HVĚZDY
PRVNÍ REPUBLIKY 50 ikon prvorepublikového i protektorátního filmu
Plachta & Pešek
Mandlová
HVĚZDY PRVNÍ REPUBLIKY
ADINA MANDLOVÁ
Milence střídala častěji než filmové role…
Adina Mandlová
Dračice 20
HVĚZDY PRVNÍ REPUBLIKY
ADINA MANDLOVÁ
T
atínek Adiny Mandlové – nadaný pianista, který se z nouze stal úředníkem – se do své novorozené dcerky přímo zamiloval. Vymyslel neobvyklé jméno Adina, které do té doby existovalo jen v Donizettiho opeře Nápoj lásky, a nehorázně ji rozmazloval. Přesvědčoval ji, že je víc než ostatní, takže děvčátko mělo pocit, že je nadřazené i vlastní matce, která jí musela vykat, zatímco Adinka rodičům a sourozencům blahosklonně tykala. Jenže když bylo Adině sedm a půl roku, otec náhle zemřel. Od té doby trpěla utkvělým pocitem, že jí svět, a především muži v něm hodně dluží, a byla rozhodnutá si to vzít zpět – stůj co stůj.
Měla byste jít k filmu… Vyrůstala v Mladé Boleslavi s maminkou, která se ze všech sil snažila bojovat s náhlou bídou, do které rodina po otcově smrti upadla. Pak si ale maminku namluvil stavitel Vodička, který svou novou rodinu patřičně rozmazloval. Adina jej ale nenáviděla, zejména proto, že nahradil jejího milovaného tatínka, navíc to podle ní byl prosťáček. Ke své nevlastní dceři byl Vodička každopádně velmi shovívavý. I když ta pro něj neměla jediné dobré slovo, on jí její výstřelky oplácel dobrem. Zaplatil jí studium na luxusním pařížském lyceu, ve francouzské metropoli pak Adina chodila i na přednášky na Sorbonně. Přivydělávala si jako modelka a po večerech navštěvovala bistra pařížské bohémy. Ve škole ale příliš dlouho nevydržela, po jednom mravnostním deliktu ji z univerzity nekompromisně vyloučili. Hříšnice se vrátila do rodného městečka, kde rok vydržela pracovat jako sekretářka v otčímově kanceláři, ale už tehdy si plánovala mnohem větší budoucnost. Na tenise jí jistá paní Kronbauerová řekla: „Vy byste měla být v Praze a zkusit štěstí u filmu. Jsem si jistá, že jste velmi fotogenická. Jestli máte nějaké dobré fotky, pošlete je manželovi a on se za vás někde přimluví.“
Mondéna Tak Adina skutečně získala svou první malou filmovou roličku v nenáročné komedii Děvčátko, neříkej ne. Byla v ní pouze jednou ze sboristek, filmaři si jí přesto všimli. Hlavně se však seznámila s Hugo Haasem, se kterým se potkala na večírku v Lucernabaru. Slavný herec, scenárista a režisér se stal jejím milencem i učitelem herectví. Obsadil ji do svých komedií a z mladé dívenky, která před pár týdny 21
HVĚZDY PRVNÍ REPUBLIKY
LADISLAV PEŠEK
Ve študáckých komediích Martina Friče Ladislav Pešek exceloval v rolích nenapravitelných průšvihářů a zábavných raubířů. Herec prý do scénáře dopsal některé lumpárny, které prováděl během svých skutečných studentských let…
Milovaná Jiřina Ladislav Pešek byl sice oblíbenou filmovou i divadelní hvězdou, ale o jeho soukromí se toho příliš neví. Hlídal si je opravdu pečlivě, veřejnosti ukazoval především svou hereckou tvář. Dokázal podrobně rozebírat práci na té které divadelní roli nebo převyprávět veselou historku z natáčení, ale o soukromí mluvil minimálně. Přesto se šuškalo, že jeho velká láska není o nic méně populární než on: oblíbená a talentovaná herečka Jiřina Štěpničková. Pešek ve svých pamětech vzpomíná, jak jako mladá posluchačka konzervatoře debutovala v Národním divadle v postavě Hildy ve Staviteli Solnessovi: „Na krásné dívce byla nejvýraznější její radost ze hry.“ Šestnáctiletá herečka milovala sport, jezdila v kánoi, lyžovala, hrála tenis a byla dokonce fotbalovou brankářkou. Lálu její nespoutaná energie a dech beroucí chuť do života neuvěřitelně přitahovaly. Stejně jako fakt, že ho dokázala rozesmát. Kolikrát i přímo během představení, takže 164
HVĚZDY PRVNÍ REPUBLIKY
LADISLAV PEŠEK
za „odbourávání“ na scéně oba vedení Zlaté kapličky platili tučné pokuty. Rádi se spolu smáli, rádi vyráželi za sportem, rádi donekonečna probírali nejrůznější metody a způsoby herecké práce. Jenže jim nebylo dopřáno, aby spolu strávili život.
Žena v černém Na oblíbeného komika před divadlem večer co večer čekával dav oddaných fanynek. Bylo to běžné, znali to všichni slavní herci té doby. Jenže jedna z Peškových příznivkyň byla trochu jiná… Nenechala si ujít žádné z jeho představení. Vždy seděla na stejném místě v krajní lóži Stavovského divadla, celá v černém, se závojem přes obličej. Večer co večer své milované hvězdě posílala květiny a porcelánové figurky připomínající postavu, kterou právě dohrál. Mladý herec z ní začal mít strach. Cestou domů se schovával mezi stánky trhovců, jež stály před Stavovským divadlem, a ke dveřím se doslova plížil. Ale jednou ho jeho podivná ctitelka spatřila a z malé
Narodil se: 4. 10. 1906 – Brno (Rakousko-Uhersko) Zemřel: 13. 7. 1986 – Plzeň (Československo) Rodné jméno: Ladislav Pech Milenka: herečka Jiřina Štěpničková Manželky: byl ženatý dvakrát, ale totožnost jeho žen zůstala utajena První natáčení: komedie Loupežník (r. J. Kodíček, 1931) Proslavil se: v roli septimána Ády Čuřila – Škola základ života (r. M. Frič, 1938) a roli septimána Vojtěcha Kulíka – Cesta do hlubin študákovy duše (r. M. Frič, 1939) Zajímavost: Film nejprve zcela odmítal, nejdůležitější pro něj bylo divadlo – Karel Hugo Hilar jej angažoval do Národního divadla v Praze už v roce 1929. Působil zde až do svého odchodu do důchodu v roce 1976. Na zdejší scéně vytvořil na 300 rolí.
Závěr kariéry: V televizi točil ještě krátce před svou smrtí. Na plátně byl naposledy k vidění ve slovenském povídkovém snímku O sláve a tráve (r. P. Solan, 1984).
Nejslavnější filmy 1933 1937 1938 1938 1939 1941 1955 1958 1962 1977
Okénko Armádní dvojčata Škola základ života Cech panen kutnohorských Cesta do hlubin študákovy duše Hotel Modrá hvězda Obušku, z pytle ven! Kasaři Transport z ráje Adéla ještě nevečeřela
165
Mužem jejího srdce byl dlouho básník a dramatik Tristan Tzara
Nataša Gollová Prokletí zvané láska
HVĚZDY PRVNÍ REPUBLIKY
NATAŠA GOLLOVÁ
J
e to velký paradox osudu: Nataša Gollová, která v posledních letech života prakticky dennodenně vysedávala v restauraci U Šumavy, kde jí chutnalo především pivo, do kterého jí zlomyslní štamgasti přilévali rum, v mládi alkohol nenáviděla. Lidi na něm závislé považovala za slabochy a sama se opilosti vyhýbala. A aby těch paradoxů nebylo málo, mezi její velké životní lásky patřil kolega, který s alkoholismem měl už v době jejich soužití velký problém. A navíc si nebyl jistý svojí sexuální orientací. František Vnouček.
Bratislavská romance Nataša se s Františkem seznámila krátce po svém debutu na filmovém plátně, tedy v roce 1932, kdy si zahrála jednu ze studentek ve Fričově komedii Kantor Ideál. Na velkou kariéru to sice ještě nevypadalo, ale na velkou lásku ano. Potkali se v době, kdy on měl stálé angažmá v českém souboru Slovenského národního divadla v Bratislavě a ona zde hostovala. Daleko od domova vzplanuli láskou a po čase se už jako pár vrátili zpět do Prahy. Zakotvili v Městském divadle na Královských Vinohradech. Vnouček tu hrál především chlapecké milovníky, Nataša zase křehké dívky, které jejímu naturelu příliš nevyhovovaly. Přesto zazářila jako Ofélie či Emilka v Našem městečku. František ve svém herectví využíval především zastřený, mírně afektovaný hlas. Díky němu dostal i první práci ve filmu – byť šlo pouze o komentář k dokumentu Tajemství Macochy z roku 1933. Skutečnou filmovou roli si však zkusil až v roce 1938, kdy hrál legionáře Miloše ve válečném dramatu Zborov. Zlatovlasá kráska Nataša začínala jako tanečnice, sklidila velký úspěch i na baletní soutěži v Paříži, kde se do ní zamiloval francouzský básník rumunského původu Tristan Tzara. Jenže Natašu lákalo divadlo natolik, že dala Seině i své lásce sbohem. Velký úspěch na stříbrném plátně přišel u ní i u jejího milého v tutéž dobu – v roce 1939. Zatímco Vnouček si zahrál oblíbeného profesora Voříška ve Fričově studentské komedii Cesta do hlubin študákovy duše, Gollová prorazila díky roli energické dívky v letní veselohře režiséra Miroslava Cikána Příklady táhnou.
Podivný milostný život Oproti všem dobovým zvyklostem začala Gollová s Vnoučkem žít. Však také profesor Hodáč, Natašin otec, něco takového nerad viděl. Pro dívku z dobré rodiny 189
HVĚZDY PRVNÍ REPUBLIKY
VLASTA BURIAN
Přednosta stanice (1941) – jeden z nejoblíbenějších filmů nejpopulárnějšího českého komika své doby Vlasty Buriana. Veselé příhody černého pasažéra Ťopky pobavily už několik generací. Jedná se o zřejmě nejlepší film Jana Svitáka
Sponzoroval národní cyklistické mužstvo. Jezdil luxusními vozy a často si zval velkou společnost. Na zahradě každodenně vyvěšoval vlajku s vlastním erbem.
Nina a Emilka Celá léta mu po boku věrně stála manželka Nina. Původně se jmenovala Františka Červenková a v době, kdy si Burian o slávě ještě mohl jen nechat zdát, se s kamarádkami vsadila, že s tím hercem, co se jim tak líbil v kabaretu, stráví noc. Přišla si pro podpis a pozvala ho na víno. U jedné skleničky nezůstalo… Po půl roce stála těhotná Františka s Vlastou před oltářem. To už si však říkala Nina, jak jí přezdíval její miláček. Jenže mladým manželům nebylo dopřáno radovat se z vlastního dítěte. Nina krátce po svatbě potratila a už nikdy se jí nepodařilo otěhotnět. Přesto s manželem vychovávala jeho nemanželskou dceru Emilku. Narodila se, když mu bylo necelých jedenadvacet. Její matka byla šantánová tanečnice Anči Pírková, jejíž kariéra skončila ve třicátých 286
HVĚZDY PRVNÍ REPUBLIKY
VLASTA BURIAN
letech, kdy přibrala tak, že už nedokázala zhubnout. O dcerušku neprojevovala zvláštní zájem, i když se s ní čas od času vídala. Ale jinak byla celkem spokojená, že holčička od svých osmi let trávila většinu času v přepychovém pokojíku v tátově vile. Dívenka s otcem často cestovala a toužila po herecké dráze. To jí však vymluvil. Zkrátka – Burianovi vedli spokojený rodinný život. Nina byla pro Vlastu nepostradatelná. Doprovázela ho opravdu všude a pokud večer nebyla v divadle, komik odmítal hrát. Kolikrát se kvůli její nepřítomnosti zdržel začátek představení. Když Nina byla nemocná, zavedl Vlasta na jeviště mikrofon a manželka celé představení sledovala z postele alespoň po telefonu.
Narodil se: 9. 4. 1891 – Liberec (Rakousko–Uhersko) Zemřel: 31. 1. 1962 – Praha (Československo) Celé jméno: Josef Vlastimil Burian Manželka: Nina Červenková Milenka: tanečnice Anna Emílie Pírková Původní povolání: obchodní příručí První natáčení: němá komedie Tu ten kámen (r. K. Anton, 1923) Zajímavost: Největší prvorepubliková a protektorátní hvězda. Hrál i v dobách nejtužších represí. Ve své luxusní vile pořádal večírky, které navštěvovali i nacističtí pohlaváři. Zdravil zdviženou pravicí. S režimem zkrátka dokázal vyjít, ale díky tomu dokázal i pomoct řadě perzekvovaných lidí. Konec kariéry: Po válce byl odsouzen za kolaboraci s německými okupanty. Několik měsíců byl vězněn, byl mu zabaven veškerý majetek a udělen pětiletý zákaz vystupování. Pak natočil ještě pár filmů a hrál
v Městském divadle v Kladně, v karlínském divadle, objížděl republiku se svým estrádním pořadem. Poslední filmovou rolí je účetní Dušek na stavbě v satirickém povídkovém filmu Zaostřit, prosím! (r. M. Frič, 1956)
Nejslavnější filmy 1930 C. a k. polní maršálek (česká i německá verze)
1931 To neznáte Hadimršku
(česká i německá verze)
1932 Lelíček ve službách Sherlocka 1932 1937 1938 1939 1940 1941 1942 1954
Holmesa Anton Špelec, ostrostřelec Tři vejce do skla Ducháček to zařídí U pokladny stál… Katakomby Přednosta stanice Zlaté dno Byl jednou jeden král... 287
HVĚZDY
2
PRVNÍ REPUBLIKY Dalších 50 ikon prvorepublikového i protektorátního filmu
Hrušínský
Romanová
HVĚZDY PRVNÍ REPUBLIKY 2
FRANTIŠEK ČÁP
Zfilmoval nejslavnější českou Babičku
František Čáp Nejmladší režisér
50
HVĚZDY PRVNÍ REPUBLIKY 2
FRANTIŠEK ČÁP
F
rantišek Čáp patřil k nejoceňovanějším režisérům protektorátního filmu, přesto byl po roce 1948 donucen utéct za hranice a v důchodovém věku se musel živit neúspěšným farmařením. Talentovaný filmař se narodil 7. prosince 1913 v Čachovicích jako František Xaverský Čáp. Dětství strávil na jihočeském venkově a původně možná i plánoval, že daleko od velkoměst bude žít po celý svůj život. Po studiích na reálce v Táboře odmaturoval na Vyšší lesnické škole v Písku, jenže pak si v tisku přečetl o konkurzu na komparz ve filmu Vladislava Vančury Před maturitou a úspěšně se jej zúčastnil. V populárním dramatu si zahrál malou roličku jednoho ze studentů a podobně jako velké části jeho kolegů i Františkovi léto, které strávil v blízkosti kamery, změnilo život. Film mu učaroval, krátce po filmové „maturitě“ proto odjel do Prahy.
Děvče pro všechno Čápovi bylo pouhých devatenáct let, když se stal zaměstnancem Lucernafilmu. Ve společnosti si prošel řadou profesí: stal se například asistentem režie při natáčení melodramatu V tom domečku pod Emauzy a roku 1937 napsal scénáře pro úspěšné filmy jako Panenství, Kvočna či Svět, kde se žebrá. Mohl tak pracovat po boku nejoceňovanějších režisérů, jakými byli Hugo Haas, Otakar Vávra nebo Martin Frič. Spokojený ale nebyl, neboť toužil na režisérskou židli usednout sám. Se svým dlouholetým partnerem Václavem Krškou proto v roce 1939 napsal podle Krškova románu Odcházeti s podzimem lyrický scénář nazvaný Ohnivé léto. Majitel Lucernafilmu Havel nakonec dal nadějnému filmaři a jeho staršímu kolegovi zelenou a Čáp se tak stal vůbec nejmladším režisérem v Československu.
Trable s Babičkou František Čáp napsal scénář ke svému nejúspěšnějšímu filmu Babička spolu s Karlem Hašlerem a Václavem Wassermanem. Titulní postavě do úst vložili repliku: „Nezapomeň na zem, ze které jsi vyšla! Je to matka nás všech.“ A právě tyto věty způsobily, že Babička málem vůbec nevznikla. „Páni sepsali konec nový,“ podotýkal Čáp k závěrečnému dialogu babičky s Barunkou: „Nadiktovali mi, abych ho natočil. Proti jejich vůli jsem natočil konec původní, po zjištění tohoto faktu cenzura film zakázala.“ Miloš Havel pak musel intervenovat u vlivných říšských činitelů, aby se Babička vůbec dostala do kin. V nich ji čekal neuvěřitelný úspěch, a to nejen v protektorátu, ale i v zahraničí. 51
HVĚZDY PRVNÍ REPUBLIKY 2
FRANTIŠEK FILIPOVSKÝ
František Fililpovský se dostal do povědomí diváků rolí studentů v komediích Martina Friče Škola základ života (na snímku) a Cesta do hlubin študákovy duše. Ve snímcích hrál již jako třicátník
následně vzali i na další štace. Po prázdninách byl samozřejmě s veškerým hraním konec, ale František Filipovský už byl „uštknutý“. Příští léto už se společností jel coby regulérní člen, a dokonce převzal jednu z hlavních rolí, když Jiří Dohnal ze dne na den odešel do kamenného divadla. I když se mu na jevišti dařilo, vyhověl maminčinu přání a dodělal si nejen maturitu, ale i kurz na obchodní škole, po kterém se přihlásil na studia dějin umění a estetiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Aby si studia v Praze mohl dovolit, začal pracovat u rodinného přítele, jistého pana Martínka, který vlastnil dopravní společnost. Díky tomu, že se onen nadřízený zamiloval do Františkovy sestřenice, si Filipovský své kancelářské místo udržel i v dobách, kdy kvůli hospodářské krizi panovala velká nouze. Nejen že mohl v Praze celkem slušně žít a studovat (dokonce se sem mohla přestěhovat i jeho maminka), ale stíhal i zkoušet štěstí u divadla. Hrál i režíroval, vystupoval v operetě, ve Voice-bandu E. F. Buriana, v Moderním studiu Jiřího Frejky nebo ve smíchovské Aréně. Přesto se zdálo, že slušnou obživu na jevišti prostě nenajde. Ve chvíli, kdy se 64
HVĚZDY PRVNÍ REPUBLIKY 2
FRANTIŠEK FILIPOVSKÝ
rozhodl, že své sny o herectví pověsí na hřebík, přišla nabídka z Osvobozeného divadla. Začínal tu jako záskok v roli Břeňka v inscenaci Golem a na scéně už zůstal. „Kluci“, jak říkal Jiřímu Voskovcovi a Janu Werichovi, si jej totiž oblíbili a nabídli mu stálé angažmá.
Narodil se: 23. 9. 1907 – Přelouč (Rakousko-Uhersko) Zemřel: 26. 10. 1993 – Praha (Česká republika) Manželka: Hilda Filipovská První natáčení: komparzní role v komedii C. a k. polní maršálek, česká i německá verze (režie Karel Lamač, 1930) Proslavil se: rolemi šprtů a šplhounů Krhounka (Škola základ života, režie Martin Frič, 1938) a Mazánka (Cesta do hlubin študákovy duše, režie Martin Frič, 1939) Zajímavost: Mimo fenomenálního dabingu Louise de Funèse se Filipovský proslavil také namluvením role baby Jagy v oblíbené ruské filmové pohádce Mrazík. Závěr kariéry: Až do vysokého věku pracoval, poslední rolí v Národním divadle, kterou nazkoušel v sezoně 1986/1987, se stal starý Mareš v inscenaci Fidlovačka. Filmoví diváci ho naposledy na plátně viděli ve třetím díle filmové série o doktoru a básníkovi Štěpánu Šafránkovi Jak básníkům chutná život (režie Dušan Klein, 1987).
Nejdůležitější filmy: 1934 1934 1937 1938 1939 1941 1941 1942 1944 1947 1951 1956 1956 1958 1960 1966 1967 1970 1970 1971 1971 1972 1974 1976 1977 1978 1980 1982
U nás v Kocourkově Hej-rup! Bílá nemoc Škola základ života Cesta do hlubin študákovy duše Turbina Roztomilý člověk Městečko na dlani Počestné paní pardubické Čapkovy povídky Císařův pekař – Pekařův císař Hrátky s čertem Dobrý voják Švejk Morálka paní Dulské Srpnová neděle Fantom Morrisvillu Svatba jako řemen „Čtyři vraždy stačí, drahoušku“ Na kometě Vražda v hotelu Excelsior Dívka na koštěti Zlatá svatba Jak utopit Dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách „Marečku, podejte mi pero!“ Což takhle dát si špenát Deváté srdce Co je doma, to se počítá, pánové Jak svět přichází o básníky 6565
HVĚZDY PRVNÍ REPUBLIKY 2
HANA VÍTOVÁ
Konkurovala hvězdám prvorepublikového filmu
Hana Vítová
Královna vedlejších rolí
92
HVĚZDY PRVNÍ REPUBLIKY 2
HANA VÍTOVÁ
T
alent měla v rodině. Tatínek Hanuš Laška byl populární tenorista, který zpíval v divadlech ve Vídni, v Berlíně, ve skotském Aberdeenu, v pražském Národním divadle a nakonec v Komorní opeře v Drážďanech. Když svou mezinárodní kariéru opustil, založil v Praze pěveckou a jazykovou školu a jednu ze svých žaček, půvabnou Ninu, si vzal. Právě z tohoto svazku se 24. ledna 1914 narodila holčička Jana.
Osvobozená Sirael Ze všeho nejvíc chtěla být učitelkou, rodičům ale bylo líto zmarnit její talent a Jana tedy studovala na konzervatoři. Právě tam se jednoho dne objevili dva trošku komičtí mladíčkové – brýlatý a bez brýlí, kteří hledali mladou herečku s pěveckým talentem. Skutečně měli z čeho vybírat: do ročníku s Janou chodila i Vlasta Fabianová, Blanka Waleská či Jiřina Stránská. Ani jedna z nich ovšem nebyla žádnou velkou zpěvačkou – na rozdíl od Jany, která měla zvonivý soprán a od rodičů důkladnou hudební průpravu. Proto ji ti dva pozvali na hlasovou zkoušku do svého divadla. Ten brýlatý byl Jaroslav Ježek, bez brýlí pak kapelník Osvobozeného divadla Karel Ančerl. Janina zkouška dopadla na výbornou a v roce 1930 už křehká konzervatoristka hrála a zpívala umělou dívku Sirael ve hře Golem. Adeptka herectví musela řešit obvyklý dobový problém: studentky nesměly mimo školu vystupovat. Když se jí proto noví šéfové Voskovec s Werichem zeptali: „Chceš hrát pod svým jménem?“ rezolutně odvětila: „Kdepak, nechci!“ Nové jméno si ovšem sama vymyslet neuměla, Jiří a Jan to proto udělali za ni. Jednoho večera totiž ve Filmovém klubu potkali básníka Nezvala, který se zrovna nezřízeně cpal indiánky, kterých dokázal sníst i patnáct na posezení. Voskovec na něj fascinovaně hleděl a odříkával si: „Vít – Vítězslava – Vítek – Vítková – Vítová… Koukej, budeme jí říkat Vítová!“ Když k tomu změnil i první písmenko jména křestního, vznikl pseudonym, který Janičce zůstal až do smrti.
Začátky v reklamě Na prknech Osvobozeného divadla potkala Hana i svou první velkou lásku, když se zamilovala do jednoho ze svých šéfů, okouzlujícího Jiřího Voskovce. Ten sice její city neopětoval, hned druhý nápadník se ale stal Hančiným manželem. Zpěvák Jára Pospíšil patřil k nejslavnějším operetním milovníkům a díky němu se také Vítová poprvé dostala 93
HVĚZDY PRVNÍ REPUBLIKY 2
INKA ZEMÁNKOVÁ
pryč. Hned mě pasovaly na Singing Baby a chtěly mě vzít mezi sebe.“ Jenže maminka byla rozhodně proti a vystupování s dívčím souborem dceři razantně zatrhla. Šťastná bratislavská léta skončila, když Inéz brzy po dokončení základní školy máma zemřela. Osamocené holčičky se ujala rodina maminčiny přítelkyně Zemánkové, jejíž nejstarší dcera Inéz adoptovala a odvezla ji s sebou do Prahy. Když později začala zpěvačka dělat kariéru, z vděčnosti jako umělecké jméno používala právě příjmení Zemánková. Zkusila to nejprve v baru Esplanade, kde se svým orchestrem vystupoval Bobek Bryen, a byla úspěšná. Sotva si Inku slavný kapelník poslechl, nechal jí ušít oblečení ze stejné látky, jako měla celá kapela. „Vydělala jsem si na ně měsíční brigádou jako prodavačka v cukrovinkách,“ smála se později.
Hlas půjčovala hvězdám První profesionální štací mladé umělkyně se stal Zlín, nové a moderní město hudbě zaslíbené. V Baťových závodech totiž pracovalo hodně Američanů, kteří milovali swing, tolik jazzových muzikantů jako zde proto prý tehdy nebylo ani v samotné
Narodila se: 4. 8. 1915 – Praha (Rakousko-Uhersko) Zemřela: 23. 5. 2000 – Praha (Česká republika) Jméno: narodila se jako Anna Inéz Koníčková proslavila se pod pseudonymem Inka Zemánková používala i jména Inéz Holubová, Inéz Bednaříková, Anna Inéz Macháčková Manželé: Václav Holub Josef Bednařík První natáčení: zahrála si zpěvačku ve filmu Okénko do nebe (režie Zdeněk Gina Hašler, 1940), pro který také nazpívala šlágr Káčata 112
Nejčastější role: prakticky ve všech svých snímcích hrála zpěvačku Zajímavost: Inka Zemánková se proslavila především jako interpretka řady oblíbených hitů. Nejslavnějšími se staly písně jako Slunečnice, Má láska je jazz, Rytmus v srdci, Ráda zpívám hot a Dívka v rytmu zrozená.
Nejdůležitější filmy: 1940 1941 1941 1966
Okénko do nebe Rukavička Hotel Modrá hvězda Mučedníci lásky
HVĚZDY PRVNÍ REPUBLIKY 2
INKA ZEMÁNKOVÁ
Pro film Hotel Modrá hvězda nazpívala svůj nejznámější hit Slunečnice. Většinou však ve filmech propůjčovala svůj hlas jiným hvězdám jako Nataši Gollové nebo Věře Ferbasové
Praze. V začátcích kariéry to Inka neměla jednoduché. Mnozí kolegové z té doby na ni vzpomínali jako na okouzlující a jedinečnou dívku, jiní ale mluvili také o její podivné nervozitě. O tom, že jednou vypadala fantasticky, druhý den zase příšerně – spekulovalo se o tom, že šňupe kokain. Zpívala ale úžasně a odměnou jí přicházely fantastické nabídky. Začala zpívat s orchestrem Blue Music pod vedením Karla Slavíka a postupně si jí začal všímat i film. Inka Zemánková totiž dostala několikrát příležitost dabovat zpěv tehdejších slavných hvězd. Přezpívala třeba Věru Ferbasovou v komedii Panna nebo Natašu Gollovou v Rukavičce, pro film Okénko do nebe navíc nazpívala hit Káčata. Už před válkou Inka okouzlila elitního režiséra Martina Friče, který dokonce začal připravovat velký jazzový film, v němž jí rezervoval hlavní roli. Jenže přišli nacisté, americký jazz se stal zakázanou záležitostí a celý projekt dostal stopku. Frič si Inku prosadil alespoň do veselohry Hotel Modrá hvězda, kde Inka v doprovodu orchestru a souboru Lišáci zazpívala svoji nejpopulárnější píseň – Slunečnici. 113
HVĚZDY
3
PRVNÍ REPUBLIKY 50 světových ikon na plátnech předválečných kin
HVĚZDY PRVNÍ REPUBLIKY 3
CARY GRANT
Elegantní, inteligentní, nenucený – a nezávislý
Cary Grant Roztržitý gentleman 56
HVĚZDY PRVNÍ REPUBLIKY 3
CARY GRANT
L
ehce roztržitý a přitom obdivuhodně mužný Archibald Alexander (Alec) Leach se proslavil pod pseudonymem Cary Grant. Za čtyřiatřicet let filmové kariéry si zahrál dvaasedmdesát rolí, čtyřikrát ho obsadil Alfred Hitchcock, jeho doménou se však staly především chytré veselohry.
Krušné začátky Malý Archibald se narodil v anglickém Bristolu v rodině nezámožného krejčího. Jeho starší bratr zemřel na tuberkulózní zánět mozku dřív, než se naučil chodit, otec se s krušnou ranou osudu nedokázal vyrovnat jinak než útěkem do jiného vztahu. O syna z prvního manželství neprojevil zájem ani poté, co Archie v pouhých deseti letech přišel o matku – řekli mu, že náhle zemřela na infarkt. Chlapec proto vyrůstal u příbuzných a ve čtrnácti letech se rozhodl vzít život do vlastních rukou. Zfalšoval písemný souhlas svého nepřítomného otce, aby se směl přidat ke kočovnému divadelnímu spolku Boba Pendera. Právě s touto společností se v roce 1920 dostal za oceán. Americké turné trvalo celé dva roky, a když pak nastal čas k návratu, mladý Archie Leach se rozhodl zůstat v New Yorku. V roce 1927 se mu konečně podařilo získat menší roli v newyorském muzikálu Zlaté štěstí a osud mu ukázal vlídnější tvář. Na Broadwayi si výrazného nováčka povšiml agent společnosti Paramount, který se postaral o jeho filmový debut, jednalo se o vedlejší roli ve snímku Sue ze Singapuru. Úspěch dodal Archiemu odvahu na cestu do Hollywoodu.
Sexuální chameleon V roce 1932 shodou okolností studio Paramount hledalo vhodnou náhradu za Garyho Coopera, kovboje s britským přízvukem, který si právě dopřával prázdniny. Tak se stalo, že pohlednému Angličanovi nabídlo smlouvu na pět let a hned ho také plně zaměstnalo. Archie, nyní známější pod uměleckým jménem Cary Grant, jehož iniciály odkazovaly právě k oblíbenému Cooperovi, se hned v prvním roce objevil celkem v osmi filmech. Za zmínku stojí Plavovlasá Venuše, kde se stal partnerem Marlene Dietrichové, nebo film Křivdila mu s Mae Westovou. V ateliéru poznal o šest let staršího hereckého kolegu Randolpha Scotta. Pánové si okamžitě padli do oka, a tak si spolu pořídili malý domek. Netrvalo dlouho a filmovými kuloáry se začaly šířit zvěsti, že ti dva jsou víc než jen přátelé... Sám 57
HVĚZDY PRVNÍ REPUBLIKY 3
GRETA GARBO
Ztělesnila do té doby nevídaný typ melancholické osudové ženy
Greta Garbo Bohyně 104
HVĚZDY PRVNÍ REPUBLIKY 3
Z
áhadná posmutnělá kráska ze stockholmského slumu dobyla Hollywood a stala se jednou z nejslavnějších filmových hvězd všech dob. Greta Garbo navždy zůstane legendou. Vždyť se jí také přezdívalo Bohyně.
Zasněná kráska ze slumu
GRETA GARBO
Víte, že… Když v roce 1925 Garbo dokončila film v Německu, chtěla s režisérem Stillerem odjet do Orientu. Chystali se přímo v Istanbulu natočit film Odaliska ze Smyrny, ale nakonec na něj nesehnali peníze…
Narodila se jako Greta Lovisa Gustafssonová do chudých poměrů stockholmské čtvrti Södermalm, která v té době připomínala spíše slum. Matka Anna Lovisa pracovala v továrně na marmelády, otec Karl Alfred Gustafsson byl dělník. V jejich malém bytě tekla jen studená voda, a jak později Greta vzpomínala, všechno se zdálo šedivé. Není divu, že malá Greta ráda utíkala do snění. Školu si moc neoblíbila, zato ráda vedla ostatní děti při improvizovaných představeních. Toužila se stát herečkou. Základní vzdělání ukončila ve třinácti letech, musela se totiž starat o otce, který onemocněl španělskou chřipkou. Zemřel o rok později, ale Greta už se do škamen nevrátila. Našla si práci. Pomáhala v kadeřnictví a prodávala klobouky v obchodním domě, kde se rozhodli využít jejího osobitého mladistvého půvabu k propagaci nové kolekce. Takto nenápadně začala Gretina kariéra v showbusinessu. Předváděla módu, fotila pro katalogy, zahrála si i v kinoreklamě. Díky této šťastné okolnosti si jí povšiml režisér Erik Arthur Petschler a v roce 1922 ji obsadil do filmové komedie Tulák Petr. Její výkon upoutal pozornost dalších filmařů, navíc Gretě zajistil finanční samostatnost, takže mohla konečně studovat na herecké akademii. V roce 1924 si ji finský režisér Mauritz Stiller vybral pro hlavní roli ve filmu Gösta Berling, stal se jejím milencem a doslova také stvořitelem. Poté, co s jeho požehnáním natočila v Německu film Ulička, kde není radosti, jehož režie se zhostil G. W. Pabst, odjeli společně za kariérou do USA. Pod Stillerovým dohledem musela Greta zhubnout, velkou pozornost věnoval i dalším detailům její image. Poskytla několik rozhovorů, v nichž se představila jako veselá sportovkyně. Podobný obrázek se ovšem na hony vzdaloval její první hollywoodské roli, v níž představovala osudovou ženu-vampa. Studio MGM, do 105
HVĚZDY PRVNÍ REPUBLIKY 3
MARLENE DIETRICHOVÁ
Marlene Dietrichová Modrý anděl s hříšnou duší
Dokázala šokovat, aniž by ztratila pověstnou noblesu 230
HVĚZDY PRVNÍ REPUBLIKY 3
M
arlene Dietrichová jako správná dáma celý život tajila datum svého narození. Na svět přišla 27. prosince1901 v obci Schöneberg, která je dnes součástí Berlína, tato skutečnost ovšem vyšla najevo až po její smrti.
Dům žen
MARLENE DIETRICHOVÁ
Víte, že… Patřila k prvním ženám na světě, které se na veřejnosti objevovaly v kalhotách. Kalhotový kostým nebo smoking doplněný cylindrem se staly jejím poznávacím znamením stejně jako zvukomalebný pseudonym. Vytvořila si ho z pustého rozmaru už ve třinácti letech, a to velmi jednoduše – spojením křestních jmen Marie Magdalene.
Její matka Wilhelmina patřila ke společenské smetánce, otec Erich to dotáhl na policejního důstojníka. Své dvě dcery, Marii Magdalenu, jak se Marlene původně jmenovala, i starší Elisabeth, proto vychovával pěkně po vojensku. Naučil je pečlivě skrývat veškeré emoce a nepřízeň osudu snášet hrdě se vztyčenou hlavou… První neštěstí na sebe také nenechalo dlouho čekat. Mariin otec zemřel, když dosáhla pouhých jedenácti let. Sice pak získala vlídného otčíma, jmenoval se Eduard von Losch, ten však bohužel příliš záhy padl za první světové války. Zvykla si tedy na domácnost, v níž vládnou ženy. Tak to měla ráda, tak se jí to líbilo. Jako zdatná žákyně si oblíbila školu, hlavně francouzštinu a vůbec vše francouzské, především hudbu. Hrála na klavír a na violu, hudbu dokonce začala studovat. Podle učitelů ji čekala velká budoucnost, koneckonců si počínala jako příkladná studentka. Vlastně cvičila tak úporně, až si přivodila zánět šlach. A to byl konec snů o vyprodaných koncertních sálech.
Vdaná paní Marie přesto nadále toužila po záři reflektorů i po potlesku nadšeného publika, proto vymyslela nouzové řešení. Podala si přihlášku na hereckou školu legendárního režiséra Maxe Reinhardta. S příchodem dvacátých let se tedy coby půvabná dívka ocitla na prknech, která znamenají svět. Ve stejné době přišly první příležitosti před kamerou – předcházelo jim působení v orchestru, s nímž nahrávala podkres k němým filmům. V roce 1923 se 231