Romové na trhu práce

REIHE.VOLKSgRUPPENPOLITIK.UND.MINDERHEITENFORSCHUNg.–.BAND.3

Rastislav Báchora / Marcus Strohmeier (Hg.)

Romové na trhu práce

Mapování problémů a perspektivy Příspěvky, které zazněly na konferenci na téma „Romové na trhu práce – jak překonávat diskriminaci“ v červnu 2011 za účasti Rakouska, České republiky a Slovenska

Tato publikace vychází v řadě

„Politika národnostních skupin

a výzkum menšin“ vydávané

Archivem sociálních hnutí

Foto: © El Morsi Na fotce je zobrazena výroba těstovin v Hosticích.

Pod heslem „Práce místo žebroty“ vyrábí od r. 2007 ve slovenské obci Hostice 14 žen převážně romského původu každý měsíc 1000 balení těstovin „VinziPasta“.

Bližší informace o tomto projektu obdržíte u spolku Vinzenzgemeinschaft Eggenberg (Lilienthalgasse 20, 8020 Graz, tel.: 0316 / 58 58 00, www.vinzi.at).

Obsah

Předmluva, Clemens Schneider.....................................................................................7 K publikaci, kterou držíte v rukou, Rastislav Báchora........................................9

PRVNÍ ČÁST 1. Referáty a prezentace............................................................................................ 13 1.1. Znázornění problému z hlediska rakouských Romů Rudolf Sarközi............................................................................................................. 13 1.2. Opatření EU na zlepšení integrace Romů László Andor................................................................................................................ 19 1.3. Romové jako ohrožená menšina v EU Hannes Swoboda....................................................................................................... 22 1.4. Problémy Romů na Slovensku Peter Pollák.................................................................................................................. 24 1.5. Příklady úspěšných projektů s Romy Wolfgang Pucher........................................................................................................ 29 1.6. Občanská společnost v České republice – IQ Roma servis Wail Khazal.................................................................................................................. 39 1.7. Shrnutí Rudolf Sarközi............................................................................................................. 47

DRUHÁ ČÁST 2. Pódiová diskuse........................................................................................................ 51 2.1. Úvodní slova účastníků diskuse.......................................................51 Hubert Přibyl......................................................................................................... 51 Igor Kmeťo............................................................................................................. 54 Miloš Nešpor......................................................................................................... 55 Petr Šulc................................................................................................................. 57

Petr Svojanovský.................................................................................................. 59 Verena Fabris........................................................................................................ 60 2.2. Tematické prohloubení............................................................................... 64 2.3. Dotazy z publika............................................................................................ 72 2.4. Závěrečná vyjádření..................................................................................... 78 3. Slovo na závěr, Marcus Strohmeier...................................................................... 81 4. Příloha........................................................................................................................... 83 4.1. Představení zastoupených organizací.................................................. 83 4.1.1. Kulturní spolek rakouských Romů, dokumentační a informační středisko Rudolf Sarközi....................................................................................................... 83 4.1.2. Občanské sdružení na podporu a rozvoj regionů Peter Pollák........................................................................................................... 87 4.1.3. Vincentini vyplňují sociální mezery Wolfgang Pucher................................................................................................. 92 4.1.4. IQ Roma servis Wail Khazal........................................................................................................... 95 4.1.5. Nová naděje Igor Kmeťo............................................................................................................. 98 4.1.6. Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS) Petr Šulc................................................................................................................. 99 4.1.7. Muzeum romské kultury Petr Svojanovský................................................................................................ 101 4.1.8. THARA – projekt rakouské charitativní organizace Volkshilfe Österreich Verena Fabris...................................................................................................... 104 4.1.9. Iniciativy mezi evangelickými farnostmi Hermann Reining.............................................................................................. 108 4.2. Přístup k Romům a názory na ně.......................................................... 110 5. O referentech........................................................................................................... 112

Předmluva Clemens Schneider

V Evropské unii patří deset až dvanáct milionů Romů, kteří zde žijí, k největším etnickým menšinám. Romové jsou konfrontováni se společenským znevýhodněním, projevujícím se diskriminací a vyloučením ze společnosti. V každodenním životě se musejí potýkat s nezaměstnaností, chudobou a pouze omezeným přístupem ke vzdělávacím zařízením.

Rakouský odborový svaz (ÖGB) se v rámci platných úprav, kterých bylo v podnicích, oborech anebo v rámci sociálního partnerství dosaženo, popř. které v legislativní rovině spoluutvářel, vždy a za všech okolností zasazuje za zájmy všech zaměstnanců bez výjimky – ať už se v Rakousku narodili, do Rakouska se přistěhovali anebo pracují v příhraniční oblasti. Údaje získané na trhu práce jednoznačně svědčí o tom, že integrace Romů je ve všech členských státech EU nedostatečná – důsledkem jsou pak mimořádně špatné životní podmínky. Znamená to tedy, že se tu musí ještě hodně učinit. V tomto ohledu jsou nadmíru důležité iniciativy, které nejenže na tento nepřístojný stav poukazují, podněcují přeshraniční dialog a spolupráci a vnášejí do této oblasti i jistý pokrok, které ale také významnou mírou přispívají k mezinárodní solidaritě.

Bezpodmínečně nutným předpokladem pro lepší reálný život Romů je nastolit rovné šance a důsledně stíhat jakoukoli formu diskriminace. K tomu jsou nutná jak strukturní opatření, tak i osvětová práce a vzdělávání. Teprve potom budou Romové skutečně schopni utvářet svůj život za férových podmínek a bez předsudků – což je právo, na které si dělá nárok každý z nás. I proto musíme nasadit své síly a bojovat za to, aby na toto právo měli samozřejmý nárok i všichni ostatní, především pak znevýhodněné menšiny.

Romové na trhu práce

|

7

Ze širší perspektivy bych chtěl rovněž naléhavě apelovat na povědomí každého z nás. Spravedlivé životní podmínky představují důležitý pilíř sociálního míru v Evropě: Pouze budeme-li dbát na to, aby se nám všem, zvláště pak ale etnickým menšinám, dařilo dlouhodobě dobře, jedině pak si můžeme být skutečně jistí, že žijeme v takové Evropě, která umožňuje důstojný život pro všechny.

8

|

Reihe Volksgruppenpolitik und Minderheitenforschung – Band 3

K publikaci, kterou držíte v rukou Rastislav Báchora

Tento konferenční svazek prezentuje příspěvky referentů a účastníků diskuse, kteří se 21. června 2011 zúčastnili konference na téma „Romové na trhu práce – jak překonat diskriminaci“ Rakouského odborového svazu (ÖGB). Tato konference se konala v rámci přeshraničních projektů ZUWINS (budoucí oblast Vídeň, Dolní Rakousko, jižní Morava) a ZUWINBAT (budoucí oblast Vídeň, Dolní Rakousko, Bratislava a Trnava), jež vznikly z iniciativy Marcuse Strohmeiera.

Stále úžeji srůstající a spojující se Evropa nabízí zaměstnancům mnoho šancí, představuje ale také velkou výzvu. Především znevýhodněným menšinám, jako jsou Romové, musí ti, jež činí politická rozhodnutí i rozhodnutí na úrovni občanské společnosti, věnovat intenzivnější pozornost a pozitivně tak nasměrovat budoucí vývoj. Životní podmínky Romů jsou přitom hlavně ovlivňovány překážkami na trhu práce.

Těžiskem konference byla rovněž problematika trhu práce při zohlednění romské problematiky. Zvláštní dík zde budiž vysloven oběma koordinátorkám projektu Mgr. Lucii Kratochvílové (ZUWINS) a Dr. Haně Blažičkové (ZUWINBAT) za jejich pomoc při realizaci konference.

Přeshraniční projekty ZUWINS a ZUWINBAT specificky přistupují k uvedené tématice nejen proto, že se snaží prohlubovat společensko politické vazby lidí v příhraničních regionech, ale jsou především iniciátorem spolupráce mezi Rakouskem, Českou republikou a Slovenskem. Na jedné straně je tak možné posuzovat důležité politické vývojové trendy na trhu práce i za hranice regionu, který projekt zahrnuje, na druhé straně mohou odborářská opatření vhodným způsobem senzibilizovat pro Romové na trhu práce

|

9

vnímání romské problematiky i široké vrstvy obyvatelstva. Jak ZUWINS tak i ZUWINBAT jsou financovány z Evropského fondu regionálního rozvoje (ERDF) a rakouského spolkového ministerstva práce, sociálních věcí a ochrany spotřebitelů (BMASK) a jsou realizovány na bázi strategického partnerství mezi Rakouským odborovým svazem (ÖGB), Českomoravskou konfederací odborových svazů (ČMKOS) a Konfederáciou odborových zväzov Slovenskej republiky (KOZ SR).

Nejdůležitějším cílem projektu je optimalizovat spolupráci mezi všemi, kdo se účastní utváření trhu práce v geografickém prostoru spolkových zemí Vídeň, Dolní Rakousko a regionů jižní Morava, Bratislava a Trnava. Důležitý aspekt představuje rovněž zprostředkování informací zaměstnancům ve všech otázkách přeshraničního zaměstnání.

10

|

Reihe Volksgruppenpolitik und Minderheitenforschung – Band 3

První část Moderuje Michal Vlasák

1. Referáty a prezentace 1.1. Znázornění problému z hlediska rakouských Romů Rudolf Sarközi

Srdečně Vám děkuji za pozvání. Stručně představen jsem byl již na začátku. Chtěl bych ještě dodat, že sám jsem již přes 40 let člen odborů. Pracuji pro magistrát města Vídně, jsem zaměstnancem magistrátních podniků v oddělení MA 18 Odvoz komunálních odpadů, péče o vzhled ulic, životní prostředí atd.

Svou činnost v odborech jsem ukončil, protože jsem byl konfontován s novým úkolem ve fázi, kdy docházelo k uznávání Romů jakožto národnostní skupiny v Rakousku.

Uvědomujeme si, jaké utrpení nám způsobili nacisté. Já sám jsem se narodil v jednom rakouském koncentračním táboře.

Vím, co je to chudoba, protože když se člověk narodí a vyrůstá v chudobě, tak ji vidí úplně jinak, než ten, kdo jí naštěstí nikdy nepoznal. Myslím, že by se náš stát měl stydět za to, že potřebuje zákony nařizující zákaz žebrání, zákony na to, aby chudobu nebylo vidět. Není samozřejmě zrovna příjemné stát před regály, prohýbajícími se nad záplavou zboží, a být přitom konfrontován s člověkem, který žebrá o něco k jídlu na přežití.

Mnohé to uráží a říkají: „To musel někdo zorganizovat.“ Věcná podstata se tím jedním šmahem paušálně kriminalizuje. Když čtyřčlenná anebo pětičlenná rodina přicestuje do Rakouska, například ze Slovenska anebo Rumunska, a pokouší se zlepšit si životní podmínky tím že žebrá, tak je na to hned pohlíženo jako na organizovanou kriminalitu a trestný čin. Místo aby se těmto lidem poskytla možnost pracovat, čímž by se této očividné a pro mnohé na pohled tak nepříjemné chudobě zabránilo, je vydán zákonný zákaz žebrání. Musíme se také bezpodmínečně podívat na země, odkud tito žebráci přicházejí. Protože právě Romové na trhu práce

|

13

tam je chudoba největší a především tam se musí zlepšit život Romů.

Jakožto Rakušan se v žádném případě nechci vměšovat do záležitostí našich sousedních zemí. Myslím, že tady žijí aktivisté, kteří jsou mnohem lépe než já informováni o problémech Romů v dotyčných státech. Ovšem Rakušané a Vídeňané, kteří se z denního tisku nebo přes internet dozvídají, co se v sousedních zemí okolo Romů odehrává, se mě často ptají, co si o tom myslím. Seznámil jsem se situací přímo na místě, protože jsem před několika lety byl v Košicích a na vlastní oči jsem tam spatřil tu bídu. V Maďarsku a také na Balkáně jsem navštívil několik osad a musím říci, že rakouské poměry jsou ve srovnání s tím doslova rajské.

V pracovní oblasti se u nás také vyskytnou problémy s příslušníky mé generace anebo generace mých dětí, protože jsme neměli možnost vzdělání, kterou nakonec neměly ani naše děti. Ale příští generace má ve srovnání s majoritní společností stejné šance. Mohou chodit do školy, mohou odmaturovat. Také můj devatenáctiletý vnuk má zrovna před sebou maturitu a ví, že ji zvládne. A to je důležité, to má význam, protože on už se může postavit za svou národnostní skupinu a nemusí se skrývat. Není jednoduché popsat naši identitu. Ale já s tím nemám problém. Nikdy jsem neměl problém s tím hlásit se ke svým. Ani v dobách, kdy jsem vyrůstal v Burgenlandu.

Co nám kdysi scházelo, byl přístup k práci a ke společnosti.

O tomto vyčlenění mnozí vůbec neví, není veřejně známo, a proto jsem se vždycky snažil na tyto problémy upozorňovat.

Uplynulou sobotu jsme slavili 20leté výročí kulturního spolku rakouských Romů, jemuž po celou dobu jeho existence předsedám. Ještě o dva roky dříve jsem s přáteli v Oberwartu založil vůbec první romský spolek v Rakousku. A díky založení těchto spolků jsme se také politicky zformovali a již mnohého 14

|

Reihe Volksgruppenpolitik und Minderheitenforschung – Band 3

dosáhli. V Rakousku v současné době existuje šest uznaných národnostních skupin: Maďaři, Chorvati, Češi, Slováci, Slovinci a my, Romové. To znamená, že naše existence, naše mateřština jsou chráněny státem a stát nás také finančně podporuje – ovšem ne tak, aby to stačilo, jak jsem již několikrát zdůrazňoval.

Finanční pomoc bohužel nebyla za posledních deset let ani jednou zvýšena. Ale přátelé mně před několika dny potvrdili, že kdybychom nebyli uznaná národnostní skupina, museli bychom jít každý rok v pravém slova smyslu žebrat, abychom získali finance. A tak aspoň víme, že můžeme každý rok s danou částkou počítat a z toho profituje naše mládež.

O mládež jsme začali pečovat i mimo školu. Naši mladí nemají deficity pouze ve své mateřštině, ale také v němčině. Důležité je chránit nejen svou mateřštinu, o tom jsme přesvědčeni, ale mít také předpoklady pro to, obstát v jazyku země, ve které žijeme. Němčina je pro naše děti a pro všechny, kdo v této zemi žijí, mimořádně důležitá. A právě tady se nám také podařilo získat odpovídající podporu státu, takže tuto mimoškolní péči o mládež můžeme u nás v jižním Burgenlandu provádět již téměř dvacet let. Ve Vídni tato nabídka rovněž už několik let existuje.

I v jiných státech jsou Romové finančně podporováni, existují však obrovské rozdíly mezi jednotlivými zeměmi, ve kterých Romové žijí. Na rozdíl od Rakouska se jim tam nedostává odpovídající podpory.

Romové z Balkánu, tzn. z bývalé Jugoslávie, nepocházejí ze členského státu Evropské unie a mnozí z nich žijí již od počátků vlny příchodů tzv. „gastarbeiterů“ také u nás, v Rakousku. Já sám jsem měl na magistrátu několik kolegů, kteří tenkrát v 60tých letech přišli do Rakouska jako gastarbeiteři a podařilo se jim dobře začlenit do společnosti. Cítí se být Vídeňany, popř. Rakušany a mají rakouské státní občanství. Jiní, kterým se nedaří tak dobře, jsou Romové, kteří byli donuceni prchnout při etnických konfliktech na Balkáně. Najednou přestali Romové na trhu práce

|

15

být Jugoslávci, Chorvati, Srbové, Makedonci. Nejhorší to bylo v Kosovu. Romové z Kosova ještě dnes trpí tím, že jsou repatriováni do jejich takzvané domoviny. Tam však už nenacházejí nic z toho, co jim kdysi patřilo. Nejdříve vyhnali Srbové Albánce.

Dnes vyhánějí Albánci Romy. To je jen stručná reportáž o daném stavu.

A k tomu se teď samozřejmě přidávají požadavky, které jsou kladeny na stát, na nás samotné, ale i na Evropskou unii.

Nemůžeme říkat, že Evropská unie je zodpovědná za všechno.

Ale tato obrovská rodina států může jeden či druhý stát vystavit tlaku a žádat, aby se přestaly dít jisté věci. Myslím teď konkrétně zdi, které se stavěly v České republice. Ale i násilí, které nejdnou skončilo smrtí, a které se často prezentuje, jako by se jednalo jenom o historky z tzv. mokré čtvrti a Romové si prý za to nakonec mohou stejně sami. Anebo mě napadá Maďarsko, kde pochodovaly gardy, které v minulosti dokonce Romy zabíjely a mnoho dalších podobných případů.

Opravdu nechci tyto státy obviňovat z toho, že vůbec nic nedělají. Ale pravděpodobně toho stále dělají příliš málo.

Je třeba, aby lidé dostali přístup ke vzdělání a zároveň žili v lepších bytových poměrech. Zdraví je samozřejmě na prvním místě. Když je člověk zdravý, má lepší byt a vzdělání a pak i lepší šance na trhu práce. Ale i trh práce musí být strukturován tak, aby se v oblastech, kde žijí Romové, také usídlovaly podniky. V této souvislosti bych chtěl požádat odbory, aby přijímaly naše mladé lidi do podniků, aby je vzdělávaly a poskytly jim možnost pracovat na předních místech. Rovněž by měly být vytvořeny podmínky pro to, aby člověk mohl být samostatný a pracovat na vlastní pěst.

Osobně se snažím, kde mohu a hovořil jsem už i v Evropské radě ve Štrasburku a pokoušel se vytvořit odpovídající možnosti i touto cestou. Francouzský prezident, náhodou můj jmenovec, 16

|

Reihe Volksgruppenpolitik und Minderheitenforschung – Band 3

minulý rok tisícům Romů poskytl apanáž, cestovné, a vykázal je z Francie. Na druhé straně to vedlo k tomu, že se dostalo více pozornosti na veřejnosti. Komisařka Vivian Redingová na to okamžitě reagovala a francouzský postup zastavila. Diskuse však pokračuje. Každá země musí do konce roku 2011 vypracovat strategický dokument a prezentovat, jaká opatření pro svou národnostní skupinu Romů činí. Já jsem za náš spolek a jakožto předseda rady pro národnostní skupiny obdobný dokument vypracoval již v roce 2007. Zaslal jsem ho do Bruselu a do Štrasburku a jasně jsem sdělil také Barrosovi, co chceme a co potřebujeme. Je samozřejmé, že se tyto země bez našich lidí nemohou obejít. Nebude k ničemu, když začneme rozdělovat seshora dolů podle zásady zalévací konve a dotyční lidé nebudou schopni rozpoznat význam, který to vše má. Chápu, že když někdo žije po desetiletí nebo dokonce po celá staletí na okraji společnosti, že pak třeba není schopen celou situaci správně posoudit. Všechno potřebuje svůj čas a nejdřív je třeba vybudovat základy, na kterých budeme stavět. Také budoucnost Romů nespočívá v rukou mé generace, ale bude dílem generace našich synů, popř. vnuků a právě zde vidím velké šance.

Jen je třeba se jich chopit. A nestydět se za svou národnostní skupinu. V ekonomice, ve vědě a ve všech ostatních oblastech života jsme stejně dobří anebo stejně špatní jako tzv. většinová společnost.

Velice bych si ale také přál, aby i v sousedních zemích existovala obdobná spolupráce. V Rakousku se zástupci všech šesti národnostních skupin pravidelně třikrát až čtyřikrát v roce setkávají, diskutují a snaží se dohodnout na požadavcích vůči vládě. Myslím, že je to mimořádně důležité a proto vždy naše lidi povzbuzuji, aby se etablovali ve společenských strukturách. Měli by vstoupit do odborů a do politiky a sami tak převzít odpovědnost.

Udělal jsem to ve Vídni. Byl jsem deset let v komunální politice a vykonával svůj mandát nejen pro Romy. Angažoval jsem se ve vídeňské sociální demokracii. Při takové činnosti může Rom Romové na trhu práce

|

17

dokázat, že je schopný něco změnit. Když se dnes podíváme do parlamentů, rakouský nevyjímaje, je barva pleti stále ještě problém, protože „bílí“ poslanci stále jednoznačně převažují. Ale na radnicích i v parlamentech již jsou aktivní i zástupci, kteří vyznávají jiná náboženství a přišli k nám z jiných kontinentů, popř. zemí. Jsem přesvědčen o tom, že tady se mohou pro svou národnostní skupinu udělat nejvíc.

Budiž proto na tomto místě vysloven tento apel: Nemohu ani nechci slibovat nic převratného, to by bylo troufalé, ale zkušenosti, které jsem získal, velice rád předám dál. Napsal jsem dvě knihy, jedna z nich vyšla před třemi lety a tematizuje pronásledování naší národnostní skupiny až do okamžiku jejího uznání. Nacisté nás silně zdecimovali, tato doba představuje nadmíru smutnou kapitolu v naší historii. Má poslední kniha vyšla teprve minulý týden. Prezentuji v ní 20 let úspěšné práce v kulturním spolku rakouských Romů. Na tomto místě bych rád svou přednášku ukončil a poděkoval vám za pozornost. Rád s vámi zůstanu ještě celý den, ochotně se zúčastním diskuse a poskytnu další informace. Děkuji mnohokrát.

18

|

Reihe Volksgruppenpolitik und Minderheitenforschung – Band 3

1.2. Opatření EU na zlepšení integrace Romů László Andor

(Zdravice přes video) Vážené dámy a pánové!

Bohužel se nemohu zúčastnit Vaší konference osobně, těší mě však, že Vám mohu zprostředkovat pozdrav alespoň prostřednictvím tohoto videa. Chtěl bych využít příležitosti a hovořit o naší aktuální práci v oblasti sociálního začleňování romské populace, jež je zásadním tématem pro Evropskou komisi i pro mě osobně.

Romové představují největší evropskou etnickou menšinu, jež po staletí žila na okraji společnosti, kočovala po Evropě a tábořila na periferiích našich měst a vesnic. Jsem naprosto přesvědčen o tom, že způsob, jakým společnost zachází se svými nejméně privilegovanými členy je měřítkem její civilizovanosti. Rovněž zastávám názor, že pomoc poskytovaná romské populaci při hledání práce, která je krokem k integraci do společnosti, je důležitá nejen z ekonomického hlediska, ale že je to morální imperativ dnešní doby.

Jak pravděpodobně víte, přijala v dubnu Komise návrh pro evropský rámec národních strategií pro integraci Romů. Tuto iniciativu Komise odsouhlasilo 27 ministrů práce a sociálních věcí. Dohodli se, že na konci roku budou prezentovány jednotlivé národní strategie a systémy integračních opatření.

Soustředí se na čtyři klíčové oblasti: přístup ke vzdělání, zdravotní péče, bydlení a zaměstnanost. Činnost Komise v oblasti Romů se nachází v souladu s evropskou strategií 2020 a zaměřuje se na integraci, která je podložena jasnými cíli pro zaměstnanost, sociální začlenění a vzdělání.

Romové na trhu práce

|

19

Evropský cíl zaměstnanosti 2020 vyžaduje, aby 75% populace ve věku od 20 do 64 let vykonávalo zaměstnání. Zaměstnanost Romů je však výrazně nižší než zaměstnanost zbytku populace.

Takové plýtvání lidského potenciálu si rozhodně nemůžeme dovolit, chceme-li do roku 2020 vytvořit inteligentní, dlouhodobě udržitelnou ekonomiku, zahrnující všechny vrstvy obyvatelstva. Dosažení sociální inkluze Romů vyžaduje pevnou a trvalou podporu všech členských států. Úřady práce mohou pomáhat při získávání Romů pro trh práce tím, že je budou oslovovat, informovat je a nabízet jim personalizované služby jakožto důležitý první krok k jejich integraci do systémů vzdělání a zaměstnanosti.

Dovolte mi, abych citoval úspěšný příklad z praxe bulharských úřadů práce, který by mohly následovat všechny členské státy.

Zahrnuje partnerství se zaměstnavateli, sociálními partnery, lokálními a regionálními úřady a nevládními organizacemi a soustředí se na nábor a vzdělávání mediátorů pro trh práce, jejichž úkolem je informovat romské komunity a povzbuzovat neaktivní Romy, aby se registrovali na úřadech práce. Program k tomu dokázal přimět již téměř 12 000 Romů. Poskytoval základní kurzy gramotnosti, matematických znalostí, profesních školení, poradenství a odborné orientace a jeho zásluhou se více než 1500 Romům podařilo najít zaměstnání. Evropská podpora pro romské komunity je poskytována z evropských strukturálních fondů a Eropské facility mikrofinancování Progress. Politika soudržnosti celkově poskytuje významnou podporu evropským regionům. Pro současné období 2007 – 2013 bylo mezi 27 členské státy alokováno přibližně 350 miliard eur, vyhrazeny tedy byly značné prostředky a musíme zajistit, aby jich bylo plně využito. Konkrétně mám na mysli více investic do iniciativ uvnitř romských komunit. Máme tedy mnoho plánů i úspěšné projekty, ale přímo na místě se mnoho nezměnilo. A to je třeba zlepšit. Evropské facility mikrofinancování podporují zakládání vlastních podniků, což je důležitá aktivita, přispívající 20

|

Reihe Volksgruppenpolitik und Minderheitenforschung – Band 3

k vytváření pracovních míst. Nabízí lidem šanci využívat svých schopností a uchopit budoucnost do vlastních rukou a právě romské komunity patří mezi příjemce těchto fondů. Dámy a pánové, cesta ke společenskému začlenění Romů je sice kamenitá a trnitá, posetá překážkami, je ale naší povinností se po ní vydat. Jsem přesvědčen o tom, že tato konference může velkou mírou přispět k začlenění Romů do naší společnosti a pomůže nám dosáhnout společných úspěchů. Přeji vám i vaší konferenci hodně zdaru!

Romové na trhu práce

|

21

1.3. Romové jako ohrožená menšina v EU Hannes Swoboda

(Zdravice přes video) Chtěl bych srdečně přivítat všechny účastníky konference o romských otázkách. Už od svých začátků v Evropském parlamentě jsem se touto otázkou opakovaně zabýval, zčásti společně s Rudolfem Sarközim, který se právě v Rakousku velice angažoval.

Romská problematika se samozřejmě netýká pouze Rakouska, České republiky a Slovenska, ale celé Evropy. Stále zde zaznamenáváme výrazné nedostatky. Ať už se jedná o pracovní místa, potažmo nezaměstnanost, ať jsou v popředí výchovné, zdravotní anebo bytové otázky, v mnoha případech se všechny tyto problémy koncentrují v romské populaci. Často přitom vzniká začarovaný kruh, který se nám zatím nedaří úplně prolomit. Romská problematika je přirozeně také otázkou sociální problematiky v Evropě. A bylo by jistě špatné, kdybychom činili něco pouze pro Romy a ne všeobecně pro sociálně slabé vrstvy.

V Evropě se musí všeobecně učinit více pro to, aby bylo k dispozici větší množství pracovních míst a pracovních příležitostí.

Ovšem že existuje faktor diskriminace Romů z důvodu jejich etnické příslušnosti.

V Evropském parlamentu jsme při různých misích viděl hrozné věci. Situace, které bychom v dnešní Evropě nikdy nepovažovali za možné. A proto je neustále důležité poukazovat na romské otázky a podněcovat nové iniciativy. A právě zde se snažíme Komisi podporovat. Dokonce ji vyzýváme, aby se ještě více angažovala v pomoci jednotlivým zemím. Rozumí se však samo sebou, že musí činit více i samotné členské země, jednotlivé regiony a také města.

22

|

Reihe Volksgruppenpolitik und Minderheitenforschung – Band 3

Neboť existují příklady, které dokumentují, že je možné vyprostit se z této pasti a činit něco pro integraci Romů ve společnosti.

Z těchto pozitivních příkladů musíme čerpat, chceme-li v Evropě a zvláště v sousedních zemích Rakouska poskytnout Romům takový prostor ve společnosti, který jim náleží. K integraci ve společnosti patří samozřejmě především integrace na pracovišti. Závěrem bych vám chtěl popřát zajímavou konferenci.

Romové na trhu práce

|

23

1.4. Problémy Romů na Slovensku Peter Pollák

Úvodem bych chtěl srdečně poděkovat za možnost hovořit k vám na této konferenci. Dámy a pánové, je pravda, že se Romové od většinové společnosti v Evropě liší svou barvou pleti, svou kulturou, tradicemi a filozofií. Ale podle mého názoru neexistuje žádný důvod, proč by se Romové a Neromové měli chovat odlišně na trhu práce. Mnozí zastávají názor, že Romové na trhu práce vykazují jiné chování než většinová společnost, to ale není pravda.

Zkušenosti ze zahraničí ukazují, že Romové v jiných státech, např. ve Velké Británii, našli zaměstnání, což se na Slovensku děje jen velice zřídka. Můžme proto konstatovat, že se Romové od Neromů na trhu práce vůbec neliší. Na Slovensku vládne mezi Romy obrovská chudoba a hlavní příčinou této situace je nezaměstnanost. Romové jsou nezaměstnaní, protože nemají dostatečné vzdělání. Tato skutečnost souvisí s tím, že Romové mají jinou barvu pleti a míra nezaměstnanosti je proto v romských osadách mimořádně vysoká. Na Slovensku je v průměru zaměstnán jen každý desátý Rom. Hovoříme-li o chudobě na Slovensku, tak ta je v romských osadách dědičná.

Když jsou rodiče chudí, pak je velice pravděpodobné, že se ani syn či dcera a dokonce ani vnuk či vnučka z této chudoby nevymaní. Důsledkem této situace je, že vznikají nejrůznější sociologicko-patologické jevy, které primárně souvisí s chudobou, ne však s etnikem samotným. Jakmile je člověk chudý, je velice pravděpodobné, že ve společenství dojde k výskytu negativních jevů.

Situaci diskriminace Romů znázornil ve své studii velice dobře pan Anton Marcinčin, který je v současné době poslancem za křesťanské demokraty KDH ve slovenském parlamentu. V 24

|

Reihe Volksgruppenpolitik und Minderheitenforschung – Band 3

této studii, vypracované v roce 2009, prezentuje, jak vysoké jsou národohospodářské náklady společenského vyčlenění Romů. Podle odhadů studie by začlenění Romů do společnosti přineslo ročně přírůstek hrubého domácího produktu ve výši 7 až 11 procent. Hlavním důvodem vysokých úspor nejsou úspory sociálních služeb, ale posílení pracovní síly a tím zvýšení hrubého domácího produktu. Kdyby byli Romové na Slovensku lépe integrováni na trhu práce, nejen že by došlo k vyšším úsporám formou nevyplácených sociálních dávek, ale zvýšil by se i hrubý domácí produkt. Sociální vyloučení Romů na Slovensku tak pro stát znamená enormní finanční ztráty.

Vysoké náklady za sociální dávky, vzdělání a za zdravotní péči stejně jako nepřímo nevyrobený a nespotřebovaný hrubý domácí produkt stát zatěžují ještě navíc. Potenciál pracovní síly Romů zůstává dodnes nevyužit. Již v roce 2008 mohla být míra zaměstnanosti o 7 procent vyšší a v roce 2025 by dokonce mohlo být možné dosáhnout nárůstu o 10 procent. Velikost potenciálně využitelné pracovní síly povede ke zvýšení hrubého domácího produktu. Podle odhadů této studie ponesou velkou část tohoto potenciálu slovenští Romové. Což bude mít význam, protože demografická křivka většinové populace na Slovensku klesne. Ale ne u Romů, kde demografická křivka poroste. Lze předpokládat, že v roce 2030 Romové obsadí výraznou část trhu práce na Slovensku. Podíl Romů v produktivním věku stoupne o 11 procent, z čehož vyplývá, že zaměstnaní Romové by mohli výrazně snížit deficit prvního důchodového pilíře. Počet plátců dávek klesne a počet příjemců dávek stoupne. V roce 2030 by tak právě Romové svými dávkami mohli posílit sociální fond.

Na Slovensku se dosavadní vlády chopily otázky Romů a samozřejmě se zabývaly také otázkou nezaměstnanosti, protože situace v této oblasti je katastrofální. Od pádu komunistického režimu činí na Slovensku míra nezaměstnanosti mezi Romy 90 až 95 procent. Od roku 1989 stoupá počet Romů, Romové na trhu práce

|

25

kteří nejsou schopni v dostatečné míře uspokojit své životní potřeby. Jestliže tedy srovnáme rok 1989 se současností, máme dnes více zchátralých osad, více nezaměstnaných a více osob se zdravotními problémy. A také více analfabetů. Dosavadní slovenské vlády tedy doposud nenalezly žádná vhodná politická opatření na zlepšení situace Romů. To neznamená, že by vůbec neexistovala ochota něco změnit. Vlády měly snahu, ale výsledek byl nulový, a to ne proto, že by Romům nechtěly pomoci, ale neučinily správná politická opatření. Navíc Romové až do dnešního dne nemají možnost aktivně participovat na politickém životě. Každá vláda ve svém programovém prohlášení deklarovala romský problém jako svou nejvyšší prioritu. Ale až do dnešního dne se žádná vláda nepustila do tohoto problému s plnou zodpovědností. A k tomu se přidává další problém: někteří členové vlády a stran, které jsou součástí politického systému, se chovají velice populisticky. Politikou namířenou proti Romům chtějí přilákat nové voliče. Mnoho voličů má bohužel negativní názor na veškerá témata v souvislosti s Romy.

Co se týče aktuální politiky vlády, je nutno říci, že má pro oblast romských otázek doposud nejlepší program. Naneštěstí však byly v prvním roce její vlády v souvislosti s Romy zveřejněny pouze negativní zprávy, zkušenosti a hlášení. Do romských osad má být vysíláno více policistů. Sociální dávky Romů by se měly zkrátit a lépe kontrolovat. Tak vypadají hesla aktuální vlády.

A všechno to pozitivní, co bylo definováno v programovém prohlášení, v posledním roce vůbec neproniklo na povrch.

Mnozí zástupci této vlády již mají jisté zkušenosti s romskou problematikou, ale přesto se jim nepodařilo problémy vyřešit.

Všichni, kdo se tomuto tématu doposud věnovali, prohlašovali, že se Romové musejí účastnit politického života. Ovšem tuto účast jim nezajistili. Bylo rozhodnuto, že Romové mají být aktivní v různých politických grémiích. Končí tam však jako 26

|

Reihe Volksgruppenpolitik und Minderheitenforschung – Band 3

asistenti nebo pomocní dělníci, a to nebyl náš cíl. Romové musejí přispívat k hledání politických řešení a postoupit na vedoucí politická místa, protože jinak nikdy nebudou schopni ovlivnit další vývoj. Musíme politiku posunout o stupeň výš a romskou problematiku umístit na vyšší úroveň. Současný problém na Slovensku a i v ostatních evropských zemích je, že různí političtí zástupci slovo Rom modifikují, zamlžují a chtějí tento pojem nahradit jinými slovy. Na Slovensku jsou Romové popisováni jako sociálně vyčleněné nebo vyloučené osoby. Tento terminologický opis však Romy nevystihuje přesně. Romové jsou konfrontováni s celou řadou speciálních problémů, které je nutno respektovat. Když si má podnikatel vybrat pro určité pracovní místo ze dvou osob - mezi Romem a Neromem se stejným vzděláním, vybere si Neroma. Nelze činit žádná všeobecná opatření pro sociálně vyčleněná společenství s úmyslem, aby měly přímý dopad na Romy. Není to prostě možné. Na Slovensku existují již dvacet let aktivity, které různými programy podporují podnikatele v této oblasti. Neměly však žádný vliv na situaci Romů na trhu práce. Naopak, nezaměstnanost narůstá každým rokem. Tento problém je nutno řešit zodpovědně, otevřeně a přímo. V první řadě nelze Romy stavět do jedné řady s ostatními sociálně vyloučenými skupinami. Na to by politika měla dbát. Jestliže chceme změnit život Romů k lepšímu, musíme politiku přesně definovat a to se na Slovensku doposud nepodařilo.

Pokusím se ještě jednou shrnout, co jsem řekl: Jestliže si někdo myslí, že se Rom na trhu práce chová jinak, tak to není pravda.

Neexistuje žádný důvod, proč by se Romové a Neromové měli na trhu práce chovat odlišně. Na Slovensku se mluví o tom, že se neumíme přizpůsobit, nemáme pracovní morálku a nejsme schopni dodržovat pracovní disciplínu. V zahraničí se nám však najednou daří prokázat nutnou disciplínu a morálku a umíme se zapojit do trhu práce jiné země. Chtěl bych tedy zdůraznit: Ano, Romové jsou na Slovensku z nejrůznějších důvodů chudí.

Romové na trhu práce

|

27

Jedním z těchto důvodů je nezaměstnanost. Romové jsou nezaměstnaní především proto, že jsou příslušníci diskriminované etnické menšiny. Tyto předsudky jsou na Slovensku tak silně zakořeněné, že se zaměstnavatelé, když chtějí obsadit volné pracovní místo, rozhodnou téměř vždy pro Neroma. Této problematice je nutno čelit s odkrytým hledím a přímo, protože pracovní síla Romů leží ladem. Kdybychom romského potenciálu využívali, zvýšil by se HDP a zlepšila by se hospodářská situace celé země. Ekonomické náklady nezačlenění Romů do společnosti jsou obrovské, a proto je bezpodmínečně nutné integrovat je do trhu práce. Jinak se Evropa a Slovensko nepohnou ani o krok vpřed. Evropa musí využívat evropský potenciál Romů, jsou přece její největší evropskou menšinou.

28

|

Reihe Volksgruppenpolitik und Minderheitenforschung – Band 3

1.5. Příklady úspěšných projektů s Romy Wolfgang Pucher

Dobrý den, dámy a pánové. Těší mě, že mám to štěstí sdělit vám dnes pár myšlenek, které se mě velmi dotýkají. Jako člověk a jako farář jsem poznal mnohé, jež strádali nouzí a bídou. Byl jsem také čtyři roky v Turecku, kde na ulici přežívá 10.000 dětí bez přístřeší. To se ale vůbec nedá srovnat s chudobou, se kterou se již od roku 1996 díky svým kontaktům k Romům osobně setkávám na Slovensku, ta daleko předčí vše, co jsem doposud spatřil na vlastní oči. Osmdesát Romů se 12. a 14. února 2004 vydalo do supermarketu Billa v Levoči, aby si bez placení odnesli potraviny. Bylo to první hladové povstání v Evropě, o kterém jsem se doslechl, první povstání tohoto druhu.

Potlačili je tím, že na ně nasadili 2100 policistů a 1000 vojáků.

Celkem 55 Romů zavřeli do vězení. A přitom to byl výkřik zoufalé hrstky lidí, kteří nevěděli, jak přežít. Skrývá se za tím jejich nepředstavitelná chudoba.

Z 56 osob jsme vypočetli průměr. Podle našich výpočtů připadá na osobu a den na živobytí celých 55 centů, jestliže ze svých sociálních dávek zaplatí nájem, topení a elektřinu. To je na smrt moc a na život málo. Když byl ale snížen na polovinu i tento již extrémně nízký sociální příspěvek, zeptal se jeden novinář tehdejšího ministra sociálních věcí, jestli si myslí, že se z toho dá přežít. A on odpověděl, že z toho nemají žít. Má je to donutit hledat si práci. Při míře nezaměstnanosti 90 - 95 procent, jak dnes řekl Dr. Pollak. Mně jednou na východním Slovensku někdo říkal, že mezi Romy je to snad až 98 procent. Dokonce i tehdejší slovenský prezident Dr. Rudolf Schuster tuto politiku označil za velmi necitlivou. Jeden Rom, který se účastnil povstání, prohlásil: „Naše děti hladoví. Nechceme almužny, chceme práci.“ S kameramanem jsem se jednou vydal do vesnice Pavlovce. Tato vesnice sousedí s vesnicí, ze které přichází do Štýrského Hradce Romové na trhu práce

|

29

většina Romů. Navštívil jsem tam s ním rodinu, která živoří v kontejneru, ženu s pěti dětmi. Bez proudu, bez topení, bída s nouzí. Ten novinář tehdy říkal, že už viděl hodně chudoby na celém světě a že je profesionál a musí si zachovat určitou distanci. Ale při pohledu na tuto rodinu toho nebyl schopen. Hned druhý den běžel do obchodu a nakoupil potraviny, které potom odnesl té ženě. O jedné zimní neděli jsem také navštívil jednu ubohou chatrč v Pavlovcích. Uvnitř byla jedna relativně mladá žena s miminkem v náručí, se kterou jsem prostřednictvím tlumočníka hovořil. Všiml jsem si, že tam neměla vůbec nic k jídlu. Jen na kamnech stál hrnec, ze kterého se kouřilo. Zeptal jsem se, jestli se mohu podívat, co je uvnitř. Zvedl jsem pokličku a byla tam jen vařící voda. Když jsem se jí zeptal, co bude jíst, řekla, že ještě neví. Její muž šel do vesnice, aby něco vyžebral.

Pak jsem se jí zeptal, jak uživí to dítě. Ukázala na svá téměř neexistující ňadra. V takové bídě jistě nežijí úplně všichni, ale do jisté míry je charakteristická pro všeobecný stav.

Ve východní Evropě žije přibližně jedenáct milionů Romů a všude vidíme stejný obraz – nezaměstnanost. Už jsme to dnes slyšeli, bídné byty, hrozné slumy, hodně dětí a především, jak Dr. Pollak už také zmínil, diskriminace ve společnosti. Někde je dokonce vyhánějí. Jeden starosta na Slovensku před volbami slíbil, že když ho zvolí, tak z města vyžene všechny Romy.

Samozřejmě ho zvolili a on svůj slib splnil. Všechny je vyhnal.

Karl Markus Gauß, rakouský spisovatel ze Salcburku, pobýval celé měsíce na Slovensku a na vlastní oči poznal situaci tamějších Romů. Napsal o nich knihu „Die Hundeesser von Svinia“ („Pojídači psů ze Svinji“). Na závěr říká, že život v této osadě je – a teď doslovně cituji – „předpeklí na zemi“. Další citát: „Žijí tam Romové, kteří byli vypuzeni jako nedotknutelní.“ Jeho cesta romskými oblastmi na Slovensku ho – zase cituji – „dovedla uprostřed Evropy na konec světa“.

30

|

Reihe Volksgruppenpolitik und Minderheitenforschung – Band 3

Chtěl bych z této knihy přečíst zprávu, kterou mnozí znají. V Jarovnicích, největší romské vesnici na Slovensku, žilo 3000 Romů a 800 „bílých“. Když se v červenci 1998 přihnala povodeň, všechny je zastihla v jejich domech, bytech a příbytcích. Řeka se vylila z břehů a stal se z ní dravý živel, který zbořil mnohé nuzné romské chatrče. Zůstal tu jen jíl, husté bahno a 53 mrtvých Romů. Světem oběhly hrozné záběry a byla uspořádána peněžní sbírka, při které se vybralo poměrně hodně. Ještě si vzpomínám na zprávy u nás doma. A výsledek? Po této sbírkové akci byly peníze zaslány do vesnice a byty a domy zdejších 800 „bílých“ rázem oplývaly blahobytem. Romská obydlí však, která byla zcela zničená, v tomto stavu i více méně zůstala. Ptali jsme se, proč. Obecní rada se skládá z osmi Romů a dvanácti „bílých“, ačkoliv ve vesnici žije 3000 Romů a 800 Neromů. Tato obecní rada tedy rozhodla, že se peněžní dary rozdělí na polovinu – jednu dostanou „bílí“, tedy 800 osob a druhá polovina se rozdělí na 3000 Romů. Tak je to uvedeno ve zprávě. Sám jsem si to však neověřil. Na tomto případě je však zřetelně vidět, jaké společenské místo Romové zaujímají v každodenním životě.

Byl jsem dnes pozván, abych vám vyprávěl o něčem z praxe.

Na klopě mého saka vidíte žlutý pásek. Letos 14. února vyhlásilo Štýrsko všeobecný zákaz žebrání. Týká se téměř výlučně Romů ze Slovenska, z okresu Rimavská Sobota a z vesnice jménem Hostice.

Ve Vincencově společenství jsme se už od začátku postavili na jejich stranu, byli jsme s nimi solidární. V roce 1996 přišli do Štýrského Hradce ti první z Hostic. Hostice má podle údajů v internetu momentálně 970 obyvatel. Více než polovina jsou Romové. Ve Štýrském Hradci jsme učinili první krok. Nikoho jsme neznali, nevěděli jsme, odkud přicházejí, proč jsou tady, co jim chybí. Ale pozvali jsme je na shromáždění žebráků, byla něco v Evropě zcela ojedinělého a neobvyklého. Bylo to 19. února 1997, přístřeší nám poskytl františkánský klášter.

Romové na trhu práce

|

31

Prostřednictvím tlumočníků jsme se jich dotazovali, jaký je jejich největší problém, co je nejvíce bolí, proč jsou tady. Ve Štýrském Hradci neměli, kde spát. Spali proto na veřejných toaletách.

Neměli ani peníze na jídlo. Mnozí si dokonce z domova přivezli chleba a špek. Zažívali tu šikanu částečně od kolemjdoucích, ale také od policistů. Došlo k případům, a to jsem skutečně viděl na vlastní oči, že mělo několik Romů pas, který měl uprostřed několik natržených listů. Všichni nám shodně říkali, že to udělali policisté. Podali jsme trestní oznámení. Avšak jak nám potvrdil státní zástupce Dr. Gruber, pachatele nebylo možné vypátrat.

Ovšem poté, co v každé policejní stanici visela naše oznámení, tak přestalo docházet k tomu, že by pasy byly roztrhané. Sami si na to můžete vytvořit názor.

Nejdříve jsme jim pomohli prolomit anonymitu, to bylo to první. Potom jsme se s Romy dohodli a nechali vyrobit odznaky, které si mohl každý připíchnout a nosit. Stálo na nich: „Vincencovo společenství zná okolnosti mého života“. Na zadní straně byla fotka, číslo pasu a státní příslušnost. Tímto dnem se ve Štýrském Hradci mnoho změnilo. Lidé začali říkat, že ty s odznakem obdarují. Kromě toho bylo strašně těžké najít pro ně ubytování. Podařilo se nám ale najít jednu faru a do Velikonoc 1997 všichni žebrající Romové ve Štýrském Hradci mohli přenocovat v teplém lůžku. Později jsme je krok po kroku přestěhovali do jednoho zařízení Vincencova společenství, kterému se říká VinciNest, tedy Vincihnízdo. Je to nouzová noclehárna pro cizince, která existuje od roku 1992. Přespávají tam také Rumunové, Bulharové, Poláci, Maďaři, Slováci a Chorvati. Až do tohoto okamžiku, myslím, nebyl v Rakousku nikdo kromě nás, kdo by se postavil na jejich stranu. A vystoupil na veřejnosti. Doneslo se nám také, že policie ve Štýrském Hradci, tenkrát Slovensko ještě nebylo členem EU, si jednotlivé žebráky povolávala k sobě a hned potom je vykazovala z Rakouska. Šel jsem za ředitelem cizinecké policie a řekl jsem mu, že zde dochází k bezpráví a že proti tomu budu bojovat. Pouze odvětil, ať tak klidně učiním.

32

|

Reihe Volksgruppenpolitik und Minderheitenforschung – Band 3

Takže jsme jako Vincencovo společenství podali stížnost u Nejvyššího správního soudu a 13. prosince nám bylo dáno za pravdu. Ale dotyčným to nebylo k ničemu, protože měli zákaz vstupu do EU. Když chtěl primátor Štýrského Hradce provést tzv. „Akci naostro“ (Aktion Scharf ), řekl policejní ředitel, znaje rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, že pak ale přiběhne Pucher. Znamená to tedy, že jsme iniciovali přelom v právním chápání. Nyní už ve Štýrském Hradci nelze proti Romům postupovat svévolně, aniž by se bránili.

Město Fürstenfeld je prvním městem v Rakousku, které 4. října 2006 vyhlásilo všeobecný zákaz žebrání. Ve Fürstenfeldu nikdy nebyli víc než dva žebráci, ale přesto zde byla snaha to před volbami prosadit z taktických důvodů. Obrátili jsme se na Ústavní soud a zákaz žebrání byl ve Fürstenfeldu zase zrušen.

Totéž jsme pak učinili v Salcbursku a pak i ve Štýrsku. Podle ústavních expertů porušuje zákaz žebrání dvě základní lidská práva. Potom jsme se vydali na Slovensko a seznámili se s rodinnými příslušníky, starostou, farářem a lidmi z vedení okresu Rimavská Sobota. Co se nám však především podařilo - přivedli jsme do tohoto města rakouská média. A to byl velice důležitý druhý krok. Média pak Rakušany informovala více a podrobněji o reálném životě slovenských Romů. První rakouský novinář, který o tomto problému informoval, byl Emil Bobi z Profilu ve své rozsáhlé reportáži „Hlad na okraji civilizace“. Tato reportáž vyburcovala obyvatele Štýrského Hradce a celého Štýrska a ukázala jim, že někdo nutně potřebuje jejich pomoc. A potom se pomalu začalo dařit odbourávat předsudky. Největším předsudkem je však stále přesvědčení, že za žebráky stojí kriminální organizace, mafie. Naštěstí jsme přesvědčili policii ve Štýrském Hradci, aby nechala vypracovat vyšetřovací zprávu.

Cílem bylo přezkoumat, zda je v pozadí kriminální organizace a také vypátrat osnovatele. Výsledek byl každý rok stejný – a sice nulový. Nepodařilo se vypátrat vůbec nic.

Romové na trhu práce

|

33

Nyní bych Vám chtěl prezentovat slovo, které v sobě skrývá přímo výbušný potenciál. Je to onen vyhlášený žebrácký mercedes. Všichni, kdo mě ve Štýrském Hradci kritizovali, neustále zmiňovali žebrácké mercedesy. Vyhlásil jsem proto na svých přednáškách soutěž. Kdo mně přinese fotku žebráckého mercedesu s čitelnou státní poznávací značkou z Rimavské Soboty, ten ode mne dostane 1000 eur. Tuto soutěž jsem vyhlásil před pěti lety. Jsem velice šťasten, že jsem ty peníze zatím nemusel vyplatit, ačkoliv bych to samozřejmě ochotně učinil.

A teď bych Vás chtěl stručně informovat o našich projektech.

Dnes jsme od Dr. Pollaka slyšeli, že hlavním problémem je špatné začlenění Romů do pracovního procesu. V Rakousku nebylo až do 1. května 2011 vůbec možné Romy do pracovního procesu zapojit. Ale již v roce 1999 se nám podařilo najít hned dvacet far a klášterů, které přijímaly vždy po dvou osobách, ženy i muže, a ti tam pak v rámci projektu vykonávali drobné práce. Dostali více, než kdyby žebrali - 30 eur plus stravu a ubytování zdarma.

Toto zapojení ve farách umožnilo kontakt k ostatním obyvatelům. Dokonce i ve faře Schutzengel (Anděl strážný), která sousedí s mou farou, kde všeobecně převládala obrovská animozita vůči romské populaci, se lidé s Romy pomalu začali stýkat a viděli, že jsou to prostě chudí lidé. V Hosticích jsme zakoupili dům. Pojmenovali jsme ho slovensky VinziDom. A jedna spřízněná organizace se tam ujala dívek, které ani nechodily do školy ani neměly práci, a začala s nimi vyrábět kytice a aranžmá ze sušených květin. Zorganizovali jsme kurz šití a počítačový kurz a pozvali ženského lékaře. Pro ženy z tohoto domu to byla první návštěva gynekologa v životě. Víme, že průměrná délka života Romů na Slovensku je o pět až sedm let kratší než ostatní populace. A potom do Hostic ze Štýrského Hradce přijela mládežnická organizace WIKI a s celým týmem uspořádala velkou celodenní slavnost pro děti. Tato slavnost do vesnice 34

|

Reihe Volksgruppenpolitik und Minderheitenforschung – Band 3

vnesla nový život. Bobi z Profilu mně tenkrát řekl, poté co ve vesnici strávil celý den, že tam nic nežije. Touto slavností vesnice pookřála a ožila.

Na okraji Hostic je jako i v mnoha jiných vesnicicích nuzná osada, do které vede jediná cesta. Starosta rozhodl, že za peníze, které jsme přivezli ze Štýrského Hradce, tuto silnici vyasfaltuje a napojí na normální silniční síť. A to byl pro Romy z osady krásný signál, že jsou rovnocenní a že s nimi ostatní chtějí žít v jednom společenství. Bylo to něco jako pupeční šňůra k normálnímu světu.

Ve vesnici stojí tak zvaný zámek. Je to bývalý panský dům a tenkrát se nacházel v naprosto dezolátním stavu. Žilo zde dvanáct rodin. Nežili tady, ale vegetovali, bez proudu, bez vody, bez WC a bez možnosti se vykoupat. Neměli ani čím zatopit. V zimě byly pokoje ledové. Byl jsem tam s novinářkou z Kurieru Ulli Janschnerovou, několik takovýchto příbytků jsme navštívili, ona pak ale už odmítla jít do dalších. Psychicky to nevydržela, protože se na tu bídu nedalo dívat. Děti mrzly. Čistá bída s nouzí.

Po tomto zážitku jsme pak 21.12.2005 společně otevřeli malou osadu pro těchto dvanáct rodin. Bylo vybudováno sídliště se sociálními byty, které přineslo přístřeší alespoň těm nejpotřebnějším ve vesnici. Maďarsky nazývaná VinziOtthon je vesnice, kde všichni hovoří maďarsky. Otthon znamená vlast.

Starosta potom sám z prostředků projektu EU inicioval druhou osadu. Člověk vidí, jak nápady přebírají i ostatní a jak se do vesnice dostává život. Zvláště bych chtěl na tomto místě zdůraznit, že v této vesnici byl zvolen starostou Rom Andre Berki. Jeho oba předchůdci pro vesnici vlastně ani nehli prstem. A že byl ve vesnici zvolen starostou Rom, který ještě k tomu dříve sám žebral ve Štýrském Hradci, byl další krok vpřed. V Hosticích jsme pak založili Vincencovo společenství. Najednou zde byla přímo ve vesnici skupina Romů, mezi nimi byli i Maďaři, která se o vesnici Romové na trhu práce

|

35

z vlastní iniciativy starala. Jako první pak v dubnu 2007 otevřeli obchod s oblečením z druhé ruky, VinciShop. Přivezli jsme tam krásné, již nošené oblečení a činíme tak každých čtvrnáct dní až dodnes.

Podle mě bylo jednou z největších změn v této vesnici, že se obec rozhodla, že si sama vytvoří erb. Pověsil jsem ho sem. Je to svatý Ondřej, který byl ukřižován. X je symbol církve a vesnice.

Tento erb nádherně prezentovali na vesnické slavnosti, které jsem se také zúčastnil. Byl to tenkrát obrovský svátek s jídlem zdarma pro všechny. Navíc byla před a za vesnicí postavena vyřezávaná návěstní tabule. Je ozdobena květináči s květinami a téměř evokuje dojem lázeňského města. Nese nápis: „Vítejte v Hosticích“. Lidé mají odvahu a chuť návštěvníky vítat, to je obrovský pokrok. Starosta později pro vesnici získal další projekt EU. Z vlastní iniciativy postavil mycí dům, aby se tam ti, kteří ještě nemají sprchu anebo toaletu nebo pračku, mohli umýt, vykoupat, osprchovat, vyprat si věci. Slyšel jsem, že dům momentálně není v provozu, očividně už mají všichni anebo alespoň převážná většina možnost osprchovat se a vyprat si ve svých domovech.

Přemýšleli jsme, co bychom mohli ve vesnici ještě udělat, aby lidé našli práci. Jednou v noci, když jsem nemohl spát, mě napadla myšlenka vyrábět těstoviny. 15. 04. 2007 jsme je skutečně začali vyrábět. Přivezl jsem s sebou balíček na ochutnání. To jsou, a já tohle slovo, jak všichni vědí, nikdy nevyslovuji, ale teď to říkám schválně, cikánské nudle, tedy romské nudle.

Zaměstnáváme 14 žen a ty za rok vyrobí přibližně 11.000 takových balíčků. Ty se pak prodávají ve Štýrsku, ve Vorarlberku a také ve Vídni. Cena je 1 euro 50 centů za 200g. Lidé jsou sami schopni vydělat si na živobytí, získali hrdost, mohou důstojně žít, ale to je teprve začátek. Druhá skupina, která je zde rovněž zastoupená, je tzv. “Přímá pomoc Romům” (Direkthilfe Roma) z Hinterbrühlu. Začali pěstovat okurky, které pak nakládají do 36

|

Reihe Volksgruppenpolitik und Minderheitenforschung – Band 3

octa. “Přímá pomoc Romům” v letošním roce vyrobila 12.000 sklenic, které se prodávají po celém Rakousku. Tak tedy vypadají zcela konkrétní kroky ve vesnici.

Jako další iniciativu jsme realizovali VinziNest (VinciHnízdo) ve Štýrském Hradci. Spolupracujeme tam s lékařem, který chtěl i v Rakousku dělat něco užitečného. Pochází z Murau a tam se nachází také Lions Club. Ten se rozhodl, že přiveze dívky z Hostic do Rakouska a poskytne jim odpovídající vzdělání, aby tady pak později mohly pracovat jako pečovatelky. My ve Vincencově společenství jsme za tímto účelem zorganizovali kurz němčiny. Obstály čtyři dívky, které pak přijely do Rakouska a úspěšně složily přijímací zkoušku do pečovatelské školy. Mají už za sebou první část tohoto kurzu a od roku 2012 budou v Rakousku pracovat jako vyškolené pečovatelky. Pracovní místa již mají zajištěna. ORF tuto skupinu vyznamenal Cenou za integraci 2011.

Je ostudné, jakým způsobem se v Evropě zachází s Romy. V zemích, ve kterých žijí, jim jsou upírána základní práva. Nemohou pracovat, aby mohli důstojně žít. A v Rakousku, v Německu, všude, kam se podíváte, se ještě snaží vyhánět tím, že zakážou žebrání. A to je ještě ostudnější, horší, než to, co se jim děje doma. Chtějí je vyhnat a pokrytecky to ospravedlňují tvrzením, že jim chtějí pomoci od nedůstojného žebrání. Ptám pak vždycky, co je nedůstojnější? Žebrat anebo nechat děti doma hladovět? Teď, když ve Štýrsku platí zákaz žebrání, za mnou jeden člověk přišel a říkal mi, že za tento měsíc se ženou čtyři dny nic nejedl, protože to, co měli, vystačilo pouze pro děti. Je to ostuda pro Štýrský Hradec, pro Štýrsko a pro celé Rakousko.

Druhým důvodem, proč je vyhánějí, je předsudek, že se jedná o mafiánské organizace. Všichni dávno vědí, že je to lež. Dr. Gernot Hauk, vědec z Klagenfurtu zabývající se cikanismem, klasifikuje zvláštní formy anticikanismu. Já si skutečně myslím, že část odmítavého postoje vůči Romům, jak v jejich zemích, Romové na trhu práce

|

37

tak i u nás, je prostě a jednoduše anticikanismus. Romové se sice mohou bránit, ale nemají vlastní lobby. Co můžeme udělat my všichni? To, co pro tuto nejvíce diskriminovanou menšinu v Evropě můžeme a musíme udělat, je bourat předsudky.

S potěšením jsem si vyslechl zprávu Dr. Pollaka, že Romové ve Velké Británii anebo kdekoliv jinde, kde pracují, vstupují do zcela normálních pracovních poměrů a jsou tam také akceptováni. Na Slovensku však ještě bohužel stále neexistuje žádné řešení. Byl jsem za biskupem, který je na Slovensku zodpovědný za romskou otázku. Necítil se zrovna příjemně, když mě viděl.

Zeptal se mě, kolik je Romů ve Štýrském Hradci. Řekl jsem 100.

Odpověděl mi, vezměte si jich 100.000 a pak nám ukažte, jak to má fungovat. Chápu, že na Slovensku, v České republice anebo kdekoliv jinde, kde žijí Romové, není vždycky jednoduché nacházet řešení. Je to však součást lidskosti a soucítění s druhým, když v naší blahobytné, konzumní a rozhazovačné společnosti těmto lidem poskytneme místo. Nejsou to masy, které k nám přicházejí a my jim můžeme přenechat alespoň kousek našeho blahobytu. Dva historikové, kteří jsou tady s námi i dnes, a sice paní Mgr. Barbara Tiefenbacherová a pan Mgr. Stefan Benedek ve svém výzkumu konstatovali následující, doslovně cituji: „Žebrání ve Štýrsku vytváří pro dotyčné Romy dlouhodobé a účinné východisko z velice negativních životních podmínek v zemích jejich původu.“ Svůj příspěvek bych rád zakončil citátem bývalého rakouského velvyslance při OSN Dr. Waltra Lichema, který řekl: „Ještě dlouho nebude existovat všeobecné řešení pro všechny tyto problémy. Potřebujeme meziřešení formou partnerství mezi městy a vesnicemi jako mezi Štýrským Hradcem a Hosticemi s pomocí Vincispolečenství“. Mnoho evropských měst si musí zvolit své partnerské město a udělat pro něj, co bude v jeho silách. Protože i dnes můžeme probouzet města k životu. Jsme toho důkazem. Děkuji Vám za pozornost.

38

|

Reihe Volksgruppenpolitik und Minderheitenforschung – Band 3

1.6. Občanská společnost v České republice –

IQ Roma servis Wail Khazal

Dobrý den, dámy a pánové, rád bych vás seznámil s naší organizací. Jak jsem viděl, je mezi vámi mnoho Čechů a Slováků, kteří situaci v České republice dobře znají. Představím vám ovšem poměry z pohledu Romů a pak vás seznámím s činností organizace IQ Roma servis. IQ Roma servis, který zde zastupuji, má sídlo na jižní Moravě, v Brně. Organizace byla založena v roce 1997 jako občanské sdružení a v mezičase se stala profesionálním poskytovatelem služeb. V současnosti máme 62 pracovníků. Financování je zajištěno z 50 % z fondů Evropské unie, 40 % plyne ze státního rozpočtu a zbytek dodávají soukromé nadace a dárci. Momentálně máme rozpracováno 22 projektů, z čehož devět je přímo zaměřeno na problematiku zaměstnanosti. Před tímto pozadím vám chci nastínit situaci v České republice.

Na rozdíl od Slovenska v Česku nejsou romské osady, jak je zde popisoval pan Pollak. Možná najdeme jednu či dvě menší osady, ale nelze je srovnávat s poměry na Slovensku. Podle posledního sčítání obyvatel žije v ČR zhruba 12 000 Romů. Neoficiální odhady vycházejí z čísla 250 000 s tím, že se Romové nehlásí ke své národnosti, ale udávají, že jsou Češi, Slováci nebo Maďaři. Na jižní Moravě, kde vykonáváme činnost, žije asi 16 000 Romů, a zde bych rád navázal na pana Pollaka a poukázal na společenské a strukturální paralely se Slovenskem. Z Romů na jižní Moravě patří 6 000 až 10 000 k sociálně vyloučeným, neboť mají ztížený přístup ke vzdělání nebo k trhu práce, anebo žijí v místech, kde nemají šanci nalézt práci. Těmto lidem chceme pomáhat. Proč v IQ Roma servisu děláme to, co děláme? Vycházíme z principu spravedlnosti a svobody. Věříme, že každý občan státu, každý Romové na trhu práce

|

39

obyvatel této planety má bez ohledu na barvu pleti nárok na rovnoprávný život bez diskriminace. To je naše poselství, a my budeme vykonávat svoji práci tak dlouho, dokud se situace nezmění a nikdo už nebude zvažovat, má-li před sebou Roma nebo Neroma. Bohužel nevíme, jestli se toho dožijeme.

Co se týče konkrétní situace Romů na českém trhu práce, mohu vám prezentovat dvě čísla z provedené studie. Téměř 80 procent všech Romů v ČR jsou nezaměstnaní, celorepubliková míra nezaměstnanosti se ale pohybuje mezi 8% až 9%. Z těchto 80% nezaměstnaných Romů je 75 procent dlouhodobě nezaměstnaných, což platí pro celou republiku. Podrobnější čísla vám rád poskytnu. Podle našeho soudu je situaci v Brně a okolí, kde jsme činní, o něco lepší. Brno je velké město a mnoho Romů se pracovně uplatňuje i jinak, například prací načerno, krátkodobými brigádami, výpomocí v rodině a podobně.

Skutečné procento Romů, kteří přežívají bez příjmů a jsou odkázáni pouze na sociální dávky, je v našem regionu zhruba 20 – 30%; nejsou to ale kvalifikované odhady. Jednou z největších překážek pro Romy je nízké vzdělání. Na druhé straně je ale třeba říci, že právě v Brně je pracovních míst pro málo kvalifikované osoby dost, i když jich v době hospodářské krize mnoho zmizelo. V České republice se tento trh pracovních míst smrskl na desetinu, což mělo masivní dopad především na Romy.

Dlouhodobá nezaměstnanost Romů má svůj počátek po roce 1989, kdy nastaly první vlny propouštění. Hovořím-li o tom s přáteli, potvrzují, že Romové byli vždy první, kteří museli odejít.

Být Rom tedy znamená být sociálně vyloučen. V této souvislosti bych rád zmínil ojedinělé, například dvougenerační pracovní návyky. Líbí se mi příklad z Anglie, kde oficiálně panovala vysoká nezaměstnanost. U nově příchozích Romů pracovali vždy synové s otci a dcery s matkami. Vznikl tak jedinečný model pracovních návyků, ze kterého čerpaly obě generace a který napomáhal předcházet vyloučení. Možná to bude 40

|

Reihe Volksgruppenpolitik und Minderheitenforschung – Band 3

generaci nebo dvě trvat, ale příklad ukazuje, že tradice a zvyklosti lze obnovit.

Diskriminace v České republice zcela jistě existuje a je třeba konstatovat, že nástroje aktivní politiky zaměstnanosti nejsou účinné. Důvod spočívá v tom, že pro nízko kvalifikované skupiny lze využít pouhý zlomek těchto nástrojů. Valná většina příslušných opatření jde ve prospěch středoškoláků nebo vysokoškoláků, lidí, kteří mají reálnou šanci na uplatnění. Znám klienty, kteří se už deset let snaží najít pracovní místo, a za tu dobu dostali jednu jedinou nabídku. Takové věci se stávají, a je třeba to vidět v souvislosti se strategií českého státu. Systém skutečně není motivující.

V současnosti řešíme zásadní problém. Zatímco v minulosti stály v popředí našeho zájmu sociální dávky, dnes je to předlužení Romů. S tím spojené jsou další problémy, které se týkají i většinové společnosti. Český trh je velmi liberální, výrazně konzumní společnost je dominována bankami. To se projevuje nejen u Romů, ale všeobecně v chudých vrstvách.

Lidé postižení chudobou se za poslední čtyři až pět let výrazně a přitom legálně zadlužili. Například matka se třemi dětmi, která ještě nikdy nepracovala, dostane v souladu se zákonem půjčku na čtvrt milionu korun, které musí později splatit. Nesplní-li závazky, čeká ji exekuce atd. Vstup na trh práce tím pak také znamená, že přijde o část příjmů, a tak si lidé hledají práci načerno, aby se vyhnuli srážkám ze mzdy. Práce načerno je v České republice aktuálním problémem především v nechráněných oborech. V našem regionu je práce načerno díky volnému trhu rozšířená především na stavbách a v domácnostech. Takové zkušenosti jsme nasbírali v praxi, začali jsme se touto problematikou zabývat a spustili jsme sociální a pedagogické programy pro dotčené Romy a jejich děti.

Nejdříve jsme se zaměřovali na sociální práci, později se připojily Romové na trhu práce

|

41

služby zaměstnanosti. U dětí se soustředíme na přechod ze základních na střední školy. Chceme, aby si děti vybraly školu, která je bude bavit, kterou dokončí a budou schopni se uplatnit na trhu práce. Jak vypadá konkrétní situace zaměstnanosti?

Všechny služby, které poskytuje naše organizace, jsou bezplatné, hradí je Česká republika a Evropská unie. Poskytujeme adresné poradenství o požadavcích na trhu práce a pomáháme lidem se sepsáním životopisu a žádosti o práci. Se zkušenostmi, které máme, by často bývalo jednodušší, kdybychom je sepsali sami – trvalo by to řádově několik minut místo několik hodin.

My si však na každého klienta rezervujeme čas a snažíme se, aby příště naše služby už nepotřeboval.

Na počátku naší činnosti jsme poskytovali asistenci převážně v případech diskriminace. Představovali jsme si, že by pro klienty bylo dobré mít doprovod při hledání pracovního místa, aby se vyhnuli možné diskriminaci. Klienti nám ale vysvětlili, že si to nepřejí. Nechtěli, abychom je doprovázeli. Chtěli být samostatní. Přáli si, abychom jim pomohli najít vlastní cestu. To jsme slyšeli opakovaně. Nyní naše služby poskytujeme tak, že klient přijde k nám a sám si najde pracovní místo. Vycházíme z toho, že na jižní Moravě a především v Brně existuje dost volných pracovních míst, které lze s naší pomocí vyhledat.

Zcela odlišná situace panuje na Slovensku, kde práce není. Přes 80 procent našich služeb je věnováno uplatnění na trhu práce.

Ukazujeme klientům, kde pracovní místa jsou a snažíme se je zprostředkovat.

Samozřejmě se zabýváme i diskriminací. Dostali jsme se ovšem k bodu zlomu – pochopili jsme, že zaměstnavatele jen těžko budeme právně stíhat. Zaměstnavatel řekne, že černého do práce nevezme, a my jsme zjistili, že takové případy můžeme dovést před soud nebo je medializovat, ovšem účinek je minimální. Postupem času jsme se obrátili jiným směrem. Vypracovali jsme koncept, ve kterém nabízíme kvalifikační aktivity.

42

|

Reihe Volksgruppenpolitik und Minderheitenforschung – Band 3

Dosáhli jsme stadia, kdy zprostředkováváme kompetence, které vyžaduje trh práce. Byli jsme ale bohužel nuceni konstatovat, že naši dospělí klienti mají jen málo zájmu o vzdělávání. Čtyřicetiletý člověk, který má rodinu a absolvoval základní školu, nemá o vzdělání zájem. Je vytížen starostí o zabezpečení rodiny a kvalifikace ho nezajímá.

Zpět k aktivní politice zaměstnanosti. Mnohá opatření vypadají na papíře velmi hezky, na trhu práce ale pro cílové skupiny nefungují dobře. Velká část prostředků je určena pro lobování, úřady práce a vzdělávací instituce. Žijí z toho. Tyto instituce mají své lobby a dostávají dotace. Místo nich by bylo lepší investovat do míst veřejných prací. V roce 2006 vytvořilo Brno se svými 400 000 obyvateli celkem dvanáct míst ve veřejné oblasti. V Brně přišli na to, jak věcí využít ku vlastnímu prospěchu, a situace se lepší. Stav na trhu práce a finanční podpora pro oněch pět procent nejhůře zprostředkovatelných je nadále špatná.

Rád bych poukázal na jiné poradenské aspekty naší organizace.

Jedním z klíčových zařízení je vzdělávací centrum pro mladistvé, kde poskytujeme poradenství při volbě vzdělání a hledíme, aby středoškoláci absolvovali praktika a sbírali praktické zkušenosti v podnicích.

Když jsem v roce 2003 v IQ Roma servis začínal, měli jsme šest zaměstnanců, z toho čtyři Romy. V současnosti máme 60 zaměstnanců, z toho 13 Romů. Rádi bychom, a to bude znít možná zvláštně, diskriminovali více. Rádi bychom na sebe vzali riziko a zaměstnali 60 Romů. Co vám brání, řeknete si možná.

Problém spočívá v tom, že ze zákona nabízíme kvalifikované služby a potřebujeme sociální pracovníky a pracovnice s odpovídajícím vysokoškolským vzděláním. Stejné požadavky platí na pedagogické činnosti. Vhodných kandidátů, kteří by potřebné činnosti zvládli s lehkostí a pracovali by s maximálním nasazením a vkládali by do práce celou duši, známe dost. Jsme Romové na trhu práce

|

43

ale závislí na dotacích a dotace s sebou přinášejí podmínky.

Při práci sledujeme dlouhodobou perspektivu. Udělali jsme zkušenost, že je lepší zaměstnance vyškolit u nás. Snažíme se vybrané klienty motivovat, aby nastoupili cestu vzdělání, a už můžeme prezentovat první výstup vzdělávacího programu.

Začala u nás pracovat naše bývalá klientka. Výsledky naší práce můžeme prezentovat jako tvrdá fakta. Našeho programu se zúčastnilo zhruba 600 klientů a klientek, většinou ženy. Chtěl bych zdůraznit, že většinu účastníků tvoří ženy. Mají větší výdrž, projevují větší zájem a rychleji najdou pracovní místo. Mluvili jsme o tom s Bulhary a Rumuny a oni potvrdili, že vsadili na ženský faktor. Na krátkodobé práce lze rychle získat muže, ale naše zkušenosti ukazují, že dlouhodobé uplatnění na trhu práce lépe najdou ženy. V roce 2010 se nám díky asistenci podařilo najít pracovní místa pro celkem 60 klientů. Od roku 2006 vykazujeme podobná čísla s výjimkou roku 2008, kdy nastal velký propad. V krizovém roce 2008 se nám podařilo zprostředkovat pouze tři klienty. Krizi už jsme překonali, dopady se ale projevují nadále. Poradenství při volbě školy se zúčastnilo 700 žáků a žákyň. 90 procent z nich se přihlásilo na střední školu a 85 % přihlášených do školy skutečně nastoupilo. Dříve to bylo 40 procent a pouhých 8 až 10 procent do školy skutečně nastoupilo. Samozřejmě nemůžeme zaručit, že školu dokončí a najdou pracovní místo. Víme, že pracovního poradenství se v některých školách účastní školní poradci a školní psychologové. Nechceme jim konkurovat, přejeme si naopak spolupráci s tím, že máme větší časový prostor na poradenství než oni. Snažíme se tedy naší činností doplnit služby státních institucí.

Poslední bod, který bych rád představil, je koncepce Ethnic friendly zaměstnavatel. Naši klienti si nepřáli, abychom se veřejně tímto tématem zabývali. Ale zkušenosti lidí jsou různé. Po telefonu lze slyšet: „Jste smradlavý Cikán!“. Naši klienti takové věci slyší celý rok, nechtějí se tím ale zabývat ani to nějak sledovat. Chci tím říci, že Romové v běžném životě 44

|

Reihe Volksgruppenpolitik und Minderheitenforschung – Band 3

narážejí na specifické potíže, nemají však možnost případy diskriminace nějak řešit. Naši klienti si přejí, aby s nimi bylo zacházeno jako s každým jiným. Nepřejí si, abychom o Romech stále mluvili jako o diskriminované menšině. Chápu to a souhlasím s tím, ale je potřebné, aby se politika nejen v České republice, ale v celé Unii na Romy zaměřila. Zároveň si musíme uvědomit, že Romové ve většině evropských států žijí pod existenčním minimem, a dalším problémem je společenská diskriminace.

O tomto tématu se mluví v hospodách či kulturních spolcích, na trhu práce se s ním ale nikdo nechce konfrontovat. Proto jsme zahájili koncept Ethnic friendly zaměstnavatel. Otevřeně řečeno se jedná o nafouknutou bublinu, snažíme se dát do pohybu proces. Jakmile se dostaneme do kontaktu s nějakým zaměstnavatelem, zeptáme se ho, nemá-li zájem o zařazení do kategorie Ethnic friendly zaměstnavatel. Pak ho navštívíme, provedeme poradenství a necháme si vysvětlit, jak fungují interní měřítka a nábor zaměstnanců. Bavíme se také o tom, jak se řeší problémy na pracovišti a jaká opatření se provádějí při propuštění. Našimi protějšky jsou majitelé firem a vedoucí personálních oddělení. Zapojujeme ale i ostatní zaměstnance.

V první řadě nám jde o to, aby se firemní kultura změnila natolik, že bude jedno, je-li někdo Rom nebo Nerom. Následuje medializace a předávání cen, které vždy zastřešuje významná osobnost. Snažíme se dělat co největší reklamu. Našim cílem je, aby se zlepšení netýkalo pouze Romů, ale všech. Hlavní cílovou skupinou je veřejnost v celé České republice. Chceme dosáhnout toho, aby české obyvatelstvo pochopilo, že Rom je zcela normální soused a pracovník.

Těžiskovou oblastí naší činnosti je zaměstnanost – v současnosti pravděpodobně největší problém. Dalším oříškem, který je třeba rozlousknout, se týká trhu s bydlením. Pronajímatelé mají často předsudky, které komplikují soužití. Domy patří soukromým majitelům a my jim nemůžeme předepisovat, koho ve svých domech mají nechat bydlet. Stejně jako s trhem práce Romové na trhu práce

|

45

ale i zde potřebujeme dlouhodobou vizi. Jsme si vědomi toho, že musíme pracovat s veřejností, protože právě zde se skrývá nejvíce potíží. Romům nepomůže vzdělání ani chuť do práce, narazí-li na člověka, který jim své předsudky bude dávat citelně najevo. Proto jsme vytvořili další kampaně na toto téma.

Mimo jiné se snažíme využít naše kontakty s dopravními podniky a komunikovat naše poselství pro větší toleranci. Česká televize pro nás bezplatně vytvořila reklamní klip věnovaný tomuto choulostivému tématu. Jedná se o významné počiny, které přispívají k lepšímu soužití a tím k integraci Romů do společnosti.

Na závěr bych vám rád prezentoval krátký film o jedné z našich kampaní a jednou větou ho okomentoval. (Následuje dvouminutový krátký film, vysílaný Českou televizí). Klíčové poselství filmu zní: Když hrajeme, zná nás každý. Když pracujeme, nevidí nás nikdo. Dejte nám šanci! Chceme přispět ke změně myšlení většinové společnosti a zlepšení životní situace Romů. Těmito slovy bych rád svůj příspěvek ukončil.

46

|

Reihe Volksgruppenpolitik und Minderheitenforschung – Band 3

1.7. Shrnutí Rudolf Sarközi

Již přes dvacet let cestuji po světě jako zástupce národní menšiny a pořád slyším stejná slova. Doufám, že se dožiji dalších dvaceti let a už je slyšet nebudu. Ve zmiňovaných zemích panuje skutečně neúnosná situace. Otázka je, proč z Rakouska, jak popisoval farář Pucher, je možné poskytovat pomoc do států, kde je to potřeba. Samozřejmě nelze pomoc směrovat do celé země. Ale čeho jsem si všiml, že v Rakousku je možné pozvat premiéra a ministry a oni se veřejně za Romy postaví. Proč něco takového v sousedních státech nevidím?

Zde Romy nechávají na holičkách. Krédo by mohlo znít: „Jen ať si sami natlučou lebky“. Tak to ale nebude fungovat. Nezmění-li se něco teď, budeme za dalších dvacet let slýchat stejné zprávy o podobném postavení Romů, a k žádné změně nedojde.

Předsedové vlád a ministři musí teď vystoupit veřejně a říci: „Chceme zahájit kampaň“. Politici musí jasně dát najevo, že je potřebné zlepšit situaci Romů, ať už žijí v jakékoliv evropské zemi. Romové jsou také občany svých států a volí politiky.

Bohužel dodnes nemají politickou stranu, kterou by sami volili. Na druhou stranu představují Romové na Slovensku a v Maďarsku velký voličský potenciál. Na Slovensku stejně jako v Maďarsku žije necelých 400 000 Romů. Měli by být v parlamentech zastoupeni nejméně deseti poslanci, a kolik jich mají? Ani maďarská poslankyně do Evropského parlamentu Lívia Járóka sama nic nezmůže. Proto si myslím, že Romové a především romští politici musejí sami usilovat o změnu. Poslední politik ze sousedních zemí, na kterého si pamatuji, že se veřejně zastával Romů, byl Václav Havel. Navštívil dokonce romský festival. Při takových příležitostech se můžeme prezentovat na veřejnosti.

Kam se dostala bída, tam se dělá velmi málo nebo vůbec nic.

Děkuji vám za pozornost.

Romové na trhu práce

|

47

48

|

Reihe Volksgruppenpolitik und Minderheitenforschung – Band 3

Druhรก ฤ รกst Moderuje Sabrina Kopf

2. Pódiová diskuse 2.1. Úvodní slova účastníků diskuse Sabrina Kopf

Hned na úvod bych se ráda zeptala pana Přibyla, jaké iniciativy existují v oblasti zaměstnanosti. Existují iniciativy na integraci Romů na trh práce – poté co jsme slyšeli, že 80 procent nezaměstnaných v České republice jsou Romové a 75 procent z nich dlouhodobě.

Existují iniciativy, zaměřené třeba na dlouhodobě nezaměstnané Romy?

Hubert Přibyl

Dobrý den, dámy a pánové, děkuji vám za pozvání. Jsem náměstek ředitele Úřadu práce v Brně, jižní Morava. Než odpovím na otázku, rád bych doplnil předřečníky. Jsem vedoucí oddělení sociálních dávek, tedy podpor, které český stát vyplácí sociálně slabým občanům. V Brně máme asi 50 000 klientů, kteří dostávají sociální dávky. Výplata je úzce propojena s nezaměstnaností a zaměstnaností, je to tedy sociální pomoc, kterou dostávají všichni oprávnění. Z 50 000 klientů, které máme, je zhruba desetina romská. Než přejdu ke statistikám a budu prezentovat reálné údaje, se kterými jsme konfrontováni, rád bych se připojil k mému předřečníkovi s tím, že náš úřad byl na základě svých výsledků, služeb a vztahů mezi zaměstnanci a klienty certifikován značkou Ethnic friendly zaměstnavatel.

Než okomentuji konkrétní příklady z praxe, chtěl bych předeslat, že úředníci se snaží vycházet dobře se všemi klienty, chtějí pracovat v klidné a příjemné atmosféře. Snažíme se o dobrou spolupráci se všemi klienty. Pouze se spokojenými zákazníky máme zajištěnou úspěšnou práci pro všechny zúčastněné. Mezi námi Romové na trhu práce

|

51

je několik historiků, a někteří zástupci historických věd srovnávají dějiny Romů v Evropě s dějinami Židů. Za posledních 500 až 800 let zaznamenali paralelní jevy. Obě etnické skupiny nebyly v Evropě a zbytku světa vítané. Dnes oba národy můžeme hodnotit podle jejich celosvětových úspěchů, to ale přenechme historikům.

Nepřispěje to k řešení různorodých problémů, se kterými jsou Romové konfrontováni. Většinové obyvatelstvo v České republice má vůči Romům předsudky, považují je za nepřizpůsobivé, co se týče hygieny, vzdělání, pracovní integrace a kvalifikace.

To jsou pouze některé z problematických oblastí, ze kterých plynou i praktické zkušenosti. V rámci naší činnosti se snažíme začlenit Romy do všeobecného pracovního procesu tak, aby nedocházelo k diskriminacím. K otázce, nacházejí-li se čeští Romové ve srovnatelné situaci jako na Slovensku, bych rád z pohledu státní instituce, která vyplácí sociální dávky, uvedl několik základních údajů.

Plat pracovníka úřadu práce činí v přepočtu 400 až 600 eur hrubého měsíčně. Naši klienti, ať už Romové či Neromové, mají ze sociálních dávek k dispozici 500 až 1000 eur. Tento absolutní nepoměr by byl srovnatelný se situací, kdy zaměstnaný Rakušan bude vydělávat 2000 eur a nezaměstnaný Rom či Nerom bude dostávat sociální pomoc ve výši 3000 eur. Je třeba to zdůraznit, abychom poukázali na poměr sociálních vrstev a abyste nás mohli lépe pochopit. V České republice není řeči o tom, že by sociální dávky a podpory v nezaměstnanosti pro Romy a Neromy nabývaly velkých rozměrů. Tyto příjmy jsou statisticky doloženy, není to žádná ideologie. Při výplatě sociálních dávek se nerozlišuje mezi Romy a Neromy, obě skupiny dostávají stejné dávky. Jde tedy o to, jak již bylo řečeno, aby se sociálně slabé vrstvy zapojily do pracovního a vzdělávacího procesu.

Hovoříme-li o Romech, existuje celá řada aspektů z praxe, které zapojování zdržuje. Přijdou k nám Romové a řeknou, 52

|

Reihe Volksgruppenpolitik und Minderheitenforschung – Band 3

že chtějí pracovat. Zavolám kolegyni, která je zodpovědná za zprostředkování práce, nadiktuji jí jména, data narození a všechny ostatní potřebné údaje klientů, a snažím se pomoci.

Nezřídka kolegyně řekne: „Ano, ale my jsme ho už třikrát pozvali na rekvalifikaci. Jednou onemocněl, jednou pozvánku ztratil a jednou odjela jeho manželka i s pozvánkou na Slovensko“.

To je každodenní praxe s romskými klienty. Samozřejmě se situace vyhrocuje i díky jiným věcem. Většina klientů k nám přichází mezi jednou a třetí hodinou odpoledne. V této době musíme obsloužit až 300 klientů, což je spojeno se silnou nervozitou a ústí až téměř do masové psychózy. Rád bych se proto obrátil na agentury nebo občanské iniciativy, které pracují s Romy, aby nám v této oblasti pomohly. Masovou psychózu je třeba řídit; zároveň se snažíme zklidňovat klienty, kteří nechtějí čekat, propadají nervozitě a někdy nedovedou vyplnit formulář sami. Našim klientům radíme, ale nemůžeme za ně vyplňovat formuláře, na to nemáme čas. V minulosti se několikrát stalo, že nás naši romští i neromští klienti fyzicky napadli a my jsme museli volat policii. Musíme snášet četné urážky a nadávky.

Nechceme si stěžovat, to nic nepřinese. Neexistují také žádná řešení, vše se jen odsouvá. Naše snahy se v první řadě soustředí na to, abychom pomohli našim klientům, Romům i Neromům.

Samozřejmě se snažíme pro ně najít práci. Budou-li pracovat, nebudou mít čas na nadávky nebo drobné krádeže. Jde o bídu sociální skupiny a o to, v jakém prostředí tyto romské i neromské skupiny žijí. Od toho jsme tady, abychom problémy probírali. Určitě si nechceme klepat na ramena a tvrdit, že je všechno v pořádku. Problémy jsou všechny propojené – nezaměstnanost, zaměstnanost a sociální dávky. (Z hlediště se ozvaly poznámky, které technika nezaznamenala, a jedna zjevně rozčilená osoba opouští sál.) Kolegyně opustila sál, to je její problém. My musíme o problémech otevřeně mluvit a postupovat společně. Musíme pochopit, že problematiku sociálních dávek Romové na trhu práce

|

53

a zaměstnanosti musíme řešit najednou, protože spolu úzce souvisí. Děkuji vám.

Sabrina Kopf

K průběhu pódiové diskuse bych chtěla říci, že poprosíme všechny řečníky o úvodní slovo, kde mají příležitost vysvětlit svůj pohled na věc. V druhém kole budeme klást cílené otázky a potom chceme dát příležitost také všem posluchačům zeptat se diskutujících na pódiu. Proto bych vás všechny ráda požádala, abyste si vyslechli úvodní slova i druhé kolo, pak budete mít příležitost zeptat se.

Myslím, že je to v zájmu všech a ke slovu se dostanou všichni. Nyní bych tedy požádala pana Kmeťa o úvodní slovo. Jste činný v nevládní organizaci a já bych ráda věděla, jaké úkoly vaše organizace plní a jaké projekty realizuje.

Igor Kmeťo

Vážené dámy, vážení pánové! Stojím před vámi jako zástupce asociace zaměstnavatelů pro Romy, a zároveň jsem statutárním zástupcem neziskové organizace Nová nádej, kde se snažíme zlepšit kvalitu a úroveň života i možnosti vzdělávání pro Romy. Široká masa většinové společnosti má tendenci Romy marginalizovat. Bohužel se na veřejnosti probírají vždy jen ti Romové, kteří pobírají sociální dávky na své rodiny. Je jim vyčítáno, že nechtějí pracovat. Romové mají zájem o práci, ale nemají to lehké. Na pracovním trhu, kde nezaměstnanost stále stoupá, je pro Romy nemožné se integrovat. Jako zástupci nevládní organizace děláme všechno pro to, abychom tuto situaci zlepšili. Bez evropských dotací je to nemožné. Často si klademe otázku: Kam zmizely vyčleněné peníze? Na co byly využity?

Odpovědi bývají mlhavé a mnoho lidí neví, kam peníze plynou.

My bohužel také ne. Uvědomuji si, že nemůžeme pomoci všem Romů, ale mohli bychom pomoci některým z těch nejchudších.

Získali by základní profesní vzdělání a pracovní praxi, a my 54

|

Reihe Volksgruppenpolitik und Minderheitenforschung – Band 3

bychom je následně mohli umístit u zaměstnavatelů, kteří jsou ochotni s námi v této věci spolupracovat. Romové to vědí a pracovat chtějí. Jsou šikovní, mají schopnosti, jsou zodpovědní a spolehliví.

S nadějí na zlepšení této nelehké situace jsme se stali členy Konference organizace třetího sektoru Slovenské republiky, která sdružuje nevládní organizace z celé republiky. Doufáme, že s námi bude konečně jednáno na partnerské úrovni, protože situace je vážná. Jestliže budeme dále otálet, budou se k moci dostávat lidi jako Kotleba (Marián Kotleba je předseda neonacistického uskupení na Slovensku). Před třemi dny se konalo velké setkání skinheadů a Kotlebových přívrženců, kteří zastrašovali Romy. Přiznávám, že existují i Romové, kteří přizpůsobiví nejsou. Ale média často skinheadům dělají reklamu anebo ve zpravodajství znázorňují skinheady jako dobré a Romy jako zlé, což nenapomáhá ani řešení situace, ani odbourávání předsudků.

Proti tomu se musíme postavit a něco začít dělat. Děkuji vám za pozornost.

Sabrina Kopf

Děkuji panu Kmeťovi za jeho úvodní slovo. Ráda bych nyní požádala pana Nešpora o jeho příspěvek. Pan Profesor Sarközi dnes dopoledne vznesl požadavek, aby mladí Romové dostávali příležitost se uplatňovat v podnicích, získávat tam vzdělání a dělat kariéru anebo začít samostatně podnikat. Moje otázka na vás zní: Existují vzdělávací iniciativy odborů pro mladé Romy, a kolik Romů je organizováno v odborech?

Miloš Nešpor

Položila jste mi velmi složitou otázku a já se budu snažit ji velmi otevřeně zodpovědět. Neexistuje statistika, ze které bychom mohli vyčíst, kolik Romů je organizováno v odborech. Nikdy Romové na trhu práce

|

55

jsme se touto otázkou nezabývali. Pro mne je velmi příjemným zjištěním, že odborový svaz Slovenské republiky otevřel novou stránku historie. Poprvé máme příležitost v tomto fóru hovořit o tématech týkajících se Romů. Pro nás je to výzva. O této problematice jsme poprvé slyšeli od paní Hany Blažičkové, koordinátorky projektu na slovenské straně. Upřímně řečeno nás všechny její návrh zaskočil.

Z tváří kolegů a kolegyň jsme četli čiré překvapení: Co mají společného odbory a romská problematika? Proč odbory a proč Romové? Vždyť by to znamenalo diskriminaci Neromů, vždyť bychom museli odlišovat romské odboráře od neromských – to byly první myšlenky. Musím přiznat, že to nějakou dobu trvalo, než jsme s kolegy pochopili, proč se odbory právě zde mají angažovat. Problematické na tomto tématu není nechuť naší generace zabývat se vyloučením Romů. Spíše se jedná o to, že se touto problematikou musíme bezpodmínečně začít zabývat a centrální otázkou je, co může Slovenský odborový svaz nabídnout Romům. Co můžeme pro Romy udělat? Je to složitá otázka a jak mí předřečníci dnes dopoledne už řekli, leží před námi trnitá a kamenitá cesta. Ani já za sebe nemohu konkrétně říci, co jako zástupci odborů hodláme dělat pro Romy na Slovensku. Ale jednu věc slíbit mohu. V rámci aktivit a kooperací, které probíhají zde v odborovém svazu, anebo i v souvislosti s nadací pana Kmeťa napneme všechny síly, abychom s kolegy z jiných odborářských organizací vytvořili akceschopnou síť. To je jediné, co mohu úvodem slíbit.

Sabrina Kopf

Integrovat Romy na trhu práce vyžaduje rámcové podmínky.

Kromě jiného existuje antidiskriminační směrnice Evropské unie.

Pane Dr. Šulci, zastáváte názor, že antidiskriminační směrnice je dostačujícím nástrojem na účinné a efektivní potírání diskriminace Romů na trhu práce, anebo jsou potřebné ještě další právní podmínky?

56

|

Reihe Volksgruppenpolitik und Minderheitenforschung – Band 3

Petr Šulc

Dámy a pánové, v České republice máme antidiskriminační zákon, podle kterého nesmí být nikdo diskriminován kvůli etnické příslušnosti; postižená osoba samozřejmě může požadovat odškodnění. Dlužno říci, že Česká republika je opakovaně terčem kritiky mezinárodních instutucí, protože nejsou dodržovány antidiskriminační směrnice EU. Je pravdou, že se nám nedaří uvést antidiskriminaci do praxe. V reálném životě to vypadá tak, že většina zaměstnavatelů nechce zaměstnávat Romy na základě jejich etnické příslušnosti. Diskriminace se neděje proto, že by Romové byli hůře kvalifikováni, rozhodujícím faktorem je skutečně etnická příslušnost.

Vláda bohužel nemá politickou vůli, aby proti tomu něco podnikla. Existují organizace, ve kterých jsou zastoupeny odbory, zaměstnavatelé i vláda a které se snaží upozornit na to, že je třeba tuto situaci změnit. Bohužel je naše vláda pravicová a nám se nedaří poměry měnit. Jsme toho názoru, že situace Romů je u nás podobná jako ve většině členských států EU. V krizových dobách jsou Romové propouštěni, protože nemají kvalifikovaná pracovní místa. Počátkem devadesátých let 20. století, v době hospodářské transformace a ekonomických reforem, došlo k první vlně propouštění. To se zrcadlí i v dnešní situaci. Vláda se sice snaží Romy začlenit, ale vynakládá na to nedostatečné finanční prostředky a opatření. Obrovský význam spatřujeme ve vzdělání. Děti bojují s jazykovou překážkou, jsou znevýhodňovány, šikanovány. Vláda investuje do příslušných opatření pouhých 0,5 procenta HDP. Nabízíme antidiskriminační opatření pro Romy i Neromy, ovšem Romové je mají skutečně zapotřebí. Provozujeme regionální poradenská centra pro všechny zaměstnance, kam přicházejí Romové stejně jako Neromové. Máme 24 hodinovou poradenskou linku, kde se každý může informovat o zákoníku práce a antidiskriminaci. Nestačí-li konzultace po telefonu, Romové na trhu práce

|

57

máme centra, kde lze vést prohlubující poradenské rozhovory. Spolupracujeme s nevládními organizacemi, například se sdružením „La Strada“, které se zaměřuje především na problém obchodování s lidmi. Toto téma se týká Romů ve vysoké míře.

Obchod s lidmi znamená vykořisťování cizích zaměstnanců, což se děje například ve Státních lesech České republiky, kde jsou vykořisťování cizí pracovníci. O tom se veřejnost už dozvěděla. Tato forma vykořisťování se bezprostředně týká i jiných etnických skupin, nejen Romů. Úřady bohužel neprojevují zájem o vyjasnění takových případů. Po podání trestního oznámení se ukázalo, že policie neměla zájem o řešení těchto neutěšených poměrů. „La Strada“ se zaměřuje především na nucenou prostituci, případy vykořisťování zaměstnanců nestojí v popředí zájmu.

Tato forma prostituce je velmi rozšířená, zneužívání je časté. V trestně právním ohledu je největším problémem při potírání obchodu s lidmi, že pracovníci nevládních organizací jsou povinni udávat jména svých zdrojů. Na druhou stranu ale musejí vybudovat důvěru, a proto se mnozí zdráhají jména svých informantů na policii uvádět. Zástupci nevládních organizací by tak vydali jména lidí, kteří se jim svěřili, a vystavili by je ohrožení zdraví i života. V rámci Evropské odborové konfederace podporujeme příslušné iniciativy i protiopatření a cestou Evropského hospodářského a sociálního výboru se podílíme na boji proti diskriminaci.

Chceme-li ovšem zlepšit ochranu Romů, potřebujeme politickou vůli všech členských států a především české vlády, která ovšem nejeví přílišnou ochotu, i když neustále hledáme cesty, jak stávající poměry zlepšit. Musíme bohužel konstatovat, že dnešní vláda je horší než před 20 lety. Chybí nám vůle, která zpočátku ještě existovala. Kromě toho správa a samosprávy nepřicházejí se žádnou iniciativou, jak tomu bylo na počátku 90ých let. Na okraji společnosti u nás vznikají zóny vyloučených 58

|

Reihe Volksgruppenpolitik und Minderheitenforschung – Band 3

Romů. Na závěr bych chtěl říci, že potřebujeme politickou vůli a komplexní přístup k zapojení Romů, chceme-li, aby se něco změnilo. Děkuji vám.

Sabrina Kopf

Během dopoledne už jsme slyšeli, že vzdělání je prvním krokem k uplatnění na trhu práce. To také znamená, že Romové potřebují podporu ve vzdělávacím systému i mimo něj. Ráda bych nyní požádala pana Svojanovského o jeho úvodní slovo a o představení aktivit, které pořádá Muzeum romské kultury v Brně.

Petr Svojanovský

Rád bych do diskuse přispěl jiným úhlem pohledu. Ačkoliv se v muzeu cíleně nezaměřujeme na zaměstnanost Romů, existuje úzká souvislost mezi touto problematikou a naší prací. Náš hlavní úkol je podobný jako v jiných muzeích, odlišuje nás ale fakt, že se nezabýváme pouze historií Romů, ale zasazujeme se o romskou komunitu i v jiných oblastech. Zaměřujeme se v první řadě na žáky a studenty. Muzeum se nachází uprostřed periferní oblasti, kde žijí děti, které vyučujeme. Navštěvují školy, které jsou z 95 procent romské. Jsou to běžné státní základní a střední školy, ve srovnání s jinými je jejich kvalita a úroveň o mnoho nižší. Snažíme se poskytovat romským dětem doučování a organizovat přechody do jiných škol. V tom spatřujeme náš hlavní cíl a považujeme to za nejúčinnější metodu, jak umožnit romským dětem dosáhnout vyššího vzdělání a vůbec nalézt cestu ke vzdělání. K tomu od nás potřebují rozsáhlou personální a finanční podporu. Snažíme se pracovat preventivně, protože nezaměstnanost Romů vyplývá podle nás především z chybějící kvalifikace. Vzdělání je rozhodujícím faktorem, který ovlivňuje zaměstnanost. Vyzývám proto, abychom na vzdělání nezapomínali a silněji ho zohledňovali jako cestu k řešení problému. Přemýšlíme-li o dospělých na trhu práce, Romové na trhu práce

|

59

musíme zohlednit i děti jako budoucí účastníky trhu práce. S tím souvisí další faktory. Romské děti vyrůstají v prostředí prosyceném patologickými jevy, se kterými se musejí vyrovnávat.

Nenaleznou-li správný přístup, jak se s nimi vyrovnat, podlehnou jim. Romským dětem zprostředkováváme základní návyky, bez kterých se v pracovním procesu neobejdou, které jim ale pomůžou i v osobním životě. K tomu patří důslednost, plánování, trpělivost, schopnost dovádět věci do konce a v neposlední řadě i pozitivní trávení volného času, které je také velmi významné.

Sabrina Kopf

Srdečný dík panu Svojanovskému. Na závěr bych ráda o slovo požádala paní Verenu Fabris. Jak již víme, vede paní Fabris projekt THARA, který se zaměřuje na trh práce a uplatnění pro Romy a Sinti. Tento projekt funguje již několik let a jistě se můžeme dozvědět o zkušenostech, které jste nasbírali. Prosím paní Fabris, aby projekt představila.

Verena Fabris

Dobrý den. Nejdříve bych ráda srdečně poděkovala za příležitost představit projekt THARA. Jsem zodpovědná vedoucí rakouské organizace Volkshilfe za tento projekt. Koordinaci projektu má na starosti má kolegyně Usnija Buligovic, která zná projekt THARA od počátku a je Romka. Tím bych ráda zdůraznila naše chápání věci. Nejde nám o to, udělat něco pro Romy, ale dělat něco společně s Romy. O specifické situaci Romů a Sinti v Evropě už jsme slyšeli mnohé. Rakousko bylo svého času monarchií s císařovnou Marií Terezií, která sama povýšila několik Romů do šlechtického stavu. V době romantismu byly populární obrazy Romů a Sinti jako kočujících muzikantů, které nenesly pouze negativní význam, vlastně vůbec nebyly pojaty negativně, ale vyjadřovaly svobodu a radost ze života. Předsudky, které vznikly 60

|

Reihe Volksgruppenpolitik und Minderheitenforschung – Band 3

a panují dodnes, nejsou tisíce let staré. Ráda bych vyzdvihla, že není všechno jen černé nebo bílé, což má význam především v historickém kontextu.

Dovolte mi představit projekt THARA a náš specifický přístup.

Ráda bych zdůraznila naše vidění věci, podle kterého bereme Romy jako experty na svou situaci a jako příslušníky rozličných společenských skupin. Romové v Evropě jsou heterogenní skupinou. Musíme je vnímat jako příslušníky marginalizované skupiny, která zažívá mnoho diskriminací. Je to specifická zkušenost, kterou sdílejí prakticky všichni, kteří k nám přicházejí, ať už se narodili v Srbsku, Rakousku nebo někde jinde. Samozřejmě tato zkušenost souvisí se společenským postavením, přesto si ale myslím, že to nelze jen tak konstatovat. O co nám konkrétně jde, jsou profesní a sociální zájmy Romů a Sinti. Snažíme se jim otevřít cestu na trh práce. A nejen na trh práce, ale také k nástrojům zaměstnanosti, protože jsme přesvědčeni o tom, že Romové kvůli svým specifickým historickým zkušenostem s diskriminací potřebují odlišné poradenství. A je povinností společnosti jim je poskytnout. Jde nám o budování mostů jednak mezi jednotlivými romskými komunitami a jednak mezi Romy a většinovou společností. Zjišťujeme, že z jedné strany přicházejí předsudky. O některých jsme dnes už slyšeli, třeba že „žebrají“, „přicházejí pozdě“ a podobně. Na druhou stranu Romové nedůvěřují institucím většinové společnosti. Je to dáno historickou a často osobní zkušeností. Všímáme si, že v Rakousku se mnoho Romů nehlásí ke své národnosti. Neřeknou: „Jsem Rom, jsem Romka“. Především ti, kteří se do Rakouska přistěhovali, řeknou: „Jsem z bývalé Jugoslávie“. Samozřejmě to souvisí se zkušenostmi, které udělají, když to řeknou otevřeně.

V krátkosti načtrnu situaci v Rakousku. Prezentovat přesná čísla o Romech v Rakousku je svízelné. Je těžké říci, kolik Romů v Rakousku žije, protože se nerozlišuje podle národnosti, ale podle státní příslušnosti. Podle našich hrubých odhadů žije ve Vídni zhruba 50 000 až 100 000 Romů. Mnoho se do Rakouska Romové na trhu práce

|

61

přistěhovalo z bývalé Jugoslávie, především ze Srbska. Ale i ze Slovenska, České republiky a Rumunska přišli do Rakouska mnozí.

Nyní k projektu THARA. THARA existuje od roku 2005. Původně to byl projekt rovnoprávnosti, a od roku 2007 podporuje ministerstvo práce, sociálních věcí a ochrany spotřebitelů projekty THARA různého zaměření. Protože vidím pana Hanaka z ministerstva sedět přímo před sebou, chtěla bych mu v tomto společenství ještě jednou zcela oficiálně za tuto podporu poděkovat. Jak jsem řekla, jednalo se o projekt rovnoprávnosti s velmi širokým záběrem. Zaměřovali jsme se na vzdělávání a kulturu a za první dva roky se našich nabídek zúčastnilo 335 osob. V této době bylo ve Vídni také založeno 15 romských spolků. Projekt se pak silněji zaměřil na specifickou politiku zaměstnanosti. Nechci teď uvádět, co se dělo v jednotlivých projektech; chtěla bych shrnout naši činnost. Jednak poskytujeme individuální profesní a vzdělávací poradenství. Máme speciální nabídku kurzů pod názvem Nevodrom, což znamená v romštině „Nová cesta“ a je myšlena pro mladistvé Romy, které podporujeme při hledání výučního místa anebo alternativní vzdělávací instituce, v nejlepším případě rovnou pracovního místa. Naše zkušenosti ukazují, že je to často dlouhá cesta. Dnes již zde bylo několikrát řečeno, že vzdělání je klíčovým faktorem.

To se kryje s našimi zkušenostmi. Když člověk v patnácti nemůže předložit úspěšně zakončené školní vzdělání, bude mít potíže najít pracovní místo. Jak jsem již řekla, plníme také funkci točny nebo mostu mezi jednotlivými romskými komunitami, mezi institucemi rakouské společnosti a romskými spolky, ale i mezi jednotlivými Romy. Čím se v posledních letech zabýváme ve zvýšené míře je školení pro multiplikátory, tedy pro pracovníky úřadů práce jebo jiných zařízení politiky zaměstnanosti, kteří s cílovou skupinou pracují a často ani nevědí, že mají Romy mezi účastníky.

62

|

Reihe Volksgruppenpolitik und Minderheitenforschung – Band 3

Současný projekt THARA má ještě jiné zaměření. Dvakrát jsme nabízeli v pilotním projektu seminář pro podnikatele, tedy pro Romy, kteří již začali samostatně podnikat, anebo kteří s podnikáním chtějí začít. Seminář jsme pořádali ve spolupráci se servisem pro podnikatele vídeňského úřadu práce a s vídeňskou hospodářskou komorou. Tento seminář a školení pro multiplikátory chceme v budoucnu nabízet v rozšířené míře. Zároveň budeme pokračovat v individuálním profesním a vzdělávacím poradenství, se kterým už máme bohaté zkušenosti. Děkuji vám.

Romové na trhu práce

|

63

2.2. Tematické prohloubení Sabrina Kopf

Ráda bych zahájila druhé kolo této pódiové diskuse. Z prvního kola vyplynulo, že již existují projektové zkušenosti, například s projektem Thara. I v Rakousku existují četné romské spolky a organizace, které hájí zájmy Romů, kupříkladu Romano Centro.

Na dnešní konferenci se sešli také zástupci iniciativ, které cíleně nabízejí doučování a mimoškolní aktivity pro děti a mladistvé.

Romano Centro má kupříkladu ve školách asistentky. Ráda bych se zde zastavila a položila otázku panu Svojanovskému, zdali vidí možnost uplatnit asistentky, které zprostředkovávají mezi rodinami, ale také mezi učiteli a řediteli škol. Máte v současnosti finanční prostředky na podobný projekt?

Petr Svojanovský

V Muzeu romské kultury jsme prostorově i personálně omezeni, protože primárním zaměřením je a zůstává muzeální činnost.

Doučování a volnočasovým aktivitám se věnujeme z necelých 20 procent. V současnosti nemáme zdroje na projekty kromě těch, které jsme již zahájili. Čím se zabýváme je doučování, volný čas a integrace dětí do většinových škol.

Sabrina Kopf

V souvislosti s kooperacemi mám další otázky: Hovořil jste o velmi omezených prostředcích, se kterými samozřejmě bojuje nejen muzeum, ale všechny nevládní organizace, romské spolky a jiné iniciativy v Rakousku, České republice i na Slovensku. Ráda bych se zeptala pana Kmeťa, jak dobrá je spolupráce mezi romskými spolky a romskými nevládními organizacemi na Slovensku. Existuje užší spolupráce? Jak ji hodnotíte?

64

|

Reihe Volksgruppenpolitik und Minderheitenforschung – Band 3

Igor Kmeťo

Spolupráce je jaká je. Existují snahy ji prohloubit, protože jsou na dosah prostředky, které by se daly využít. Doposud bylo učiněno velmi málo. I když stávající nevládní organizace a jiné spolky dosáhly mnohého s minimálními prostředky, je před námi ještě mnoho práce, kterou je třeba vykonat. Jakmile nám vláda začne vycházet vstříc, budou pro nás přístupnější i státní orgány a mnoho věcí by mohlo jít lépe. Existují unijní fondy, které se náležitě nevyužívají. Peníze by k dispozici byly, ale bývají nám do cesty kladeny překážky, kvůli kterým na ně nedosáhneme. Aktivity nevládních organizací je třeba rozšiřovat a k tomu jsou potřebné ty finanční prostředky, na které mají nárok.

Sabrina Kopf

Mluvil jste o unijních fondech, které umožňují finanční podporu rozsáhlých projektů. V této souvislosti by se nabízely projekty ZUWINS a ZUWINBAT, které by mohly umožnit další projekty.

Ráda bych poprosila oba zástupce odborových svazů o krátké vyjádření, jak hodnotí možnou kooperaci v tomto projektu. Vidíte v přeshraniční spolupráci možnost, jak ulehčit Romům cestu na trh práce? Ráda bych začala vlevo panem Nešporem.

Miloš Nešpor

Co se týče kooperace mezi Romy a odbory na Slovensku, stojíme na začátku. V současnosti je těžké hovořit o konkrétních krocích. Spíš bych prosil, je-li to možné, předat slovo mým kolegům a kolegyním z projektu ZUWINBAT, kteří se v problematice lépe orientují. Jsem nováček a nerad bych si vymiňoval přednostní právo hovořit o budoucích plánech a kooperacích odborů. Je-li to možné, rád bych předal slovo paní Blažičkové, koordinátorce projektu ZUWINBAT na Slovensku.

Romové na trhu práce

|

65

Hana Blažičková

Děkuji vám. Nejdříve bych ráda vyjádřila dík Marcusu Strohmeierovi, který inicioval společné přeshraniční projekty a je zodpovědný za to, že slovenské odbory vůbec začaly mluvit o problematice Romů. Děkuji. Myslím, že si zaslouží víc než aplaus.

Co se ale dělo na Slovensku do okamžiku, kdy jsme spolu s Marcusem začali o tomto tématu mluvit? Slovenské odbory, které se stránku po stránce doslova prokousávají zákoníkem práce a hledají opatření pro zvýšení zaměstnanosti se sociálními jistotami, nemysleli na největší skupinu, která může trh práce ovlivnit – na Romy. Poté, co jsme se tématu začali věnovat v debatách, následovaly první činy. Nezabýváme se tématem na kulturních akcích, recepcích a večerních programech, ale snažíme se rozpracovat centrální otázku zaměstnanosti a sociální stability pro romskou menšinu. Uznávám, že se jedná o významné otázky a opakovaně bylo zpochybňováno, zdali se my jako odbory touto problematikou máme zabývat. Probírali jsme také politické aspekty problému. Nakonec jsme zvolili variantu, která přímo zapojuje dotčené osoby. Jak vidíte, nejlepším dokladem jsou mí kolegové. Máme čtyři silné skupiny, které pocházejí přímo z prostředí a máme také přímé zástupce nové instituce kromě nové filozofie, která vznikla a představuje to, co požaduje také Evropská unie, totiž sociální dialog.

Sociální dialog mezi zaměstnavateli, zaměstnanci a státem si vyžádal založení asociace zaměstnavatelů pro Romy jako nové instituce pro řešení četných problémů v souvislosti s integrací Romů na trhu práce. Druhou významnou úrovní je konkurence třetího sektoru, který má na Slovensku v současnosti 20 000 členů. Díky občanské společnosti vedeme silnou oponenturu vůči státní politice, která v současnosti silně ovlivňuje strukturální fondy na Slovensku. Ty tvoří kapitolu samy pro sebe.

Další oporou jsou jednotliví odboráři, kteří se k tématu vyjadřují a diskutují o něm interně. Zde je třeba zdůraznit, že si musíme 66

|

Reihe Volksgruppenpolitik und Minderheitenforschung – Band 3

zamést před vlastním prahem. A musíme si otevřeně říci, že mnozí z našich řad se k této problematice staví velmi kriticky.

Proto i v odborech potřebujeme síly, které nemají strach říci, v čem mají spočívat budoucí priority odborů. Musíme se jasně vyjádřit, co a koho chceme zastupovat. V samém centru zájmu stojí člověk. Díky otevřené diskusi a zabývání se tématem, což inicioval Marcus a kterému se věnujeme i na dnešní konferenci, začal ve slovenských odborech proces změny myšlení, který povede k tomu, že se tomuto důležitému tématu budeme věnovat.

Jsem externí manažerka činná pro odbory a proto mohu říci, že velkou roli hraje náležitě kvalitní zpracování tématu. Již teď můžeme říci, že máme kus práce za sebou, protože se o tématu začalo mluvit.

Co se týče současné situace, máme na rozřešení celkem osm základních úkolů a já jsem je kolegům rozepsala jako domácí úlohy. Řekla jsem jim také, co mají od dnešní konference čekat a co konkrétně musí vyřídit. Tyto úlohy nebudou prezentovány jako bonbónek pro Konfederaci odborů, která plní velmi významnou funkci. Konfederace je základním partnerem, který připravuje kulatý stůl, díky kterému budeme schopni na Slovensko přivést a implementovat nosné systémové prvky. To je také základem tématu, o kterém zde diskutujeme. Je dobře, že hovoříme o systémových prvcích jako je vzdělávání Romů. Nyní je potřeba vypracovat konkrétní koncepty, jak lze Romy systematicky vzdělávat. O tomto komplexním a důležitém tématu mluvím osobně proto, že jsem studovaná psycholožka. Bez změny právní situace, bez změny legislativy nemohu řešit nic.

Změny můžeme dosáhnout pouze tím, že budeme systematicky působit na vybraná místa, jak Peter Pollak řekl dopoledne na dnešní konferenci. Peter Pollak byl zaměstnancem úřadu vlády Slovenské republiky a kvůli svým osobním názorům tuto funkci již nevykonává, pracuje na volné noze. Jsem toho Romové na trhu práce

|

67

názoru, že kolegové z odborů a ze třetího sektoru si práci musí systematicky rozdělit. Když zde vidím naše lidi, jsem plná entuziasmu a s důvěrou hledím do budoucnosti. Když vidím, kolik práce odvádějí některé instituce, nevládní organizace anebo Muzeum romské kultury, je optimismus na místě. Se všemi, kteří jsou zde dnes zastoupeni a s dalšími institucemi budeme intenzivně spolupracovat. Již dnes vás chceme pozvat na naši konferenci příští rok. V srpnu vypracujeme v Bruselu základní schéma a já se zasadím o to, abychom úzce spolupracovali s kolegy z Řecka a Bulharska. Budeme mít právo být na sebe hrdí, protože za námi bude stát odvedená práce. Na závěr ještě jednou díky Marcusu Strohmeierovi za tuto iniciativu.

Sabrina Kopf

Děkuji za váš příspěvek. Otázku po spolupráci bych ráda položila i panu Šulcovi. Existují již kooperace v republice mezi odborovými svazy, lokálními úřady a nevládními organizacemi? Jaké možnosti pro integraci Romů na trh práce se otevírají díky takovým přeshraničním projektům?

Petr Šulc

Česká konfederace odborových svazů je součástí integračního projektu a toto téma uplatňuje na veřejnosti. Kooperace jsou velmi významné, zde stojíme na začátku. Jako příklady best practice pro budoucí vývoj spatřuji asociaci zaměstnavatelů pro Romy na Slovensku a certifikáty Ethnic friendly zaměstnavatel pro firmy a instituce, které zaměstnávají Romy. Tyto iniciativy můžeme skutečně považovat za příkladné. Takové kooperace mezi zaměstnavateli a občanskou společností by měly být rozšiřovány i přes hranice. Dovolíte-li, rád bych se vyjádřil ještě k něčemu jinému. V České republice máme velký problém s lichvou. V poslední době se množí případy, kdy se Romové stávají oběťmi lichvářů. Od uznávaných bank nedostanou úvěr, 68

|

Reihe Volksgruppenpolitik und Minderheitenforschung – Band 3

ovšem poskytnou jim je soukromé společnosti s extrémně vysokými úroky, což prohlubuje chudobu Romů. Odbory se účastní pracovní skupiny na ministerstvu práce na potírání lichvy. Je zřejmé, že finanční instituce mají účinnou lobby, která se zasazuje o udržení vysokých úrokových sazeb, a snaží se zabránit zavedení limitu, který měl být zákonem stanoven. Je to velký problém, protože dále zostřuje neutěšené poměry Romů.

Proti tomu je třeba účinně postupovat, v současnosti ale chybí politická vůle.

Sabrina Kopf

Děkuji vám. Ráda bych se vrátila k tomu, co na začátku řekla paní Fabris. Zmínila se o senzibilizačních seminářích pro pracovníky úřadů práce. Otázka na pana Přibyla. Vy jste říkal, že pracovníci úřadů práce vykonávají svou činnost za náročných podmínek, jsou přetíženi, protože přichází příliš mnoho klientů. Moje otázka: Mají vaši pracovníci supervizi, aby byli schopni zvládat denní penzum, existují specifická školení pro zaměstnance, a pokud ne, dovedl byste si představit převzít takové školení, jaké nabízí například projekt THARA? Hubert Přibyl

Děkuji. Pro nás úředníky a pro ulehčení naší práce by bylo velkým přínosem, kdybychom mohli zpracovávat elektronická podání ve formě elektronických žádostí o místo. Ale to je otázka let.

V zásadě je potřebná spolupráce všech společenských aktérů, abychom mohli Romům popřát, aby se během dvou generací prosadili nejen na trhu práce, ale i v politice. Ne náhodou jsem zde mluvil o Židech. Během dvou generací po válce se prosadili v takové míře, že mají významný vliv na určitých trzích a v určitých oborech. Afroameričané v USA byli schopni během tří generací nominovat prezidenta. To přeji Romům, aby skutečně uspěli na trhu práce i v politice.

Romové na trhu práce

|

69

Sabrina Kopf

Děkuji za vaše vyjádření. Nyní bych se ráda obrátila na paní Fabris, která již s projektem THARA nasbírala přeshraniční zkušenosti.

V tomto projektu jste měli také partnera ze Slovenska. Jaké zkušenosti, jaké rady můžete předat zástupcům z České republiky a Slovenska, kteří jsou zde na pódiu?

Verena Fabris

Děkuji za tuto složitou otázku. Poměry nejsou vždy srovnatelné, protože Romové mají v Evropě zcela rozdílné životní podmínky, i když sdílejí společnou zkušenost diskriminace. Proto považuji za přínosné přeshraniční projekty, ve kterých si lze vyměňovat zkušenosti a společně analyzovat, čemu je možné se vzájemně přiučit. Není účelné přenášet opatření jedna ku jedné do jiné země. Co si myslím a co zároveň potvrzují naše zkušenosti, je význam sensibilizačních seminářů pro zaměstnance institucí činných na trhu práce. Ty přinesly skutečné výsledky, konkrétně větší vnímavost pracovníků, kteří se naučili lépe zacházet s problémy nebo se složitými situacemi, o kterých už jsme slyšeli. Že někdo přichází pozdě anebo se neobjevil ve smluvený termín, protože měl dědeček narozeniny a protože je důležité se dědečkovy oslavy zúčastnit. A v diskriminující společnosti si člověk třeba netroufne říci, že u nás je důležité být na oslavě dědečkových narozenin. Jakmile se o tom začne mluvit, je možné vyjasnit mnohá nedorozumění a vybudovat důvěru.

Jakmile je důvěra vybudována, troufne si člověk říci – ano, v mojí kultuře, v mojí rodině je důležité zúčastnit se takového setkání – a pak lze společně hledat řešení. To je možná všeobecná rada, co by se mělo dělat. Co neustále zdůrazňujeme a opakovaně probíráme s účastníky, kteří se k nám přijdou poradit, je, že není protikladem být Romem a být pracovníkem na evropském trhu práce. Jsme stále tím samým člověkem, který ovšem v různých 70

|

Reihe Volksgruppenpolitik und Minderheitenforschung – Band 3

společenských situacích hraje různé role. Doma u rodinného stolu se chováme jinak než na pracovišti a je důležité všechny tyto role svést dohromady. Jsem hluboce přesvědčena, že potřebujeme antidiskriminační opatření a zákony, abychom zvládali složité situace. Zákony jsou ale pouze prvním krokem, je třeba je naplnit životem.

V rámci jiného projektu provedla organizace Volkshilfe právně vědeckou studii o diskriminaci migrantů a příslušníků menšin na trhu s bydlením. Studie vyústila v doporučení pro politiku: řiďte se zákonem. Mám na mysli, že zákon je jedna věc a jeho dodržování druhá. Za mimořádně významné považuji také všeobecně známou věc - respekt ve vzájemném kontaktu. Co řekla také jediná romská poslankyně v Evropském parlamentu, že i Romové a Romky musejí překonat svou nedůvěru. Náš projekt jsme nazvali THARA mimo jiné proto, že THARA v romštině znamená „zítra“ anebo „budoucnost“, a my věříme v pozitivní cestu do budoucna. Školení pro multiplikátory, možná i se zástupci vlády, dále vzdělávací iniciativy, opatření úřadů práce, dlouhodobé projekty a nikoliv projekty, které končí během půl roku, představují významné faktory. Iniciativy se musejí zaměřovat na vrstvy, které mají ke vzdělání daleko. Nejen u Romů, ale i v jiných vrstvách vzdálených vzdělání během půl roku člověk nenajde pracovní místo, protože má nedostatečné vzdělání. Potřebujeme tedy financovat dlouhodobější projekty.

Problém s financováním specifických projektů pro Romy je mi znám. Jak už jsem se vícekrát zmínila, považuji za mimořádně významné školení pro multiplikátory.

Romové na trhu práce

|

71

2.3. Dotazy z publika Sabrina Kopf

Ráda bych nyní pódium rozšířila a dala vám příležitost klást otázky účastníkům na jevišti. Prosím o krátké otázky a řekněte také, které osobě na jevišti je váš dotaz určen. Nasbíráme možná dvě tři otázky, aby referenti měli čas se nad odpovědí zamyslet.

Otázka Hubertu Přibylovi

Dobrý den, dámy a pánové. Mám dotaz na zástupce úřadu práce z České republiky. Slyšeli jsme, že integrace romského obyvatelstva do normálního života potrvá nejméně dvě generace. Zůstaňme tedy u současné generace studentů. Představme si romského chlapce nebo dívku na střední škole krátce před maturitou. Musejí se rozhodnout, co budou dělat dál. Má úřad práce nějakou možnost těmto ještě studentům poskytnout náhled do praktických profesních oblastí anebo budoucích studijních oborů? Je možné jim nějak pomoci? Děkuji vám.

Otázka Petru Svojanovskému

Jmenuji se Johanna Brechová a mám dotaz na pana Svojanovského, který mluvil o přechodu z menšinové do většinové školy.

Co to vlastně znamená? Jak může existovat menšinová škola?

Velmi dobře vím, že existuje škola, kterou navštěvují pouze Romové. Ale jak je to zákonně vůbec možné, a jak to může fungovat? Je to záměrná segregace?

Otázka Hubertu Přibylovi

Co jste řekl, mě velmi pobouřilo. Ptám se, proč se konference o Romech na trhu práce za úřad práce účastní člověk, který podle vlastních slov pracuje v oddělení sociálních dávek. Já 72

|

Reihe Volksgruppenpolitik und Minderheitenforschung – Band 3

bych tedy očekával, že přijede někdo, kdo nám bude vyprávět, co všechno podniká, aby Romy integroval na trh práce. Pan Přibyl nám vyložil, jaké problémy Romové dělají, jak jsou hrozní a kriminální a samozřejmě líní, protože přicházejí až po jedenácté hodině. Ale nikdo nám neřekl, jaké kroky se podnikají na začlenění Romů na trh práce. Pro Českou republiku platí stejně jako pro Slovensko, že pro Romy nemají pracovní místa. Dozvěděli jsme se, že 90 procent Romů na Slovensku je bez práce a situace v České republice je o něco lepší, ale vcelku stejně špatná. Na Slovensku Romy vytěsňují do oblastí, kde není práce. Vzpomínám si na přesídlení Romů, tuším z Prešova do oblastí, kde práce není a pravděpodobně nikdy nebude. Jak se v takové situaci mají integrovat na trh práce? Děkuji.

Otázka Vereně Fabris

Viděno z rakouského pohledu bývá problematické chtít udílet rady jiným státům. Zmínila jste se o tom, že pro Romy panují rozdílné životní podmínky. Co by ale podle vás mohlo být užitečné sousedním státům poradit? Pokud vím, existoval dům THARA, který dnes už není. Můžete k tomu něco říci?

Otázka Miloši Nešporovi

Může nám pan Nešpor sdělit, zdali existují možnosti nabírat mladé Romy po ukončení školy do podniků, a zdali se propouštění ve Slovnaftu, o kterém jsme slyšeli, týkalo především Romů, pokud tam kteří pracovali?

Odpověď Huberta Přibyla

Děkuji za slovo. Nejdříve bych rád něco ujasnil. Nejsem politik, nevyslala mě žádná politická strana a k vysídlení Romů z Prešova se nebudu vyjadřovat. Co se týče trhu práce v Brně a České republice, uvedl jsem příklad v souvislosti s rekvalifikacemi.

Romové na trhu práce

|

73

Při rekvalifikaci se nedělají rozdíly mezi klienty, vůči všem žadatelům a klientům úřadu práce se postupuje stejně.

Co se týče mladých lidí, máme každoročně několik studentů z romské menšiny. Jeden středoškolák dostal školení, dostal se v létě na brigádu a byl výborně ohodnocen. Jmenuje se Jaroslav Marek a my jsme s ním byli velmi spokojeni. Je to jeden příklad za mnohé.

Rád bych ještě dodal, že v rámci rady regionu se účastním zasedání úřadu práce ve výboru pro zaměstnanost. Tam se také mohu vyjadřovat k problematice nezaměstnaných Romů. To už říkali mí předřečníci. Ve výboru se hodnotí projekty a my se snažíme je hodnotit podle potřebnosti a požadavků. Chceli se například nezaměstnaný pustit do podnikání, dostane dotaci od Evropského rozvojového fondu a může se pustit do samostatné činnosti. Potřebná budou ale i vhodná školení.

Ze zkušeností víme, že pro čtyřicetiletého Roma se základním vzděláním bude taková cesta velmi složitá. Nechci říci, že je to pro něj nemožné, ale je pro něj velmi těžké absolvovat rekvalifikační kurs a otevřít si živnost. Jeho prioritou je uživit rodinu a řekne otevřeně, že na další vzdělávání nemá čas – to je klíčový problém. O tom se ale ostatní řečníci už zmiňovali.

Odpověď Miloše Nešpora

Podle mého názoru tkví hlavní problém na základních a středních školách. Klíčová otázka tedy zní, jak můžeme podpořit středoškoláky? Týká se to především úřadu práce v Bratislavě a nemyslím si, že by situace v Brně byla velmi odlišná. Budou potřebná specifická opatření, říkám jim pozitivní diskriminace.

Co se týká zaměstnávání a propouštění Romů u nás, můžu u Slovnaftu referovat o jiném přístupu k Romům. Už dvacet let pracuji pro odbory rafinerie Slovnaft a za tuto dobu došlo k několika masovým propouštěním. Ale za těchto dvacet let 74

|

Reihe Volksgruppenpolitik und Minderheitenforschung – Band 3

– možná je to náhoda – nebyl propuštěn ani jeden Rom. Máme hodně Romů, kteří ve Slovnaftu zastávají různé funkce. Také jsem začínal jako řadový pracovník a 80 procent mých kolegů byli Romové, kteří tam pracují dodnes. Nikdo z nich nebyl propuštěn. Tímto jsem chtěl uvést také jednu dobrou zprávu.

Odpověď Vereny Fabris

V krátkosti bych chtěla něco říci k radám. Jsem přesvědčena, že ze zkušeností se lze přiučit i přes hranice. Za posledních šest let jsme udělali zkušenost, o které jsem se ještě nezmínila, připadá mi však velmi významná: Nelze plánovat projektové iniciativy bez toho, abychom se zeptali cílové skupiny Romů, jaké mají potřeby. Bohužel se často stává, že člověk plánuje projekt a má pocit, že dělá to správné, ale přitom se lidí nezeptá, je-li pro ně tento projekt vůbec vhodný. To je zkušenost, kterou jsme sami udělali a považujeme ji za důležitou.

K domu THARA. Máte pravdu, dům THARA už neexistuje.

Existoval pouze v letech 2005 až 2007. Od té doby máme ale nepřetržitou řadu projektů THARA, které, jak jsem se zmínila, financuje na národní úrovni ministerstvo práce, sociálních věcí a ochrany spotřebitelů. Realizovali jsme různé aktivity, o kterých jsem se v úvodu zmínila. O čem jsem zatím nemluvila, byla naše velká konference. V červnu 2010 jsme uspořádali velkou mezinárodní konferenci pod názvem „Romani vuci“. Vuci znamená v romštině práce. Hlavním tématem této konference byly perspektivy a šance Romů na evropském trhu práce. Krátce shrnuto lze říci, že se jedná o heterogenní skupinu a neexistuje patent na řešení. Ale existují různé přístupy a my se můžeme vzájemně přiučit. Čím se v aktuálním projektu THARA zabýváme nebo budeme zabývat, protože projekt THARA bude zahájen v srpnu 2011 za předpokladu, že získá oficiální podporu ministerstva: Romové na trhu práce

|

75

budeme i nadále poskytovat individuální profesní a vzdělávací poradenství. Už jsme navázali kooperaci s Romano Centro.

Nadále poskytujeme zmíněné sensibilizační semináře pro zaměstnance. Zapojené instituce chtějí projekt rozšířit in na podniky, ale musíme nejdříve přezkoumat, do jaké míry jsou velké podniky ochotny využívat nabídku seminářů. Chceme vytvořit reprezentační brožuru „Romové a trh práce“. Osnovy seminářů, které jsme vytvořili, také sepíšeme, aby je mohli využívat i jiní a abychom posílili spolupráci s podnikateli. Jeden pilotní projekt se dvěma semináři pro podnikatele jsme již uspořádali. Konkrétním úspěšným výstupem je, že Vídeňská hospodářská komora, která má mnoho cílených nabídek pro různé národnosti, nechala přeložit brožuru pro podnikatele a budoucí podnikatele do romštiny. Podle mě se jedná o malý, ale významný krok.

Odpověď Petra Svojanovského

Nezabývám se legislativou. Důvod, proč u nás existují odloučené školy, spočívá zřejmě v tom, že si rodiče mohou vybrat, do které školy své dítě pošlou. Občané většinové společnosti si nevyberou školu, kde je většina dětí romských. Romští rodiče takto neuvažují a pošlou dítě do nejbližší školy. Existuje-li sociálně vyloučená oblast, je pravděpodobné, že tam bude několik škol, které navštěvují prakticky pouze romské děti.

Poznámka Barbory Paulové

Jsem zde za Muzeum romské kultury a ráda bych kolegu doplnila. Myslím, že zde jde o pojem. V zákoně žádná definice pojmu segregace neexistuje. Pro nás je to pracovní označení, které používáme pro tyto školy. To bylo doplnění kolegových slov. Nejde o to, je-li to zvláštní škola nebo jiný typ školy, jde o to, jaká národnost u dětí převládá.

76

|

Reihe Volksgruppenpolitik und Minderheitenforschung – Band 3

Otázka Vereně Fabris

Jaké zkušenosti máte s kurzy pro začínající romské podnikatele a jak úspěšní jsou Romové na počátku své podnikatelské činnosti? Zkoušíme něco podobného a zajímají nás zkušenosti z Rakouska.

Odpověď Vereny Fabris

Doposud jsme uskutečnili teprve dva semináře pro zhruba 16 účastníků, z nichž část už s podnikáním začala, část to měla v úmyslu. Vycházeli jsme z úvahy, že existuje mnoho Romů, kteří by se rádi osamostatnili. Zkušenost nám ukázala, že i ti, kteří již podnikali, neměli ponětí, že existuje nabídka od hospodářské komory nebo úřadu práce. Otázky na těchto seminářích nebyly ani trochu specificky romské. Byly to běžné otázky, které zajímají všechny začínající podnikatele. Důležitým momentem bylo, že doposud netušili, že tyto otázky mohou někomu položit. Myslím si, že vůbec nejdůležitější je navázat kontakt s cílovou skupinou. Ve Vídni něco takého provozuje hospodářská komora již dlouho se zaměřením na tureckou komunitu. Otázka úspěšnosti či neúspěšnosti je složitá, protože se jednalo o malou skupinu a část již podnikala. Někteří se pohybují na hranici šedé ekonomiky. Jakmile se ale dozví, jaké možnosti existují pro drobné podnikatele, celá věc začne fungovat. Skupina byla příliš malá, abychom mohli odvozovat všeobecně platné faktory úspěšnosti v podnikání. Myslím si, to je ale pouze můj dojem, že se neodlišují od jiných začínajících podnikatelů.

Hodně záleží na tom mít realistický plán, vědět, co umím a od koho si mohu vyžádat podporu. Zatím můžeme říci toto a doufáme, že v budoucnu nasbíráme zkušenosti s dalšími semináři.

Romové na trhu práce

|

77

2.4. Závěrečná vyjádření Sabrina Kopf

Děkujeme vám. Nyní bych ráda požádala všechny referenty o závěrečné slovo.

Igor Kmeťo

Děkuji za slovo. Milá přátelé, těší mě, že jsme se zde sešli ze třech zemí a měli jsme příležitost debatovat o tomto tématu.

Je mi velkou ctí, že jsem se mohl zúčastnit a jsem přesvědčen, že to bylo přínosné. Dozvěděli jsme se řadu věcí, které jsou cenné i pro naši organizaci Nová nádej. Do budoucna bych si přál, aby na Slovensku, v České republice, zde v Rakousku i v Maďarsku se příslušné instituce a orgány touto problematikou zodpovědně zabývaly. Romové zde žijí, to se nedá popírat – jsme součástí střední Evropy. Jsme tmavší, za to nemůžeme. Ti, kteří se nechtějí přizpůsobit, se nepřizpůsobí, tady nám nezbývá než to akceptovat. Ale ti, kteří se přizpůsobit chtějí, musejí dostat příležitost se v zemi etablovat, aby mohli své děti řádně vychovávat a především aby byli šťastní. Přeji vám všem hodně štěstí a vzájemného porozumění.

Petr Šulc

Jsem také rád, že se tato konference uskutečnila. Je velice přínosné mít takové akce, kde je možné si vyměňovat zkušenosti a otevřeně hovořit o reálných problémech. Přál bych si, abychom mohli pokračovat i v budoucnosti, protože to, co zde děláme, je velmi důležité.

Miloš Nešpor Abych to zkrátil: Děkuji za možnost zúčastnit se konference. Pro 78

|

Reihe Volksgruppenpolitik und Minderheitenforschung – Band 3

mě i pro konfederaci je to výzva. Možná se budu opakovat, ale přesto: děkuji, Marcusi!

Verena Fabris

Nezbývá mi než se připojit ke slovům díků. Ráda bych ještě řekla, že akci, kterou našemu tématu věnoval Rakouský odborový svaz, považuji za významnou a za účinný krok proti diskriminaci. V rámci Evropské strategie 2020 i Evropa konstatuje, že integrace Romů na trh práce a do vzdělávacích institucí představuje důležitý cíl. Přála bych si, aby všechny evropské země prováděly potřebná opatření. Děkuji.

Hubert Přibyl

Co zde bylo řečeno, bez výhrad podporuji, a rád bych se výslovně připojil k názoru, že by bylo velmi přínosné, kdyby se konalo více seminářů, konferencí a workshopů na výměnu zkušeností, protože by to významně napomohlo praxi a budoucímu vývoji.

Sabrina Kopf

Ráda bych srdečně poděkovala všem účastníkům na jevišti za jejich ochotu hovořit o svých zkušenostech i o přáních do budoucna. Myslím si, že právě přeshraniční spolupráce je velmi důležitá, chceme-li dosáhnout zlepšení situace Romů v České republice a na Slovensku. Děkuji i vám za váš zájem o pódiovou diskusi, kterou tímto uzavírám a předávám slovo kolegovi Michalu Vlasákovi. Děkuji vám.

Michal Vlasák

Děkuji. Co jsme dnes všechno slyšeli? V krátkosti to shrnu. Slyšeli jsme o historicky zakořeněných předsudcích a diskriminaci vůči Romům. Slyšeli jsme o Romech, kteří jsou vylučováni ze Romové na trhu práce

|

79

společnosti a znevýhodňováni. Slyšeli jsme o Romech, kteří by rádi využívali sociální sítě. Slyšeli jsme také o Romech, kteří hledají lepší šance do budoucnosti, potřebují je a musejí je dostat.

Poselství naší konference by tedy mohlo znít: Nejdříve vyvinout vlastní aktivitu a pak hledat podporu u nevládních organizací. Společně měnit myšlení všech skupin obyvatelstva, zvýšit úroveň vzdělání, nevyhýbat se konfrontacím, ale vystavit se jim a kriticky je reflektovat. Zlepšit pracovní nabídku a pracovní podmínky, zesílit aktivitu odborů, prohloubit mezinárodní výměnu zkušeností a kooperaci a v neposlední řadě vytvářet nátlak na politiku. Nálak je klíčové slovo. Bez nátlaku se v politice pravděpodobně nic nezmění.

Rád bych také srdečně poděkoval za účast jak diskutérům na jevišti tak vám, účastníkům. Nyní bych rád o závěrečné slovo požádal vedoucího projektů ZUWINS a ZUWINBAT, pana magistra Marcuse Strohmeiera. Prosím.

80

|

Reihe Volksgruppenpolitik und Minderheitenforschung – Band 3

3. Slovo na závěr Marcus Strohmeier

Jakožto zástupce Rakouského odborového svazu si dovoluji dnes tuto konferenci ukončit. Chtěl bych poděkovat kolegovi Vlasákovi za dobré a skutečně důležité shrnutí naší konference, která, jak doufám, nezůstane ojedinělou událostí, ale bude impulsem pro další akce a další diskuse. Mnohé jsem dnes slyšel poprvé. Hodně jsem se dozvěděl o celé situaci a s ní spojené problematice a velice mnou otřáslo, když farář Pucher hovořil o životním a pracovním prostředí Romů na Slovensku. Když pak myslím na to, že Romy v Maďarsku vraždili, tak je pro mě velikým zklamáním vše to, co se děje u nás ve střední Evropě.

Bolestně to dokazuje, že máme před sebou obrovské množství práce. Musíme proto tyto diskuse posunout více do centra naší společnosti, což se nám doposud nedařilo v dostatečné míře.

Zaměstnanci jsou důležitou součástí společnosti a my je jakožto odborový svaz zastupujeme. Proto jsme Vás na tuto konferenci pozvali a doufáme, že dnešní den bude rovněž impulzem pro naše kolegy v České republice i na Slovensku pro to, aby se společně s námi v této oblasti více angažovali. Musíme zapojit členy podnikových rad, odborářské tajemníky, personální zástupce a vytvořit pro mladé Romy pracovní příležitosti. Myslím, že odboráři mají v podnicích velký vliv a jsem přesvědčen o tom, že odbory mohou být dobrým partnerem pro občanskou společnost i spolky, které se zabývají romskou problematikou.

Doufám tedy, že tato konference byla teprve začátek. Rakouskému odborovém svazu není toto téma v žádném případě cizí.

Touto problematikou se zabýváme již dlouho. Kolega Sarközi, kterého jste dnes poznali, byl sám členem podnikové rady a je dobrým příkladem spolupráce a integrace.

Chtěl bych poděkovat všem, kteří dnes přednesli důležité referáty a otevřeli nám oči. Chtěl bych poděkovat všem Romové na trhu práce

|

81

účastníkům, ale především těm, kteří k nám přijeli ze Slovenska a z České republiky. Děkuji, že jste absolvovali cestu do Vídně.

Srdečně bych chtěl poděkovat Michalovi Vlasákovi za moderaci a Sabrině Kopfové, která moderovala diskuse na pódiu. Oběma vám velice děkuji. Srdečně rovněž děkuji organizačnímu týmu, projektovým asistentkám a asistentům projektů ZUWINS a ZUWINBAT, kteří odvedli výbornou práci. Děkuji Vám za pozornost a za tento velice informativní a zajímavý den. Opravdu doufám, že alespoň v Rakousku učiníme další společné kroky, již jsem o tom hovořil s kolegou Sarközim. Velice by mě těšilo, kdyby tomu tak bylo i v České republice a na Slovensku, abychom mohli jít další úsek cesty společně.

82

|

Reihe Volksgruppenpolitik und Minderheitenforschung – Band 3

4. Příloha 4.1. Představení zastoupených organizací Jelikože většina referentů na této konferenci byli zástupci a zástupkyně nevládních organizací, byla jim dána možnost představit svoji organizaci nebo svůj projekt. Tyto texty byly do této brožury převzaty bez dalšího přepracování vydavatelem (kromě překladu do němčiny/češtiny), aby byl zachován jejich originární charakter. Angažovanost jednoho z účastníků konference, pana Hermanna Reininga, který usiluje o zlepšení každodenního života Romů v České republice, je zde oceněna rovněž prezentací jeho projektů.

4.1.1. Kulturní spolek rakouských Romů, dokumentační a informační středisko Rudolf Sarközi

Dne 20. června 1991 založil ve Vídni prof. Rudolf Sarközi Kulturní spolek rakouských Romů, od jehož úplných počátků stál v čele jako předseda spolku. Toto romské sdružení působí na území celého Rakouska.

K podstatným těžištím práce tohoto spolku patří posilování uvědomění o národnostních menšinách Romů a Sintů, zachování jazyka a kultury, vědecká práce ohledně zpracování a archivace hospodářských, sociální a kulturních dějin Romů a Sintů, zlepšení sociální a politické integrace Romů a Sintů v Rakousku, zkoumání dějin a kultury této národnostní menšiny, výstavba a zachování památných míst, stejně tak jako organizace památečných akcí vzpomínajících na Romy a Sinty zavražděné v období režimu NS. Romové na trhu práce

|

83

Přijetí jakožto národnostní menšiny Nejdůležitějším cílem Kulturního spolku rakouských Romů bylo přijetí Romů jakožto národnostní menšiny v Rakousku. Tyto intenzivní snahy byly oceněny 2 roky po založení spolku. Jednohlasným usnesením Hlavního výboru Národní rady ze dne 16. prosince 1993 byly rakouské skupiny Romů a Sintů uznány jakožto „Národnostní menšiny Romů“ (Romů ve významu nadřazeného pojmu pro různé, v Rakousku žijící, původní (autochtonní) podskupiny).

Usnesení nabylo právní moci 895. nařízením Spolkové vlády ve spolkovém věstníku 323/1993 dne 23. prosince 1993. Dne 5. září 1995 se konala ustavovací schůze Poradního sboru národnostních menšin Romů. Tímto je od doby této národnostní menšiny poprvé k dispozici grémium, které sestává z 8 osob, přičemž nominovány jsou 4 osoby z řad romských spolků a 4 osoby z řad sintských spolků. Zvoleným předsedou poradního sboru je prof. Rudolf Sarközi.

Roma-Doku Další důležitou událostí v dějinách spolku bylo otevření dokumentačního a informačního střediska (Roma-Doku) ve Vídni na adrese Devrientgasse 1, 1190 Wien dne 3. června 1996, které je zároveň od tohoto dne také sídlem spolku. Až do této doby probíhaly činnosti spolku v soukromých prostorách předsedy. Zahajovací projev přednesli spolkový prezident Dr. Thomas Klestil, tehdejší spolkový kancléř Dr. Franz Vranitzky a Dr. Michael Häupl, starosta Vídně.

Roma-Doku disponuje vlastním archivem, jehož nejdůležitější exponáty jsou k vidění na stálé výstavě. Na 64 informačních tabulích jsou představeny dějiny rakouských Romů a Sintů od počátků kočovného tažení do Evropy až po současnost. V roce 2001 byla prezentována dvojjazyčná, německo-anglická putovní výstava o dějinách a současné situaci této národnostní 84

|

Reihe Volksgruppenpolitik und Minderheitenforschung – Band 3

menšiny s názvem „Romská politika v Rakousku“, která se od té doby objevila ve více evropských zemí a v mezičase byla tematicky aktualizována.

V Roma-Doku jsou zaměstnáni dva pracovníci na hlavní pracovní poměr. Předseda vykonává svoji činnost na principu čestné funkce. Instituce je otevřena od ponděli do pátku vždy od 8.00 do 16.00 hodin a výstavu si lze prohlédnout kdykoliv.

Doporučuje se však objednání předem, neboť občas pracují tito dva výše uvedení zaměstnanci také mimo budovu.

Práce s veřejností Informační časopis ROMANO KIPO (Obraz Romů) vychází od roku 1994 čtyřikrát ročně pro členy Kulturního spolku rakouských Romů, pro příslušníky národnostních menšin a zainteresované osoby z okruhu většinové populace. Zprávy se týkají zejména důležitého vývoje společenských a politických vztahů na poli rakouské a mezinárodní politiky národnostních menšin, nových projektů národnostních menšin, stejně tak jako zde lze najít informace o důležitých událostech a ohlášení akcí ve Vídni, Burgenlandu, příp. v dalších spolkových zemích.

Za účelem oslovení co možná nejširšího čtenářského publika vychází Romano Kipo v němčině.

Vedle publikování tiskového média jsou další důležitou součástí práce s veřejností kulturní akce, na kterých se romská menšina představuje většinové populaci. Dvěma pevnými body kalendářního roku jsou únorový „Ples Kulturního spolku rakouských Romů“ v Domě setkání v Döblingu a v prosinci čtení „Romský advent“, které se koná v prostorách Roma-Doku.

Romské sdružení je také spoluorganizátorem a podporovatelem kulturních událostí, které se zabývají xenofobií, diskriminací či vyloučením, a zkoušejí při nich spolupůsobit tak, aby byla objasněna spousta vyřčených i nevyřčených otázek.

Romové na trhu práce

|

85

Publikace Dne 20. října 2008 prezentoval prof. Rudolf Sarközi na pozvání předsedkyně Národní rady Mgr. Barbary Prammerové v rakouském parlamentu svoji knihu s názvem „Romové – rakouská národnostní menšina. Od pronásledování až po uznání“. Dílo pojednává o jedné z nejzajímavějších kapitol v dějinách rakouské politiky menšin a o poválečných dějinách.

V rámci oslav k 20 letům existence Kulturního spolku rakouských Romů byl vypracován jubilejní svazek „Od okraje do středu – 20 let Kulturního spolku rakouských Romů“. 220stránková kniha – s četnými fotografiemi a texty v němčině a angličtině – je průřezem dějin spolku začínajících oním založením spolku, pokračující uznáním jakožto 6. rakouské národnostní menšiny, pojednávající o památných místech, společenském uznání, výzkumných projektech, mezinárodní činnosti a mnoho dalším.

Předmluvu napsal spolkový prezident Dr. Heinz Fischer.

Výzkumná práce - „Burgandlandští Romové 1945 - 2000“ Již v souvislosti se svým založením se snažil Kulturní spolek rakouských Romů o spolupráci s vědci a odborníky, aby mohl svoje žádosti odůvodnit také vědecky. V následujících letech se spolek dále vyvíjel v souvislosti s rozvíjejícím se koordinačním místem rakouského výzkumu Romů. Na podnět prof. Rudolfa Sarköziho byl financován ze strany ministra pro vědu a výzkum Dr. Caspara Einema výzkumný projekt Burgendlandské výzkumné společnosti, v jehož průběhu byla detailně vyzdvižena situace přeživších Romů a Sintů po r. 1945, a dále byl analyzován následný vývoj národnostních menšin až do r. 2000. Tak mohl tým výzkumníků, vedený Dr. Mgr. Gerhardem Baumgartnerem a Doc. Dr. Florianem Freundem, ve výzkumné zprávě s názvem „Burgendlandští Romové 1945 – 2000“, publikované v r. 2004, poprvé předložit konkrétní data k sociální, hospodářské a pracovní situaci, stejně tak jako k situaci týkající se vzdělávací politiky Romů a Sintů.

86

|

Reihe Volksgruppenpolitik und Minderheitenforschung – Band 3

„Evidence podle jména obětí“ Výzkumný projekt provedený v letech 2003 – 2008 k „Evidenci podle jména obětí holocaustu mezi rakouskými Romy a Sinty“ představuje doposud jedinečný pokus o jmenovitou evidenci četných obětí mezi Romy a Sinty formou databanky. Tým výzkumníků pod vedením Doc. Dr. Floriana Freunda a Dr. Mgr. Gerharda Baumgartnera procestoval za několik let památná místa nejvýznamnějších koncentračních táborů, stejně tak jako zemské, oblastní a obecní archivy rakouských spolkových zemí, dále archivy v zahraničí, jako např. archiv patřící Mezinárodní pátrací službě Červeného kříže v Bad Arolsenu, za účelem protřídit dokumenty. Databanky jsou průběžně aktualizovány a příbuzní obětí do nich mohou nahlédnout v dokumentačním a informačním středisku rakouských Romů.

Kontakt: Kulturní spolek rakouských Romů, dokumentační a informační středisko Devrientgasse 1, 1190 Wien, Rakousko Tel.: +43/1/310 64 21, Fax: DW 12 e-mail: office@kv-roma.at web: www.kv-roma.at

4.1.2. Občanské sdružení na podporu a rozvoj regionů Peter Pollák

Občanské sdružení na podporu a rozvoj regionů vzniklo v roce 1993. Činnost občanského sdružení je zaměřená na realizaci projektů, které jsou určeny pro nejslabší, sociálně znevýhodněné skupiny obyvatelstva, nezaměstnané občany, mládež a hlavně Romy. Programová, institucionální a finanční strategie je stanovená a v přímém výkoně orientovaná tak, aby se i při minimálních nákladech dosahovalo co nejlepšího Romové na trhu práce

|

87

výkonu a maximálního efektu v konečném dosahu jednotlivých aktivit. V obsahové rovině se klade důraz na vzdělávací, ekonomické, právní, poradenské a kulturně-osvětové programy se sdělováním hlavního cíle – posílení sociálně-ekonomické integrace marginalizovaných skupin. Ve vztahu k územnímu působení to jsou zájmové skupiny žijící v obcích a městech hlavně v okresech Prešov, Vranov nad Topľou, Sabinov a Bardejov. Činnost sdružení se v dosavadní působnosti dotkla a dotýká čtyřech nosných oblastí: •

Rozvoj zaměstnanosti (projekty: Podnikání jako východisko z nezaměstnanosti, Centrum řemesel, služeb a vzdělávání Romů, Sociální inkluzí k prosperitě, Feder Dživipen – Lepší život)

•

Vzdělávání a výchova (projekty: Komunitní centrum Hanušovce nad Topľou, Předškolní příprava pro romské děti, Vzdělávaní romských poslanců, Vzdělávání projektových manažerů pro strukturální fondy)

•

Informatika a poradenství (Informačně-poradenské centrum Romů Prešov – patří do sítě IPCR, kterou založila Nadace otevřené společnosti, Informačně-právní poradenství v IPCR)

•

Kultura a osvěta (při našem sdružení působí různé hudební, pěvecké a taneční složky, které své programy prezentují nejen doma, ale i v zahraničí)

• Stručná charakteristika některých úspěšných Občanského sdružení na podporu a rozvoj regionů.

88

|

Reihe Volksgruppenpolitik und Minderheitenforschung – Band 3

projektů

•

Vytváření podmínek pro růst etnických minorit a úrovně zaměstnání mladých - The creation of the conditions for the increase of ethnic minorities and youth employment level

Hlavním cílem projektu je příprava know-how t.j. připravit transfer odborných poznatků pro přípravu studijních programů, které by byly aplikovatelné v Zakarpatské oblasti, Užhorod, na přípravu sociálních programů podpory zaměstnanosti. Lead Beneficary/ Hlavní realizátor/žadatel: Transcarpathian Regional Charitable Foundation “Romske dovhe zhyttya” (“Romano lungo trayo”), partner projektu: Občanské sdružení na podporu regionů, Slovenská republika. Projekt je podporovaný z přeshraničního programu ENPI. •

„Změnou života a prací ke společenské integrací Romů“

Hlavním cílem tohoto projektu je prostřednictvím vzdělávacích aktivit zaměřených na specifickou skupinu osob odborně připravit 60 mužů a 60 žen, tak aby vznikl celospolečenský zájem o Romy z okresů Prešov, Vranov nad Topľou a Bardejov v odvětvích – stavebnictví, stolařství/tesařství, příprava vlastních léčivých produktů a poznávání léčivých rostlin. Specifickým cílem projektu je příprava speciálních / individuálních programů zaměřených na potřeby „regionálního trhu“ a jednotlivce pro uplatnění se na trhu práce. Realizátor projektu: Občanské sdružení na podporu a rozvoj regionů. Projekt podporovaný ze strukturálních fondů EU. •

„Šance pro Romy Šariša – Návrat k tradici ovocnářství“

Cílem projektu je zvýšit počet pracovních příležitostí a zaměstnatelnost obyvatel separovaných a segregovaných romských komunit formou rozvoje poznatků cílové skupiny v oblasti ovocnářství, tradičního odvětví zemědělství v Sabinove Romové na trhu práce

|

89

a v Chminianskych Jakubovanoch. V rámci projektu se školí skupina 40 Romů, kteří pod odborným vedením získávají jim přiměřenou formou teoretické vědomosti a praktické zručnosti z ovocnářství ve spolupráci s partnerskými institucemi.

Pro 20 romských žen je projekt příležitostí osvojit si zásady toho, jak sladit rodinný a pracovní život a efektivně využívat dostupných finančních zdrojů rodinného rozpočtu. Uplatněním nízce kvalifikované pracovní síly při naplňování lokálních rozvojových strategií projekt přispěje k sociální inkluzi cílové skupiny.

Realizátor projektu: Občanské sdružení na podporu a rozvoj regionů. Projekt podporovaný ze strukturálních fondů EU. •

„FEDER DŽIVIPEN – LEPŠÍ ŽIVOT“

Hlavním cílem projektu bylo založit a provozovat „Aktivační podnik“ – tento sociální podnik orientovaný na podporu zaměstnanosti sloužil sociálně vyloučeným skupinám obyvatelstva z Prešova – Romům, kteří byli v evidenci nezaměstnaných minimálně 1 rok. Projekt zároveň podporoval rozvoj základních zručností a vědomostí potřebných k umístění frekventantů na trh práce. Žadatel a realizátor projektu: Představitel rozvojového partnerství – Úřad vlády Slovenské republiky, Bratislava.

Partner projektu: Občanské sdružení na podporu a rozvoj regionů, Prešov; Euroškolitelé, Bratislava.

•

„Sociální inkluzí k prosperitě“

Projekt se zaměřoval na tvorbu a testování nástrojů na realizaci sociální inkluze uchazečů o zaměstnání s nízkou kvalifikací a bez kvalifikace včetně dlouhodobě nezaměstnaných. Založená byla pracovní skupina Prosperita, která se skládala ze zástupců všech významných aktérů dané lokality, kteří mají vliv na rozvoj dané lokality. Pracovní skupina vytvořila akční plán rozvoje zaměstnanosti dané lokality s ohledem na tvorbu pracovních 90

|

Reihe Volksgruppenpolitik und Minderheitenforschung – Band 3

míst pro zmíněnou cílovou skupinu a se všemi možnostmi využití finančních zdrojů z různých fondů a dotací.

Ve spolupráci s touto pracovní skupinou a s vybranými řemeslnými sdruženími, případně zaměstnavateli, byl vypracován alternativní kvalifikační systém pro vybrané profese a na základě těchto kvalifikačních požadavků byli uchazeči z cílové skupiny připravováni pro zaměstnavatele. Hlavní partner projektu: Nadace škola dokořán, Žiar nad Hronom. Partnery projektu: ASED, n. o. Agentura pro hospodářský a sociální rozvoj, Košice; Občanské sdružení na podporu a rozvoj regionů, Prešov.

•

„Romové podejme si ruce“: komunální volby 2002“

Cílem projektu byla pomoc romským kandidátům při účasti ve volbách do orgánů samosprávy tak, aby si mohli i v rámci svých skromných možností zorganizovat efektivnější předvolební kampaň a také, aby ještě před svým možným zvolením získali nejdůležitější informace o významu, možnostech a způsobech komunální politiky. Za zmínku určitě stojí, že z 28 účastníků projektu, kteří kandidovali do orgánů samosprávy, bylo ve volbách zvolených nakonec 18, což představuje téměř 65 % úspěšnost.

Realizátor projektu: Občanské sdružení na podporu a rozvoj regionů, Prešov.

•

„Informační volební kampaň ROMA 2002“

Záměrem projektu bylo zorganizovat informační a vzdělávací kampaň mezi Romy okresů Prešov a Vranov nad Topľou tak, aby svou účastí ve volbách do NR SR v roce 2002 potvrdili, že Slovenská republika je demokratickým a právním státem, se širokou mírou participace občanů na správě věcí veřejných, ale i to, že Romové jsou plnoprávnými občany, se zodpovědným přístupem k politické realitě. Realizátor projektu: Občanské sdružení na podporu a rozvoj regionů, Prešov.

Romové na trhu práce

|

91

•

„Informačně – právní poradenství v IPCR Prešov“

Poskytovatelem grantu na tento projekt je Nadace otevřené společnosti. Jedná se o dlouhodobý projekt, jehož hlavním cílem je přispět k podpoře, rozvoji a ochraně hodnot otevřené společnosti pomoci poskytování právního poradenství a právní pomoci v oblasti lidských práv a základních svobod, ochrany menšin, ochrany a uplatňování dalších práv a právem chráněných zájmů občanů s důrazem na nejslabší, nejzranitelnější a nejvíce ohrožené skupiny společnosti. Realizátor projektu: Občanské sdružení na podporu a rozvoj regionů, Prešov.

4.1.3. Vincentini vyplňují sociální mezery Wolfgang Pucher

Jsem kněz a člen kongregace, kterou v 17. století založil svatý Vincenc de Paul, vynálezce charity. Nazýváme se lazaristé nebo vincentini. Naše životní motto zní: „Byli jsme vysláni, abychom zvěstovali chudým,“ a dalo by se říci, že jsme kněží pro chudé.

V našem společenství pracuji jako duchovní poradce Společenství vincentinů v Rakousku. Při práci pro naši kongregaci jsme v rakouském Grazu (Štýrském Hradci) narazili na otřesný osud Romů a začali jsme se o tuto menšinu v Grazu starat.

Společnost svatého Vincence z Pauly je laická křesťanská organizace, kterou v roce 1833 založil Frédéric Ozanam (1813-1853).

Ozanam byl hluboce věřící křesťan, který s velkým zájmem sledoval sociální problémy své doby. Na počátku průmyslové revoluce žilo mnoho dělníků zaměstnaných v nových továrnách v nouzi a bídě. O zanam se pozastavoval nad faktem, že s odpovědí na tuto situaci nepřichází ani stát ani církev. Ještě jako 92

|

Reihe Volksgruppenpolitik und Minderheitenforschung – Band 3

student práv a později jako profesor kolem sebe shromáždil kruh mladých intelektuálů, se kterými chtěl vytvořit model spravedlivějšího světa. Velmi záhy, 12 let před zveřejněním komunistického Manifestu, přišel s požadavky, které jsou nám známy z jiného kontextu: „Od státu požadoval dostatečné sociální zákonodárství, které bude upravovat odpočinek po práci, zaručí rodinnou mzdu a zabezpečí pracující ve stáří.“ Požadoval vzdělávací instituce pro děti dělníků a spolu s kolegy založil bezplatnou večerní školu. „Pro dělníky musí stát zakládat ‚écoles d’adultes’ a ‚Sorbonnes populaires’, veřejné školy pro dospělé a instituce dalšího vzdělávání. Syn dělníka má stejný nárok na vzdělání jako syn akademika.“ Zasazoval se také o podíl dělníků na výrobních prostředcích. Bystře rozpoznal vážnost situace: „Otázka, která dnes lidi rozděluje, je otázka sociální.

Jde o to, má-li společnost sloužit výhradně vykořisťování ve prospěch silnějších, anebo se mají jedinci obětovat pro blaho všech, především ve jménu ochrany slabých.“ (Citováno podle knihy Gisberta Kranze, Frédéric Ozanam, vydalo nakladatelství Pustet). Pro své názory je nazýván „křesťanským Karlem Marxem“. Skupina, kterou kolem sebe soustředil, zahájila v roce 1833 sociální činnost nového druhu. Ve svém okolí nalézali jednotlivce, kteří potřebovali pomoc, chodili za nimi, byli jim nablízku a spolu s nimi zlepšovali jejich život. Tento přístup je pro společenství vincentinů dodnes charakteristické.

V současnosti působí na celém světě 45.000 vincentinských společenství ve 147 zemích. Skupiny jsou zcela nezávislé a spojuje je ideál zakladatele a jeho duchovního otce, svatého Vincence z Pauly, který pravil: Služba lidem je služba bohu!

V Rakousku existuje 120 skupin. Jednou z nich vincentinské společenství Eggenberg, které jsem založil v roce 1990. Sestávalo původně ze 14 mladých lidí, kteří se s entuziasmem a tvůrčí energií vydávali vstříc potřebným. Jako první akci jsme v roce 1991 uvedli do provozu takzvaný VinciBus, ze kterého Romové na trhu práce

|

93

dodnes každý večer na ulici rozdávají obložené chleby a čaj. Při této činnosti navázali kontakt s bezdomovci, kteří nebyli přijati do žádných útulků, protože se nedokázali rozloučit s alkoholem. Tak v Grazu vznikla vesnička VinziDorf, kde v kontejnerech přebývá 40 mužů závislých na alkoholu. Pro bezprizorní cizince, kteří do té doby v Grazu neměli kam jít, jsme založili VinziNest, nouzovou ubytovnu pro 80 mužů. Postupně jsme uváděli do života jedno zařízení za druhým, dnes jich funguje celkem 30 pod zastřešujícím názvem VinziWerke: zařízení pro muže a ženy bez obydlí, obchody s potravinami a oblečením (VinziShop a VinziMarkt), a individuální příbytky pro osoby v mimořádně tíživých životních situacích. V současnosti s námi pracuje zhruba 400 dobrovolníků.

Společenství Eggenberg se zaměřuje především na osoby, kterým se valná většina obyvatelstva vyhýbá: alkoholici, narkomani, osoby s psychickou zátěží, propuštění z věznic a žebráci.

Díky práci vincentinské skupiny Eggenberg v Grazu neexistují bezdomovci. VinziRast, VinziBett und VinziPort - první tři instituce založené ve Vídni nabízejí své služby výhradně osobám, které nepřijme ani sociální služba města Vídně ani Caritas. Vincentinská skupina Eggenberg se dlouhodobě snaží o to, aby společnost i instituce změnily svůj postoj a poskytli přístřeší i lidem, kteří jsou zatím vyloučeni. Dalším cílem je rozšířit síť dosavadních zařízení.

Wolfgang Pucher C.M. zakladatel VinziWerke

94

|

Reihe Volksgruppenpolitik und Minderheitenforschung – Band 3

4.1.4. IQ Roma servis Wail Khazal

Občanské sdružení IQ Roma servis vzniklo v Brně v roce 1997. V roce 2003 prošla organizace reformou a stala se profesionální, dynamicky se rozvíjející nevládní neziskovou organizací. Dnes je IQ Roma servis vyhledávaným odborným partnerem klientů a veřejné správy a dalších subjektů (např. zaměstnavatelé, atd.) nejen domácího jihomoravského regionu, ale ve své oblasti působnosti i v rámci celé České republiky a EU. Oficiální sídlo organizace je na ul. Cejl 49, Brno. Pobočka organizace se nachází na ul. Hybešova 41, Brno, kde sídlí ústředí organizace a kde nabízíme i všechny služby. Další pobočka organizace se potom nachází Třídě 1. Máje 39, v Břeclavi.

Primární působiště přímé práce s klientem je v rámci jihomoravského regionu. Nepřímá odborná a metodická práce je však zaměřena na celou Českou republiku s přesahem na EU. Jsme členy EU sítí: European antipoverty network - www. eapn.org, European network against rasism - www.enar-eu. org, a české sítě Forint: Fórum pro integraci - www.forint.cz.

Aktivity IQ Roma servisu se zaměřují na mapování a analýzu potřeb a zdrojů místních sociálně-vyloučených romských komunit a na vytváření podmínek a příležitostí k podpoře a zvyšování občanských, sociálních, ekonomických, vzdělávacích a pracovních příležitostí a úspěchů romských a analogicky potřebných jednotlivců a rodin. Veškerá činnost sdružení je založena na principu nestrannosti, nezávislosti, otevřenosti a nediskriminace. Posláním organizace je: „Být prostředníkem, který podporuje možnosti, příležitosti a odhodlání Romů na cestě jejich růstu a společenského uplatnění a chrání jejich práva a důstojnost v rámci společnosti“.

Romové na trhu práce

|

95

Komplexní bezplatná nabídka odborných služeb a programů IQ Roma servis, o. s., zahrnuje: Sociální program (komplexní celorodinný přístup, prevence a sanace sociálního vyloučení a krizí) •

komunitní a terénní sociální práce (terénní pracovníci pro Brno a obce Jihomoravského kraje)

•

odborné sociální poradenství

•

pracovní poradenství a služby zaměstnanosti, nabídka rekvalifikací a job klubů

•

právní poradenství a asistence

•

ochrana před diskriminací a pomoc obětem diskriminace

Pedagogický program (budování potenciálu a podpora úspěchů mladé romské generace) •

aktivity vzdělávání: individuální a skupinové doučování, IT kurzy (základní obsluha PC, MS Windows, Word, práce s internetem, práce s multimédií ad.), kurzy administrativních dovedností, komunikaci a s rodiči dětí, kontakt se školami atd. subjekty, osvětové lekce na základních a středních školách atd.

•

aktivity motivace a stimulace: poradenství pro volbu školy, EEG biofeedback, osobnostní výchova a lekce, dramatická výchova a Divadlo Fórum, hudební výchova, volnočasové kroužky (např. fotokroužek, tancování), romský mládežnický časopis, web www.jaktovidimja.cz, víkendové, táborové a jiné motivační a rozvojové akce, exkurze na různých pracovištích atd.

96

|

Reihe Volksgruppenpolitik und Minderheitenforschung – Band 3

Odborná metodická práce Kromě přímé práce s klienty se IQ Roma servis, o. s., podílí na paralelní analytické, koncepční, metodické a PR práci ve svém oboru (např.: značka Ethnic Friendly zaměstnavatel, komunitní plánování sociálních služeb města Brna, výzkumy a evaluace, odborné metodiky a návrhy koncepčních řešení, kampaně atd.).

Ethnic Friendly zaměstnavatel Značka Ethnic Friendly zaměstnavatel je zavedeným certifikačním nástrojem, který slouží k pozitivnímu ocenění zaměstnavatelů s rovným přístupem k etnickým menšinám.

Hlavním smyslem koncepce je podpora fungování zásad rovného zacházení a zintenzivnění tvorby nediskriminačního prostředí a vztahů na trhu práce.

Myšlenka oceňování společností, jež sdílejí a naplňují hodnoty rovného zacházení a nediskriminace, vznikla v roce 1997 v občanském sdružení IQ Roma servis. Pracovníci této organizace se totiž běžně setkávali při svých sociálně-právních poradenských aktivitách s diskriminací příslušníků etnických menšin, především pak Romů, při jejich snaze o uplatnění na českém trhu práce.

Tato negativní zkušenost dala vzniknout koncepci Ethnic Friendly zaměstnavatel, která oceňuje společnosti uplatňující ve své personální praxi rovný přístup ke svým zaměstnancům i žadatelům o zaměstnání, a to na všech úrovních jejich vzájemných vztahů. Zároveň jim toto ocenění dává možnost veřejně tyto hodnoty proklamovat, což je důležitým aspektem celé koncepce, který takto oceněné zaměstnavatele řadí mezi vyspělé evropské společnosti.

Romové na trhu práce

|

97

Značka samotná je určena pro co nejširší spektrum zaměstnavatelů a v současnosti je jejími držiteli na více než 30 společností z celé České republiky. V seznamu oceněných můžeme nalézt jak malé sociální firmy a chráněné dílny, tak společnosti jako jsou např. ZETOR TRACTORS a.s., OHL ŽS, a.s., GUMOTEX, a.s. i zaměstnavatele z řad státní správy a samosprávy: Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje, některé úřady práce a například i Město Hodonín.

Značka je žadateli udělena na základě objektivního šetření, které probíhá přímo v konkrétní společnosti. Cílem šetření je nejen zjistit stav organizační kultury ve vztahu k zaměstnancům, ale často také po dohodě s vedením navrhnout možné změny, či opatření pro její posílení. Udělení značky je bezplatné a šetření časově nenáročné. Více o značce naleznete na: www.ethnicfriendly.eu

4.1.5. Nová naděje Igor Kmeťo

Slovenská nezisková organizace Nová nádej, n. o.

Nezisková organizace Nová nádej se sídlem Segnerova 6, 841 04 Bratislava, byla založena 14. února 2006. Zakladatelem je Igor Kmeťo.

Nezisková organizace Nová nádej, n. o. byla zaregistrována Krajským úřadem v Bratislavě, odbor všeobecné vnitřní správy, Staromestská 6, 814 71 Bratislava dne 3. března 2006 pod číslem: OVVS-635/179/2006 – NO. Nezisková organizace Nová nádej, n. o. byla založena za účelem poskytování sociální pomoci a humanitární péče ve smyslu 98

|

Reihe Volksgruppenpolitik und Minderheitenforschung – Band 3

zákona č. 195/1998 Sb. o sociální pomoci ve znění pozdějších předpisů podle ustanovení § 32.

Oblasti činnosti neziskové organizace: Služby zaměřené na tvorbu, rozvoj, ochranu, obnovu a prezentaci durchovních a kulturních hodnot •

kulturní a sportovní akce

•

služby v oblasti organizování seminářů, školení, besídek ve výše uvedených oblastech

•

pomoc romské menšině a marginalizovaným Romům

•

vzdělávání a pomoc při službách zaměstnanosti Romů a sociálně znevýhodněných občanů

Správní rada uložila řediteli neziskové organizace úlohu, aby v budoucnosti podle bodu III stanov v oblasti sociální pomoci zřídil resocializační středisko, pokud nebude nadále možné získat nenávratný finanční příspěvek z Evropského sociálního fondu a strukturálních fondů.

4.1.6. Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS) Petr Šulc

Problematika zaměstnanosti a sledování trhu práce je důležitou součástí programu ČMKOS. Postavení Romů na trhu práce v České republice je obdobné jako v dalších členských státech Evropské unie. Romové jsou první obětí volného trhu práce, protože jsou zaměstnáváni Romové na trhu práce

|

99

především v méně kvalifikovaných profesích. V důsledku toho jsou většinou první na řadě, když se v hospodářské krizi propouští ze zaměstnání, byli rovněž velmi zasaženi procesy transformace v počátku 90. let.

Snahy o začleňování Romů do trhu práce existují, ale v praxi se to nedaří, chybějí finanční prostředky a praktická politická opatření.

Někteří z těch, kdo se problematice věnují např. v nevládních organizacích, uvádějí, že současná situace je mnohem tíživější než před 20 lety, vytratil se počáteční ethos (ztrácí se naděje a víra), chybí deklarace dobré vůle k řešení, a to jak ze strany státu, samospráv, tak i samotných Romů, vznikají nové zóny sociálního vyloučení. Je sice vytvořena právní základna (tj.antidiskriminační legislativa), ale aktivity neodpovídají potřebám. Českomoravská konfederace odborových svazů se věnuje problematice postavení Romů především v obecné rovině v rámci boje proti všem formám diskriminace, má zakotven tento princip ve svém programu, činí tak i v legislativním procesu.

Zákoník práce stanoví zákaz diskriminace, antidiskriminační zákon stanoví prostředky ochrany proti diskriminaci. V praxi konají hlavně odborové svazy, které jsou otevřeny členství a konkrétně se pak zabývají problémy svých členů včetně Romů.

Poskytujeme právní poradenství a ochranu podle zákoníku práce všem zaměstnancům. Po celém území ČR máme Regionální poradenská centra, která bezplatnou právní pomoc poskytují všem zaměstnancům, odborářům i neodborářům.

Máme také bezplatnou právní poradenskou telefonní nonstop linku, která je založena stejných zásadách jako Regionální poradenská centra.

100 |

Reihe Volksgruppenpolitik und Minderheitenforschung – Band 3

Českomoravskou konfederaci odborových svazů kontaktují i nevládní organizace, které se snaží s námi spolupracovat na pomoci Romům, konkrétně La Strada, s kterou spolupracujeme v oblasti obchodování s lidmi, které se týká pracovního vykořisťování a vykořisťování za účelem prostituce.

V minulosti jsme také realizovali projekt, který byl zaměřen na problematiku Romů v nesnázích na trhu práce (v letech 1998 -2000).

V oblasti vzdělávání je třeba udělat nejvíce, problém v přístupu k Romům začíná už ve školách, romské děti mají jazykovou bariéru a odlišné kulturní návyky. My chceme, aby byly zajištěny lepší podmínky ve školách a v profesní přípravě Romů na budoucí povolání. Ale nejsme optimisté, vzhledem k tomu, že naše vláda vyčleňuje na aktivní politiku zaměstnanosti méně než 0,05 % HDP. Vítáme a oceňujeme aktivity EU v této oblasti, prostřednictvím Evropské odborové konfederace jsme zapojeni do diskuse a aktivit (nediskriminace), stejně jako přes Evropský hospodářský a sociální výbor, jehož je ČMKOS členem.

Nutná je politická vůle a mnohostranný přístup k řešení této problematiky a zapojení Romů do programů, které se jich týkají.

4.1.7. Muzeum romské kultury Bc. Petr Svojanovský

Muzeum romské kultury je světově ojedinělou institucí, která se věnuje zachování a prezentaci romské kultury a historie.

Dnes spravuje mimo jiné sbírky tradičních romských řemesel a profesí, vybavení interiéru, oděvu a šperku, výtvarného umění, Romové na trhu práce

| 101

audio, foto a videodokumentaci a knihovnu. Sbírky muzeum prezentuje veřejnosti ve stálé expozici a formou krátkodobých výstav. Dále pořádá řadu akcí pro veřejnost – každoroční Muzejní noc, přednášky a besedy, módní přehlídky, koncerty či videoprojekce. Činnost muzea se nezaměřuje pouze na historii romské kultury, ale také na život příslušníků současné romské komunity. Muzejní aktivity se zaměřují na zvýšení vzájemného porozumění mezi majoritní společností a romskou menšinou.

Naším hlavním posláním je rozvíjení interkulturního myšlení a tolerance. Vedle výše popsaných aktivit muzea proto patří k důležitým nástrojům vedoucím k naplnění těchto cílů edukační činnost orientovaná na romskou i neromskou populaci.

Lektorské oddělení organizace zajišťuje multikulturní vzdělávání žáků a studentů z majoritních škol formou vzdělávacích interaktivních programů. Cílem programů je nastínit problematiku historie, tradic a kultury Romů v souvislosti se současnými problémy. Formou aktivit návštěvníci pracují s předsudky a stereotypy, se kterými se potkávají v běžném životě a zabývají se příčinami aktuálních problémů v soužití Romů a majority. Druhou významnou výchovně-vzdělávací činností je doučování a realizace volnočasových aktivit pro žáky „romských“ základních škol, tj. segregovaných škol s více než 90% romských žáků. Muzeum sídlí přímo ve středu sociálně vyloučené lokality, tedy v bezprostřední blízkosti domovů dětí, se kterými pracuje. Tyto děti často postrádají základní učební návyky a chybí jim individuální vedení - rodiče sami často mají jen nedokončené základní vzdělání a nemohou být proto svým dětem oporou. Prostředí segregovaných škol žáky také dostatečně nemotivuje k lepšímu prospěchu. Dalším z cílů muzejních pedagogů je proto zařazovat některé z dětí na majoritní školy a celkově podporovat romské rodiče ve snaze hlásit své děti na tyto školy. Tímto zařazením se dětem zvyšuje šance na získání kvalitnějšího vzdělání, prodloužení vzdělávací dráhy, a tak i na uplatnění na trhu práce. Hodnota nesegregovaného 102 |

Reihe Volksgruppenpolitik und Minderheitenforschung – Band 3

vzdělání spočívá také v interakci mezi romskými žáky a majoritou již od útlého věku. Nedůvěra a stereotypní představy, které se objevují u obou komunit, se právě tímto způsobem daří velmi efektivně odbourávat již v útlém věku. Zařazování romských děti do majoritní školy považujeme v tuto chvíli za nejsmysluplnější a nejefektivnější způsob podpory procesu desegregace romských dětí v městě Brně. Některé romské rodiny, jejichž děti navštěvují majoritní školy, podporujeme také finančně a personálně (jízdné na vzdálenější školy nacházející se mimo oblast sociálně vyloučené lokality, obědy ve škole, doprovod, doučování). Tuto činnost financuje muzeum ze zdrojů organizace Roma Education Fund.

Romské děti vyrůstají v prostředí, ve kterém jsou přítomny sociálně patologické jevy, kterým jsou nuceny čelit (velká rozšířenost a snadná dostupnost drog, kriminalita atd.). Pokud neznají jiné možnosti, jak se vyrovnat s touto každodenní realitou, mohou negativním vlivům snadno podlehnout. Tyto možnosti se jim skrze naši činnost snažíme poskytnout. Kvalitní vzdělání vnímáme jako základní předpoklad pro získání patřičné kvalifikace jedince v současné společnosti, a tak i zvýšení jeho šancí při uplatnění na trhu práce. Děti učíme základním návykům, bez kterých se neobejdou nejenom v budoucím pracovním procesu, ale i v osobním životě – pravidelnost, plánování, trpělivost při práci či možnosti kvalitně trávit volný čas.

Bc. Petr Svojanovský, tutor Muzea romské kultury, doucovani@rommuz.cz Muzeum romské kultury Bratislavská 67 602 00 Brno, Czech Republic tel.: (+420) 545 571 798, fax: (+420) 545 214 418 Romové na trhu práce

| 103

4.1.8. THARA – projekt rakouské charitativní organizace Volkshilfe Österreich Verena Fabris

Již přes šest let je pod vedením charitativní organizace Volkshilfe Österreich uskutečňována celá řada politických opatření pro trh práce, která jsou určena Romům a Sintiům ve Vídni.

Národnostní skupina Romů a Sintiů, jedna z největších národnostních menšin v Evropě, byla po staletí diskriminována a vytěsňována na okraj společnosti. Na tomto historickém základě a s plným vědomím této skutečnosti založila před šesti lety charitativní organizace Volkshilfe inicitativu THARA. Díky nejrůznějším projektům THARA se podařilo pro Rakousko něco zcela výjimečného s významem pro celou Evropu: realizovat opatření na trhu práce speciálně pro skupinu Romů, jež orientaci ve světě práce a (etnickou) identitu nepovažují za oddělené, ale na sobě závislé oblasti.

Nabídky THARA jsou otevřeny všem Romům a Sintiům, nezávisle na jejich příslušnosti k jednomu z romských společenství anebo spolku Romů, bez ohledu na jejich sociopolitickou příslušnost k rakouské národnostní skupině Romů, nezávisle na jejich daném postavení na trhu práce, na jejich vzdělání a sociálním statutu a bez ohledu na jejich národnostní a náboženskou příslušnost.

2005 až 2007: Dům THARA Dům THARA, který vznikl v rámci evropského partnerství, se pro Romy stal jedním z nejdůležitějších kontaktních míst. Rozsáhlý, bezplatný vzdělávací a aktivační program pro mládež zahrnoval pomoc při učení, kurz umožňující dodatečně dosáhnout ukončení 2. stupně základní školy, kvalifikační opatření jako např. semináře o počítačích a médiích, vzdělávací poradenství 104 |

Reihe Volksgruppenpolitik und Minderheitenforschung – Band 3

a sociální poradnu, ale také profesní orientaci a konzultace k jednotlivým profesím, popř. postupu zakládání firmy.

Projekt THARA vyvolal vlnu nadšení. Romové a Sintiové pocítili podporu a založili ve Vídni patnáct nových spolků.

Průvodce „Úřední němčina – jednoduše“ („Amtsdeutsch – leicht gemacht“) snížila bariéry mezi institucemi většinové společnosti a Romy a Sintii. Publikace „Mladí Romové ve Vídni“ („Roma-Jugendliche in Wien“) byla první příručkou pro práci s romskou mládeží.

2007 až 2009 THARA Amarotrajo a THARA Roma in Transition V návaznosti na získané zkušenosti pracoval THARA Amarotrajo (Náš život) s konceptem, který se soustředil na profesní poradenství. Poprvé byl také nabídnut kurz pro orientaci při hledání zaměstnání NEVODROM, který obsahoval praktika pro hledání zaměstnání a učňovských míst. V kurzu šlo o to, zprostředkovat mladým účastníkům, že žijí ve vlastní kultuře a s vlastní kulturou a mohou uspět v pracovním světě (většinové společnosti).

Měli zde pochopit, že nezdary a neúspěchy se dají zvládnout a překonat a naopak představují cenné zkušenosti a poučení.

Startem THARA Roma in Transition v roce 2008 se nabídka rozšířila o prvek tzv. „točny, dopravního uzlu“, který sloužil propojení expertů v národní oblasti a prostřednictvím nabídek, střižených na míru potřeb multiplikátorů a expertů, předávala širokým vrstvám vědomosti, získané v projektu.

2009-2011 THARA Poradenství & dialog Na individuální rovině byla nabízena i další poradenství, týkající se tématických oblastí se vztahem k pracovní oblasti (AMAROTRAJO) a přípravné kurzy pro mládež a mladé dospělé, kteří chtějí vstoupit do pracovního života (NEVODROM).

Romové na trhu práce

| 105

Na strukturální rovině se projekt definoval jako dialog, aby uzřetelnil různorodost oslovených cílových skupin a zároveň transportoval svůj celkový přístup. Díky chápání Romů/Sintiů jakožto expertů pro vlastní sociokulturní a pracovní situaci má být vytvořen rámec, ve kterém se na stejné úrovni mohou setkávat Romové a Neromové.

Rozsáhlé a podrobné poznatky a zkušenosti, které si THARA v mezičase vypracoval a získal, jsou ve Vídni jedinečné. Spolupracovníci ze škol, zařízení pro práci s mládeží a institucí pro trh práce se pravidelně s THAROU radí a konzultují, aby si rozšířili vědomosti s ohledem na práci s Romy a Sintii.

Velkým úspěchem byla mezinárodní konference „Romani Butj – příběhy o úspěchu a perspektivách na evropském trhu práce“, která se v červnu 2010 uskutečnila na ministerstvu práce, sociálních věcí a ochrany spotřebitelů. Poprvé se v Rakousku za účasti významných aktérů na veřejnosti diskutovalo o komplexním tématu práce a romských komunit.

Projekt, který měl být původně ukončen 31. srpna 2010, byl v redukované formě prodloužen až do července 2011. Nabídka obsahovala senzibilizační semináře pro zaměstnance instituce Arbeitsmarktservice (Servis pro trh práce) ve Vídni a vídeňských institucí se vztahem k trhu práce. Jako pilotní projekt byly ve Vídni organizovány semináře pro romské podnikatele ve spolupráci s Hospodářskou komorou ve Vídni a Servisem pro podniky od instituce Arbeitsmarktservice (Servis pro trh práce).

Práce se skupinou Romů představuje rozsáhle koncipovaný proces, časově omezená opatření u této specifické skupiny nevedou k cíli. Aby se dosáhlo dlouhodobě udržitelných změn, je třeba současně vyvíjet aktivity na různých rovinách: na strukturální rovině dialogu s různými skupinami (politika, město, community, média) a s antidiskriminační činností stejně jako s 106 |

Reihe Volksgruppenpolitik und Minderheitenforschung – Band 3

individuální rovinou poradenství a podpory.

Prostřednictvím projektu THARA Romani Butji, který byl spuštěn 1. srpna 2011 se dále pokračuje v započaté úspěšné práci. Těžiskem v novém projektu jsou kromě individuálního poradenství o profesi a vzdělání, které se provádí ve spolupráci s Romano Centro, senzibilizace stávajících zařízení v oblasti politiky trhu práce pro skupiny Romů, semináře pro zakladatele firem a senzibilizace široké veřejnosti, která se má mimo jiné uskutečnit pomocí brožury „Romové v pracovním světě“ („Roma und Romja in der Arbeitswelt“).

I přes všechny úspěchy, kterých THARA dosahuje, zůstává před námi ještě spousta práce. V neposlední řadě Rakousko potřebuje, ostatně tak jako i ostatní evropské země, národní akční plán pro integraci Romů.

Kontakt: Verena Fabris, verena.fabris@volkshilfe.at, T. +43 676/83 402 220 Usnija Buligovic, usnija.buligovic@volkshilfe.at, T. +43 676/83 402 232 Dům THARA byl financován z prostředků Evropského sociálního fondu a za finanční pomoci spolkového ministerstva hospodářství a práce Rakouské republiky. Všechny ostatní projekty THARA byly/jsou financovány z prostředků spolkového ministerstva práce, sociálních věcí a pro ochranu spotřebitelů.

Volkshilfe v Rakousku.

Organizace Volkshilfe, založená v roce 1947, je charitativní, nadstranická a nadkonfesijní organizace, která v Rakousku nabízí prostřednictvím silných zemských organizací rozsáhlé sociální Romové na trhu práce

| 107

služby. Jakožto sociální hnutí je Volkshilfe součástí občanské společnosti, poskytuje pomoc doma i v zahraničí a snaží se pro svou činnost získat peněžní dary a podporu.

Srdcem Volkshilfe jsou tisíce spolupracovníků na plný i poloviční úvazek a členů, kteří se na základě svého přesvědčení sociálně angažují. Cílem je solidární, spravedlivější svět, v jehož centru stojí člověk. www.volkshilfe.at

4.1.9. Iniciativy mezi evangelickými farnostmi Hermann Reining

Od stržení železné opony v roce 1989 pečuji o společnou iniciativu dvou evangelických sborů z Vídně 1 a Brna 2.

Před pěti lety se připojil třetí partner, Diakonie Českobratrské církve evangelické ve Vsetíně na východní Moravě. Žije tam několik desítek rodin romské národnosti. Přebývají v plechových kontejnerech, které stály původně v centru, později byly přestěhovány na okraj města.

Vedení Diakonie nabízí rodičům předškolních dětí, které navštěvují mateřskou školu dobrovolnou výuku češtiny v posledním roce mateřské školy.

Pro romské děti to znamená, že při zápisu do první třídy ovládají češtinu natolik, aby byly přijaty a tím se jim otevřely možnosti vzdělávání!

Proč Vám to vyprávím?

•

Komu leží na srdci a koho znepokojuje osud lidí náležících

108 |

Reihe Volksgruppenpolitik und Minderheitenforschung – Band 3

k romské menšině, toho naplní novou nadějí, že děti ještě před vstupem do základní školy překonají velkou jazykovou překážku: kdo kromě romštiny ovládá češtinu, tomu jsou brány vzdělání otevřeny.

•

Kdo naopak ovládá pouze svoji mateřskou romštinu, nezvládne žádné vyšší vzdělání a „koloběh bídy“ se bude točit dál.

Hermann Reining (hermann.reining@aon.at)

Romové na trhu práce

| 109

4.2. Přístup k Romům a názory na ně Na začátku konference byli účastníci vyzváni, aby si heslovitě zapsali, co je napadne k tématu Romové. Cílem bylo zachytit dojmy, názory a přístup publika. Účastnici zapsali následující: v romštině • Pandžab v němčině • potřebná pomoc • vyloučení, pronásledování a nedostatečné vzdělání • Romové nemají lobby • vyloučená menšina, kterou ne všichni vítají!

• rovné příležitosti???

• hledají se vzory • děti ve zvláštních školách • Romové jsou v Evropě ohroženou menšinou a je povinností ji chránit • bída, nečistota a zatuchlý byt • rastistické vyloučení • četná znevýhodnění • Romové byli v minulosti nazýváni „Cikány“. Výstava v městě Krems. Idealizace. Kontakt na pracovišti. Prosluli jako hudebníci. Znám četné stereotypy a čekám, že se zde dozvím více. v češtině • vyloučeni a společností nepřijati, bez kontaktu, právo na práci • kultura, tanec, umění, životní styl, jazyk • intuice • předsudky, stigmatizace • temperament • Romové a kriminalita 110 |

Reihe Volksgruppenpolitik und Minderheitenforschung – Band 3

• • •

• • • •

•

kočovníci, rasismus upřímní lidé Romové = problém se zabezpečením vzdělání a pracovního uplatnění. Musí se ale snažit sami o zlepšení sociálního postavení.

Romové jsou jiní a proto nepřijatelní Romové – problematické etnikum integrace Integrace Romů do běžného života je namáhavá, dlouhá, nikdy nekončící cesta. Rodina, nezaměstnanost, děti, vzdělání, budoucnost, rasismus, problém.

Romové jsou sociálně vyloučeni

ve slovenštině • spolužačka • vyloučená menšina, odsuzováni kvůli barvě pleti, všichni jsou házeni do jednoho pytle, mnoho dětí, předsudky stran Romů • hudebníci • integrace, nositelé kultury • Olašsský Rom • integrace do společnosti, zodpovědnost sama za sebe • jiná kultura, výchova dětí • chudoba, rasismus, hudba, krása • hudba • nezaměstnanost • Romové jsou skupinou ve společnosti, která se kulturně odlišuje od většiny.

Romové na trhu práce

| 111

5. O referentech (seřazeno podle abecedy) Dr. László Andor Komisař EU pro zaměstnanost, sociální záležitosti a integraci.

Mgr. Verena Fabris vedoucí dlouhodobého projektu THARA pro zvýšení zaměstnanosti Romů a Sinti v Rakousku v organizaci Volkshilfe Österreich.

Mgr. Wail Khazal Pracuje v občanském sdružení IQ Roma Servis se sídlem v Brně a je zodpovědný mimo jiné za evropské projekty na podporu Romů.

Igor Kmeťo Vedoucí skupiny Kmeťoband, jedné z nejznámějších skupin romského popu na Slovensku. Zástupce nevládní organizace Nová nádej.

Mgr. Miloš Nešpor Odborový tajemník v rafinerii Slovnaft, člen odborové organizace ECHOZ a zástupce předsedy regionální odborové rady Bratislavského samosprávného kraje.

Mgr. Peter Pollák, PhD. Lektor na univerzitě v Nitře a na vysoké škole zdravotnictví v Bratislavě. Zástupce svazu romských zaměstnavatelů, Evropské romské unie a Evropského fóra Romů u Rady Evropy ve Štrasburku.

Ing. Hubert Přibyl Vedoucí oddělení státní sociální podpory na úřadu práce v Brně, krajské pracoviště úřadu práce Jihomoravského kraje.

Wolfgang Pucher Farář a zakladatel 30 organizací Vinzi-Werk, které poskytují širokou nabídku sociálních a podpůrných služeb. V roce 2005 byl deníkem Die Presse za sociální projekty vyhlášen Rakušanem roku.

112 |

Reihe Volksgruppenpolitik und Minderheitenforschung – Band 3

Prof. Rudolf Sarközi Předseda poradního sboru romské menšiny v Rakousku, předseda Kulturního spolku rakouských Romů.

JUDr. Petr Šulc právník v právním oddělení jihomoravské Konfederace odborových svazů. Zaměřen na občanské, obchodní a pracovní právo.

Petr Svojanovský, BA lektor v Muzeu romské kultury v Brně, zodpovědný za doučování a volnočasové aktivity.

Dr. Hannes Swoboda Poslanec Evropského parlamentu, viceprezident a parlamentní jednatel frakce Progresivní aliance socialistů a demokratů v Evropském parlamentu. Člen různých výborů Evropského parlamentu.

Moderátoři Mgr. Sabrina Kopf disertantka a lektorka na Vídeňské univerzitě. Jako výzkumnice se zaměřuje na situaci Romů v Evropě.

Mgr. Michal Vlasák absolvent ekonomické univerzity ve Vídni, iniciátor prvního interdisciplinárního studijního programu „Vzdělání pro dlouhodobě udržitelný vývoj“, na kterém se podílely všechny čtyři velké vídeňské univerzity a konal se pod záštitou Rakouské komise UNESCO.

Romové na trhu práce

| 113

114 |

Reihe Volksgruppenpolitik und Minderheitenforschung – Band 3

Reihe Volksgruppenpolitik und Minderheitenforschung – Band 3

Vydavatelé Dr. Rastislav Báchora, eMA studoval politologii na univerzitě ve Vídni a v Bělehradu. Jeho dosavadní vědecké výzkumné práce se zaměřovaly na politické otázky ohledně bezpečnosti ve středovýchodní a jihovýchodní Evropě. Je vedoucím výzkumného týmu vědeckého projektu v oboru migračního a integračního výzkumu a vyučuje na Institutu pro evropské studie a mezinárodní vztahy na Univerzitě Komenského v Bratislavě.

Mag. Marcus Strohmeier je politolog a intenzivně se zabývá právy menšin, stejně tak jako historií a vývojem sociálních hnutí. Pracuje na Referátu pro vzdělávání v rámci Rakouského odborového svazu v sekci Politické vzdělávání a mezinárodní projekty (t.č. vedoucí projektů ZUWINBAT a ZUWINS). Je autorem a vydavatelem četných publikací na odborářská témata.