Velká kniha
Německé útočné dělo
StuG III
Kompletní příběh jednoho z NEJÚSPĚŠNĚJŠÍCH obrněnců druhé světové války
Všechny varianty
Podrobná anatomie
Kanony & munice
V boji s nepřítelem
V
této publikaci jsou varianty Sturm geschütz III rozděleny do dvou kapitol. První se věnuje modelům osazeným kanonem s krátkou hlavní (75 mm StuK 37 L/24). Týká se tedy Ausf. A až E, které se vyráběly od ledna 1940 do března 1942 (celkově označované SdKfz 142). Další varianty byly osazovány 75mm kanonem L/43 nebo ještě delším L/48, vznikla také samohybná houfnice StuH 42 se 105mm dělem L/28. Všechny tyto pokročilé verze vznikaly od března 1943 do konce války a věnuje se jim následující kapitola. Společné znaky jako třeba uspořádání korby, pancéřování a konstrukce zbraní jsou zpracovány v kapitole Anatomie StuGu III.
Sturmgeschütz III Ausführung A.
24
Sturmgeschütz III Ausf. A Smlouvu na konstrukci první série 30 kusů útočného děla tehdy označovaného PzSfl III (s.Pak) podepsal Heereswaffenamt se společností Daimler-Benz. Ta navrhla podvozek, korbu i nástavbu nového vozidla. U varianty StuG III Ausf. A posloužil jako základ podvozek projektu od PzkpFw III Ausf. F. První stugy byly sestavovány v továrně Daimler-Benz Werk 40 v berlínském okrsku Marienfelde. Ta se zároveň významně zapojovala i do výroby ostatních typů obrněnců. Ačkoliv Daimler-Benz zvládl sestavit první šasi stugu v prosinci 1939, problémy s výrobou 75mm kanonu L/24 u Kruppu způsobily zpoždění dodávek o celý měsíc. Další zdržení mělo na svědomí vytížení továrny
Daimler-Benz, náhradní díly se přednostně používaly k opravám PzKpfw III Ausf. F (5/ ZW). V konečném důsledku se pak nepodařilo dodržet stanovené termíny (začátek výroby v prosinci 1939, konec 1. dubna následujícího roku a hned poté náběh produkce Ausf. B). První PzSfl III (s.Pak) se začal vyrábět v lednu 1940 a zbytek strojů vznikl do konce května. Rozhodnutí o zří-
StuG III Ausf. A patřící ke Sturmbatterie 666 má osazena úzká i široká pojezdová kola. První typ byl určen pro původní pásy šířky 380 mm, druhý pro novější 400mm pásy.
Sturmgeschütz III Ausf. A Produkce
Leden–květen 1940
Vyrobeno kusů
30 (plus 6 dalších)
Sériová čísla
90001–900030 (prvních 30) 90401–90406 (dodatečná objednávka)
Výrobce
Daimler-Benz
Podvozek
5/ZW (PzKpfw III Ausf. F)
Hmotnost
19,6 t
Motor
Maybach HL120
Výroba Ausf. A u Daimler-Benz Plánovaná produkce
Přijato Výzbrojním úřadem
Vyrobeno
Prosinec 1939
1
0
0
Leden 1940
1
1
1
Únor 1940
6
3
3
Březen 1940
10
6
6
Duben 1940
10
10
10
Květen 1940
10
10
10
Měsíc
25
Text
Kapitola osmá
StuG III v boji, 1944–1945 Do poloviny roku 1944 měla Sturmartillerie na kontě kolem 20 000 zničených sovětských tanků. Získávání dalších úspěchů však bylo stále těžší, protože nepřátelé zaváděli nové a lépe pancéřované obrněnce. Začínalo se také projevovat morální zastarávání celé koncepce StuGu III, ale přesto díky vysoké výkonnosti, vynikající optice a kvalitnímu výcviku osádek zůstal tento typ ve výrobě i službě až do konce války
Rozsáhlé zařízení několik kilometrů za frontovou linií sloužící jako sběrné a servisní místo pro poškozené stugy. V pravé části snímku je v akci jedenapůltunový jeřáb, zatímco po celém areálu jsou útočná děla v různém stadiu oprav. Do těchto středisek se měly posílat náhradní díly, protože jednotlivé jednotky si je nesměly objednávat samy. Některé poškozené stroje se odesílaly do Německa ke generální přestavbě, ale pokud se zjistilo, že je obrněnec příliš poškozený, čekalo jej na místě sešrotování a rozebrání na náhradní díly. Většina útočných děl v tomto středisku, servisní stanici StuG Abt 210, jsou Ausf. F/8.
145
Text
Kapitola pátá
Anatomie StuGu III Ausf. F, F/8 a G První dvě verze StuGu III vybavené dlouhým kanonem využívaly stejný podvozek jako Ausf. E. Když pak přišla upravená varianta Ausf. G v prosinci 1942 a v březnu následujícího roku začala produkce Sturmhaubitze, objevily se nové prvky exteriéru i interiéru, které vydržely až do konce výroby v dubnu 1945
Nakládání munice uprostřed zimy 1942–1943. Tento StuG III Ausf. F/8, patřící ke StuG Abt 901, je zásobován pomocí polopásu SdKfz 252, jednoho z posledních strojů tohoto typu, které tou dobou ještě sloužily.
71
K
onstrukčně byl nový model Ausf. F identický s předchozím Ausf. E – kromě zesílení předního pancíře z 50 na 80 mm a instalace nového ventilátoru do stropu pro odsávání povýstřelových zplodin z bojového prostoru. Nejpodstatnější změně v podobě instalace hlavní zbraně se věnujeme dále v této kapitole.
Vývoj korby u Ausf. F/8
Na čelním pancíři útočného děla varianty F/8 vyfotografovaného v zimě 1942–1943 jsou vidět důlky a rýhy způsobené palbou ručních zbraní. Stroj patřil k praporu StuG Abt 203.
72
Ačkoliv dosud vzniklo sedm verzí útočného děla, použitá korba zůstávala v podstatě stále stejná. V případě osmé varianty (právě to se skrývá za označením F/8) došlo na významnější změny, protože vznikla na podvozku 8/ ZW vyvinutém pro PzKpfw III Ausf. L až M. Společně s požadavkem na zintenzivnění výroby přišlo u Alkettu v září 1942 ukončení produkce PzKpfw a korby se po úpravách použily pro StuG III Ausf. F/8. Ve skutečnosti bylo 80 % všech strojů tohoto typu postaveno přímo na podvozcích vyrobených pro PzKpfw III.
Rostoucí upřednostňování útočných děl oproti tankům vedlo firmu Alkett k ukončení produkce PzKpfw III a použití všech korb a podvozků pro StuG F/8. StuG tedy zdědil všechny podstatné prvky pozdních korb PzKpfw III. Nejviditelnější je prodloužení bočních plátů směrem kupředu, kde přímo v nich vznikly otvory pro upevnění ok tažných kabelů. Úpravy se dočkal také kryt motoru, který se prodloužil směrem dozadu a změnil se i design krycích žaluzií, které umožnily efektivnější proudění vzduchu motorovým prostorem. Samostatně se pak věnujeme vývoji pasivní ochrany.
Změny pancéřování u Ausf. F/8 Na stávající 50mm pancíř v přední části konstruktéři navařili další 30mm plát. Změněná objednávka požadovala, aby tento zesílený pancíř nesly všechny StuGy III s dlouhým 75mm kanonem StuK 40, přičemž tato úprava byla povinná od 20. června 1942. Protože ale
StuGy III Ausf. F sjížděly z výrobní linky už v březnu téhož roku, měly stroje vyrobené do června jen 50mm čelní plát. Ve stejném měsíci začaly vznikat stroje s 80mm pancířem a v červenci jej mělo už všech 60 vyrobených útočných děl. Za zmínku stojí, že posledních 11 exemplářů Ausf. F, které byly vyrobeny v červnu, mělo 30mm přídavné pancéřování navařeno na horní i spodní čelní pancířový plát (kromě samotného čelního pancíře) a také na přední svislou plochu nástavby. Začátkem srpna 1942 se změnit úhel plátů nad pozicí řidiče a také na opačné straně otvoru pro kanon. Při pohledu zepředu nyní Sturmgeschütz III představoval plynule napojenou pancéřovou plochu od předního plátu po střechu nástavby, což zásadně zvýšilo odolnost proti nepřátelské palbě. Stojí za zmínku, že osádky StuGů III starších verzí se podobného vylepšení pancéřování po stranách kanonu snažily dosáhnout jinými způsoby také. Používaly k tomu beton nanášený přímo na pancíř a vytvářející v podstatě shodný tvar jako nový pancíř u Ausf. F. Šlo samozřejmě o neoficiální polní úpravy, protože armáda betonové „přídavné pancéřování“ nepovažovala za efektivní. I tak to jistě mělo pozitivní
vliv na psychiku osádek a tyto úpravy se na strojích objevovaly až do konce války. V případě Ausf. F/8 vyráběných u Alkettu od září 1942 se stal primárním rozlišovacím znakem 30mm přídavný pancéřový plát na přední straně korby, který byl na rozdíl od předchozích modelů připevněn pomocí šroubů (nikoliv navařen).
StuG III Ausf. F podporuje pěchotu v předhůří Kavkazu, jaro 1942.
Výzbroj Byla to právě montáž nového 75mm kanonu StuK 40 L/43 na zbývajících 366 objednaných StuGů III Ausf. E, která vedla k přeznačení na Ausf. F. Protože jediným rozdílem mezi zbraněmi StuK 40 L/43 a StuK 40 L/48 je o něco delší hlaveň (munice je identická), budeme se oběma verzím kanonu věnovat současně. Popis výzbroje Ausf. F/8 je tedy součástí popisu kanonu L/48 v kapitole věnované Ausf. G.
Anatomie StuGu III Ausf. G V prosinci 1942 představil Alkett první skutečně podstatnou změnu vzhledu útočného
73