Kreativní světlo ve fotografii by Zoner Press

JAN POHR IB NÝ

KREATIVNÍ SVĚTLO VE FOTOGR AFII

JAN POHRIBNÝ POHRIB NÝ

KREATIVNÍ SVĚTLO VE FOTOGR AFII

Zoner Press 2011

J. P., Obraz žhavé současnosti, 1990 Pentax 6x7, f = 55.0 mm, 300 s, f /11.0, ISO 100, Kodak EC 100, kombinované světlo

JAN POHRIBNÝ

KREATIVNÍ K R E AT I V N Í SVĚT S V Ě T LLO O VE FOTOGR AFII Copyright © ZONER software, a.s. Vydání první v roce 2011. Všechna práva vyhrazena. Zoner Press Katalogové číslo: ZR1022 ZONER software, a.s., Nové sady 18, 602 00 Brno www.zonerpress.cz Šéfredaktor: Ing. Pavel Kristián Odpovědný redaktor: Ing. Pavel Kristián DTP: Jan Pohribný © Grafický design: Jan Pohribný © Fotografie: Jan Pohribný (J.P.) © Autoři fotografií jsou uvedeni v poznámkách u příslušných fotografií (v závorce za jménem jsou čísla stran): Karel Beneš (87) • Marian Beneš a Miroslav Vojtěchovský (148, 149) • Vladimír Birgus (39) • Fano Blatný (227) • Gábina Fárová (Gabina) (103) • František Havlík (61) • Michal Hejna (231) • Magdaléna Jetelová (191, 206) • Jan Jindra (93) • Václav Jirásek (86, 211) • Robo Kočan (214, 220) • Vladimír Kozlík (208) • Antonín Kratochvíl (45) • Viktor Kronbauer (173) • Taras Kuščynskij (© Radka Ciglerová) (65) • Aleš Kuneš (224) • Zdeněk Lhoták (49, 218) • Pavel Mára (115) • Erika Melišová (175, 176) • Gjon Milli (176) • Franta Nárovec (193) • Natalia Oravcová (94) • Dita Pepe (88) • Wenzel Pfohl (© Pavel Klimeš - Veselý výlet) (67) • Ivan Pinkava ( 104, 105) • Marja Pirilä (202) • Karel Pobříslo (107) • Václav Podestát (50) • Mikuláš Pohribný (255) • Eva Pospěchová (55) • Bára Prášilová (42, 137) • Jorma Puranen (215) • Jan Reich (59) • Nadia Rovderová (167) • Roman Sejkot (108, 245) • Evžen Sobek (217) • Salim Issa a Štěpánka Stein (136) • Petr Šálek (109) • Jiří Šigut (225) • Ján Šmok (204) • Hana Špačková (61) • Branislav Štěpánek (243) • Jindřich Štreit (77, 103) • Miro Švolík (228, 234) • Jiří Turek (99) • Kamil Varga (133) • Petr Velkoborský (209) • Peter Župník (235) Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být reprodukována ani distribuována žádným způsobem ani prostředkem, ani reprodukována v databázi či na jiném záznamovém prostředku bez výslovného svolení vydavatele, s výjimkou zveřejnění krátkých částí textu pro potřeby recenzí. Dotazy týkající se distribuce směrujte na: Zoner Press ZONER software, a.s., Nové sady 18, 602 00 Brno tel.: 532 190 883, e-mail: knihy@zoner.cz www.zonerpress.cz

ISBN: 978-80-7413-143-1

OBSAH Fotografie je slavností světla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . SVĚTLO JAKO KREATIVNÍ NÁSTROJ I CÍL . . . . . . . . . . . . Co a jak světlo ovlivňuje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Prostor a tvar . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Kontrast a jas . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Barva a tonalita . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Nálada a výraz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Kompozice a rytmus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Zachycení světla aneb Cesta optimální expozice . . . . . . . . Dvakrát měř – jednou řež, ale exponuj třikrát . . . . . . . . . Pozměňte směr paprsků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Krása i úskalí dlouhé expozice . . . . . . . . . . . . . . . . . . (Nejen) světelné workflow . . . . . . . . . . . . . . . . . . . DENNÍ SVĚTLO? PŘIROZENĚ! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Charakter denního světla a jeho vliv na fotografovaný námět Přímé sluneční světlo = směrové světlo . . . . . . . . . . . . . V protisvětle . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Nepřímé světlo = rozptýlené světlo . . . . . . . . . . . . . . . UMĚLECKÉ OSVĚTLENÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Role světla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . hlavní světlo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . proporční/doplňkové světlo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . protisvětlo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . světlo na pozadí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . bodové světlo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . efektové světlo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . ambientní světlo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Zdroje umělého osvětlení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Trvalé zdroje umělého světla . . . . . . . . . . . . . . . . . . žárovkové a halogenové světlo . . . . . . . . . . . . . . . . . fluorescenční – zářivkové světlo . . . . . . . . . . . . . . . . . HMI a jiné zdroje „studeného“ světla . . . . . . . . . . . . . . dekorační zdroje světla, nebo osvětlení budoucnosti? . . . . . . Zábleskové zdroje umělého světla . . . . . . . . . . . . . . . bleskové (příruční) světlo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . zábleskové (studiové) osvětlení . . . . . . . . . . . . . . . . . Dejte světlu charakter a směr . . . . . . . . . . . . . . . . . . nástroje k usměrnění světla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . nástroje k rozptýlení světla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Světlo dotváří příběh . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Maximum s minimem světel . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Tři světla stačí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Na velké příběhy s více světly? . . . . . . . . . . . . . . . . . . KOMBINOVANÉ SVĚTLO . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . S příručním bleskem za noci i za dne . . . . . . . . . . . . . . Potlačte prostor, potlačte objem . . . . . . . . . . . . . . . . Blesk jako proporční, nebo hlavní světlo? . . . . . . . . . . . . Zastavený pohyb . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

7 9 9 10 11 12 13 14 21 22 24 28 31 37 37 37 47 57 67 68 69 70 71 72 73 74 75 77 78 79 80 81 82 85 85 87 91 91 94 101 103 110 119 125 125 126 128 129

Tvůrčí stroboskop . . . . . . . . . . . . . . . . . Dotvořte scénu dalším světlem . . . . . . . . . . Záblesk ve slunečním světle i při zatažené obloze . Respekt k danému světlu? . . . . . . . . . . . . . LUMINOGRAFIE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Luminograﬁe pasivní aneb Pohyb před kamerou

. . . . . .

Základní vybavení „nočního chodce“ nejen po městě Měsíc, hvězdy, UFO a jiné děje nejen k pozorování . . Když bohové fotografují s blesky . . . . . . . . . . . Silvestrovská noc aneb Když kvete světlem nebe . .

Luminograﬁe aktivní – Kamera v pohybu . . . . . . Kamera v rytmu vlastního dechu . . . . . . . . . . Kamera jako malířský štětec . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . .

Synchronní pohyb kamerou aneb Sledujte svůj objekt Tanec světel velkoměsta i vašeho pokoje . . . . . . .

Luminograﬁe aktivní – Světlo v pohybu Kresba světlem . . . . . . . . . . . . Kresba ohněm . . . . . . . . . . . . . Malba světlem . . . . . . . . . . . . .

. . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Prostor jako malířské plátno, graﬁcký list nebo divadelní scéna

Způsoby a technika zachycení (nejen) luminograﬁe . . . . . Otevřete kameru a malujte aneb Cesta kontinuální expozice . Exponujte za dne, malujte v noci aneb Cesta dělené expozice Na supertechnologie metodou z prehistorie fotograﬁe . . . .

SVĚTELNÁ PROJEKCE A OBJEKTY

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Camera obscura, aneb Co je venku, může být i uvnitř . . Oživená laterna magica . . . . . . . . . . . . . . . . . . Vržené světlo aneb Svítí stín? . . . . . . . . . . . . . . . Světelné objekty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

OTISK SVĚTLA . . . . . . . . . . . . Fotogram . . . . . . . . . . . . „Listogram“ aneb Otisk přírody . Skenogram . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

132 135 135 140 151 152 153 154 160 163 167 167 168 169 170 173 174 181 187 189 193 193 196 198 201 202 204 208 216 223 223 225 226

Netradiční zvětšenina . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 227 Neviditelné světlo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 230

Světlo beze světla?

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Závěr aneb Chvála tmy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . .

233 233 236 238 240 243 247

Slovníček vybraných pojmů . . Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . Bibliograﬁe . . . . . . . . . . . . Poděkování . . . . . . . . . . .

. . . .

248 252 255 255

Zásahy do pozitivu a vytváření iluze světla . . . . . . . . . Počítačová luminograﬁe . . . . . . . . . . . . . . . . . . Ve světle softwarových reﬂektorů . . . . . . . . . . . . . Co spojuje světlo, propojí snadno i počítač . . . . . . . . Dokonalá imitace skutečnosti, nebo tvorba neskutečného?

. . . .

J. P., Vnitřní světlo, 1993 Wista Field 45, f = 65 mm, 5 s, f /22.0, ISO 64, Kodak EPR, kombinované světlo

KRE ATIVNÍ SVĚ TLO

FOTOGRAFIE JE SLAVNOSTÍ SVĚTLA Světlo zásadním způsobem formuje naše vnímání vnějšího světa, neboť až 80 % vnějších podnětů a kontaktů s realitou přichází skrze zrak. Z duchovního, filozofického či uměleckého hlediska, při hledání, co je nad nebo za realitou, někdy také hovoříme o vnitřním světě i světle, které není fyzické povahy, ale existuje v nás. Magie fotografie často tkví v oscilaci mezi těmito póly, kdy fotograf zachycuje okolní svět, ale vnímá jej prizmatem vlastních zkušeností, představ a pocitů. O fotografiích, kde se světlo vnější propojí s vnitřním, někdy nevědomky říkáme, že „ta fotografie má duši“. A není patrně náhodné, že slova „světlo“ a „svět“ jsou v češtině etymologicky příbuzná. Po více než 170 letech od vyhlášení vynálezu fotografie již patrně nesdílíme onen prvotní úžas z realistického zpodobení světa ani neočekáváme smrt malířství, jak to po spatření prvních daguerrotypií prohlásil malíř Paul Delaroche. Fotografie se stala natolik běžnou součástí našeho života, vědy, vzdělání, politiky či kultury, že si patrně neuvědomujeme, nakolik je toto médium svázáno s fenoménem tak zásadním, jako je světlo. Nejen, že její název doslovně znamená „kresba světlem“, světlo a jím způsobený stín jsou stavební pilíře téměř každé fotografie. Snad každá fotografie je tedy tak trochu oslavou světla, bez kterého by nevzniklo nejen toto médium, ale patrně ani tento svět, natož kniha, kterou právě čtete.

KRE ATIVNÍ SVĚ TLO

SVĚTLO JAKO KREATIVNÍ NÁSTROJ I CÍL ANEB CO NABÍZÍ TATO KNIHA Ze široké palety tvůrčího přístupu k fotografii se v této knize setkáte s řadou témat, technik, postupů a podnětů, které jste možná zkoušeli nebo již úspěšně uplatňujete i u svých snímků. Objevíte rovněž netušené možnosti klasického přístupu k fotografii i její přesahy a kombinace s jinými médii a technikami. Praktickému užití skutečného světla je proto věnován mnohem větší prostor než dodatečným úpravám a možnostem virtuálního počítačového světa. Záměrný akcent této publikace na kreativní práci se světlem by vás měl především dovést k důslednějšímu a hlubšímu uvažování nejen o podstatě média fotografie, jeho možnostech i limitech, ale také o tom, co a jak vaše fotografie sdělují nebo by

měly sdělit. Pokusil jsem se to také dokumentovat nejen prostřednictvím vlastních ilustračních fotografií, návodů a schémat, ale rovněž ukázkami z prací některých předních českých i zahraničních fotografů, jejichž práce si vážím. Základní aspekty posuzování světla a jeho vliv na fotografovu práci i na výsledné fotografie jsou námětem úvodní kapitoly této publikace stejně jako základní workflow, tedy pracovní postup, jak byste mohli postupovat od námětu po realizaci snímku. V jednotlivých kapitolách se toto workflow může v detailech lišit v závislosti na zvolené technice a záměru, ale struktura kreativní práce (nejen) se světlem zůstává v mnohém identická.

J. P., Velké prádlo, 2008 Canon EOS 5D, f = 105 mm, 1/125 s, f /8.0, ISO 100, denní světlo

CO A JAK SVĚTLO OVLIVŇUJE Schopnost analyzovat a případně modiﬁkovat světelnou situaci vůči námětu, který chcete nebo (v případě profesionála) musíte fotografovat, bývá jedním z předpokladů (ale nikoliv nutností) dobrého výsledku.

Proměny vejce fotografované v modelujícím směrovém světle (1), měkkém světle ze strany (2) a v rozptýleném světle zepředu (3), které potlačuje objemy a zdůrazňuje plošnost. J. P., Počátek, 1997 Pentax 6x7, f = 135 mm, 1/75 s, f /8.0, ISO 100, Kodak GPX, zábleskové světlo

SVĚ TLO JAKO KRE ATIVNÍ NÁSTROJ I CÍL

KRE ATIVNÍ SVĚ TLO

DENNÍ SVĚTLO? PŘIROZENĚ! A MOŽNOSTI JEHO MODIFIKACE Je paradoxem, zvláště této doby, že to, co nás běžně obklopuje, co je součástí, ba dokonce základem našeho bytí, považujeme za zcela samozřejmé a prakticky si toho nevšímáme. Nechci však ﬁlozofovat o tom, co by se stalo, kdyby najednou ráno nevyšlo slunce a vše nadále tonulo ve tmě… Fotografování je opravdu jedinečný nástroj, jak vnímat jednu z nejprozaičtějších věcí, jakou je denní světlo, jeho proměny i účinky. Ale v okamžiku, kdy nechcete být pouhými pozorovateli, ale rádi byste zachytili prostor, atmosféru, nebo dokonce máte tvůrčí ambice něco před ka-

merou zinscenovat, si uvědomíte, že světlo není tam, kde byste jej potřebovali, že je příliš měkké, rozptýlené, vzhledem k tomu, co vyžaduje váš námět a nápad, atp. Denní světlo nelze zapnout a vypnout jako umělé zdroje světla a chová se zcela podle přírodních zákonitostí (počasí, zeměpisné polohy, denní hodiny) a dle místa, kde fotografujete – jinak v otevřené krajině, jinak v interiéru. Je na vás, abyste se těmto zákonitostem přizpůsobili a uměli je kreativně využít, nebo použít dostupných prostředků, nástrojů a triků, které dokážou (v omezené míře) ovlivnit světlo ve prospěch vašeho záměru.

CHARAKTER DENNÍHO SVĚTLA A JEHO VLIV NA FOTOGRAFOVANÝ NÁMĚT Přímé sluneční světlo = směrové světlo Nemusíte se vždy otáčet za sluncem, abyste poznali, kterým směrem svítí, tedy jak dopadají jeho paprsky – stačí pozorovat stín objektu, který fotografujete. Světlo a stíny, jak již bylo řečeno, vyjadřují objem, tvar, strukturu, zvláště když je světlo boční, případně horní. U směrového světla, jakým slunce je, je toto vyjádření plasticity velmi razantní, někdy až dramatické v závislosti na úhlu paprsků. Přesně ohraničené stíny hrají u snímků pořízených v přímém slunečním světle podstatnou roli a mohou váš záměr jak podpořit, tak scénu rozdrobit, rozbít na světlé a tmavé plochy. Často u takových fotograﬁí přestanete vnímat celek, i když se vám skutečnost zdála velmi pěkná – lidské oko totiž snáze vyrovnává kontrasty a navíc vnímá situaci po částech.

Les bývá typickým případem, kdy směrové světlo může být v určitou dobu (ráno, podvečer) a vhodném úhlu (boční světlo, protisvětlo) zajímavým řešením snímku, ale jindy (slunce je vysoko) množství světlých a tmavých ploch rozbíjí tvary a vjem lesa jako celku (obrázek vpravo nahoře). V takovém případě je lepší si počkat na světlo částečně rozptýlené (slunce za mrakem apod.) nebo zaměřit svou kameru tak, aby les nasvěcovalo protisvětlo.

J. P., Vlajec (z cyklu Skybluesky), 1982 Pentax 6x7, f = 55 mm, 1/60 s, f /11.0, ISO 50, Agfa 50S, denní světlo

DENNÍ SVĚ TLO? PŘIROZENĚ

Již naznačeným pravidlem fotografování v otevřené krajině a nezřídka i u architektury a plastiky je, že slunce by nemělo být v zádech a světlo by mělo být zřetelně plastické, boční, případně využijte protisvětlo; nejlepší je tedy fotografovat po ránu či pozdě odpoledne. Všechna pravidla se ale dají porušovat a vaším záměrem může být i plošné zobrazení prostoru (k tématu se ještě budeme vracet i v dalších kapitolách) nebo jiný způsob vyjádření prostorového členění. Vedle tonálního řešení, kdy lze využít hierarchie tónů od tmavých ke světlejším směrem k horizontu, nebo prostorového účinku barev (teplé se přibližují, chladné vzdalují) můžete se v případě, že opravdu nemůžete čekat na příhodnější směr světla, pokusit o členění krajiny pomocí světelných bodů, případně stínů mraků a světelných ploch, které slunce skrze mraky osvětluje. Nemělo by jich být příliš, aby nevznikl efekt světelně rozbitého prostoru popsaný při fotografování lesa za plného slunce.

Světlem akcentované mohyly (v popředí) u Los Millares v Andalusii jsou součástí původního osídlení z doby kamenné. Světelné body, resp. plochy střídající se se stíny vytvářejí prostorový dojem (v neplasticky nasvětlené krajině – slunce je téměř v zádech), ke kterému přispívá i ztmavení oblohy pomocí přechodového šedého ﬁltru. J. P., Los Millares, 2007 Wista Field 45, f = 150 mm, 1/4 s, f /22.0, ISO 160, Kodak 160VC, denní světlo, graduální ﬁltr

Záměrně vržený stín (stíny) má své pevné místo v historii fotograﬁe. U směrového světla, které vytváří často výrazný kontrast mezi nasvětlenými partiemi a stínem, působí stín, byť je svou povahou nehmotný, jako pevná těžká hmota, se kterou je potřeba v kompozici obrazu počítat. Navíc stín může být využit jako symbol, metafora, zvláště když je to třeba stín člověka, který stojí mimo záběr.

J. P., Josef Škvorecký, 1990 Pentax LX, f = 28 mm, 1/125 s, f /11.0, ISO 400, ORWO NP7, denní světlo

Výrazné boční světlo a přirozený odraz od oblohy mi stačil k pořízení portrétu spisovatele Josefa Škvoreckého, který zanechal v české literatuře skutečně nepřehlédnutelný stín (v pozitivním slova smyslu).

KRE ATIVNÍ SVĚ TLO

Fotograﬁe Vladimíra Birguse jsou plné jinotajů a náznaků. Autor je známý nejen výrazným využitím barvy a směrového denního světla v dokumentární fotograﬁi, ale také porušováním zaběhnutých klišé. Birgus zařazuje do snímku často i svůj vlastní stín. Světlo „v zádech“, které zplošťuje scénu, je obecně vnímáno za chybu, ale zde je to výrazný tvůrčí prvek. Vladimír Birgus, Rovinj, 1992 Nikon FA, f = 28 mm, 1/125 s, f /8.0, ISO 100, denní světlo

DENNÍ SVĚ TLO? PŘIROZENĚ

Vhodným nástrojem k regulaci směrového světla bývají různá stínidla a vykrývací desky (ve filmové hantýrce se jim říká „negry“), které mohou vhodně omezit průchod světla jen na úzký svazek paprsků a poskytnou tak efekt bodového reflektoru. Stínidla mohou být z různých materiálů (osvědčily se mi např. černě natřené desky z lehčeného plastu, tzv. kapa desky), které uchytíte na stativy nebo samostojící rámy, pokud nemáte při ruce asistenta či někoho, kdo by vám desky podržel. Nemůžete-li dostat sluneční světlo zrovna tam, kde ho potřebujete, např. fotografujete modelku nebo jiný objekt na severní straně domu nebo v interiéru, kam slunce za celý den nepřijde, využijte zrcadla. Je to sice trochu nemotorný „reflektor“, zvláště když plocha zrcadla musí velikostí pokrýt lidskou postavu (můžete použít i kombinaci více zrcadel), ale intenzita i možnost přesného nasměrování světla (vzpomeňte si na základy fyziky: úhel odrazu se rovná úhlu dopadu) stojí za to. Tento trik se zrcadlem se hodí i k prosvětlení stínů, ale síla světla i směrový efekt způsobí, že budete mít stíny dva: jeden od zrcadla, druhý od slunce.

Nápad umístit kubistickou židli V. Hofmanna nezvykle „padající“ z jednoho z arkýřů proslulých kubisticky formovaných domů v Praze pod Vyšehradem jsem v sobě nosil dlouho, ale nemohl jsem přijít na řešení, jak poměrně tmavou a navíc zajímavě „kubisticky“ intarzovanou židli nasvítit a světelně akcentovat. V té době jsem ještě neměl výkonné studiové blesky, které by stačily z té vzdálenosti svítit stejně intenzivně jako sluneční světlo. Nakonec pomohl odraz slunečního světla pomocí obyčejného zrcadla, které jsem opřel vedle kamery na chodník. Silueta židle se navíc promítá do stropu arkýře, takže ji vidíme také trochu kubisticky ze všech stran… J. P., Židle Hofmann (kalendář Artěl II.), 1995 Wista Field 45, f = 65 mm, 1/8 s, f /32.0, ISO 100, Kodak EPP, denní světlo

KRE ATIVNÍ SVĚ TLO

Antonín Kratochvíl, jeden z nejvýraznějších světových dokumentaristů současnosti, s oblibou pozoruje a fotografuje situace i slavné kulturní celebrity v přirozeném světle. Syrovost a opravdovost jeho fotograﬁí je zvýrazněna nejen použitím černobílého materiálu, vysokou zrnitostí a expresivitou záběru hraničící občas s pohybovou neostrostí, ale také užitím výrazných stínů a kontrastů, způsobených směrovým světlem i protisvětlem. Antonín Kratochvíl, David Bowie Nikon FM, f = 28,0 mm, f /2,8, 1/125 s, ISO 800, denní světlo

Zajímavé výsledky poskytuje sluneční světlo v interiéru. Zde bývá již částečně ﬁltrováno a ještě více směrováno otvory (okny, dveřmi, žaluziemi apod.), kterými prochází. Vchází-li do takového světla postava nebo je-li zde nějaký objekt, pak je situace podobná divadelní scéně, kdy herec vstoupí do kuželu světla divadelního reﬂektoru a naše pozornost se soustředí právě na něj. J. P., Groningen muzeum, 2007, Canon EOS 5D, f = 24 mm, 1/13 s, f /5.0, ISO 800, kombinované světlo

DENNÍ SVĚ TLO? PŘIROZENĚ

UMĚLECKÉ OSVĚTLENÍ ANEB CO ZMŮŽE I JEDNA LAMPA Těžko si již umíme představit těžkosti a překážky, které fotografové v počátcích tohoto média museli řešit. Nejen že se potýkali s velmi dlouhými expozicemi málo citlivých skleněných desek – negativů, na které si ještě museli sami nanést světlocitlivou vrstvu. Byli také odkázáni takřka výhradně na denní světlo, a proto své ateliéry (zejména portrétní) budovali v podkroví, kde mohli využít velká prosklená ateliérová okna, nebo dokonce portrétovali na terasách a v otevřených prostorách pro tento druh práce uzpůsobených. Jak takovou práci ovlivňovaly rozmary počasí, není třeba zdůrazňovat. Portrétovat se muselo pouze za slunečného počasí a i tak byly expozice extrémní – jednalo se o několika sekund (v raných dobách fotografie však i minut). Teprve vynález obloukové lampy a nástup umělého elektrického osvětlení, magnéziových blesků a jiných zdrojů umělého osvětlení tuto praxi postupně změnil a ukázal cesty, jak umělé světlo nejen přizpůsobit potřebám fotografie, ale jak ho kreativně využít ve prospěch uměleckého záměru. Mimochodem: etymologická, ale i myšlenková podobnost slov umění, jako nejvyšší formy estetického osvojování skutečnosti, a umělý, jako formy napodobení skutečnosti, není náhodná. Mají stejný slovní základ nejen v češtině, ale také v jiných jazycích (art – artificial v angličtině, kunst – künstlich v němčině atd.).

Umělé světlo a rozsáhlá nabídka zdrojů světla, které máme v současnosti k dispozici, hrají významnou roli v mnoha lidských činnostech a stejně tak ve fotografii nalezneme oblasti (reklamní, módní, portrétní, vědecká, reprodukční fotografie atd.), které si nelze bez využití světelné techniky skoro představit. Zprvu zcela pragmatické důvody vedly fotografy i filmaře k užití konstantního umělého světla, které je sice nákladné, ale spolehlivé a ovladatelné, zejména ve srovnání s počasím a cykly denního světla, a v interiérech představuje často jediné dostupné osvětlení. Paleta možností, jak světlo cíleně směrovat, rozptýlit či zabarvit, jak umístit zdroje světla nebo světlo proměnit v záblesk atd., se postupně stále rozšiřovala. Tím vzrostl tvůrčí potenciál, co a jak světlem vyjádřit. V mnohém se současní fotografové přiučili od svého mladšího bratra – filmu –, který (zejména hraný) je na světelné technice takřka postaven. Soudobá osvětlovací technika, její výkon, úprava chromatičnosti a další schopnosti navíc umožňují umělé i denní světlo úspěšně kombinovat, jak si ukážeme v dalších kapitolách, a fotograf či filmař nejsou již téměř omezeni ve volbě místa i času vhodném pro práci.

Vrchlabský fotograf Wenzel Pfohl zachytil manželský pár ze Špindlerova Mlýna v rozptýleném denním světle svého portrétního ateliéru. Z archivu Pavla Klimeše – Veselý výlet.

J. P., Oko, 1997 Pentax 6x7, f = 135 mm, 1/75 s, f /16.0, ISO 100, Kodak GPX, zábleskové světlo

UMĚL(ECK )É OSVĚ TLENÍ

ROLE SVĚTLA Umění mnohdy znamená v díle odebírat, vynechávat to nepodstatné a dokázat je vyjadřovat co nejjednodušším způsobem. Nemyslete si, že pokud nemáte např. profesionální zábleskové zařízení s celým arsenálem doplňků, že nemůžete realizovat svůj tvůrčí nápad. Často stačí jediná obyčejná lampa, abyste vytvořili umělecké dílo. Naučte se, jak a kde své světlo použít, jak ovládnout jeho možnosti. Každé světlo, a nezáleží, jestli je přirozené nebo umělé, má na ﬁlmové i fotograﬁcké scéně svou roli a vy jste režiséry, kteří o těchto rolích, hierarchii a vzájemných vztazích rozhodují nebo by jim měli přinejmenším porozumět. Stejně tak byste měli vědět, co ve kterém „herci“ je, jaký je jeho výkon a čím upravit zabarvení a čistotu jeho „hlasu“ nebo výraz jeho gesta, pohyb po jevišti apod. Pak si můžete dovolit rozehrát jak zcela obyčejný příběh „ze života“, tak zcela neskutečnou fantazii „absurdního divadla“.

světlo na pozadí

protisvětlo

hlavní světlo proporční/doplňkové světlo

KRE ATIVNÍ SVĚ TLO

• hlavní světlo

Osvětluje-li scénu více světel nebo kombinace jednoho světla a jeho odrazu, musíte se rozhodnout, někdy i proměřit, které světlo je pro váš záměr a scénu nejdůležitější. Nemusí to být zákonitě světlo nejsilnější, které přichází např. v protisvětle nebo osvětluje nepodstatnou část scény. Hlavním světlem často bývá světlo, které ovlivňuje nasvětlení hlavního protagonisty – dominanty (člověka, objektu apod.) v popředí. Hlavním světlem může být i světlo odražené, difuzní, pokud významně ovlivní ústřední motiv vašeho záběru. Hlavní světlo bývá také důležité při rozhodování, podle kterého světla budete nastavovat vyvážení bílé a ke stanovení správné expozice.

UMĚL(ECK )É OSVĚ TLENÍ

Pro billboard na velkou výstavu obrazů Mistra Theodorika v Anežském klášteře jsem se pokusil vyjádřit atmosféru původního nasvětlení gotické kaple osvětlené denním světlem procházejícím vitráží gotických oken nebo svícemi. Do alu-folie jsem různými ostrými předměty vytvořil řadu otvorů, které jsem pak zábleskovým reﬂektorem s projekční optikou ze strany promítal na obraz nasvětlený zleva rozptýleným světlem (softboxem). J. P., Mistr Theodorik, 1999 Linhof Kardan GT f = 150 mm, 1/60 s, f /16.0, ISO 100, zábleskové světlo

K přesnému vymezení nasvětlení scény se mimo již zmíněných stínidel používají i vykrývací desky (zpravidla z tmavého matného materiálu, nejlépe desky potažené sametem, ale můžete použít černý matný karton apod.), které se umísťují na zvláštní stojany a ramena. Často se uplatní jako clony proti parazitnímu světlu, či vzniku reflexů v objektivu, když použijete např. směrové světlo jako protisvětlo. Potřebujete-li tok paprsků opravdu přesně směrovat do určitého místa, pak vedle jednoduchých komínků (alespoň 30–50 cm dlouhých), které lze zhotovit i z kusu neprůsvitného papíru stočeného do tubusu a přichyceného kolem reflektoru (pozor u výkonných halogenů na teplotu a nebezpečí vznícení papíru!) nebo ještě lépe ze silnější hliníkové fólie (pro filmové účely

se např. vyrábí hliníková teplu odolná fólie „black wrap“ s černým matným povrchem), použijte spot (bodové) reflektory nebo reflektory s optikou. Ty většinou bývají spojeny s jednoduchou Fresnelovou čočkou, jejímž posunem lze svazek paprsků přesně zaostřit nebo naopak trochu rozptýlit. U spot reflektorů, u kterých je použita projekční optika (jednoduché spojné čočky), je možné vkládat mezi světelný zdroj a optiku různé rastry, barevné filtry apod., tzv. gobo, takže máte možnost promítat tyto rastry (můžete si je vyrobit i vlastnoručně) méně nebo více zaostřené na objekt či na pozadí. Jako náhrada bodových reflektorů může posloužit i starý zvětšovací přístroj se silnější žárovkou nebo diaprojektor. K zajímavým možnostem projekce na fotografované objekty se ještě určitě vrátíme v jedné z dalších kapitol.

Princip goba (odvozeno ze slov „go between“) je založen na odstínění nebo částečném blokování světla při fotografování.

KRE ATIVNÍ SVĚ TLO

Rovněž si ukážeme, že „hodně muziky za málo peněz“ vytvoříte s obyčejnými kapesními svítilnami, které jsou dnes dostupné jak s výkonnými kryptonovými žárovkami, tak i s LED diodami, a některé lze i přesně zaostřovat a směrovat. Často jimi nahrazuji v menších sestavách, zátiších a table-topech (produktové fotograﬁi) bodová světla, zejména tam, kam by se mi klasický bodový reﬂektor vůbec nevešel nebo by bylo složité dostat jej do požadovaného úhlu. Toužíte-li však po profesionálnějším přístupu, pak si opatřete světelný štětec (neboli lightbrush), buď jako nástavec (lze jej připojit jak na trvalé, tak zábleskové zdroje světla) nebo samostatné světlo. Na ně je připojen kabel s optickými vlákny a tím můžete směrovat světlo kamkoliv a pracovat se zakončením kabelu z optických vláken doslova jako se štětcem.

Jan Jindra, Zelení šneci, 2001 Mamiya RB 67, f = 180 mm, 15 s, f /13.0, ISO 100, zábleskové světlo, zelený a modrý ﬁltr, lightbrush

Jan Jindra nápaditě využil techniku světelného štětce: „Pro relizaci snímku jsem použil lightbrush od české firmy Epado. K barevnému osvětlení scény jsem využil zelený a modrý filtr nasazený na prodlužovacím nástavci pro lightbrush. Při použití tohoto nástavce je světlo velice bodové a umožňuje pracovat na malém detailu připravené scény. Pozadí jsem rozostřil expozicí, která byla částečně pořízena přes změkčovací filtr. Změkčovací filtr byl pro část expozice umístěn těsně před rovinu filmu. Při tomto způsobu práce se obě barvy příjemně překrývají a neostrost je možno vytvořit na libovolném místě snímku.“ Ze svých zkušeností k této kreativní technice dodává: „Zajímavé je použití lightbrushe v kombinaci s klasickými světly. Malé plochy v popředí osvětlit ligtbrushem a velké plochy v pozadí osvětlit klasickými blesky.“

UMĚL(ECK )É OSVĚ TLENÍ

• nástroje k rozptýlení světla Směrové světlo lze postupně změkčovat, rozptylovat pomocí různých difuzních folií a zvětšováním plochy reﬂektoru, až se jeho charakter změní na zcela rozptýlené a měkce modelující. Světlo můžete změkčit jak odrazem od nějaké (obvykle bílé) plochy, tak průsvitem přes rozptylné fólie, textilie apod. I zde vstupuje do hry několik faktorů:

Příležitost naučit se využívat nejen bohatý světelný park, ale rovněž řadu odrazných desek i stínidel měli studenti tvůrčího workshopu Jiřího Turka v rámci SouthMoravian Photoworkshops v Lednici, zaměřeného na svícení portrétu, módy a hairstylingu. K dosažení svrchního (hlavního) měkkého světla Turek používá velké rozptylné textilie na rámu a boční softboxy ke zdůraznění linií i materiálu oděvu. Odrazné desky potažené stříbřitou folií zde, podobně jako např. zrcadlo, eliminují výrazné stíny a vyhlazují pleť.

• Povrch, od kterého se světlo odráží, ovlivní jeho rozptyl: čím matnější povrch, tím je rozptyl silnější, a naopak (lesklé povrchy se mohou odrazem blížit směrovému světlu). Podobně ovlivní hustota a struktura matné fólie, plexiskla nebo textilie rozptyl světla, které jimi prochází. • Čím větší je plocha, od které se světlo odráží nebo přes kterou se rozptyluje, a čím dále je zdroj světla (žárovka atd.) od této plochy, tím je světlo rozptýlenější. • Povrch a barva odrazné plochy či zabarvení rozptylné fólie ovlivňuje barevnost světla a je dobré si případně nakalibrovat vyvážení bílé pomoci středně šedé tabulky.

Natalie, svíceni modelu, 2010 Canon EOS 7D, f = 55 mm, 1/166 s, f /8.0, ISO 100, zábleskové světlo

K dosažení odraženého rozptýleného světla, které má nejen ve studiové fotografii velmi široké uplatnění, lze použít odrazné desky z bílého materiálu (např. z lehčeného polystyrenu potaženého papírem, tzv. kapa desky – hojně užívaný materiál pro podlepení fotografií) či dokonce obyčejný bílý karton, alespoň ve formátu A1. Potřebujete-li větší odraznou plochu, poslouží dobře i bíle natřená stěna nebo třeba strop pokoje. Nevýhodou těchto „pevných“ odrazných ploch je, že se nedají příliš směrovat a odražené světlo ovlivňuje celou scénu a někdy i to, co chcete ponechat ve stínu nebo nasvětlit pouze směrovým světlem. Lze si však účinně pomoci např. různými stínidly – negry, jak o tom již byla zmínka. Odrazné desky mají své důležité místo např. u fotografií kovových a lesklých předmětů, kde je mnohdy potřeba vytvořit plynulý a jemný přechod světlem, který se do takových předmětů od desek odráží.

KRE ATIVNÍ SVĚ TLO

Příbor z pochromovaného nebo jinak leskle upraveného kovu je klasickým příkladem, kdy je nejvhodnější použít přechodové svícení od odrazné desky, které nejlépe vytvoří pocit plasticity kovových předmětů a podá jemně lesklý materiál. Nejtěžší bývá dobře vykrýt a plasticky nasvítit lžíci, která svým sférickým tvarem odráží takřka vše kolem vás (u vysoce lesklých pochromovaných příborů se chová jako vypouklé zrcadlo). Světelný stan, box apod., jak si ukážeme, je také jedním z řešení, ale nejlepších výsledků jsem vždy dosáhnul touto jednoduchou metodou. Na obr. 2 je ukázka zcela nevhodného svícení – příbor je nasvětlen pouze jednoduchým reﬂektorem. Kov odráží jen bodový zdroj světla a okolí, které se v kovu odrazí jako tmavá, případně nestejnorodá plocha. Na povrchu příboru je vidět každý škrábanec, je-li příbor již jen trochu použitý. Na obr. 3 je příbor nasvětlen pouze softboxem, což mnoho fotografů tak činí… Světlo softboxu (případně deštníku) je sice rozptýlené, ale v celé ploše stejnoměrné, což se projeví tak, že příbor ztrácí částečně plasticitu a některé jeho části (např. střenka nože) působí víc papírově než kovově. Nejproblematičtější je opět lžíce, kdy se většinou softboxem nepodaří vykrýt celou plochu, kterou její zakřivený povrch odráží. Je pak nutné kombinovat více softboxů či kombinaci softboxu a odrazných desek vedle sebe, což je vždy v odrazu patrné. obr. 2 – nevhodné svícení

obr. 3 – méně vhodné svícení

Samozřejmě, že můžete sáhnout ke komerčně vyráběným odrazným diskům, o kterých již byla zmínka v kapitole o denním světle a které lze zakoupit nejen v různých velikostech, ale také s různým povrchem. Vedle standardní bílé může mít váš odrazný disk zlatý nebo stříbrný povrch, kterým lze lépe světlo směrovat a také odráží více světla, případně ho lze i upravit jako kruhovou rozptylnou plochu, přes kterou lze svítit. Pro módní fotograﬁi se vyrábějí tyto odrazky až do velikosti lidské postavy pro dosažení rovnoměrného osvětlení celé postavy. Odrazné disky bývají uchyceny na elastických rámech, takže

je lze pohodlně složit a snadno nosit s sebou. Podobně lze k rozptylu použít odrazné deštníky umístěné před reﬂektory; jejich povrch může být také z různých materiálů a rovněž velikost a plocha odrazu i intenzita rozptylu může být různá.

UMĚL(ECK )É OSVĚ TLENÍ

Pro řadu velmi lesklých povrchů, jako jsou šperky, příbory, nerezové nádobí, vodovodní baterie a jiné, zejména zaoblené předměty, které odrážejí vše kolem vás, se nejlépe hodí postavení tzv. světelného boxu, tj. obložení těchto objektů ze všech stran bílým papírem (nebo jiným materi-

álem) a světlo pak prochází např. přes difuzní fólii (nebo softbox) z jedné strany nebo se směrovým reﬂektorem odráží od jedné ze stěn boxu. Ve vrchní desce, která box zakrývá, je pak otvor pro objektiv fotoaparátu. Podobným způsobem lze z průsvitné rozptylné látky postavit (nebo zakoupit i komerčně vyráběný) světelný stan, který je možné nasvítit zvenku (látka stanu by měla být perfektně napnuta, každé zvrásnění se může v pochromovaném objektu zrcadlit!). Obdobně lze použít i speciálně k tomu účelu vyrobené matné plexisklo, které se dá různě tvarovat a obestavět jím fotografovaný objekt.

KOMBINOVANÉ SVĚTLO VÝZVA I PRO ZKUŠENÉ FOTOGRAFY Překračování tradičních žánrů, prolínání s jinými výtvarnými obory a snaha o osvobození od zažitých postupů je v současné fotograﬁi stále běžnější. Nejen z těchto důvodů stále častěji fotografové opouštějí svá studia a realizují své nápady v reálném prostředí za daného světla, ale využívají k tomu i technické, zejména světelné vybavení, které bylo dříve doménou práce ve studiu. Na několika příkladech si ukážeme, že i tato kombinace různých druhů světel může být na vybavení nenáročná, ale přitom velmi efektivní. A pokud zvládáte práci s denním světlem a rozumíte tomu, jak využít správně i světlo umělé, pak by pro vás nemělo být složité nalézt či korigovat optimální vztah mezi dvěma i více odlišnými druhy světel.

S PŘÍRUČNÍM BLESKEM ZA NOCI I ZA DNE Znám mnoho fotografů, zejména dokumentaristů, kteří odmítají pracovat s příručním bleskem, tímto patrně nejužívanějším zdrojem umělého světla, i ve složitých světelných podmínkách. Dávají přednost autenticitě, danému světlu i za cenu vysokých kontrastů, za využití extrémní citlivosti, či dokonce pohybové neostrosti. Bleskové světlo vnímají jako vetřelce, který skutečnost přetváří, zplošťuje a situaci někdy zbytečně „zmrazí“. Rozumím jejich argumentům i přesvědčení a obdivuji mnohé fotograﬁe, které takto vznikají. Přes to považuji příruční blesk za docela kreativní nástroj, kterým si můžete vypomoci nejen tam, kde je málo přirozeného světla.

J. P., Ulita, 1998 Pentax 6x7, f = 135 mm, 1/75 s, f /4.0, ISO 100, Kodak GPX, zábleskové světlo + kapesní svítilna

KOMBINOVANÉ SVĚ TLO

J. P., Roztocko-únětický masopust, 2010 Canon EOS 5D, f = 28 mm, 1/30 s, f /6.3, ISO 1250, blesk + ambientní světlo

125

Potlačte prostor, potlačte objem Jednou z již zmíněných „nectností“ příručního, a zejména vestavěného blesku bývá ploché, neplastické světlo, které tento zdroj vydává, neboť bývá zpravidla připevněn na těle fotoaparátu a směřován takřka v ose objektivu (foto 1a, 1b). V určitých situacích, např. při fotografování portrétu, módy nebo aktu, však můžete toto ploché nasvětlení využít k potlačení různých nedokonalostí pleti nebo ke zvýraznění základních linií těla, tváře, očí a rtů, zvláště když takové světlo ještě mírně rozptýlíte pomocí rozptylných nástavců, minideštníků a jiných pomůcek, které můžete na blesk nasadit a které jsou dnes běžně dostupné, případně si je můžete vyrobit sami. 1a

Zkuste však použít ploché neprostorové nasvícení i na jiné objekty, kupř. architekturu, stroje, postavy apod. jako záměr, kdy chcete potlačit 3D iluzi a objemy a převést vše do plochy, do takřka malířské či graﬁcké podoby (viz např. Václav Jirásek – Industria – str. 84). Zajímavých výsledků dosáhnete v kombinaci s denním nebo jiným světlem, které by mělo být však o něco slabší a nepodílí se podstatně na modelaci objektů.

Nejjednodušším difuzérem je do tvaru lichoběžníku zastřižený papír, který připevníte k horní ploše příručního blesku (foto 2a, 2b), který nakloníte vzhůru pod úhlem cca 75° (u většiny moderních blesků lze horní část s výbojkou naklánět i otáčet). Světlo blesku se odrazem od bílého papíru rozptýlí o něco více než u blesku natočeného přímo na objekt, navíc část světla se může ještě odrazit např. od stropu místnosti, kde fotografujete, a tím dosvětlí část scény za portrétem a částečně se uplatní jako modelující světlo shora. Technika nasměrování blesku vzhůru (foto 3a, 3b) a využití odrazu od stropu (pokud není příliš vysoký a je pokud možno bílý) je velmi rozšířená, neboť tak dosáhnete rozptýleného světla odrazem od stropu, které je tím, že dopadá shora, mnohem plastičtější než přímé světlo. Řada blesků je navíc vybavena malou bílou odrazkou, kterou lze vysunout, nebo dokonce tzv. sekundárním bleskem (např. Metz 58 AF-2), který lze použít jako doplňkové světlo prosvětlující stíny. Základním předpokladem využití takového nasvětlení je dostatečný výkon blesku a výdrž baterií – světlo odražené od stropu je pochopitelně mnohem slabší než v případě blesku natočeného přímo na objekt a budete pravděpodobně muset využít jeho vyšší kapacitu nebo zvýšit citlivost senzoru (ﬁlmu).

126

KRE ATIVNÍ SVĚ TLO

V polovině osmdesátých let 20. století zachytil Jiří Poláček velmi nezvyklým způsobem různá zákoutí pražského Smíchova. Vyrážel se svou podomácky upravenou velkoformátovou kamerou Sinar 4 x 5 palců do podvečerních ulic a pomocí malého skládacího žárovičkového blesku, ovšem s úhlem rozptylu světla téměř 180°, obnažoval skutečnou tvář socialismem poznamenaného města. Kouzlo těchto fotograﬁí spočívá nejen ve výběru námětů, kompozici i dokonalé technice, ale zejména v objevném využití plochého bleskového světla, posazeného přesně v ose objektivu a jeho přirozeného úbytku se čtvercem vzdálenosti od kamery. Jiří Poláček, Letní restaurace,1983 Sinar 4x5, f = 50 mm, f /16, ISO 400, Ilford HP5 blesk + ambientní světlo

Podmračený den, zatažená obloha nebo podvečer jsou k vytváření „kulis“ a odhalování nevšedních fragmentů města apod. ideální. Bleskem můžete obnažovat městská zákoutí i v noci,

KOMBINOVANÉ SVĚ TLO

ale prostor, kam již váš blesk nedosvítí, se bude postupně utápět ve tmě. Vyzkoušejte si ovšem oba přístupy, zjistíte, jestli vám víc vyhovuje prostor, který je bleskem jen zdůrazněn (tj. okolní

prostředí nasvícené ambientním světlem bude cca o 2–3 expoziční stupně tmavší), nebo zcela jasně oddělen od reality (ambientní světlo je víc než o 4 EV slabší než bleskové světlo).

127

LUMINOGRAFIE ANEB NEBOJTE SE TMY A DLOUHÉ EXPOZICE Jak již bylo v úvodní kapitole řečeno, doslovný význam slova fotografie je kresba či psaní světlem. Jenže v průběhu vývoje fotografie a měnících se i přibývajících tvůrčích přístupů k tomuto médiu si někteří fotografové, nejprve asi náhodou, později již cíleně, začali všímat, že pohybující se zdroj světla vytvoří na světlocitlivé vrstvě záznam připomínající kresbu. Název fotografie, který by nejlépe vystihl podstatu tohoto postupu, již byl obecně užíván pro celé médium a tak došlo ke složení latinského výrazu pro světlo – lumino – a původního řeckého výrazu pro kresbu – grafie. Ani nás to asi nepřekvapí, vždyť celá západní kultura stojí na dědictví antiky a jejích jazyků. Název luminografie, „světelná kresba“, nám však odkrývá ještě jednu důležitou rovinu této tvůrčí techniky. Nejen že světlo fotografujeme, ale můžeme s ním vědomě doslova kreslit, malovat, stejně jako malíř štětcem nebo grafik tužkou, perem či jiným nástrojem. Nebojte se překročit hranice tradiční fotografie, opustit na chvíli své zažité místo za kamerou a využít principů jednoho z nejstarších uměleckých oborů, který stál i u jejího zrodu, ale také u její trnité cesty vlastní emancipace jako svébytného umění. Nemusíte být zrovna akademickým malířem, abyste tuto techniku mohli použít. Stačí mít trochu citu pro prostor, kompozici, barvu či tvar a dostatek trpělivosti. Než přejdete k přípravě a praktickému provedení vašich světelných obrazů, je dobré si vždy uvědomit podstatu fotografie (i tu fyzikální) a tím také možnosti a omezení, jak světlo pohybující se v čase zachytit. Aby ze světelného bodu (např. obyčejné žárovky) vznikla čára, potřebujete delší expozici. Čím delší, tím větší

možnosti pracovat se světelnou kresbou máte. Jak si dále ukážeme, můžete docílit čáry nejen tím, že budete pohybovat zdrojem světla, ale můžete také pohybovat fotoaparátem. K dosažení delších expozic (osobně dávám přednost expozicím delším než 1 s) však potřebujete nižší hladinu okolního (ambientního) světla. Případně si můžete prodloužit expozici vyšším clonovým číslem nebo nasazením filtru, nejlépe šedého nebo polarizačního, čímž však snižujete i svítivost světelného zdroje, který „kreslí“ obraz. Obecně lze tedy říci, že kreslit a malovat světlem je vhodné pouze za šera, nebo dokonce za tmy, ať již v exteriéru nebo interiéru. Při intenzivním denním světle či osvětlení interiéru nebude vaše světelná kresba asi příliš viditelná, avšak uvidíte velmi zřetelně sami sebe nebo toho, kdo před objektivem kreslí. Krása fotografie je nejen v tom, že dokáže zachytit okamžik, „zmrazit“ třeba tisícinu sekundy neopakovatelné události, ale také podat v jednom snímku svědectví o plynoucím čase v řádu několika sekund, minut či hodin. Nemusíte hned odkrývat vaše malířské schopnosti a prostorovou imaginaci. Stačí, když si všimnete, že vás skoro každý den, resp. večer obklopují světelné obrazy, které před vámi vznikají bez vašeho přičinění. Teprve vaše fotografická kamera a její schopnost zaznamenat delší časový úsek v jednom obraze vám často odkryje na první pohled nezřetelnou krásu světla i jeho pohybu, které pak zaznamenanou realitu posouvá do nového zážitku. Pro mne je i po letech fotografování večerních a podvečerních scenérií ve městech či krajině vždy fascinující, jaké barvy a jaké detaily fotoaparát zachytí, i když se mému oku mnohdy zdály před stisknutím spouště nezajímavé nebo jsem je nevnímal vůbec.

Princip luminograﬁe je relativně prostý: potřebujete zdroj světla, kterým kreslíte/malujete, a relativní tmu. Teprve však kombinací s dalším světlem, např. zábleskovým, můžete zviditelnit nejen objekt po kterém kreslíte/malujete, ale také prostředí, kde se váš záměr odehrává (viz fotograﬁe na protější straně).

J. P., Věštba, 1998 Pentax 6x7, f = 135 mm, 10 s, f /16.0, ISO 100, Kodak GPX, zábleskové světlo + halogen. tužka

LUMINOGR AFIE

151

Když bohové fotografují s blesky

J. P., Bleskový svůdce, 1989 Pentax 6x7, f = 55 mm, 8 s, f /11.0, ISO 200, Kodak, blesk + denní světlo

Do kategorie, kdy pro nás vesmír a příroda kreslí neopakovatelné obrazy, patří také blesky a jiné atmosférické výboje. Bouře a blesky nepatří jen do tvůrčího arzenálu romantických malířů, ale vždy je spojujeme s nějakým dramatickým dějem. Je to nejen symbol běsnících vyšších sil, ale skutečná předzvěst možné katastrofy.

160

Každý z živlů přírody má v dějinách lidstva a jeho kulturní ikonograﬁi své dávné místo. Proto také přemýšlejte, když se rozhodujete, že takový symbol, jev použijete ve své fotograﬁi, jakou asociaci to pravděpodobně vyvolá v divákovi. To může být často i klíč ke kreativnímu myšlení a tvorbě.

Zachytit blesky není na první pohled tak složité. Bývá to někdy trochu nebezpečné a nepohodlné a vyžaduje to menší přípravu, ale výsledek vás může odměnit za trpělivost a „nasazení suché kůže“. Je velmi málo pravděpodobné, že by se vám povedlo treﬁt se krátkou expozicí do okamžiku (trvajícího několik tisícin

KRE ATIVNÍ SVĚ TLO

sekundy), kdy blesky sjíždí z nebes k zemi, pokud je bouře ve dne. Za silných letních bouřek se někdy obloha ve dne skutečně zatáhne a ztemní natolik, že se expoziční časy prodlouží až třeba k 1/4 s, a pak je určitá šance „streﬁt se“ do zablesknutí. Mnohem jednodušší je to však navečer, kdy expozice mohou být několikasekundové – expozici měříme většinou na nebe, případně na osvětlené budovy, pokud jde bouře např. nad městem. Nejjednodušší je to ovšem v noci, kdy krajinu ozařují pouze blesky. Pak můžete nechat závěrku otevřenou delší dobu (1 minutu i více), než se naexponuje třeba několik blesků za sebou, aby osvětlily nejen nebe, ale trochu i krajinu. Nastavení může být stejné jako u hvězdné oblohy, tj. clona f /5.6 až f /8, ISO 100, ale někdy je potřeba citlivost zvýšit na ISO 200 až 400, je-li bouře příliš vzdálená nebo jsou-li blesky více horizontální, takže se rozsvěcují mraky, ale k zemi nesjíždí nic nebo jen sporadicky. Pozor při snímání bouře nad městem, zde by při dlouhé expozici mohly být osvětlené budovy a okna již přeexponovány, a proto se musíte řídit expozicí vhodnou pro osvětlené město (řeším někdy čekání na další blesky tím, že objektiv občas zakryju černým papírem nebo jinou tmavou plochou, viz dělená expozice). A samozřejmě je zde po ruce stále populárnější snímání do HDR – rozšíření dynamického rozsahu snímku, kdy se mimo „správné“ expozice exponují minimálně 2 další expozice: jedna optimalizovaná na světla, druhá na stíny (viz kapitola Dvakrát měř, jednou řež, ale exponuj třikrát). Kamera je pochopitelně na stativu. Tou méně příjemnou stránkou fotografování blesků je, že vystavujete kameru i sami sebe větru a dešti, chcete-li zachytit objekt vašeho zájmu (dominantu), podobně jako u noční oblohy, z ideálního zorného úhlu s bouřkou v pozadí. Nemusí vždy hned být liják, někdy se dlouho blýská a déšť se vám vyhne, ale počítat s tím není radno. Pokud je hlavním objektem např. město nebo jeho část (architektura významného domu, kostela, pomník apod.), které můžete pohodlně snímat z otevřeného okna vašeho bytu nebo ateliéru (ten pohled také dobře znáte), pak riskujete jen to, že vám možná naprší dovnitř (mokré okno od deště je

LUMINOGR AFIE

Letní bouřka nad naší vesnicí a Prahou v pozadí byla jednou z těch, kdy se neustále blýskalo, ale jen málokdy bylo vidět blesk, který by směřoval k zemi. Během dlouhých expozic a čekání na tyto „správné“ blesky se samozřejmě projevilo pouliční osvětlení města, které zabarvilo nízkou oblačnost. J. P., Letní bouře, 2010 Canon EOS 5D Mark II, f = 24 mm, 203 s, f /8.0, ISO 100, kombinované světlo

jako zneostřující ﬁltr) a zmokne trochu i kamera. V otevřené krajině již musíte techniku i sebe chránit. Pokud je bouře ještě dostatečně daleko (nezapomínejte, že vy i váš stativ můžete být pro elektrický výboj vhodným hromosvodem), pracujte rychle, ale s rozvahou. Někdy postačí k ochraně kamery deštník, který lze uzpůsobit a přichytit ke stativu. Jakmile se však k dešti přidá vítr, může být deštník nejen k ničemu, ale navíc vám se stativem a celou kamerou začne škubat, jak se do něj vítr opírá. Pro případ fotografování v dešti je asi nejlepší opatřit si speciální ochranný obal k tomu určený a na objektiv nasadit ochranný neutrální (např. UV) ﬁltr. Ten sice budete muset často utírat od kapek, ale pořád je to lepší než utírat čočku objektivu a riskovat třeba její poškrábání nebo to, že se vlhkost dostane mezi optické členy objektivu.

Fotografování blesků může být také tak trochu adrenalinový fotograﬁcký sport, navíc s výsledkem, který lze těžko predikovat. Opět zde však platí, že dobrá příprava = polovina úspěchu. Znalost místa, kde chcete bouřku zachytit, je jednou z vašich výhod, stejně tak kompozice, volba zorného úhlu, které si připravíte a předem promyslíte. A v neposlední řadě i trocha znalosti o počasí a sledování předpovědi, které díky internetu a mobilním službám může být velmi detailní (mým nezbytným pomocníkem při fotografování je např. sledování aktuálních satelitních záběrů oblačnosti nad naším územím: http://portal.chmi.cz/files/portal/docs/meteo/ sat/data_jsmsgview.html), vás přiblíží do správného okamžiku, který se již nemusí opakovat.

161

Při fotografování kalendáře pro mladoboleslavskou Škodovku jsem si vymyslel jeden záběr, kde bouře a blesky jsou na pozadí krajiny, kterou projíždí tehdy zcela nový model Škody Octavia. Bouře však se to léto Praze a okolí vyhýbaly, a tak jsem znervózněl, abych vůbec nějakou bouřku pro ten záměr nafotil. Začal jsem pilně sledovat předpověď a satelitní podrobnou mapu včetně detekce blesků v ČR Českého hydrometeorologického ústavu, až jsem se jednu noc konečně vydal pronásledovat bouři, která postupovala na Vysočinu. Výsledná fotograﬁe bouře byla nakonec použita jako zadní projekce za Octavii (nová podoba Škody byla v té době ještě v utajení a nesměla se ukázat na veřejnosti), aby se vytvořila iluze, že se blesky skutečně zrcadlí v přední kapotě automobilu. J. P., Škoda na nové cestě (kalendář Škoda MB), 1997 Linhof Kardan GT f = 65 mm, 60 s, f /22.0, ISO 160, Kodak EPP, HMI + denní světlo

162

KRE ATIVNÍ SVĚ TLO

Silvestrovská noc aneb Když kvete světlem nebe O silvestrovské půlnoci dost trpím. Ne, že bych toho moc vypil nebo neměl radost z příchodu nového roku, ale za zvířata, která musí ten rámus, exploze a gejzíry světel snášet. Poslední dny starého roku trávím většinou na chalupě v Krkonoších a „standardní“ způsob vítání nového roku mi ani mé rodině stále nepřirostl k srdci. Ale nic proti ohňostroji a jiným pyrotechnickým kouskům. Jen toho nesmí být moc najednou a tak nahlas. Zábavní pyrotechnika, jak se dnes všem těm rachejtlím, světlicím, římským svícím, ohňopádům a dalším říká, je vždy velmi vděčné a efektní téma pro fotografování. Obzvláště je-li ohňostroj někde poblíž historického centra města nebo jiné pozoruhodné památky či moderní architektury, které celou „slávu“ doplňují, nebo dokonce rámují. Pro fotografa je vděčná i vodní hladina řeky, jezera nebo kašny na náměstí, kde se může ohňostroj zrcadlit. V takové situaci je dobré tušit, odkud bude ohňostroj odpálen, a předem si najít dobré výchozí místo, abyste mohli zajímavě zakomponovat důležité dominanty města i ohňostroj. Nejtěžší bývá odhadnout, jak vysoko budou rakety a světlice létat. Pokud jste příliš blízko místu jejich odpálení, je dost možné, že ani při užití velmi širokoúhlého objektivu se vám všechny ty světelné vějíře, girlandy a květy nevejdou do záběru. Přílišná vzdálenost od místa ohňostroje však také nemusí být to nejlepší řešení; můžete si sice pomoci teleobjektivem, záběr však může postrádat prostorovou dynamiku. Vždy záleží na souvislostech, co je v popředí (architektura) a co v pozadí (ohňostroj), a vždy je možné takové pořadí také obrátit, máme-li možnost volby stanoviště a objektivu. Nastavení kamery se velmi podobá tomu, které bylo uvedeno u fotografování blesků nebo hvězdné oblohy, ale pravděpodobně lze vystačit s časy od 1 do 30 s. U delších expozic máte možnost zachytit více explozí raket na nebi za sebou a docílit toho, že ohňostroj bude třeba košatější a barevnější (většinou jsou jednotlivé exploze J. P., Ohňostroj Telč, 2009 Canon EOS 5D Mark II, f = 24 mm, 2 s, f /8.0, ISO 320, kombinované světlo

LUMINOGR AFIE

163

Při kresbě i malbě světlem se nebojte experimentovat se zdroji světla. Neliší se pouze intenzitou, velikostí zdroje, ale také barevností. Z předešlých kapitol již víte, jakou barevnou teplotu mají umělá světla na bázi klasické žárovky, halogenu, HMI nebo zářivky. Podobně je tomu i u kapesních a jiných druhů svítilen. Pokud chcete např. zdůraznit nižší teplotu světla, tedy teplé žlutooranžové zabarvení halogenové žárovky, pak ponechte nastavení vyvážení bílé kamery na denní světlo (cca 5 500 K), případně použijte film na denní světlo. Přizpůsobíte-li barevné vyvážení zdroji světla (nastavíte WB na umělé zářivkové světlo (cca 3 400 K) a zároveň exponujete i pozadí (např. podvečerní krajinu), bude světelná kresba (malba) neutrální, bez žlutého zabarvení, ale krajina ještě modřejší, než je její podvečerní podoba ovlivněná odrazem od modré oblohy. Je vždy na vás, co a jakou náladu a výraz chcete zdůraznit. Každé světlo můžete navíc opatřit barevným filtrem nebo umístit barevný filtr před objektiv kamery během kresby. Druhá metoda samozřejmě ovlivní celkovou barevnost scény, pokud snímáte i místo, kde kresbu či malbu provádíte.

178

Klasické řešení použití halogenového světla v podvečerním světle při nastavení vyvážení bílé na denní světlo vytvoří teplé žlutooranžové zabarvení nasvíceného objektu (foto vlevo nahoře). Výrazně barevným ﬁltrem (navíc ne zcela čirým) umístěným před objektiv se celá scéna posunula do mnohem abstraktnější polohy. J. P., Zásnuby, 2008 Canon EOS 5D, f = 32 mm, 4 s, f /14.0, ISO 100, kombinované světlo, červený ﬁltr

KRE ATIVNÍ SVĚ TLO

Jednou z nejkomplikovanějších fotograﬁí, kterou jsem kdy realizoval, byl „Zářič pozitivních energií“. Vznikala metodou vícenásobné expozice za použití rozličných zdrojů světla: 1. nejprve jsem exponoval po západu světla základ obrazu s expozicí optimální „na nebe“. 2. Kámen jsem osvětlil z boků několikanásobným zábleskem (výkon nestačil na vysokou clonu f /22) ze studiových blesků (více zprava) napájených z malého benzinového generátoru. 3. Již zcela za tmy: siločáry telurických proudů a vibrací, které z tohoto největšího českého menhiru „vyzařují“, ale nejsou vidět, jsem se pokusil zobrazit pomocí malé kapesní baterky, kterou jsem musel připevnit na tyč, aby byla ve výši vrcholku kamene. Z baterky je vidět – to, co kreslí – pouze malá žárovka s barevným ﬁltrem. 4. Zemské siločáry u paty menhiru jsem pak vytvořil obyčejnou žárovkou, opět obalenou červenou folií a napájenou z benzinového generátoru. Celý proces trval skoro 2 hodiny, takže další pokus jsem mohl realizovat až jiný večer. Toto je výsledek pátého pokusu, tedy pátého večera u Klobuckého menhiru. Ještě že je „jen“ asi 50 km od našeho domu… J. P., Zářič pozitivních energií, 1992 Wista Field 45, f = 65 mm, 1s – 30 min., f /22.0, ISO 100, Kodak EPP, kombinované světlo

LUMINOGR AFIE

179

Malba světlem Od kresby s ohněm a jinými zdroji „živého světla“ je to již jen krůček k malbě světlem, neboť jejich stopa nebývá jen přesně vymezená, ale především vrhají světlo i na své okolí. Rovněž hranice mezi klasickou kresbou a malbou je mnohdy neznatelná, řada malířů kombinuje grafické a malířské techniky, kresbu tužkou, pastelem i malbu štětcem. V našem tématu aktivní luminografie bych si dovolil definovat rozdíl mezi světelnou kresbou a malbou následovně: světelná kresba, jak již bylo řečeno, je pohyb bodovým a jiným zdrojem proti kameře; světelná malba je pohyb světelným zdrojem, který osvětluje povrch námi fotografovaného objektu, krajiny, architektury, člověka atd. Jak sami zjistíte, mnohdy budete kombinovat obojí, někdy náhodou, jindy cíleně.

nebo částečně nezakryli jak svítilnou, tak vaší rukou…). Stopa světla bude pravděpodobně odpovídat velikosti reﬂektoru baterky. Vzdálíte-li se od povrchu třeba 1 m nebo i více, intenzita poklesne, ale stopa se zvětší a její okraje budou měkčí. Vzdáleností a pohybem můžete ovlivňovat šíři, intenzitu a měkkost světelného tahu „štětcem“, což vám poskytuje nepřebernou paletu možností, jak můžete rozehrát povrch nějakého jednobarevného a nepříliš zajímavého objektu do mnoha tónů a odstínů jedné i více barev. Jako u kresby máte možnost malovat tvary vlastní nebo jiné obkreslovat, doplňovat. Tím, že malujete po povrchu, je mnohem snazší si vytvořit značky, záchytné body, kudy vaše malba povede. A opět se nebojte experimentovat.

Zkuste využít různé zdroje světla, různě odlišné šíře tahu světelným štětcem. Přiložením pauzovacího papíru nebo matné fólie světlo rozptýlíte a okraje stopy budou takřka neznatelné (intenzita světla tím ovšem výrazně klesne). Naopak světla se zaostřováním nebo s komínkem (který si můžete jednoduše vytvořit z černého kartonu) budou pracovat jako spotlight, s přesně mířeným kuželem světla. Krátké tahy světelným štětcem, kroužení apod. jsou někdy zajímavější než pouhé jednosměrné „lakování“ povrchu zvoleného objektu. Někdy lze povrch nebo jeho část pouze impresionisticky vytečkovat opakovaným rozsvícením a zhášením světelného zdroje. Jindy stačí jediná světelná tečka, světelný tah a obraz je hotov.

Malování světlem se v mnohém neliší od kresby světlem. Intenzitu světelného zdroje ovlivňujete také rychlostí, jakou s ním malujete. Na rozdíl od světelné kresby však musíte počítat s povrchem, na který malujete – kolik světla pohltí, resp. odrazí. Proto bývá malba světlem mnohem pomalejší proces než kresba, zvláště když je povrch tmavý. Intenzitu vašeho světelného štětce určuje také vzdálenost od povrchu (světlo ubývá se čtvercem vzdálenosti), čímž se také (snad s výjimkou laserového paprsku) mění šíře stopy světelného štětce. Použijete-li tedy např. silnou příruční baterku s možností kužel světla zaostřit, bude její intenzita největší, pokud ji přiblížíte téměř k povrchu, který chcete osvětlit (ale pozor abyste tak světelnou stopu zcela

J. P., Kazatelna, 1992 Wista Field 45, f = 65 mm, 2400 s, f /16.0, ISO 100, Kodak EPP, kombinované světlo

Výhodou práce v interiéru (ve studiu) je bezesporu možnost regulovat zdroje osvětlení a snadné vytvoření tmy. List je osvětlen zábleskovým zařízením se softboxem a následně ve tmě částečně obkreslen světelnou tužkou (malou příruční baterkou). Po celou dobu záblesku + světelné malby byla závěrka fotoaparátu otevřena. J. P., List 2, 1998 Pentax 6x7, f = 135 mm, 5 s, f /16.0, ISO 100, Kodak GPX, kombinované světlo

LUMINOGR AFIE

Při realizaci Kazatelny, pověstného viklanu v krajině Českého Meránu, kde údajně kázal Mistr Jan Hus, jsem se opět pokusil zobrazit skryté síly Země. Využil jsem jak kresbu příruční baterkou, která měla obnaženou žárovičku (tenčí čáry), tak malby stejným zdrojem (ale již s krytem žárovky) po povrchu kamene (širší a méně ostré čáry). Celá fotograﬁe vznikala vrstvením expozic na jeden záběr (viz kapitola o vícenásobné expozici). Kresba vznikala relativně rychle, ale malba čar byla daleko pomalejší vzhledem k povrchu kamene, který moc světla neodrážel. Fotografováno na diapozitiv pro denní světlo 4 x 5“. 1. expozice za denního světla 1 s, 2. expozice za tmy (na kresbu a malbu světlem + blesk s modrým ﬁltrem na vrchní straně kamene) cca 40 min.

187

Podvečerní třicetivteřinová expozice, během níž prošlo po nábřeží u San Marca v Benátkách mnoho turistů, ale nikdo se naštěstí nezastavil. Postupně jsem pomocí LED svítilny, která má chladné bílé světlo, krátkými tahy vymaloval křídlo lva, symbolu tohoto města. Expozice vycházela z kombinace pouličních světel a zbytkového večerního světla. J. P., Leone, 2009 Canon EOS 5D Mark II, f = 24 mm, 25 s, f /14.0, ISO 160, kombinované světlo

Často se mne studenti mých workshopů ptají, proč pro některé své fotoobrazy nepoužívám k nasvětlení příruční blesk namísto malby světlem. Světlo blesku je intenzivnější a lze s ním pracovat i za denního světla a při krátkých expozicích. Jeho přednosti jsem koneckonců zmínil v kapitole S příručním bleskem za noci i za dne a jeho použití se nikterak nevyhýbám. Zásadním omezením příručního blesku je, že není vidět, kam přesně dopadne jeho světlo, a jak velký

188

bude kužel (často však obdélník) světla – tedy co přesně osvětlí. Lze to samozřejmě odzkoušet, podívat se na displej a zopakovat. Vždy to však bude bodové světlo, byť třeba rozptýlené pomocí rozptylky, odrazky apod., a nikoliv tah, stopa světla, kterou mohu rychlostí pohybu, nastavením intenzity i expozicí modiﬁkovat a scénu nebo její část opravdu „vymalovat“. Při svých experimentech, jak s užitím příručních, tak studiových blesků (viz kapitola Kombinované světlo)

v terénu, jsem nakonec dospěl k užití silných halogenových lamp (650 W) v krajině, které mi svou intenzitou umožnily vytvářet nejen rozsáhlé malby a kresby v krajině, ale také pohybovat se velmi rychle. Limitujícím prvkem této práce v terénu je však vždy užití příručního benzinového generátoru, který není zrovna lehký (23 kg), a délka kabelů, které omezují, jak daleko mohu se světlem jít.

KRE ATIVNÍ SVĚ TLO

Prostor jako malířské plátno, graﬁcký list nebo divadelní scéna Dosud jsme se věnovali práci se světlem, světelným zdrojům a technice malby či kresby světlem, ale asi brzo by vás omrzelo malovat jen v černém prostoru a za úplné tmy, ačkoliv je to pro zdárné zachycení luminograﬁe to nejsnazší. Krajina, architektura nebo např. interiér vašeho pokoje, ale třeba i tělo modelky, mohou být jako čisté nebo částečně namalované plátno, scéna, kterou máte možnost dokončit, nebo dokonce přemalovat. Mnohdy je skutečnost natolik zajímavá a sdělná, že není potřeba cokoliv přidávat a fotograf by měl pouze najít správný úhel pohledu a počkat si na optimální světlo. Budete-li citlivými pozorovateli s potřebnou dávkou imaginace, pak vás jistě začnou napadat řešení, jak který prostor či objekt doplnit nebo přetvořit. Nemusí to být ihned. Někdy mi trvá roky, než pro prostor, který jsem cíleně nebo náhodně viděl, dostanu nápad, co a jak bych tam vytvořil. A často je to naopak – mám nápad, ale dlouho hledám vhodný prostor, kde bych ho využil. Proto si často dělám poznámky a skici, abych původní vizi zcela nezapomněl a také abych o ní mohl průběžně přemýšlet.

LUMINOGR AFIE

(dole) J. P., Tichá válka, 2007 Wista Field 45, f = 150 mm, 1 s, f /16.0, ISO 160, Kodak 160VC, kombinované světlo

Na bretaňském pobřeží, podobně jako u nás, zůstalo z války mnoho betonových bunkrů, zdá se, jako by tam měly být věčně. Proto mne zaujal jeden z mála, který se ocitnul pobořený již napůl v Atlantiku. Vrátil jsem se k němu o několik dní později. Rudá barva, kterou ho někdo trochu pomaloval, mi ukázala cestu jak pokračovat, jak světlem zdůraznit to neradostné memento, které pomalu smývá moře. Po základní expozici 1 s po západu slunce (aby příliv byl relativně ještě viditelný) jsem otevřel kameru až skoro za tmy (cca 50 min. po první expozici) a maloval jsem kruhovými pohyby svou silnou svítilnou s červeným ﬁltrem zblízka po bunkru. Kameru jsem nechal skoro 20 minut exponovat, během toho jsem určitě 5 min. maloval celý objekt… Délka expozice je dobře patrná na pohybu měsíce.

189

Camera obscura aneb Co je venku, může být i uvnitř Princip projekce obrazu je ve své podstatě předchůdcem i základem samotné fotograﬁe, kterého využívali někteří malíři a kreslíři již od dob Leonarda da Vinciho. Sloužila jim k tomu dírková komora neboli camera obscura: na stěnu uzavřené místnosti (či velké „krabice“, kam se umělec zavřel) se přes miniaturní otvor (později i s pomocí jednoduché čočky) v protější stěně promítal obraz situace (zpravidla krajiny, exteriéru, architektury) za stěnou. O dírkové komoře jste již bezesporu slyšeli a není také složité ji vyrobit. Základním prvkem je již zmíněný miniaturní otvor (vytvořený např. jehlou nebo špičkou ostrého předmětu), který funguje jako objektiv a clona zároveň. Otvor je ve své podstatě extrémně uzavřená clona, která stahuje paprsky světla do velmi úzkého svazku (ve fotograﬁi je tohoto principu užíváno k dosažení hloubky ostrosti) a promítaná vnější realita se jeví jako relativně ostrá, avšak vertikálně a stranově převrácená, tzv. „vzhůru nohama“. Působivost snímků z camery obscury je právě v jisté měkkosti, nedokonalé kresbě, silné vinětaci, a v případě užití barevného materiálu, i velmi silné chromatické aberaci na krajích obrazu, které jsou většinou u moderních přístrojů opticky odstraňovány a obecně považovány za chybu. Protože však u klasické dírkové komory není žádný objektiv, musíme tyto vlastnosti přijmout a považovat za výtvarnou zvláštnost této techniky. Překvapí vás možná i extrémní úhel, který je „dírkový objektiv“ schopen zobrazit. Na druhou stranu je nutné smířit se s tím, že expozice mohou být také extrémní, vzhledem k miniaturní velikosti otvoru, tedy cloně, která by se dala vyjádřit číslem např. f /256 a vyšším. Nechci zde popisovat stavbu dírkové komory, kdy např. do dobře uzavřené krabice od bot uděláte z jedné strany jehlou dírku (nejlépe však do tenké nepropustné vrstvy např. z hliníkové fólie, aby okraje „objektivu – clony“ byly maximálně ostré a přesné) a na druhou umístíte světlocitlivý materiál např. klasický černobílý fotopapír… Je k tomu docela dost zajímavé literatury a např. v USA nebo sousedním Polsku se této disciplíně věnuje mnoho fotografů. Experimentoval jsem podobně jako někteří fotografové s kombinací camery obscury a současné digitální

202

Finská fotografka Marja Pirillä vytvořila na principu camery obscury mnoho zajímavých projektů, z nichž asi nejznámějším je právě projekce vnějšího světa do interiérů lidí, které fotografovala v různých částech světa. Obraz exteriéru promítaný skrze primitivní čočku v okně však není pouhou tapetou vnější skutečnosti na stěnách pokoje, nábytku i samotných portrétovaných. Stává se živou součástí jejich životů, snů i představ, které toto spojení vyvolává, zejména v nás, jako divácích. Marja Pirilä, Camera obscura/ Paulin pokoj, 1996 denní světlo

KRE ATIVNÍ SVĚ TLO

Jak asi vidí moucha, by se dal nazvat tento snímek mozaikové projekce camery obscury, kdy jsem použil několik miniaturních otvorů blízko sebe. Intenzivní sluneční světlo, které osvětluje scénu, světlé plochy a tvary, jako např. okna, jsou vždy u camery obscury lépe zobrazitelné, ale nic vám nebrání experimentovat i při zatažené obloze nebo dokonce pouličních světlech. J. P., Camera obscura FlyEye, 2010 Canon EOS 5D, 1/13 s, ISO 100, denní světlo

techniky, kdy namísto objektivu zakryjete otvor v těle aparátu nepropustným materiálem nebo přímo krytkou těla, do které vyvrtáte větší otvor, ten přelepíte nepropustnou alu-fólií a vytvoříte miniaturní otvor, jak bylo popsáno výše. Zkuste však uplatnit zmíněný postup ve větším měřítku ve svém pokoji či jinak uzavřeném prostoru (nedávno např. studenti FAMU použili jako dírkovou komoru malý mikrobus). Místnost potřebujete velmi dobře zatemnit, nejlépe zakrýt okna světlonepropustným materiálem (samet, černý papír apod.), a pak, asi ve středu okna, propíchnout nepropustný materiál (zde se opět nejlépe hodí pevná alu-fólie). Skrze tento otvor bude procházet světlo – projekce situace, která je před vaším oknem. A tak můžete na stěně (ale dost možná po celém pokoji vzhledem k širokému úhlu této projekce – záleží na odstupu od okna) pozorovat, ale i fotografovat ulici, náměstí nebo souseda rýpajícího se v zahrádce. Intenzita obrazu, vzhledem k miniaturní velikosti otvoru, bude velmi slabá. Namísto pouhé dírky si lze vypomoci užitím obyčejné spojné čočky (např. z brýlí; je nutné použít brýle s plusovou korekcí zraku), kterou přilepíte na sklo okna (zbytek je nadále zatemněn a zamaskován). Projekce bude mnohem jasnější, ostřejší a zřetelnější, jen úhel záběru již možná menší v závislosti na užité čočce a jejím zakřivení. Pak zkuste fotografovat svůj interiér a lidi v něm, kteří se prolínají s obrazem vnějšího, byť převráceného světa. Patrně se neobejdete bez stativu a delších expozic, ale jistě nebudou tak dlouhé jako při užití principu klasické dírkové komory.

obraz

SVĚ TELNÁ PROJEKCE A OBJEK T Y

otvor/čočka

objekt

203

JAN POHRIBNÝ

KREATIVNÍ SVĚT LO VE FOTOGR AFII SVĚTLO, které je podmínkou života na této planetě, je základem každé fotografie. Je proto nezbytné zamýšlet se nad tím, jak a co chcete pomocí světla sdělit. Je potřeba vědět, jak světlo utváří fotografie a že je možné světlo ovlivnit, aby předávané sdělení bylo nevšední a kreativní. Světlo a stín jsou základem prostorové iluze, se kterou fotograf pracuje. Běžný 3D prostor je ve dvourozměrné fotografii převážně reprezentován světelnou stavbou obrazu a je na autorovi, zda dojem prostoru, objemu a struktury pomocí plastického světla, případně protisvětla a dalších světel zdůrazní, nebo naopak pomocí plošného světla potlačí. Tato publikace přináší mnohaleté zkušenosti profesionálního fotografa a pedagoga Jana Pohribného, QEP, který vám zprostředkuje neotřelý pohled na tvůrčí práci se světlem na názorných příkladech, rozborech vlastní tvorby a vybraných dílech předních českých i zahraničních fotografů. Budete mít nejen příležitost si potvrdit nebo pro sebe objevit již lety ověřené znalosti fotografické práce v přirozeném denním světle či ve studiu, ale stejně tak netradiční postupy a možnosti modifikace umělého i denního světla, aniž byste museli za každou cenu vlastnit nákladné profesionální vybavení. Důraz je kladen na originální a jednoduchá řešení práce se světlem, ze kterých lze postupně vytvářet i složitější světelné konstrukce, o čemž pojednává např. kapitola o kombinovaném světle. Významná část této publikace je věnována přesahu fotografie do jiných médií, kreativitě i přirozené hravosti, kde světlo i fotografie hrají hlavní role, ale jejich partnery na scéně je kupř. malířství (kapitola Luminografie) či scénografie a sochařství (kapitola Světelná projekce a objekty). Závěrečná kapitola (Otisk světla) odráží soudobé trendy ve fotografii a umění. Proto se zde vedle téměř zapomenutých, ale inspirativních metod fotogramu, kolorování apod. dotknete především digitální manipulace obrazu i světla, jejichž možnosti se zdají být téměř nekonečné, ale bez hlubší znalosti, jak světlo skutečně obraz utváří, se mohou stát tak trochu bezduché.

Zoner Press tel.: 532 190 883 e-mail: knihy@zoner.cz www.zonerpress.cz ZONER software, a.s., Nové sady 18, 602 00 Brno

DOPORUČENÁ CENA: 499 KČ KATALOGOVÉ ČÍSLO: ZR1022

ISBN 978-80-7413-143-1

9 7 8 8 0 7 4 1 3 1 4 3 1