Zakládající listina

Litterae fundationis capellae collegiatae in castro Karlstein c

d

Zakladajici listina kapitulni ˇ kaple na hradeˇ Karlstejn

I

n nomine sancte et indiuidue trinitatis. feliciter amen. Karolus Quartus diuina fauente clementia Romanorum Imperator semper augustus. Et Boemie Rex. Ad perpetuam rei memoriam Sacratissimum dominice passionis misterium et dignissima eiusdem insignia/ eos/ qui preciosi sanguinis dominici inestimabili precio/ ab eterne ruine precipitio sunt redempti/ cordibus suis ardenter infigere/ incessabiliter adorare/ et sume deuotionis decet studijs assidue uenerari/ Cum enim per preuaricationem primi parentis natura filij ire essemus effecti/ per lignum Crucis uiuifice in sacro Christi corpore/ reconciliationis fuimus gratiam misericorditer assecuti.

Christus namque cum splendor dei patris eterni et figura substantie eius existeret sueque uirtutis uerbo cuncta portaret/ anteluciferum/ in sanctorum splendoribus genitus abeterno/ cuius uultum nonsolum uniuersa terra desiderat sed eciam angelici spiritus incessabili desiderio/ continue prospicere gratulantur/ Paternam quidem dexteram non relinquens egressus a patre/ ad vallem miserie/ et ad yma mundi desecreto celorum descendere/ caducam nostre fragilitatis formam induere/ incolatum seculi colere/ et post uaria conditionis humane fastigia/ in manus tandem traditus impiorum/ pro nostra salute sponte Cruci affigi/ et acerrime mortis 3

in ea subire supplicium est dignatus/ ut sua morte/nos perditos/a morte revocaret ad uitam O uere felicem salutifere Crucis aram/ margaritis eximijs/ sanguine Christi uernantibus expolitam/ O clauum clarissimum/ illius uenerabilibus membris infixum/ et rutilantissimo rosei cruoris stillicidio purpuratum quem dauiticum canit eloquium forma pre filijs hominum speciosum/ O uenerandam spongiam/ qua fons interne eterneque dulcedinis/ aceto et felle potatur/ O inclitam lanceam lateri Saluatoris immissam/ per quam fluxerunt largiflue redemptionis pariter et regenerationis nostre salutifera sacramenta/ quibus fideles anime in presenti exilio/ spirituali dulcedine confortantur/ et fluida incolatus mundani uita consummata feliciter/ pro fidei et uirtutum meritis/ quod iam rite celebrant per spem/ in illa uisione felici/ merentur/ per spem perpetuo contemplari.

Sane recogitantes prouide/ et illo/ quo nobis abalto conced(itur/) humilitatis recognoscentes affectu nos altissimo/ ad agendas gratias/ preceteris/ tanto magis obnoxios/ quanto nos incomparabiliter/ pre cunctis/ per orbem regnantibus sue sublimauit dextera maiestatis/ sola sui dignatione ad mundialis monarchie nos apicem exaltando/ toto m(entis d)esiderantes affectu/ ut ab hodierna die inantea perpetuis temporibus in Regno nostro Boemie Crucis alme sanctissimorum Quinque uulnerum/ Claui/ Spongie/ Lancee et dominice passionis 4

memoria per Christifideles et solito celebrior atque deuotior habeatur/ Ad laudem et gloriam Trinitat(is eterne) et nominatim pijssimi Redemptoris nostri/ ad salutem nostram incarnati et passi/ sueque Crucis/ uulnerum Claui Spongie/ Lancee et salutifere passionis/ necnon aliorum insigniorum eius et totius militie celestis honorem/ In Castro nostro Karlstein/ quod funditus denouo construximus/ et nostri proprij nominis adiectione pro nostra maiori memoria duximus appelandum/ ut uidelicet Karlstein a Karolo nominetur/ duas Capellas/ vnam uidelicet in honore et uocabulo gloriosissime passionis et Insigniorum ipsorum/ Et aliam minorem illi quasi contiguam in honore gloriose/ semperque virginis genitricis dei Marie/ accendente ad hoc consensu beniuolo venerabilis Arnesti Pragensis Archiepiscopi Principis/ et honorabilium Prziesconis decani/ Plichte Scolastici et Capituli Pragensis ecclesie devotorum nobis dilectorum/ in nomine Christi Saluatoris fundavimus construximus/ et sub multorum presentia Principum Prelatorum Magnatum atque Nobilium ab eodem Archiepiscopo solempniter fecimus consecrari.

Et ut in eisdem Capellis et eciam in Capella beati Nicolai gloriosi Pontificis/ quam ibidem dudum fundauimus perpetuo diuinum agatur officium Quinque prebendas sacerdotales et Canonicales propresenti/ ordinandas/ fundandas duximus et dotandas pro Quinque Canonicis 5

presbiteris/ qui in eisdem Capellis uicissim officium ipsum peragant ordine subnotato.

Sacerdotum quidem istorum vnus/id est maior appellabitur et erit Decanus/ sub quo ceteri Quatuor erunt Canonici/ et ipse potestatem habebit eis mandandi quomodo et quibus temporibus diuina rite gerantur officia/ que et ipse aget cum illis/ et eorum negligentias et excessus corripiendi ac modis congruis corrigendi.

Presentationem uero seu Jus presentandi ad decanatum et prebendas easdem nobis et successoribus nostris Regibus Boemie perpetuo reseruamus. Et ut nomen rei consonet/ ad prebendas ipsas utpote sacerdotales/ aut quamuis earum alium quam sacerdotem cuiuscunque inferioris ordinis non posse nec debere intendimus presentari.

Et ut tam decanus quam ceteri Quatuor Canonici sacerdotes predicti/ qui sunt/ et qui fuerint protempore/ seu aliqui uel aliquis eorundem nullum aliud penitus beneficium ecclesiasticum/ quantumlibet simplex aut modicum cum decanatu uel prebenda huiusmodi ullo modo ualeat possidere Et in decanatu et prebendis ipsis continuam absque fraude iugiter et precisam residentiam teneatur facere corporalem.

Quod siquis aliud beneficium obtinens/ ad unum ex istis se passus fuerit uel forte procurauerit presentari et cum effectu institui/ is eodem primo beneficio sit et esse debeat ipso facto priuatus/ 6

Sique aliquis decanatum uel prebendam aliquam obtinens de predictis/aliam acceptaverit seu ad illam/ uel quodcumque beneficium ecclesiasticum/ eciam minimi ualoris/ seu quantumcumque simplex existat se presentari permiserit. insuper et quicumque ipsorum a decanatu seu aliqua prebendarum ipsarum se absentare presumpserit/ hijs casibus eorumque quolibet absque alio quocumque iudicio sive sententia/Decanatu seu prebenda/de predictis quam obtinuit Archiepiscopali statuto/quod super hoc edi et promulgari deposcimus sit eoipso privatus. hoc eciam totum nonsolum ad decanatum et prebendas iam actu creatas/ uerumeciam ad creandas denouo extendi et ex certa scientia uolumus prerogari.

Et quotiens decanatum ipsum per cessionem/ obitum uel casum alium de premissis uacare contingerit futurus decanus per nos et successores nostros Reges Boemie.. Pragensi Archiepiscopo ad recipiendum animarum curam ab ipso/ceteri uero presbiteri eidem decano debeant presentari.

Archiepiscopus quoque Decanum instituet et curam sibi animarum committet. Decanus uero reliquos in Canonicos instituet et simpliciter investiet sacerdotes.

Denique in celebratione diuinorumsubscriptum statum modum et ordinem decano et presbiteris antedictis et eorum successoribus perpetuo tradimus tradique et per Archiepiscopum confirmari petimus obseruandum.

7

Per singulos enim dies diluculo circa solis ortum in Capella beate Marie conuenient ad horas canonicas ordinate et deuote dicendas induti suppellicijs et mitras more Canonicorum gestando chorales. stabuntque et sedebunt alternatim diuisi per choros/ psalmodiam cum distincta pausatione et mediorum in uersibus obseruatione/ legendo et vesperas similiter hora sua. Et has quidem dicent horas canonicas absque nota/ quousque/ auctore deo/ in ipsis et cum ipsis decem impleuerimus numerum personarum. Dum autem numerum ipsum impleri continget/ amodo in predicta Capella gloriose virginis Marie aut quotiens ad illam commode habere non possent accessum/ in Capella beati Nicolai singulas horas predictas sub nota reuerenter et distincte canere tenebuntur.

Tres uero Missas/ pro qualitate festiuitatum/ seu necessitate temporum oportunas adminus per singulos dies Decanus et Canonici antedicti sine Musica celebrare debebunt/ duas in Castro vnam videlicet in Capella beate Marie/ aliam in Capella beati Nicolai et Terciam in ecclesia filiali. Verumtamen in festiuitatibus conditoris nostri precipuis/ et alme genitricis dei perpetue virginis Ma(rie/ N)ecnon Angelorum/ Baptiste/ Apostolorum. patronorum dedicationis/ ac omnibus diebus dominicis in Capella beate Marie/ uel si forte ad illam ipsis aliquomodo non pateret accessus/ extunc in Capella beati Nicolai missam illius diei et vesperas primas atque Secundas sub nota (de)cantent. Ita uidelicet ut 8

postquam supradictus decem Canonicorum seu presbiterorum numerus impletus extiterit/ amodo adminus vnam Missam sub nota de(beant c)otidie decan(tar)e.

Ce(ter)um sacramenta corporis dominici et vnctionis extreme in altera earundem Capellarum videlicet Insigniorum ipsorum. beate virginis aut beati Nicolai sine intermissione pro hominum necessitate seruabunt. In diebus eciam Rogationum Letanias et processiones solitas celebrabunt. In Missis quoque et diurnis ac nocturnis officijs seu horis Canonicis ritum tenebunt Pragensis ecclesie et Rubricam.

Vt autem iniuncta sibi officia tanto delectabilius agere ualeant tantoque feruentius seruire delectentur altari/ quanto se in neccessitatibus conditionis humane a nostra benignitate conspexerint peramplius consolatos/ Cum et spiritualia sine temporalibus non possint diu subsistere/ nec sit incongruum si is qui spiritualia seminat temporalia quoque metat/ Idcirco Decanum et Canonicos antedictos ymo ipsorum beneficia seu prebendas subscriptis tenore et modo dotamus. Assignamus quidem ipsis et conferimus ac donamus in Christi nomine decimas omnium censuum nostrorum ad Castrum Karlstein siue de Oppidis sive Villis et alijs rebus spectantium/ tam in pecunijs quam in blado. Et ne super decimas huius ulla possit imposterum oriri dubietas/ eo quod nostre intentionis existit/ quod si futuris temporibus census nostros/ ad 9

Castrum ipsum spectantes/ ampliari seu augeri contigerit/ ex hoc nichil ipsis utilitatis accrescat Nec eciam de censuum eorum diminutione deputate ipsis decime in aliquo minuantur. Idcirco decimas easdem tam in pecunia quam in blado specifice duximus per singula exprimendas. Et sunt hec.

Primo in Oppido Veronensi Sex Sexagene grossorum Pragensium et Viginti duo grossi.

Item in Villa Lodenicz Sexagenna et dimidia grossorum Item in Villa Pusnik Vigintiocto grrossi et Quatuor parui denarij. Item a Molendino ibidem Quinque Strichones frumenti et dimidius Stricho. Item in Villa Trzieban Vigintitres grossi et Sex parui. Item in Oppido Hostomicz Quatuor Sexagenas grossorum. Quadraginta grossi et Nouem parui Et a Molendino ibidem Sexagintaocto Strichones. Item in Villa Cissowicz vna Sexagena grossorum. Item in Villa Kythin Quinquagintaduo grossi et Nouem parui. Item in Villa Dobrziesch vna Sexagena grossorum.

Vigintivnus gross. et Sex parui. Item in Villa Mileno due Sexagene grossorum. Sex grossi. et duo parui. Item in Villa Dubencz Quadragintatres grossi. et Nouem parui. Item in Villa Duschnik Quinquagintatres grossi. et Quatuor parui. Item a duobus Molendinis ibidem Tredecim Strichones frumenti. In Villa Tzschim Trigintaduo grossi. In Villa Tethin Vna Sexagena. et Trigintaduo grossi.

In Villa Slukowicz Quadragintasex grossi. et duo 10

parui. In Villa Chinow Vna Sexagena grossorum.

Vigintisex grossi. et Nouem parui et Trigintaunus Stricho annone. In Villa Wrasi due Sexagene. et Sex grossi. In Villa Trubingen Quinque grossi. et Sex parui. In Albaecclesia Quinque grossi et Sex parui. In Villa Skoba Vna Sexagena grossorum.

Vigintiquatuor grossi. Quatuor parui et Vndecim Strichones et Quartale frumenti. In Villa Hudlicz due Sexagene grossorum. et Tres grossi. et decemetseptem Strichones. Item a Molendino in SSluticz Quatuor Strichones frumenti.

Huiusmodi ergo decime cuilibet Canonicorum Sex Sexagenas grossorum Pragensium de pecunia/ et Vigintiquinque Strichones de blado/ totumque aliud residuum utriusque Decano deputamus et per homines ac Incolas Oppidorum et Villarum ipsarum perpetuo dari precipimus et statuimus annis singulis in statutis et consuetis terminis infallibiliter assignari/ Volentes dictos Canonicos hiisdem decimis ad uite sue necessaria fore contentos. Offertorium uero quod in altaribus Capellarum ipsarum et ecclesie filialis poni contigerit/ Ebdomadario/ seu illi qui Missam ad quam offertur celebraverit digne censuimus ab Archiepiscopo deputandum.

Vt autem sepedicto Decano/ cui cura et labor pre alijs amplior in premissis incumbet/ uberior eciam sicut decet/ consolatio tribuatur/ nostre intentionis existit et liberum adhibemus presentium tenore consensum/ ut Capella Castri nostri de Mendico seu omnes redditus 11

temporales ac prouventus eiusdem ipsi decano et decanatui suo/ per predictum Archiepiscopum/ Loci Ordinarium/ incorporari annecti perpetuo possint ac debeant et vniri/ Ita quod decanus ipse qui est et qui protempore fuerit redditus et prouentus ipsos possideat et in vsus suos accipiat. prouisurus omnimo, ut per aliquem presbiterum in Capella Castri predicti perpetuo Missa cotidie celebretur. Presbitero eciam qui Missam in eadem Capella legerit/ et ad hoc per decanum fuerit deputatus Offertorium altaris ipsius/ quantumcunque fuerit/ per Archiepiscopum ipsium Volumus deputari et suis deriuandum usibus applicari.

Porro pro singulari excellentia et condigna reuerentia sanctorum Insigniorum passionis dominice/ est nostre intentionis perpetua Pragensis Archiepiscopi ordinatione statui et firmari/ ut in altari Insigniorum ipsorum Capelle maioris nulli alii preterquam Archiepiscopis et Episcopis executionem officij Pontificalis habentibus ullo unquam tempore liceat Missarum solempnia celebrare.

Quoniam insuper ratione locorum et temporum a licitis eciam alias et permissis nonnumquam expedit abstinere Sicut eciam sacerdote(s et levit)as Veteris testamenti in ordine uicis sue ab vxoribus quarum usus eis erat licitus abstinere et in templo domini lex constit(u)it demorari. Idcirco presenti perpetuo prohibemus edicto/ ne in turri Castri Karlstein 12

in qua memorata Capella sita est seu in aliquo (commodo t)urris ipsius cum aliqua Muliere, eciam vxore legitima, dormire siue iacere liceat cuicunque.

Volumus preterea et tenore presentium ordinamus ut decanus et presbiteri sepedicti ante portas Castri predicti/ in vna domo communi simul resideant et morentur que non sit nimis eleuata (et firm)a/ sed bassa/ Ita quod nullum per illam ipsi Castro uerisimiliter sit posse periculum imminere.

Et quia conuersatio clericorum a vita laicorum debet esse discreta et communio plerumque consueuit discordie materiam ministrare/ Vesperis et completorio rite peractis Decanus (et Ca)nonici supradicti a Castro ante solis occasum absque contradictione omni tempore propriam adeant mansionem nisi necessitate urgente/ vnus eorum uel plures moram facere fuerint requisiti.

Hinc est quod Venerabilem Arnestum Pragensem Archiepiscopum Principem et deuotum nostrum dilectum attente requirimus et rogamus/ quatenus omnem ordinationem et dispositionem nostram premissam in hijs que suam confirmationem exposcunt et ordinariam auctoritatem desiderant/ auctorizare uelit et eciam confirmare. Transgressores quoque et Contradictores per censuram ecclesiasticam sub forma Statuti perpetui et late sententie ratione preuia castigare.

Nulli ergo omnino hominum liceat hanc 13

paginam nostre Majestattis infringere/ aut ei quovis ausu temerario contraire. Siquis autem contrarium attemptare presumpserit/ indignationem nostram et penam Centum Marcharum auri puri totiens/ quotiens contrafactum fuerit se nouerit eoipso irremissibiliter iucursurum.

Signum serenissimi Principis et domini domini Karoli Quarti Romani Imperatoris inuictissimi; et gloriosissimi Boemie Regis.

Testes huius rei sunt Venerabiles Arnestus prefatus Pragensis Archiepiscopus/ Johannes Olomucensis/ Johannes Luthomuslensis/ Aule nostre Imperialis Cancellarius Theodoricus Mindensis et Johannes Blisimensis Episcopi/ Illustres Wenceslaus Saxonie Bolko falkembergensis/ Johannes Oppauie Prziemco Teschinensis et Bolko Opoliensis Duces Spectabiles Burchardus Magister Curie nostre/ Magdeburgensis/ Henricus de Suarzburg/ Albertus de Anhalt et Johannes Magdeburgensis Comites/ Nobiles quoque Jesco de Wartemberg/ dominus in Wezzel Burgrauius Pragensis Sbinco de Hasemburg/ Magister Curie nostre Imperialis/ Hoygerius et Lutholdus de Landstein et alii plures Magnates et proceres nostri fideles.

Presentium eciam sub Imperialis Maiestatis nostre sigillo testimonio literarum. Datum in suprascripto Castro nostro Karlstein Anno domini Millesimo Trecentesimo Quinquagesimoseptimo Indictione decima. vj. kalendas Aprilis Regnorum 14

nostrorum Anno Vndecimo Imperij uero Tercio., per dominum ..Imperatorem Nicolaus de Chremsir.

15

16

c

d

Zakladajici listina kapitulni ˇ ˇ kaple na hradeˇ Karlstejne

17

18

V

e jménu svaté a nerozdílné Trojice šťastně /započato/ Amen. Karel Čtvrtý, z přízně Boží dobrotivosti císař římský, vždy rozmnožitel /říše/ a král český, na věčnou paměť.

Posvátné tajemství umučení Páně i jeho převelebná znamení sluší se těm, kdo byli za nevýslovnou cenu drahocenné krve Páně vykoupeni od pádu do propasti věčné zkázy, vrýt si vroucně do srdce, neustále se mu klanět a s co nejzbožnějším úsilím je ustavičně uctívat.

Vždyť když jsme se skrze pád prvního rodiče stali od přirozenosti syny hněvu, skrze dřevo kříže, který se stal tím, že nesl svaté Kristovo tělo, nástrojem životodárným, jsme z Božího milosrdenství došli milosti usmíření.

Kristus totiž, ačkoli jsa odlesk Boha, Otce věčného, a obraz jeho podstaty, ten, jenž svým mocným slovem všechno udržuje, od věčnosti zplozen před jitřenkou v lesku svatém, ten, po jehož tváři touží nejen celá země, nýbrž také andělští duchové si ji přejí neutuchající touhou věčně spatřovati, aniž by opustil Otcovu pravici, vydal se od Otce do údolí běd a sestoupil z nebeských tajemství do nížin světa, oděl se naší pomíjivou křehkostí, přebýval na světě a po rozličných strastech lidského života ráčil se vydat do rukou bezbožníků, dát se pro naši spásu přibít na kříž a postoupit na něm muka přehořké smrti, aby nás zatracence povolal svou smrtí ze smrti k životu. Jak vpravdě šťastný to 19

oltář spásonosného kříže, ozdobený vynikajícími drahokamy, jež rozkvetly z Kristovy krve, jak slavný to hřeb, zaražený do jeho úctyhodných údů a poznamenaný purpurem třpytivých kapek rudé krve toho, jejž opěvá David svým výrokem jako nejkrásnějšího ze synů lidských, jak úctyhodná to houba, jejímž prostřednictvím byl pramen niterné a věčné radosti napájen octem a žlučí, jak přeslavné to kopí, vnořené do boku Spasitele, jež dalo vytrysknout spásonosným svátostem našeho štědrého vykoupení a znovuzrození, jimiž jsou duše věřících v tomto vyhnanství posilovány duchovní sladkostí a po skonání prchavého života a pobytu světského pro zásluhy víry a ctností jsou za svou naději v onom blahém hledění vyznamenány věčným patřením na to, co již nyní, i když teprv doufajíce, vskutku oslavují!

A tak majíce pečlivě na mysli i to, čeho bylo shůry dopřáno nám, a s pokornou myslí uznávajíce, že jsme Nejvyššímu zavázáni většími díky než ostatní tím spíše, čím více nás do neporovnatelně větší výše než všechny, kdo vládnou na okrsku zemském, vynesla jeho velebná pravice svou pouhou laskavostí, když nás povýšila na vrchol světské samovlády, a toužíce celou svou myslí, aby od tohoto dne do budoucna po věčné časy byla v našem království Českém konána Kristovými věřícími slavnostněji a zbožněji, než bývá zvykem, památka slavného kříže, nejsvětějších pěti ran, hřebu, houby, kopí a Utrpení Páně vůbec, založili jsme ve jménu 20

Krista Spasitele ke chvále a slávě Trojice věčné a zejména nejdobrotivějšího našeho Vykupitele, který se pro naši spásu vtělil a byl umučen, a jeho kříže, ran, hřebu, houby, kopí a spásonosného umučení, jakož i jeho dalších znamení a ke cti veškerého nebeského vojska jsme zbudovali na svém hradu Karlštejně, který jsme od základů jakožto úplně nový postavili a stanovili nazývat jej pro svou trvalejší památku podle svého jména, totiž tak, aby se jmenoval Karlštejn podle Karla, dvě kaple, a to jednu ke cti a pod názvem přeslavného Utrpení a oněch znamení, a jinou menší, která s ní téměř souvisí, ke cti slavné a ustavičné Panny, Rodičky Boží Marie, a to s laskavým souhlasem ctihodného Arnošta, knížete – arcibiskupa pražského, dále úctyhodného Přeška, děkana, Plichty, scholastika, a kapituly kostela pražského, nám oddaných a milovaných, a za přítomnosti mnoha knížat, prelátů, velmožů a šlechticů jsme je dali od téhož arcibiskupa slavně vysvětit.

A aby se v těchto kaplích a též v kapli blaženého Mikuláše, biskupa slavného, již jsme tamže nedávno založili, ustavičně konala služba Boží, rozhodli jsme se zřídit nyní a založit pět kněžských kanovnických prebend a opatřit je důchody pro pět kanovníků – kněží, aby v těchto kaplích, střídajíce je, konali onu službu níže naznačeným způsobem.

Jeden z těchto kněží totiž, to jest nadřízený, se bude nazývat a vskutku bude děkanem, 21

pod nímž ostatní čtyři budou kanovníky, a bude mít pravomoc přikazovat jim, jak a v kterou dobu náležitě konat služby Boží, a ty bude i on konat s nimi, dále bude kárat jejich nedbalosti a přestupky a vhodným způsobem je napravovat.

Podací pak čili právo jmenovat na děkanství a na ony prebendy vyhrazujeme provždy sobě a svým nástupcům, králům českým.

A aby název odpovídal skutečnosti, je naším úmyslem, aby na ty prebendy jakožto kněžské nebo na kteroukoli z nich nemohl a nesměl být jmenován nikdo nižšího svěcení než kněz.

Dále aby jak děkan, tak ostatní čtyři kanovníci, svrchuřečení kněží, kteří jimi nyní jsou a časem budou, anebo někteří či některý z nich, nesměli držet naprosto žádné jiné církevní obročí jakkoli prosté nebo malé na žádný způsob spolu s tímto děkanstvím nebo prebendou, a aby byli povinni při děkanství a oněch prebendách bez jakéhokoli úskoku nepřetržitě a naprosto trvale osobně sídlit.

A jestliže se držitel nějakého obročí nechá anebo snad dá jmenovat a skutečně uvést na jedno z těchto, má a musí být toho předešlého obročí tím skutkem zbaven.

Jestliže pak držitel řečeného děkanství či některé prebendy přijme jinou anebo svolí, aby byl jmenován na ni či na jakékoli církevní obročí, byť bylo zcela bezvýznamné či jakkoli prosté, a dále kdokoli z nich by si dovolil vzdálit se od svého děkanství či některé prebendy, v těchto případech a kterémkoli z nich bez jakéhokoli 22

jiného rozsudku či výroku budiž děkanství či oné z řečených prebend, kterou drží, tím skutkem samočinně zbaven podle arcibiskupského ustanovení, o jehož vydání a vyhlášení v této věci žádáme. Chceme také, aby se toto všechno vztahovalo a s naprosto jistým vědomím dále platilo nejen pro děkanství a prebendy již skutečně zřizované, nýbrž i pro ty, jež mají být teprve nově zřízeny.

A kdykoli se stane, že se ono děkanství anebo některé ze jmenovaných prebend uvolní odstoupením, úmrtím anebo jinak, má být budoucí děkan námi a našimi nástupci, českými králi, jmenován pražskému arcibiskupovi, aby jej pověřil duchovní správou, kdežto ostatní kněží mají být jmenováni tomuto děkanovi; arcibiskup pak jej ustanoví děkanem a svěří mu duchovní správu, kdežto děkan ustanoví ostatní za kanovníky a prostě uvede tyto kněze v úřad.

Posléze provždy vydáváme děkanovi a svrchuřečeným kněžím a jejich nástupcům níže vypsané stanovy, způsob a řád pro slavení bohoslužeb a žádáme, aby byl vydán a potvrzen arcibiskupem a zachováván: Každodenně na úsvitu při východu slunce sejdou se v kapli Panny Marie, aby spořádaně a zbožně říkali kánonické hodinky, oděni superpelicemi a majíce po způsobu kanovnickém chórové mitry. Rozděleni na dva chóry budou střídavě stát a sedět, při čtení žalmů budou dělat potřebné pomlky, to jest budou u veršů dodržovat 23

jejich předěly; podobně i nešpory v jejich hodinu.

Co se týče těchto kánonických hodinek, budou je odříkávat beze zpěvu, dokud s pomocí Boží nerozmnožíme počet osob včetně nich na deset.

Jakmile však bude jejich počet dosažen, budou od té doby povinni v řečené kapli slavné Panny Marie, anebo kdykoliv by do ní nemohli mít pohodlný přístup, v kapli svatého Mikuláše, ony jednotlivé hodinky uctivě a zřetelně zpívat podle noty. Každodenně pak budou děkan a řečení kanovníci podle druhu slavnosti čili tak, jak příslušné doby vyžadují, povinni sloužit nejméně tři odpovídající nezpívané mše, dvě ve hradě, jednu totiž v kapli Panny Marie, druhou v kapli svatého Mikuláše, a třetí ve filiálním kostele, kdežto o hlavních slavnostech našeho Původce a slavné Rodičky Boží, ustavičné Panny Marie, jakož i andělů, Křtitele Páně, apoštolů, dědiců zemských, posvěcení chrámu a každou neděli budou v kapli Panny Marie, anebo kdyby jim snad z nějakého důvodu nebyla přístupná, tehdy v kapli svatého Mikuláše zpívat podle noty mši toho dne a nešpory první i druhé, a to tak, že až se naplní zmíněný počet desíti kanovníků čili kněží, budou od té doby povinni každého dne odzpívat nejméně jednu mši podle noty.

Dále pak budou pro všechny potřebné neustále přechovávat v jedné z těch kaplí, to jest oněch Znamení či blahoslavené Panny nebo svatého Mikuláše, svátost těla Páně a posledního pomazání. Rovněž o prosebných dnech budou 24

konat obvyklé litanie s procesím. Při mších a oficiu denním i nočním čili při kánonických hodinkách se budou držet obřadů a předpisů pražského kostela.

A aby sobě uložené povinnosti mohli plnit s tím větším potěšením a aby je tím více těšilo horlivěji sloužit oltáři, čím více uvidí, že jsou z naší dobrotivosti co do nezbytných potřeb lidské povahy utěšováni ve všem všudy – vždyť ani věci duchovní nemohou nadlouho obstát bez věcí časných a také není nepřiměřené, jestliže ten, kdo zasívá věci duchovní, sklízí i časné –, z toho důvodu opatřujeme tedy děkana a shorařečené kanovníky důchody, totiž jejich obročí neboli prebendy, v níže vypsaném smyslu a způsobu. Přidělujeme jim totiž, udělujeme a dáváme ve jménu Kristově desátky ze všech našich příjmů náležejících ke hradu Karlštejnu, ať z městeček nebo vesnic a jiných věcí, jak v penězích, tak v zrní. A aby o těchto desátcích nemohla v budoucnu vzniknout žádná pochybnost, protože naším úmyslem je, stane-li se v budoucích časech, že se naše příjmy, náležející k tomu hradu, rozmnoží nebo zvýší, z toho aby jim požitky nevzrůstaly, avšak také, kdyby se ty příjmy zmenšily, aby se určené jim desátky v ničem nezmenšily, proto tedy jsme se rozhodli ony desátky, jak peněžité tak v zrní, zvláště určit v jednotlivostech. Jsou takovéto: Za prvé v městečku Berouně šest kop grošů pražských a dvacet dva groše. Dále ve vsi 25

Loděnicích půldruhé kopy grošů. Dále ve vsi Poučníku dvacet osm grošů a čtyři malé denáry, dále z tamního mlýna pět strychů obilí a půl strychu. Dále ve vsi Třebáni dvacet tři groše a šest malých peněz. Dále v městečku Hostomicích čtyři kopy grošů, čtyřicet grošů a devět malých peněz, a z tamního mlýna šedesát osm strychů. Dále ve vsi Čísovicích jedna kopa grošů. Dále ve vsi Kytíně padesát dva groše a devět malých peněz.

Dále ve vsi Dobříči jedna kopa grošů, dvacet jeden groš a šest malých peněz. Dále ve vsi Milíně dvě kopy grošů, šest grošů a dva malé peníze. Dále ve vsi Dubenci čtyřicet tři groše a devět malých peněz. Dále ve vsi Dušnikách padesát tři groše a čtyři malé peníze, dále ze dvou tamních mlýnů třináct strychů obilí. Ve vsi Čími třicet dva groše.

Ve vsi Tetíně jedna kopa a třicet dva groše. Ve vsi Žloukovicích čtyřicet šest grošů a dva malé peníze.

Ve vsi Chýňavě jedna kopa grošů, dvacet šest grošů a devět malých peněz a třicet jeden strych ze sýpky. Ve vsi Vráži dvě kopy a šest grošů. Ve vsi Trubíně pět grošů a šest malých peněz. Ve Zdicích pět grošů a šest malých peněz. Ve vsi Kodě jedna kopa grošů, dvacet čtyři groše, čtyři malé peníze a jedenáct strychů a čtvrtce obilí. Ve vsi Hudlicích dvě kopy grošů a tři groše a sedmnáct strychů.

Dále ze mlýna ve Slušticích čtyři strychy obilí.

Takovéto tedy desátky, to jest každému kanovníkovi šest kop grošů pražských na penězích a dvacet pět strychů v zrní, a veškerý ostatní zbytek obojího určujeme děkanovi a přikazujeme, 26

aby byly dávány navždy od lidí a obyvatel těch městeček a vsí, a stanovíme, aby byly každoročně odevzdávány neomylně ve stanovených a obvyklých lhůtách, chtějíce, aby řečení kanovníci byli těmito desátky pro své životní potřeby uspokojeni. O ofěře pak, jež by byla položena na oltářích oněch kaplí nebo filiálního kostela, míníme, jak je vhodné, aby byla arcibiskupem přiřčena hebdomadáři anebo tomu, kdo by sloužil mši,při níž bylo ofěrováno.

Aby pak častořečenému děkanovi, na němž bude spočívat v tom, co bylo řečeno, větší starost a práce pro druhé, bylo, jak se sluší, přidáno i hojnější utěšení, je naším úmyslem – a dáváme k tomu mocí tohoto listu svobodný souhlas, že kaple našeho hradu v Žebráku, čili všechny její časné příjmy a užitky, se mohou skrze řečeného arcibiskupa, místního ordináře, přivtělit a provždy připojit témuž děkanu a jeho děkanství a mají se s ním spojit tak, aby ten, kdo je a časem bude děkanem, vládl těmi příjmy a bral si je k svému užívání, přitom se však postaral, aby povždy byla denně sloužena v kapli řečeného hradu nějakým knězem mše. Chceme též, aby tomu knězi, který bude v té kapli číst mši, jsa k tomu děkanem ustanoven, byla oním arcibiskupem přiřčena ofěra toho oltáře, ať bude jakákoli, a určeno, aby plynula v jeho prospěch.

Konečně pro jedinečnou vznešenost svatých znamení umučení Páně a náležitou úctu k nim je naším úmyslem stanovit a potvrdit věčným 27

nařízením pražského arcibiskupa, aby na oltáři těch Znamení ve větší kapli nebylo v žádném čase nikomu dovoleno sloužit slavnou mši vyjímaje arcibiskupy a biskupy, mající pravomoc vykonávat biskupský úřad.

A dále, protože z ohledu na místa a časy je leckdy třeba zdržovat se i jiných dovolených a povolených věcí, tak jako kněžím a levitům starého zákona stanovil Zákon pobývat podle řádu jejich třídy ve chrámu Páně a zdržovat se manželek, jichž směli jinak požívat, z toho důvodu tímto výnosem provždy zakazujeme, aby ve věži hradu Karlštejna, v níž se vzpomenutá kaple nachází, anebo v některé místnosti té věže směl kdokoli spát či ležet s jakou ženou, byť vlastní zákonitou manželkou.

Krom toho chceme a mocí tohoto listu nařizujeme, aby děkan i často zmínění kněží spolu přebývali a zdržovali se před branami řečeného hradu v jednom společném domě, a ten ať není příliš vysoký a pevný, nýbrž nízký, tak aby skrze něj nemohlo ten hrad ohrozit žádné případné nebezpečí.

A protože obcování duchovních se má lišit od života laiků a vzájemný styk často poskytuje důvod k nesvornostem, ať se děkan a řečený kanovníci po řádném odbavení nešporů a kompletáře odeberou v každém čase před západem slunce bez námitek z hradu do vlastního příbytku, ledaže by jeden z nich nebo někteří byli požádáni zdržet se z nějakého nezbytného důvodu.

28

Žádáme tudíž naléhavě a prosíme ctihodného Arnošta, knížete-arcibiskupa pražského, nám oddaného a milého, aby veškeré naše předchozí nařízení a směrnice, pokud vyžadují jeho potvrzení a postrádají schválení ordináře, laskavě schválil a také potvrdil, rovněž aby přestupníky a odpůrce trestal církevním postihem ve formě ustavičně platného nařízení a na způsob předem vynešeného rozsudku.

Nikomu z lidí nebudiž tedy trpěno porušit tento výnos naší velebnosti nebo se mu jakkoli z pošetilé smělosti zpěčovati. Pokud by se kdo opovážil pokoušet se o něco opačného, nechť zví, že tím činem na sebe neodpustitelně uvalí naše rozhořčení a pokutu sto hřiven ryzího zlata tolikrát, kolikrát by proti tomu jednal.

Znamení nejjasnějšího knížete a pána Karla Čtvrtého, římského císaře nepřemožitelného a přeslavného krále českého.

Svědky těchto věcí jsou ctihodní: Arnošt, zmíněný arcibiskup pražský, Jan Olomoucký, Jan Litomyšlský, kancléř našeho císařského paláce, Theodorik Mindenský a Jan Blisimenský, biskupové; jasní: Václav Saský, Bolek Falkenberský, Jan Opavský, Přemek Těšínský a Bolek Opolský, vévodové; vážení: Burchard, hofmistr našeho dvora, (purkrabí) magdeburský, Jindřich ze Švarcburku, Albert z Anhaltu a Jan Magdeburský, hrabata; dále urození: Ješek z Vartemberka, pán na Veselí, purkrabí pražský, Zbyněk z Hazmburka, hofmistr našeho císařského 29

dvora, Vojíř a Lutold z Landštejna a mnoho jiných velmožů a předních pánů, našich věrných.

Vydáno podle svědectví tohoto listu a pod pečetí naší císařské velebnosti na výše jmenovaném našem hradu Karlštejně léta Páně tisícího třístého padesátého sedmého v indikci desáté, šestého dne před kalendami dubnovými obojího našeho kralování roku jedenáctého, císařství pak třetího.

Z pověření pana císaře Mikuláš z Kroměříže.

30

ˇ ˇ Preklad dekana Vaclava ˇ v Kronice Hajka z Libocan ˇ Ceske (1541) c

d

List Knezim ˇˇ Karlstajnskym ˇ

31

32

V

e jméno Svaté a Nerozdílné Trojice šťastně Amen: Karel Čtvrtý Božské milosti zpuosobem Římský Císař vždycky rozmnožitel / a Český Král / Na budúcí věčnú památku / najvyžšího Umučení a divuov Boha všemohúcího / a najhodnějšího jeho znamení / těm kteříž jeho předrahú krví / mzdú nevymluvnú od věčné propasti jsú vykúpeni / v svých srdcích upevniti mají / a snažným náboženstvím bez přestání chváliti / a ustavičně míti v poctivosti a velebiti. Neb poněvadž skrze přestúpení prvního Rodiče našeho / Synové hněvu byli sme učiněni / skrze dřevo Kříže obživujícího v Tělu Svatém Kristovu smířeni jsme / a milosti sme dosahli: Kristus zajisté, když jasnost věčného otce Boha / a zpuosob podstaty jeho učiněn byl / Jeho Božské moci Slovem / všecky věci snášeje / před Dennicí v světle Svatých / od věčnosti jsa narozený.

Na jehož to obličej / netoliko všecka země žádá / ale také i Andělští duchové nepřestávající žádostí / ustavičně patřiti radují se. Otcovské pak pravice neopustiv / vyšel od Otce do Udole bídy / a do najnižších stran Světa / z tajného nebeského příbytku s stúpiti ráčil / nestálý naší křehkostí zpuosob na se obléci / bydlení v tomto Světě ráčil učiniti / a po rozličných obyčejích lidských a tesknostech / v ruce nemilostivých vydán býti / za naše spasení dobrovolně / dal 33

se na Kříži zavěsiti / a hroznou múku / a smrt na něm podstúpiti ráčil / aby svou smrtí nás ztracené / od Smrti zavolal do života. O zajisté Spasitedlný / a šťastný Kříže Oltář / Perlami ušlechtilými / Krví Kristovú stkvúcí ozdobený / O Hřebové najkražší / někdy pře duostojným jeho Audom v bití / a přestkvúcí Červeností / Krve jeho Svaté ozdobení: Toho kteréhož David praví býti ušlechtilého nadevšecky Syny Lidské.

O předuostojná Houba / z kteréž to Studnice vnitřní / a věčné sladkosti / Octem a žlučí napájená: O převelebné Kopí / kteréž v bok Spasitele našeho, nemilostivě vpuštěno bylo / skrze kteréž vyplynuly sú vykúpení / též i Nového rození našeho / spasitedlné Svátosti / kterýmiž to věrné duše vtomto Světě / duchovní sladkostí posilňují se / a v pomíjejícím obydlí Světa tohoto / po dokonání života šťastně / za Víru a Ctnostných Skutkuov zasloužení / kteréž se nyní řádně činí / skrze naději v onom šťastném vidění zasloužili / skrze pravý zpuosob patříce / na věky chváliti. Zdravým a opatrným rozumem rozvažujíce / onou svrchovanou žádostí pokorně rozjímajíce / pokudž nám z svrchované milosti puojčeno / ztoho děkujíce nad jiné / neb sme tím povinni / proto / že sme nad jiné nerovně / po všem Světě kralující / jeho Božské pravice velebností vyvýšeni / neb jeho ruka Božská sama svým Duostojenstvím / k panování světa tohoto / nás jest povýšila. Protož vším úmyslem / a celú žádostí / aby od dnešního dne / na potomní 34

věčné časy / v Království našem Českém / Kříže přewelebného / Najsvětějších Pěti Ran / Hřebuov / Houby / Kopí / a Umučení Pána našeho památka / od věrných Křesťanuov / tím častěji / a nábožněji Slavena byla / ke Cti a k chvále Trojice věčné / a jmenovitě / najjasnějšího vykupitele našeho / pro naše spasení narozenému / jeho velebnému Kříži / Ranám / Hřebu / Houbě / a Kopí / také i spasitedlnému Umučení / i jiným znamením jeho / I všemu Rytířstvu Nebeskému k poctivosti: Na Zámku našem Karlštajně / kterýž jsme znovu a z Gruntu vystavěli / a od našeho vlastního Jména / pro naši budúcí památku / jméno jsme jemu převzděli: Totiž aby Karlštajn od Karla jmenován byl: Dvě Kaple, Jednu k poctivosti Najblahoslavenějšího Umučení / a těm znamením: A Druhou menší / též Kaple blízkú / k poctivosti duostojné Panně Mariji Rodičce Boží / a to s povolením dobrovolným / Duostojného Arnošta Knížete Arcibiskupa Pražského. A Cti hodných Přiška Děkana / A Plichty Školastika / A Kapitoly Kostela Pražského / nábožných našich milých / ve jméno Pána Krista Spasitele našeho / založili sme i postavili / při přítomnosti mnohých Knížat / Prelatuov / Pánuov a Rytířstva / témuž Arcibiskupu / rozkázali jsme Posvětiti.

Protož aby v těch Kaplách / též i v Kaple Svatého Mikuláše Blahoslaveného Biskupa / kterúž jsme prvé postavili / věčná služba se dála / pět Prebend Kanovníkuov Kněží / natento 35

sme čas nadali a zpuosobili / pěti kněžím / kteříž vtěch kaplách / pořádně Mše Svaté slúžiti budú / tímto zpuosobem: Kněz jeden znich vyžší bude / jménem Děkan / pod kterýmž to budou jiní Čtyři Kanovníci. A on bude míti moc jim rozkazovati / kterak a kterým časem / službu Boží řádně budou míti puosobiti / kterúž to i on snimi činiti bude /jich nedbanlivosti a vajstupky / zpúsobem slušným trestati bude. Což se pak podávání dotýče nato Děkanství a na ty Prebendy / toho nám i budúcím Králuom Českým zanecháváme a zůstavujeme: A aby všecky věci pořádně šly / na ty Prebendy toliko Kněží a žádného jiného než Kněží / ani nižšího kterého řádu / nemohli a nesměli podávati: A aby tak Děkan jako jiní Čtyři Kanovníci / Kněží předpovědění / kteříž nyní jsú / a kteříž potomně budou / a neb některý znich / žádného jiného Auřadu Duchovního ani Prebendy / by pak velmi malá byla / s tímto Děkanstvím / a neb Prebendou touto / žádným obyčejem nebudou moci držeti: A na tom Děkanství a na těch Prebendách / zavázáni budou bydliti osobně bezevšech Forteluov. Pakli by kdo znich / jaký jiný Auřad sobě zjednal / jeden ztěch dvou držeti bude: Pakli by na ten kterýž sobě zjednal / již podán byl / toho prvního Auřadu má skutečně / zté příčiny zbaven býti: A jestli žeby někdo Děkanství toto / a neb Prebendu / již sobě danú maje / a jinú oblíbil / ba pak velmi malého užitku byůa / a na ní se Presentovati / to jest podati dopustil. A neb 36

žeby se od tohoto děkanství / a neb Prebendy vzdálil / a odciziti směl / ztěch příčin / i z každé té příčiny bezevšeho rozsudku a rozvážení / od Děkanství a neb od Prebendy předpověděné / Ustanovením Arcibiskupským / kteréhož ustanovení nato sme požádali aby byl zbaven: To všecko netoliko k Děkanství / a k Prebendám / kteréž sme nyní zpúsobili ale také i kteréž úmysl máme zpuosobiti / s dobrým naším vědomím / chcme aby se vztahovalo: A kolikrát by koli / to Děkanství / skrze odjití / neb Smrt Děkana / a neb jakýmž koli obyčejem prázdné zuostalo.

Budúcí Děkan / skrze nás a budúcí naše Krále České Pražskému Arcibiskupu bude Presentován / a on dá jemu Auřad k zpravování / a péči Duchovní / to jest Curam animarum. Jiní pak kněží jemu Děkanovi mají býti podáváni / Arcibiskup toliko Děkana ustanovovati a tvrditi bude / a péči Duchovní jemu dávati: Ale Děkan jiné Kanovníky bude ustanovovati a obláčeti: Těm pak všem Kněžím / Děkanovi i Kanovníkuom předpověděným / i jich budúcím / tento řád dole psaný / a zpuosob k posluhování Božských věcí / ustanovujem / aby byl zachován: A Arcibiskupa prosíme / aby skrze něho byl potvrzen. Na každý den ráno při východu Slunce v Kaple Panny Marie / sejdou se na Hodiny / kteréž to řádně a nábožně řekati budou majíce na sobě Komže a Birety / neb Čepičky zpuosobem Kanovnickým: žáci pak a neb Koralové státi budou neb seděti / súce rozděleni na dvě straně / žalmy řádně 37

řekati budou / přestávajíc po každém Verši / též i prostřed Verše. Nešpor též svým časem: A ty Hodiny čísti budou a řekati bez zpívání / až zatím s Boží pomocí / s těmi a k těm jiných přijednáme více / aby všech spolu bylo / v počtu deset: Když pak ten počet vyplněn bude / od toho času již v Kaple Panny Marie / leč by přístup býti nemohl: Tehdy v Kaple Svatého Mikuláše všecky Hodiny rozdílně / poctivě a nábožně zpievati budou povinni: Tři Mše zajisté / každý Svátek vedlé zpuosobu časuov: Též i každý den Děkan a Kanovníci jmenovaní / zavázáni budou čísti / ale ne zpievati: Dvě na Zámku Jednu v Kaple Panny Marie. A Druhou v Kaple Svatého Mikuláše.

A Třetí v Kaple Svatého Palmací dole nad vodou. V Svátky pak znamenitější / a při Slavnostech Pána Spasitele našeho zvláštních / a Blahoslavené Rodičky Boží / Marie vždycky Panny: Také i při Slavnosti Svatých Anděluov / Svatého Jana Křtitele / Apoštoluov / Dědicuov / při Posvícení / a každou Něděli / v Kaple Panny Marie / leč by kní přístup býti nemohl: Tehdy v Kaple Svatého Mikuláše / Mši otom dni / a Nešpor první a druhý aby zpíváno bylo / aby když bude vyplněn všecken počet / Desíti Kanovníkuov / od toho času najméně / jedna Mše na každý den zpívána byla: Také Svátost Těla Božího / a Olej posvátný pro Nemocné / v jedné kteréž koli Kaple ztěch / Umučení Božího / neb u Matky Boží / a neb Svatého Mikuláše 38

/ pro potřebu Lidskou aby měli. O Křížových dnech / Procesí a Letaný / vedle obyčeje aby držali / při Mšech a Službách / i Hodinách / tak Nočních / jako Denních / Řád Pražského Kostela / a Rubriku aby zachovávali a držali: Protož aby jim uložené Služby / tím snážněji puosobiti mohli / a tím ochotněji slúžiti Oltáři / Čím by více poznali, že sú od naší dobrotivosti / Tělesnou potřebou a živností opatřeni. Nebo poněvadž Duchovní věci / bez časných dlouho trvati nemohou / Aniž jest nepříjemné / aby ten kdož Duchovní věci rozsívá / Časné také žal / Zté příčiny / Děkana a Kanovníky předpověděné / a jich Auřady Duchovní / neb Prebendy / níže psaným zpuosobem oddělujeme jim zajisté a dáváme / vejméno Pána Krista Desátky / ze všech platuov našich / příležejících k Zámku Karlštajnu / buďto z Městeček / neb ze Vsí / i z jiných věcí příslušejících / tak z peněz jako z Obilé: A však aby na těch Desátcích / žádný nebyl Omyl na časy budúcí / a náš upřímý úmysl / aby jinak od někoho převrácen nebyl. Jestli žeby na budúcí časy / Platuov našich k Karlštajnu naležejících přibylo / to jim nic k užitku býti nemá / ani také kdy by ubylo / jim nic ubýti nemá: I protož ty Desátky / tak na penězích / jako na Obilí / obvzláštně všecko a zvláště položiti / a znamenati jsme rozkázali: A jsú tito Desátkové ec. Nezdálo mi se jich psáti. Takovým obyčejem tyto Desátky budou / aby se dostalo jednomu každému Kanovníku / z peněz šest kop grošuov 39

Pražských / a pětmezcítma Strychuov z Obilé / a což by přezbylo obojího to všecko Děkanovi dáváme: A těm Lidem a obyvateluom / vtěch Městečkách a ve Vsech / na věčné časy tak dávati přikazujeme / a ustanovujeme / po všecka Léta na uložené časy neomylně bez odporu. Chcme tomu také / aby předpovědění Kanovníci / těch Desátkuov užívajíce / jími toliko živi byli: Ofěra pak kteráž na Oltářích vtěch Kaplách / také i v Kostele Svatého Palmací dole klásti se bude / tomu ktož ten Tajden drží / a neb tomu kdož Mši při kteréž se Ofěruje slúžiti bude / spravedlivě bude náležeti / Arcibiskupským ustanovením: Aby pak často jmenovanému Děkanovi / jemuž jest péče a práce nad jiné větší / v věcech svrchu psaných / také i hojnější potěšení bylo. Protož s dobrým naším rozmyslem/a svobodným povolením / Listem tímto ustanovujem / aby Kapla na Zámku našem Žebráku / platy časné a duochody její všecky / jemu Děkanovi a Děkanství jeho / skrze předpověděného Arcibiskupa přidati / a připojiti sme rozkázali / na budúcí věčné časy / aby jemu náležely / tak aby on Děkan / kterýž jest a kterýž napotomní časy bude / platy a dúchody ty aby držal / a k své potřebě aby je bral / opatřiti má toliko / aby skrze některého Kněze v Kaple zámku předpověděného / vědycky jedna Mše se slúžila na každý den.

Knězi tomu kterýž Mši vté Kaple čísti bude / ktomu skrze Děkana sa ustanoven / Ofěra natom Oltáři / což jí koli bude / Arcibiskupským 40

utvrzením náležeti bude / a k své potřebě on bráti ji bude: Pro zvláštní pak vyvajšení / a hodnú poctivost / těch pře Svatých znamení Umučení Božího / jest náš úmysl a věčné zřízení / Arcibiskupa Pražského ustanovení i potvrzení / aby na oltáři znamení těch v větší kaple / žádný jiný krom Arcibiskupové a Biskupové / a ti kteříž Auřady Biskupské mají / nikdá žádným časem Mše slúžiti nesměl: Nebo někdy a v některých místech / časem sluší se / i od náležitých věcí zdržeti.

Jako někdy Kněžím a Jáhnuom Starého Zákona / v pořádku svém obyčej byl i od slušných věcí se zdržovati: Protož tímto Listem na věčné časy zapovídáme / aby žádný na věži zámku Karlštajna / na kteréž předpověděná Kapla jest ustavena / ani v kterém pokoji též Věže / s některou ženou / také ani s oddávanú a vlastní Manželkou svou / spáti neb ležeti směl / a náležité aby to nebylo žádnému: Chcme také a tímto Listem ustanovujem / Děkan a Kněží často jmenovaní / před Branami předpověděného Zámku / v jednom Domě Obecném / spolu aby seděli / a obydlé měli / kterýž to Duom nemá býti velmi vysoký / a pevný / ale nízký tak aby se skrze ten Duom / tomu Zámku nikdá škoda nestala. A poněvadž obcování Duchovních Lidí od Světských má býti odděleno / neb společnost obyčejně meziními ruoznici činí.

Nešpor / Komplet / řádně vykonajíc / Děkan a Kanovníci svrchu jmenovaní / od Zámku před 41

západem Slunce bez odporu i pobízení / vždycky aby šli na svá obydlé / Jediné leč by potřeba kázala / jeden znich a neb více mohou pozůstati / budouli zato žádáni. Také toto oznamujem / že duostojného Arnošta Arcibiskupa Pražského Knížete a nábožného našeho milého snažně sme žádali i prosili / aby všecko naše toto zřízení předepsané / tak jakž jeho Auřadu náleží / svú mocí potvrditi a upevniti ráčil. Přestupníci a ti kteřížby těmto věcem odpor činili / aby mohli pokutami duchovními pod zpuosobem / věčného práva přísně trestáni býti. Protož nižádnému Člověku nebudiž slušné tomuto listu naší velebnosti / a obdarování se zprotiviti ani jakú všetečností / této milosti naší / na odpor býti. Pakliby se kto oto pokusiti směl v hněv náš a vpokutu Sto Hřiven Zlata najčiščího / Tolikrát kolikrát by se toho dopustil aby upadl bez milosti a odpuštění. Znamení najjasnějšího Knížete a Pána Pána Karla Čtvrtého Římského Císaře najnepřemožitelnějšího a Slavného Krále Českého. Svědkové těchto věcí sú / Duostojný Arnošt předpověděný Pražský Arcibiskup / Jan Olomúcký Biskup / Jan Litomyšlský Biskup a Palácu našeho Císařského Kancléř / Jetřich Mindenský / a Jan Blizymenský Biskupové / Osvícení Václav Saský / Bolek Falkenbergenský / Jan Opavský / Přemek Těšínský / Bolek Opolský Knížata: Velikomocní / Burkhart Hajtman Dvoru našeho Magdeburského / Jindřich z Šworcburgku / Albrecht z Anhaltu / a Jan 42

Magdeburský / Hrabata. Urození pak / Ješek z Wartmbergka Pán na Veselí Purkrabě Pražský / Zbyněk z Hazmburgku / Hajtman Dvoru našeho Císařského / Vojíř a Litolt z Landtštajna / a jiní Páni a Rytířstvo / věrní naši milí. Těchto věcí pro lepší upevnění / Pečet naší Císařské velebnosti / k Listu tomuto přivěsiti jsme rozkázati ráčili: Dán na svrchu psaném Zámku našem Karlštajně Léta Božího Tisícého Tří Stého Padesátého Sedmého / Indyku desátého / Šestú Kalendu Měsíce Dubna / Království našich Léta Jedenáctého / a Císařství Léta Třetího.

43

44

c

d

Nemecke zneni ˇ ˇ listiny ˇ v prekladu Hajkovy kroniky (1697)

45

46

I

m Nahmen der Heiligen und unzertheilten Dreyfaltigkeit / Amen. Carl / der Vierte / von Gottes Gnaden Römischer Käyser / allezeit Mehrer des Reichs / und König in Böhmen / ec.

Zur künfftigen ewigen Gedachtnüß des höchsten Leidens und Wunderthaten unsers Herrn Jesu Christi / und seines hochwürdigsten Zeichens / denen / so durch sein theures Blut und unaussprechlichen Verdienst von der ewigen Verdammnüß erlöset sind / welches jederman in sein Hertz fassen / und der Göttlichen Güte mit höchster Andacht für danckbar seyn soll. Dann nachdem wir durch unsers ersten leiblichen Vatters Adams Ubertrettung zu Kindern des Zorns worden sind / so sind wir hinwieder durch das Holtz des lebendigmachenden Creutzes / in dem hochheiligen Leibe des Herrn Christi vereinbaret / und haben Gnade erlanget. Als Christus des ewigen Vatters / gleicher Klarheit und Gewalt / wesentlicher lieber Sohn / und in dem Lichte der Heiligkeit von Ewigkeit gebohren / dessen Antlitz nicht allein der gantze Erdenkräyß zu schauen begehret / sondern sich dessen auch die Engelischen Geister freuen / welcher des Vattern Rechte keines weges verlassen / vom Vatter ausgangen / und dem Jammerthal zu besuchen / in die unterste Gegend dieser Welt erschienen / hat unserer Schwachheit und Blödigkeit Gestalt an sich genommen / die Wohlfahrt dieser mühseligen Welt beliebet / sich 47

/ nach vielfältigem Elende / in die Hšnde der Sünder und Unbarmhertzigen überantworten / um unserer Seeligkeit willen gutwilliglich in schreckliche Marter und Pein / am Stamm des Creutzes / hefften lassen / hiermit wir Verlohrne in sein Reich geführet würden. O wie ein glückseeliges und aber seliges Altar des heiligen Creutzes / mit den allerköstlichsten Perlen / im Blute des Herrn Christi / gezieret ! O die allersäubersten Nägel / in seine allerheiligsten Glieder geschlagen / und in der allerlieblichsten Röthe seines heiligen Bluts geschmücket / welchen der Königliche Prophet David vor den Allerschönsten unter allen Menschen-Kindern meldet. Ach des edelsten Schwamms / dessen der innerste Brunn und ewige Süssigkeit mit Essig und Gallen geträncket. Ach des allerwürdigsten Speers / welcher in unsers Herrn und Seeligmachers Seiten unbarmhertziglich getrieben / daraus unserer Erlösung und Wiedergeburt Heiligthum geflossen / mit welchem gläubige Seelen in dieser Welt in geistlicher Süssigkeit gestärckt werden.

Nun sind Wir mit aller Unserer Meynung und gantzer Begierde dahin zu trachten gesinnet / auf daß das Fest des hochwürdigsten Creutzes / der allerheiligsten fünff Wunden / Nägel / des Schwamms / des Speers / und des gantzen heiligen Leidens unsers Herrn Christi / vom heutigen Tage an / in künfftigen ewigen Zeiten / in Unserm Königreich Böhmen / von den gläubigen Christen / desto öffter und andächtiger 48

begangen werden möchte / als haben wir / vornehmlich der Heiligen Dreyfaltigkeit und unserm Seeligmacher / heiligem Creutze / Nägel / Schwamm / Speer / seinem seeligmachenden Leiden und andern Zeichen / deßgleichen auch der gantzen himmlischen Ritterschafft zu Ehren / auf Unserm neuen Schlosse Karlstein / so wir von neuem und aus dem Grunde erhoben / und deme den Namen von Unserm Tauff-Namen gegeben / zwo Capellen / eine seinem allerheiligsten Leiden / und desselben Merckzeichen zu Ehren / und die andere nicht fern darvon / doch etwas kleiner / der Hochgelobten Jungfrauen Maria zu Ehren / bauen lassen / welches alles mit des Hochwürdigen Ernesti, Ertz-Bischoffen zu Prag / und der Ehrwürdigen Przischkae, Dekani, Plichtae, Scholastici, und des Capitels der Präger Kirchen / Unserer lieben Andächtigen / Bewilligung geschehen / und von gemeldtem Ertzbischoff / im Gegenwart vieler Fürsten / Prälaten / Herren und Ritterschafft geweihet worden. Derentwegen / damit in gemeldten zweyen Capellen deßgleichen auch in der Capellen S. Nicolai / des hochgelobten Bischoffs / die Wir zuvor / und vom ersten bauen lassen / ein ewiger Gottesdienst getrieben würde / haben Wir fünf Priestern / Canonicis, welche in gemeldten Capellen die Messen ordentlicher Weise celebriren sollen / fünff Präbenden nachfolgender Gestalt verordnet. Aus diesen fünf 49

Priestern soll einer der andern Vorgeher seyn / welcher Decanus genennet werden / und die andern / wie und zu welcher Zeit sie / und er neben ihnen / den Gottesdienst / verrichten / die er auch / aufn Fall der Unachtsamkeit / Macht zu straffen habe / unterrrichten solle. Was aber die Besetzung der Aemter / als nemlich / des Decanats und der andern Präbenden anlanget / dasselbe wollen Wir Uns und Unsern künfftigen Böhmischen Königen zuvor behalten haben. Es soll aber alles ordentlicher Weise zugehen / und diese Präbenden mit keinen andern / besonders aber / niedrigen Personen / dann mit Priestern ersetzt werden / und sollen gemeldte Priester und Canonici, so wol der Decanus als die andern viere / so jetzo sind / und künfftig seyn werden / neben dieser Präbenden kein ander geistlich Amt noch Präbend / so gering als die immer seyn möchten / keinerley Weise halten noch geniessen / sondern sollen allda sich zu begnügen / und persönlich zu wohnen / ohn alle Ausflucht verbunden seyn .Dafern sich aber darunter einer um eine sonderliche Präbenden daneben bewerben / und dieselben beziehen würde / so soll er der ersten müssig gehen. Und wann auch jemands / so dieses Decanat allbereit hielte / ihme eine ander Präbend / so kleines Einkommens die auch immer wäre / gelieben, und sich dahin vermögen lassen würde / derselbe soll ohne alles ferner Bedencken / durch die Ertz-Bischöffliche Anordnung / so wir hierüber 50

von ihm erlanget / von solchem Decanat, oder Präbend abgesondert werden. So offt auch das Decanat durch des Dechents tödtlichen Abgang / oder aber anderer Gestalt ledig seyn würde / so offt soll der künftige Dechent / durch Uns und Unsere künfftigen Böhmisch Könige / dem Ertz-Bischoff zu Prag praesentiret werden / deme er das Amt der Seelen Sorge (Curam animarum) geben soll. Diesen Priestern allensamt aber / so wohl dem Decano als den Canonicis, den jetzigen und künfftigen / wollen Wir / bey ihren Gottesdiensten / diese Ordnung vorgeschrieben / und den Ertz-Bischoff / dass solches durch ihn confirmirt und bestättiget würde / gebeten haben; als nemlich: eines jeglichen Morgens sollen sie / bey Aufgang der Sonnen / in ihren Chor-Kitteln unter der Bareten oder Mützlein / nach der Canonicorum Brauch / ihre Horas ordentlich andächtig beten. Die Schüler und Choralisten aber / sollen dergleichen ihre Psalmen an zweyen unterschiedlichen Orten / ordentlich / stehende / oder sitzende / lesen / und mitten in / so wol auch zu Ende eines jeglichen Verß innen halten.

Die Vesper sollen sie auch zu seiner Zeit verbringen. Diese Horas aber sollen sie nicht singen / sondern lesen / biß Wir ihnen / mit Hülffe des Allmächtigen / ihrer etzliche mehr zugeben / also / daß ihrer Zehen seyn werden.

Wann aber diese Zahl erfüllet / so sollen sie nicht mehr in der Capellen der Jungfrauen Mariä / sondern forthin in der Capellen zu Sanct Nicolai 51

/ seyn eingezogen . und mit Andacht / singen; es wäre dann Sache / daß kein Zutritt darzu wäre.

Alle Fest- und Feyertage sollen sie drey Messen zu celebriren / (doch nach Gelegenheit der Zeit) sonsten aber täglich eine / aber nicht zu singen, sondern zu lesen / verpflichtet seyn / als aufm Schlosse zwo, in der Capellen zu unser Frauen eine / die ander bey S. Nicolao / und die dritte in der Capellen S. Palmatii, drunten überm Wasserfluß. An denen vornehmsten Fest- und Feyertagen aber / als an besondern unsers Herrn und Heylands Festen / so wol auch der hochgelobten Mutter Gottes / stets Jungfrauen / und an der lieben Engeln / St. Johannis des Täuffers / Apostel und Patronen Festen / auch an der Kirchweihung und alle Sonntage / soll man den Gottesdienst in unser Frauen Capellen verrichten / es wäre dann Sache / daß kein Zutritt darzu seyn wolte / alsdann soll man am selbigen Tage Messen in der Capellen S. Nicolai halten / das hochwürdige Sacrament aber / samt dem heiligen Oele für die Krancken / soll man in dieser dreyer Capellen einer allein / es sey ad Passionem Christi, zu unser Frauen / oder S. Nicolao verwahrend halten. In der Creutz-Wochen soll man die Litaniam, wie gebräuchlich / singen. Bey der Messen und andern Gottesdiensten / so wohl nächtlicher Weil / als am Tage / soll man die Ordnung der Präger Kirchen in acht nehmen.

Und damit sie denselben ihnen also aufgelegten 52

Gottesdienst desto besser versehen / und je mehr sie erkenneten / daß sie von Unserer Lieb und Gütigkeit / mit zeitlichem Unterhalt und Nahrung wohl versehen / desto mehr und williger auch dem Altar dienen möchten. Dann dieweil die Geistlichen ohne der weltlichen Dinge Vorschub nicht lange stehen können / es auch unbillich / daß derjenige / so da säet / nicht auch erndten solte. Derowegen wollen Wir gedachte Decanum und Canonicos, beyneben ihren geistlichen Aemtern / nachfolgender Gestalt versehen / und ihnen im Namen Christi Jesu eingeräumt und gegeben haben / allen Zehenden von allem Unsern Einkommen, zu dem Schlosse Karlstein gehörig / es sey aus den Märckten oder Dörffern / und allen zugehörenden Dingen / so wol von dem Geld als Geträyd-Zinsen. Damit sich aber dieses Zehenden halber / in künfftigen Zeiten / niemands irren / und Unsere aufrichtige Meynung von niemand anders ausgeleget werden möchte / so soll man wissen; Dafern unsere Zinß und Einkommen / zum Karlstein gehörig / wachsen und zunehmen / desgleichen auch in künfftigen Zeiten abnehmen würden / daß ihnen an diesem weder zu-noch abgehen soll.

Derentwegen Wir solchen / so wol Geld- als Geträyd Zehenden / in diesem Unsern Briefe / ein jegliches insonderheit / melden wollen / und sind nemlich diese: (Der Autor Hagecius aber / hat sie nicht gemeldt/) Dieser Zehenden aber soll in einer solchen Gestalt getheilet werden: 53

Einem jeglichen Canonico am Gelde 6 Schock Präger Groschen / und fünf und zwantzig Strich Geträydes; was aber von diesen beyden übrig ist / dassebe wollen Wir alles dem Decano zugeeignet / und den Leuten und Einwohnern in denselben Märckten und Dörffern geboten haben / daß sie es also / auf angestellte Termin / in künfftigen ewigen Zeiten halten / und ohn alle Widderung geben sollen. Wir wollen auch / daß vorgemeldte Canonici sich allein dieses Zehenden brauchen / und sich damit unterhalten sollen. Die opffer-Pfennige aber so in gedachten Capellen / so wol auch unten in der Kirchen S. Palmatii, auf die Altar gelegt werden / sollen durch des Ertz-Bischoffs Anordnung demjenigen / so dazumahl die Messe halten wird / von Rechts wegen gehören. Und damit auch vielgemeldter Decanus, welcher die gröste Mühe und Sorge haben muß / in diesen obbemeldten Dingen sich desto mehr Trosts zu versehen / als haben Wir / mit gutem Bedacht und freyer Bewilligung / mit diesem unsern Brieffe geordnet / damit ihme / durch ehegemeldten Ertz-Bischoff / die Capelle aufm Schlosse Ziebrak / sampt allen Zinsen und Einkommen / ihm und seinem Decanat, in künfftigen ewigen Zeiten zugethan und zugeeignet werden / und er dagegen nichts mehr / als dieses / zu versehen schuldig seyn solle / damit der Gottesdienst in der Capellen / gedachten Schlosses / durch einen Priester versehen werde / welcher also vonihme den Dechent verordnet 54

/ täglich eine Messe lesen / und ihm alle die Opffer-Pfennige / so viel deren aufs Altar gelegt / gehören / und er sie an seine Nothdurfft zu wenden / berechtiget seyn soll. Von wegen sonderlicher Erhöhung und würdigen Ehr dieser hochheiligen Zeichen des Leidens Christi aber / ist es Unsere Meynung und ewige Anordnung / und des Ertzbischoffs zu Prag Bestättigung / daß beym Altar derselben Hochheil. Zeichen / in der grössern Capelle / niemand anders / dann nur allein die Ertz- und Bischoffe / und diejenigen, so Bischöffl. Aemter haben zu keiner Zeit celebriren sollen / dann es gebühret sich unterzeiten / und an sonderlichen Orten / auch der gebührlichen Dinge zu enthalten / gleichwie zur Zeit die Priester und Leviten des Alten Testaments / in ihrer Ordnung / sich auch von zimlichen Dingen zu enthalten gepflogen. Derentwegen wollen Wir / hiemit diesem Briefe / zu künfftigen ewigen Zeiten / verboten haben / damit niemands auf dem Thurme des Schlosses Karlstein, darinnen vorgemeldte Capelle gebauet / noch in keinem Zimmer desselben Thurms / bey keinem / auch seinem ehelichen Weibe / liegen noch schlaffen soll.

Wir wollen und ordnen auch mit diesem Briefe / daß vorgemldter Decanus, und seine Canonici, vor dem Thurn des Schlosses / in einem gemeinen Hause / welches nicht hoch noch vest / sondern niedrig gebauet werden soll / damit dem Schlosse kein Schade davon 55

entstünde / sitzen / und ihre Wohnung haben sollen. Und sintemahl der Geistlichen Wandel von den Weltlichen abgesondert werden soll / aus Ursach / dieweil die sämtliche Beywohnung / zwischen ihnen gemeiniglich Uneinigkeit ursachet; so sollen vorgemeldte Decanus und Canonici, nach ordentlicher Verrichtung der Vesper und des Complets / vom Schlosse allzeit vor der Sonnen Niedergang / ohn alle Widderung und Ermahnung / an ihren Gewahrsam gehen: es wäre dann Sach / daß es die Noth erforderte / und sie darumb gebeten / so mag einer / oder ihrer mehr / verwarten.

Wir wollen auch dieses nicht ungemeldet lassen / daß Wir den Hochwürdigen Ernestum, Ertz-Bischoffen zu Prag / Unsern Fürsten und lieben Andächtigen / gebeten / daß er alle diese vorgemeldte Unsere Anordnung / wie es seinem Amte gebühret / mit seiner Gewalt bevestiget und bestättiget hat / damit die Ubertretter / und so sich diesen Dingen zuwider setzen wollen / mit der geistlichen Straffe / unter der Gestalt des ewigen Rechtens / ernstlich gestrafft würden. Derentwegen soll niemandsen billich seyn / diesem Briefe und Unserer Begabung zu widerstreben / noch sich eingerley vorsetzlichen Weise darwider einzulassen. Im fall sich aber jemands hierinnen vergreiffen würde / so soll derselbe in Unsern Zorn fallen / und darneben ein hundert Marckt des allerköstlichsten Goldes / ohn alle Gnad und Erlassung / 56

verfallen seyn. Hierbey ist das Zeichen des Allerdurchläuchtigsten Fürsten und Herrn / Herrn Carls des vierdten / unüberwindlichsten Römischen Käysers / und berühmtesten Böhmischen Königes.Die Zeugen dieser Dinge sind / der Hochwürdigste vorgenannte Ernestus, Ertzbischoff zu Prag / Joannes / Bischoff zu Ulmütz / Joannes / Bischoff zu Leitmischel / und Unsers Käyserlichen Saals Cantzler / Dieterich / der Bischoff von Münden / und Joannes Blyzymensky / Bischoff. Die Durchläuchten / Wenceslaus / Hertzog zu Sachsen / Bulko / der Hertzog von Falckenberg / Joannes / Hertzog von Troppaw / Pržemek / der Hertzog von Teschen / und Bulko / der Hertzog von Oppeln. Die Mächtigen / Burckhard / Unserer Meideburgischen Hofhaltung Hauptmann / Heinrich von Schwartzburg / Albrecht von Anhalt / und Joann von Meideburg / Graffen.

Die Wohlgebornen aber / Geschek von Wartemberg / Herr auf Wesele / Burggraff zu Brag / Zbyniek von Hasenberg / Unserer Käyserl. Hofhaltung Hauptmann / Wogirz und Lytolt von Landstein / und andere Herren und Ritterschafft / Unsere liebe Getreuen. Dessen zu desto besserer Bestättigung haben Wir Unserer Majestät Insigill an diesen Brieff hengen lassen / Datum auf Unserm offtgedachten Schlosse Karlstein / Anno Christi 1357. den 6 April. und Unserer Reiche im eilfften / des Käyserthums aber im dritten Jahre.

57

58

c

d

Zakladaci listina kapituly ˇ ˇ na Karlstejne

59

60

H

rad Karlštejn, nejslavnější ze všech českých hradů, byl založen kolem roku 1348 českým a římským králem Karlem IV. na skalnatém výběžku návrší, obklopeném několika malebnými vrchy, uprostřed královských lesů nedaleko řeky Mže (zvané později podle blízkého královského města Berounkou). Nový hrad byl vzdálen jen půl dne jízdy od Prahy, hlavního města českého království, jež se mělo po vystavění Nového Města stát důstojným novým hlavním městem říše římské.

Karlštejn byl nazván podle jména svého zakladatele, podobně jako již předtím nazval Karel IV. po sobě hrad Monte Carlo v Itálii a pak i hrady Karlshaus a Karlsberk v Čechách.

Byl vybudován jako pevnost tradičního typu s velkou obytnou věží, která se obracela k příkopu, oddělujícímu hradní ostroh od zbytku návrší (později zvaného Kněží Hora podle domu kanovníků), svou nejsilnější zdí, šest až sedm metrů silnou, bez jediného okna.

Za touto velkou věží, která byla snad původně palácem panovníka, se v zákrytu ukrývala menší věž, upravená původně pravděpodobně jako obydlí královny, která se dala v případě potřeby také úspěšně bránit. Teprve pak následoval na nižší terase skály podélný třípatrový palác a ještě níže budova purkrabství se samostatnými hradbami. Na nejnižším místě hradu byla pak 61

postavena studniční věž nad hlubokou studní, vysekanou do skály.

Původním účelem hradu byla patrně pouze soukromá residence krále, jakási protiváha starého královského paláce na Pražském hradě.

Už během dostavby hradu se však Karel IV. rozhodl tento účel změnit pod vlivem nových událostí: Především v březnu roku 1350 získal do svého držení říšské korunovační klenoty, jež obsahovaly ve velkém relikviářovém kříži ostatky Utrpení Páně – dřevo sv. Kříže, hřeb a kopí, dále ostatky sv. Jana Křtitele a sv. Anny a třísku z betlémských jesliček. Korunovančí klenoty, jmenovitě koruna a meč, byly připisovány sv. Karlu Velikému, po němž nesl Karel IV. své biřmovací jméno, jehož nástupcem na římském trůně byl a jehož si dokonce zařadil do svého fantastického rodokmenu jako vzdáleného předka.

Karel IV. nepochybně usiloval nejen z Prahy učinit nové hlavní město říše, ale i trvale uložit říšské klenoty a „svátosti“ v Čechách (přestože při jejich získání slíbil opak). Zpočátku patrně uvažoval o jejich uložení v klášteře augustiniánů kanovníků na Novém Městě pražském na hoře Karlov (Mons Caroli), kde založil kostel podle vzoru cášské kaple ke cti sv. Karla Velikého a P. Marie hned v září 1350. Ale protože se stavba kostela a kláštera protáhla na desetiletí, byly říšské klenoty po řadu let uloženy patrně ve staré sakristii katedrály sv. Víta. Karel IV. také hned 62

v srpnu 1350 získal od papeže značné odpustky (sedm let a sedm kvadragen) pro vystavování říšských relikvií.

Dalšími událostmi, které mohly mít vliv na duchovní vývoj Karla IV., byly jednak kruté rány osudu (smrt jeho prvorozeného syna Václava 30. 12. 1351 na hradě Žebráce, smrt královny Anny r. 1353), a jednak sílící Karlova víra ve své zvláštní vyvolení od Boha. Tato víra se jistě upevnila podivuhodným zážitkem zázraku s relikvií prstu sv. Mikuláše v klášteře sv. Anežky v Praze v roce 1353, kdy relikvie začala krvácet, jakmile si chtěl odříznout kousek pro kapli sv. Mikuláše na Karlštejně.

Karel IV. již od mladých let horlivě uctíval ostatky svatých a přijímal jejich dary pro svatovítskou katedrálu a nově zřízené pražské arcibiskupství, ale tato úcta mimořádně vzrostla právě v této době. V letech 1354–1355 shromáždil v souvislosti se svými cestami po říši a Itálii (císařská korunovace v Římě 5. 4. 1355) obrovské množství relikvií a většinou je daroval svatovítské katedrále. Ale některé si ponechával ve svém držení, zejména relikvie Utrpení Páně (několik částí dřeva sv. Kříže, část hřebu, houby, provazu – jímž byl Kristus přivázán při bičování – a dva trny Kristovy koruny ze Sainte Chapelle). Spolu s relikviemi sv. Jana Křtitele (prst) a relikvií sv. Anny tak postupně shromáždil soubor, který složením nápadně připomínal relikvie z říšského ostatkového kříže.

63

Posledním ziskem do tohoto souboru byly dva trny Kristovy koruny, které mu předal na sněmu v Metách francouzský princ Karel na vánoce 1356, pravděpodobně spolu s další relikvií dřeva Kristova kříže. Tehdy už byl Karel IV. na vrcholu své politické kariéry – byl korunovaným římským císařem a podařilo se mu prosadit základní zákon říše – Zlatou bulu císaře Karla IV. U Karla IV. nebo v okruhu jeho nejbližších teologických rádců mezitím dozrála myšlenka uložit trvale říšské insignie a relikvie nikoli v klášteře sv. Karla Velikého v Praze, ale na hradě Karlštejně, a zřídit k tomu účelu na hradě mimořádně nádhernou a nedobytnou kapli ve velké věži, a jinou kapli s kapitulou v menší věži hradu. K uskutečnění tohoto záměru došlo ihned po návratu ze sněmu v Metách v březnu 1357.

Karel IV. odjel s celým svým dvorem a početným duchovenstvem na Karlštejn a v neděli 26. III. byla vysvěcena kapitulní kaple P. Marie v menší věži (spolu s menší přilehlou kapličkou). Kaple sv. Kříže (respektive Nástrojů Utrpení) ve velké věži ještě nebyla dokončena, a tak relikvie Utrpení Páně (onen druhý soubor) byly uloženy v menší kapličce. Následující den byla na hradě založena kapitula touto slavnostní listinou. Ještě téhož roku nechal Karel IV. pro nový soubor relikvií Utrpení Páně zhotovit nádherný relikviářový kříž ze zlata, s gemmami, perlami a safíry, ke kterému získal po několika žádostech nakonec r. 1359 takové odpustky od papeže, jaké odpovídaly odpustkům 64

k říšským relikviím (sedm let a sedm kvadragen).

Tento císařův kříž měl být tedy protiváhou relikviářového kříže říšského a spolu s ním byl také později ukazován poutníkům na každoročním svátku Ukazování svátostí na Novém Městě pražském na velkém náměstí (každý druhý pátek po Velikonocích).

Protože kaple sv. Kříže v době koncipování zakládací listiny karlštejnské kapituly ještě nebyla dokončena, a ani říšské klenoty nemohly být ještě převezeny na Karlštejn (nehledě na stále platný starý Karlův slib z roku 1350, že nehodlá tyto insignie v Čechách ponechat natrvalo), byly některé formulace listiny voleny velmi opatrně a dvojznačně. Jestliže se tedy na prvním místě jmenuje založení „větší kaple“ „ke cti a pod názvem přeslavného Utrpení a oněch znamení“ a po ní kapitulní kaple „menší, která s ní téměř souvisí, ke cti slavné a ustavičné Panny, Rodičky Boží Marie“, pak to vlastně neodpovídalo tehdejší realitě, protože kaple „větší“ ještě nebyla hotova, a naopak kaple, která „téměř souvisela“ s kaplí P. Marie, byla miniaturní kapličkou (původně to měla být asi soukromá kaplička při paláci královny). Přes tento rozpor mohla být chápána malá kaplička, v níž byl uložen český relikviářový křížs ostatky Utrpení a která tak dočasně získala onen titul Utrpení Páně a jeho Znamení, jako kaple významem „větší“, a to až do doby dokončení skutečné velké kaple Utrpení Páně (sv. Kříže) ve velké věži.

65

Druhou „šalamounskou“ formulací listiny je vyjmenování relikvií Utrpení Páně: v listině jsou zmíněny ostatky dřeva sv. Kříže, hřeb, kopí, houba. Jestliže je zmíněno sv.kopí, pak musel mít autor na mysli říšský poklad, ale jestliže je zmíněna i houba, pak měl na mysli český relikviářový kříž, kde ovšem zase není kopí, a naopak zde přebývá i provaz z Kristova bičování a trny Kristovy koruny. Výčet relikvií je však, jak se domnívám, záměrně dvojznačný. Ani roku 1357 nemohl ještě Karel IV. výslovně a otevřeně prohlásit, že hodlá říšské insignie a relikvie trvale uložit na Karlštejně. Případným námitkám vůči ustanovení listiny z říšské strany mohl Karel IV. čelit tím, že v listině se přece mluví o ostatcích českého relikviářového kříže…

Teprve když byla dokončena nádherná úprava kaple sv. Kříže – včetně své nádherné výzdoby 130 deskovými obrazy – roku 1365 a po jejím vysvěcení (9. 2.) do ní byly přeneseny říšské korunovační insignie a svátosti z Prahy. Kdy se to přesně stalo, nevíme, ale předpoklady k tomuto kroku dozrály po narození syna a dědice trůnu Václava IV. (26. 2. 1361) a po jeho slavnostních křtinách v Norimberku 11. 3., při kteréžto příležitosti tam byly vystavovány říšské klenoty, přivezené z Čech. Radost Karla, že má syna a dědice pro český i říšský trůn, byla obrovská.

Tím se mu potvrzovala jeho víra v mimořádné požehnání od Boha a naděje, že v jeho rodu se bude dále dědit vláda říši římské. Karlštejnská 66

kaple sv. Kříže s uloženými říšskými insigniemi se tak stala výrazem tohoto přesvědčení. V době vysvěcení kaple sv. Kříže byl již Václav IV. korunovaným českým králem (15. 6. 1363) a císař Karel usiloval o jeho budoucí volbu římským králem. K tomu došlo až 10. 6. 1376 a byl korunován v Cáchách 6. 7. královskou korunou svého otce (která dnes spočívá na relikviáři hlavy sv. Karla Velikého v Cáchách).

Velkolepý sen Karla IV., do něhož pojal zvláštním způsobem svůj hrad Karlštejn, byl uskutečněn. Ačkoli tento sen (jak už to u snů bývá) neměl dlouhého trvání, a říšské insignie odvezl definitivně z Karlštejna roku 1420 král Zikmund do Norimberka (a dnes jsou ve Vídni v císařské klenotnici), zůstali nám jako svědkové kaple sv. Kříže, kapitulní kaple P. Marie, ostatkový kříž českého království (označován často jako „korunovační“) a tato zakládací listina, jíž vlastně všechno na Karlštejně začalo.

Můžeme se důvodně domnívat, že úvodní pasáž listiny, která je zajímavým teologickým dílkem, mohl formulovat sám Karel IV. podle vzoru papežské listiny z roku 1354, jíž byl ustanoven svátek Sv. Kopí a Hřebu Páně. Jiným možným autorem textu listiny mohl být biskup a císařův kancléř Jan ze Středy.

Díky shodě příznivých historických okolností se nám původní listina zachovala dodnes v originále, jen přivěšená majestátní pečeť Karla IV. byla v minulosti utržena a ztracena. Je to skoro zázrak, 67

protože jiné pergamenové listiny, které měli děkanové karlštejnští, zanikly někdy v 17.–18. století. Zakládací listina však byla asi od roku 1628 uložena v místodržitelském archivu v Praze, jehož nástupcem je dnešní Státní ústřední archiv.

Je to bezesporu nejvzácnější písemný dokument k dějinám Karlštejna, který se nám zachoval.

Libor Gottfried

68

.

Ediční poznámka: Faksimile zakládací listiny, kterou držíte v rukou, byla vydána při příležitosti výstavy restaurovaných deskových obrazů „Magister Theodoricus, dvorní malíř císaře Karla IV.“ v Národní galerii v Praze (1997–1999). Je nám i připomínkou uplynulého 640. výročí založení kapituly na Karlštejně. Tato kapitula totiž dodnes trvá a na hradě v kapli P. Marie slouží pravidelné poutní bohoslužby, aby alespoň částečně naplnila duchovní odkaz Karla IV. a ustanovení své zakládací listiny.

Faksimile listiny byla vydána ve spolupráci Státního ústředního archivu a Střední průmyslové školy grafické.

Je zhotovena v originální velikosti, barevným tiskem na papíru, který poněkud připomíná pergamen originálu. Faksimile je složena stejným způsobem, jako byl původně složen originál před restaurováním.

Latinský text listiny je přesně transliterován podle originálu (v kulatých závorkách jsou doplněna písmena na prodřených místech listiny), moderní český překlad je podle P. Františka Fišera. Připojena je i edice nejstaršího překladu listiny do češtiny a němčiny z kroniky Václava Hájka z Libočan, děkana karlštejnského (v letech 1526–1533), čímž je v jeho osobě vzdán dík všem karlštejnským děkanům a duchovním správcům, kteří se po dřívější staletí starali podle svých možností o dobrý stav karlštejnských kaplí, dokud tento úkol nepřevzala v posledních stoletích státní památková péče.

69