Lehcí jezdci preferovali pro boj zblízka zakřivenou šavlovitou zbraň, kterou mohli držet jednou i oběma rukama, o délce zhruba 1 metr. Byla navržen tak, aby se dala snadno ovládat ze sedla, a obvykle se používala k rozmáchlým sečným útokům.
03
Čingischán vedl válku proti svému příteli z dětství Džamuchovi. Když mu nabídl milost, Džamucha údajně pronesl: „Stejně jako je na obloze místo jen pro jedno slunce, je i mezi Mongoly místo pouze pro jednoho vládce.“
Zbroj
Minimum ochrany pro maximální pohyblivost
Zbroj se vyráběla z kombinace vařené kůže a ocelových plátů, které nosili bojovníci na hrudi, nohách a pažích. Ačkoli nebyla tak odolná jako některé jiné typy soudobé výzbroje, tato kombinace lehkého a těžkého brnění poskytovala ochranu a zároveň umožňovala jezdci efektivně používat luk.
Šíp
Průnik nepřátelskou ochranou
Různé typy šípů se používaly podle situace. Například šíp s takzvanou píšťalkou byl dutý a při výstřelu vydával pronikavý pískavý zvuk, ideální pro šíření strachu mezi nepřáteli. Plamenné šípy pak rozsévaly zkázu a děsivá zranění a sloužily k ničení dřevěných vesnic a měst.
Luk
Smrtící mongolská zbraň Mongolští válečníci stříleli z mnoha různých typů luků, všechny byly menší než ty, které se používají dnes. Přesto jejich tradiční luky měly dosah přes 500 metrů a vyráběly se z bambusu, rohoviny a šlach, spojených dohromady lepidlem živočišného původu (z kůží, šlach, kostí či kopyt).
02 Koně byli společníci
Pro Mongoly byli koně více než jen domácí zvířata, pracovní síla nebo váleční oři – byli nezbytnými „duchovními“ společníky. Každého válečníka doprovázelo stádo koní určených k přepřahání. Zatímco průměrně měl válečník tři až pět koní, někteří měli i dvacetihlavá stáda. Čingischán využíval tyto armády jezdců k překonávání nebezpečných hor a jednou pronesl: „Ze hřbetu koně je snadné dobýt svět.“
04 Mongolští válečníci používali důmyslné bojové taktiky
5. Konečný útok
Jakmile byl nepřítel protivníky rozprášen, válečníci s kontaktními zbraněmi zaplavili bojiště a zasadili rozhodující úder. Mongolové ničili své soupeře šavlemi a bojovými sekerami.
1. Smrt z nebes
Mongolové zahajovali bitvu ničivou salvou šípů, které zasypaly nepřítele. Tyto pancíř prorážející šípy byly navrženy tak, aby rozmetaly nepřátelské linie a šířily strach po celém bojišti.
2. Nezastavitelná vlna
Poté válečníci zahájili jezdecký útok. Obvykle zaplavili armádu nepřítele velkým počtem rychlých jezdců, ale v případě střetu s těžšími jezdci používali kopí s háky, kterými strhávali muže z jejich koní, a následně se na ně vrhali se šavlemi nebo bojovými sekerami.
3. Předstíraný ústup
Tuto taktiku běžně používaly všechny stepní národy. Menší mongolská jednotka se tvářila, že byla poražena, a v panice „utíkala“. Tyto fingované ústupy mohly někdy trvat i dlouhé hodiny či dny, aby nepřítele nalákaly k oslabení jeho obrany a ke ztrátě ostražitosti.
4. Využití příležitosti
Jakmile byl nepřítel vylákán a rozdrobil své šiky, Mongolové se otočili a zaútočili na nic netušící vojáky. Často také vedli nepřátele k ukrytým lučištníkům, kteří na ně vypustili smrtící salvu šípů.
05 Používal brutální metody
Útok na Samarkand
Po pádu města byla populace Samarkandu v dnešním Uzbekistánu, včetně žen, dětí, a dokonce i domácích zvířat, shromážděna venku. Všichni byli brutálně povražděni a z jejich usekaných hlav měla být údajně postavena pyramida jako symbol vítězství a varování všem, kteří by se odvážili postavit se moci chána.
07
Útok na Urgenč
Ke konci mongolské invaze do sultanátu Chórezm (1219–1221) byly všechny ženy a děti z města Urgenč prodány do otroctví, zatímco zbytek populace dobyvatelé povraždili. Starověký učenec Džuvejní odhadoval, že přibližně 50 000 vojáků popravilo ve městě asi 1,2 milionu lidí.
06
Během sovětské vlády byly zakázány jakékoliv zmínky o Čingischánovi kvůli snaze vymazat mongolskou národní identitu.
Měření podle vozu
Podle některých pramenů nechal Čingischán v roce 1202, po porážce Džamuchových kmenů, projít muže kolem vozu a měřil jejich výšku. Každý, jehož hlava byla vyšší než určitá část vozu, byl údajně považován za hrozbu a popraven. Tyto zkazky však nelze nijak doložit, mohly být součástí snah o diskreditaci velkého chána.
08
Čingischán a jeho mongolské kmeny čelily neúprosným podmínkám vyprahlých pouští na jihu a mrazivých hor na severu a západě. Bojovali s extrémně chladnými zimami, kdy teploty klesaly až na -30 °C, a jindy trpěli intenzivním suchem, které způsobovalo nedostatek zdrojů a vzrůstající napětí.
V roce 1211 však přišel záblesk štěstí –země byla požehnána nejvlhčím a nejteplejším počasím za přibližně 1 000 let. Vydatné deště jednoznačně podpořily Čingischánův vzestup, neboť tráva, která byla klíčová pro výživu mongolských koní a dobytka, vyrostla v hojném množství. Jeho armáda těžila z potřebné „koňské síly“ i dostatku masa, což jí umožnilo vést epická tažení proti světu. Toto období hojného deště skončilo v roce 1225, dva roky před smrtí prvního velkého chána.
Čingischán viděl příležitost k navázání obchodních vztahů s Chórezmskou říší, a proto vyslal karavanu dobré vůle s 500 muži, aby tento proces započali. Chórezmský guvernér měl ale jiné úmysly – karavanu vyloupil a její muže uvěznil. Čingischán se však nenechal odradit a vyslal tři velvyslance přímo k šáhovi. Odpovědí velkému chánovi byla hlava jednoho z nich. Tato šáhova chyba se však ukázala být osudnou.
Rozhořčený Čingischán zorganizoval jednu z největších invazí, jaké kdy vedl. Dvě stě tisíc mongolských vojáků rychle porazilo šáhovy síly. Guvernér byl zajat a popraven tím, že mu do očí a uší nalili roztavené stříbro. Zbytky říše byly zničeny a její populace zdecimována. Chán dokonce nechal přesměrovat tok řeky přes šáhovo rodiště, aby ho zcela vymazal z povrchu zemského.
Vyrovnání účtů 09 Náročné a těžké dětství
Jako syn jednoho z náčelníků klanu měl mladý Temüdžin před sebou jasnou budoucnost, ale osud zamýšlel něco jiného. Když jeho otce otrávil soupeřící tatarský kmen, pokusil se Temüdžin získat své právoplatné místo jako náčelník, ale jeho klan ho odmítl. Ostatní náčelníci ho považovali za příliš mladého, a tak byl ještě před svými desátými narozeninami spolu s rodinou vyhnán z klanu a ponechán napospas drsné mongolské divočině.
Během této těžké doby Temüdžin přistihl svého staršího nevlastního bratra Bektera, jak skrývá jídlo. Navíc ohrožoval jeho pozici tím, že si chtěl vzít jeho matku a stát se hlavou rodiny. Proto ho Temüdžin zabil a převzal vedení sám.
Budování říše
Mongolové zajali knížete Mstislava
v bitvě na řece Kalce roku 1223
Invaze do VÝCHODNÍ EVROPY
Mongolové obrátili svůj pohled na západ a zahájili éru dobývání a územní expanze i mimo Asii
Do roku 1220 již Mongolové úspěšně táhli po Číně, kterou už celých deset let zmítala panika a brzy měla padnout i říše Chórezm na Blízkém východě. Cennosti, území i otroci padali do rukou nájezdníků od chvíle, kdy se první vlna jezdců přelila přes hranice Mongolské říše pod velením Čingischána. Pro tak nenasytnou dobyvatelskou sílu však ani příslib celé
Číny nemohl být dostatečný. Proto vlastně nebylo úplným překvapením, když Mongolové obrátili svůj chamtivý pohled k západu. Svět se chystal vstoupit do třetího desetiletí 13. století a nad ním se rýsovala hrozba neúprosných vpádů. Obyvatelé těchto krvavě zmítaných krajů nakonec dali útočícím hordám děsivé jméno „Tataři“, odvozené z latinského slova pro peklo, Tartarus
Mongolská říše
10 000–12 000
Velitel Kitbuga Nojan
Nestoriánský křesťan a důvěryhodný pobočník chána
Hülegüho, který byl po jeho odchodu s hlavní částí armády pověřen velením mongolského vojska.
Přednosti: Odvaha hraničící s fanatismem, velel jedněm z nejhrozivějších válečníků historie.
Slabiny: Jeho vojsko bylo oslabené, bojovalo v neznámém terénu a v menším počtu.
Hlavní jednotka Jezdci
Mongolové upřednostňovali boj na koni, často používali taktiku nájezdů a ústupů jako součást vojenské strategie. Mon gol na koni byl pro každého protivní ka hrozivým zjevem.
Přednosti: Rychlost, manévrovatel nost a narušování nepřátelských linií.
Slabiny: Pokud byli zahnáni do stísněných prostor, obtížněji se jim manévrovalo.
Hlavní zbraň Luk a šípy
Používala je pěchota i jízda, byly vhodné pro boj zblízka i na dálku. Spolu s kopím a nožem byly typickou zbraní mongolské pěchoty.
Přednosti: Univerzální, snadno se přepravuje. Slabiny: Omezené množství munice.
BITVA U AJN DŽALÚTU
01 Mongolové překročili řeku Jordán
Zatímco mamlúkové odpočívali v království Jeruzalém, mongolské síly vedené Kitbugou Nojanem postoupily přes Baalbek (v dnešním Libanonu), přešly řeku Jordán u Betsánu a pokračovaly na jih. Přestože byly po Hülegüho odchodu oslabeny, jejich armáda čítající zhruba 10 000 mužů stále představovala vážnou hrozbu.
02 Mamlúkové se shromáždili u Ajn
Džalútu
V reakci na mongolský postup se Kutuz a jeho hlavní generál Bajbars vydali na sever k oáze Ajn Džalút. Díky Bajbarsově důkladné znalosti terénu získali mamlúkové taktickou výhodu. Zatímco plánovali střet s Mongoly v otevřeném boji, značná část posil (zejména lučištníci) se ukryla v kopcích s výhledem na bitevní pole, připravena zasáhnout ve vhodný okamžik.
03 Střet přichází
Konečně se Mongolové a mamlúkové střetli v bitvě. Obě strany velmi spoléhaly na své jezdectvo, což vedlo k tvrdým a brutálním bojům, odpovídajícím pověsti obou armád. V první chvíli však nebylo jasné, kdo má převahu. Ani jedna strana neustoupila.
04
ústupPředstíranýmamlúků
Po určité době mamlúkové nastražili past. Předstírali ústup do údolí, čímž se snažili vyvolat dojem, že prchají. Kitbuga, v domnění, že má příležitost zcela rozdrtit protivníka, se svými silami zahájil pronásledování. Tento taktický omyl se Mongolům stal osudným.
05
Zaklapnutá past
Jakmile Mongolové pronikli dostatečně hluboko do údolí, mamlúkové spustili svoji plánovanou operaci. Skrytí lučištníci ze svahu zahájili palbu a způsobili v mongolských řadách těžké ztráty. Zároveň do údolí proudily posily, které Mongoly obklíčily ze všech stran. Mongolská oblíbená taktika se nyní obrátila proti nim a zpočátku na ni nezvládli najít odpověď.
06 Mongolové
se téměř probijí ven
Navzdory tomuto nečekanému zvratu však Mongolové zdaleka nebyli poraženi. Svou pověst si na bojištích nevysloužili nadarmo. Povzbuzováni Kitbugou pokračovali v boji s ještě větším odhodláním a soustředili své útoky na levé křídlo mamlúcké armády, které se téměř podařilo prorazit.
Počet mužů
3. ZÁŘÍ 1260
10 Kitbugova smrt
Zatímco někteří Mongolové prchli, většina bojovníků zemřela. Kitbuga zůstal mezi padlými, přičemž podle některých zpráv byl nejprve zajat a otevřeně se vysmíval vítězným mamlúkům, než byl následně popraven. Jeho smrt znamenala zastavení zdánlivě nezastavitelného mongolského postupu a dokázala, že navzdory své děsivé pověsti jsou Mongolové porazitelní stejně jako každá jiná armáda na světě.
09 Ústup Mongolů
Když Mongolové viděli, že je bitva ztracena, část z nich se rozhodla ustoupit a zamířila na sever. Patřili k těm šťastnějším, většina mongolského vojska byla v bitvě zlikvidována.
Mamlúcký sultanát
07 Kutuzův osobní útok
Když si Kutuz uvědomil hrozící nebezpečí, že se Mongolům může podařit prorazit, rozhodl se osobně zasáhnout do bitvy, aby pozvedl morálku svých vojáků. Přijel s posilami, načež údajně sejmul přilbu, aby ho jeho muži mohli snadno poznat. Toto odvážné gesto se ukázalo jako účinné – mamlúkové získali nové odhodlání a zatlačili Mongoly zpět.
08 pokusMongolskýo protiútok
Navzdory těžkým ztrátám se Mongolové pokusili o protiútok poté, co se znovu seskupili. Jejich snaha však vyzněla naprázdno a mamlúkové si udrželi výraznou převahu.
Sajf
ad-Dín Kutuz
Mamlúcký vůdce, který se z otroka Mongolů stal velitelem armády postavené proti nim. Poté, co nahra dil sultána, jemuž kdysi sloužil, ho už nepřátelé nemohli ničím zastrašit.
Přednosti: Schopný diplomat i taktik, vedl silnou armádu.
Slabiny: Velel vojsku, jehož loajalita ve střetu s ostřílenými bojovníky byla nejistá.
Hlavní jednotka Lučištníci
Hlavní zbraň Ruční zbraněpalné
Novinka v tehdejším válečnictví s potenciálem změnit způsob vedení bitev umožňovala ničit nepřátele na dálku.
Přednosti: Vyvolávaly paniku mezi koňmi protivníka a mohly způsobit devastující zranění.
Slabiny: Nevyzkoušené a nespolehlivé.
Mamlúkové využili znalost kopců kolem Ajn Džalútu ve svůj prospěch a jejich lučištníci sehráli klíčovou roli v obrácení průběhu bitvy proti Mongolům.
Přednosti: Dokázali zasáhnout nepřátele na dlouhou vzdálenost.
Slabiny: Byli méně efektivní v boji zblízka.
Velitel
Počet mužů
Kublaj-chán – kultura a život Mongolů
MARCO P LO
PUTOVÁNÍ NA DVŮR KUBLAJ-CHÁNA
Cestoval do míst tak exotických, že mnozí nevěřili jeho příběhům.
Marco Polo prožil mimořádný život hodný úžasu a obdivu
ivot Marka Pola zní jako pohádka. Chlapec z Benátek se vydá s otcem a strýcem přes Asii, setká se s nejmocnějším vládcem světa, který ho zaměstná na 17 let, a poté se vrátí domů, aby své cesty zaznamenal v nejznámější cestopisné knize všech dob. Je to výjimečný příběh – a zřejmě pravdivý (většinou), byť o tom v poslední době někteří historici pochybují. Ještě pozoruhodnější je, že za vším byl sled náhod.
V roce 1253, necelý rok před Markovým narozením, opustili jeho otec Niccolò a strýc Maffeo Benátky a zamířili do Konstantinopole, hlavního města východní části někdejší antické Římské říše. Město, které císař Konstantin přeměnil v křesťanské centrum, bylo nyní sídlem pravoslavného křesťanství, zatímco Řím zůstával centrem katolického západu. Konstantinopol však byla na ústupu, její ekonomiku ovládali cizí obchodníci, zejména Benátčané. Niccolò a Maffeo přivezli loď plnou zboží, které směnili za drahokamy. Po šesti letech výnosného obchodu (a pravděpodobně aniž by věděli o Markově
narození) zamířili na Krym, kde mohli své drahokamy směnit za ruskou pšenici, vosk, solené ryby a baltský jantar, což bylo v Evropě velmi žádané zboží.
Do města stanů
Zde sehrál osud svou roli hned několikrát. Zjistili, že dvě benátské obchodní základny, Soldaja (dnešní Sudak) a Kaffa (Feodosija), se nacházely už uvnitř nově vzniklé Mongolské říše, kousek za hranicemi. Krym, který Mongolové dobyli v roce 1238, byl součástí takzvané Zlaté hordy, západní části říše sahající od Ruska až po Čínu. Aby získali náskok před konkurencí, vydali se dalších 1 000 kilometrů na východ do tamější metropole Saraj, města stanů a vozů na řece Volze.
Po dalším úspěšném roce se chystali vydat zpět domů, když se dozvěděli, že Benátčany z Konstantinopole vyhnal konkurenční městský stát Janov. Jediná možná cesta vedla znovu na východ, tentokrát do Buchary a pak daleko přes Afghánistán. Ale osud zasáhl znovu. Vnitřní válka mezi
mongolskými chanáty uvnitř říše je na tři roky uvěznila v Buchaře.
Právě tehdy se setkali s vyslancem mongolského vládce v Persii, který byl ohromen, že narazil na dva západní „latiny“, kteří mluvili dobře mongolsky. Poradil jim, aby pokračovali dále na východ až do Číny, kde je přivítá sám vládce Kublaj, vnuk Čingischána. „Pánové,“ řekl podle Markova líčení, „budete z toho mít velký užitek a velkou čest.“ Nebyli by prvními Evropany, kteří by se vydali napříč Asií po mongolských jezdeckých kurýrních trasách, ale jejich dva předchůdci, oba kněží, zamířili do Mongolska, nikoliv do Číny.
Bratři dorazili do Kublajovy metropole Xanadu a byli dobře přijati. Provázelo je štěstí, jemuž ostatně vděčili na svých cestách za mnohé. Kublaj právě potřeboval křesťanskou přítomnost, která by vyvážila vliv místních náboženství. Požádal oba Benátčany, aby se vrátili domů a přivezli s sebou 100 kněží a trochu posvátného oleje z Jeruzaléma (možná měl sloužit jako magický talisman).
