ŘECKOANTICKÉUmění&kulturaVálky&říšeŽivot&společnostProzkoumejtejednuznejvlivnějšíchcivilizacíhistorie Velká knihanovinka myšlenkyOdhaltenejvětšíantickéhoŘecka
Detail antické řecké vázy zdobené červenofigurovým stylem zobrazuje podsvětí s jeho vládci Hádem s Persefonou Kniha antického Řecka 18
A ntické Řecko, tento propletenec nesčetných kultur a osudů, je ode dávna považováno za kolébku západ ní civilizace. V mnoha oblastech lid ského vědění dosáhlo vysoké úrovně a stalo se srdcem antického světa. Zde mají svůj původ sociální vědy, politika, filozofie a drama, stejně jako olympiáda, dějepis nebo našeMluvíme-lipísmo. o Řecku, můžeme se mnohdy setkat s označením Hellas, jak svoji vlast nazývají již od starověku sami Řekové. Název je odvozen od bájného praotce všech Řeků –Helléna (podobnost se jménem trojské Heleny je čistě náhodná). Neví se, kdy žil, ani zda vůbec existoval. Splývání mýtů a historie je ostatně pro starší řecké dějiny příznačné. Dnes máme pro všechny přírodní jevy vědec ká vysvětlení, ale ve starověku si lidé nepo chopitelné úkazy vysvětlovali zásahem bohů. K nejrůznějším náboženským představám vybízí už sama geografie Řecka. Více než 80 % pevniny zaujímají vysoké, majestátně se tyčící hory. Najdeme tu i členité pobřeží a úrodné zvlněné nížiny. Hornatá země sice poskytovala nádherná panoramata, horší to už bylo s cestováním. Není divu, že Řekové dávali přednost lodní dopravě, která byla výrazně rychlejší. Obce se tak mohly čile věnovat obchodu, i když na souši byly odříznuty od dalších sídel. Díky tomu se ovšem v Řecku vyvinul osobitý typ svobodných městských antickéhoPočátkyZápaděŘeckastátů.Tyvznikalynaúpatíopevněnýchakropolí,kteréskýtalyobyvatelůmútočištěv případěvpádunepřátelčinájezdníků.Nejslavnějšíz nichbylaAkropolisv Athénách.ArcheologovédatujíprvníosídleníŘeckadomladšídobykamenné.Prvníosadnícia předkovéŘekůpřišlinaseverzeměkolemroku4000př.n.l.z východu.Potéserozšířilipocelézemia nabřezíchEgejskéhomořevytvořilitakzvanouegejskoukulturu.Zabývaliseobchodema rybolovem.Egejskákulturajevymezenaroky3200–1100 př. n. l.,běhemnichžbyloŘeckokontinuálněosídlenostejnýmlidem.Přibližněv téžedobě,v letech2700–1600př.n.l.,senaKrétěrozvíjelaminojskákultura.Někteříodbornícisedomnívají,žezaniklanásledkempřírodníkatastrofy,v čemžspatřujípočátekmýtůo Atlantidě.Naminojskoukulturunavázalakulturamykénská(1600–1100př. n. l.).Mykéňanéjakoprvnípoužívaliarchaickouformuřečtiny(minojsképísmonebylorozluštěno)a pozdějšíŘekovésijichvelmivážili,zejménakvůlimasivnímkamennýmhradbám,kterébudovali.Tatoobrovskádílanazývalikyklopskézdi,protožesedomnívali,žes takvelkýmikamenymohlipohnoutjentitojednoocíobři.Smíšeníminojskýcha mykénskýchbožstevposkytloantickýmŘekůmzáklad,naněmžvytvořilivlastnípantheon.Bájeo vítězstvíolympskýchbohůnadtitányvzniklyprávěv tétodobě.
V temných počátcích civilizace se objevilo Řecko, úžasná kultura, která se stala předvojem lidského pokroku na
19 Počátky antického Řecka
a veškeré filozofieSlovo se skládá z řeckého filein (mít rád, toužit) a sofiaa doslova(moudrost) znamená „láska k moudrosti“ Zpočátku se lidé snažili pochopit svět skrze mýty o bozích a nadpřirozených silách, potom však přišli v antickémFilozofiefilozofovéŘecku Athénská škola, jeden z nejznámějších Raffaelových obrazů, Vatikán
52 Umění a kultura N
ež vznikla filozofie, domnívali se lidé, že jsou středobodem vesmíru. Ostatně staří Řekové si své bohy představo vali jako lidské bytosti, akorát s tím rozdílem, že byly nadané nadpřiro zenými schopnostmi. Jinak bohové nebyli nepodobní obyčejným smrtelníkům, takže se hádali, bojovali mezi sebou a pro žívali mezilidská dramata. To se změnilo se vznikem filozofie. Filozofové si začali pokládat otázku, zda je člověk skutečně tím nejdůležitějším na světě. Zabývali se myšlenkami, zda není jen součástí něčeho většího, jaké je jeho místo ve vesmíru nebo z čeho se náš svět vůbec skládá. Jako odpověď už jim nestačily mýty. Věřili, že skutečnou prav du naleznou jedině usilovným zkoumáním a přemýšlením.Samozřejmě, že je to někdy zavedlo do slepých uliček, ale většina jejich myšlenek byla mimořádně přínosná a vytyčila cestu pro další generace myslitelů. Položili základy všeho dnešního vědění a vzdělání. Často sice nedokázali najít správnou odpověď, nicméně dokázali alespoň položit správnou otázku. To bylo v jejich očích možná důležitější. Jako takzvaní předsokratovští filozofové se nazývají ti, kteří žili před Sokratem nebo byli jeho současníky. Náleželi k prvním, kdo se snažili vykládat přírodu i řád světa (kosmologie) a jeho vznik (kos mogonie) novými způsoby. První filozofové se obje vili v maloasijském Milétu, proto hovoříme o milét ské škole. Domnívali se, že celou přírodu tvoří jediná pralátka, ale lišili se v tom, co by to mělo být. Například Thales se domníval, že voda, Anaxi menes vzduch a efezský filo zof Herakleitos zase přisuzoval vlastnosti podobné pralátce ohni. Podle něj vše jakoby hoří, reaguje se svým protikladem, takže je celý svět neustále v pohybu. Právě Herakleitovi jsou připisována slova „Vše plyne, nic netrvá.“ Elejská škola vycházela z filozofie Par menida z Eleje, která se zabývala zejména teorií poznání. Parmenides viděl zásadní rozdíl mezi tím, jaký svět je a jak ho vnímá me. V jeho pojetí je svět neměnný
slovoznamenáDnessofizmaklamný, nelogickýsamoúčelnýnebo argument Filozofie v antickém Řecku 53
Od roku 776 př. n. l. asi do roku 425 mířily každé čtyři roky ke svatyni na jihu Řecka zástupy závodníků i diváků, aby se zúčast nily jedné z největších událostí antického světa. Jednalo se o slavnosti na počest vládce bohů Dia, který sídlil na zasněženém vrcholu Olympu. I když je dějiště her od severořec kého pohoří dost vzdálené, získal posvátný okrsek název na počest svého patrona Dia Olympského – Olympie. Hry vzešly ze skromných začátků. Původně se jich účastnili jen občané z 65 kilometrů vzdálené Élidy, pod jejíž vládu posvátný okr sek spadal. Ráno po srpnovém úplňku zpí vali hymny, pronášeli modlitby a obětovali Diovi voly. Kosti a tuk zvířat spálili na oltáři a maso připravili pro večerní hostinu. Zatím co se z pečení linula lahodná vůně, mnoho z přítomných odešlo jižněji, kde se svlékli do bederních roušek – teprve od roku 720 př. n. l. museli být závodníci nazí – a za přihlížení ostatních běželi zpět do cíle nedaleko obět ního oltáře. Trať měřila 1 stadion odpovídající v Olympii 192,27 m (z této délkové míry se odvinul i název pro samotné závodiště). Za půl minuty bylo po závodě. Vítězem prvního běhu v roce 776 př. n. l. byl místní pekař Koroibos, a stal se tak absolutním vítězem celých her, protože jiná disciplína tehdy neexistovala. Nebyly to ještě olympijské hry v plném slova smyslu, ale spíše olympijská hra. Tuto podobu si slavnost udržela do roku 724 př. n. l., tehdy přibyla další disciplína a sláva her se začala šířit. Byla to doba zno vuzrození řecké civilizace, kdy z mateřských měst vyplouvaly lodě plné osadníků, kteří zakládali nová sídla od Kypru až po Hispánii a od Egypta po Azovské moře. Jak se řecká kultura šířila, pocítili Řekové potřebu zacho vat a posílit svou identitu. Historik Hérodo tos v 5. století př. n. l. napsal, že to, co Řeky spojuje, je „příbuzenství krve a jazyka, svatyně našich bohů, společné oběti a podobný způsob života.“ A my můžeme dodat, že i soutěživost, protože snad každý Řek se řídil radou, kterou dostal Achilles v Homérově eposu Ilias, který vznikl stejně jako olympijské hry v 8. stole tí př. n. l.: „Buď vždy nejlepší a překonej ostatní.“ Vyprávění Iliady o udatném zápolení během pohřebních her na Patroklovu počest podně covalo představivost lidí a Olympie se stáva la dějištěm, kde jako praví dědicové hrdinů trojské války vystupovali současní Řekové. Konaly se i jiné sportovní hry, jako isthmické v Korintu, pýthijské v Delfách či nemejské v Nemeji, ale olympijské byly nejvýznamnější. Od 6. století př. n. l. se jich účastnili závod níci z celého řeckého světa. Když v 5. století Řekové ve své vlasti odrazili vpád Peršanů a sicilští Řekové útoky Kartaginců a Etrusků, stala se Olympie místem jejich díkůvzdání. S narůstajícím významem slavností se prodlužovala i délka her. Postupně se protáh ly na pět dní. Zároveň se staly vhodnou pří ležitostí, jak při obětech a hostinách ukázat bohatství a moc, takže se do Olympie začali kromě závodníků sjíždět i významné Starověké olympijské hry, jejich slavnosti, účastníci
64 Umění a kultura
SLAVNOSTI
Olympijskéa mytologiehry
Feidiova socha Dia v Olympii, jeden ze sedmi divů světa, v představě Q. de Quincyho z roku 1815 65 Olympijské hry
patronekbožskýchuctívaliŘekovédevětMúz,hudby,poeziea dalšíchumění Stavbou athénského Parthenónu započal zlatý věk řeckého umění Umění a kultura 70
VRCHOL STAVITELSTVÍ Nejvíce zaplatil Perikles za řemeslníky, kteří budovali chrámy a další veřejné stavby. Pro větší slávu božstev (a Athén, samozřejmě!) se nepoužívala hlína a dřevo, nýbrž vápe nec a mramor. Návrhy staveb zhotovovali matematici, aby byly symetrické a odpovída
V
5. století př. n. l. byly Athény nej významnějším řeckým městským státem jak politicky, tak ekonomicky a kulturně. Po vítězství nad Perša ny roku 479 př. n. l. stály u zrodu Délského spolku na obranu nezávislosti řec kých států, jehož členové museli přispívat do společné pokladny. S kontrolou finančních prostředků a posílením válečného loďstva postupně získaly navrch nad ostatními státy. Když roku 453 př. n. l. nechal athén ský státník Perikles přenést spolkovou pokladnici z Délu na athénskou Akropoli, stalo se z Délského spolku jakési „athénské impé rium“. Perikles spolkové peníze použil na podporu umělců a filozofů. Vytvořením pracovních míst a zvelebením Athén upevnil svou moc. Vyrabová ní pokladnice bylo sice jednou z největších zpronevěr v historii, ale zároveň díky němu začal zlatý věk řeckého umění a vznikla nej úžasnější díla antického světa.
71 Řecké umění
PŘEKONÁNÍ VZORŮ
uměníŘeckésochařství v životníbylaAfroditaPraxitelovaz Kniduprvnínahouženskousochouvelikostiv Řecku
Jedním z nejvýznamnějších rysů Parthenó nu byla jeho mimořádná sochařská výzdoba. Uvnitř chrámu se nacházela dvanáctimetrová socha Athény ze zlata a slonoviny. Jednalo se o dílo Feidia, jednoho z nejvýznamnějších sochařů klasické doby. Starší řecké sochy zaujímaly strnulé pózy; většinou to byli nazí Řekové vytvořili řadu forem umění, které nás dodnes inspirují – od dramatu po nové pojetí
ly posvátnému poměru délky k šířce, který byl 9:4.Periklovou nejslavnější stavbou se stal Par thenón. Nacházel se na nejvyšším bodě Akro pole a byl zasvěcen ochránkyni města, bohyni Athéně. Na míle daleko bylo možné vidět jeho štíhlé sloupy i umně zdobený štít. Toto dílo stavitelů Iktína a Kallikrata je považováno za vrchol klasické řecké architektury a za nejlepší příklad dórského architektonického řádu. Řády měla řecká architektura tři: 1. Parthenón, stejně jako většina staveb v západ ním Řecku, byl zbudován v záměrně prostém dórském řádu s krátkými, masivními sloupy. 2. Na maloasijském pobřeží a egejských ostrovech převládal iónský řád se štíhlý mi sloupy s volutovou hlavicí při pomínající polorozvinutý svitek papy ru. 3. Nejhonosnější pak byl korintský řád se sloupy zdobenými rostlinným dekorem, který se objevuje od konce 5. století př. n. l.
budoucích Architekturagenerací Na barva,seantickéžádnébudověnezachovalapřitomŘekovéi jejichnásledovnícisvéstavbymalovali
76 Umění a kultura I
více než dva tisíce let od konce zlaté ho věku antické kultury můžeme snadno poznat řecké nebo Řeckem inspirované stavby. Mnohé z nich jsou takřka kultov ní, třeba pozůstatky Akropole, které se tyčí proti athénskému nebi a vytvářejí tak jedno z nejúžasnějších městských panoramat současnosti. Mnoho budov v západním světě se již od renesance stavělo podle klasických řeckých vzorů, z nich jmenujme třeba Brit ské muzeum v Londýně, Braniborskou bránu v Berlíně nebo washingtonský Kapi tol. Jejich nápadným znakem jsou typické sloupy a trojúhelníkové štíty, budované se zřetelem na symetrii a vyváženost proporcí. Avšak nejde jen o hmotné dědictví, řecké architektonické princi py byly základem římské (později celé západní) teo rie a praxe stavitelství. To se týká zejména veřejných budov, protože Řekové vyna lezli řadu jejich typů jako stadio ny nebo divadla. Dokonce i budovy, které nevypadají zřetelně „anticky“, jsou často postaveny podle řeckých architektonic kýchAntickýzásad.stavební styl se nejvíce projevil na veřejných budovách, a to nikoli náho dou. V klasické době (od roku 500 př. n. l. do vlády Alexandra Velikého ve druhé polovině 4. století př. n. l.) téměř neexistovala panov nická sídla či paláce. Aristokracie ani boháči neobývali honosné domy, ty vznikaly až poz ději. Typickou řeckou architekturu tak známe z veřejných budov, především z chrámů. Ty se stavěly ku větší cti a slávě bohů a měst, a kromě toho také těch, kdo budovu zaplatili a nechaliParadoxněpostavit.navenkově, kde žila většina lidí, jak bylo tehdy obvyklé, se nenacháze la žádná pozoruhodná architektura s výjimkou několika málo roz troušených chrámů. To kon trastuje s velkým množstvím významných a „typických“ (v našich očích) staveb, které byly ve městech. Postupem doby se stávala města, hlavně ta nejvýznamnější, přeplněná a neuspořádaná. To vedlo k potřebě urbanistického plánování. Došlo k vypraco vání plánů podle pravoúhlé sítě a jejich zavádění do praxe. Proti tomu se ohrazovali ovšem někteří jedinci s odůvodněním, že jde o „neřecké“ řešení. Například Aristoteles měl za to, že křivolaké centrum a změť uliček skýtají lepší obranu před útočníky, kteří se v nich ztratí. Vzhle dem k tomu, jak často řecká města válčila, to Nejenže stavby, ale inspirovali také architekturu
Řekové vybudovali úchvatné
v 6. století př. n. l.začalyveřejnéSvětskéstavbyv antickémŘeckuvznikatažKopiekaryatidnesoucíchstřechupředsíněchrámuErechtheionna athénskéAkropoli Architektura 77
