Hitlerova smrt
Mýlí se historie?
Fakta vs. konspirace
l uke Daly-Groves
Vývoj faktů a konspirací
Britská rozvědka a fámy o přežití
I. „Totální nesmysl“: Foreign
Dvojí starost: Vyvracení teorií o útěku
3. Americká rozvědka a fámy o přežití
I. „Dolar proti koblize“: Hitler v Americe?
III. Vracející se legendy: Vyšetřování
IV. „Je Hitler mrtvý?“: Vyšetřování americké vojenské rozvědky
V. Hitler všude? Kontext je důležitý
4. Politické motivace? Přístupy Britů, Američanů a Sovětů
I. Proč Trevor-Roper? Vyšetřování britského vyšetřování
II. Prevence Hitlerova mýtu: Fámy, motivace a kontext
III. Triumf vůlí
Úvod
Mýlí se historie?
Mnoho knih o Adolfu Hitlerovi končívá stejně. Poražený, ale pořád ještě běsnící diktátor se plouží svým bunkrem hluboko pod ulicemi Berlína. Nemocný, zestárlý a stále chatrnější, pravidelně ztrácející kontakt s realitou, osciluje mezi sebedůvěrou a úzkostí, mezi zoufalstvím a nadějí.2 Ze své mapové místnosti vysílá do boje neexistující armády, křičí na generály, aby vykonávali jeho neproveditelné rozkazy a doufá v zázrak.3 Možná, že se Britové a Američani rozkmotří se Sověty, myslí si; koneckonců, kapitalismus je přece nepřítelem komunismu.4 Což není smrt prezidenta Roosevelta 12. dubna 1945 znamením prozřetelnosti, že nacistické Německo by mohlo v poslední minutě nad Rusy zvítězit, tak jako kdysi Fridrich Veliký?5
V posledním dubnovém týdnu ovšem neutuchající palba vyvrtávající díry do jeho kdysi poklidného Říšského kancléřství svědčí spíše o opaku. Mnozí z jeho blízkých druhů už věděli, že to je konec. Druhá světová válka se blížila k závěru. Takzvaná Tisíciletá říše trvala sotva bídných 12 let. Hlavní město Hitlerovy říše bránila proti milionům sovětských vojáků již jen směsice mladých chlapců z Hitlerjugend (HJ), starých mužů z Volkssturmu, zahraničních jednotek SS, které neměly co ztratit, a zbytků vyškrabaných z Luftwaffe, Wehrmachtu a Kriegsmarine.6 S ohledem na nedostatek mužů i zbraní mnozí vysoce
postavení nacisté žádali při různých příležitostech
Hitlera, aby utekl do Berchtesgadenu. Věřili, že v horách by se dalo vybudovat poslední velitelské stanoviště s více vojáky, větším množstvím zbraní a v lepších podmínkách.7
Hitler ale nehodlal hlavní město Třetí říše opustit. Smrt ve venkovském prázdninovém domě se veliteli a vrahovi milionů lidí nezdála dostatečná.8 Má-li jeho Říše zaniknout, nechť se slavně odporoučí pod nepřátelskou kanonádou coby závěrečný akt vzdoru, jako signál budoucím pokolením antisemitských obdivovatelů, že i v porážce nacisté stavěli loajalitu, fanatismus a čest nade vše. Takto se přinejmenším snažil věci podávat Joseph Goebbels, říšský ministr propagandy.9 Realita ale byla daleko bídnější.
V den svých 56. narozenin, pouhých deset dnů před sebevraždou, se Hitler v doprovodu šéfa Hitlerjugend Artura Axmanna vynořil z bunkru, aby provedl inspekci skupiny mladých chlapců, kteří za něj bojovali svou poslední krvavou bitvu – na té samé zahradě, kde bylo později spáleno jeho krví zbrocené tělo.10 Den před „oslavou“ narozenin si Eva Braunová, Hitlerova milenka známá tehdy pouze hrstce vyvolených, naposledy obarvila vlasy na vůdcův oblíbený odstín – blond.11 Podle jejího kadeřníka Heinze Bernharda recitovala Braunová „melancholické verše z jedné z nejslavnějších Goethových básní“, než se s ním rozloučila.12 V těch chvílích Eva tušila, že v Berlíně zemře, ale stejně jako její milenec zažívala i proměny nálad, včetně naděje ve vítězství.13
Hitlerovo odmítání opustit bunkr později vešlo ve známost díky zvlášť památné a víceméně přesné scéně z filmu Der Untergang (v knize dále jako Downfall, česky Pád Třetí říše – pozn. překl.).14 Dne 22. dubna 1945 Hitler zlostně odhodil svou pastelku přes celý mapový stůl
a poprvé přiznal: „Válka je prohraná! Jestli si ale, pánové, myslíte, že opustím Berlín, tak se velice mýlíte! To si raději prostřelím hlavu!“15 To nezabránilo jiným, jako třeba Hermannu Göringovi, šéfovi kdysi mocné Luftwaffe, v útěku do Berchtesgadenu. Odtud pak Göring nabízel, že nad nacistickým Německem převezme moc. Hitler to pokládal za zradu. Martin Bormann (Hitlerův vlivný osobní tajemník a starý Göringův oponent) dále rozdmýchával vůdcův hněv a postaral se o Göringovo zatčení.16 Pouhých několik hodin před tím, než Hitlerův bunkr zaplnily zprávy o této „zradě“, podnikl Albert Speer, Hitlerův architekt, říšský ministr zbrojní výroby a dlouholetý přítel, riskantní cestu z Hamburku do Berlína, aby se naposledy rozloučil.17
Toto setkání historikům připomíná, že vůdce nebyl monstrem neschopným přátelství, nýbrž lidskou bytostí s příšernými nápady. V tomhle světle jsou jeho zločiny ještě daleko hrozivější. Člověk, který se v bunkru staral o svou fenku německého ovčáka Blondi a o její štěňata a jenž si na Obersalzbergu užíval procházky v horách s následným posezením u čaje a koláčů, zároveň dokázal zavraždit miliony nevinných lidí.18
Dne 26. dubna se u Hitlera objevila jiná překvapivá návštěva. Dorazil zraněný Robert rytíř von Greim, aby převzal kontrolu nad Luftwaffe.19 Doprovázela ho testovací pilotka Hanna Reitschová, která právě podnikla jeden z nejpozoruhodnějších projevů odvahy celé bitvy o Berlín. Se svým letounem Fieseler Fi 156 Storch proletěla přes masivní ruskou protiletadlovou palbu nad městem, její stroj dostal přímý zásah, ale přesto se jí podařilo přistát na takzvané východo-západní ose (silnice mezi Braniborskou bránou a Sloupem vítězství), která přechodně sloužila coby letištní dráha.20 Dne 28. dubna vzbudily další vůdcův
hněv zprávy o tom, že se Heinrich Himmler, vůdce
SS a organizátor nejhorších Hitlerových zločinů proti lidskosti, tajně pokusil sjednat mír se západními Spojenci.21
To byla pro Hitlera nejhorší zrada ze všech.22 Životem
za to zaplatil Himmlerův spojovací důstojník u diktátora Hermann Fegelein, jehož těhotná manželka Gretl byla sestrou Evy Braunové.23 Rytíř von Greim a Reitschová si museli své životy zachránit – Hitler jim nařídil odletět z Berlína a zajistit, aby Himmler nemohl převzít kontrolu nad Říší.24 Ti, kteří i poté zůstali v bunkru či v jeho blízkosti, se stali svědky posledních 48 hodin Hitlerova života.
Dne 29. dubna se Eva Braunová pochlubila, že se o ní již může mluvit jako o paní Hitlerové.25 Její milenec konečně oficiálně stvrdil vzájemný vztah manželstvím.
Je zajímavé, že britská rozvědka později spekulovala:
„Ten návrh pravděpodobně přišel od ní. Vždycky toužila po slávě společné smrti s Hitlerem a při všech zaznamenaných příležitostech využívala svého vlivu, aby ho ponoukala zůstat a zemřít v Berlíně.“26 Krátce po uzavření tohoto bizarního svatebního obřadu nadiktoval Hitler své sekretářce Traudl
Jungeové svou poslední vůli i politickou závěť.27 V té první vysvětlil své rozhodnutí vzít si Evu:
„Jelikož jsem v letech bojů věřil, že na sebe nemohu vzít zodpovědnost za uzavření manželství, rozhodl jsem se nyní, před ukončením své pozemské pouti, vzít si za ženu onu dívku, která po dlouhých letech věrného přátelství ze své svobodné vůle přišla do již skoro obleženého města, aby sdílela svůj osud s mým. Na své přání se mnou půjde coby má manželka na smrt.“28
09 Lebka z Moskvy, která byla kdysi považována za Hitlerovu. DNA testy z roku 2009 ale prokázaly, že jde o kosterní pozůstatek ženy.
10 Hugh Trevor-Roper roku 1950 poté, co vedl britské vyšetřování Hitlerovy smrti.