ZEP2226 - Manuál přežití

Předmluva Bear Grylls

Autor Dave Pearce

Batoh

vyberte si batoh, který se bude dobře hodit do prostředí, kam se vydáváte. Jednoduchá konstrukce rozhodně není na škodu. Zvažte, jestli se vám nebudou hodit vnější kapsy. V nich můžete nosit předměty nejnutnější každodenní potřeby: jídlo, orientační pomůcky, vodu a ochranný oděv. Uvnitř batohu skladujte spíše výbavu na táboření – náhradní oblečení, vařič, lékárničku a zásoby potravin.

Batoh vybírejte přesně ve velikosti, jakou budete reálně potřebovat. Pokud pořídíte příliš velký, naplníte ho akorát zbytečnostmi, které pravděpodobně ani nepoužijete. Ujistěte se, že vám dobře padne a sedí pohodlně na zádech. Obecně by většina hmotnosti měla spočívat spíše na horní části zad. Batoh zatížený dole způsobí, že se začnete předklánět, abyste váhu vyrovnali, což je nepříjemný a namáhavý postoj.

Přichystejte si trochu jídla, ať můžete během dne rychle zahnat nejhorší hlad

Méně důležitou každodenní výbavu uložte do batohu hlouběji, nahoře si nechte nepromokavé oblečení!

Pokud

přibalte ještě

vždy se vyplatí!

Kompas, šitíčko a víceúčelový nůž či multitool by měly být vždy při ruce

Jak si zabalit

Až se dáte do samotného balení, dejte si načas a důkladně promyslete, co kam patří. Časem to oceníte!

n Nejlehčí předměty umístěte na dno, ty těžší pak doprostřed a nahoru. Pokud budete mít většinu váhy dole nebo po stranách, budete se s batohem nepříjemně předklánět.

n Vše důkladně zajistěte proti navlhnutí, ať už vás čeká jakékoliv počasí – náhle zapršet může klidně i na poušti. Některé předměty zabalte jednotlivě, jiné ve větších celcích (všechno náhradní oblečení můžete umístit do jednoho uzavřeného pytle, do druhého pak půjde samotný spacák). Použijte kvalitní, opakovaně uzavíratelné pytle, žádné plastové nákupní tašky!

n Užitečné drobnosti, které budete potřebovat během dne, zabalte do vnějších kapes. Pokud to bude nutné, zajistěte i je proti vlhku.

n Palivo a podpalovače noste ve vnější kapse.

n Naplňte batoh tak, abyste zaplnili veškerý volný prostor. Nenechte dolní polovinu poloprázdnou a horní zase přeplněnou.

n Nezavěšujte si věci na batoh zvenku: snadno se o něco zachytí a přijdete o ně. Vše, co máte, budete potřebovat, tak se vyvarujte jakýchkoliv zbytečných ztrát.

Vaky na vodu

Voda je většinou to nejdůležitější, co můžete v libovolném prostředí najít. Bez vody velmi rychle zemřete. Vezměte si na její uchování dobrou nádobu, která se nerozlepí ani nerozbije. Obzvláště v teplejších a vlhčích klimatech se jich vyplatí s sebou nosit více. Průměrný člověk potřebuje vypít alespoň

čtyři litry vody za den, aby se udržel v kondici. Použijte nádobu s širokým hrdlem, abyste ji snadno naplnili, když náhodou narazíte na nějaký vodní zdroj.

Z á K la D ní

Toaletní papír nebo papírové kapesníky je dobré mít hned při ruce!

Vaky tepelně izolujte, aby vám v chladném prostředí nezmrzly. Už jsem několikrát slyšel lidi nadávat na zamrzlou hadičku od hydratačního vaku typu camelbak. Zbytky tekutiny v odkryté hadičce snadno zamrznou a vy se najednou taháte s vodou, kterou nemůžete pít. Omotejte raději hadičku přilnavou páskou, jakou používají tenisté na rukojeti svých raket.

a V a

Hydratační vaky na vodu přijdou vhod, ale mají své slabiny

Vodu, KPZ a případné vymoženosti skladujte na snadno přístupném místě

Nezapomeňte, kam jste si schovali čelovku – slunce dokáže zapadnout velmi rychle

Vnitřek krabice od vína poslouží jako robustní a pevný vak

Ohňová pila z bambusu

1

Mačetou odsekněte zhruba metrový kus bambusu o průměru 8–10 cm. Celý kus podélně rozpulte a jednu z polovin ještě ořezejte do tenka. Jeden konec této „pily“ opřete o pevně ukotvený kámen na zemi, druhý o plochý kus dřeva, který si zapřete o břicho. Tak „pilu“ udržíte ve svislé pozici, i když se o ni budete opírat. Ostrý konec by měl směřovat od vás. Právě jste si vyrobili statickou část „pily“.

2Nožem z bambusu nastrouhejte tenké vláknité třísky, které použijete jako troud.

3

Umístěte troud do vyříznutého prkénka (pohyblivé části „pily“) a držte ho pevně na místě pomocí prstů a tenkého kusu bambusu nebo liány. Ten musí být naprosto suchý. Případně můžete použít kus provázku nebo drobný cár oblečení.

4

Opřete se o „pilu“, prkénko k ní držte kolmo. Zaklesněte „pilu“ do drážky vyříznuté na vnější straně prkénka přímo pod troudem a začněte s prkénkem jezdit nahoru a dolů, přičemž na něj vší silou tlačte. Tření způsobené rychlým pohybem by mělo časem zapálit troud. Pomozte doutnajícímu uhlíku lehounkým foukáním, a jakmile chytí i zbytek troudu, přidejte připravené třísky.

Rady pro přežití

S bambusovou „pilou“ vám bude nejspíš nějakou dobu trvat, než se vám povede namířit jiskřičku přímo na troud. Vydržte to – zatímco s bambusovým prkénkem jezdíte po „pile“, zkuste troud lehce posouvat, dokud se dokonale nesladí s drážkou. Tato metoda získání ohně vyžaduje trpělivost a čas.

Rozděláváme oheň třením

Může se stát, že budete potřebovat oheň na světelné signály, vaření, převařování, nebo zkrátka abyste se ohřáli za chladných nocí. Nejjednodušší je použít benzin z auta, ale pokud takovou možnost nemáte, budete si muset vystačit s přírodním materiálem. Vždy hledejte hlavně suché měkčí dřevo, které ještě neztratilo pevnost; mrtvé dřevo bude fungovat dobře, jen pokud není příliš ztrouchnivělé. Abyste založili oheň i bez zápalek:

1Posbírejte troud a třísky. Obstarejte si dva klacíky, zhruba 30 cm dlouhé. První (plochý) bude fungovat jako destička, do níž budete vrtat, a měl by mít tloušťku kolem 4–5 cm. U „vrtáku" neboli dříku potřebujete průměr asi tak 2 cm.

n U jednoho konce destičky udělejte z boku zářez tam, kde budete vrtat. Tudy se budou sypat žhavé uhlíky. Tento zářez do tvaru „V“ můžete podložit troudem, aby mohly uhlíky rovnou vzplanout.

n Destičku si položte na rovný podklad. Dřík umístěte tam, kde jste si udělali zářez, a začněte ho třít mezi dlaněmi.

Rady pro přežití

Dokud je slunce na obloze, je čas nasušit troud. Sušte cokoliv, co má šanci snadno chytnout. Před použitím troud načechrejte, aby se provzdušnil, a nevyplýtvejte ho příliš. Měl by stačit chomáček o velikosti palce.

Ohniště a jeho okolí si přichystejte dříve, než se pustíte do přípravy ohně. Důkladně ho ochraňte před větrem a deštěm. Nasbírejte dostatek suchého nebo alespoň schnoucího paliva a vyskládejte ho poblíž ohně. Suché dřevo zakryjte vrstvou listí pro pozdější použití.

2

Konec dříku se postupně zaoblí a přesně zapadne do původního zářezu.

3

Začněte dřík třít větší silou a rychlostí, až se v zářezu objeví žhavý uhlík. Pokračujte v tření, dokud se ze styčné plochy nezačne kouřit.

4Lehounce do uhlíků foukněte a umístěte je do troudu. Nepřežeňte to, abyste uhlíky neodfoukli. Budou drobné, tak je živte jen velmi opatrně –mohou být vaší jedinou šancí na oheň. Dřík a destičku si po použití sbalte s sebou. Dost možná se ještě budou hodit.

Kompas a světové strany

Přesnost v použití kompasu či buzoly (především pokud máte i mapu) podstatně usnadní a zrychlí vaše putování. Kompasy seženete ve všech možných podobách a velikostech, takže stačí vybrat takový, který vám bude nejlépe vyhovovat. Postačí jednodušší model, ovšem ujistěte se, že má luminiscenční prvky, aby se dal použít i v noci. Jeden konec hlavní střelky bývá obvykle nabarvený červeně – ukazuje vždy k magnetickému severu a pro určování směru je nejdůležitější. Když s kompasem začnete pracovat, nezapomínejte, že existuje několik vlivů, které mohou střelku vychýlit a narušit orientaci. Především jde o:

n jakýkoliv magnet;

n některé druhy kovů;

n některé horniny s vysokým obsahem železa;

n některé zdroje elektřiny.

Určení azimutu

n Na mapě položte dlouhou stranu buzoly rovnoběžně s přímkou, jejímž směrem se chcete vydat. Směrová šipka musí ukazovat k vašemu cíli.

n Pootočte otočným úhloměrem tak, aby střelka ukazovala k zeměpisnému severu. Rysku nastavte co nejpřesněji podle severojižních čar na mapě.

n Odložte buzolu z mapy a započítejte případnou magnetickou odchylku. Pro Evropu to bývá kolem 4 °. (Za magnetickou odchylku označujeme úhlový rozdíl mezi směry k zeměpisnému a magnetickému severnímu pólu Země. Každá kvalitní mapa by měla ukazovat diagram pro tuto odchylku.)

n Držte buzolu naplocho, vodorovně se zemí a opřete si ji o břicho tak, abyste se na ni dívali dokonale shora.

n Otáčejte celým tělem, dokud se střelka pro magnetický sever neprotne s ukazatelem severu na úhlové stupnici.

n Směrová šipka vám ukáže přímý směr, kterého byste se měli držet. Zvedněte hlavu a vyberte si nehybný, nedaleký orientační bod. Přesuňte se k němu, pak si opět přiložte buzolu k břichu a celý proces opakujte.

Pomocné orientační rysky Lupa

Směrová šipka

Měřítko

Zorientování mapy

Abyste před sebou viděli trasu, kterou mapa ukazuje, musíte si ji správně natočit. Zvykněte si vždy mapu zorientovat, než se vydáte na cestu. Oblast, která vás čeká, budete mít před sebou jako na dlani a lépe si promyslíte, jak postupovat.

n Položte buzolu kamkoliv na mapu.

n Otáčejte úhloměrem, až jeho orientační rysky budou rovnoběžné se severojižní mřížkou mapy a šipka bude ukazovat k zeměpisnému severu.

n Buzolu ponechte ve stejné pozici a otáčejte mapou, dokud střelka kompasu neukazuje stejným směrem jako ryska pro zeměpisný sever.

n Buzolu můžete zase odejmout. Mapa nyní leží na zemi v přibližně správném směru. Tato metoda není zcela přesná, ale pro naše účely postačuje.

Rady k přežití

n Putujte jen po krátkých úsecích: šance, že byste se odchýlili z kurzu, tak bude menší. Během chůze pravidelně kontrolujte směr.

n Dejte pozor, abyste nechtěně neotočili s úhloměrem buzoly.

n Vždy se snažte o co nejpřesnější určení směru.

n Jako vaše cílové orientační body vždy vybírejte objekty, které se nehýbou a nejsou příliš vzdálené.

n Než se dáte do kroku, vždy si z mapy zjistěte, jaký terén vás v následujícím úseku čeká.

n Pokud nejste sami, spolupracujte a nechte si souřadnice potvrdit.

POSTŘEHY •

Ztratit se mi už povedlo v armádě i v civilu. Ani jednou to nebylo nic příjemného. Koneckonců, může to být záležitost života a smrti. Ale proč klopýtat, když můžete jít najisto? V klidu posuďte situaci, myslete prakticky a sžijte se s okolním prostředím. Příroda i terénní profil vám mohou nabídnout spoustu orientačních pomůcek, s nimiž už správný směr dokážete najít.

a T i

Na co dát pozor

n Směr, který jste si vytyčili, je přímá čára, která nebere v potaz žádné větší překážky v cestě. Pokud se musíte vyhýbat neschůdnému terénu, vyberte si za ním orientační bod, od kterého opět azimut určíte.

n Dejte pozor, abyste se postupně neodchýlili od vytyčeného směru. To se může stát například při překonávání strmých svahů, na nichž můžete podvědomě začít scházet z kopce. Také silný vítr, opírající se do vás z jedné strany, může způsobit, že se do něj nakloníte a mírně změníte směr.

n Ve vyšších polohách se v tekutině, která obklopuje střelku kompasu, mohou začít tvořit bubliny, které naruší přesnost měření.

n V dokonale zavátých oblastech nebo tam, kde nevidíte žádné orientační body, můžete k orientaci využít jednoho z členů skupiny. Naznačte mu přesný směr, pošlete ho vpřed, pak jej zastavte, dokud je ještě dobře vidět. Dojděte k němu a celý postup zopakujte.

n V noci si k orientaci vybírejte mimořádně výrazné tvary a obrysy. Zkraťte vzdálenost mezi jednotlivými orientačními body. Případně využijte člena skupiny vybaveného baterkou.

n Naučte se mapě a kompasu důvěřovat!

Knoflíkový kompas je tak malý, že ho můžete mít v kapse vždy po ruce

Čtyřková padací past

n Sežeňte si tři tyčky, které společně unesou váhu klády a budou fungovat jako spoušť, pojistka a podpůrné rameno.

n Naostřete jeden konec vodorovné (návnadové) tyčky, abyste mohli snadno napíchnout návnadu.

n Naostřete konec podpůrného ramena, kterým bude spočívat na prkénku.

n Tyčku s návnadou opatřete na druhém konci zářezem, do něhož zapadne podpůrné rameno.

n Podpůrné rameno ořízněte tak, aby v zářezu drželo jen taktak. I do něj vyryjte v horní části mělký zářez.

n Na návnadové tyčce si vyznačte bod zhruba v polovině a na podpůrném ramenu vyřízněte čep, do něhož návnadovou tyčku nasadíte v dotyčném bodu.

n Vyzkoušejte, jestli rovnováha odpovídá, a vyřízněte čep i do návnadové tyčky, aby seděla v podpůrném ramenu.

n Kládu opřete o podpůrné rameno a ujistěte se, že návnada je umístěna přímo pod ním.

Obložte kládu klacky,

jen jedním

Prkénko

Spoušť

Padací klícka Šikovná past, pokud chcete kořist chytit živou. To se může hodit, když chcete s živým zvířetem nějakou dobu cestovat, protože nemáte jiný způsob, jak jeho maso déle uchovat jedlé.

n Vyrobte z menších, ale pevných klacíků bezednou klec ve tvaru pyramidy – s širokou základnou, která se postupně k vrcholu zužuje. Tímto tvarem ušetříte materiál i úsilí.

n Chycené zvíře se bude vší silou snažit osvobodit, takže klícka musí být dostatečně těžká, aby ji zevnitř nic nenadzvedlo.

n Doprostřed jedné strany klícky přivažte tenkou šňůrku, kousek žíně, provázek nebo šlachu. Na ni navlékněte návnadu tak, aby se nacházela uprostřed klícky.

n Odměřte zbytek šňůrky tak, aby akorát dosahoval druhého konce klícky, a uvažte ho doprostřed klacíku, který zapíchněte tak, aby klícku držel nadzdviženou. Šňůra by měla být pevně napnutá a návnada přímo uprostřed pasti.

n Klícka je pozdvihnuta dostatečně vysoko, aby zvíře snadno prolezlo dovnitř a dosáhlo k návnadě. Je to praktické pro drobnější kořist – např. krysy, myši a jiné hlodavce.

n Až zvíře zatáhne za návnadu, klacík se uvolní, klícka spadne a zvíře uvězní.

Ujistěte se, že je klícka dostatečně těžká, aby pod ní zvíře

Smrtící padací pasti

Fungují jen s návnadou, ale jsou účinné a zvládnete je snadno vyrobit. Ke spoustě z nich potřebujete jen pár kusů dřeva a nůž. Jak už název vypovídá, budete si muset najít těžkou kládu nebo kámen, který na zvíře spadne a usmrtí ho. Asi je jednodušší cílit na malou kořist, vzhledem k tomu, jak moc byste se sami nadřeli s pastí dostatečně těžkou na větší zvěř.