jej za svého pontifikátu svatořečil, stalo se tak v týž den, kdy do lůna svatých byla přijata také Anežka Česká. Dnes je na krakovském předměstí kostel, jenž je mu zasvěcen. Druhou hru, Před zlatnickým krámem (Przed sklepem jubilera), jsme navštívili v krakovském Komorním divadle. Jak napovídá její podtitul, je to spíše meditace než drama.

Karol Józef Wojtyla se narodil 18. května 1920 ve Wadowicích. Rodný dům se nachází v Kościelné ulici 7; dnes je v něm od roku 1984 papežovo muzeum. Obecnou školu, tehdy pouze chlapeckou, navštěvoval v letech 1926–1930 rovněž ve Wadowicích; v současnosti je v budově městský úřad, stojí hned vedle hlavního kostela na náměstí (placu) Jana Pawła II. č. 23. V rodném městě absolvoval v letech 1930–1938 také gymnázium; dnes lyceum Marcina Wadowity v Mickiewiczově ulici 16. V Krakově jako posluchač univerzity a později jako dělník v kamenolomu bydlel v letech 1938–1944 v Tyniecké ulici 10. Po studiích teologie v Římě se roku 1954 habilitoval a začal přednášet filozofii na Katolické univerzitě v Lublině, od roku 1956 tam zastával funkci vedoucího katedry etiky. To je jeden z důvodů, proč mu na nádvoří Katolické univerzity odhalili sousoší, představující jeho setkání coby papeže s primasem kardinálem Stefanem Wyszyńským; autorem pomníku je Jerzy Jarnuszkiewicz.

František Všetička (* 1932) je literární teoretik, beletrista a překladatel. Zabývá se převážně českou, slovenskou a ruskou literaturou, ponejvíce její poetikou. Odbornou práci vyvažuje prací beletristickou a překladatelskou.

» fvseticka@seznam.cz