ZEP2221 - Mobilizace ve fotografii - upravené vydání

Jiří Suchánek & Jaroslav Beneš

Nadějné jaro a Nejisté léto

„„Zprávy se zmiňovaly o pohybech některých jednotek bavorských, saských a slezských německých divizí k našim hranicím, o pochodové pohotovosti jednotek hannoverského a štětínského sboru a o zesilování letectva v prostoru Kamenice, Plavna a u Altenburgu...“ Přednosta operačního oddělení Hlavního štábu plukovník Josef Fetka

N a jaře roku 1938 muselo Československo reagovat na stále se zhoršující zahraniční i vnitropolitickou situaci. Blížící se nebezpečí signalizovala i aktivita cizích zpravodajských služeb na území republiky, a tak již 16. února 1938 například Zemské četnické velitelství Praha vydalo rozkaz všem velitelům četnických oddělení k co nejintenzivnější činnosti podle směrnice pro výkon zpravodajské služby. Obdobný

rozkaz vydal znovu zemský četnický velitel 11. března na základě žádosti velitele I. sboru všem četnickým oddělením na hranici s Rakouskem a západní hranici s Německem. Mezitím ale, 20. února 1938, prohlásil Adolf Hitler v říšském sněmu, že Německo vezme co nejdříve pod svou ochranu 10 miliónů Němců žijících v zahraničí. Tento projev byl namířen proti Rakousku a Československu a krátce poté, 12. března 1938,

Neznámé družstvo Stráže obrany státu složené z příslušníků finanční stráže během mimořádných květnových opatření. Zajímavostí jsou malé větvičky, které má většina finančníků na brigadýrkách před odznakem, zřejmě aby od nich nevznikaly nežádoucí odlesky

obsadila první jmenovanou zemi německá armáda. Svět se nezmohl na jediný zásadnější protest, Československo se tak ze dne na den ocitlo v ještě těsnějším nepřátelském sevření a jeho strategická situace se rapidně zhoršila. A ačkoli německá diplomacie neustále opakovala, že první republice nehrozí ze strany třetí říše žádné nebezpečí, bylo zřejmé, že dalším cílem Hitlerovy expanzivní politiky se stane právě ČSR. Na obsazení Rakouska reagovala po prvotním šoku i čs. armáda. Hlavní štáb vydal celou řadu rozkazů s cílem zlepšit a reorganizovat obranu ohrožené hranice, jejíž délka vzrostla o téměř 560 km. Především padlo rozhodnutí o okamžitém zesílení zajištění hranic s bývalým Rakouskem. Dále bylo předčasně ukončeno cvičení „Zima a jaro 1938“ a také zrušena všechna větší cvičení na rok 1938. Zabezpečení jižní hranice se stalo prioritou. Brněnská 6. divize byla posilována vycvičeným mužstvem a protitankovými kanony od slovenských pluků a obranu měla podpořit i nově vytvořená Skupina 2, plánovaná v síle divize s velitelstvím v Jihlavě. Hlavní štáb svým výnosem z 6. dubna zřídil nejen Skupinu 2, ale obdobnou Skupinu 1, jejíž velitelství sídlilo v Rakovníku a která měla podpořit obranu severozápadních Čech.

Nástupový plán VI, který byl připraven dle politické situace na konci roku 1937, ztratil po obsazení Rakouska smysl. Od dubna proto platil pro armádu nástupový plán VIa, který měl ovšem pouze dočasný charakter. Počítal jen s časově omezenou obranou západních Čech a hlavní obranné pásmo mělo ležet na Vltavě a Labi. Po prolomení tamější fronty se předpokládal ústup přes Českomoravskou vrchovinu a při nepříznivé situaci až na moravsko-slovenské pomezí. Podle plánu VIa provedla armáda i květnová mimořádná opatření, která budou popsána dále. Teprve v červenci 1938 vstoupil v platnost nástupový plán VII, jenž předpokládal současné německé údery na severní a jižní Moravu s cílem přetnout republiku a rozdělit bránící se čs. armádu na dvě části. Značné síly našeho vojska soustředěné v prostoru Čech by tak byly zcela obklíčeny a následně rozdrceny. Plán proto nepočítal s delšími boji v západních Čechách a tamější obranná postavení měla posloužit jen ke krytí průběhu mobilizace a nástupu armády. Za předpokladu udržení obrany na severní

a jižní Moravě se počítalo s obranou až na Českomoravské vrchovině, v horším případě na slovenské hranici. Situace v republice se ale na jaře 1938 neustále zhoršovala. Již 28. března 1938 se sešel Konrad Henlein s Adolfem Hitlerem a nacistický diktátor požadoval, aby SdP uplatňovala vůči československé vládě takové požadavky, které nelze splnit. Tím se měla světu demonstrovat nemožnost dohody a dalšího setrvání Němců v Československu. Dle těchto instrukcí proběhl dne 24. dubna v Karlových Varech sjezd SdP, na kterém došlo k vyhlášení takzvaných Karlovarských požadavků – osmi bodů, v nichž českoslovenští Němci směřovali zcela jasně k odtržení od republiky.

Do mimořádných květnových opatření byl povolán zejména první ročník I. zálohy (odvodní ročník 1935). Tento voják se nechal vyfotografovat v Hradci Králové 14. června 1938, pár dnů před propuštěním posledních záložníků

Mobilizovaný záložník se před odjezdem do pole loučí se svým synem Telefonista mobilizované armády v dobře zamaskovaném krytu polního opevnění. Na špatně čitelné cedulce je nápis „„Pension ‚Jabůrek‘ – malý, ale náš“.

Příslušníci finanční stráže (zleva dozorce Farkáč, respicient Lejčko a dozorce Hampl) u budovy oddělení finanční stráže v Nové Vsi v Orlických horách, poničené při henleinovském přepadu

Motorizované brigády 1. a 4. rychlé divize se přesunuly do západních Čech na Karlovarsko a Sokolovsko a jezdecké brigády těchto divizí se soustředily v okolí Tábora a Slaného. Motorizovaná brigáda 2. rychlé divize se po 14. září soustředila v prostoru Mohelnice–Šternberk, Rýmařov a Bruntál. Obrněná vozidla si na bojišti rychle zjednávala respekt a úspěšně likvidovala ohniska odporu, protože němečtí teroristé byli většinou vyzbrojeni jen lehkými zbraněmi. Československé pancéře se do října 1938 dostaly do bojů s povstalci také u Kraslic a u Chebu. Tam celá motorizovaná brigáda zaútočila na sudetoněmecké formace, které pronikly na naše území z Německa, a zahnala je zpět za hranice. Obrněné jednotky se dočkaly nasazení také v severních Čechách v okolí Varnsdorfu a ve frýdlantském výběžku, v jižních Čechách ve Vyšším Brodě a nakonec i během boje o Český Krumlov 2. října 1938. Většinu těchto incidentů likvidovaly pohotovostní čety a oddíly a jim přidělené obrněné automobily, lehké tanky a tančíky. Kromě nich bojovaly proti teroristům i asistenční jednotky motorizovaných brigád, a to především v západočeském pohraničí. V ojedinělých případech i tankové čety ze smíšených přezvědných oddílů jednotlivých armádních divizí. Tankové jednotky rychlých divizí byly v září a říjnu použity k této bojové činnosti jen výjimečně, a to například během již zmíněného boje o Český Krumlov.

Vraťme se však do první poloviny září. Na Hitlerův norimberský projev okamžitě zareagovala i armáda a náčelník Hlavního štábu nařídil velitelskou pohotovost a zákaz opouštění kasáren pro mužstvo. Do bojové pohotovosti byly uvedeny všechny mobilizační orgány. Hlavní štáb požádal Ministerstvo pošt a telegrafů o zavedení nepřetržité služby u mobilizačního referátu ministerstva a u ředitelství pošt a telegrafů a o aktivování přímého spojení na ose MNO–sbory–divize. O den později došlo k zavedení nepřetržité služby u telefonů a telegrafů na všech poštovních úřadech. Do pohotovosti byla uvedena vojenská i civilní protiletecká obrana a letectvo se rozptýlilo na záložní letiště. Alarmující zprávy o událostech v  pohraničí také donutily československou vládu vyhlásit v okresech zasažených povstáním pro zajištění klidu a pořádku stanné právo. Od 13. září došlo postupně k jeho zavedení pro zločin vzbouření ve 22 pohraničních okresech.

Zprávy o probíhajících bojích přicházely do Prahy během celého dne 13. září a svědčily o rozsáhlém henleinovském povstání. Velení armády se začalo obávat, že se tyto krvavé střety mohou stát záminkou pro zásah německé armády rozmístěné u československých hranic. Ve večer-

Leták, který byl rozšiřován po masových protestech, jimiž občané reagovali na přijetí britsko-francouzského ultimáta o odstoupení území Německu z 21. září

ních hodinách 13. září proto bylo na podnět armádního generála Krejčího svoláno zasedání Nejvyšší rady obrany státu a ve 23.00 vydal ministr národní obrany Machník rozkaz k povolání záložníků na zvláštní cvičení v míru podle § 22 odst. 4 branného zákona. Došlo k tomu heslem „Domobrana, Tatry neprovádějte“, které se k útvarům československé armády dostalo po půlnoci 14. září. Tento krok znamenal zahájení bojové pohotovosti na těžkém opevnění, zajištění opevnění lehkého, aktivování teritoriální obrany proti letadlům a sítě hlásné služby. Početní stav armády dosáhl asi 380 000 mužů. V následujících dnech přijímala armáda stále další a další opatření k přípravě na hrozící konflikt. Dne 17. září byl povolán 1. ročník I. zálohy. V 16.30 odeslal Hlavní štáb heslo „Tatry“, což znamenalo nástup zmíněného ročníku do zbraně. Šlo asi o 80 000 mužů. Hlavní štáb sice požadoval aktivování minimálně dvou ročníků, proti tomu se však s ohledem na zahraničněpolitickou situaci postavil prezident republiky.

Stráž na hranici

Když čs. vláda večer 20. května pod dojmem zpravodajských informací rozhodla povolat jeden ročník zálohy a některé specialisty na mimořádné vojenské cvičení, velmi jí i prezidentu Benešovi záleželo na tom, aby Československo v očích světa nepůsobilo jako agresor. To dokládá i úryvek zprávy, která vyšla 22. května 1938 v Lidových novinách: „Důvodem tohoto

opatření jest nutnost zacvičiti záložníky v používání nově zavedených zbraní (stejně jako se tomu děje v jiných státech). Zároveň byl vzat zřetel k potřebě zvýšiti nedostatečné dnešní početní stavy a zajistit v dnešní pohnuté době klid, pořádek a bezpečnost státu, jakož i zabrániti jakýmkoli dalším incidentům, jaké se vyskytly v některých místech republiky (...) nejde tedy o žádnou mobilisaci...“

Vojáci hraničářského praporu 1 „„České družiny“ pózují fotografovi během mimořádných květnových opatření. Na sobě mají polní blůzy vz. 21 a předpisově nasazené ocelové přilby vz. 32. Vyzbrojeni jsou standardními puškami vz. 24

Manifestace proti českému útlaku

Vnoci z 20. na 21. května 1938 se dvoučlenná policejní hlídka ve složení praporčík Alois Kriegl a strážmistr František Koranda pokusila zastavit dva muže na motocyklu, kteří jeli po silnici z Chebu do Františkových Lázní. Vzhledem k tehdejší napjaté atmosféře totiž měli rozkaz zabránit jakémukoli vozidlu opustit Cheb, a to i za cenu použití střelných zbraní. Jezdec však výzvu k zastavení neuposlechl, zrychlil a málem srazil praporčíka Kriegla. Ten vzápětí vydal pokyn k palbě a strážmistr Koranda se po prvním varovném výstřelu nemýlil. Oba uprchlíci utrpěli vážná zranění, jimž krátce nato podlehli. Při následném vyšetřování se zjistilo, že šlo o místní sedláky Georga Hoffmanna a Nicolause Böhma, kteří coby kurýři převáželi důležité materiály z ústředí SdP v Chebu okolním stranickým organizacím. Celou událost pak nacisté propagandisticky maximálně využili, když v Chebu 25. května uspořádali monstrózní pohřeb, jenž se změnil v protičeskou manifestaci. Kromě Konrada Henleina a K. H. Franka se účastnil také německý vojenský přidělenec v Praze plukovník Toussaint, který ke každé rakvi jménem říšského kancléře položil velký věnec s červenými stuhami a nápisem „Adolf Hitler“.

Podbořanské zátiší

Originální pohlednice z první tisícikusové série, odeslaná 15. června 1938 jedním z vojáků pěšího pluku 152 do Chomutova. Od ostatních sérií se tato první lišila malým nápisem ve spodní části: „„Kevzpomíncena‚podbořanské‘zátišízevzrušených dnůkvětnovýchačervnovýchr.1938.Vojáci,nedáme se!–Veprospěchsbírkynaobranustátu.“

Jeden z nejznámějších snímků roku 1938 pochází z Podbořan u Žatce. Zachycuje záložní vojáky pěšího pluku 152, tedy jednoho z útvarů, které obsazovaly objekty lehkého opevnění. Části tohoto útvaru se po ukončení mimořádných květnových opatření shromažďovaly právě v Podbořanech a jako poděkování za vřelé přijetí se vojáci rozhodli městu věnovat vlastenecký motiv vytesaný do pískovcové skály. Reliéf, navržený svobodníkem Vladimírem Kouklou, vznikl během 12 hodin na zahradě Aloisie Papschové, německé majitelky jednoho z místních hospodářství. Dokončené dílo osobně schválil velící důstojník plukovník Rebenda, který také svolil, aby se oficiálního odhalení mohla účastnit veřejnost. Slavnost proběhla večer 13. června 1938 a kromě zástupců armády a státní správy přišlo mnoho občanů české i německé národnosti. Závěrečné slovo pronesl plukovník Rebenda: „Chceme žít, musíme žít, budeme žít; dupli jsme si a stačilo to; národ promluvil zbraněmi; v legiích nebylo zprvu generálů, jen malí, drobní vojáci; budeme-li mít všichni vůli zvítězit, pak zvítězíme.“ Hned druhého dne ráno byla přichystána první tisícikusová série propagační pohlednice s motivem podbořanského zátiší, kterou ihned rozebrali vojáci pěšího pluku 152. Pohlednic z dalších sérií se však prodalo mnohem více a výtěžek putoval ve prospěch sbírky „Jubilejní dar na obranu státu“. Vojáci na snímku mají polní stejnokroje s blůzami vz. 30 a vz. 21, na hlavách pak staré rakousko-uherské přilby vz. 17. Na této skutečnosti se projevil fakt, že příslušníci pluků zajištění lehkého opevnění měli podle pokynů Hlavního štábu dostávat ze skladů starší nebo obnošenou výstroj. Vyzbrojeni jsou puškami vz. 24 a lehkým kulometem vz. 26.