Velká kniha Jak se hrad stavěl J ak se dobýval & bránil J ak se na něm žilo StředověkýhradKompletníprůvodcesvětemstředověKépevnostníarchiteKtury
Na středověkém hradě existovaly dva hlavní typy barbakánů. Vnější barbakán se většinou nacházel za hlavním hradním příkopem, obklopovala ho vlastní zeď, případně i příkop, s bránou ho pak propojoval most. Naproti tomu průchozí barbakán připomínal přístavek k bráně a v podstatě se jednalo o opevněnou chodbu, obvykle nahoře zakončenou hradebním ochozem GettyZdroj:
Vnější opevnění
První barbakány vypadaly jako malé uzavřené dvorce. Zřizovaly se přímo před vstupní bránou, jíž posky tovaly dodatečnou ochranu – pokud totiž zůstávala otevřená, představovala velmi zranitelné místo. Také nabízely prostor, kde se vojáci mohli před odchodem do boje bezpečně sešikovat. Příklad barbakánu nejstaršího typu lze vidět na hradě Doveru, kde kolem roku 1180 postavil mistr Mořic hned dvě tyto stavby, u každé brány do vnitřní části jednu. Obránci rozmístění nad vstupem nebo na hradební zdi získali přehled o okolním dění a v případě nebezpečí dokázali včasV dalšízasáhnout.fázivývoje se barbakán přesunul od brány dál. V Doveru vznikl někdy kolem roku 1220 nový barbakán před strážní věží na vnější straně hradního příkopu. Podobně na velšském hradě Caerphilly nechal Gilbert de Clare v letech 1260–70 postavit barbakán uprostřed příkopu. Dovnitř se vstu povalo po padacích mostech, jeden vedl od vnějšího kraje příko pu k barbakánu, druhý od barbakánu k bráně.
Přibližně v téže době přišel neznámý stavitel nebo kamenic ký mistr s vylepšením. Uprostřed barbakánu navrhl pravoúhle zalomenou chodbu směřující k bráně. Nápad se dočkal realizace kolem roku 1265 na hradě Sandal v majetku Johna de Warenne, šestého hrabě ze Surrey. V tomto konkrétním případě se do hradu vstupovalo po padacím mostě přes příkop, poté se pří chozí ocitl u barbakánu, kde se musel otočit o devadesát stupňů a po dalším padacím mostě vystoupat na val, na němž se tyčila vlastní hradní pevnost. Barbakány s pravoúhle stočenou chod bou najdeme také na hradě Goodrich v hrabství Herefordshire (ta vznikla asi o deset let později, kolem roku 1275) nebo v lon dýnském Toweru (přibližně z téže doby). Pět věží strážní brány v Doveru, která se dočkala přestavby poté, co její předchůdkyni pobořili roku 1216 francouzští obléhatelé (více na str. 35). Za příkopem se napojuje barbakán.
činil 60 metrůjeho20 metrů,průměr Vnitřní podhradí se 120 na plošerozkládaloasi × 35 metrů napodhradíRozměryo šířceobrannýobklopovalpodhradíVnitřnípříkop15 metrůvnějšíhoseodhadují185 × 25 metrů Rohová obranná věž ve vnější obvodové hradbě Vnější příkop Brána ve obvodovévnějšíhradbě Padací most přes vnější příkop Takto vypadal v třináctém století hrad Pickering v hrabství Yorkshire, když původní dřevěné hradby nahradilo kamenné opevnění. Původně šlo o staroanglickou mottu, kterou zde již v jedenáctém století vystavěli Normané ze dřeva a hlíny. 17 Vnější opevnění
Val dosahoval
Uplatnění nalezla také praktická znalost tesařského řemes la, před navršením kamenného zdiva totiž stavitelé nezřídka museli nechat rozebrat a strhnout původní dřevěná opevnění a navrhnout dřevěné prvky, případně dohlédnout na jejich výro bu. Do této kategorie patřily střešní trámy, podlahová prkna, brány, dveře, padací mosty, sokly, ochozy, lešení a hrazení.
GettyZdroj: Mistr stavitel Mistři stavitelé, pověření ve dvanáctém nebo třináctém sto letí plánováním a výstavbou hradů, museli zvládnout celou řadu profesí. Někteří se odborností blížili dnešním inžený rům – víme, že se kromě realizace opevněných staveb dokázali zhostit také konstrukce děsivých obléhacích strojů. Obojí šlo ruku v ruce. Pokud vynalézali a sestavovali mechanické útočné zbraně, dokázali proti nim vybudovat účinnou obranu. Příslušný mistr stavitel se navíc musel vyznat v oblasti geologie a zem ních prací, tyto znalosti mu přišly vhod při volbě a vymezení místa budoucího hradu a při přípravě staveniště.
Strážní věž z dvanáctého století hlídala přechod přes příkop hradba dosa hovala délky 20 metrů výše
Plášťová
Ať už se středověkému staviteli říkalo jakkoliv, především vystupoval jako kamenický mistr. Dostal na starost vyhledá ní a zajištění vhodného typu kamene, jeho odtěžení a dopravu na místo. Dohlížel na úpravy kamenných kvádrů a jiných částí stavby, bděl nad správným postupem při budování hradeb, věží, bran a dalších obranných konstrukcí. Jeho velení podléhaly oddíly dělníků od kameníků v lomu přes zedníky, tesaře, dlaž diče a kováře, za veškerou odvedenou práci se pak zodpovídal zadavateli stavby, většinou hradnímu pánovi. Zadavatel obvykle seznámil mistra stavitele se svými záměry, nato mistr z pozice odborníka popsal, jak lze tyto plány usku tečnit. Hradní pán mohl navržený postup schválit, nebo také ne. V druhém případě si obvykle vyžádal určité změny. Někdy se zadavatel z pozice mecenáše zajímal o stavbu podrobněji. Jako příklad může posloužit vyhlášený válečník a účastník třetí křížové výpravy, anglický král Richard I., zvaný Lví srdce. Ten přišel s řadou klíčových inovací, které se rozhodl uplatnit při stavbě svého francouzského hradu Gaillard v letech 1196–98. Stavbě věnoval tolik času a úsilí, že by si podle některých his toriků zasloužil titul architekta či mistra stavitele. Jednalo se podhradíbudovyHospodářskévevnitřním
2 Na druhém konci provazového chodníku točí provaznice klikou dřevěného kola s háky. Pomocí dřevěného vřetena se příze stáčí do pramenů.
3 Ukázka hotových provazů vyrobených výhradně pomocí materiálů a metod třináctého století. Silnějšího lana se dosahovalo zvýšením počtu pramenů.
Vodní jímka ve sklepení Velké věže. Dešti se nedá poručit, mistr stavitel tedy musí vymyslet způsob, jak staveniště dostatečně odvodnit.
Většina provazů používaných v Guédelonu se vyrábí v provaznické dílně, která vyrostla v řemeslnické vesnici poblíž hradu. Pro provoz kolového jeřábu nebo při stavbě lešení však moderní bezpečnostní normy vyžadují silnější (průmyslově vyráběná) lana.
Guédelonské nádvoří pod vrstvou sněhu. V popředí vyniká studna. Sahá do hloubky 7 metrů a dělníci z ní po čas stavební sezony denně čerpají vodu. V zimě práce na hradě dočasně ustanou, protože vápennou maltu nelze za mrazu používat.
76 Nádvoří GettyZdroj:
Středověké dovednosti:
1 Provazníci soustředěně pracují na provazovém chodníku – navíjejí lana na stroji sestaveném před dílnou. Jeden právě navléká prameny na háky zvedáku.
nachází asi 200 metrů jižně od hlavního vchodu, poblíž rozestavěné vstupní brány. Na skutečném středověkém hradě by se však pravděpodobně z bezpečnostních důvodů (pro případ obléhání) nacházela přímo na nádvoří. Provazy na staveništi slouží ke svazování různých předmětů, nesmí se však užít při konstrukci leše ní. Zde museli stavitelé udělat ústupek moderním požadavkům na bezpečnost práce a sáhnout po průmyslově vyrábě ných lanech o předepsané pevnosti. Dále se provazy využívají k upevňování okenic, výrobě popruhů nebo zavěšování polic. Provazníci je obvykle stáčejí z osmi nebo šestnácti vláken. Ta jsou poměrně tenká, pro výrobu silnějších provazů (lan) se proto jejich počet zvyšuje. Vlákna se jedním koncem zavěsí na čtyři háky dře věného kola poháněného klikou, druhým na dřevěný pojezd opatřený jedním hákem, takzvaný provazový chodník. Následně provazníci otáčejí klikou – vlákna se spo jují do pramenů, tažením vřetene směrem ke kolu se pak z pramenů stáčejí provazy.
Pevný most se stal první větší stavbou na Guédelonu. Dřevěný pilíř podpírá dvě mostovky, které se stýkají uprostřed. Přes guédelonský most projde na hradní nádvoří přes 300 000 návštěv níků ročně. Využívají ho také koňské potahy se stavebním materiálem.
Na nádvoří hradu Guédelon se nepřichází po padacím, ale po pevném mostě. Ve Francii třináctého století, tedy v době, kdy fiktivní pán z Guédelonu zakládal svůj hrad, se padací mosty používaly pouze na královských sídlech. Guédelonský dřevěný most vznikl v letech 2000–2001, po dokončení základny budoucího hradu, podle návrhu mistrů tesařů. Jednalo se o první zdejší dřevěnou konstrukci většího rozsahu. Tvoří ji dvojice mostovek, které se setkávají u středového dřevěného pilíře. Most podepřený při vstupu do hradu kamennými pilíři, po stranách vroubí zábradlí. Konstrukce musela být dostatečně pevná, aby unesla těžké kameny, které se na staveniště vozily koňským potahem. Manévr po úzkém mostě přitom vyžadoval speciálně vycvičené koně. Potřebný materiál zajistili dřevorubci. Pomocí seker a dvouručních pil pokáceli sedmapadesát speciálně vybraných dubů. Tesaři se nejprve zdoko nalili v práci se širočinou, poté na vytyčovací podlaze v tesařské dílně rozvrhli jednotlivé úseky mostu. Most na nečisto sestavili v dílně, pak jej rozebrali a napevno poskládali přes příkop. Sedm set železných hřebů, nezbytných k upevnění mostovky na místě, vyrobili místní kováři. Pevný most na Guédelonu
Předcházelo záplavám, zároveň zajišťovalo dostatek pitné vody pro hradního pána, jeho služebnictvo, posádku a vůbec všechny obyvatele sídla, a to i v době obléhání. Vodní zdroje (prameny, studny, řeky) ostatně představovaly důležité kritérium pro volbu vhodného stavebního místa. Mnoho hradů sice obklopoval pří kop naplněný vodou, ta se však vzhledem k velkému podílu splašků nedala využít jako pitná. Mistr stavitel musel od začátku zahrnout do plánované stav by spolehlivý odvodňovací systém, který bude odvádět vodu z nádvoří a od hradních základů. Výroba kamenných žlabů, kte rými dešťová voda odtékala do hradního příkopu, se stala důle žitou fází stavby obvodových pevnostních zdí.
77 Nádvoří v Guédelonu
Stejného postupu se drželi také stavitelé Guédelonu. Mistr stavitel nechal hned zkraje práce na hradbách a věžích zřídit jímky, které pomáhaly odvádět vodu z nádvoří. Dělníci také na místě, které určil proutkař, vyhloubili sedmimetrovou studnu, ta zajistila staveništi dostatek užitkové vody. Při plánování dis pozice hradu se dále mistr stavitel za spolupráce s příslušnými odborníky rozhodl zřídit vodní zásobníky ve sklepních pro storách Velké věže a také věže s kaplí. Dešťová voda se dále na nádvoří zachycuje do sudů, potom se využívá k čištění nářadí nebo k míchání malty, takže ani kapka nepřijde nazmar. Návštěvníci sledují práci tesařů, kteří se chystají vynést těžký trám po kamenném schodišti při jižní stěně severního křídla budovy, v níž se nachází Velká síň.
P
Obranné prvky hradní brány tvořily nedílnou součást jejího plánu i konstrukce. Stavitel musel od prvního návrhu počítat s mechanikou ovládající padací mříže i mosty a vyhradit jim v mase kamenného zdiva vhodný prostor. Také musel myslet na rozmístění střílen a dalších strategických obranných otvorů či průchodů řístup do hradu, obvykle chráněný vodním nebo suchým příkopem, vyžadoval přemostění. Ohled na bezpečí hradních obyvatel přitom vedl k vynálezu padacího mostu. Nejjednodušší byla zvedací varianta.
Jedna strana mostu se pohybovala na otočných čepech vsazených do prahu brány, druhá visela na řetězech, které ji spo jovaly s rumpálem ve strážní místnosti nad průjezdem. Když pak vojáci či strážní řetěz navíjeli, most se pozvolna zvedal. Vznikla tak další bariéra, která účinně bránila vstupu nepřátel. Z tohoto typu mechanismu se dodnes obvykle dochovaly jen otvory na řetěz. Lze je vidět například na vnitřní bráně hradu White Castle v Monmouthshiru. Jednalo se o součást přestavby, již zde v letech 1229–1232 nařídil královský soudce Hubert de Burgh. Nevýhoda nejjednoduššího typu padacího mostu spočívala v pomalé manipulaci. Než se strážným podařilo natočit řetěz na rumpál a plochu mostu zvednout, uplynula poměrně dlouhá Šikmou střechu pokrývaly žáruvzdorné hliněné tašky. Chránily vstupní bránu před hořícími šípy nebo zápalnými nádobami, kterými hrad ostřelovaly obléhací stroje Ve vstupní bráně se nacházela také kapleDvojice rumpálů v čelní stěně brány zvedá vnější padací mříž Velký vrátek v podlaze slouží ke zvedání a spouštění vnitřní padací mříže Vnitřní padací mříž zachycená v částečně zvednuté poloze. V klenbě mezi padacím mostem a mříží se často nacházely obranné (licí) otvory Průchod vstupní branou do hradních prostor GettyZdroj: Umělecká rekonstrukce vstupní brány na hradě i nadzepředu,mřížízařízenínad(hrabství Herefordshire)Goodrichuz dobykolemroku 1275.V prostoráchbránoulzevidětrumpálovéke zvedánídvoupadacíchjednauzavíralaprůchoddruházezadu.V průchodunímhlídkujístráže.
38
Obranné prvky
39 Obranné prvky
Rychle a snadno ovladatelný most tohoto typu se nacházel na mnoha panských sídlech. Například uzavíral bránu donjo nu v Coucy, kde se jeho vznik datuje mezi léta 1225–1250, nebo vnější vstupní bránu hradu White Castle, již pravděpodobně nechal kolem roku 1256 postavit budoucí král Eduard I. Upra venou verzi kolébkového padacího mostu ve stejné době získala Černá brána (Black Gate) v Newcastlu. V sedmdesátých letech třináctého století jej Eduard I. nechal zřídit i na velšských hra dech Flint a Rhuddlan. Lze soudit, že na některých hradech našla uplatnění kom binace obou systémů – například u hlavní brány v Caerphilly. V průjezdu zde totiž najdeme jámu, do které se spouštěl koléb kový most, zatímco čtvercové otvory výše ve zdivu brány zřejmě
Ve vstupní bráně hradu Vitré v Bretani (původem z 15. století) lze vidět řetězy pro zvedání stěžejkového padacího mostu i drážky ve zdivu, do kterých zapadly stěžejky (dlouhé rovnoramenné páky).
V prostorách nad bránou hradu Caerphilly si lze prohlédnou repliku padací mříže. Ukazuje, jak tento obranný prvek vypadal a jak byl pevný.
doba, což mohlo v kritické situaci hrad ohrozit. S tímto pro blémem si do jisté míry poradila pokročilejší varianta, tak zvaný kolébkový most – ten se překlápěl přibližně uprostřed a využíval přitom principu protiváhy. Jeho mechanismus se vlastně nápadně podobal trebuchetu, obávanému obléhacímu stroji. To nás samozřejmě nemůže překvapit, protože již víme, že mnozí mistři stavitelé se skvěle vyznali také v konstrukci vojenské techniky. Zatímco vnitřní polovina mostu, vybavená závažím, klesala do zvláštní jámy u brány či příkopu, vnější část směřovala vzhůru. Podobně jako u staršího typu zvedacího mostu přitom přehradila vstup další pevnou bariérou. V samo volném překlápění bránila zatížené ploše zvláštní pojistka, tu stačilo v případě ohrožení uvolnit a most se dal do pohybu.
Nad zvednutou padací mříží vnější brány hradu Caerphilly jsou patrné otvory, do nichž se ukládaly řetězy padacího mostu, když zůstával ve vytažené poloze.
Průchod na vnitřní nádvoří hradu Harlech. Všimněte si žlábku pro pohyb padací mříže i štěrbinové střílny, kterou obránci stříleli na útočníky.
AlamyCadw,Getty,Zdroj:
Vodní mlýn
Guédelonský vodní mlýn účastníci projektu stavěli za odborné asistence zástupců francouzského Ústavu pro záchrannou archeologii, aby se co nejvíce přiblížil středověkým vzorům. Promyšlená stavba vycházela z rozvalin vodních mlýnů, které v 11. a 12. století vyrostly při městečku Thervay na východě Francie. Tesaři pak museli ve spolupráci s kameníky a kováři zrekonstruovat prvky, které se nedochovaly, aby veškeré mechanismy, nezbytné pro provoz mlýna, plnily svůj účel
4 Kameník opracovává mlýnský kámen. Pro tento účel stavitelé vybrali nejvhodnější vápencový kvádr.
5 Po otevření stavidel se do náhonu rozproudí voda, která díky soustavě lopatek rozpohybuje mlýnské kolo.
149 Vodní mlýn
1 Tesař s použitím zvláštní sekery vysekává do dubového kmene koryto náhonu, kterým bude proudit voda k mlýnskému kolu.
Nejnáročnější fázi přestavoval mechanismus mlýnského kola. K jeho výrobě potřebovali guédelonští řemeslníci zhotovit funkční hřídel, spodní mlýnský kámen (na němž ležel horní běhoun), soustavu dřevěných převodů a lopatky. Když se tento složitý systém podařilo na místě složit, spustili jeho tvůrci zkušební provoz. Přitom museli dořešit nepravidelný průtok vody, případně špatně kalibrovaný mlýnský kámen. Samozřejmě usilovali o zprovoznění skutečně funkčního mlýna, v němž lze namlít mouku použitelnou v kuchyni a pekárně.
3 Tesař zkouší funkčnost dřevěných převodů založených na systému zubů a západek.
2 Lopatky se ke kolu připevňovaly v horizon tální poloze. Teprve pak dělníci kolo zvedli a zasadili k náhonu.
