Donald
Obsah
Slovo úvodem 9
Sedmá hodina noční (00.00–01.00)
Porodní bába pomáhá na svět dítěti 15
oSmá hodina noční (01.00–02.00)
Král bdí na loži 22
devátá hodina noční (02.00–03.00)
Balzamovač pracuje do noci 33
deSátá hodina noční (03.00–04.00)
Starý voják sní o bitvě 44
Jedenáctá hodina noční (04.00–05.00)
Časné jitro Amenreova kněze 54
dvanáctá hodina noční (05.00–06.00)
Rolníkovi začíná den 66
První hodina denní (06.00–07.00)
Hospodyně peče chléb 77
druhá hodina denní (07.00–08.00)
Dozorce se vydává do kamenolomu 86
třetí hodina denní (08.00–09.00)
Rybář si vyrábí člun 96
čtvrtá hodina denní (09.00–10.00)
Hrnčíř tvaruje hlínu 107
Pátá hodina denní (10.00–11.00)
Student očekává výprask 115
ŠeStá hodina denní (11.00–12.00)
Hathořina kněžka se opíjí 124
Sedmá hodina denní (12.00–13.00)
Vezír naslouchá hodnostářům 136
oSmá hodina denní (13.00–14.00)
Nosič vějíře pozoruje dění u dvora 146
devátá hodina denní (14.00–15.00)
Velká královská manželka vysloví přání 157
deSátá hodina denní (15.00–16.00)
Placená plačka roní slzy 167
Jedenáctá hodina denní (16.00–17.00)
Stavitel dohlíží na přípravu hrobky 178
dvanáctá hodina denní (17.00–18.00)
Tesař dokončuje rakev 189
První hodina noční (18.00–19.00)
Cihlář pěchuje jíl 200
druhá hodina noční (19.00–20.00)
Paní domu chystá hostinu 210
třetí hodina noční (20.00–21.00)
Šperkař zpracovává zlato 220
čtvrtá hodina noční (21.00–22.00)
Tanečnice baví hosty 230
Pátá hodina noční (22.00–23.00)
Lékař ošetřuje raněného 239
ŠeStá hodina noční (23.00–00.00)
Nezkušený vykradač hrobek váhá 249
Poděkování 259
Obrazové zdroje 260
Literatura 262
Rejstřík 265
oSmá hodina noční
(01.00–02.00)
Král
bdí na loži
Jeho Veličenstvo drtí divoké kmeny pod podrážkami svých
sandálů. Národy ze severu se sklánějí před jeho mocí, cizí země se před ním chvějí strachy, neboť jen král třímá v rukou osud celého světa… Ten, jemuž svěřil moc sám
vládce bohů Amon, vzbuzuje mezi lidmi bázeň, bohy však zahrnuje láskou… Celá země Kemet, Horní i Dolní Egypt, se podřizuje jeho vůli.
Z nápisu na stéle Amenhotepa II. v Gíze
Amenhotep leží na zdobném královském lůžku, jeho šíje spočívá na ebenové podhlavničce, oči hledí ke stropu. Po náročném dni krále bolí celé tělo, spánek se mu přesto vyhýbá. Amenhotep, známý také pod trůnním jménem Aacheprure (Mocná podoba Reova), musí každého dne splnit ten vůbec nejdůležitější úkol ze všech – postarat se o zachování odvěkého vesmírného řádu. Tento princip známý jako maat lze udržet, jen pokud se božskému vládci daří odrážet síly zla a chlácholit vrtkavá božstva, která by se mohla od egyptského lidu snadno odvrátit. Kdyby Amenhotep selhal, hrozilo by, že celý svět propadne chaosu.
Postavení egyptského vladaře obnáší nemalé výhody. Amenhotep vystupuje jako živoucí vtělení nebeského boha Hora, celá země se podřizuje jeho vrtochům a dostává se mu jen toho nejlepšího, co nilské údolí nabízí. Po svém legendárním otci Thutmosovi III. zdědil kromě nezměrného územního panství řadu vzletných titulů: „Mocný býk, jasně zářící král Horního a Dolního Egypta, pán Obou zemí, zlatý Hor, syn Reův, vládce diadémů, panovník silných paží, podobný Reovi, Amonův syn, vládce cizích zemí.“ Ale nic není zadarmo. Jako prostředník mezi bohy a lidmi musí král každého dne naplnit vysoká očekávání svých poddaných. Patří k nim péče o zvelebování země, ať jde o množství velkolepých staveb (z toho mnohé oslavují jeho jméno), nebo o rozhojňování egyptského bohatství, což se snáz řekne, než provede. Kromě toho vládce
vystupuje jako vrchní velitel všech vojsk a velekněz všech bohů, a to už je opravdu nadlidská zodpovědnost!
Hieroglyfická podoba panovníkova trůnního a rodného jména Aacheprure Amenhotep rámovaná královskou kartuší
Egyptští panovníci se honosili celou řadou vzletných jmen a titulů. Dvě nejdůležitější jména, rodné a trůnní (vládce ho přijal po nástupu na trůn), se přitom vpisovala do podlouhlého oválného rámečku, takzvané kartuše. Tato tradiční titulatura archeologům velmi pomáhá v orientaci, na egyptském trůně se totiž čas od času vystřídala celá řada panovníků téhož jména. Známe tedy hned čtyři různé Amenhotepy, ale také celkem jedenáct vládců jménem Ramesse. V současné literatuře se však pro větší přehlednost jednotliví králové obvykle rozlišují římskou číslovkou za jménem – například jako Thutmose III. nebo Amenhotep II.
Na trůn Amenhotep nastoupil jako sedmý panovník 18. dynastie, již založil přemožitel hyksóských uchvatitelů jménem Ahmose. Hyksósové, kteří pronikli do Egypta odněkud z východu, zemi ovládali celé století.
Nakonec je ale stateční egyptští faraoni dokázali porazit jejich vlastními zbraněmi a nadobro vyhnat. Následující generace králů se pak nespokojily jen s ostrahou hranic, začaly podnikat dobyvatelská tažení s cílem rozšířit egyptské državy a zastrašit všechny případné nepřátele.
S vítěznými vojsky pak do Egypta proudila bohatá kořist, především dobytek, váleční zajatci a zlato. Amenhotep však dobře ví, že se za východními hranicemi jeho království formují nové velmoci, takže nesmí polevit v ostražitosti.
Amenhotepův otec Thutmose, toho jména třetí, získal pověst nedostižného dobyvatele. Jeho válečnickému umění, úspěšným tažením a kořistnickým výpravám se jen tak něco nevyrovná. Úhrnem jich tento energický král uspořádal za svou dlouhou vládu sedmnáct. Na východě svá vojska dovedl až k daleké řece Eufratu a svedl přitom mnoho legendárních bitev. Všechny tyto válečnické úspěchy pak umělečtí řemeslníci zvěčnili na stěnách Amonova velechrámu v hornoegyptském Vesetu, který Thutmose nechal velkoryse rozšířit. Zajímavě však probíhala už jeho cesta na trůn.
Když po pouhých dvanácti letech vlády zemřel Amenhotepův děd Thutmose II., byl budoucí Thutmose III. ještě chlapec. Formálně se sice stal faraonem, skutečnou moc v zemi však po několika letech dvorského pletichaření uchvátila jeho macecha Hatšepsut, dokonce se prohlásila královnou! Žena na egyptském
trůně představovala cosi neslýchaného, Hatšepsut si přesto vedla nad pomyšlení dobře. Zvelebila zemi velkolepými stavbami a uspořádala řadu legendárních obchodních výprav do exotických zemí. Po její smrti měl Thutmose III. dostatek zkušeností k zodpovědnému převzetí vladařských povinností. V pozdějších letech se snažil odstranit jméno své macechy ze všech památníků a staveb, dal strhnout nebo zohavit i její sochy. Šeptalo se, že se mstí za dlouhou dobu, kterou musel strávit v jejím stínu. Spíš se však snažil utajit, že trůn země Kemet na několik let připadl ženě. Jednalo se totiž o prohřešek proti odvěkému řádu, který by v říši založené na tisíciletých tradicích mohl vést k neblahým důsledkům.
A tak se snad ani nelze divit, že Thutmose III. se svými syny o Hatšepsut nikdy moc nemluvil. Prvorozený
Amenemhet se bohužel následnictví nedožil, také druhého syna Amenhotepa ale Thutmose dokázal na panovnickou roli dobře připravit. Několik let vládli společně, a když pak Thutmose odešel na věčnost, aby splynul s vládcem říše mrtvých Usirem, Amenhotep se mohl zodpovědně ujmout svého úřadu. Začal vystupovat jako pozemské vtělení Usirova nebeského syna Hora, boha se sokolí hlavou.
Navázat na velkolepý odkaz Thutmose III. není nijak snadné, Amenhotep by se přesto rád před tváří svých poddaných vyznamenal. Aby se otcovým úspěchům alespoň přiblížil, bude potřebovat dlouhý život a skutečně nezměrnou ctižádost. Lid od svých panovníků očekává
velké věci, jen tak neztratí důvěru v přítomnost a fungování odvěkého vesmírného řádu maat. Naštěstí se Amenhotep udržuje ve skvělé tělesné formě, byť – čistě pro vnější dojem – některé výkony nechává trochu přikrášlit. Poddaní však musejí uvěřit, že božský panovník dokáže vše, co si zamane.
Král si mimoděk promne bolavé rameno. Udržet pověst božského vládce stojí nemalé úsilí, a ve chvílích slabosti o sobě Amenhotep dokonce začíná pochybovat. Copak by skutečného poloboha trápily bolesti? Poddaní v něm vidí nedostižného vozataje, lučištníka, veslaře i běžce. Jak známo, král dokáže z válečného vozu za plného trysku zasáhnout šípem několik měděných terčů a prostřelit je. Tak se to alespoň píše na zdech Amonova chrámu ve Vesetu. Když pak faraona obklopí houfy nadšených dvořanů, snadno uvěří ve svou výjimečnost.
I tak ale Amenhotep pociťuje hlubokou niternou potřebu dostát všem okřídleným panovnickým titulům.
Za dvanáct let na trůně dokázal uspořádat jen tři velké vojenské výpravy, z toho první krátce po převzetí moci.
Jakmile se totiž zpráva o smrti obávaného Thutmose III. donesla k egyptským vazalům, ti nejtroufalejší se odhodlali ke vzpouře. Amenhotep tehdy musel každou snahu o odpor okamžitě utopit v krvi, aby netratil těžce vydobyté egyptské državy ani možnost jejich dalšího rozšiřování.
Cizí země zkrátka nesměly pochybovat, že Egypt zůstává obávanou velmocí.
Dobrotivý bůh, silný, mocný a vítězný vojevůdce, jehož šípy nikdy neminou cíle. Měděné terče rozpoltí jako stvoly papyru… Podobnou sílu v pažích dosud svět neviděl… Měděná deska, již Jeho Veličenstvo prorazilo šípem, dosahovala síly tří palců. Nejzdatnější
vladař ji proděravěl všemi šípy, takže se zježila jejich hroty… Celá země se shromáždila, aby obdivovala sílu a zdatnost Jeho Veličenstva.
Z doprovodného nápisu u výjevu na třetím pylonu Amonova chrámu v Karnaku, který zachytil Amenhotepa II. jako nepřekonatelného vozataje a lučištníka
Po prvním tažení následovala v sedmém a devátém roce
Amenhotepovy vlády dvě další. Strach z egyptské válečné moci nakonec vždy spolehlivě zchladil každou horkou hlavu. Faraonovi vojáci se při trestných výpravách prohnali desítkami měst i vesnic v Kanaánu i Sýrii, z nichž si pak odvezli skutečně velkolepou kořist. Svůj díl práce přitom odvedla i jejich strašlivá pověst. Amenhotep se jako správný vojevůdce osobně účastnil bojů a podle královských análů si přitom počínal stejně schopně jako na cvičišti.
Bdícímu faraonovi se v hlavě honí nejrůznější myšlenky. Čeká ho další důležitý den. Musí vyslechnout svého hlavního rádce, vezíra Amenemopeta, který ho informuje o všech důležitých událostech v Egyptě i za jeho hranicemi.
