ZEP2230 - Doba bronzová

Doba bronzová

Vynález bronzu znamenal zásadní historický mezník. Lidstvo se naučilo používat kovové nástroje, s jejichž pomocí dokázalo změnit svět

Doba bronzová představuje vrs tevnatý pojem. Mnozí ho rádi používají jako ekvivalent slova „zaostalý“, čím zevrubněji však toto historické období poznává me, tím pozoruhodnější se nám jeví. Vždyť šlo o éru převratných změn a v ynálezů!

Přesný příchod doby bronzové nelze určit s obecnou platností. Prvenství náleží Mezopo támii, kde se bronz coby slitina mědi s arse nem nebo cínem vyráběl již kolem poloviny 4. tisíciletí př. n. l. Naproti tomu v Británii se tento kov začal běžně používat teprve kolem roku 2100 př. n. l. Kdykoliv tedy mluví me o době bronzové, nesmíme zapomínat, že se v různých oblastech odehrávala v odlišném čase. Vlastní pojmenování této dějinné epochy přitom představuje relativně novodobou zále žitost, poprvé se s ním setkáváme v 19. století, kdy tehdejším badatelům posloužilo k periodi zaci pravěku.

Bronz také nebyl prvním používaným kovem, k výrobě zbraní a nástrojů se původně hojně užívala měď. Ta je lesklá, krásná, ale zároveň relativně měkká, takže se snadno poškodí. Starověcí metalurgové však po čase dospěli k převratnému zjištění: pokud měď sloučí v přesném poměru s dalšími látkami, vznikne kujný a mnohem odolnější bronz. Schopnost vyrábět tento kov pak sehrála klí čovou roli v dalším společenském vývoji. Doba kamenná skončila, lidstvo vstoupilo do pod statně složitější epochy.

Zkoumat dobu bronzovou znamená sledo vat, jak se nepočetná společenství rozrůstají a začínají společně budovat první skutečná města. Vynález bronzu zásadně přispěl k roz voji dálkového obchodu napříč kontinenty, tedy k vůbec první globalizační vlně v historii. Cín, potřebný k výrobě bronzu, totiž předsta voval vzácnou komoditu. Ruku v ruce s rozvo jem metalurgie kráčel technologický pokrok,

Klíčová událost

Bronz 5. tisíciletí př. n. l.

K prvním pokusům o vytvoření materiálu odol nějšího než čistá měď patřilo legování arsenem. Měděné rudy se často vyskytují právě s příměsí tohoto prvku, proto mohlo jít o náhodný objev. S postupným vývojem metalurgové zvolna nahra dili arsen cínem, o jehož přísun se postaral rozvoj obchodních kontaktů. Proto mluvíme o arsenových a cínových bronzech. Zpočátku se z bronzu vyrábě ly prestižní nebo rituální předměty – sekery, dýky nebo šperky. Rozšíření nové technologie pak umož nilo jeho využití k výrobě běžnějších nástrojů.

který umožnil vznik civilizace, ale také roz sáhlých válečných konfliktů.

Než pravěcí kováři dokázali nahradit bronz železem, uplynulo několik tisíciletí. Železo sice vykazovalo řadu praktických výhod, na proměně lidské společnosti se ovšem nepodí lelo tak zásadním způsobem jako právě bronz.

Odlévací forma na bronzovou sekyrku nalezená v Německu

l Obchod

Doklady obchodních aktivit založe ných na směně známe již z neolitu, kdy byl nejcennější komoditou obsi dián. Vznikla složitá obchodní síť, díky které putovaly materiály do oblastí, kde se jich nedostávalo. Rozvoj obchodu přispěl k inovacím. Před 5. tisíciletím př. n. l.

l Námořní lodě

Zámořské plachetnice se patrně vyvinuly z plavidel používaných k přepravě nákladů po řekách, na památkách Blízkého východu jsou vyobrazeny již v 5. tisíciletí př. n. l. Námořní cesty obchodování zrych lily a rozšířily jeho možnosti. 5. tisíciletí př. n. l.

l Kolo

Nejstarší kola připomínala pevné dřevěné disky připevněné k nápravám. Usnadnila transport i zemědělské práce. Nicméně uplynula celá staletí pokusů a omylů, než vznikla kola, která se otáčela hladce a bez problémů. 4. tisíciletí př. n. l.

Klíčová událost

Písmo 3200 př. n. l.

Obchodní aktivity vyžadovaly nástroj k zazname nání jazyka. Znaky, které lze pokládat za protopís mo, známe z několika civilizací, v Sumeru se pak poprvé v lidských dějinách vyvinuly do psané formy známé jako klínové písmo. Vyrývalo se do vlhkých hliněných tabulek, které se následně vypálily – bylo tak možné archivovat například záznamy smluv a jiných dokumentů. Významné texty se tesaly do kamene. Písmo umožnilo zachytit složité myšlenky, usnadnilo i mezinárodní komunikaci. Tyto hlasy z minulosti také pomohly novodobým historikům.

l Domestikace koně

Prvenství v domestikaci koní náleží kočovným kmenům v euroasijské stepi. Obyvatelé Blízkého východu zprvu k tahání nákladů nebo jízdě využí vali zkrocené divoké osly. 3500 př. n. l.

l Matematika

Obchod nebo třeba budování složitěj ších staveb vyžadovaly znalost mate matiky. Jak dokládají nejstarší matema tická pojednání, k počtům se přistupo valo ryze pragmaticky. Staří Sumerové zavedli šedesátkovou soustavu, která se stále používá k měření času. 3000 př. n. l.

Wiki Wolfgang Sauber

l Právo

Utvářející se společnost se neo bešla bez určitých pravidel – za tím účelem začaly vznikat práv ní kodexy. První zákoník vytvo řil král Urnammu v sumerském Uru. Obsahuje seznam prohřeš ků či zločinů i trestů. 2100 př. n. l.

l Válečný vůz

Dvoukolé vozy změnily způsob vedení války. Umožňovaly rychlé přesuny, nečekané útoky a výpady proti nepří teli. Do slavné bitvy, již svedli Egypťa né s Chetity u Kadeše, se zapojilo asi 5000 vozů. Jednalo se zřejmě o nej větší střetnutí, kde vozy hrály prim. 2. tisíciletí př. n. l.

Klíčová událost Železo 1500 př. n. l.

Jedná se o hojně rozšířený kov, ale získat ho v surové podo bě z jakékoli železné rudy je poměrně obtížné. Taví se při vysoké teplotě (1535 °C), které nemohli pravěcí lidé svými technologiemi dosáhnout. Proto podstupovali pracný proces, při němž získali nejprve houbovité železo, a pak železné lupy, ty dále zpracovávali kováním. Železo v tekutém stavu neznali. Zpočátku se tento kov používal příležitostně, k širšímu pou žití se přistoupilo, když se cín, nezbytný pro výrobu bronzu, stal nedostatkovým zbožím. U různých národů k tomu došlo v různou dobu. Definitivně bronzu odzvonilo, když dávní metalurgové dokázali nauhličováním kovu vyrobit pevnou ocel.

l Kolaps doby bronzové Napříč Blízkým východem a Středomořím došlo k záhad nému úpadku měst a civilizací. Mnohá místa se navždy vylid nila nebo se z krize již nikdy nevzpamatovala. O příčinách kolapsu se stále diskutuje. 1200 př. n. l.

l Abeceda

Klínové písmo nebo hieroglyfy předsta vovaly náročnou výzvu jak pro písaře, tak pro čtenáře. Ve stovkách znaků se orientovala jen intelektuální elita. Vynález abecedního písma, za jehož průkopníky se považují Féničané, umožnil zaznamenávat slova jednodušším, fonetickým způsobem. 1000 př. n. l.

Bronzové ženské sošky z Ingelstaduv jižním Švédsku. Předpokládá se, že tuto oblast obývaly převážně zemědělské kmeny

Getty; DEA / G. Dagli Orti

Rohaté

N edaleko vesnice Viksø (či Veksø), vzdálené asi půl hodiny cesty od Kodaně, se nachází rašeliniště známé jako Brøns Mose. Po dlouhé tři tisíce let v něm zůstávaly ukryty dvě přilby z doby bronzové (datují se k počátkům prvního tisíciletí př. n. l.). Když zde však jednoho dne v září 1942 skupina kopáčů těžila rašelinu, ozvala se pod jejich nástroji v hloubce asi 70 centimetrů znělá rána. O svém nálezu dělníci nijak nepřemýšle li – rozbitá hliněná nádoba a pár bronzových úlomků připomínaly odhozené harampádí, nikoliv dánský národní poklad. Fragmenty

Helmy z Viksø se podobají kovovým přílbám středoevropské kultury popelnicových polí, někteří odborníci je považují za import z Německa nebo Itálie, podle jiných vznikly ve Skandinávii použitím evropských technik

prastarých předmětů kopáče vlastně jen zdr žovaly od práce. Ještě téhož roku však na ono místo zavítali archeologové, kteří v černé půdě objevili další úlomky bronzu. Kousek po kous ku pak nalezené části seskládali a výsledek je zcela ohromil. Podařilo se jim sestavit dvě bronzové přilby, jaké nikdy předtím neviděli.

Helmice tvoří vždy dvě polokulové části vytepané z bronzového plechu a pospojované nýty. Přes jejich vrchol přechází hřeben s drážkou, nad čelem zakončený „hákem“, ten patrně symbolizuje zahnutý zobák dravce. Do kování mezi hřebenem a rohy se dalo zasadit peří, hřeben mohla zdobit kožešina. Po stranách zobáku najdeme pár vypouklých očí s obočím. Jejich význam zůstává dodnes tajemstvím, v každém případě nápadně pod trhovaly ptačí vzezření přilby. Není bez zají mavosti, že z Gläsbacky ve švédském Hallan du (vzdáleném přes zátoku Kattegat) známe bronzovou sochu, která patrně znázorňuje postavu s ptačí maskou. Ve výzdobě koňského postroje z Fogdarp v jihošvédském Skåne lze zase rozeznat dva muže s rohatými přilbami. Nejvýraznější rys obou přileb ale nesporně představují velké esovité rohy, které připomí nají rohy býka, respektive pratura.

Podle názoru odborníků helmy měly ritu ální funkci, sloužily tedy spíše po čas nábo ženských obřadů, nikoliv v bitevní vřavě. Vzhledem k tenkému plechu by svým nosite lům totiž poskytovaly jen mizivou obranu. Tuto hypotézu zřejmě potvrzuje i místo nále zu – rašeliniště a mokřady v Evropě doby bronzové často sloužily jako obětiště, na která se snášely dary bohům. Jedna přilba se při tom našla na tácu s popelem, což mohlo také souviset s určitým rituálem. Soudí se, že si lidé obětinami vyprošovali na bozích příznivé počasí a hojnou úrodu, v dobách dramatic kých změn klimatu také chtěli uchlácholit božský hněv. Dánské přilby předcházejí nálezům lidských těl z doby železné, které známe z rašelinišť v Británii, Irsku, Německu, Holandsku a Dánsku. Podle řady odborníků spolu oba druhy nálezů souvisejí – také lid ské oběti sloužily k usmíření bohů. Přesné důvody, které vedly naše dávné předky k podobnému počínání, se už nikdy nedozví me. Jisté zůstává pouze to, že po celém světě napříč epochami existuje celá řada obdobných votivních depozitů.

„Do kování mezi hřebenem a rohy se dalo zasadit peří, hřeben mohla zdobit kožešina“

Helmy zřejmě sloužily k rituálnímúčelům, jako součást zbroje by totižbyly poněkud nepraktické. V doběbronzové Evropané často snášelibohům obětní dary do mokřadů

Na místě nálezu přileb v Brøns Mose připomíná zásadní objev pamětní kámen

ObchOd v éře bronzu

Doba bronzová propojila národy – po obchodních cestách přitom putovalo nejen zboží, ale i znalosti a kultura, které měnily podobu světa

V ýroba bronzu se neobejde bez základních surovin – mědi a cínu. Měď patří k běžnějším kovům, najít její ložiska nepřed stavuje zvláštní nesnáz, zato cín se vyskytuje mnohem vzácněji. Významných zdrojů tohoto kovu znal starověký svět jen několik, navíc se nacházely daleko od sebe. Cínová ložiska v Cornwallu nebo Jü-nanu znamenala pro mezopotámské metalurgy cosi jako místo na Měsíci. Pokud se však bez bron zu nedokázali obejít, museli najít způsob, jak se k cínu dostat. Není divu, že národy doby bronzové vytvořily obchodní sítě napříč konti nenty a snažily se pouť žádaného zboží urych lit převratnými vynálezy.

Cesty Cínu

Bronz jako slitina mědi a cínu získal nejlepší vlastnosti obou složek. Kujnost mědi se v něm spojila s tvrdostí a nízkým bodem tání cínu. První známé kovové předměty doby bronzové se zřejmě zaměřily především na estetické kvality nového materiálu. Leštěný bronz se vyznačuje krásnou zlatavou barvou teplého odstínu, přitom je pevnější než měď i zlato. Mezi prvními kovovými artefakty tedy najde me především poháry a šperky, jejichž výroba vyžadovala poměrně malé množství cínu.

Když se z bronzu později začaly odlévat prestižní zbraně, ukázalo se, že jejich ostří předčí odolností kámen i měď. Vybavit armádu kvalitnější bronzovou výzbrojí už ovšem

vyžadovalo podstatně více cínu, než bylo obvykle dostupné. V Mezopotámii, kde doba bronzová začala, se cín téměř nevyskytoval. Archeologické doklady jeho těžby také prak ticky neexistují, neboť se zde pravděpodobně používal cínovec (kasiterit) rýžovaný z říčních náplavů podobně jako zlato a tento druh čin nosti nezanechává žádné hmotné stopy. Pokud tomu skutečně tak bylo, domácí zdroje cínu se velmi rychle vyčerpaly. Tehdejší mezopo támská společnost tedy stanula před úkolem nalézt vhodné náhradní řešení.

O rozsahu cínových dolů si dokážeme udě lat představu zásluhou vykopávek na místech typu íránské lokality Deh Hosein. Tamní důl, původem z druhého tisíciletí př. n. l., se

Konec doby bronzové

Muselo se přihodit něco strašného. Z někdejší rušné metropole, jejíž obyvatelé v míru pracovali, obchodo vali a oslavovali své bohy, zůstaly jen doutnající trosky. Mohutné stavby se zřítily, hory kamenů pohřbily ženy, děti i starce. Běsnící plameny nakonec překryly město vrstvou popela přes metr hlubokou, kterou zde za tři tisíciletí naleznou archeo logové. Podobné drama se mohlo mezi lety 1200–1150 př. n. l. odehrávat v kterémkoli z desítek sídel po celém východním Středomoří. Města se vylidnila, do mnohých se obyvatelé už nikdy nevrátili. Došlo ke kolapsu doby bronzové, ale co jej přesně zapříčinilo, nedokážeme dodnes říci.

Zničená města

V každém anatolském městě, které ve 12. sto letí př. n. l. nebylo pod kontrolou Asyřanů, archeologové narazili na podobnou destrukční vrstvu sestávající z popela a suti. Jedná se o doklad, že na místě došlo ke katastrofě a rozvratu. Chetité, kteří v Anatolii vládli po staletí, nebyli schopni destrukci zabrá nit. Sami totiž procházeli dlouhým obdobím úpadku, které skončilo vypálením a vylidně ním jejich hlavního města Chattušaše.

V téže době došlo ke zkáze velkých řec kých měst, ať šlo o Mykény, Tíryns, Pylos nebo Théby. Zde se populace soustředila kolem královských paláců, jejich zničení proto vypovídá o rozsahu zkázy v pev ninském Řecku. Některá města, například Mykény, v předchozím století utrpěla škody způsobené zemětřesením, ale zotavila se. Po událostech kolem roku 1190 př. n. l. však

zůstaly dřevěné trámy tamního paláce spá lené na popel a kamenné stěny se rozpadly. Také v Pylu se hliněné tabulky popsané line árním písmem B spekly v požárech, které pustošily palác. Některé záznamy se zmiňují o „pozorovatelích moře“, ale už se asi nikdy nedovíme, co pozorovali.

Maloasijská Trója (dnes leží na území Turecka) se dlouho považovala za legendární město – přežívala v historické paměti díky příběhu o slavné válce. Po objevu města se archeologům podařilo identifikovat mnoho vrstev tamního osídlení. Některé jsou odděle ny destrukčními mezivrstvami a jedna z nich, známá pod označením Trója VIIa, pochází právě z období, kdy došlo k útoku na město. Stále lze najít hroty šípů tam, kde zasáhly zdi, a spoustu nepohřbených koster obyvatel na místech, kde je zastihl požár nebo sesuv zdiva.

Známky výrazných společenských změn však badatelé mohou vysledovat i na mís tech, která se destrukci vyhnula. Aškelon v dnešním Izraeli zjevně přestal být egypt skou výspou a stal se domovem Pelištejců (u nás též Filištínů). Změnu dokládá převaha nové keramiky a příchod odlišného umělec kého stylu. Další pelištejská města z této doby nesou jasné stopy požárů.

Bohatým zdrojem pramenů ke kolapsu doby bronzové se stalo rušné obchodní město Ugarit na syrském pobřeží. Archeologové odkryli obrovské městské terasy, obrácené v beztvaré haldy, omítka pobořených stěn přitom byla spálená dočerna. Hromady popela a suti se navršily do dvoumetrové vrstvy, na ulicích se nacházely početné šípové hroty. Lidé, kteří ve městě žili, uprchli a už se nikdy nevrátili. Dokládají to soubory uschovaných cenností, pro něž si nikdo nepřišel.

Jak archeologům napověděla destrukční spálená vrstva, mnohá města doby bronzové čekal dramatický konec, byť není vždy jisté, co ho způsobilo

Z Ugaritu se dochovaly také tisíce rozluš těných textů, mnohé přitom pocházejí z doby těsně před zničením města, k němuž došlo mezi lety 1190 a 1185 př. n. l. Jeden je adre sován kyperskému králi a panovník Ugaritu v něm volá o pomoc: „Připluly nepřátelské lodě. Vypálili mé vesnice a napáchali v mé zemi

Města po celém Středomoří se obrátila v ruiny. Kdo nebo co přivodilo jejich zánik?

mnoho zla. Což nevíš, že všechny mé jednotky a vozy setrvávají v zemi Chetitů a že všechny mé lodě kotví v Lýkii? Země je ponechána napo spas. Věz, že nepřátelé, kteří připluli v sedmi lodích, nám způsobili velké škody.“

Do Ugaritu zamířila armáda z Karchemi še, pomoc však zřejmě přišla pozdě. Jeden

z posledních ugaritských dopisů říká: „Když tvůj posel dorazil, nalezl armádu poraženou a město vypleněno. Naše jídlo na mlatech sho řelo a vinice podlehly zkáze!“ Kdo způsobil destruktivní vlnu v tak velké části Blízkého východu? Kdo byli lidé na lodích? Dokázali zapříčinit konec doby bronzové?

nepřítel Z moře

Reliéfy v zádušním chrámu Ramesse III. v Medínit Habu oslavují faraonovo vítězství nad nepřáteli, kteří dopluli po moři. Odbor níci se již dlouhá léta snaží odhalit totožnost těchto záhadných nepřátel. Podle textů, které

Wiki New-York

Historical Society