Trading in the Zone – Tajemství úspěchu na burzovních trzích

Obsah Předmluva ............................................................................................................ 9 Slovo úvodem .................................................................................................... 11 Poděkování......................................................................................................... 19

1. Kapitola ................................................................................................21 Cesta k úspěchu: fundamentální, technická, nebo duševní analýza?

2. Kapitola ................................................................................................33 Lákadla (a úskalí) obchodování 3. Kapitola ................................................................................................46 Přijetí zodpovědnosti 4. Kapitola ................................................................................................65 Konzistence jako stav mysli 5. Kapitola ................................................................................................75 Dynamika vnímání 6. Kapitola ................................................................................................91 Hledisko trhu 7. Kapitola ..............................................................................................101 Obchodníkova výhoda: Myšlení v pravděpodobnostech 8. Kapitola ..............................................................................................119 Práce s přesvědčením 9. Kapitola ..............................................................................................129 Povaha přesvědčení 10. Kapitola ............................................................................................139 Jak přesvědčení ovlivňuje obchodování 11. Kapitola ............................................................................................155 Myslet jako obchodník Závěrečná poznámka ....................................................................................... 179 Průzkum postoje............................................................................................... 181 7

Předmluva

Býčí trh v akciích znamenal i býčí trh publikací, zabývajících se tím, jak na nich vydělat. Tradingová scéna byla zahlcena nápady – některé byly dobré a jiné špatné, některé byly originální a jiné pouze vykrádaly předchozí práce. Občas se ale stane, že určitý spisovatel přijde s něčím, co ho vydělí z davu, s něčím výjimečným. Jedním z takových spisovatelů je Mark Douglas. Jeho kniha Trading in the Zone představuje roky výzkumu a rozjímání – celoživotní dílo, které je pro nás, profesionální obchodníky, klenotem.

Trading in the Zone je hloubkovou studií výzev, kterým se musíme postavit, rozhodneme-li se začít s obchodováním. Pro začátečníka představuje jedinou výzvu, zjistit, jak vydělat peníze.

Jakmile takový začátečník zjistí, že tipy, rady brokerů a další způsoby, jak ospravedlnit nákup či prodej nefungují vždycky, pochopí, že si buď musí koupit nějakou obchodní strategii, nebo ji sám vyvinout. Potom už by snad obchodování mělo být jednoduché, ne? Stačí se držet pravidel a peníze vám samy spadnou do klína. v tomto bodě, ne-li dříve, začátečník zjistí, že obchodování může být velmi snadno extrémně frustrující.

Tato zkušenost vede k tomu, že statisticky 95% obchodníků přijde o všechny peníze během prvního roku obchodování. S akciemi je tomu podobně – analytici poukazují na to, že většina obchodníků s akciemi selhává i v provedení jednoduchého scénáře nakoupení a podržení investice.

Proč se lidem, kteří jsou jinak extrémně úspěšní, nedaří, co se týče obchodu? Rodí se snad člověk obchodníkem? Mark Douglas říká, že ne. Nezbytné je podle něj získat obchodnickou mysl. Zní to

9

10

PŘEDMLUVA

jednoduše, ale ve skutečnosti je obchodnická mysl zcela odlišná od všeho, s čím se setkáváme v běžném životě.

95% neúspěšnost dává smysl, uvážíte-li, že v běžném životě využíváme naučených schopností a že schopnosti, které používáme k získání dobrých známek ve škole, kariérnímu postupu a interakci s ostatními lidmi, schopnosti, které si sebou máme nosit celý život, jsou pro obchodování zcela nevhodné. Obchodníci se, jak zjistíme, musí naučit myslet v pravděpodobnostech a vzdát se všech schopností, které využíváme v jiných oblastech našich životů. V Trading in the Zone nám Mark Douglas říká, jak na to.

Podařilo se mu dát dohromady velmi cennou knihu. Zdrojem mu byly jeho osobní zkušenosti – zkušenosti obchodníka, obchodního poradce, autora a lektora v oblasti obchodní psychologie.

Jaké je mé doporučení? Užijte si Douglasovo Trading in the Zone a během toho rozviňte svou obchodnickou mysl.

Slovo úvodem

Cílem všech obchodníků je pravidelný profit, a přesto ho málokdo dosáhne. Kde se bere to malé procento těch, kteří jsou úspěšní pořád? Z mého pohledu je hlavním určujícím faktorem psychologie – vítězové myslí jinak, než ostatní. Začal jsem s obchodováním v roce 1978. V té době jsem spravoval fond na předměstí Detroitu.

Měl jsem za sebou velmi úspěšnou kariéru a myslel jsem, že tento úspěch snadno přenesu i do světa obchodu. Bohužel jsem ale zjistil, že to není tak snadné.

V roce 1981 jsem už byl svou neschopností vedle běžného zaměstnání efektivně obchodovat zcela znechucen a přestěhoval jsem se do Chicaga za prací brokera v Merill Lynch a Chicago Board of Trade. Jak se mi vedlo tam? Během devíti měsíců od přestěhování jsem přišel téměř o všechno. Tato situace byla způsobena jak mými obchodními aktivitami, tak mým nákladným životním stylem. Z těchto ranných obchodních zkušeností jsem se o sobě dozvěděl spoustu věcí, stejně jako o psychologii obchodování jako takové. Výsledkem toho jsem v roce 1982 začal psát svou první knihu – Disciplinovaný trader.

Když jsem s tímto projektem začal, neměl jsem nejmenší ponětí, jak obtížné je srozumitelně a kompaktně sdělit něco, čemu sám rozumím. Myslel jsem si, že je to práce, kterou smáznu za něco mezi šesti a devíti měsíci. Trvalo sedm a půl roku, než byla v roce 1990 konečně vydána nakladatelstvím Prentice Hall. V roce 1983 jsem opustil Merill Lynch, abych si založil konzultační firmu Trading Behavior Dynamics, ve které dodnes rozvíjím a vedu semináře o obchodní psychologii a všeobecně funguji jako někdo, komu se říká trading coach. Mám za sebou nespočet prezentací pro obchod-

11

12

SLOVO ÚVODEM

ní společnosti, clearingové společnosti, brokerské firmy, banky a investiční konference po celém světě.

Osobně, z očí do očí, jsem pracoval s téměř všemi typy obchodníků, které si dovedete představit, včetně největších parketových obchodníků, opčních specialistů a CTA, stejně jako úplných nováčků. Posledních sedmnáct let jsem strávil podrobným rozborem psychologické dynamiky obchodování, abych mohl vyvinout efektivnější metody pro její pochopení a „naučení“ úspěchu.

Zjistil jsem, že na nejzákladnější úrovni existuje problém toho, jakým způsobem myslíme. V našich myslích je cosi inherentního, co si příliš nerozumí s charakteristikami, které trhy vykazují. Obchodníci, kteří mají ve své obchody důvěru, kteří si věří, že dokážou bez zaváhání udělat to co je třeba, jsou také obchodníci, kteří uspějí. Nebojí se nepředvídatelného pohybu trhu. Učí se soustředit na informace, které představují šanci k profitu, místo informací, které potvrzují obavy. Přestože to může znít komplikovaně, ve výsledku se jedná jen o to naučit se věřit tomu, že: 1) nemusíte vědět, co se stane, abyste mohli profitovat; 2) může se stát cokoliv a 3) každý moment je unikátní a jeho výsledkem je tedy unikátní zkušenost.

Obchod buď funguje, nebo ne. V každém případě zkrátka počkáte na další výhodu a opakujete celý proces znovu. Tímto metodickým, nenáhodným způsobem, sami zjistíte, co funguje a co ne. A, což je neméně důležité, rozvinete důvěru v to, že sami sebe v neomezeném prostředí, jakým trhy jsou, nepoškodíte.

Většina obchodníků nevěří tomu, že jejich problémy způsobuje, jak o obchodování smýšlí nebo lépe, jak smýšlí, když zrovna obchodují. Ve své první knize, Disciplinovaný trader, jsem identifikoval problémy, s jakými se z duševního hlediska obchodník setkává a vybudoval filosofickou strukturu pro pochopení toho, jak tyto problémy fungují a jaká je jejich povaha.

Při psaní Trading in the Zone jsem si vytyčil pět hlavních cílů: Dokázat obchodníkovi, že rozsáhlejší nebo lepší tržní analýza není řešením obchodních problémů nebo nedostatku konzistentních výsledků.

SLOVO ÚVODEM

13

Přesvědčit obchodníka, že výsledky určuje přístup a „stav mysli“.

Poskytnout obchodníkovi specifická přesvědčení a specifické přístupy, nutné k vybudování vítězné mysli, to jest naučit se myslet v pravděpodobnostech.

Popsat mnoho konfliktů, rozporů a paradoxů v myšlení, které způsobují to, že je obvyklý obchodník přesvědčen, že myslí v pravděpodobnostech, přestože tomu tak není.

Provést obchodníka procesem integrace strategií myšlení do duševního systému na funkční úrovni.

(Poznámka: Donedávna představovali většinu obchodníků muži a vítám to, že naše řady se rozšiřují o více a více žen. Abych se vyhnul zmatení, používám v celé knize mužského rodu, referuji-li k obchodníkovi. Tímto se nesnažím nijak reflektovat příklon k silnějšímu pohlaví.)

Trading in the Zone představuje seriózní psychologický přístup k procesu, na jehož konci by měl stát úspěšný obchodník.

Nenabízím obchodní systém; snažím se ukázat, jaký druh myšlení je k úspěšnému obchodování nezbytný. Předpokládám, že už nějaký vlastní systém, vlastní výhodu máte. Naučte se této výhodě věřit. Výhoda znamená, že existuje vyšší pravděpodobnost jednoho výsledku, než druhého. Čím větší bude vaše důvěra v něj, tím snáze budete provádět obchody. Tato kniha je navržena tak, aby vám poskytla náhled jak do povahy vlastní, tak do povahy obchodování, které by se tak mělo stát věcí stejně jednoduchou prostou a nestresující, jako je pozorování trhu bez vlastní účasti.

Abyste poznali, jak dobře dokážete „myslet jako obchodník“, vyplňte následující dotazník. Neexistují žádné správné ani špatné odpovědi.

Vaše odpovědí jsou ukazateli toho, nakolik vaše současná duševní struktura odpovídá způsobu, jakým se musíte naučit myslet pro co nejefektivnější obchodování.

1. Kapitola

Cesta k úspěchu: fundamentální, technická, nebo duševní analýza?

NA POČÁTKU: FUNDAMENTÁLNÍ ANALÝZA Pamatuje si někdo z vás dobu, kdy byla fundamentální analýza jediným „skutečným“, respektive „správným“ způsobem, jak přistupovat k tradingu? Když jsem v roce 1978 začínal, využívala technické analýzy jen hrstka obchodníků, považovaná za zbytek tržní komunity za přinejmenším blázny. Jakkoliv to může znít neuvěřitelně, není to tak dávno, co byla technická analýza Wall Streetem a většinou fondů a finančních institucí považována za jakési mystické čáry.

Dnes je samozřejmě opak pravdou. Téměř všichni zkušení obchodníci využívají nějaké technické analýzy k formulaci obchodní strategie. Mimo menší izolované skupinky v akademických kruzích je „čistá“ fundamentální analýza téměř mrtvá. Co tento drastický posun způsobilo? Jsem si jist, že nikoho nepřekvapí, že odpověď na tuto otázku je velmi prostá: peníze! Problémem formulace obchodních rozhodnutí na základě striktně fundamentální perspektivy je vrozená nemožnost vydělávat peníze souvisle.

Pro ty, kteří s fundamentální analýzou nejsou obeznámeni, jí krátce představím. Fundamentální analýza se pokouší zvážit všechny proměnné, které mohou narušit relativní rovnováhu či nerovnováhu mezi nabídkou a potenciální poptávkou jakékoliv akcie, komodity nebo finančního instrumentu. Analytik pak budoucí cenu zjišťuje primárně matematicky zpracováním významu rozličných faktorů (úroků atd.).

Problém těchto modelů je v tom, že zřídka (pokud vůbec) započítávají jako proměnné i ostatní obchodníky. Cenami hýbou lidé,

21

22

1. CESTA K ÚSPĚCHU: FUNDAMENTÁLNÍ, TECHNICKÁ, NEBO DUŠEVNÍ ANALÝZA?

vyjadřující svá přesvědčení a očekávání, nikoliv modely. Fakt, že model logicky zpracovává předpoklad budoucnosti, je k ničemu, pakliže tento model drtivá většina obchodníků ignoruje.

Mnozí obchodníci, kteří dramaticky hýbou cenami, zvláště na parketech s komoditami, nemají zpravidla nejmenší ponětí o nabídce a poptávce, které by tyto ceny měly ovlivňovat. Navíc je většina jejich obchodních aktivit řízena emočními faktory, které se pohybujíc zcela mimo fundamentální model. Jinými slovy lidé, kteří obchodují (a následně hýbou cenami), nejednají vždy racionálně.

Fundamentální analýza sice může ve výsledku správně určit budoucí cenu, avšak mezitím u ní dojde k takovým posunům, že je velmi obtížné, ne-li nemožné, něco vyobchodovat.

POSUN K TECHNICKÉ ANALÝZE Technická analýza existovala od dob organizovaných trhů ve formě burzy. Jako užitečná pomůcka byla ale přijata až na přelomu 70. A 80. let. Zde je to, co tržní mainstreamová komunita dlouho ignorovala: Tržního obchodování se v určitý den, týden či měsíc účastní určité omezené množství obchodníků. Mnozí z nich v pokusu vydělat opakují pořád dokola to samé. Jinými slovy se u jednotlivců rozvíjí vzorce chování a u skupin složených z jednotlivců, kteří se navzájem pravidelně ovlivňují, kolektivní vzorce chování. Tyto vzorce lze vypozorovat a změřit – opakují se totiž se statistickou spolehlivostí.

Technická analýza jako metoda organizuje kolektivní chování do identifikovatelných vzorců, ze kterých lze vyvodit indikace zvýšené pravděpodobnosti toho, že se stane jedna věc namísto druhé.

Z určitého pohledu technická analýza nabízí náhled do mysli trhu.

Podle vzorců, které už jsme někdy viděli, můžeme odhadnout, co se bude dít dál.

Jako metoda odhadu budoucího pohybu cen se technická analýza ukázala mnohem spolehlivější, než fundamentální. Soustředí se na to, co trh dělá teď v porovnání s tím, co dělal v minulosti, místo toho, aby se pokoušela o racionální a logický propočet toho, co by dělat měl. Fundamentální analýza vytváří propast mezi tím, co by se mělo dít a co se opravdu děje. Tento rozpor značně ztěžu-

1. CESTA

K ÚSPĚCHU: FUNDAMENTÁLNÍ, TECHNICKÁ, NEBO

DUŠEVNÍ ANALÝZA?

23

je cokoliv kromě dlouhodobých předpokladů, se kterými se velmi těžko pracuje i v případě, že jsou správné.

Naproti tomu analýza technická tuto propast nejen překonává, ale také obchodníkovi umožňuje využít de facto neomezené množství možností. Zaměřuje se na opakující se vzorce chování, které mohou zahrnovat dny, týdny, roky a cokoliv mezi tím. Jinými slovy technická analýza proměňuje trh v souvislý proud příležitostí k tomu, aby se člověk obohatil.

POSUN K DUŠEVNÍ ANALÝZE Proč se čím dál tím větší část obchodní komunity přesunuje z technické analýzy na analýzu duševní, zkoumající jejich soukromou obchodní psychologii, když prvně zmíněná funguje tak dobře?

Pokud hledáte odpověď, zeptejte se sami sebe, proč jste si koupili tuto knihu. Nejpravděpodobnějším důvodem bylo to, že jste nebyli spokojeni s rozporem mezi tím, co vnímáte jako neomezený potenciál a s čím skončíte. V tom je totiž problém technické analýzy (chceme-li tomu říkat problém). Jakmile se vám podaří rozeznat vzorce a číst trh, spatříte před sebou neomezené možnosti k profitu. Jak už ale asi víte z vlastní zkušenosti, i mezi tím, co o trzích víte, a vaší schopností tuto vědomost proměnit v souvislé profity, existuje propast.

Jen si vzpomeňte na to, kolikrát jste se podívali na diagramy cen a řekli jste si „Hmm, vypadá to, že trh jde nahoru (nebo dolů),“ a to, co jste si mysleli, že se stane, se skutečně stalo. Jenže vy jste neudělali nic kromě toho, že jste rozmrzele počítali, kolik jste si mohli vydělat.

Mezi předpovědí toho, co se stane (a rozjímáním nad tím, kolik peněz se z toho dalo dostat) a vlastním vstoupením a vystoupením z obchodu je velký rozdíl. Tomuto a jemu podobným rozdílům říkám „psychologická propast“, jejíž překonání je jednou z nejtěžších součástí úspěšného obchodování. Otázka ale zní: lze se stát v obchodování mistrem? Je možné obchodovat se stejnou lehkostí, s jakou trh pozorujeme a odhadujeme, netýká-li se nás? Nejenže je odpověď jedno velké „ANO“, ale je to také přesně to, co vám tato kniha má dát – pochopení vás samých a náhled do povahy

24

1. CESTA K ÚSPĚCHU: FUNDAMENTÁLNÍ, TECHNICKÁ, NEBO DUŠEVNÍ ANALÝZA?

obchodování, které by se mělo stát stejně jednoduchým, prostým a nestresujícím, jako je jeho nezúčastněné pozorování.

Může se to zdát jako velmi náročný, dokonce nemožný, cíl. Ale není. Existují lidé, kteří se v obchodování stali takovými mistry, že propast mezi dostupnými možnostmi a vlastním výkonem překonali. Jak ale asi očekáváte, je jich v porovnání s obchodníky, kterým se to nepovedlo, minimum.

Rozdíly mezi těmito dvěma skupinami obchodníků (těmi, co souvisle vyhrávají a všemi ostatními) je stejný, jako mezi Zemí a měsícem. Zemi a měsíc spojuje to, že jsou to oboje kosmická tělesa existující ve stejném solárním systému. Jinak jsou ale odlišná jako noc a den. Stejně tak každého, kdo vstoupí do obchodu, můžeme sice označit za obchodníka, ale porovnáme-li jeho charakteristiky s charakteristikami té trošky vítězů, najdeme i zde propastné rozdíly.

Jestliže cesta na měsíc představuje souvislý obchodní úspěch, pak jí můžeme označit za možnou. Je extrémně těžká a podařila se jen několika málo lidem. Ze Země měsíc vídáme obvykle každou noc a zdá se nám být tak blízko, že by se stačilo natáhnout, abychom se ho dotkli. Úspěšné obchodování nám připadá stejně. V jakýkoliv daný den, týden či měsíc trhy nabízejí nezměrné množství peněz všem, kdo se na nich pokusí obchodovat. Jelikož jsou v neustálém pohybu, zdá se tato příležitost velmi reálná a zdánlivě snadno dosažitelná.

Slovo „zdánlivě“ ale představuje významný rozdíl mezi již zmíněnými dvěma druhy obchodníků. Pro ty, kteří se naučili obchodovat konzistentně, kteří se dostali přes to, čemu říkám „práh konzistence“, jsou peníze nejen v dosahu; jsou de facto v jejich moci. Někteří z vás toto prohlášení budou považovat za šokující či neuvěřitelné, ale je to tak. Existují sice určitá omezení, ale z větší části se peníze na účty těchto obchodníků přesunují s takovou lehkostí, že je to až neskutečné.

Pro obchodníky, kteří práh konzistence nepřekročili, je slovo „zdánlivě“ přesně tím, co bychom od něj čekali. Konzistence a úspěch se jim zdá být na dosah ruky – než jim unikne a rozplyne se, dokola a dokola. Jediné, co je v této skupině konzistentní, je emoční bolest. Jistě, má své momenty radosti, ale bez nadsázky lze říct, že většinu času se nachází ve stavu strachu, frustrace, úzkosti, zklamání, lítosti a pocitu zrady. Co tyto dvě skupiny obchodní-

1. CESTA

K ÚSPĚCHU: FUNDAMENTÁLNÍ, TECHNICKÁ, NEBO

DUŠEVNÍ ANALÝZA?

25

ků odlišuje? Je to inteligence? Jsou lidé, kteří souvisle vydělávají, prostě chytřejší, než všichni ostatní? Pracují tvrději? Jsou lepšími analytiky? Používají lepší obchodní systémy? Mají nějakou vrozenou schopnost, která pro ně dělá obchodování procházkou v růžové zahradě?

Všechny tyto možnosti zní pravděpodobně, ale jen do té doby, než si povšimnete, že lidé, které trh připravil o všechno, jsou často jedni z nejchytřejších a nejšikovnějších. Největší skupinu tratících tvoří doktoři, právníci, inženýři, vědci, ředitelé a podnikatelé.

Nejúspěšnější tržní analytici jsou často nejhorší obchodníci. Inteligence a kvalitní analýza k úspěchu určitě přispívají, ale nejedná se o faktory, které by vítěze definitivně odlišovaly. Když to tedy není analýza ani inteligence, co je to?

Protože jsem pracoval jak s nejlepšími, tak nejhoršími obchodníky, kteří se na trhu pohybují, a že jsem často těm nejhorším pomohl stát se těmi nejlepšími, můžu bez váhání říct, že pro konzistentní úspěch existují specifické důvody.

Kdybych měl vybrat jeden jediný, řekl bych, že je to způsob, jakým úspěšní obchodníci přemýšlí – je prostě jiný. Vím, nezní to příliš vznešeně, ale když se nad tím, co to znamená „myslet jinak“ zamyslíte, možná se sami podivíte.

Do určité míry každý myslíme jinak. Nemusíme si toho však být vždycky vědomi; zpočátku je přirozené předpokládat, že ostatní sdílí naše názory a interpretace událostí. Tento předpoklad je platný pouze do doby, než najdeme zásadní rozdíl mezi tím, jak něco vnímáme my a jak to vnímají ostatní. Kromě našich fyzických rysů je to právě naše myšlení, co nás odlišuje. Vraťme se k obchodu. Čím se liší způsob myšlení nejlepších obchodníků od těch, co se potácejí od prohry k prohře? Přestože můžeme trh popsat jako nevyčerpatelný zdroj příležitostí, vystavuje jednotlivce extrémně nepřátelským psychologickým podmínkám. V určitém bodě všichni obchodníci zjistí, co by mohlo indikovat příležitost. Identifikace příležitosti k nákupu či prodeji ale ještě neznamená, že byste se naučili myslet jako obchodníci.

Určující charakteristika, které konzistentní vítěze odděluje od všech ostatních, je tato: vítězi dosáhli duševního stavu – unikátní kombinace postojů – který jim umožňuje zůstat disciplinovanými, soustředěnými a hlavně, sebevědomými, navzdory nepřízni-

26

1. CESTA K ÚSPĚCHU: FUNDAMENTÁLNÍ, TECHNICKÁ, NEBO DUŠEVNÍ ANALÝZA?

vým podmínkám. Výsledkem toho nepropadají obvyklým obavám a obchodním chybám, které trápí všechny ostatní. Každý, kdo obchoduje, se o trhu něco naučí; velmi málo obchodníků se ale naučí tomu, co je nezbytné pro souvislý profit. Stejně jako když se učíme odpálit golfový nebo tenisový míček, konzistence úspěchu záleží na přístupu. Obchodníci, kteří se přes „práh konzistence“ dostali, se zpravidla museli setkat se spoustou bolesti (jak emoční, tak finanční), než se jim podařilo zaujmout postoj, který jím umožnil v tržním prostředí efektivně obchodovat. Výjimky zde tvoří zpravidla jenom ti, kteří se narodili do obchodnické rodiny a na začátku své kariéry byli vedeni někým, kdo obchodování dobře rozuměl a hlavně věděl, jak své porozumění předat.

Proč jsou mezi obchodníky emoční bolesti a finanční pohromy tak časté? Jednoduchá odpověď by byla, že neměli takové štěstí, aby je na začátku někdo vedl.

Pravé důvody jsou ale hlubší. Posledních sedmnáct let jsem strávil rozborem psychologické dynamiky obchodování, abych mohl vyvinout efektivní metody výuky principu úspěchu. Co jsem objevil, bylo to, že obchodování je balík myšlenkových paradoxů a rozporů, které úspěch extrémně ztěžují. Kdybych měl dokonce vybrat jedno slovo, kterým bych povahu obchodování popsal, bylo by to asi opravdu „paradoxní“.

(Podle slovníku je paradox něco, co nese rozporuplné charakteristiky či je v rozporu s tím, co je obecně uznáváno za logické.)

Finanční a emoční pohromy jsou mezi obchodníky tak časté proto, že perspektivy, postoje a principy, které v normálním životě dávají smysl a skvěle fungují, mají na trhu opačný efekt. Prostě nefungují. Většina obchodníků tak nevědomky začíná kariéru s absolutním nedostatkem porozumění trhu a tomu, co to znamená být obchodník, jaké schopnosti to vyžaduje a do jaké hloubky je třeba je rozvíjet.

Tady je jeden příklad toho, o čem mluvím: obchodování je nezbytně riskantní. Co vím, žádný obchod nemá jistý výsledek; tudíž vždycky existuje možnost prohrát a tratit. Vstoupíte-li tedy do obchodu, riskujete? Ač tak může znít, tato otázka není žádný chyták.

Logická odpověď je zjevně „ano“. Jestliže se účastním aktivity, která v sobě nese risk, riskuji. Takový předpoklad je rozumný

1. CESTA

K ÚSPĚCHU: FUNDAMENTÁLNÍ, TECHNICKÁ, NEBO

DUŠEVNÍ ANALÝZA?

27

a obchodníci jsou často pyšni na to, že nad sebou mohou přemýšlet jako nad lidmi, kteří riskují. Problém je v tom, že tento předpoklad nemůže být vzdálenější skutečnosti. Jistěže, každý obchodník riskuje, když vstupuje do obchodu, ale to ještě neznamená, že tento risk dobrovolně přijímá. Jinými slovy všechny obchody jsou riskantní, neboť jejich výsledky jsou pravděpodobné, nikdy jisté.

Ale věří obchodníci tomu, že riskují, když vstupují do obchodu?

Přijali nevypočitatelnost jeho výsledku? a hlavně, přijali možné následky?

Odpověď je jasné „ne“! Většina obchodníků nemá nejmenší představu, co to vlastně znamená riskovat tak, jak riskují úspěšní obchodníci. Ti nejlepší nejenže riskují, ale také se naučili tento risk přijmout za svůj. Mezi předpokladem, že riskujete, protože obchodujete, a plným přijetím nezbytného obchodního risku je obrovský psychologický rozdíl.

Plné přijetí risku má dalekosáhlý vliv na váš výkon. Nejlepší obchodníci umí vstoupit do obchodu bez sebemenšího zaváhání nebo konfliktu, a stejně tak bez konfliktu či zaváhání uznat, že se nepovedl. Dokážou vystoupit z obchodu – byť ztrátového – bez sebemenšího emočního nepohodlí. Jinými slovy risk, který sebou obchod přináší, nijak nenarušuje jejich disciplínu, soustředěnost či sebevědomí. Jestliže neumíte obchodovat bez emočního nepohodlí (přesněji strachu), pak jste se nenaučili přijmout nezbytný risk obchodování. To je velký problém, jelikož do míry, do jaké jste ho nepřijali, se mu budete snažit vyhýbat. A vyhýbání se něčemu, čemu se vyhnout nedá, má samozřejmě katastrofické následky v oblasti úspěchu.

Naučit se doopravdy přijmout risk v jakékoliv aktivitě je těžké, ale co se týče obchodování a toho, co je v sázce, je to těžké extrémně. Čeho se obecně nejvíc bojíme (kromě smrti a veřejného projevu)?

Vrchol žebříčku určitě zabírá to, že se budeme mýlit a že přijdeme o peníze. Přiznat chybu a tratit může být extrémně nepříjemné a je to něco, čemu se určitě chceme vyhnout. Jako obchodníci jsme ale s těmito dvěma možnostmi konfrontováni de facto každou vteřinu.

Můžete namítnout, že kromě toho, že to bolí, je přeci přirozené nechtít se mýlit a netratit; tudíž je jen a jen dobře, že se tomu snažíte vyhnout. S tím souhlasím. Je to ale také přirozená reakce, která obchodování (zdánlivě prosté) velmi ztěžuje.

28

1. CESTA K ÚSPĚCHU: FUNDAMENTÁLNÍ, TECHNICKÁ, NEBO DUŠEVNÍ ANALÝZA?

Obchodování nás staví před zásadní paradox: Jak zůstat disciplinovanými, soustředěnými a sebevědomými tváří v tvář nejistotě?

Až se naučíte „myslet“ jako obchodníci, přesně tohle budete umět.

Naučit se redefinovat obchodní aktivity tak, aby vám umožnily zcela přijmout risk, je pro úspěšný obchod zásadní. Přijetí risku je obchodnická schopnost – a nejdůležitější, jaké se můžete naučit.

Jen zřídka se ale na její zvládnutí začínající obchodníci zaměřují.

Jakmile se naučíte přijmout risk, trh přestane mít schopnost vytvářet informace, které by mohly být bolestivé. Jestliže informace, které trh generuje, postrádají potenciál způsobit emoční bolest, pak se jim není třeba vyhýbat. Říkají vám jen to, jaké jsou možnosti. Tomuto se říká objektivní perspektiva – vaše vnímání není pokřivené nebo narušené tím, čeho se obáváte.

Každý, kdo drží tuto knihu, někdy zažil, jaké to je vstoupit do obchodu příliš brzy – předtím, než dá trh doopravdy signál, nebo příliš pozdě – dlouho potom, co signál dostal. Kdo se někdy nepokusil uniknout ztrátám a tím pádem tratil; nebo vystoupil z vítězného obchodu příliš brzo; nebo si své profity z vítězného obchodu nevyzvedl a nechal ho proměnit v neúspěšný; nebo nastavil stoploss blíže vstupnímu bodu, jen aby se příkaz vyplnil a vyřadil ho z trhu, který se okamžitě vrátil zpátky v jeho směru? Toto je výčet jen zlomku chyb, které obchodníci stále dokola opakují. Nejsou to chyby tvořené trhem. Nepocházejí z něj. Trh je neutrální – hýbe se a o svém pohybu vydává formace. Tento pohyb a informace každému z nás poskytují příležitost něco udělat, ale tím to také končí.

Trh nemá žádný vliv na unikátní způsob, jakým vnímáme a interpretujeme informace, nebo na rozhodnutí a kroky, které výsledkem toho podnikáme. Chyby, které jsem předtím zmínil, jsou zcela a úplně důsledkem toho, čemu říkám „chybné obchodní postoje a perspektivy“. Chybné postoje, které pěstují strach místo jistoty a sebedůvěry.

Nemyslím si, že lze rozdělit konzistentní vítěze a všechny ostatní jednodušeji, než slovy: nejlepší obchodníci se nebojí. Nebojí se proto, že zaujali postoje, které jim umožňují nezměrnou duševní flexibilitu v „plavbě“ mezi obchody podle toho, co jim trh zrovna říká.

Stejně tak jim jiné postoje brání v neopatrnosti. Všichni ostatní obchodníci se do větší či menší míry bojí, a pokud se nebojí, mají

1. CESTA

K ÚSPĚCHU: FUNDAMENTÁLNÍ, TECHNICKÁ, NEBO

DUŠEVNÍ ANALÝZA?

29

sklon k neopatrnosti a vytváří si tak zkušenost, která beztak povede jedině ke strachu.

Devadesát devět procent obchodních chyb, které můžete udělat – a které znamenají vypaření peněz přímo před očima – klíčí z vašeho postoje k omylům, ztrátě, opomenutí a „nechání peněz na stole“. Tyto čtyři obavy nazývám primárními.

Možná si teď řeknete: „no nevím, vždycky jsem myslel, že každý obchodník by se měl zdravě obávat trhů.“ Toto je opět zcela logický a rozumný závěr. Jenže co se týče obchodování, jakýkoliv strach vždycky bude pracovat proti vám a způsobí, že se stane přesně to, čeho se obáváte. Obáváte-li se toho, že se zmýlíte, bude na vaše vnímání tržních informací strach působit tak, že se nakonec opravdu zmýlíte. Když se bojíte, neexistují pro vás jiné možnosti.

Nejste schopni je vnímat nebo se jimi řídit, i kdybyste je zaznamenali, protože vás váš strach paralyzuje. Fyzicky buď ztuhnete, nebo utečete. Duševně svou pozornost zaměřujete na objekt vašeho strachu. To znamená, že myšlenky na jiné možnosti a jiné tržní informace jsou zablokovány. Nevzpomenete si na žádný rozumný poznatek, který jste o trhu získali, dokud věc, která vás děsí, nezmizí z pomyslného dohledu. A pak si jen řeknete: „Vždyť jsem to věděl. Proč mě to nebo to nenapadlo předtím?“ a „Proč jsem nic neudělal?“ Je extrémně obtížné rozpoznat jako zdroj těchto problémů náš vlastní přístup. Právě to dělá strach tak zákeřným. Mnohé ze vzorců, které nepříznivě ovlivňují naše obchodování, mají svůj základ v tom, jak jsme se naučili myslet a vnímat svět okolo nás. Tyto myšlenkové vzorce jsou v nás vyryté tak hluboko, že nás zřídkakdy napadne, že by naše problémy mohly mít vnitřní zdroj v našem stavu mysli. Je mnohem přirozenější hledat zdroj problému vně, tedy u trhu, protože je to přece on, který nám způsobuje bolest a přivádí pocity frustrace a nespokojenosti.

Tyto koncepty jsou samozřejmě abstraktní a většina obchodníků se jimi proto příliš nezabývá. Pochopení vztahů mezi přesvědčeními, postoji a vnímáním je ale pro obchodování stejně zásadní, jako naučit se podávat v tenisu či odpalovat v golfu. Nebo jinak, pochopení a kontrola vlastního vnímání trhu je důležitá do té míry, do jaké si přejete, aby byl váš úspěch konzistentní.

30

1. CESTA K ÚSPĚCHU: FUNDAMENTÁLNÍ, TECHNICKÁ, NEBO DUŠEVNÍ ANALÝZA?

Říkám to proto, že o obchodování platí ještě jiná věta, která je stejně pravdivá: Nemusíte o sobě ani o trzích vědět nic, abyste vstoupili do vítězného obchodu, stejně jako nemusíte umět podávat, abyste v tenisu sem tam zaskórovali. Když jsem začínal s golfem, párkrát se mi bezvadně povedl odpal, přestože jsem se nenaučil žádnou techniku; ale mé skóre bylo pořád nad 120 pro 18 jamek. Abych tuto hranici mohl prolomit, musel jsem se začít učit technice. Totéž platí pro obchodování. Pro konzistenci potřebujeme techniku. Ale jakou? To je jeden z nejvíce matoucích aspektů efektivního obchodování. Pokud nevíme nebo nerozumíme tomu, jak naše přesvědčení a postoje ovlivňují naše vnímání tržních informací, zdá se nám, že naši nekonzistenci způsobuje trh. Jasný logický závěr tedy je, že abychom jí dosáhli, musíme lépe poznat trhy.

Této logické pasti propadne někdy každý obchodník a zdá se, že dává dokonalý smysl. Trh nabízí ke zvážení až příliš informací, mnohdy konfliktních. Navíc pro jeho chování neexistují žádná omezení. Je-li každý jeden obchodník na trhu jednou proměnnou, pak s ním může také každý jeden obchodník udělat téměř cokoliv.

To znamená, že bez ohledu na to, kolik se toho o chování trhu naučíte, nebo jak dokonalým jste analytikem, nikdy nebudete vědět dost na to, abyste mohli určit všechny způsoby, jakými vám může trh dokázat, že se mýlíte. Bojíte-li se toho, že se zmýlíte nebo že přijdete o peníze, nikdy se nenaučíte dost na to, abyste negativní dopad těchto obav dokázali vykompenzovat schopností objektivně a bez váhání jednat. Jinými slovy nebudete tváří v tvář neustálé nejistotě dostatečně sebevědomí.

Tvrdá a nemilosrdná pravda je, že žádný obchod nemá jistý výsledek. Dokud se nenaučíte tento fakt akceptovat, buď vědomě či podvědomě se budete pokoušet vyhnout všem možnostem, které by pro vás mohly být bolestivé. Díky tomu pak spácháte nepřeberné množství nákladných chyb.

Nesnažím se naznačit, že nepotřebujeme tržní analýzu nebo metodologii, která by definovala možnosti a umožnila nám jejich rozpoznání; to určitě ano. Přesto však tržní analýza není cestou k souvislému úspěchu. Neřeší problémy způsobené nedostatkem sebedůvěry, disciplíny či nesprávného zaměření. Řekněme, že věříte, že rozsáhlejší či lepší analýza vám v konzistenci pomůže a pokoušíte sebrat co nejvíce tržních proměnných do vašeho arze-

1. CESTA

K ÚSPĚCHU: FUNDAMENTÁLNÍ, TECHNICKÁ, NEBO

DUŠEVNÍ ANALÝZA?

31

nálu obchodních taktik. Ale co pak? Budete stejně nespokojeni a „zrazení“ trhem, neboť se pokaždé objeví něco, čeho jste si nevšimli nebo co jste neuvážili. Získáte pocit, že trhu nemůžete věřit; ve skutečnosti ale nevěříte sami sobě.

Sebejistota a strach jsou protikladnými stavy mysli, klíčícími z našich přesvědčení a postojů. Sebejistota v prostředí, ve kterém snadno můžete přijít o více, než jste se chystali riskovat, vyžaduje, abyste absolutně věřili sami sobě. Této důvěry ale nemůžete dosáhnout, dokud svou mysl nevycvičíte k tomu, aby překonala přirozené sklony k druhu myšlení, který je v rámci trvalejšího obchodního úspěchu kontraproduktivní. Naučit se analyzovat chování trhu není dostatečné. Máte dvě možnosti: můžete se pokusit risk eliminovat tím, že se toho naučíte o všech tržních proměnných co možná nejvíce (této metodě říkám „černá díra“, neboť ve výsledku vede k nejextrémnější frustraci). Nebo se můžete pokusit redefinovat vaše obchodní aktivity tak, abyste skutečně přijali risk a již se ho nebáli.

Dosáhnete-li jednou stavu mysli, který plně přijímá risk, pak už nemůžete žádnou informaci definovat nebo interpretovat jako bolestivou. Tím, že potenciál bolesti eliminujete, eliminujete také sklony k racionalizaci, váhání, zbrklým rozhodnutím nebo naději v to, že vám dá trh něco zadarmo nebo vás zachrání před ztrátou.

Dokud budete mít sklony k omylům, klíčícím z racionalizace, ospravedlňování, váhání, falešné naděje a zbrklého jednání, nebudete si moci věřit. A jestliže nedokážete sami sobě věřit v tom, že budete objektivní a že budete vždy jednat v nejlepším vlastním zájmu, bude pro vás nemožné dosáhnout souvislého úspěchu. Ač je to zdánlivě prosté, jedná se o jednu z nejnáročnějších věcí na světě. Ironií je pak to, že jakmile zaujmete vhodný postoj, vybudujete si „obchodnickou mysl“ a zůstanete sebejistí tváří v tvář neustálé nejistotě, obchodování se pro vás stane tak prostou a jednoduchou záležitostí, že si ani nebudete moci vzpomenout, jaké to bylo na začátku.

Jak tedy začít? Budete se muset naučit přizpůsobit své postoje a přesvědčení tak, aby vám umožnila obchodovat bez sebemenšího strachu, ale zároveň si udržet takovou strukturu, abyste se nestali nedbalými. A to je přesně to, co by vám tato kniha měla dát. Chci, abyste při jejím čtení mysleli na jednu věc:

32

1. CESTA K ÚSPĚCHU: FUNDAMENTÁLNÍ, TECHNICKÁ, NEBO DUŠEVNÍ ANALÝZA?

Úspěšný obchodník, kterým se chcete stát, je projekcí vašeho já, do které musíte dorůst. Růst naznačuje poznávání, rozšíření a tvorbu nových způsobů sebevyjádření. To platí, i pokud již úspěšným obchodníkem jste, a čtete tuto knihu, abyste dosáhli ještě vyšších příček. Mnohé ze způsobů, kterými se naučíte vyjadřovat své potřeby, budou v přímém rozporu s představami a názory, které na povahu obchodování máte v současné době. Těchto názorů si můžete nebo nemusíte být vědomi. V každém případě se to, co v současnosti považujete za pravdu, bude pokoušet udržet věci při starém navzdory frustraci a neuspokojivým výsledkům.

Tento vnitřní konflikt je přirozený. Cílem mé knihy je to, aby vám ho pomohla co nejefektivněji vyřešit. Vaše ochota připustit, že existují i jiné možnosti – možnosti, kterých si nejste vědomi nebo vám dosud nestály za uvážení – samozřejmě proces učení urychlí a usnadní.

2. Kapitola

Lákadla (a úskalí) obchodování

V lednu 1994 jsem byl požádán, abych promluvil na obchodní konferenci v Chicagu sponzorované Futures Magazine. Při obědu jsem se posadil vedle editora jednoho z největších vydavatelství knih o obchodování. Živě jsme diskutovali o tom, proč se tak málo lidí, kteří jsou v běžném životě úspěšní, stane i úspěšnými obchodníky. V jednu chvíli se mě můj společník zeptal, zda to nemůže být způsobeno tím, že se pouští do obchodování ze špatných důvodů.

PŘITAŽLIVOST Nějakou chvíli jsem nad tím uvažoval. Souhlasím s tím, že obvyklé důvody, které lidi motivují k obchodování – akce, euforie, touha stát se hrdinou, pozornost, kterou na sebe vítěz strhává i sebelítost poraženého – stojí za problémy, které ve výsledku snižují obchodní výkon i úspěšnost. Skutečná, hluboká přitažlivost obchodování je ale mnohem základnější a univerzálnější. Obchodování poskytuje jedinci absolutní svobodu vyjádření, svobodu, která je většině z nás ve své plné podobě upírána.

Pan editor se mě samozřejmě zeptal, jak to myslím. Vysvětlil jsem mu, že v obchodním prostředí vytváříme většinu pravidel my sami. To znamená, že existuje jen minimum hranic či omezení pro naše sebevyjádření. Samozřejmě jsou tu určité formality jako nutnost stát se členem burzy, abyste mohli obchodovat na parketu nebo být zajištěn minimálními financemi, chcete-li si otevřít brokerský účet mimo parket. Mimo toto jsou ale vaše možnosti na startovní pozici takřka neomezené.

33

34

2. LÁKADLA (A ÚSKALÍ) OBCHODOVÁNÍ

Dal jsem mu za příklad seminář, kterého jsem se před lety zúčastnil. Někdo na něm vypočítal, že zkombinujete-li futures na dluhopisy, opce na dluhopisy a peněžní trhy, dojdete k osmi miliardám možných kombinací. Přičtete-li k tomu ještě časové variace založené na tom, jak čtete tržní podmínky, zjistíte, že příležitostí je skutečně nekonečně mnoho.

Můj společník se na chvíli zamyslel a pak se zeptal; „Ale proč by měl přístup k tak neomezenému prostředí končit téměř neustálým neúspěchem?“. „Jelikož neomezené množství možností kombinované s neomezenou svobodou jejich využití staví před jedince unikátní psychologickou výzvu – výzvu, se kterou je se jen málo lidí schopno vyrovnat a ještě méně z nich si jí vůbec uvědomuje. A je dost těžké něco překonat, když o tom ani nevíte,“ odpověděl jsem.

Svoboda je úžasná. Každý z nás po ní touží, bojuje za ní a chce pro ni padnout. To ale neznamená, že je každý z nás vybaven příslušnými psychologickými zdroji pro práci v prostředí, které má jen málo, jestli vůbec nějaká, omezení a kde existuje neustálá možnost toho, že můžeme extrémně poškodit sami sebe. Téměř každý se musí nějak duševně přizpůsobit a to bez ohledu na své vzdělání, inteligenci nebo dosavadní úspěch.

Toto přizpůsobení se týká vnitřní duševní struktury, pomocí které obchodník hledá citlivou rovnováhou mezi absolutní svobodou rozhodování a potenciálem prožít finanční a psychické poškození, který sebou tato svoboda přináší.

Vytváření duševní struktury je dost náročné, zvláště pokud je to, čeho chcete dosáhnout, v rozporu s tím, čemu jste dosud věřili. Ale pro ty z nás, kteří chtějí být obchodníky, je navíc obtížnost vytváření vhodné struktury nevyhnutelně poznamenána duševním odporem, který se vyvíjí v nejranějších fázích života.

Všichni se rodíme do nějakého sociálního prostředí. Sociální prostředí (společnost), ať je to rodina, město, stát či země, znamená existenci struktury. Společenská struktura se skládá z pravidel, omezení, hranic a určité „sady“ přesvědčení, které se stávají kodexem behaviorálních omezení ve smyslu toho, jak se člen této společenské struktury může nebo nesmí vyjádřit. Většina z těchto společenských omezení existovala ještě před naším narozením.

Jinými slovy v době, kdy se teprve dostáváme na svět, je sociální struktura určující individuální projevy už pevná a zaběhnutá.

2. LÁKADLA (A ÚSKALÍ) OBCHODOVÁNÍ

35

Z toho můžeme snadno vyvodit, proč se potřeba společnosti disponovat strukturou a individuální potřeba sebevyjádření dostávají do rozporu. Každá osoba, která chce zvládnout umění obchodu, má před sebou tentýž základní konflikt. Zeptejte se sami sebe, jaká charakteristika (forma osobního vyjádření) je společná každému narozenému dítěti na naší planetě, bez ohledu na místo, kulturu či sociální situaci, do které se narodilo. Odpověď je zvědavost. Každé dítě je zvědavé. Každé dítě dychtí po poznání. Děti lze popsat jako malé stroje na učení.

Podívejme se na povahu zvědavosti. Na fundamentální úrovni je to síla. Podrobněji rozebráno je to vnitřně řízená síla, což znamená, že dítě k pokusu o poznání není třeba motivovat. Necháte-li je o samotě, děti začnou přirozeně prozkoumávat své okolí. A co více, zdá se, že tato vnitřně řízená síla má jakési vlastní záměry; jinými slovy jsou sice všechny děti zvědavé, ale ne každé dítě zajímají tytéž věci. Uvnitř nás je cosi, co zaměřuje naší pozornost.

I nemluvně ví, co chce a co ne. Když se s tímto unikátním vyjádřením individuality setká dospělý, je často překvapen. Předpokládá, že nemluvňata uvnitř sebe nemohou mít nic, co by je nějak vydělovalo. Jak jinak by však svou odlišnost nemluvně vyjádřilo, než tím, co je přitahuje a odpuzuje v jejich okolí? Této vnitřně řízené síle říkám síla přirozené přitažlivosti.

Přirozená přitažlivost zahrnuje ty věci, které nás přirozeně, často až naléhavě zajímají. Svět, ve kterém žijeme, je nejen obrovský, ale také diverzifikovaný – každý z nás se tedy může naučit a prožít spoustu různých věcí. To ale neznamená, že by každý z nás cítil přirozenou nebo naléhavou touhu se naučit a prožít všechno. Uvnitř nás je totiž další vnitřní mechanismus, který nás činí „přirozeně vybíravým“.

Když se nad tím zamyslíte, určitě najdete spoustu věcí, které můžete dělat nebo kterými se můžete stát, ale které vás naprosto nezajímají. Jsem si tím jist. Můžete si pak sestavit seznam věcí, které vás zajímají pouze okrajově. No a nakonec seznam toho, pro co jste zapáleni. Ten je samozřejmě nejkratší, ale hladina zájmu u něj vystřeluje k nebesům. Odkud tento vášnivý zájem pochází?

Podle mého názoru z nejhlubší roviny našeho bytí – z naší identity.

Pochází z naší součásti, která se pohybuje daleko za charakteristikami osobnosti, které si osvojujeme během výchovy.

36

2. LÁKADLA (A ÚSKALÍ) OBCHODOVÁNÍ

ÚSKALÍ Potenciální konflikt existuje právě na nejhlubší úrovni našeho bytí. Společenská struktura, do níž jsme se narodili, může, ale nemusí být nakloněna našim vnitřně řízeným potřebám a zájmům.

Můžete se narodit do rodiny extrémně soutěživých atletů a být vášnivě zapáleni pro klasickou hudbu nebo umění. V takovém případě, byť můžete skutečně disponovat přirozenými atletickými dispozicemi, pro vás tato životní cesta neskýtá nic, co by vás zajímalo.

Je zde potenciál pro konflikt?

V typické rodině by na vás byl pravděpodobně vyvíjen tlak, abyste následovali kroky svých sourozenců a předků. Rodiče by dělali všechno pro to, abyste se naučili dostat ze svých atletických předpokladů maximum. Odrazovali by vás od vážnějšího sledování jiných zájmů. Rozhodnete se pak sice dělat to, co se po vás chce, protože nechcete být ostrakizováni, ale zároveň se v atletice necítíte dobře – přestože vše, co jste se naučili, mluví ve prospěch kariéry atleta. Problém je v tom, že se jako atlet necítíte.

Konflikt mezi tím, kým jsme nuceni být, nebo kým se od nás čeká, že se staneme, a pocitem, který rezonuje v nejhlubších rovinách našeho bytí, není neobvyklý. Mnoho lidí, možná i většina, vyrůstá v rodině a kulturním prostředí, která poskytuje jen málo, pokud vůbec nějakou, objektivní, nezaujatou podporu jedinečným způsobům, jakými se projevují. Tento nedostatek podpory neznamená jednoduše jen absenci povzbuzování. Podívejme se například na typickou situaci: batole si poprvé ve svém životě všimne na stole „téhle věci“, které my říkáme váza. Je zvědavé, což znamená, že ho vnitřní síla žene k tomu, aby se o tomto objektu něco naučil.

V jistém smyslu by se dalo říct, že v jeho mysli existuje vakuum, které je třeba tímto objektem zájmu zaplnit. Zaměří se tedy na vázu a s pevně stanoveným záměrem se vydává přes obývací pokoj až ke stolku. Tam se chytí okraje a vytahuje se na nožičky. S jednou rukou udržující rovnováhu se druhou pokouší dosáhnout na tu věc, se kterou se nikdy nesetkal. V tu chvíli slyší přes pokoj burácející řev: „NE! NESAHEJ NA TO!“ Dítě padne vyděšeně na zadek a začne plakat. k takové situaci dochází často a je zcela nevyhnutelná. Děti nemají ani minimální ponětí o tom, že si můžou ublížit nebo o ceně vaší vázy. Naučit

2. LÁKADLA (A ÚSKALÍ) OBCHODOVÁNÍ

37

se, co je bezpečné a co nebezpečné a poznat hodnotu věcí je pro dítě dokonce jedna z nejdůležitějších lekcí. Mimoto zde ale funguje také extrémně důležitá psychologická dynamika, která ovlivní vaše budoucí sebeovládání a soustředění při obchodování.

Co se stane, je-li nám odepřena příležitost vyjádřit se způsobem, jakým chceme, nebo jsme-li donuceni vyjádřit se způsobem, který nesouhlasí s naším přirozeným výběrem?

Jsme rozrušeni. Rozrušení znamená nerovnováhu. Co je ale přesně v nerovnováze? Aby něco mohlo být v nerovnováze, musí to být přece nejprve v rovnováze. To „něco“ je relativní míra shody mezi tím, co existuje v našem vnitřním, duševním prostředí, a vnějším prostředí, v němž prožíváme naše životy. Jinými slovy jsou naše potřeby a touhy generovány v duševním prostředí a poté naplňovány ve vnějším. Jsou-li tato prostředí v rovnováze, cítíme i my rovnováhu, spokojenost a štěstí. Neodpovídají-li si navzájem, prožíváme nespokojenost, zlost, frustraci, zkrátka to, čemu obecně říkáme emoční bolest.

Proč nám upírání toho, po čem toužíme, nebo omezení svobody vyjádření způsobuje emoční bolest? Má osobní teorie zní, že potřeby a touhy vytvářejí duševní vakuum. Vesmír, v němž žijeme, má přirozenou tendenci vakuum netolerovat a vyplnit ho, nastane-li (filosof Spinoza už před několika staletími pravil, že „příroda nesnáší vakuum“).

Zkuste vysát vzduch z lahve a vcucne vám jazyk – právě proto, že jste vytvořili nerovnováhu (vakuum), která musí být vyrovnána (naplněna). Jaká dynamika stojí za tvrzením, že nutnost je matkou invence? To, že potřeba vytváří duševní vakuum, které vesmír vyplňuje nápaditými myšlenkami (disponujete-li vnímavou myslí). Myšlenky naopak podporují pohyb a jeho vyjádření, které vede k naplnění původní potřeby.

V tomto ohledu naše mysl funguje jako vesmír. Jakmile rozeznáme potřebu či touhu, snažíme se vytvořené vakuum vyplnit zkušeností z vnějšího prostředí. Je-li nám možnost sledovat objekt touhy nebo potřeby odepřena, doslova cítíme, že nejsme celí, že nám něco chybí, jsme ve stavu nerovnováhy či emoční bolesti (nesnáší i naše mysl vakuum, vytvoří-li se?). Vezměte dítěti hračku, se kterou ještě neskončilo (jakkoliv pro to můžete mít dobré důvody) a odpovědí vám bude jeho emoční bolest.

38

2. LÁKADLA (A ÚSKALÍ) OBCHODOVÁNÍ

Osmnáctým rokem jsme na Zemi nějakých 6,570 dní. Kolikrát denně slyší dítě výroky typu: „Ne, to nesmíš.“ „Nemůžeš to dělat takhle, musíš to dělat takhle.“ „Teď ne; nech mě o tom popřemýšlet.“ „Dám ti vědět.“ „To nejde.“ „Co tě vede k domněnce, že je to možné?“ „Musíš to udělat, nemáš na výběr.“ Toto je jen několik málo příkladů ještě relativně milých způsobů, jakými nám je svoboda vyjádření upírána. i kdybychom takové proslovy slyšeli jen párkrát denně, pořád bychom za sebou touto dobou měli několik tisíc zamítnutí.

Tyto zkušenosti nazývám „zamítnutými impulzy“ učení – impulzy, které jsou založeny na vnitřní potřebě, klíčící z hlubší části naší identity, z přirozeného výběru.

Co se stane, jsou-li tyto impulzy zamítnuty a nenaplněny? Zmizí prostě? Mohou, jsou-li nějakým způsobem „usmířeny“: uděláme-li my, nebo někdo jiný něco, co našemu duševnímu prostředí vrátí rovnováhu. No a co tedy může vracet rovnováhu? Existuje několik technik.

Nejpřirozenější, zvláště u dětí, je pláč. Pláč je přirozeným mechanismem smíření se s odmítnutými, nenaplněnými impulsy. Vědci odhalili, že slzy jsou složeny z negativně nabitých iontů. Pokud jde vše, jak má, vyloučíme pláčem negativně nabitou energii z naší mysli a vrátíme se k rovnováze, přestože náš původní impulz naplněn nebyl.

Problém je v tom, že to většinou nejde tak, jak má, a nenaplněné impulzy nejsou „usmířeny“. Dospělí nemají u dětí (a zvláště u chlapců) rádi pláč a dělají všechno, aby ho potlačili. Stejně tak se neobtěžují vysvětlit dítěti, proč mu něco upírají nebo naopak vnucují. A i když to zkouší, neexistuje žádná jistota, že se jim podaří znovunastolit rovnováhu. Co se stane, pokud impulzy neusmíříme?

2. LÁKADLA (A ÚSKALÍ) OBCHODOVÁNÍ

39

Hromadí se a později projevují mnoha způsoby – závislostí či kompulzivním chováním. Velmi obecně lze říci, že na tom, co dítěti v dětství upíráme, si v dospělosti vypracuje závislost. Mnoho lidí je závislých třeba na pozornosti ostatních. Mluvím o lidech, kteří udělají cokoliv, aby si jich někdo všiml. Nejobvyklejším důvodem je to, že jim z jejich pohledu nebyl věnován dostatek pozornosti (nebo v době, kdy to pro ně bylo podstatné) jako dětem. Tato deprivace každopádně končí tím, že se v budoucnu snaží nedostatek z dětství naplnit. Pro nás je nyní podstatné pochopit, jak tyto neusmířené, zamítnuté impulzy (které se nacházejí v každém z nás) ovlivňují naší schopnost soustředění a možnost zaujetí disciplinovaného, konzistentního přístupu k obchodování.

ZABEZPEČENÍ Abychom mohli efektivně pracovat v obchodním prostředí, potřebujeme pravidla a omezení, která by řídila naše chování. Tvrdou pravdou je, že obchodování představuje možnost enormního zranění – zranění, které se může pohybovat zcela mimo naše počáteční představy. V mnoha obchodech je risk ztráty takřka neomezený.

Abychom se tomuto zranění mohli vyhnout, musíme rozvinout vnitřní strukturu duševní disciplíny a takový náhled, které nás povedou vždy jen v našem nejlepším zájmu. Tato struktura musí existovat uvnitř nás, neboť trh jí na rozdíl od společnosti neposkytuje. Nebo jinak, trh poskytuje strukturu spíše ve formě vzorců chování, které ukazují na příležitost ke koupi či prodeji. Ale zde také struktura končí – v prostém poukázání. Mimo toto již neexistují z individuální perspektivy žádná formalizovaná pravidla, která by řídila naše jednání. Oproti téměř všem ostatním aktivitám nemá obchodování vlastně žádný začátek, prostředek, ani konec.

Tato odlišnost je z hlediska psychologie extrémně důležitá. Trh je jako proud – v neustálém pohybu. Nezačíná, nekončí, ani nečeká. i když je zavřený, ceny se stále pohybují. Neexistuje žádné pravidlo, které by říkalo, že otevírací cena musí odpovídat zavírací ceně předchozího dne. Žádná jiná činnost nás na efektivní fungování v tak neomezeném prostředí nemůže připravit. Dokonce i hazardní hry disponují jakousi vnitřní strukturou, která je od obchodování

40

2. LÁKADLA (A ÚSKALÍ) OBCHODOVÁNÍ

odlišuje (a činí je tím o dost méně nebezpečnými). Rozhodneme-li se hrát například blackjack, zvolíme nejprve, kolik chceme vsadit nebo riskovat. k této volbě nás hra samotná nutí. Neučiníme-li ji, nezahrajeme si.

V obchodování vás nikdo (kromě vás samotných) nedonutí dopředu rozhodnout, kolik budete riskovat. Pracujete s neomezeným prostředím, ve kterém se může kdykoliv stát takřka cokoliv a jedině konzistentní vítězové risk určují s předstihem. Pro všechny ostatní znamená definování risku přiznání toho, že má obchod „pravděpodobnostní“ výsledek a že může skončit také špatně. Lidé, kteří často tratí, udělají cokoliv, aby se vyhnuli skutečnosti, že jakkoliv dobře vypadající obchod může selhat. Bez přítomnosti externí struktury, která by typického obchodníka nutila myslet jinak, je snadno vystaven racionalizaci, ospravedlňování a jakékoliv pokřivené logice, která mu dodá víru, že obchod zkrátka musí vyjít, čímž nemá smysl předem určovat risk.

Všechny hazardní hry mají přesně určený začátek, prostředek a konec na základě sekvence událostí, které určují jejich výsledek.

Jakmile se rozhodnete zúčastnit, už nemůžete odstoupit. u obchodování to neplatí. Ceny se neustále pohybují a nic nezačíná, netrvá ani nekončí, pokud se tak nerozhodnete. Bez ohledu na to, co jste měli původně v plánu, přichází do hry mnohé psychologické faktory, které vás mohou rozhodit, změnit váš názor, vyděsit vás, nebo naopak podpořit; jinými slovy nutící vás jednat zbrkle a neuváženě. Jelikož mají hazardní hry formální začátek, nutí účastníka stát se aktivním poraženým. Máte-li špatný den, prohráváte jen do té doby, dokud se tak rozhodujete. Konec každé hry znamená začátek nové a vy se musíte aktivně zúčastnit riskování dalších zdrojů tím, že sáhnete do peněženky nebo posunete žetony po stole.

Obchodování nemá žádný formální konec. Trh za vás obchod neukončí. Pokud nedisponujete příslušnou duševní strukturou, která by vám umožnila obchod ukončit ve vašem nejlepším zájmu, pak se můžete stát pasivním poraženým. To znamená, že můžete dál tratit, i když nic neděláte. Nemusíte se ani dívat. Můžete obchod totálně ignorovat a trh vám stejně vezme vše, co máte – a ještě víc.

Jedním z mnoha paradoxů obchodování je to, že v sobě nese jak dar, tak prokletí. Dar je v tom, že možná poprvé v našich životech

2. LÁKADLA (A ÚSKALÍ) OBCHODOVÁNÍ

41

máme možnost dělat zcela, co se nám zlíbí. Prokletím je, že neexistují žádná vnější pravidla či omezení, která by řídila naše chování. Neomezené možnosti obchodu vyžadují, abychom disponovali určitou mírou sebeovládání a sebekázně, alespoň pokud chceme dosáhnout trvalejšího úspěchu. Struktura, kterou k řízení chování potřebujeme, musí vycházet z naší mysli jako vědomý akt svobodné vůle. A tady začínají problémy.

PROBLÉM: Ochota vytvořit pravidla Doposud jsem nepoznal nikoho, kdo by se zajímal o obchodování a nepokoušel se odporovat myšlence vytvoření pravidel. Tento odpor nebývá surový, právě naopak, je obvykle velice jemný. Na jedné straně souhlasíme, že pravidla dávají smysl, na druhé nemáme nejmenší zájem o jejich vytvoření. Náš odpor může být docela intenzivní a má svůj logický zdroj.

Větší část naší duševní struktury vychází ze společenské výchovy a rozhodnutí lidí okolo nás. Jinými slovy byla v našich myslích nastolena, ale nikoliv vytvořena. To je velmi podstatné. Při nastolování struktury byly mnohé naše přirozené impulzy k pohybu, sebevyjádření či poznání povahy naší existence skrze naše vlastní zkušenosti potlačeny. Tyto zamítnuté impulzy, často neusmířené, v nás zůstávají v podobě frustrace, zlosti, zklamání, pocitu viny či dokonce nenávisti. Hromadění těchto negativních pocitů uvnitř našeho duševního prostředí způsobuje to, že se pokoušíme automaticky klást odpor čemukoliv, co nám brání být, čím chceme a kdy chceme.

Jinými slovy přesně ten důvod, ze kterého jsme s obchodováním vůbec začali – neomezená svoboda kreativního vyjádření – je důvodem i pro přirozený odpor k vytváření pravidel a omezení, která by naše chování mohla vhodně řídit. Je to jako bychom nalezli Utopii, plnou totální svobody – a pak nám někdo poklepal na rameno a řekl: „Hele, musíš si vytvořit pravidla. Vlastně nejen to, musíš mít dost sebekontroly na to se jimi řídit.“ Přestože potřeba pravidel dává dokonalý smysl, je často obtížné najít k jejich vytvoření motivaci – zvláště poté, co jsme se jich celý život pokoušeli zbavit. Nalezení zdroje našeho odporu k vytváření

42

2. LÁKADLA (A ÚSKALÍ) OBCHODOVÁNÍ

a řízení se obchodním režimem, který je organizovaný, konzistentní a reflektuje rozumná pravidla správy peněz, často stojí spoustu bolesti a utrpení. Nechápejte mě špatně, neříkám, že se musíte vyrovnat s každou maličkostí, která vás kdy v minulosti frustrovala a s každým zklamáním, které jste zažili. A rozhodně nemusíte trpět.

Pracoval jsem s mnoha obchodníky, kteří dosáhli souvislého úspěchu a nemuseli nijak prozkoumávat svojí zásobu nenaplněných impulzů. Snažím se říci jen to, že si nikdy nemůžete být jisti, kolik námahy a soustředění bude vyžadovat vybudování duševní struktury, která vyváží negativní dopad nenaplněných impulzů, zabraňujících vám v rozvoji schopností nutných pro úspěšné obchodní aktivity.

PROBLÉM: Neschopnost přijmout zodpovědnost Obchodování lze definovat jako čistou, nezatíženou osobní volbu s okamžitým výsledkem. Začíná se, až když se rozhodneme začít; pokračuje se, dokud chceme pokračovat a končí se, rozhodneme-li se skončit. Začátky, prostředky a konce jsou výsledkem naší interpretace dostupných informací a naší reakce na ně. i když toužíme po svobodě volby, neznamená to, že jsme připraveni přijmout odpovědnost za výsledek. Obchodníci, kteří nejsou na tuto odpovědnost připraveni, stojí před dilematem: jak se účastnit aktivity, která umožňuje úplnou svobodu volby, a zároveň se vyhnout přijetí zodpovědnosti, pokud výsledek naší volby není uspokojivý?

Tvrdá pravda zní, že chceme-li dosáhnout souvislého úspěchu, musíme začít s premisou, že jsme plně zodpovědní za jakýkoliv výsledek. Takovou míru zodpovědnosti přejímá jen málo začínajících obchodníků. Jedním ze způsobů, jak se vyhnout odpovědnosti, je obchodovat náhodně. Náhodné obchodování u mě představují obchody, které jsou naplánované buď mizerně, nebo vůbec.

Reprezentují neorganizovaný přístup, zpracovávající neomezený počet tržních proměnných, které vám nijak neumožní zjistit, co funguje a co ne.

Náhodnost je nestrukturovaná svoboda bez zodpovědnosti.

2. LÁKADLA (A ÚSKALÍ) OBCHODOVÁNÍ

43

Obchodujeme-li bez kvalitnějšího plánování, zato však s neomezeným počtem proměnných, je pro nás velmi snadné přijmout dobrý výsledek (jelikož jsme přece alespoň „nějakou“ metodu měli).

Stejně snadné je pro nás vyhnout se zodpovědnosti za obchody nevydařené (jelikož za ně určitě mohla nějaká proměnná, o které jsme nevěděli, a tudíž s ní nemohli předem počítat). Kdyby bylo chování trhu skutečně náhodné, pak by ani nešlo dosáhnout souvislého úspěchu. Je-li nemožné dosáhnout souvislého úspěchu, pak nemá moc smysl přebírat zodpovědnost. Problém této logiky je v tom, že nám přímá zkušenost s trhem říká něco zcela jiného.

Opakují se tytéž vzorce chování. Přestože výsledek každého jednoho vzorce je náhodný, výsledek série vzorců je konzistentní (statisticky spolehlivý). Je to sice paradox, zato však snadno řešitelný disciplinovaným, organizovaným a konzistentním přístupem.

Pracoval jsem s bezpočtem obchodníků, trávících hodiny a hodiny tržní analýzou a plánováním obchodů na další den. Pak ale, místo aby vstoupili do naplánovaných obchodů, udělali něco jiného. Obchody, do kterých vstoupili, byly zpravidla nápady přátel nebo tipy brokerů. Asi vám ani nemusím říkat, že obchody, které si původně naplánovali, byly nesmírně výdělečné.

Toto je další klasický případ toho, jak se vyhýbáme odpovědnosti a snadno tak podléháme nestrukturovanému, náhodnému obchodování. Řídíme-li se vlastními myšlenkami, dáváme všanc naší schopnost kreativity a ihned se nám dostává zpětné vazby.

Racionalizovat neúspěch je tak velmi těžké. Vstoupíme-li na druhou stranu do obchodu neplánovaně, náhodně, je pro nás snadné přesunout odpovědnost na toho, od koho jsme tip dostali.

Existuje ještě jedna věc, jedna charakteristika obchodování, která nás svádí k upřednostnění náhodného obchodování bez „zbytečné odpovědnosti“ před vytvořením struktury: fakt, že každý obchod má potenciál stát se výdělečným, dokonce extrémně.

Extrémně výdělečný obchod se vám může dostat pod ruce, ať už jste dobrý, nebo špatný analytik; ať už přijmete, nebo nepřijmete odpovědnost. Vybudovat v sobě disciplinovaný přístup, nezbytný pro souvislejší úspěch, je namáhavé. Jak ale můžete vidět, je velmi snadné se této duševní cestě vyhnout a uchýlit se k nedisciplinovanému, náhodnému obchodování.

44

2. LÁKADLA (A ÚSKALÍ) OBCHODOVÁNÍ

PROBLÉM: Závislost na náhodných odměnách Psychologickému dopadu náhodných odměn bylo věnováno několik studií prováděných na opicích. Učíte-li opici plnit určitý úkol a odměňujete ji pokaždé, když ho dokončí, rychle si specifický výsledek snahy s odměnou asociuje. Přestanete-li ji za činnost odměňovat, po krátkém čase ji přestane dělat. Neplýtvá energií na nic, za co není odměněna. Její reakce na pozastavení odměňování je ale velmi odlišná, pokud ji od začátku odměňujete zcela náhodně. Přestanete-li ji náhle odměňovat, nijak nepozná, že za tutéž činnost už nic nedostane. Pokaždé, když jste jí v minulosti odměnili, bylo to pro ni překvapení. Z jejího pohledu tedy nemá smysl s činností přestávat. Opice v úkolu pokračuje i bez odměny. Někdy donekonečna.

Nedovedu s jistotou říci, proč jsme tak náchylní k závislosti na náhodných odměnách. Kdybych měl hádat, řekl bych, že se jedná o proces spjatý s vylučováním euforických chemikálií v našem mozku při neočekávaném, příjemném překvapení. Je-li odměna náhodná, nikdy nevíme, kdy jí dostaneme a vynakládání energie a zdrojů v naději příjemného prožitku není obtížné. Ve skutečnosti u mnoha lidí vytváří závislost. Pokud na druhou stranu očekáváme nějaký určitý výsledek a nedočkáme se ho, cítíme zklamání. Staneli se to znova, na tutéž činnost už pravděpodobně žádné větší úsilí nevynaložíme, neboť nám způsobuje emoční bolest.

Problém této závislosti je v tom, že nás uvrhuje do stavu bez možnosti volby. Míra, do jaké závislost pohlcuje naší mysl, určuje naše soustředění a úsilí o dosažení jejího objektu. Možnosti schopné naplnit jiné potřeby (například potřebu sebedůvěry a pocitu bezpečí) jsou buď ignorovány, nebo odmítány. Nedokážeme jednat jinak, než za účelem uspokojení závislosti. Závislost na náhodných odměnách je u obchodníků zvláště problematická, neboť představuje další zdroj odporu proti vybudování duševní struktury vytvářející konzistenci.

2. LÁKADLA (A ÚSKALÍ) OBCHODOVÁNÍ

45

PROBLÉM: Externí vs. interní kontrola Naše výchova nás připravila na fungování v sociálním prostředí, což znamená, že jsme si osvojili určité myšlenkové strategie pro naplnění našich potřeb a tužeb, směřovaných ke společenské interakci. Nejenže se vyplnění těchto potřeb a tužeb stalo závislým na lidech okolo nás, ale navíc jsme se naučili mnoha společenským manipulačním technikám, kterými si pojišťujeme, že budou ostatní jednat v souladu s našimi požadavky.

Trhy mohou zdánlivě představovat společenské prostředí, neboť jsou tvořeny lidmi. Jestliže nás moderní společnost naučila závislosti na ostatních v pokusu o naplnění základních potřeb, pak představuje tržní prostředí (přestože existuje uvnitř společnosti) absolutní psychologickou divočinu, v níž bojuje každý sám za sebe.

Nejenže se nemůžeme spoléhat na to, že trh bude dělat něco pro nás, ale také, že je extrémně obtížné, ne-li nemožné, manipulovat nebo kontrolovat cokoliv, co udělá pro kohokoliv. Jsme-li schopni efektivně kontrolovat prostředí za účelem naplnění našich potřeb a tužeb, a náhle se jako obchodníci ocitáme v prostředí, které neví, neumí a ani nechce reagovat na naše působení, co to s námi udělá? Nechá nás to bez pádla uprostřed řeky.

Jeden z hlavních důvodů, proč mnoho jinak úspěšných lidí zcela selže na trhu je to, že svůj dosavadní úspěch založili na schopnosti manipulovat a kontrolovat sociální prostředí pro své cíle. Do jisté míry si všichni umíme přizpůsobit vnější prostředí tak, aby vyhovovalo duševnímu (vnitřnímu). Problém je v tom, že nic z toho na trhu nefunguje. Trh na kontrolu ani manipulaci nereaguje (pokud nejste opravdu, opravdu velká ryba). Co můžeme kontrolovat je naše vnímání a interpretaci tržních informací, stejně jako naše jednání. Místo toho, abychom se pokoušeli přizpůsobit prostředí, učíme se kontrolovat sami sebe. Jedině tak můžeme vnímat informace co nejobjektivněji a strukturovat naše duševní prostředí tak, abychom byli schopni reagovat v našem nejlepším zájmu.