ZEP2231 - U-Boot - německá ponorka Typ VII

Boveri and Co. GG UB 720/8, dále agregáty Garbe Lahmayer and Co. RP 137/c, nebo Sie mens-Schuckert GU 343/38-8. Výkony všech značek zůstávaly naprosto shodné.

„Velká ponorková esa jako Prien, Kretschmer a Schepke sloužili na třídě VIIC. Sloužili na tomto typu a nepřáli si převzít žádný nový větší člun.“ (Citát pochází z knihy Zehn Jahre und Zwanzig Tage, kterou Dönitz sepsal krátce po propuštění z věznice ve Špandavě. Zdá se, že pobyt za mřížemi negativně ovlivnil vel koadmirálovu paměť, protože na ponorkách třídy VIIC bojovala celá řada es, avšak Prien, Kretschmer a Schepke nikoli. Pozn. překl.)

U-96 zůstává patrně nejznámější ponorkou třídy VIIC, a to díky německému filmu Das Boot (ponorka) z roku 1981. Snímek vznikl podle stejnojmenného románu Lothara-Gün thera Buchheima a spojuje reálný základ s uměleckou fikcí. (Román a pozdější film způsobily na stránkách veteránského časo pisu Marineforum smršť nenávistných recen zí od bývalých ponorkových velitelů v čele s Karlem-Friedrichem Mertenem. Dlužno dodat, že alter ego románového hrdiny, kapitán Heinrich Lehmann-Willenbrock, proti knize nic nenamítal a na natáčení filmu se přijel i podívat. Pozn. překl.)

Třída VIIC/41

U-1093 až U-1100, U-1331 až U-1404, U-1417 až U-1500, U-1801 až U-2010, U-2301 až U-2320

V období 1940–1943 běžela produkce „sed miček“ asi deset měsíců. Během té doby zavedly loděnice výrobní systém prefabrikace části trupu, avšak zbytek – především vnitř ní zařízení a motory – se zhotovoval stále zdlouhavě. Všechno se muselo dostat dovnitř úzkými průlezy a smontovat na místě. Dělníci v docích pracovali 24 hodin denně, sedm dní v týdnu a dokázali měsíčně vyrobit maximál ně 24–26 člunů všech tříd, přičemž vrchnímu velení to pořád nestačilo. Zvýšení produkce

Jediný dochovaný exemplář U-995 třídy VIIC/41 – dnes muzejní loď v německém Laboe.

Ponorka třídy VII

Zadní vztlaková nádrž

Kormidla

Balastní nádrž č 1

Zadní trimovací nádrž

Vnější torpédový zásobník

Torpédová kompenzační nádrž č. 1

Hlavní rozvaděč

Dieselmotor

Elektromotor

Hlavní vzduchové potrubí

Záchranná bóje

Kuchyňka

Akumulátorový úsek č. 1

Ubikace poddůstojníků

Pomocné vypouštěcí a trimovací čerpadlo

Velitelská věž

Protiletadlové dělo

Pozorovací periskop

Útočný periskop

Palivová nádrž č. 1

Palivová nádrž č. 2

Poklop pro nakládání torpéd

Balastní nádrž č 3

Sklad ručních zbraní 1 Kormidla 2 Hloubková kormidla

Lodní vrtule

Elektromotor na levoboku

Elektromotor na pravoboku

Vzduchový kompresor (jen na pravoboku)

Dieselmotor na levoboku

Dieselmotor na pravoboku 9 Palivová nádrž na levoboku

Velitelské stanoviště

Kapitánova kajuta

Ubikace důstojníků

Kóje vrchního poddůstojníka

Záchranná bóje

Palubní 88mm dělo

Poklop pro nakládání torpéd

Akumulátorový úsek č. 2

Vnější torpédový zásobník

Ubikace posádky

Torpédové kompenzační nádrže č. 2 a  3

Přední trimovací nádrž

Kotevní naviják

Záporná vztlaková nádrž

Ubikace důstojníků a vrchního poddůstojníka

Přední torpédový úsek

Hlavní balastní nádrž a palivová nádrž č. 4

Pomocná palivová nádrž č 1

Pomocná palivová nádrž č 2

Nádrž s  pitnou vodou

Palivová nádrž č 1

Akumulátory

Prostor pro kotevní řetěz

Hloubková kormidla

Řezač protiponorkových sítí

Zaplavený prostor

Přední vztlaková nádrž

Řezač protiponorkových sítí

Hlavní balastní nádrž č 5

Příďová vztlaková nádrž

Hlavní balastní nádrž č 3

Palivová nádrž č 2

Sklad ručních zbraní

Akumulátory

Zásobovací „dojnice“

U-460 třídy XIV, určená k přepravě potravin a paliva pro jiné ponorky.

Když Spojené státy v prosinci 1941 vstou pily do války, jejich lodní doprava ještě dlouho klimbala v mírovém režimu. Díky tomu němečtí ponorkoví námořníci zaži li „druhé šťastné časy“. Operace u břehů USA nesla jméno Paukenschlag (čepobi tí – v německé armádě úder na buben oznamující večerku) a ponorkoví kapitáni jí říkali „americká střelecká sezóna“.

Dönitz americký vstup do války uchopil jako skvělou příležitost rozšířit boj o lodní tonáž. Protože ale „sedmičky“ neměly pro akce u severoamerického pobřeží patřičný operační dosah, sáhl po dálkových „devít kách“, přestože se hůř ovládaly a poma leji ponořovaly, takže byly zranitelnější. Kriegsmarine jich také méně provozovala. Proto se „sedmičky“ později k USA přece jen vydaly, přičemž spoléhaly na podporu pod mořských tankerů třídy XIV. Ty mohly díky své velikosti „klientům“ doplnit až 432 t paliva a potraviny z mrazicích boxů.

Hitlerovy U-Booty číhající u přístavů a na námořních trasách bylo to poslední, co Američané čekali. Lodní masakr začal 13. ledna 1942 a dvouletým bojem s Brity zocelení němečtí ponorkáři zjistili, jak je potápění plavidel zaoceánského nepřítele snadné. Erich Topp, jeden z nejúspěšnějších kapitánů, vzpomínal:

„V porovnání s bojem v Atlantském oceánu se útoky na americké lodě podobaly střílení zajíců. Byla to snadná záležitost.“

V prvním týdnu ponorky zničily deset cílů. Jedna z nich se u New Yorku dostala tak blíz ko k pobřeží, že posádka pozorovala světlo mety aut projíždějících po silnici k Brooklyn skému mostu. S operacemi poblíž měst, ba i námořních základen neměly posádky žádné potíže. Každý kapitán měl přísně tajnou pří ručku s mapovým vyobrazením lodních tras, přístavů a informacemi o přílivu a odlivu, což usnadnilo plánování nájezdů na kon krétní oblasti, v nichž čluny hledaly kořist. A nacházely ji. Dönitz napsal: „Americká obrana se ukázala jako slabá; na druhé straně ponorkoví kapitáni byli velmi zku šení a dokázali operovat blízko pobřeží. Tam byla doprava hustá a v ýsledky skvělé. Velitel ství ponorek vyslalo do amerických vod všechny dostupné čluny, aby příznivé situace využily. Samozřejmě jsme nečekali, že tak příznivý stav potrvá věčně. Jenže trval.“

Třebaže Spojené státy na útoky nebyly při praveny, vláda občany ujišťovala, že má řádění U-Bootů pod kontrolou. Ulice zapl nily náborové plakáty se statným americ kým námořníkem držícím hlubinnou nálož se slovy: „Ponorka nalezena, ať si to užije.“ Ve skutečnosti Američané nepotopili vůbec nic, ale naopak – ponorné čluny se neda ly zastavit a kolem východního pobřeží nákladní dopravu dál doslova devastovaly. (Na zničení prvního U-Bootu si Američané museli počkat až do 14. dubna 1942, kdy torpédoborec Roper zlikvidoval U-85. Pozn. překl.) Lodě se navzdory nebezpečí dál pla vily podél rozsvícených navigačních světel a jejich posádky komunikovaly vysílačka mi v otevřené řeči, takže němečtí kapitáni své cíle hledali opravdu snadno. Celkově vzato, ponorky v blízkosti USA potopily přes 400 lodí a americkému námořnictvu uštěd řily nejtěžší porážku v dějinách.

Dönitz s německou poli tickou elitou však podcenili rostoucí sílu amerického prů myslu. V květnu 1943 – ponor káři ho nazvali „černým májem“ – putovalo ke dnu 41 ponorek. Ztráty, které dřív dosahovaly asi 13 %, se zvýšily na 30 % a později na rovných 50 %. Ponorkovým loďstvem cloumala morální krize, zvlášť když ztráty nepřicházely jen v konvojových bitvách, ale prakticky kdekoli. Žádná oblast Atlantiku nezůstala bezpečná, všude mohlo dojít k odha lení U-Bootů letadly ve dne i v noci. Pod zvláštním dozo rem piloti drželi především přístupy do Biskajského zálivu. Právě tam byly ztráty nejvyšší. Dönitz uvedl:

„Za těchto okolností se už neda ly provádět hromadné útoky na konvoje. Dosud příznivé podmín ky se kvůli Američanům změnily a úspěchů výrazně ubylo.“

Neozbrojený, osaměle plující tanker Dixie Arrow torpédovala 26. břez na 1942 na mělčinách Diamond Shoals u Severní Karolíny U-71 třídy VIIC. Loď se potápěla dvě hodiny a z 33 členů posádky rovná třetina zahynula. Celkem „jedna sedmdesátka“ poslala ke dnu pět britských, ame rických a norských lodí (38 894 t).

V roce 1943 vyzvala Kanada veřejnost ke koupi válečných dluhopisů. Získané finance šly na výrobu protiponorkových hlubinných náloží.

Posádka „sedmičky“ U-586 při vstupu do služby 4. září 1941. Člun vyplul na 13 bojových misí a tvořil součást deseti vlčích smeček. Potopil dvě lodě (12 716 t), než ho 5. července 1944 u francouzského Toulonu zničil americký bombardér B-24 Liberator.

Každý námořník měl na U-Bootu svou roli, k těm hlavním patřily:

Komandant (velící důstojník). Ponorce obvykle velel důstojník s hodností nadporu čík, kapitánporučík nebo korvetní kapitán. Šlo o jediného muže na palubě, kterému se mohlo říkat „kapitán“ nebo „velitel“. Na něm a na jeho rozhodnutích zále želo, zda jeho muži přežijí, nebo ne. Mužstvo se s velitelem často ztotožňovalo, a pokud obdržel vyznamenání, námořníci cítili, že tak trochu patří i jim.

Oblíbenou kratochvíli ponorkářů představovalo rozesílání fotografií rodině a přátelům. Šlo také o vzkaz „jsem stále naživu“.

Erste Wachoffizier (první stráž ní důstojník, zástupce velitele). V pořadí druhý nejvyšší, často se mu říkalo „číslo jedna“. Pokud velitel onemocněl nebo zemřel, přebíral velení. K hlavním povin nostem patřila odpovědnost za první směnu hlídek na můstku a zbraňové systémy, při hladino vém útoku zaměřoval torpéda.

Rodiče padlých často vyráběli smuteční oznámení a rozesílali je přátelům a příbuzným. Zde parte dvacetiletého námořníka první třídy Jacoba Schmutzera z Guglödu, bavorské obce u českých hranic. Do Kriegsmarine vstoupil v roce 1939 jako šestnáctiletý a sloužil na „sedmičce“ U-359, kterou 26. července 1943 zlikvidoval nedaleko Santo Dominga na Haiti americký hydroplán Martin PMB Mariner. Jeho parte ovšem uvádí datum úmrtí 8. srpna. Rozdíl je dán skutečným potopením a uznáním ponorky jako „nezvěstné“. Na parte stojí:

„Má obětní smrt za vlast je čestná, dala mi vavřínový věnec, který mi na hlavu vložil anděl.“

Zweiter Wachoffizier (druhý strážní důstojník). Odpovídal za druhou směnu hlídek a protiletadlové zbraně. Dohlížel rovněž na vysílačku a ubikace.

Dritte Wachoffizier (třetí strážní důstojník, navigátor). Velící důstojník kormidelníků, odpovídal za všechny navigační práce. L eitender Ingenieur (hlavní inženýr). Ručil za správnou obsluhu a údržbu všech mechanických systémů včetně motorů a akumulátorů. Právě na jeho bedra padala povinnost za zničení U-Bootu, pokud utrpěl v boji poškození a posádka jej musela opustit. Díky tomu mnoho hlavních inženýrů zkázu plavidla nepřežilo. Šéfinženýr odpovídal také za příjem a rozmístění zásob.

Obersteurmann (vrchní kormidelník).

Ob erbootsmaat (čtvrtý strážní důstojník).

Dieselmaschinist (hlavní dieselový strojník).

Elektromaschinist (hlavní elektromotorový důstojník).

Torpédisté a dělostřelci:

Mechanikermaat (torpédový poddůstojník) a Mechaniker (torpédista) zodpovídali za údržbu torpéd.

Maschinisten (strojníci) a  Obermaschinist (vrchní strojník) měli na starost bezproblémový chod motorů.

Funk personal (radiooperátoři) pracovali s rádiovými přístroji a obsluhovali hydrofon.

Oberfunkmeister (vrchní rádiový poddůstojník). Funkmaat (rádiový poddůstojník). Funkgast (rádiový operátor).

Obersteurmann (hlavní loďmistr/bocman) odpovídal za posádku a kázeň.

Námořníci:

Seemnisches personal (palubní mužstvo). Technisches personal (techničtí pracovníci). Zentrale personal (pracovníci v řídicí místnosti).

Artilleriemechaniker personal (dělostřelci). Koch (kuchař).

Ubikace a životní podmínky „Horko. Zápach oleje. Hlava plná výfukových plynů. Cítím se jako Jonáš v útrobách nějakého obrovského korýše, jehož zranitelné části jsou

Na hlídce. Perokresba neznámého německého umělce.

Wolfgang Willrich (1897–1948) jako válečný propagandistický malíř působil u různých jednotek. V roce 1939 vytvořil několik portrétů ponorkářů, například tohoto neznámého hlavního inženýra.