Dělostřelecké tvrze
Deska VTLÚ-3, dole nástřelná rána 15cm náhradním granátem
Deska A1 po první ráně, boční trhliny po obvodě, 15cm hrubá houfnice vz. 25
Deska A2 po třetí ráně z 15cm hrubé houfnice vz. 25. Pohled na boční trhliny a celkové porušení
A1 po první ráně
A1 po druhé ráně
B1 po první ráně z 21cm těžkého moždíře vz. 18
Deska
Deska
Deska
Deska B1 po druhé ráně.
Pohled na porušenou desku zezadu
Deska C1 po první ráně.
Pohled na zadní stranu a porušení opěry
Deska D po první ráně z 30,5cm těžkého moždíře vz. 16.
Pohled zepředu a na pravé opěrné křídlo
Deska C1 po první ráně z 30,5cm těžkého moždíře vz. 16
Deska C1 po první ráně. Celkový pohled zepředu na porušenou desku a odhozené části desky
Deska D po první ráně. Pohled na zadní stranu a porušení opěr
Improvizovaná dělostřelecká výzbroj
Vzhledem k tomu, že vývoj specializovaných pevnostních houfnic a kanonů se neustále protahoval a jejich výroba a tím pádem i instalace do objektů se neúměrně oddalovaly, začalo se ŘOP na počátku roku 1938 pod dojmem zhoršující se bezpečnostní situace zabývat improvizovaným řešením. S žádostí o pomoc se obrátilo na Vojenský technický a letecký ústav, jehož pracovníci připravili dvě alternativy. První návrh spočíval v umístění 8cm lehkého kanonu vz. 30 nebo 10cm lehké polní houfnice vz. 30 před dělostřelecký srub. Tyto zbraně měly být umístěny do betonového nebo těžkého polního krytu s odolností stropu proti zásahu dvěma granáty ráže 15 cm či jedním 21cm projektilem. Po instalaci pevnostní houfnice by pak došlo ke zrušení těchto krytů. Improvizované zbraně by byly umístěny na kruhových ložištích, aby se dal jednoduše určovat náměr, vstup do krytu pro obsluhu by byl řešen pouze přes střílnu pevnostní houfnice. Uvnitř vlastního srubu by pak byla uložena munice a prováděla by se tam i její příprava před palbou.
Druhá možnost počítala s umístěním 7,5cm horského kanonu vz. 15 do interiéru objektu a s vedením palby skrze střílnu. Aby se dal takový záměr realizovat, musela by být v každé kasematě instalována speciální zvedací podlaha. Zároveň hrozilo, že bude během bojové činnosti zasažena samotná střílna, čímž by bezpochyby došlo k vyřazení kanonu. Navíc by musela být v činnosti i vzduchotechnika, protože v opačném případě by se ve srubu hromadilo velké množství výstřelových zplodin, které by znemožňovaly obsluhu zbraní. Právě z těchto důvodů nakonec VTLÚ nedoporučil improvizované umístění jakéhokoli děla do interiéru srubu.
Ředitelství opevňovacích prací dokument s výše popsanými návrhy obdrželo 6. dubna 1938 a obratem obě varianty zamítlo. Posléze vypracovalo vlastní studii, která jako nejefektivnější a nejrychlejší řešení uváděla umístění 7,5cm horského kanonu vz. 15 do ochranného příkopu před objektem. Takto provizorně vyzbrojeny měly být
stavebně dokončené dělostřelecké sruby tvrzí Smolkov, Horka, Adam a Hanička, vždy v počtu tří kanonů na objekt. Každá taková zbraň měla být proti pozorování nepřítelem chráněna dřevěným přístřeškem a maskovací sítí, obsluhy se měly ke kanonům dostávat přes střílnu ze střelecké místnosti. Hlavní nevýhodu popsaného řešení představovala velká zranitelnost kanonů i jejich obsluh. Uvnitř samotného srubu se měla nacházet pouze munice a velení baterie. Kromě toho se muselo přistoupit i k částečnému zasypání ochranných příkopů. Další nespornou nevýhodu představoval také malý dostřel horských houfnic, který činil necelých osm kilometrů. Podle popsaných dispozic došlo ke zřízení improvizovaných dělostřeleckých baterií jen na objektech K-S 11 „Na svahu“ tvrze Horka a K-S 43 „Veverka“ tvrze Adam. Jinde se uplatnila více či méně odlišná řešení: na MO-S 39 „U trigonometru“ tvrze Smolkov se baterie nenacházela v ochranném příkopu, ale v těsné blízkosti jeho hrany. V případě srubu K-S 45 „Jabůrek“ znesnadňoval umístění baterie fakt, že šlo o lomený objekt nacházející se v prudkém svahu. Kanony tak nemohly být v příkopu a ani před ním, neboť z takové pozice by zase svou palbou ohrožovaly
budovy na staveništi tvrze. Proto padlo rozhodnutí umístit baterii prozatím zhruba 600 m do týlu za K-S 45. Postavení sestávalo z okopů vyložených na sucho kameny a s dřevěnou točnou na dně. Každý kanon byl kryt dřevěným přístřeškem a poblíž palpostů vznikly také čtyři dřevozemní úkryty, tři pro obsluhy děl a jeden coby pohotovostní sklad munice. Ke stejnému řešení – tedy umístění baterie do týla dělostřeleckého srubu – došlo i na tvrzi Hanička u objektu R-S 79 „Na mýtině“. Tentokrát proto, že při průzkumu plánovaného postavení baterie komise zjistila, že děla by při umístění do ochranného příkopu neměla kvůli provádění betonářských prací dostatečný výstřel.
Obsluhy improvizovaných baterií se začaly formovat v květnu 1938 a v té době již také probíhala výstavba a příprava jednotlivých pozic. Dělostřelci na nich pak se svými zbraněmi zůstali až do října 1938.
7,5cm horský kanon vz. 15 představoval relativně malou zbraň, jak dokládá tento snímek od horského dělostřeleckého pluku 202 ze začátku 30. let. Na fotografii je kanon bez ochranného pancéřového štítu
Srub MO-S 39 „U trigonometru“ se třemi dřevěnými přístřešky pro baterii 7,5cm horských kanonů vz. 15
Úkryt boha války
Řez konstrukcí přístřešku pro 7,5cm horský kanon vz. 15 v rámci improvizované baterie u objektu K-S 43 „Veverka“. Dobře je patrné částečné zasypání ochranného příkopu, umístění zbraně i přístup do objektu přes dřevěné schůdky a střílnu tvrzové houfnice
Kapitola 8.
Na půli cesty
„Otočné věže jsou první základní složkou dělostřelectva každé tvrze. V určitých případech nahrazují dělostřelecké sruby, když pro tyto nelze nalézti vhodné umístění a nepřítel by mohl ostřelovati přímo odkryté stěny se střílnami.“
Všeobecné zásady a složky stálého opevnění, ŘOP 1939
Návrh minometné kopule s otočným vrchlíkem a dvojčetem spřažených minometů B-12 ráže 12 cm. Tento pancéřový prvek nebyl nikdy vyroben ani v podobě prototypu
Kapitola 6.
Dobře chráněné srdce
„Podzemí tvrze tvoří systém galerií různých profilů spojujících mezi sebou jednotlivé sruby s vchodem. Pozůstává z hlavní galerie, která je komunikační tepnou tvrze, a z odbočných galerií, na které jsou připojeny pracovní, skladištní a ubytovací místnosti vytvořené z galerií velkých profilů.“
Všeobecné zásady a složky stálého opevnění, ŘOP 1939
Prostor hlavní galerie s překladištěm před muničním skladem M1 v podzemí tvrze Hanička; snímek zřejmě ze začátku 70. let minulého století