Meditující a filozofující FRANTIŠEK VŠETIČKA
J
iž od sklonku čtyřicátých let se v polském periodickém tisku, především v týdeníku Tygodnik Powszechny a v měsíčníku Znak, začaly objevovat básně a články podepisované pseudonymy Andrzej Jawień, Stanisław Andrzej Gruda a Piotr Jasień. Jen nepatrný okruh známých věděl, kdo je jejich autorem. Knižně podstatnou část těchto příspěvků poznala širší čtenářská veřejnost teprve roku 1980, kdy je krakovské nakladatelství Znak vydalo pod názvem Poezje i dramaty. Autorem byl Karol Wojtyla (1920–2005), kněz, bývalý krakovský arcibiskup a kardinál. V dané chvíli již druhým rokem papež nesoucí jméno Jan Pavel II. Kniha Poezie a dramata zahrnovala Wojtylovy mladistvé básně, divadelní hry a články o divadle. Teprve s větším odstupem času se papež k poezii vrátil a k raným pracím přiřadil, nyní již pod jménem Jan Pavel II., rozsáhlou básnickou skladbu Římský triptych (Tryptyk rzymski, 2003). Wojtylovy básně, psané převážně volným veršem, mají cyklický ráz. Běžně se štěpí do několika oddílů, a ty pak často na menší části. Tak např. Píseň o skrytém Bohu (Pieśń o Bogu ukrytym) se skládá ze dvou oddílů, z toho první zahrnuje 17 částí a druhý 16. Cyklický ráz tohoto 18
druhu je pro Wojtylovu básnickou tvorbu příznačný. Jeho poezie má filozofický, meditativní a náboženský charakter. Filozofická myšlenka proběhne u něho nečekaně, mnohdy v podobě jedné floskule. V cyklické skladbě Kamenolom (Kamieniołom) např. už v první strofě: Poslouchej, když pravidelné bušení kladiv, tak velmi své, přenáším do lidských niter, abych zkoumal sílu úderů – poslouchej, elektrický proud roztíná kamenitou řeku – a ve mně roste, roste den za dnem, myšlenka, že celá velikost oné práce leží v lidském nitru. Słuchaj, kiedy stuk młotów miarowy i tak bardzo swój przenoszę wewnątrz ludzi, by badać siłę uderzeń – słuchaj, prąd elektryczny kamienistą rozcina rzekę – a we mnie narasta myśl, narasta dzień po dniu, że cała wielkość tej pracy znajduje się wewnątrz człowieka.
