Valka zrcadel ukazka

T����� M���������

Válka zrcadel_tisk.indd 3

2. 4. 2017 21:57:06

Uběhl rok od doby, kdy jsme objevili obří trhlinu na pláních u Lobasu. Od té doby jsem neslyšela ani o Yelizavetě, ani o zarských dolech a bezejmenných. Simon mě však začal posílat čím dál častěji mimo Citadelu. A pokaždé s jinou tváří.

Zafar mě na těchto misích téměř vždy provázel a mnohokrát viděl můj smutek a rozpaky, když jsem udělala věci, na které jsem nebyla hrdá. Nikdy se v tom však nepitval, prostě mě nechal si to v sobě srovnat. Občas mě to mrzelo. Až teď mi dochází, že mi to tak v zásadě vyhovuje. „Bylo to hnusné.“ Na dno studny dopadnou další tři kamínky. Bílý a dva černé. „Umíral dlouho. Zvracel a svíjel se v křečích. Celou dobu jsem musela stát u jeho postele a dívat se. A on po mně natahoval ruce a chtěl se se mnou loučit.

Netušil, že to já ho otrávila.“ Zafar mlčí a do studny padají další kamínky. Bílý, černý, znovu bílý. S chrastěním zapadají do děr mezi většími balvany.

47

Válka zrcadel_tisk.indd 47

2. 4. 2017 21:57:08

Tereza Matoušková: Válka zrcadel „Zdají se mi divné sny,“ prolomím ticho. „Znovu v nich potkávám všechny ty ženy, kterým jsem ukradla tvář. Putuji v nich podivnou krajinou stínů a ony mě tiše doprovázejí.

Musí být tiše. Nechtějí přilákat ozvěny. Ale ony si nás stejně najdou.“ „Udělala jsi pro Simona za poslední rok spoustu špinavé práce, žere tě svědomí, znám to. A k tomu se blíží tvoje zkouška v Soumraku, nebo jak tomu říkáte. Nelámal bych si tím hlavu.“ „Co když se neprobudím? Nebo se probudím a už to nebudu já?“ „Probudíš se, proč by ne?“ „Protože tam třeba patřím. Třeba patřím do Soumraku.“ ✳✳✳ Simon mě přivítá stroze. „Chci s tebou mluvit. Přijď odpoledne do mé pracovny.“ Nemám z toho dobrý pocit, ne teď, když se chystá moje zkouška. Něco mi říká, že mě k sobě nevolá, aby mi popřál hodně štěstí. Návštěvu dlouho odkládám – korzuji po pokoji, přerovnávám knihy a stírám neviditelný prach z poliček, urovnávám povlečení na posteli a otrhávám uschlé listy z květin. Vyrazím, až když se začne stmívat.

Loudám se a vymýšlím, kde se ještě zastavím, ať setkání zase o kousek oddálím. Pak se náhle ocitnu před známými zdobenými dveřmi a už je to nevyhnutelné, musím zaklepat.

Můj pán sedí za stolem, modré roucho vystřídal rudý brokát, jinak vše připomíná scény z dob mého dětství. „Co má být tohle?“ zvedne stoh papírů, který je mi povědomý. „Návrh na… založení další magické školy.“ Ke čtyřem tradičním talijským by přibyla pátá kaltská. Zatím počítám s jedním nebo dvěma semináři, určenými hlavně k tomu,

48

Válka zrcadel_tisk.indd 48

2. 4. 2017 21:57:08

Soumrak aby si studenti z Citadely rozšířili obzory. Jsem ochotná si to vzít na starost. Nepředpokládám, že mi na to arcimág Simon kývne, ne hned. Jsem však připravená bojovat. Prosadit to klidně kousek po kousku. „Jsi stále naivní dítě, to chápu. Ale nemusela bys svou prostoduchostí pořád obtěžovat dospělé.“ Dívám se, jak můj pečlivě vypracovaný návrh list po listu muchlá a hází pod stůl do bedny s odpadem. Ano, ani tohle se vlastně nezměnilo. „Teď k těm důležitým věcem,“ naváže, jako by se nechumelilo. „Chci tě poslat do Chanie.“ „Do Chanie?“ Vybaví se mi obrazy žen s napudrovanými obličeji a složitými účesy. Těžké barevné oděvy, vůně jasmínu a válečníci v lesklých zbrojích. Zaskočí mě a na okamžik zapomenu, že mi ukřivdil. „Velvyslankyně Liu bohužel včera ve svých komnatách dostala mrtvičný záchvat. Zatím se nám to podařilo utajit.

Nastoupíš na její místo. Potřebuji tě na nějakou dobu uklidit z očí. Chanie je daleko – daleko od Kseniye a její krvavé skvadry, daleko od antolijských bdících, daleko od našich vlastních mágů, kteří touží zaujmout mé místo.“

49

Válka zrcadel_tisk.indd 49

2. 4. 2017 21:57:08

Tereza Matoušková: Válka zrcadel

T ereza M atoušková Tereza Matoušková patří mezi úspěšné autory nejmladší generace. Narodila se v roce 1990 ve Starém Městě u Uherského Hradiště a nyní žije v Praze. Vystudovala evoluční a ekologickou biologii a historii na Masarykově univerzitě v Brně. Je autorkou ponurého fantasy světa Podmoří, který lze zařadit i do tzv. arcanepunku – subžánru fantastiky, v němž vedle sebe existují magie i věda. V tomto světě se odehrávají její tři první romány – Hladová přání (Krigl, 2011), Vílí kruhy (Mytago, 2015), Děti vánice (Nakl. Epocha, 2016) – a řada povídek. Samostatným románem je Válka zrcadel (Nakl.

Epocha, 2017), jehož děj se odehrává ve zmírajícím světě, stiženém invazí démonů.

Matoušková se ovšem věnuje i žánru new weird, zmiňme povídky Kulička hroznového vína (sborník vítězných prací ze soutěže Cena Karla Čapka Mlok 2014, Cena Karla Čapka a Nová vlna 2014), Dříme na loži z měděných drátů (bonusová povídka v knize Lenony Štiblaríkové Bratislavská bludička, Hydra 2014) či Pán krys (sborník vítězných prací soutěže New Weird Sladké sny, 2013). Povídka Kdo se bojí mauší (sborník nejlepších prací ze stejnojmenné soutěže Žoldnéři fantasie: Dálnice ke všem čertům, Straky na vrbě 2011) se dočkala v roce 2015 filmové podoby.

O své spisovatelské zkušenosti se Tereza Matoušková ochotně dělí s mladými začínajícími autory a v Brně a Praze pro ně pravidelně pořádá dílny tvůrčího psaní a další literární akce, například ve spolupráci s Městskou knihovnou v Praze nebo Knihovnou Jiřího Mahena v Brně.

220

Válka zrcadel_tisk.indd 220

2. 4. 2017 21:57:15

Tereza Matoušková

Válka zrcadel Ilustrace na obálce Alena Kubíková.

Grafická úprava obálky Lukáš Tuma.

Odpovědný a jazykový redaktor Boris Hokr.

Vydalo Nakladatelství Epocha s. r. o., Praha 1, Kaprova 12, v roce 2017 jako svou 559. publikaci.

Vydání první, 224 stran.

Sazba Josef Kroupa.

Vytiskly Těšínské papírny, s. r. o.

Knihy Nakladatelství Epocha můžete zakoupit u svého knihkupce nebo si je lze objednat písemně na adrese: Kaprova 12, 110 00 Praha 1 – Staré Město, telefonicky na čísle: 224 810 353, e-mailem na adrese: objednavky@epocha.cz, nebo na internetové stránce: www.epocha.cz. facebook.com/fantastickaepocha

Válka zrcadel_tisk.indd 223

2. 4. 2017 21:57:15