O slavné bitvě „tří císařů“ již byly napsány stovky knih, studií a pojednání. Mohlo by se zdát, že další publikace již mnoho nového přinést nemůže. Přesto se o to tato kniha pokusila, a to zejména proto, že v míře vrchovaté využila zdroje, které v českém prostředí nejsou příliš známy. Odkrývá tak před čtenářem některé z pozoruhodných detailů bitvy u Slavkova, jakými jsou četné pověsti a mýty, dosud nepublikované podrobnosti týkající se ruské gardy a jejího bojového vystoupení, financování armády, válečných pokladen, vozatajstva či organizace ruských pluků. Nově a zevrubně je zpracováno téma slavné Weyrotherovy porady, která předznamenala porážku spojenecké armády. Značný prostor zaujímá téma materiálních nálezů v dané oblasti a přilehlém okolí s bohatou fotodokumentací, čímž publikace originálním způsobem navazuje na průkopnické práce Aloise Slováka a Aloise Procházky z počátku 20. století. Jako červená nit se publikací vine stále živě diskutované a lákavé téma údajně zakopané ruské vojenské pokladny – tzv. slavkovského pokladu, který již dvě století patří k nejhledanějším pokladům u nás. Kniha přináší v tomto směru další fakta na základě objevu nových archivních materiálů a na základě studia u nás dosud nezpracovaných ruských pramenů. V neposlední řadě prezentuje hypotézy i kritické analýzy a dává prostor pro další úvahy. Kniha rozhodně není historií slavkovské bitvy, o které toho již bylo mnoho napsáno. Přináší detailní interdisciplinární pohled na některé až dosud nepublikované skutečnosti, které na pozadí atraktivního a vzrušujícího tématu rozšiřují okruh informací o samotné bitvě a jejích aktérech. Je doprovázena množstvím fotografií, obrázků, map, schémat, grafů a tabulek. Představuje tak užitečný doplňkový materiál pro každého zájemce o historii.
Zoner Press tel.: 532 190 883 e-mail: knihy@zoner.cz www.zonerpress.cz ZONER software, a.s., Nové sady 18, 602 00 Brno
DOPORUČENÁ CENA: 696 KČ KATALOGOVÉ ČÍSLO: ZRK2006
ISBN 978-80-7413-462-3
9 7 8 8 0 7 4 1 3 4 6 2 3
ZDENĚK ZDENĚK CHROMÝ CHROMÝ LIBOR LIBOR URBANČÍK URBANČÍK MILAN MILAN PLCH PLCH JAROMÍR JAROMÍR BÁR BÁR
PŘÍPAD AUSTERLITZ
Zdeněk Chromý
Libor Urbančík
Milan Plch
Jaromír Bár
P Ř Í PA D AUSTERLITZ STARÉ LEGENDY A NOVÁ FAKTA
Případ Austerlitz 1805 Staré legendy a nová fakta RNDr. Zdeněk Chromý, RNDr. Libor Urbančík, RNDr. Milan Plch, doc. Ing. Jaromír Bár, CSc Šéfredaktorka: Iva Šišperová DTP: Petr Bernát Obálka: Petr Bernát Copyright © ZONER software, a.s. Vydání první v roce 2021. Všechna práva vyhrazena. Zoner Press Katalogové číslo: ZRK2006 Informace, které jsou v této knize zveřejněny, mohou být chráněny jako patent. Jména produktů byla uvedena bez záruky jejich volného použití. Při tvorbě textů a vyobrazení bylo sice postupováno s maximální péčí, ale přesto nelze zcela vyloučit možnost výskytu chyb. Vydavatelé a autoři nepřebírají právní odpovědnost ani žádnou jinou záruku za použití chybných údajů a z toho vyplývající důsledky. Názory v knize uvedené se nemusí shodovat se stanovisky vydavatelství. Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být reprodukována ani distribuována žádným způsobem ani prostředkem, ani reprodukována v databázi či na jiném záznamovém prostředku či v jiném systému bez výslovného svolení vydavatele s výjimkou zveřejnění krátkých částí textu pro potřeby recenzí.
Dotazy týkající se distribuce směřujte na: Zoner Press ZONER software, a.s. Nové sady 18, 602 00 Brno tel.: 532 190 883 e-mail: knihy@zoner.cz www.zonerpress.cz www.facebook.com/Zonerpress www.instagram.com/zoner_press_brno/
ISBN
978-80-7413-462-3
Anotace
Takzvaný slavkovský poklad, představovaný údajně zakopanou ruskou válečnou pokladnou, patří k nejhledanějším pokladům na našem území po dobu více než let. Atraktivní téma se v publikaci rozvětvuje do souvislostí, které dosud nebyly v české odborné literatuře publikovány. Kniha z kategorie literatury faktu a vědecko-populárních publikací přináší řadu nových skutečností, které jsou pečlivě a poctivě ozdrojovány, takže čtenář může krok za krokem sledovat a ověřovat postupy autorů. Přitom jsou uváděny nové originální ruské prameny, které se v české historiografické literatuře o bitvě u Slavkova dosud neobjevily. Citace pramenů vychází zejména z archivních dokumentů českých a ruských archivů, z vojenských a memoárových zdrojů. Publikace Případ Austerlitz – Staré legendy a nová fakta některá témata zpracovává poprvé komplexně a analyticky. Určité kapitoly tak mají spíš charakter samostatných odborných studií. Například kapitola Válka a poklady přináší až dosud nepublikovaný systematický přehled pověstí o ztracených vojenských pokladnách od třicetileté války až po válku prusko-rakouskou. Navazující kapitola předkládá přehled pověstí o samotném slavkovském pokladu, zjišťuje jejich variabilitu s využitím odborné folkloristické báze, podrobuje je srovnávací analýze a hledá jejich reálný základ. Jednou ze stěžejních kapitol publikace je kapitola Nálezy na slavkovském bojišti, která přináší unikátní systematickou klasifikaci nálezů a navazuje na průkopnické práce Aloise Slováka a Aloise Procházky z počátku . století. Tato rozsáhlá kapitola prezentuje detailní popisy nalezených předmětů i s bohatou fotodokumentací a zpřístupňuje tak čtenáři jinak nedostupné exponáty z depozitářů muzejních institucí a soukromých sbírek. V kapitole Akta jsou představeny základní archivní spisy, dokumentující vyšetřování údajného účastníka zakopání ruské vojenské pokladny rakouskými úřady, ruského vojáka Josefa Andrejovského. Vyšetřování trvalo asi půl roku a kauza se dostala až na nejvyšší zemská a vládní místa. Poprvé jsou čtenářské veřejnosti ukázány portréty historických osob vystupujících v tomto případu. Po provedení neúspěšného úředního výkopu byl případ uzavřen, žil však dál svým vlastním životem. Autoři publikace poukázali na řadu dezinterpretací, které se v souvislosti s archiváliemi objevily. Rovněž se zaměřili na hledání nových archiválií, které by mohly do případu vnést více světla. Opomenuti nezůstali ani hlavní protagonisté záhady slavkovského pokladu. Detailně, s přihlédnutím k nově nalezeným archiváliím, byly zrekonstruovány životní osudy hlavního aktéra celé kauzy – ruského vojáka Josefa Andrejovského a byly zjištěny podrobnosti o ruském gardovém důstojníkovi Udomovi, na něhož se Andrejovský odvolává jako na velitele, který měl ukrytí ruské pokladny na starosti. Protože středobodem ruských pokladen jsou peníze a s nimi svázané vozatajstvo, další kapitoly přinášejí studie o ruském financování války roku zahrnující vyobrazení ruských a rakouských platidel, o vojenských pokladnách a zejména o pokladnách v samotné bitvě u Slavkova. Důležité a velice podrobné informace se týkají také ruského vozatajstva ve struktuře ruských pluků. Jsou jim věnovány tři podrobné kapitoly, doplněné názornými schématy. Zmiňované kapitoly poukazují na řadu mylných představ a zasazují problematiku financí a vozatajstva do reálných mezí. Neméně podrobně se publikace věnuje ruské carské gardě. Přináší zevrubné poznatky o její cestě na slavkovské bojiště, o jejím bojovém vystoupení a o situaci na ústupu po bitvě. Jsou uvedeny originální mapy a situační nákresy a v nemalé míře i pohledy na v publikaci zmiňované části bojiště a okolí. V průsečíku událostí hledá možnosti, které by mohly vést k situaci, jež by vyústila v akt zakopání ruské válečné pokladny. V této souvislosti je také zajímavý dosud nejpodrobnější popis průběhu Weyrotherovy porady v noci před bitvou u Slavkova a popis krajiny bitvy. Další kapitoly přinášejí kritické analýzy archivních spisů a jejich interpretací, uvádějí na pravou míru některé mýty a tradované omyly ve světle faktů, prezentují a klasifikují četné hypotézy a v závěru prezentují možné realistické pohledy na studovanou problematiku. Kniha rozhodně není historií slavkovské bitvy, o které toho již bylo mnoho napsáno. Přináší detailní interdisciplinární pohled na některé až dosud nepublikované skutečnosti, které na pozadí atraktivního a vzrušujícího tématu rozšiřují okruh informací o samotné bitvě a jejích aktérech. Proto představuje užitečný doplňkový materiál pro každého, kdo se vážně zajímá o bitvu tří císařů i o jeden z významných úseků novověké historie důležitého regionu jižní Moravy. Publikace je doprovázena množstvím fotografií, map a situačních nákresů, schémat, grafů a tabulek.
PŘÍPAD AUSTERLITZ
Аннотация Так называемый Аустерлицкий клад, по преданиям представляющий собой закопанную российскую военную казну, относится к наиболее часто разыскиваемым кладам на нашей территории за последние более лет. Эта весьма привлекательная тема представлена в публикации во взаимосвязях, которые до сих пор не были опубликованы в чешской специализированной литературе. Книга относится к категории литература факта и научно-популярным публикациям. Она приводит ряд новых тщательно и добросовестнo разработанных фактов, которые позволяют читателю шаг за шагом наблюдать и контролировать ход мыслей авторов. В то же время здесь используются новые подлинные российские источники, которые еще не были представлены в чешской историографической литературе о битве при Аустерлице. Цитация источников основана главным образом на архивных документах чешских и российских архивов, военных и мемуарных источниках. Публикация «Дело Аустерлиц – Старые легендаы и новые факты» впервые рассматривает некоторые темы всесторонне и аналитически. Таким образом, некоторые главы носят характер отдельных научных исследований. Например, глава «Война и сокровища» представляет до сих пор неопубликованный систематический обзор легенд о потерянных военных казнах со времен Тридцатилетней войны до Австро-прусской войны. В следующей главе представлен обзор легенд о самом Аустерлицком кладе, выясняется их вариабельность с использованием специальной фольклорной основы, проводится сравнительный анализ, производится поиск их реальной основы. Одной из стержневых глав публикации является глава «Находки на поле битвы при Аустерлице», в которой приводится уникальная систематическая классификация находок и которая исходит из новаторских работ Алоиса Словака и Алоиса Прохазки с начала -го века. В этой обширной главе представлено подробное описание найденных предметов, а также богатая фото документация, что приближает читателям недоступные экспонаты из хранилищ музейных учреждений и частных коллекций. В главе «Акты года» представлены основные архивные папки с документацией по расследованию предполагаемого участника захоронения российской военной казны австрийскими властями, российского солдата Иосифа Андреевского. Расследование длилось около полугода, и дело дошло до самых высоких областных и государственных площадок. Читателю впервые представлены портреты исторических лиц, выступающих по этому делу. После неудачных официальных раскопок дело было закрыто, но оно продолжало жить своей собственной жизнью. Авторы публикации указали на ряд неверных толкований, которые возникли в отношении архивных материалов. Их внимание сосредоточились на поиск новых архивных материалов для прояснения дела. Не были забыты и главные действующие лица тайны Аустерлицкого клада. Принимая во внимание недавно найденные архивные материалы, была подробно восстановлена история жизни протагониста этого дела – российского солдата Иосифа Андреевского, а также были найдены подробности о российском офицере охраны Удоме, на которого Андреевский ссылался как на командира, отвечающего за укрытие российской казны. Поскольку обозы с деньгами являлись средоточием российской казны, в последующих главах приводятся разработки по финансированию Россией войны года включая изображения русских и австрийских денег, а также информация о военной казне в общем и, в частности, о казне битвы при Аустерлице. Представлена также подробная информация относительно позиции обозов в структуре российских полков. Им посвящены три подробные главы, дополненные наглядными схемами. Эти главы указывают на ряд заблуждений и ставят вопросы финансов и обозов в реальные рамки. Не менее важное место в публикации отведено и Российской царской гвардии. Здесь представлены подробные сведения о ее передвижении на поле битвы при Аустерлице, о ее боевых характеристиках и о ситуации после отступления. Приводятся оригинальные карты и ситуационные чертежи, включая виды на упомянутые части поля битвы и их окрестности. На перекрестке событий авторы ищут причины и ситуации, которые могли привести к захоронению российской военной казны. В данном контексте представляет интерес подробное описание хода совещания генерала Вейротера ночью перед битвой при Аустерлице и описание ландшафта поля битвы. В последующих главах дается критический анализ архивных материалов и их интерпретации, исправляются некоторые мифы и неправильные представления в свете фактов, представляются и классифицируются многочисленные гипотезы, а в заключении приводятся возможные реалистичные подходы к изучаемой проблематике. Предлагаемая вашему вниманию книга ни в коем случае не является историей битвы при Аустерлице, о которой уже было многое написано. Она скорее приносит подробную междисциплинарную точку зрения на некоторые неопубликованные ранее факты, которые на фоне привлекательной и захватывающей темы расширяют спектр информации о самой битве и ее участниках. Таким образом, книга является полезным дополнительным материалом для всех, кто серьезно интересуется битвой трех императоров, а также одним из важных разделов современной истории региона южной Моравии. Издание сопровождается рядом фотографий, карт, чертежей, схем, графиков и таблиц.
Annotation Le soi-disant trésor d´Austerlitz, caisse militaire de l´armée russe qui aurait été enterrée, est l´un des plus recherchés dans notre pays depuis plus de ans. Ce sujet va être de nouveau développé dans une publication spécialisée. Le livre (catégorie faits et sciences populaires) apporte de nouveaux éléments grâce à des sources soigneusement verifiées, ce qui permet au lecteur de suivre et vérifier pas à pas le travail des auteurs. De nouvelles sources originales russes sont également citées, sources encore non utilisées dans la littérature historiographique tchèque sur la bataille d´Austerlitz.Les sources cités proviennent surout des archives et mémoires militaires tchèques et russes. La publication „Le cas Austerlitz – Vieux mythes et nouveaux faits“ contient certains thèmes travaillés pour la première fois de façon complexe et analythique. Certains chapitres ressemblent parfois davantage à des études de spécialistes. Par exemple le chapitre „Guerre et trésors“ apporte une approche systématique encore jamais publiée sur les légendes au sujet de trésors militaires perdus de la guerre de ans à la guerre prusso-autrichienne.Le chapitre suivant apporte un aperçu des légendes du trésor d´Austerlitz, vérifie leur variabilité à base d´éléments folkloriques spécialisés, détaille une analyse comparative et recherche une
Anotace
base réelle.Un des chapitres essentiels est le chapitre „Découvertes sur le champ de bataille d´Austerlitz“ qui apporte une classification systématique des découvertes et qui fait suite aux travaux de Alois Slovak et de Alois Prochazka du début du ème siècle. Ce vaste chapitre présente la description détaillée des objets trouvés avec une riche documentation photographique et rend ainsi accessible au lecteur des objets habituellement gardés dans des musées ou dans des collections privées. Dans le chapitre „Actes “ sont présentés les actes de base d´un entretien entre les autorités autrichiennes et un soldat russe Josef Andrejovsky prétendument présent à l´enfouissement de cette caisse militaire russe. Cette enquête a duré environ mois et cette affaire est devenue une affaire d´Etat. Les lecteurs peuvent voir pour la première fois des personnages historiques liés à cette affaire. Après des fouilles officielles infructueuses, l´affaire a été officiellement classée mais n´en a pas fini de vivre pour autant. Les auteurs de la publication ont soulevé certaines fausses interprétations qui se sont révélées râce aux archives. Ils se sont également orientés vers la recherche de nouvelles archives qui pourraient mieux éclairer l´affaire. Ils n´ont pas oublié non plus les principaux protagonistes du mystère du trésor d´Austerlitz. Plus précisément, au u des nouvelles découvertes dans les archives ils ont reconstitué le destin du principal acteur de cette affaire, le soldat russe Josef Andrejovsky, et ont découvert des détails sur l´officier russe Udom, que Andrejovsky désigne comme responsable de l´enfouissement de cette caisse russe. Comme il s´agit essentiellement de l´argent pour payer la cavalerie, les chapitres suivants portent sur des études concernant le financement russe de la guerre de comportant des illustrations des monnaies russes et autrichiennes, les caisses militaires et surtout les caisses de la bataille d´Austerlitz. Il y a aussi des informations importantes et detaillées sur la cavalerie et sur la structure des régiments russes. Trois autres chapitres detaillés y sont consacrés, illustrés de schémas explicatifs. Les chapitres mentionnés montrent de nombreuses fausses interprétations et remettent la problématique des finances et de la cavalerie à leur réelle place. La publication traite également en détail la garde russe du tsar. Elle apporte des informations complètes sur son voyage vers le champ de bataille d´Austerlitz, sur son combat et sur la situation lors de la retraite après la bataille. On y trouve des cartes originales, des croquis et beaucoup de vues sur les lieux et les environs du champ de bataille. En croisant ces informations, elle essaie de trouver comment on est arrivé à l´enfouissement de la caisse. La description detaillée du conseil de Weyrother et celle du champ de bataille la nuit d´avant la bataille est également intéressante. Les chapitres suivants apportent des analyses critiques des archives et de leurs interprétations, corrigent certains mythes et erreurs à la lumière des faits, présentent et classifient de nombreuses hypothèses ainsi que des regards réalistes possibles sur la problématique étudiée. Le livre n´est absolument pas l´histoire de la bataille d´Austerlitz à propos de laquelle de nombreux livres ont été écrits. Il apporte un regard détaillé interdisciplinaire sur certains faits qui n´avaient pas encore été publiés et qui élargissent le nombre d´informations sur la bataille elle-même et sur ses acteurs dans le cadre d´un sujet attractif et passionnant. Il est donc un matériel complémentaire utile pour tous ceux qui s´intéressent sérieusement à la bataille des trois empereurs et à l´histoire moderne d´une région importante de la Moravie du sud. La publication est illustrée par de nombreuses photogaphies, cartes, croquis, schémas, graphiques et tableaux.
Annotation Der sogenannte Schatz von Austerlitz, den die angeblich vergrabene russische Kriegskasse darstellt, gehört zu den am meisten gesuchten Schätzen auf unserem Territorium. Das attraktive Thema verzweigt sich in der vorliegenden Publikation in solche Zusammenhänge, die in der tschechischen Fachliteratur bis jetzt nicht veröffentlicht worden sind. Das Buch aus der Kategorie Sachliteratur und populärwissenschaftliche Publikationen bringt eine Reihe von neuen Tatsachen, die sorgfältig und ausführlich mit Quellennachweisen versehen sind, sodass der Leser imstande ist, die Vorgangsweise der Autoren Schritt für Schritt zu verfolgen und zu überprüfen. Angeführt werden dabei neue originale russische Quellen, die in der tschechischen historiographischen Literatur über die Schlacht von Austerlitz noch nicht behandelt worden sind. Den zitierten Quellen liegen vor allem archivalische Dokumente aus tschechischen und russischen Archiven sowie militärische Quellen und Memoiren zugrunde. Die Publikation „Fall Austerlitz – Alte Mythen und neue Fakten“ behandelt einige Themen zum ersten Mal umfassend und analytisch. Bestimmte Kapitel nehmen eher den Charakter selbständiger Fachstudien an. So z. B. bringt das Kapitel „Krieg und Schätze“ eine bisher nicht veröffentlichte systematische Übersicht über die Gerüchte von verlorenen Kriegskassen seit dem jährigen Krieg bis zum preußisch-österreichischen Krieg. Das anschließende Kapitel bietet eine Übersicht über die Gerüchte vom Schatz von Austerlitz selbst. Unter Anwendung von volkskundlichen Erkenntnissen wird ihre Variabilität festgestellt sowie ihre reale Grundlage durch eine vergleichende Analyse ermittelt. Eines der Hauptkapitel der Publikation ist das Kapitel „Die Schlachtfeldfunde von Austerlitz“, das eine einzigartige und systematische Klassifizierung von vorliegenden Funden liefert und so auf die bahnbrechenden Arbeiten von Alois Slovák und Alois Procházka aus dem Anfang des . Jhs. anknüpft. Dieses umfangreiche Kapitel präsentiert detaillierte Beschreibungen der gefundenen Gegenstände mit einer reichhaltigen Fotodokumentation und macht so dem Leser die sonst nicht erreichbaren Exponate aus Depositräumen von musealen Einrichtungen und aus Privatsammlungen zugänglich. Im Kapitel „Akta “ werden die grundlegenden archivalischen Materialien vorgestellt, die die Untersuchung des Zeugen bei der Vergrabung der russischen Kriegskasse, des russischen Soldaten Josef Andrejevskij, durch österreichische Behörden dokumentieren. Die Untersuchung dauerte ungefähr ein halbes Jahr und die Causa wurde sogar Gegenstand von Verhandlungen auf der Ebene von Landes- und Regierungsinstitutionen. Zum ersten Mal werden der Öffentlichkeit Porträts der in diesem Fall auftretenden historischen Persönlichkeiten vorgestellt. Nach Durchführung einer erfolgslosen amtlichen Ausgrabung wurde der Fall abgeschlossen, er lebte jedoch auf seine Art weiter. Die Autoren der Publikation wiesen dabei auf eine Reihe von falschen Interpretationen hin, die im Zusammenhang mit den Archivalien aufgetreten waren. In den Fokus gelangte die Suche nach neuen Archivalien, die mehr Licht in den Fall bringen könnten. Nicht unerwähnt blieben auch die Protagonisten des Geheimnisses „der Schatz von Austerlitz“. Ausführlich und mit Rücksicht auf die neu gefundenen Archivalien wurden die Lebensschicksale des Hauptakteurs der ganzen Causa, des russischen Soldaten Josef Andrejevskij, rekonstruiert und darüber hinaus auch detaillierte Informationen über den russischen Gardeoffizier Udom ermittelt, auf den sich Andrejevskij als auf denjenigen berief, dem das Verbergen der russischen Kriegskasse oblag. Weil der Zentralpunkt der russischen Kriegskassen das Geld und der damit verbundene Train sind, behandeln die nächsten Kapitel
PŘÍPAD AUSTERLITZ
die russische Kriegsfinanzierung von mit Abbildungen russischer und österreichischer Zahlungsmittel, ferner die Militärkassen allgemein und insbesondere die Kriegskassen in der Schlacht von Austerlitz. Von Bedeutung und großer Reichweite sind Informationen in Bezug auf den russischen Train in der Struktur russischer Regimenter, denen drei ausführliche und mit anschaulichen Schemen ergänzte Kapitel gewidmet sind. Die o. g. Kapitel verweisen auf eine Reihe von irrtümlichen vorstellungen und geben der Problematik des Finanzwesens sowie des Trains klare Konturen. Nicht weniger wird die Aufmerksamkeit auf die russische Garde gelenkt. Die Publikation bringt umfassende Erkenntnisse über ihren Weg auf das Schlachtfeld von Austerlitz, über ihre Kamp andlungen sowie die Lage beim Rückzug nach der Schlacht. Angeschlossen werden originale Landkarten und Situationsaufzeichnungen sowie auch nicht selten Ansichten der in der Publikation erwähnten Schlachtfeldteile und der Umgebung. Im Schnittpunkt der Ereignisse wird nach Möglichkeiten gesucht, die solche Situation herbeiführen, in der die Vergrabung der Kriegskasse als logische Konsequenz der vorausgegangenen Handlungen unerlässlich erscheinen lässt. In diesem Zusammenhang ist auch die bisher ausführlichste Beschreibung des Hergangs von Weyrothers Beratung in der Nacht vor der Schlacht von Austerlitz von Interesse. Die nächsten Kapitel bringen kritische Analysen von Archivdokumenten und ihrer Interpretationsmöglichkeiten, sie setzen sich mit einigen Mythen und tradierten Irrtümern im Lichte von Fakten auseinander, sie präsentieren und klassifizieren zahlreiche Hypothesen und stellen abschließend mögliche realistische Ansichten auf die zu behandelnde Problematik vor. Das vorgelegte Buch ist keinesfalls als Geschichte der Schlacht von Austerlitz anzusehen, über die sehr viel geschrieben wurde. Dem Leser wird eine detaillierte interdisziplinäre Ansicht auf einige bisher noch nicht veröffentlichte Tatsachen angeboten, die am Hintergrund des attraktiven und aufregenden Themas den Erkenntnisumfang über die Schlacht allein und ihre Akteure erweitert. Nicht nur deswegen stellt das Buch ein nützliches Ergänzungsmaterial für jedweden dar, der sich ernsthaft für die Dreikaiserschlacht sowie auch einen der bedeutendsten Zeitabschnitte der Neuzeitgeschichte der Region Südmährens interessiert. Die Publikation ist mit vielen Fotos, Landkarten, Situationsaufzeichnungen, Schemen, Grafen und Tabellen versehen.
Annotation The so-called “Austerlitz Treasure”, which is represented by allegedly buried Russian military safe belongs to the most search for treasures on our territory for more than years. The appealing topic is discussed in the book within the context that has not been published in the Czech professional literature to date. The book ranked among the reference and popular science publications presents a number of new facts thoroughly and dutifully collected from reliable sources allows the readers to follow and verify step by step the course of actions taken by the authors. New authentic Russian sources referenced in the book at the same time have not been mentioned in the Czech historical literature related to the Battle of Austerlitz to date. Quotations of sources refer particularly to the archival documents from the Czech and Russian archives, military sources, and recorded memories. Publication of „Story of Austerlitz – Old Legends and New Facts“ elaborates on some of the topics comprehensively and analytically for the first time. Certain chapters resemble rather stand alone scientific reports as a result. The chapter „War and Treasures“ for example describes stories of lost military treasures in the period starting from years war up to the Prussia – Austrian war in a systematic overview never published before. The following chapter presents an overview of stories focusing at the Austerlitz Treasure, looks into their variability by making use of the folklore basis, evaluates the stories by comparative analyses, and looks for a common ground. One of the key chapters in the publication is the chapter „Discoveries on the Austerlitz Battle Field“, which brings unique and systematic classification of the discoveries and builds on pioneering works conducted by Alois Slovak and Alois Prochazka at the beginning of th century. This extensive chapter presents detail descriptions of the discovered items including abundant photographic illustrations allowing the reader to see usually inaccessible exhibits from museum repositories and private collections. Chapter „The Dossier “ presents principal archive files documenting investigation of the Russian soldier Josef Andrejevski who allegedly witnessed when the safe with Russian treasure was buried by the Austrian authorities. The investigation lasted about half a year and the affair received attention of the top provincial and governmental authorities. Profiles of the historical characters involved in this case are introduced to the general public for the first time. The case was closed following the unsuccessful official excavation, however, the story continued living at its own discretion. The authors pointed to a number of misinterpretations that emerged from archived documents. They also focused on retrieval of additional archived documents that would bring new insights into the case. Neither the principal protagonists in the mystery of the Austerlitz Treasure were left out. The life story of the main participant in the case – the Russian soldier Josef Andrejevski was restored in the book considering the newly discovered archive documents. In addition, particulars have been found and presented on the Russian officer Udom referred to by Andrejevski as his commanding officer responsible for hideaway of the Russian safe containing the treasure. Since the money and the associated armed forces are central to the Russian Treasury the next chapters elaborate on financing of the war in by the Russians including illustrative pictures of Russian and Austrian means of payment, military safes and particularly on those ones involved in the Battle of Austerlitz. Crucial and in-depth information is related to the role of the Russian troops in the structure of the Russian regiments. Three detailed chapters are devoted to the above topics supplemented by the demonstrative charts. These chapters point to a number of erroneous ideas and define the issues of financing and army forces within realistic boundaries. The publication is devoted in equal detail to the tsarist guard. It presents an overview of knowledge on journey of the tsarist guard to the Austerlitz battlefield, its deployment in combat and the situation during the retreat after the battle. Original maps and situational charts are presented including considerable views of sections of the battlefield and surroundings referenced in the publication. Reasons that might have lead to hiding of the Russian military safe in the ground have been investigated on the background of intersection of events. The most elaborate description of the discussions at the Weyrother’s meeting held the night preceding the Battle of Austerlitz including the description of the battlefield and its surroundings is interesting in this context. Remaining chapters introduce critical analyses of archived documents including their interpretations, rectify some of the myths
Anotace
and misunderstandings in the light of hard facts, present and classify numerous hypotheses, and offer a variety of pragmatic views related to the discussed issues at the end of the book. The book is certainly not a history of the Battle of Austerlitz that has been described in many publications. The book presents a detailed multidisciplinary assessment of the first time published facts raising awareness of the battle itself and associated participants on the background of an attractive and exciting topic. Therefore, the book represents useful complimentary source of information for everyone taking a serious interest in the “Battle of Three Emperors” and a significant period of the modern history of the important region of Southern Moravia. Publication contains a number of pictures, maps and situational charts, drawings, graphs, and tables.
Zámek Slavkov (
)
Obsah
KAPITOLA TŘETÍ
Předmluva Poděkování
Pověsti o slavkovském pokladu . Pověsti bučovického okruhu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Prolog
. Pověsti kobeřického okruhu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Pověsti vážanského okruhu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Pověsti křenovického okruhu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Pověsti telnicko-sokolnického okruhu . . . . . . . . . . . . .
KAPITOLA PRVNÍ
. Pověsti žatčansko-měnínského okruhu . . . . . . . . . . . . .
Průsečík událostí
. Pověsti ze vzdálenějších lokalit. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Obecná forma pověsti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Událost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Mozaika událostí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Průsečík událostí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
KAPITOLA ČTVRTÁ
Metodické schéma . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Reálný základ pověstí o slavkovském pokladu
Pracovní hypotézy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Metoda švédského stolu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Princip jednoduchosti a Occamova břitva . . . . . . . . . . . . Metodologické nástroje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
KAPITOLA PÁTÁ
Nálezy na slavkovském bojišti a v jeho okolí
KAPITOLA DRUHÁ
Války a poklady
. Hroby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Pověsti z období třicetileté války (
–
) .......
. Militaria . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
) .....
. Zbraně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
) ............
. . Zbraně chladné a jejich součásti . . . . . . . . . .
. Pověsti z války o dědictví rakouské ( . Pověsti ze sedmileté války (
–
–
. Pověsti z války o dědictví bavorské (
–
. Pověsti z období napoleonských válek ( . Pověsti z prusko-rakouské války (
) ..... –
. .
) ...
.
). . . . . . . . . . . .
Zbraně palné a jejich součásti . . . . . . . . . . . .
Střelivo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Kulky do pušek a pistolí . . . . . . . . . . . . . . . .
. Pověsti bez bližší časové specifikace. . . . . . . . . . . . . . .
. .
Kartáče a kartáčové koule . . . . . . . . . . . . . . .
PŘÍPAD AUSTERLITZ
.
. .
Granáty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Dokument č.
(D
) ...........................
. .
Dělové koule . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Dokument č.
(D
) ...........................
. .
Řetězové koule . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Přehled dokumentů
.........................
Vojenská technika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Přepravní prostředky a jejich součásti . . . . .
.
. .
Nábojové a muniční vozíky a jejich součásti .
KAPITOLA SEDMÁ
. .
Drobné příslušenství . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. .
Prachovnice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Zprávy o spisech
. .
Ženijní výbava . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. .
Vozatajská výbava . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Dvě zprávy Michaela Vaňáčka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. .
Prapory, korouhve a standarty . . . . . . . . . . .
Zpráva Jana Špatného . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Vojenská výstroj a její doplňky . . . . . . . . . . . . . . . . .
Další zpravodajové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . Uniformy a jejich součásti. . . . . . . . . . . . . . . . .
Knoflíky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. .
Pokrývky hlavy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. .
Obuv . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. .
Ostruhy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
KAPITOLA OSMÁ
Nové archivní dokumenty
. .
Přezky, spony, spínadla, průvlečky . . . . . . . .
. .
Znaky a odznaky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Archiválie buchlovského panství . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. Cennosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Podací a odesílací protokol . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. Mince. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Buchlovické matriky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
.
Cenné osobní předměty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Pozemkové knihy. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . Náboženské předměty (devocionálie) . . . . . .
Další archiválie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. .
Civilní předměty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Osvětimanské matriky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. Užitkové předměty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Stříbrnická dokumentace pozůstalostí . . . . . . . . . . . . . .
. Pečetidla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Žeravické matriky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
.
Držadla ocílek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Otazníky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
.
Předměty osobní potřeby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
.
Koňská výstroj, její doplňky a součásti . . . . . . . . . . . . Součásti postrojů a jezdecké výbavy . . . . . .
.
. .
Podkovy. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. .
Koňské hřebeny a hřebla . . . . . . . . . . . . . . .
KAPITOLA DEVÁTÁ
Josef Andrejovský
Ostatní nálezy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Josef Andrejovský před bitvou u Slavkova . . . . . . . . . . . Josef Andrejovský v bitvě u Slavkova . až . prosince ...........................
KAPITOLA ŠESTÁ
Josef Andrejovský bezprostředně po bitvě u Slavkova . .
Akta
Neznámé období Josefa Andrejovského . . . . . . . . . . . . . Josef Andrejovský ve Stříbrnicích . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Objev dr. Vaňáčka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Vyšetřování údajného zakopání ruské vojenské pokladny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Hlavní aktéři . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Dokument č.
Závěrečné zdokumentované období Josefa Andrejovského . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
(D ) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Dokument č.
(D ) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Dokument č.
(D ) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Dokument č.
(D ) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Dokument č.
(D ) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Osobnost Josefa Andrejovského . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Dokument č.
(D ) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
KAPITOLA DESÁTÁ
Dokument č.
(D ) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Gardový důstojník Udom
Dokument č.
(D ) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Dokument č.
(D ) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Dokument č.
(D
)...........................
Pátrání po skutečném gardovém poručíku Udomovi . . .
Dokument č.
(D ) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Jevstafij Jevsta evič Udom . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Obsah
Ivan Fjodorovič Udom . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
KAPITOLA ČTRNÁCTÁ
Udom . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Ruský pěší pluk po vojenské reformě roku
Další Udomové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Pokračování rodu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Josef Andrejovský a Udom . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Pěší pluky imperátora Pavla I. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Pěší pluky imperátora Alexandra I.. . . . . . . . . . . . . . . . . KAPITOLA JEDENÁCTÁ
Ruské financování války roku
KAPITOLA PATNÁCTÁ
Ruský pěší pluk a jeho vozatajstvo na pochodu
Ruské financování vojenství a státu, zdroje a správa financí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Finanční situace Rakouské monarchie v době bitvy u Slavkova a směna ruské měny. . . . . . . . .
Vozatajstvo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Definice a pojmy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Finanční situace Ruského impéria v době bitvy u Slavkova. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Základní historická fakta o ruském pluku na pochodu a vojenském vozatajstvu . . . . . . . . . . . . . . .
Vyčlenění a správa finančních prostředků ve válečné kampani roku ....................
Základní fakta o rakouském pluku na pochodu a vojenském vozatajstvu . . . . . . . . . . . . . . .
Ruské vojenské hospodaření a finančnictví před bitvou u Slavkova . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Vyúčtování finančních prostředků z válečné kampaně roku v roce
Francouzské vojenské vozatajstvo . . . . . . . . . . . . . . . . . Systemizace a organizace ruského vozatajstva v rámci reorganizované armády . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
...........
Ruský pěší pluk na pochodu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Ruský pěší pluk na přechodu z pochodu do bojových podmínek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
KAPITOLA DVANÁCTÁ
Vojenské pokladny KAPITOLA ŠESTNÁCTÁ
Vozatajstvo ruského pluku ve válce roku
Pokladní truhlice v českém prostředí . . . . . . . . . . . . . . . Truhlicové pokladny z aukcí a zahraničních expozic . . . Válcovité pokladny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Obsah pokladen . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Plánování nasazení ruského vozatajstva ve válečné kampani roku .................... Stav a pohyby ruského vozatajstva v době nástupu k bitvě u Slavkova . . . . . . . . . . . . . . . . .
KAPITOLA TŘINÁCTÁ
Vojenské pokladny v bitvě u Slavkova
Nástup spojenců ke střetu s Francouzi ve středu . listopadu ...................... Bitva ve Vyškově a u Rousínova ve čtvrtek . listopadu ..................... Válečná porada ve Vyškově v pátek . listopadu a situace před bitvou . . . . . . . . . . . .
Vojenské pokladny z pověstí – rekapitulace . . . . . . . . . . Zprávy z kronik . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Zprávy pozorovatelů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Zprávy přímých účastníků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
KAPITOLA SEDMNÁCTÁ
Průsečík událostí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Cesta gardy
Další zdroje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Carská pokladna . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Ruská garda v polním tažení roku
.............
Z Petrohradu do Olomouce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Olšanské ležení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Směr Brno . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
PŘÍPAD AUSTERLITZ
. listopadu
..............................
. listopadu
..............................
. listopadu
..............................
. listopadu . prosince
Bojové aktivity ruské carské gardy v čase od do hodin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Bojové aktivity ruské carské gardy v čase po . hodině . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
..............................
Závěrečná spekulace spojená s bojovými aktivitami ruské carské gardy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
................................
Hodnocení přesunu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
KAPITOLA DVACÁTÁ KAPITOLA OSMNÁCTÁ
Situace po bitvě
Weyrotherova dispozice
Okamžiky po bitvě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Dvě koncepce. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Okamžiky po bitvě – severovýchod . . . . . . . . . . . . . . . . .
Místo porady . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Shromaždiště v Hodějicích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Účastníci porady . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. prosinec
: cesta do Čejče a Hodonína . . . . . . . . .
Popisy porady . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Pronásledovatelé . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Weyrotherova dispozice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. prosinec: cesta na Hodonín . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Průběh porady . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
.
.
: Příměří . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Po poradě. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Střety po bitvě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Východiska Weyrotherovy dispozice . . . . . . . . . . . . . . . .
Holíč . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Bojová nebo pochodová dispozice? . . . . . . . . . . . . . . . . .
Návrat do Ruska . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Komentáře Weyrotherovy dispozice . . . . . . . . . . . . . . . .
Zajatci a dezertéři . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Kritická analýza Weyrotherovy dispozice . . . . . . . . . . . .
Nemocnice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Srovnání Weyrotherovy dispozice s dispozicí Napoleonovou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Ztráty v bitvě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Souhrnné hodnocení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Shrnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . KAPITOLA DVACÁTÁ PRVNÍ
Krajina bitvy KAPITOLA DEVATENÁCTÁ
Aktivity ruské gardy v bitvě u Slavkova
Základní charakteristika terénu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Charakteristika krajinného rázu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Geomorfologie a hydrologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Rakovec . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Organizace a členění bojové části ruské carské gardy podle Vasiljeva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Rybníky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Geologické poměry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. kolona gardy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Meteorologické poznatky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. kolona gardy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Proměna krajiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Předvečer bitvy u Slavkova . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Historické souvislosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Bitva u Slavkova na úseku ruské carské gardy v čase od do hodin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Mapy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Bojové aktivity ruské carské gardy v čase od do hodin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Vozový tábor v perimetru ruské carské gardy . . . . . . . .
KAPITOLA DVACÁTÁ DRUHÁ
Fakta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Mýty a fakta
Spekulace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Bojové aktivity ruské carské gardy v čase od do hodin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Udom jako poručík Preobraženského pluku . . . . . . . . . .
Bojové aktivity ruské carské gardy v čase od do hodin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Udom na smrtelné posteli . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Bojové aktivity ruské carské gardy v čase od do hodin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Pátrání rudoarmějců . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Ruská komise . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Pokladna jako soudky podobné svitavskému pokladu . .
Obsah
Nález víka pokladny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
A . K zakopání došlo den před bitvou . . . . . . . . .
Pro Andrejovského začala bitva . prosince
A . K zakopání došlo ve dne za bitvy . . . . . . . . . .
......
Celé spojenecké vozatajstvo padlo do rukou nepřítele . .
A . K zakopání na ústupu po bitvě. . . . . . . . . . . .
Armádní pokladna se žoldem, který byl vyplácen vždy po bitvě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
B. Hypotézy místní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . B . Trojúhelník obcí Křenovice – Slavkov – Šlapanice . . . . . . . . . . .
Poklad lze odhalit psychotronickou metodou . . . . . . . . .
B . Trojúhelník obcí Křenovice – Slavkov – Šaratice . . . . . . . . . . .
Slavkovské bojiště bylo důkladně prohledáno . . . . . . . .
B . Hypotézy trojúhelníku Křenovice – Slavkov – Vážany . . . . . . . . . . . . KAPITOLA DVACÁTÁ TŘETÍ
B . Hypotéza věží tří kostelů . . . . . . . . . . . . . . . .
Stručná historie pátrání po slavkovském pokladu
B . Hypotézy z okolí Vážan . . . . . . . . . . . . . . . . . B . Hypotézy z okolí Křenovic . . . . . . . . . . . . . . B . Další hypotézy – od východu na západ . . . . .
Ruská komise? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Pátrání před rokem
.........................
KAPITOLA DVACÁTÁ ŠESTÁ
Šedesátá léta a pátrání Československé televize . . . . . .
Základní otázka
Nová doba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Nový impulz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Hlavní důvody neúspěchů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Pověsti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Nálezy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Ruská komise . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
KAPITOLA DVACÁTÁ ČTVRTÁ
Akta
Kritická analýza dokumentů z roku
Gardový poručík Udom . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
.....................................
Vozatajstva s pokladnami . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Podoba pokladen . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Osobnost Josefa Andrejovského . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Resumé . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Problém původu Josefa Andrejovského . . . . . . . . . . . . . . Problém vojenské služby Josefa Andrejovského . . . . . . . Problém doby údajného zakopání pokladny . . . . . . . . . . Problém poručíka Udoma . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Epilog
Problém důležité vojenské pokladny. . . . . . . . . . . . . . . . Problém výpovědi Josefa Andrejovského o zakopávaných předmětech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
PŘÍLOHA I
Problém prostoru údajného zakopání . . . . . . . . . . . . . . .
Organizace ruské gardy v bitvě u Slavkova
Problém výpovědí Josefa Andrejovského o podrobnostech zakopání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
PŘÍLOHA II
Problém života Josefa Andrejovského po bitvě u Slavkova . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Pravdivé údaje v aktech
Třídy, kódy a hodnosti v ruské armádě konce . a začátku . století ( –
.....................
Problém Josefa Andrejovského . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Problém spisů
.............................
KAPITOLA DVACÁTÁ PÁTÁ
Hypotézy Základní typy motivů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Tísňové motivy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Hypotézy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . A. Hypotézy časové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
)
Předmluva
V
roce jsme u příležitosti . výročí bitvy u Slavkova vydali populárně vědeckou publikaci Záhada slavkovského pokladu. Přinesla především sebrání a uspořádání různých dostupných informací a názorů o tzv. slavkovském pokladu, které byly až do té doby sdělovány a publikovány v různých zdrojích. Kniha přinesla také první úplný překlad zásadních archivních dokumentů z roku . Shrnula některé poznatky týkající se finančního hospodářství ruských vojenských jednotek a uvedla některé naprosto nové (a v českém prostředí dosud nepublikované) pohledy na ruskou gardu a její aktivity v bitvě u Slavkova. V úvodu k Záhadě slavkovského pokladu jsme tehdy napsali: „Naším úkolem bylo především shromáždit a přinést co nejvíce informací. Pojednání a zmínek o slavkovském pokladu se v literatuře nachází poměrně dost, nicméně tato problematika dosud nebyla zpracována dostatečně komplexně. O takový souhrnný přístup se snaží naše práce. Při ní jsme si mnohokrát uvědomili, jak křehká a nejasná bývá hranice mezi skutečností a fantazií. Jaké nástrahy přinášejí člověku, který se píď po pídi pídí po pravdě, jeho vlastní přání.“ Dovolili jsme si uvažovat o tom, za jakých okolností by mohla být ruská vojenská pokladna skutečně zakopána, pokud bychom existenci takového aktu teoreticky připustili. Sympatizovali jsme sice s názory a indiciemi podporujícími existenci slavkovského pokladu, avšak náš závěr zněl vždy jako možnost: zaměřoval se na to, že když tuto možnost připustíme, musíme zvažovat vše, co hraje nejen v její prospěch, ale také v její neprospěch. Kniha Záhada slavkovského pokladu byla brzy rozebrána a zřejmě přispěla ke vzedmutí vlny nového zájmu
veřejnosti. Objevili se noví hledači, rozproudila se živá a podnětná diskuse. Problematiku tzv. slavkovského pokladu jsme nikdy nepovažovali za uzavřenou kapitolu. I po vydání knihy jsme pokračovali v teoretických výzkumech a shromáždili jsme další cenný materiál, nové dokumenty a nová fakta. K dispozici nám byla také literatura, s níž se v historických pojednáních a v populárně vědecké literatuře o bitvě u Slavkova dosud běžně nepracovalo. Laskavého čtenáře můžeme ujistit, že smyslem této práce nebylo a není pročesávání slavkovského bojiště detektory a nalezení nějaké zakopané ruské vojenské pokladny, nýbrž seriózní teoretický přístup k této legendě slavkovské bitvy jako k jakémukoli jinému historickému problému či otazníku. Považovali jsme za potřebné také částečně korigovat některé údaje z naší předchozí publikace, ale především podstatně materiál doplnit o nové užitečné informace. Proto jsme přistoupili k sepsání nové publikace: Případ Austerlitz – Staré mýty a nová fakta. Otázka záhadné ruské pokladny, ať již ztracena byla či nikoli, je stejně tak legitimním historickým problémem jako jakýkoli jiný historický otazník. Navíc se dotýká řady oborů a v tomto smyslu jde o problém vyžadující interdisciplinární přístup. V této souvislosti se naskýtá řada otázek. Byla či nebyla u Slavkova zakopána ruská válečná pokladna? Pokud ano, kde a za jakých okolností a z jakých motivů? Pokud ne, tak proč kolem tohoto problému existuje tolik pověstí? Proč této otázce věnovaly tolik pozornosti rakouské úřady v roce , proč se otázka ruské pokladny řešila až na nejvyšších vládních místech a proč vzbuzuje tolik zájmu i v dnešní době? Objeví se nějaké nové informace
Kapitola pátá
Nálezy na slavkovském bojišti a v jeho okolí T
am, kde se nalézají cenné věci, je vždy úrodná půda pro vznik pověstí a spekulací o pokladech. Nálezy, a zvláště nálezy cenných věcí v dějištích bojových událostí, jsou jednou z možných příčin aktivace lidské představivosti. Mohou se tak snadno stát i jedním ze zdrojů nejrůznějších pověstí o ztracených, zakopaných či ukrytých pokladech, o rychlém zbohatnutí některých osob apod. Následující kapitola se věnuje konkrétním materiálním nálezům z oblasti slavkovského bojiště a jeho bezprostředního okolí. Není však věnována pouze nálezům cenností. Rozhodli jsme se využít příležitosti a zpracovat problematiku nálezů komplexně s využitím unikátního fotografického materiálu. V tomto smyslu tedy tato obsáhlá kapitola navazuje na publikace Aloise Procházky [ ], Aloise Slováka [ ] a Václava Buriana [ ]. Jako „nálezy“ zde nejsou míněny pouze předměty nalezené v zemi a následně vykopané, ale i předměty, které jejich původní majitelé nějakým způsobem získali po bitvě u Slavkova do rodinného majetku, předměty předávané z generace na generaci, či předměty ze sběratelských a muzejních sbírek, u nichž mnohdy nálezové okolnosti nejsou známy. Slavkovské bojiště zaujímá plochu přibližně km² (viz kapitolu ). Tuto oblast považujeme za prostorové centrum památek a nálezů. [ ] Již samotný název kapitoly napovídá, že kapitola neshrnuje pouze nálezy z bitvy u Slavkova, ale nálezy ze slavkovské lokality a jejího širšího okolí. Bezprostředním okolím jsou míněny jednak lokality bojiště, které nebyly přímo zasaženy vojenskými střety, a jednak lokality ležící na přístupové a ústupové trase spojenecké armády. Jde tedy o plochu od olšanského
shromaždiště u Olomouce přes lokalitu slavkovského bojiště a ústupovou trasu na Čejč a Hodonín, na opačné straně až k Brnu a směrem na Rajhrad. V několika případech jsou prezentovány nálezy z trasy pohybu Kutuzovovy Podolské armády, která ustupovala od Vídně ke shromaždišti spojeneckých armád u Olomouce. Je třeba se smířit s tím, že souvislost konkrétního nálezu s bitvou mnohdy nelze prokázat a některé nálezy je obtížné časově určit. Sám autor první zásadní specializované monografie tohoto zaměření Alois Procházka k tomu poznamenává: „Zase některé předměty chované v museu při Mohyle míru jsou mnohem starší a s bitvou slavkovskou nemají souvislosti, tak např. dvojitý šíp železný, kord s trojhrannou čepelí (vyzdvižený za regulace z Litavy) nebo železný hrot kopí středověkého.“ [ ] Prokázat přímou souvislost mezi nalezenými předměty a bitvou u Slavkova je u řady předmětů obtížné, sporné, ne-li nemožné, mimo jiné také z důvodu absence primární dokumentace, a to i na straně profesionálních institucí. Rovněž u některých nálezů platí, že nemusí jít o pozůstatky samotné bitvy, ale primárně o lokalitu bojiště a přilehlých míst. Oblast slavkovského bojiště je na archeologické nálezy velmi bohatá. Zahrnuje nálezy od nejstarších dob (paleolit, neolit, doba bronzová atd.) až po nálezy z moderní doby a současnosti. [ ] Alois Procházka například podrobně popsal keltské pohřebiště ( hrobů) ve východní části Křenovic (trať Přední díly). Větší je ale keltské pohřebiště u Holubic ( hrobů). Křenovická pole vydala množství předmětů z různých dob a kultur. Nalezeny byly keramické střepy, bronzové a železné šperky, spony, dokonce i meč. [ , ]
. Nálezy na slavkovském bojišti a v jeho okolí
Prvním, kdo se nálezy na bitevním bojišti zabýval systematicky, byl archeolog Alois Procházka, který ve svém úvodu knihy Památky z bitvy u Slavkova r. problematiku zdejších nálezů zcela vystihuje: „Bitva ‹trojcísařská› zanechala tu řadu památek nejenom ve vlastním ohnisku boje (Prace-Blažovice-Jiříkovice), ale také v dalekém kraji, kudy obojí vojsko dvakráte protáhlo, kde tábořilo a nocovalo i kde se střetlo v drobnějších potyčkách.“ [ ] I bez pověstí a zkazek o zakopaných pokladech souvisejících s bitvou je slavkovské bojiště stále atraktivním územím pro sběratele militarií a starožitností. Stačí mít na paměti, že zde došlo ke střetu armád čítajících kolem lidí [ ]. Je zřejmé, že při tomto masivním střetu zůstala pole po bitvě poseta municí, zbraněmi, částmi výstroje a mrtvými. Mnoho věcí z výzbroje a výstroje armád skončilo v chalupách okolních vesnic. Mrtví pak převážně v hromadných hrobech. Mnoho předmětů, a to i velmi atraktivních a cenných kusů, bývá nalézáno i dnes. Bohužel, mnohé z nálezů, které Procházka a další autoři popisují, jsou dnes nedohledatelné a nevlastní je již ani muzea, která jsou v těchto starších publikacích uvedená jako majitelé. Například velká část Procházkovy sbírky se nacházela v muzeu Památníku Mohyly míru, za druhé světové války však byla rozkradena nebo přemístěna. Další objevy a nové zajímavé akvizice přinášejí výzkumy archeologů a aktivity soukromých hledačů, podpořené kvalitní detekční technikou. Mnohé z těchto nálezů se staly součástí méně dostupných soukromých sbírek. Úkolem této kapitoly není nálezy z širší oblasti slavkovského bojiště analyzovat, zařazovat či přesně identifikovat, ale pouze prezentovat a poukázat na jejich rozmanitost. Profesionálně nedeskribované nálezy zásadně neinterpretujeme, ale tam, kde je to možné, připojujeme kvantitativní parametry a sekundárně získané informace. Exaktní popis nálezů není v mnoha případech ani možný, zvláště když pochází od soukromých sběratelů a když postrádá nálezové okolnosti. Avšak ani muzejní instituce nemívají nálezy vždy dobře zdokumentovány, mnohdy právě proto, že řada těchto exponátů pochází buď od amatérských nálezců a z dřívějších ne příliš exaktně podchycených akvizic. Pro prezentaci byly zvoleny zejména takové nálezy, které reprezentují určitou skupinu, byly však odfiltrovány předměty vysloveně novodobé, jako například části moderního kování, zemědělských strojů, střelivo z . světové války apod. V některých případech však jsou prezentovány i zajímavé nálezy starší či novější doby, pokud mohou posloužit k ilustraci a doplnit představu čtenáře. Některé zajímavé fotografie nálezů, které evidentně s bitvou u Slavkova nesouvisejí, jsou uvedeny proto, aby měl čtenář možnost posoudit šíři určité skupiny předmětů.
U fotografií jsou v závorkách uvedeny názvy nebo zkratky institucí, které vlastní příslušné předměty. Pokud údaj v závorce není uveden, znamená to, že příslušný předmět pochází z některé ze soukromých sbírek České republiky. Autoři této publikace však nejsou sběrateli ani majiteli žádné soukromé sbírky.
Klasifikace nálezů Nálezy ze slavkovského bojiště a z lokalit souvisejících s tažením ruských vojsk Moravou a samotnou bitvou u Slavkova v roce lze v prvním plánu rozdělit na ty, které mají přímou časovou souvislost s bitvou, a na ty, které časovou souvislost s bitvou nemají. Naše podrobná klasifikace nálezů (viz infobox) vychází z reálného stavu a představuje ucelený systém, v němž dominantní úlohu hrají militaria a cennosti nevojenského charakteru.
. Hroby Slovák uvádí padlých důstojníků i prostých vojínů – Francouzů, Rusů i Rakušanů, kteří zůstali na slavkovském bojišti. „Padlí vojínové pochováni byli hromadně v šachtách, jichž podnes zjištěno . Často objeví se ve zdejší krajině i hrob s kostrou jedinou, při níž se vyskytnou různé hrobní přídavky.“ [ ] Uvedené číslo je, jak ukazujeme v kapitole o ústupu z bojiště, hrubým odhadem, neboť například ruská armáda vyčíslovala ztráty osob, aniž by rozlišovala mezi padlými, zraněnými a nezvěstnými. O rekapitulaci pohřbů po bitvě se pokusil Alois Procházka [ ], který uvádí hromadných hrobů, a to: „… po jedné šachtě u Holubic – Kruhu (v Hamrově lomu na výšině k nádraží blažovickému), u Šlapanic a u Tvarožné; po dvou u Blažovic (na křižovatce železnice s polní cestou do Prače, pak u kříže ‹V úlehlách›), u Prače, Ponětovic a u Zbýšova; po třech u Křenovic, u Rešova a u Telnice; šachty jsou u Sokolnic.“ Problematiku hrobů doposud nejdůkladněji zpracovali Jan Špatný [ ] a Marian Hochel s kolektivem [ ]. Špatný s odkazem na očitá svědectví, zaznamenaná v místních kronikách, prokazuje, že pohřby, ať už do jednotlivých či hromadných hrobů, neprobíhaly jenom bezprostředně po bitvě, ale i po celý zbytek prosince. Posledním záznamem je záznam z archivu chrlického panství, datovaný . února , který uvádí pohřby padlých. Stručný přehled údajů o dosud popsaných hromadných hrobech uvádíme v tabulce . .
. Nálezy na slavkovském bojišti a v jeho okolí
a jejich součásti, za které se považují také nejrůznější znaky, symboly a vojenská vyznamenání. [ ] V této části přineseme také některé základní informace nad rámec vymezeného tématu.
. Zbraně Zbraní se na slavkovském bojišti příliš mnoho nezachovalo. Důvodem bylo především úřední nařízení vydané po bitvě počátkem ledna pro obce postižené bitvou. Například brněnská vyhláška nařizuje: „Podle nejvyššího nařízení, jež na starostenský úřad došlo, mají obyvatelé brněnští všecky zbraně ať rakouské, ať francouzské nebo ruské za odměnu na radnici odevzdati. Za tím účelem bude na radnici brněnské přítomen jeden důstojník, kterýž přijetí potvrdí. Za odevzdanou pušku zaplatí se kr. konvenční mince. U koho později bude zbraň nalezena, bude přísně, ano i tělesně potrestán.“ [ ] Z obav před dopady těchto nařízení mnozí majitelé své nalezené střelné zbraně zakopávali nebo zazdívali, šavle byly často překovány na řeznické nože. V expozicích bývají obvykle vystavovány zbraně dodatečně nalezené, zbraně z jiných bojových střetů, nebo zbraně, které nezakusily bojové akce bitvy tří císařů, byly k nám importovány, typově však souhlasí. Fotodokumentace takových akvizic není do této kapitoly zahrnuta.
Obr. . – Šlapanický hřbitov – místo uložení ostatků zemřelých ze šlapanického zámeckého lazaretu
částečně zasypané deprese (asi někdejšího opevňovacího příkopu) novověkého stáří. Celkem bylo z hromadného hrobu vyzvednuto knoflíků, přezky, prsten, olověných koulí, dva kusy křesacích kamenů, několik desítek drobných útržků tkanin a kus bronzové ikony. Do dnešní doby uváděný počet hromadných hrobů není zdaleka konečný. Tomu napovídá odkryv dosud neznámého hrobu u Rohlenky, využívající starší deprese. Archeologové předpokládají, že hroby podobné velikosti mohou být i ve značné hloubce, nejspíše na dně nejrůznějších depresí (staré zaniklé příkopy nebo úvozy). Rovněž je zřejmé, že existuje rozpor mezi odhadovaným počtem padlých a nepoměrně menším počtem dosud nalezených kosterních pozůstatků.
. Militaria Do militarií se zařazuje zejména vojenská výzbroj a výstroj včetně jejich příslušenství. Výzbrojí se rozumí různá vojenská zařízení, zbrojní potřeby jako zbraně, střelivo, nástroje, pomůcky atd. Výstroj jsou šaty (uniformy), obuv
. . Zbraně chladné a jejich součásti Zbraně sečné Procházka [ ] zmiňuje nálezů šavlí ( úplných, jedna bez rukojeti) uložených na Mohyle míru v rámci tzv. Procházkovy sbírky, která několikrát v historii naznala újmu, naposledy za . světové války. Autor některé z těchto nálezů blíže specifikuje. Jedna ruská šavle byla nalezena při bourání zdi v Blažovicích. Její čepel je cm dlouhá a cm široká, jednostranně broušená, mírně prohnutá a bez krevního žlábku. Druhá šavle pochází ze Lhoty u Vyškova. Byla podobná předešlé, avšak bez rytin a značek, s krevními žlábky na obou stranách a s čepelí jen cm dlouhou. Třetí šavle byla nalezena v Holubicích. Má jílec s koženou rukojetí dvojitě pleteným mosazným drátem ovinutou a s plechovým železným obloukem cm až cm širokým. Čepel rovná, cm široká, cm dlouhá, po jedné straně ostřená, na každém boku krevní žlábek. Čtvrtá šavle pochází ze Šumic. Její čepel byla cm dlouhá a cm široká, silně prohnutá a jednostranně broušená. Má široký krevní žlábek jdoucí již od jílce. V jeho blízkosti je na něm z každé strany dvojhlavý korunovaný orel. Pátá,
PŘÍPAD AUSTERLITZ
silně zakřivená šavle (celková délka cm, čepel cm, šířka čepele cm) je z Kojátek (u Bučovic). Další podobná, dobře zachovaná šavle byla původně v majetku obyvatelky Křenovic Marie Čermákové.
V depozitáři Muzea Vyškovska se nachází torzo ruské šavle z napoleonských válek. Chybí zakončení jílce (kulička), šavle nemá pochvu a řemení. Celková délka je , cm. Čepel je ocelová, prohnutá, široká cm, částečně zkorodovaná, bez krevního žlábku, její délka je cm. Šavle má úzký koš a rukojeť ( cm) obloženou kůží (viz obr. . ). Mosazné torzo rukojeti ruské šavle (obr. . ) s typickými šikmými rýhami bylo nalezeno v centrální části slavkovského bojiště ( ). Postrádá koš, objímky i koncovou kuličku. Váží g, měří mm, užší kruhovitý konec má průměr mm, širší oválovitý konec má délku os mm a mm. Zlomek zkorodované čepele šavle (obr. . ) pochází z lokality u Rohlenky ( ). Jedná se o masivní, nerovné, silně zkorodované železo vážící g. Délka zlomku je mm, šířka mm. Čepel má trojúhelníkovitý profil, přičemž šířka horní plochy je , mm. Postrádá krevní žlábek. Ze slavkovského bojiště (bez nálezových specifikací) pocházejí i dvě zkorodovaná železná torza čepelí šavlí (obr. . a . ). První torzo je dlouhé mm a široké mm, váží , g, horní ploška čepele je široká mm. Druhé torzo (a není to zkorodovaný příborový nůž, jak by se mohlo na první pohled zdát) je dlouhé mm a široké mm, váží , g, horní ploška čepele je široká rovněž mm. Čepele nemají krevní žlábky.
Obr. . – Šavle z Blažovic, Lhoty a Holubic (kresba A. Procházky [ ])
Burian popisuje jezdeckou šavli, která se dochovala v Habrovanech č. p. . Je dlouhá , cm, má zahnutou, oboustranně vyžlabenou čepel šířky cm. Jiný nález uvádí tentýž autor jako šavli z vykopaného francouzského hrobu odkrytého na domovním pozemku jistého pana Novotného z Dědic. [ ]
Obr. . – Jezdecká šavle z Habrovan (kresba V. Buriana [
])
Obr. . – Ruská šavle (Muzeum Vyškovska)
Obr. . a – Ruská granátnická čepice z boku
. .
. Nálezy na slavkovském bojišti a v jeho okolí
Obr. . b – Detail na hrudi dvojhlavého orla – sv. Jiří
Pokrývky hlavy
. . Ostruhy
Po bitvě u Slavkova bylo nalezeno několik ruských granátnických čepic. Velmi zachovalý exemplář vlastní Muzeum Vyškovska ve Vyškově (obr. . a . a–c). Vyškovská čepice ve tvaru mitry je vysoká mm a její čelo u spodního okraje je široké mm. Čelo je tvořeno prohnutým mosazným plechem, který je zdobený ruským dvojhlavým orlem se sv. Jiřím – drakobijcem a nápisem v ruštině „S nami Bog“ (C нами Бог). V boční a zadní textilní části jsou tři mosazné granátnické odznaky a letopočet . Na spodním okraji je čáka lemována kůží, zčásti odpadlou. Existují i další nálezy granátnických čepic a jejich doplňků. Kopecký uvádí, že na místě bývalé sokolnické cihelny byl spolu s dalšími předměty nalezen vysoký mosazný štítek ruské granátnické čepice, zdobený carským znakem a nápisem „S námi je Bůh“. Souvislost s bitvou u Slavkova je zřejmá. [ ] Jedna čepice byla součástí Expozice Austerlitz na zámku ve Slavkově, jiné jsou prezentovány na některých specializovaných internetových stránkách.
. .
Obr. . c – Detail ruského granátnického znaku
Na slavkovském bojišti a v jeho bezprostředním okolí byla nalezena řada ostruh. Jsou podobného typu: z oblouku vybíhá bodec na upevnění ozubeného kolečka. Nálezy se liší v jemnosti provedení, velikosti koleček a počtu jejich zubů. [ ] Na periferii slavkovského bojiště v katastru obce Kroužek (dnes část Rousínova) v trati Vinohrady byla nalezena jezdecká ostruha, analogická ostatním nálezům tohoto druhu z bojiště. Ramena mají na koncích otvor k upevnění hřebem na podpatek, třetí otvor je na výstupku pod trnem. Krátký trn je zakončen volutovým diskem, v jehož rozštěpu je na ose osmizubé kolečko. [ ]
Obuv
Není znám zachovalý nález vojenské obuvi. Procházka [ ] registruje nález podpatku, který byl spojen příčným hřebem s ostruhou. Předmět pochází z vojákova hrobu u Telnice a kdysi byl uložen v muzeu na Mohyle míru. Čižmár s Geislerem zmiňují nálezy drobných zbytků kožených předmětů, mj. také zbytků bot v prostoru Rohlenky. [ ]
Obr. . – Jezdecká ostruha od Kroužku (kresba V. Buriana [ ])
Dvě železné ostruhy má ve svém depozitáři Muzeum obce Žarošice. Pocházejí ze sbírek Václava Broukala ( – ) a Silvestra Snášela ( – ), zakladatelů muzea. V muzeu jsou ostruhy od jeho založení v roce
PŘÍPAD AUSTERLITZ
Jiné náboženské předměty Torzo postavy Krista, které bylo součástí plastiky kříže, bylo nalezeno na slavkovském bojišti (obr. . ). Materiálem je neželezný kov (bronz), předmět váží , g, výška je mm, šířka v nejširším místě mm. Jednostrannou raženou plastiku Krista s žezlem z počátku . století vlastní muzeum při Mohyle míru (obr. . ). Byla nalezena v jednom z hrobů na slavkovském bojišti. Trn s odlomenou špičkou ve spodní části sloužil k zasazení do jiného předmětu. Měděná plastika je vysoká mm (bez trnu mm) a váží , g. Z dalších nálezů uvádíme fragment předmětu, jehož spodní část tvoří Obr. . Nohy Krista – plastika srdce (obr. . ). Na averzní straně je reliéf madony a při obvodu latinský nápis. Na reverzní straně je část reliéfu Krista na kříži a latinský nápis s čitelnými znaky COR (srdce). Poškozený předmět z obecného kovu byl nalezen na Starých vinohradech poblíž boží muky v roce . Hmotnost je , g, výška mm, maximální šířka mm. Zajímavým předmětem je cínový knoflík pravděpodobně z církevního kabátu (obr. . ). Byl nalezen u osady Kandia. Jeho průměr je mm.
. .
Obr. . – Plastika Krista (Mohyla míru)
Civilní předměty
Prsteny
Obr. . – Fragment srdce s Madonou a Kristem na kříži
Na polích slavkovského bojiště byla nalezena řada prstenů. Prsteny patří mezi nálezy, u nichž je obtížné prokázat časové souvislosti s bitvou u Slavkova. Nepochybně se na zdejších lokalitách nacházejí předměty různého stáří. Muzeum na Staré poště vystavovalo dva exempláře prstenů nalezených na slavkovském bojišti. Prvním z nich je relativně dobře zachovaný prsten s osaznou (krapnou) tvořenou fialovým kamenem, pravděpodobně ametystem, ale může jít i o barvené sklo. Prsten je z barevného kovu nebo slitiny a váží , g. Průměr obroučky je mm (obr. . ). Druhým prstenem ze Staré pošty je tlakem deformovaný prsten z barevného kovu nebo slitiny vážící , g. Průměr obroučky je až mm. Na spodní části hlavy prstenu je patrná měděnka. Na svrchní části hlavy je reliéf štítu, který je podobný reliéfu knoflíku s trojlístkem, vystavovaným rovněž na Staré poště (obr. . ). Prsteny na obr. . a–c byly nalezeny na Prateckém kopci. Jednoduchý prsten bez osazny (a) má šikmé šrafování
Obr. .
– Církevní knoflík z Kandie
Kapitola šestá
Akta
Z
vláštní kategorii indicií týkajících se tzv. slavkovského pokladu tvoří archivní dokumenty. Také ony jsou jednou ze součástí reálného jádra pověstí.
Objev dr. Vaňáčka Moravský historik dr. Michael Vaňáček ( – ), autor knihy Francouzové a Morava v době Velké revoluce a koaličních válek, v roce objevil „zajímavý dokument, který potvrzoval, že ustupující Rusové zakopali na slavkovském bojišti dvanáct beček zlatých a stříbrných mincí, což tehdy představovalo celý žold carského vojska z roku .“ [ ] Vaňáček se marně snažil za první republiky zprávu publikovat. Nikdo ji neotiskl, a tak se o této záležitosti veřejnost nedozvěděla. Teprve v roce se mu podařilo v časopise Svět sovětů uveřejnit článek „Ruský poklad na slavkovském bojišti“. [ ] Tím odstartoval novou vlnu zájmu o slavkovský historický otazník a inicioval nové pátrací aktivity nejrůznějších badatelů a hledačů, které trvají dodnes. Článek se stal biblí všech, kteří kdy chtěli záhadě údajně zakopané ruské vojenské pokladny přijít na kloub. Zdrojem Vaňáčkových informací jsou archiválie Moravského zemského archivu v Brně (MZA). Ve fondu B (Moravskoslezské gubernium – presidium) na straně pro rok , karton č. a pod položkou / , je uložena archiválie „Pátrání po ruském vojenském pokladu zakopaném prý v roce u Slavkova“. [ ] Je zařazena mezi tajné spisy.
Svazek obsahuje dokumentů, které se zabývají udáním jistého Josefa Andrejovského o zakopání ruské válečné pokladny v blízkosti Slavkova. První kompletní český překlad všech těchto dokumentů jsme uveřejnili v naší předchozí knize Záhada slavkovského pokladu. [ ] Na tomto místě proto uvedeme jen jejich přehled a charakteristiku. Pouze překlady tří nejdůležitějších dokumentů (D , D a D ) jsou otištěny v nezkráceném znění a jsou opatřeny indexy, které umožní pozdější zevrubnou kritickou a komparační analýzu a usnadní orientaci v dalších částech této publikace. K analýze však bude možné přikročit až po shromáždění nezávislých poznatků. Proto jí bude předcházet řada kapitol. Při odkazech na tyto dokumenty bude používáno značení obsahující číslo dokumentu a index odkazující na jeho příslušnou pasáž. Například D - , kde písmeno „D“ značí „dokument“ ze spisů , číslo „ “ za písmenem D značí číslo dokumentu v citovaném svazku a číslo „ “ za tiretem odkazuje na příslušnou pasáž dokumentu předznamenanou horním indexem .
Hlavní aktéři V dokumentech se objevuje řada jmen. Proto si nejdříve hlavní aktéry případu Austerlitz představme: Josef Andrejovský (ve spisech též Andreowsky, Andriowsky; v různých překladech a citacích též Andreovskij, Andrejovskij, Andrejevský) – rusko-polský
PŘÍPAD AUSTERLITZ
Obr. . – C. von Münch [ ]
Obr. . – J. von Sedlnitzky [ ]
Obr. . – F. von Saurau [ ]
Obr. . – A. F. Mittrowsky [
Obr. . – K. von Inzaghi [
přivandrovalec, voják, podle vlastní výpovědi příslušník Preobraženského pluku, údajně vyčleněný spolu s dalšími vojáky k zakopání ruské válečné pokladny, dezertér a hledač pokladů (viz též samostatná kapitola ) Udom – ruský gardový poručík, velitel údajné akce zakopání ruské válečné pokladny (viz též samostatná kapitola ) Josef Theodor Göhsing (Goehsing) – správce buchlovského vrchního úřadu Jacob Schrötter – vysoký úředník c. k. Moravskoslezského zemského prezidia, ředitel kanceláře [ ] [ ]
]
]
Anastáz (Anastasius) Mikulík – usedlík ze Stříbrnic buchlovského panství, zámožný sedlák – půlláník; Andrejovského společník při pátrání po ruské pokladně Jiří Černý (Georg Czerny) – usedlík ze Stříbrnic buchlovského panství, zámožný sedlák – půlláník; Andrejovského společník při pátrání po ruské pokladně Josef Sebastian Řehola (ve spisech psán jako Rzehola nebo Ržehola) – zástupce hradišťského krajského hejtmana von Münch (Constantin svobodný pán von Münch-Bellinghausen) – brněnský krajský hejtman [ ]
Kapitola dvanáctá
Vojenské pokladny N
ásledující kapitola se zabývá především podobou vojenských pokladen. Navazuje na kapitolu o financování a současně předchází kapitolám o konkrétních pokladnách v bitvě u Slavkova a o pokladnách v sestavě pluků a vozatajstva. Zkoumá vojenskou pokladnu jako konkrétní předmět – jako schránku, do níž jsou ukládány finanční prostředky a dokumenty, schránku, která je přepravována jako příslušenství pokladních vozů. Užitečným zdrojem informací v tomto směru jsou vedle písemných pramenů zejména expozice muzeí, hradů a zámků. Díky zdokumentovaným vojenským pokladnám si tak lze učinit rámcovou představu o těchto předmětech, používaných v evropském prostoru od . do . století. Zajímavá je možnost zasadit poznatky o vojenských pokladnách do kontextu „Případu Austerlitz“. Většina popsaných pokladen je jen výběrem z těch, které jsou roztroušeny v různých částech Čech a Moravy. S bitvou u Slavkova proto přímo nesouvisejí, i když v ojedinělých případech ani to nelze vyloučit. Laskavý čtenář jistě uvítá bohatou fotodokumentaci. Jiným zdrojem informací jsou internetové stránky různých aukčních společností. Je třeba říci, že informace o podobě ruských vojenských pokladen jsou v našem prostředí dosti omezené. Je však nutno brát v úvahu, že ruská armáda se od dob cara Petra Velikého mocně inspirovala u západoevropských armád v celé řadě ohledů. V tom jistě nebyla výjimkou ani vojenská výbava. Víme, že ruská pokladna (денежный ящик) musela být v každé samostatné části vojsk, aby chránila plukovní, rotní či eskadronní finanční prostředky. Konkrétní podobou býval tzv. sunduk – truhlice rozdělená na dvě části, které oddělovaly plukovní a rotní peníze. [ ] Pokladna
byla podle citovaného encyklopedického pramene umisťována na bezpečném místě u plukovní stráže nebo pod ochranou přímo u velitele pluku. Na pochodu byl u povozu s pokladnou poddůstojník se dvěma řadovými vojíny. Nejčastější formou vojenských pokladen je, jak bylo řečeno, truhlice, v ruském prostředí zvaná „sunduk“ (сундук). Obvyklým označením v ruském prostředí je „peněžní bedna“ (денежный ящик). Jako vojenské pokladny jsou v různých expozicích registrovány truhlice rozdílných velikostí, různé úpravy či výzdoby a s různými typy zámků. Zatímco některé civilní pokladny (např. cechovní nebo soukromé) vynikaly povrchovým zdobením, protože bývaly považovány za kus nábytku, vojenské pokladny byly konstruovány s účelovou jednoduchostí, i když i zde se našly výjimky, například u osobních vojenských pokladen velitelů a šlechticů. Vojenské pokladny byly obvykle celokovové (železné), zpevňované železnými pláty a opatřené zámkovými systémy jištěnými ještě visacími zámky. Byly tak vcelku dobře
ZAJÍMAVOST ZE STARÉHO ŘÍMA Aby římští legionáři neutratili všechen svůj žold, dostávali někdy vyplacenou jen část peněz a zbytek jim byl uschován do vojenské pokladny. Tu tvořily vaky, které se pohybovaly u odznaku kohorty, a to i v bitvě. Tím, jak římští vojáci chránili svůj odznak, chránili také pokladnu. [1]
PŘÍPAD AUSTERLITZ
Obr. . a, b – Německá válečná pokladna z . poloviny . století (LiveAuctioneers) [ ]
Obr. . a, b – Německá válečná pokladna z období kolem roku (Hermann Historica) [ ]
Tab.
. Cesta gardy
. – Organizační sestava . kolony gardy v bitvě u Slavkova podle A. Vasiljeva [ ]
2. kolona gardy: Velitel generálporučík Pjotr Fjodorovič Maljutin Sestava Pluky / polní velitel pluku / velitel pluku
Velitelé brigád
Pěchota: generálmajor Lobanov
Jezdectvo: generálmajor Depreradovič II
Dělostřelectvo: plukovník Reslejn
Tab.
Počet vojáků
prapory
roty
eskadrony
důstojníci + poddůstojníci + hudebníci + útvaroví + neútvaroví vojáci
Tělesný granátnický: genmaj. Lobanov / Jeho Imperátorské Veličenstvo Alexandr I.
3
12
-
54 + 154 + 66 + 1 860 + 122 = 2 256
Tělesný-gardový Kavalergardský: genpor. Depreradovič II / nestanoven
-
-
5
29 + 87 + 17 + 633 + 61 = 827
Tělesný-gardový Kozácký: plk. Černozubov / bez majitele i plukovníka
-
-
2
14 + 28 + 4 + 249 + 21 = 316
5 dělostřeleckých čet
9 + 32 + 3 + 251 + 55 = 350
Celkem ve 2. koloně gardy
3
12
7
3 749
CELKEM OSOB V RUSKÉ GARDĚ
11
43
17
11 234 (7 485 + 3 749)
. – Srovnání údajů Amorta a Vasiljeva
Označení
Kategorie
Amort
Vasiljev
A
generálové
10
8
B
vyšší důstojníci
44
45
C
nižší důstojníci
298
281
D
poddůstojníci
neuvádí
833
E
hudebníci
326
314
F
útvaroví vojáci
neuvádí
8 885
G
neútvaroví vojáci
neuvádí
876
H
U Amorta řadoví vojáci
9 797
9 761 (F+G)
I
pomocný personál
1 797
neuvádí
J
vojáci celkem
10 475 (A+B+C+E+H), resp. 11 308 se zápočtem 833 poddůstojníků podle Vasiljeva
11 242 (A+B+C+D+E+H)
∑
osob u gardy celkem
12 272 (A+B+C+H+I+J)
11 242 (= J)
Korekce
osob u gardy celkem
13 105 (12 272 + 833)
13 039 (11 242 + 1 797)
PŘÍPAD AUSTERLITZ
jezdectva, tj. gardový Kavalegardský pluk, který byl složený pouze z ruské aristokracie. Existovala ještě třetí část gardy, o které se zmiňuje Amort [ ]. Ta do shromaždiště u Olomouce postupovala společně s druhou částí. Z číselných údajů lze usuzovat, že pravděpodobně byla složena z pomocného personálu a patrně i vojenského strážního doprovodu. O této třetí části nám nejsou známy bližší informace. Podobné číselné odhady uvádí také Bernhardi [ ], s tím rozdílem, že v rámci gardy udává vojínů a tzv. pohůnků, což mohou být osoby ze třetí části gardy, jak jsou uvedeny u Amorta [ ], úhrnem osob a koní. Porovnáním údajů Amorta, který vychází z archiválií MZA (Moravský zemský archiv Brno, dříve Státní archiv v Brně, sign. Gub. Pres. / , fol. b– ) a Vasiljeva, který vychází z archiválií RGVIA (Rossijskij gosudarstvennyj voenno-istoričeskij archiv v Moskvě, hlášení jednotlivých útvarů ruské gardy z . listopadu ), vznikla velmi zajímavá tabulka . . Amort a Vasiljev se liší v počtu generálů. Amort jich beze jmen uvádí deset, Vasiljev jmenuje osm: Konstantin, Maljutin, Děpreradovič ., Lobanov, Jankovič-Děmirevo, Kologrivov, Kasperskij a Děpreradovič . V celkem dobré shodě jsou počty vyšších a nižších důstojníků a také hudebníků. Amort sčítá útvarové a neútvarové vojáky, jeho součet ( ) je v dobré shodě s Vasiljevem ( ). Amort neuvádí počet poddůstojníků, Vasiljev zase nekvantifikuje pomocný personál (kočí, čeledíni, sluhové, komorníci aj.). Amort se v celkovém počtu osob příslušných k ruské gardě dostává k číslu . Když k Amortovu součtu připočteme poddůstojníků, které uvádí Vasiljev, dospějeme k číslu osob. Vasiljevův počet činí osob. Když k Vasiljevovu konečnému číslu připočteme osob pomocného personálu, získáme celkový počet osob příslušných k ruské gardě. Není třeba zdůrazňovat, že shoda je vynikající. Z tabulky . plyne, že v rámci ruské gardy přicházelo na Moravu více než osob. Z kapitoly plyne, že zdaleka ne všechny se dostaly na místo bitvy u Slavkova. Není bez zajímavosti, že počty osob příslušných k ruské gardě, které uvádí Östereichische militärische Zeitschrift (tab. . ), jsou zhruba poloviční, neúplné a tudíž nereálné.
Z Petrohradu do Olomouce . srpna byla garda připravena vyrazit ze svých pozic v Petrohradě. Preobraženský pluk vytáhl . srpna
z Krásného Sela přes Gatčino, Vitebsk, Borisov, Minsk do Brestu Litevského, kam dospěl za dva měsíce, . října . Zde garda dní odpočívala. Připojily se k ní pluky Petrovský a Tenginský a bylo poněkud zredukováno vozatajstvo. Po doplnění zásob překročili . října Preobraženci hranici. Cesta Rakouskem představovala pro gardisty usilovné přesuny, při nichž jim pomáhali rakouští úředníci a pověřenci. Ruská carská garda dospěla na Moravu po trase Brest Litevský – Terespol – Radzyň Odlaski – Krakov – Kałwaria – Těšín – Frýdek. Protože v jejím čele stál člen panovnické rodiny, velkokníže Konstantin, nařídil rakouský císař František všem úřadům na její trase, aby byla gardě věnována mimořádná péče. Gardovým důstojníkům byly připravovány obědy a večeře a byl jim poskytován nocleh jen v nejlepších domech. [ ] V Terespolu se ke gardě připojil guberniální sekretář Stutterheim, který ji doprovázel po území Haliče. Stutterheim vydal obsáhlé směrnice, jak pečovat o gardové důstojníky. Ti přesto projevovali nespokojenost: stěžovali si zejména na špatné ubytování a problémy se zajišťováním snídaně. Proto byla v Krakově přijata nová opatření a na žádost ruských důstojníků, kteří požadovali kratší denní pochody, byl přepracován pochodový plán. Ten se však ukázal jako zbytečný díky rychlému postupu Francouzů. Těšínem ruská garda jen procházela směrem na Frýdek. Podle dobových záznamů se gardisté vyznačovali úslužně zdvořilým a přívětivým chováním. První část gardy nocovala ve Frýdku dne . listopadu, její druhá a třetí část . listopadu. Po trase Příbor – Hranice – Lipník nad Bečvou – Velký Újezdec dorazila garda do Olomouce po částech: . listopadu její první část a . listopadu pak druhá a třetí část. Olomoucí garda procházela ve vojenském pořádku za zvuků hudby. Zúčastnila se zde slavnostní přehlídky a pak pokračovala směrem do shromaždiště u Olšan, kde se spojenecká vojska rozmisťovala již od . listopadu. [ ]
Olšanské ležení Shromaždiště jižně od Olomouce poblíž obce Olšany se začalo zaplňovat ruskými a rakouskými vojsky již kolem . listopadu. Na východě dosahovalo až řeky Moravy mezi obcemi Nemilany (dnes jižní část Olomouce) a Čertoryje. Řeka Morava spojenecká vojska dostatečně chránila. Bylo zde vytipováno i místo pro případný ústup při eventuálním nenadálém útoku francouzské armády. Ustupovat se mělo po pontonových mostech mezi Nemilany a Olomoucí. [ ]
. Cesta gardy
Západní část tábora byla chráněna mírnými kopci, vystupujícími z okraje Drahanské vysočiny, a bažinami. Mírné kopce tohoto kraje tvořily výbornou základnu pro ochranu táborového prostoru. V literatuře [ ] jsou jmenovitě zmiňovány výšiny nebo návrší Baba ( m n. m.) a Pod Lipkou ( m n. m.). Proto na nich již . listopadu nechal Kutuzov zřídit stanoviště dělostřelectva, které tak mohlo pohodlně ovládat širokou oblast na jih od olšanského ležení. Severně od tábora bylo několik širokých roklin (cca m n. m.), kde mohly přebývat zálohy. Ruští vojáci zaujímali jižní a střední část olšanského ležení, Rakušané jako záloha severní část (tento popis je v rozporu se svědectvím majora Mahlerna [ ] – viz níže). Mimo tábor se nacházely jednotky generála Bagrationa, který jako předvoj zaujímal postavení v Prostějově, a dále sbor generála Kienmayera, který vyčkával v prostoru mezi Brodkem a Tovačovem. Podrobněji popisuje dislokaci vojsk major Mahlern ve svém deníku [ ]: „Dne . (listopadu) byl na výšinách u Olomouce za Olšany a Nemilany zřízen tábor tak, že levé křídlo tvořené Rakušany se opřelo o Moravu. Prostor mezi výšinou u Nedvězí až k Moravě byl sám o sobě dokonalou, asi kroků širokou planinou, po níž vedla zemská silnice z Kralic (Kralice na Hané východně od Prostějova – pozn. autorů) přímo do Olomouce přes Nové Sady (Novou Ulici). Tento úsek byl obsazen praporem srbské pěchoty, který tak tvořil nejzazší levé křídlo. Odsud pak byla v přímém směru pěchota ve dvou sledech až k výšinám, tam, kde se nacházely sklady prachu, takže (sklad) č. sloužil jako opěrný bod pro levé křídlo a mezi ním a vsí Nedvězí byl zřízen tábor (viz obr. . ). Veškeré jezdectvo, které přišlo po obou stranách silnice do Olšan, se postavilo přímo do středu mezi Rusy a Rakušany. Rusové vytvořili pravé křídlo, které se táhlo až ke Skálovu (dnes část Ústína – pozn. autorů).“ Podle Stutterheima spojenecká armáda v olšanském ležení bivakovala ve třech liniích. Levé křídlo armády se opíralo o řeku Moravu a pravé se táhlo přes výšiny za Topolany. Stutterheim přidává další podrobnosti [ ]: „Rakouský sbor pod knížetem Johannem Liechtensteinem tvořil zálohu na návrší za Slavonínem a byl určen zejména k tomu, aby v případě neúspěšného střetnutí zajistil přechod přes řeku Moravu, což mělo umožnit několik mostů postavených za tímto účelem mezi Nemilany a Olomoucí. Prostor, na kterém armáda zaujala toto postavení, poskytoval značné přednosti: po celé své šíři od výšin u Nemilan až po pravé křídlo byl poněkud vyvýšen, takže v případě útoku umožňoval sledovat pohyby nepřítele do vzdálenosti jedné míle; přitom měl po celé délce mírný spád a bylo možné jej pokrýt dělostřelbou. Za těmito vyvýšeninami byly
prostorné prolákliny hluboké tak, aby se v nich mohly skrýt silné kolony a překvapit potom svým útokem nepřítele. V tomto defenzivním postavení představovaly prostředek ke skrytému ofenzivnímu manévrování. Na jejich okrajích byly znamenité body, které se daly vzájemně hájit s uplatněním četného dělostřelectva. Pravé křídlo s částí středu kryl močál. Říčka Blata, malá, celkem bezvýznamná, tekoucí však podél úpatí výšiny, na které bylo možné umístit těžké baterie, mohla být při střelbě kartáči velmi vážnou překážkou. Krátce, terén zde nabízel množství obtíží, které mohly být využity proti nepřátelské síle, pokud by se zde pokusila postoupit. Generál Bagration stál se svým předvojem u Prostějova. Generál Kienmayer stál se svými oddíly vlevo u Kralic na Hané a vyslal detašement ke Klenovicím na Hané. Předsunuté hlídky stály u Brodku u Prostějova. Jeden rakouský odřad byl vysunut podél řeky Moravy do Tovačova, Kojetína a Kroměříže, aby pozoroval okolí.“ Podle Švábenského [ ] je celkový přesný stav spojeneckého vojska v olšanském ležení obtížné určit. Podle Bernhardiho [ ] zde bylo praporů a eskadron. Švábenský více spoléhá na jednoho „z nejlepších znalců napoleonské doby“ A. Fourniera, který udává sílu spojenecké armády na mužů.
Obr. . – Lokalizace vojenských táborů Spojenců u Olšan na levém břehu potoka Blata a u Nemilan a cesta Ruské imperiální gardy do vojenského ležení [ , , ] (použitý mapový podklad je podle materiálů [ ]). Poznámka: Všichni velitelé a panovníci v době existence vojenských táborů u Olšan a Nemilan, včetně generála Kutuzova a jeho štábu, sídlili přímo v Olomouci, proto chybí označení jejich sídel.
PŘÍPAD AUSTERLITZ
Směr Brno Zatímco v Olomouci se spřádaly bojové plány, Napoleon vyčkával. Rozehrával taktickou hru na provedení rozhodující bitvy. Předsunuté francouzské síly se po šarvátkách na spojnici Brno – Olomouc nedaly zatáhnout do lokálních vítězství, naopak se stahovaly zpět k Brnu. Současně poslal Napoleon císaři římskému a rakouskému dopis, ve kterém mu oznámil, že je ochoten jednat o míru. Tato léčka měla za následek rozhodnutí nejvyšších ruských a rakouských vojenských představitelů opustit výhodné ležení u Olšan a napadnout Francouze u Brna. O strategii dalšího postupu se vedly ve vedení armády velké diskuse. Kutuzov se nechtěl ukvapit, protože neměl o pozicích nepřítele detailní zprávy, a chtěl vyčkat na Essenovy posily [ ]: „Bylo zřejmé, jak neúplně byl pan von Kutuzov, v době, kdy bylo rozhodnuto opět vést válku útočně, informován o pohybech a síle nepřítele. Zprávy z okolí si protiřečily a přední hlídky nehlásily zhola nic.“ Zvítězila však Weyrotherova koncepce, které naslouchali i car Alexandr a carevič Konstantin. Proto dne . listopadu vydal vrchní velitel Kutuzov rozkaz o pořádku přesunu vojsk k Brodku u Prostějova: „Zítra začne pochod v hodin ráno. Kolony půjdou po cestách určených dispozicemi.“ [ ] Pochod spojeneckých vojsk zaměřený na zničení Velké armády císaře Napoleona tedy započal . listopadu , podle Stutterheima v hodin ráno. [ ] Úmyslem spojenců bylo odříznutí Napoleonových vojsk na Moravě od Vídně a jejich zničení na Českomoravské vysočině. Spojenecká vojska provedla počáteční manévry skrytě, takže jejich pochod k Brnu zůstal Napoleonovi alespoň v počáteční fázi utajen. V olšanském táboře i na postupu k Brnu zůstávaly po vojácích různé ztracené či zapomenuté, často i velmi cenné předměty jako stopy po přesunech a táboření spojeneckých vojsk mezi Olomoucí a dějištěm nastávající bitvy. Ruská garda postupovala na Brno ve dvou částech. Vasiljev o těchto částech hovoří jako o kolonách. [ ] Za pěti kolonami spojenecké armády v relativním bezpečí (vcelku pohodlně po hlavní silnici za . kolonou) postupovala první část gardy, kterou vedl sám carevič Konstantin Pavlovič. Měla praporů pěchoty, eskadron jízdy a děl ( jízdních, bateriových a lehkých): pěchotu – prapory Tělesného-gardového Preobraženského pluku, prapory Tělesného-gardového Semjonovského pluku, prapory Tělesného-gardového Izmajlovského pluku, Tělesný-gardový prapor myslivců; jízdu – Tělesný-gardový Jízdní pluk ( eskadron) a Tělesný-gardový Husarský pluk ( eskadron); dělostřelectvo ( jízdní rota, baterie dělostřeleckého praporu, čety).
Druhá gardová kolona vedená generálporučíkem Maljutinem šla s jednodenním odstupem za první gardovou kolonou a měla prapory pěchoty, eskadron jízdy a lehkých děl: pěchota – prapory Tělesného-granátnického pluku (v té době nebyl ještě tabulkovou součástí gardy); jízda – Kavalergardský pluk ( eskadron), Tělesný-gardový kozácký pluk ( eskadrony); dělostřelectvo ( čet). Ve druhé části gardy tedy nebyl například Izmajlovský pluk, jak mylně uvádí ÖMZ v poměrně zmatečné tabulce , i když organizačně do druhé pěší brigády patřil (viz Přílohu I). Postup těchto jednotlivých částí není v literatuře odděleně popisován, s výjimkou situace ve dnech . a . prosince . Denní rozkazy k přesunům jsou z hlediska ruské gardy velmi stručné. Jejich překlady (viz dále) však zasazují cestu ruské gardy na bojiště do žádoucího kontextu.
. listopadu Od prvopočátku svého přesunu k Brnu pochodovali spojenečtí vojáci rozvinuti v pěti kolonách v bojové sestavě: předvoj, hlavní voj a záloha. Kolony šly vedle sebe v šíři asi osmi kilometrů. Kolona číslo postupovala po císařské silnici, „zbylé po dvou na každé straně bez ohledu na to, zda je pro něco podobného terén vhodný, či nikoliv. Ruské jednotky kráčely jak na přehlídce, v sevřených tvarech přesně podle článků Imperiálního polního řádu z roku , který zaručoval, že se kolony nerozpadnou. (…) Před kolonami, zhruba v předstihu deseti kilometrů, se přesunovaly tři zajišťovací, průzkumné a zastírací předvoje, ten hlavní v čele pod Bagrationovým velením, vlevo předvoj podmaršálka Kienmayera a ještě jižněji jako krajní zajištění podmaršálek Stutterheim. Vzadu za všemi kolonami postupovala samostatně jako záloha garda Jeho imperátorského Veličenstva.“ [ ] Jednotlivé kolony vedli členové ubytovatelské části doprovodu Jeho carského Veličenstva. Plán pro první den pochodu vytvořili generálmajor Franz von Weyrother a jeho zástupce generálmajor Ferdinand z Bubna. Podle současných názorů některých historiků byl sestaven velmi neuváženě, bez znalosti terénu a bez předběžného průzkumu. Nařizoval například přesuny územím, kde nebyly cesty. Riskantní bylo také postupovat rozvinutě, protože se přesně nevědělo, kde je nepřítel, a nebylo pamatováno na zajištění bezpečnosti přesunu. Tento stav se snažil napravit sám Kutuzov, který svým rozkazem pro nástup spojenecké armády k Brodku nařizoval kolonám vysílat hlídky a zajišťovat se strážemi. [ ] Z rozkazu vyjímáme základní údaje:
. Cesta gardy
„První dvě kolony z pravého křídla jdou po pravé straně hlavní silnice po úpatí hor (Drahanská vrchovina – pozn. autorů), nacházejících se vpravo, a pro tento účel sestávají z jedné pěchoty. Střední neboli třetí kolona jde po hlavní silnici. Čtvrtá kolona se drží nedaleko střední kolony vlevo a skládá se, stejně jako střední kolona, z jezdectva a pěchoty, a pátá čili levá kolona z jednoho jezdectva.“ „Tento den se uskuteční pochod pouze k předvoji, který neopustí svoje postavení, aby neodhalil nepříteli pohyb celé armády. Proto také obě kolony nalevo od hlavní silnice oproti těm, které jdou vpředu, musí poněkud zaostávat, aby neskrývaně ukázaly nepříteli veškerý pohyb.“ „První kolona postupuje pravým křídlem od Hněvotína přes Lutín, Třebčín, Kapli u Čelechovic, Smržice, Mostkovice, Plumlov, Krumsín, Křenůvky, Myslejovice, Kobylničky. (…) Druhá kolona jde pravým křídlem od Hněvotína přes Olšany do Studence, dále okolo Smržic a zanechávajíc tuto vesnici napravo do Čehovic, Seloutek, Určic, Dětkovic, Otaslavic. (…) Třetí kolona jde po hlavní silnici a zůstává za předvojem knížete Bagrationa. (…) U této kolony se bude nacházet hlavní velitel armády, proto je třeba sem posílat hlášení od všech kolon. Čtvrtá kolona postupuje levým křídlem napřed a jde od Nedvězí přes Bystročice, Dubany, Vrahovice, pak kolem Žešova vlevo přes Výšovice do Dobrochova. (…) Pátá kolona vychází (levým) křídlem a jde od Slavonína vlevo kolem vesnice Nedvězí (mezi) vesnicemi Bystročice a Blatec, přes Vrbátky, Kralice (na Hané), Bedihošť, Čehovice, pak kolem Prokopské kaple do Vřesovic. (…) I když vojska jdou do Prostějova z velké části v otevřeném postavení, jsou každý den jednotlivé kolony na dohled. Bez ohledu na to ale musí mít kolony spojení přes hlídky, vysílané od jedné kolony k druhé, ale zvláště dvě kolony jdoucí v horách od Plumlova a Seloutek, a pak od Křenůvek a Dětkovic přes spojovací cesty musí mít vzájemné spojení skrze kozáky. I když je pravděpodobné, že v tento den se kolony s nepřítelem nesetkají, neboť se pouze přiblíží k předvoji, musí přesto přísně zachovávat předepsaný pořádek. Pravá neboli první kolona, postupující více před ostatními směrem k nepříteli, odhaluje nepřítele svými hlídkami, okamžitě jej napadá a ihned o tom uvědomuje druhou kolonu. Pokud se objeví nepřátelské hlídky, budou je pronásledovat kozáci až k hlavnímu nepřátelskému postavení. Bude-li toto postavení obsazeno (nepřátelskou) pěchotou, je třeba použít dvojnásobné síly (vlastní) pěchoty k jejímu napadení a překonání. Pod ochranou tohoto útoku se rozvine čelo kolony doprava i doleva a rychlým pochodem vpřed nastoupí na nepřítele. Ostatní vojska následují v koloně. Jestliže
nepřítel ukáže větší odpor, pak je třeba vyvodit závěr, že je dosti silný v horách, a je nutné snažit se postupovat vpravo, obejít nepřátelské levé křídlo a tím nepřítele donutit k ústupu. Rovněž se protáhnout doleva, aby nepřítel nevpadnul mezi první a druhou kolonu, čímž by je odříznul. Druhá kolona na základě poznatků hlídek, nebo usuzující podle palby, že první kolona je zaměstnána nepřítelem, se musí snažit rozvinout tak, aby se přimkla blíže k levému křídlu první kolony. Pokud se nepřítel rozloží svými hlavními silami na hlavní silnici a jen bude pokrývat své levé křídlo silnými hlídkami, pak první kolona oddělí ze svého čela dva nebo tři prapory a vyšle je, aby obešly nepřátelské levé křídlo co možná nejblíže hlavní silnici. Zde postaví na frontu nebo praporů a stejným počtem praporů v záloze energicky napadá jeho křídlo a poráží ho. Druhá a třetí kolona se rozvine doprava v několika liniích a napadnou současně nepřátelský střed nebo frontu; stejně tak čtvrtá a pátá kolona s ohledem na situaci a pozici se musí snažit obejít pravé křídlo nepřítele svou pěchotou nebo jízdou. V době, kdy dělostřelectvo třetí kolony obrátí veškerou palbu na nepřátelskou frontu a jedna linie podporuje druhou, musí velitelé kolon svými zálohami rychle posílat pomoc tam, kde to bude zapotřebí. Nejasná bude situace, pokud by se nepřítel, později dokonce posílený, mohl držet v této pozici proti dvěma kolonám čítajícím osob jdoucím z hor na jeho pravé křídlo. Stejně tak útok třetí kolony v počtu mužů, doprovázené početným dělostřelectvem a dvěma levými kolonami o mužích, hrozící rozbít pravé křídlo nepřítele, dokazuje jasně, že úspěch závisí skutečně na uvážlivých a rozhodných krocích dvou pravých kolon, kterým bude poslána posila od střední neboli třetí kolony. Po takových krocích se čtvrtá a pátá kolona nesetká s větším nepřátelským odporem, zvláště když bude napadat pravé křídlo nepřítele svým semknutým čelem. Každá kolona v době boje musí mít na výhodném místě postavenou zálohu, pod jejímž dohledem budou nepřátelskou palbou dezorganizované prapory uvedeny v pořádek a v případě jakékoli neúspěšné akce každá z těchto záloh vytvoří zadní voj kolony. Přitom je třeba pamatovat, aby se všechny kolony držely více vlevo, poté co opustily hory a hlavní silnici, aby měly volný přístup k řece Moravě, přes niž je třeba se při úplném nezdaru přepravit u Kroměříže, aby tak byla udržena cesta na Lipník. V případě úspěchu musí celá kavalerie svými útoky natolik zmařit plány nepřítele a vnést do jeho řad strach tak, aby mu svým pronásledováním způsobila velkou škodu, a přitom sama zachovala, pokud možno, bdělost a pořádek. Vzápětí za ní musí následovat na její podporu silná záloha pěchoty . a . kolony. Ze situace vyplyne, budou-li
PŘÍPAD AUSTERLITZ
nepřítele pronásledující kolony po malém odpočinku pokračovat ve svém pochodu, nebo se uspořádají do bojového pořádku. Plukovní děla, patřící k první a druhé koloně, půjdou za třetí kolonou, aby po přiblížení prvních dvou kolon a třetí kolony se mohla zařadit do svých pluků. Kromě jízdního a bateriového dělostřelectva, které se nachází u kolony, se ještě zřizuje záložní dělostřelecký park z dvou (ruských) rot lehkých děl a jedné Bannerovy baterie a z rakouských děl. Toto záložní dělostřelectvo bude následovat armádu ve vzdálenosti jednoho pochodového dne. Z něho pak mohou být doplňována nebo opravována poničená děla.“ Detaily skutečného přesunu uvádí kompletně Kutuzov [ ] a chybně Stutterheim [ ], přičemž Stutterheimovy omyly zde, pro malý význam jeho zprávy pro tuto publikaci, nejsou analyzovány (Stutterheim byl sice účastníkem bitvy u Slavkova a jeho paměti vyšly krátce po bitvě, v tažení se však pohyboval mimo nejvyšší velení, proto jsou jeho memoáry v řadě případů nepřesné): I. kolona (generálporučík Wimpfen) pochodovala od Hněvotína do Třebčína, Plumlova a Kobylniček, kde se rozestavila do dvou linií. II. kolona (generálporučík Langeron) pochodovala od Olšan do Studence, Čechovic a Otaslavic, kde se svým pravým křídlem opřela o levé křídlo . kolony. III. kolona (generál pěchoty Goleniščev-Kutuzov) se přesunovala po silnici na Prostějov a spojila se s kolonami pravého křídla. IV. kolona (generálporučík kníže Liechtenstein) postupovala od obce Nedvězí přes Vrahovice do Dobrochova, kde zaujala postavení a navázala spojení s . kolonou. V. kolona (generálporučík kníže Liechtenstein, přímo velí generálporučík kníže Schwarzenberg) směřovala od Slavonína do Kralic na Hané a Vřesovic, kde se rozestavila do dvou linií.
Obr. . – Pochod Spojenců dne . listopadu podle Kutuzovova rozkazu [ ]; (použit archivní mapový podklad [ ])
Vysvětlivky k mapám: Postup imperiální ruské gardy je značen červeně, postup ruských kolon zeleně a postup smíšených rusko-rakouských nebo rakouských kolon černě. Symboly vlajek jsou vysvětleny níže: Sídlo velitele Podolské armády a Spojeneckých armád generála pěchoty Kutuzova (znakem je vlajka Ruského impéria) Královská vlajka a označení sídla Konstantina Pavloviče v polním tažení. Znakem je vlajka státu, kterému oficiálně vládl od roku 1815 velkokníže Konstantin – Ruské Polsko. (V roce 1805 sice velkokníže Konstantin Ruskému Polsku oficiálně nevládl, jeho vliv však byl na okupovanou část Polska nezanedbatelný.)
Jiné prameny hovoří o tom, že kníže Liechtenstein velel pouze IV. koloně o síle mužů a koní. [ ] Tyto údaje nejsou v rozporu s údaji rozkazů velitele spojeneckých sil, generála Kutuzova [ ], kdy tento rozkaz ve sborníku pod pořadovým číslem dokumentů sborníku č. obsahuje údaje o tom, že IV. i V. koloně skutečně nominálně velel generálporučík kníže Liechtenstein, Kutuzovovův rozkaz však určoval pro přímé velení V. koloně generálporučíka knížete Schwarzenberga. Kutuzovovův rozkaz je původnější a autentičtější než jakákoliv jiná zpráva, proto obr. . vychází z Kutuzovových rozkazů.
Sídlo velitele rakouské části armády generála polního maršála knížete Johanna Josefa Prinz von und zu Liechtenstein (použit je malý liechtenštejnský erb).
. Aktivity ruské gardy v bitvě u Slavkova
bylo to ještě více nalevo, než byla . eskadrona jízdních granátníků (vélitů), jejichž majitelem byl Louis Clement. Jízdní granátníci generála Ordenera se podle Bessiѐresova rozkazu rozvinuli doprava, zůstávajíce poněkud vzadu za jízdními myslivci. Tři jejich eskadrony ( ., . a .) se rozvinuly do linie a . eskadrona knížete Aldobrandiniho Borghèse se postavila za jejich pravým křídlem. Morlandovy eskadrony a mameluci v čele s brigádním generálem Rappem se jako první hnali do útoku. Rapp psal ve svých memoárech, že když se pohnul vpřed společně s mameluky (které on dobře znal, neboť v létech – byl jejich velitelem), uviděl ruskou jízdu sekající a šlapající po francouzských pěšácích. Rapp ukázal na ně šavlí a zakřičel na mameluky: ‚Vidíte naše bratry, naše přátele, po nichž šlapou – pomstěte je, pomstěte se za naše prapory!‘ Rozzuřeni těmito slovy se mameluci vrhli do útoku na svých malých arabských koních. Skákali a mávali svými ‚scimitari‘ (silně zakřivené šavle – pozn. autorů), pronikavě přitom křičeli napodobujíce vytí šakalů. Za mameluky a Morlandovými eskadronami se pohnuly zleva i zprava eskadrony Clementových jízdních granátníků a Dahlmannových myslivců; kromě toho jejich útok podporovalo palbou francouzské jízdní dělostřelectvo. Zprava pálila jedna řadová rota z Bernardottova sboru ( děl), a zleva dvě gardové roty velitele eskadrony Louise Dogero ( děl). Ještě dále vpravo vzadu, v třetí řadě byly eskadrony Ordenerových jízdních granátníků v čele se samotným maršálem Bessièresem.“ [ ] Vasiljev [ ] pokračuje v popisu události tak, jako by se stala do třinácté hodiny, ale Goetzovi [ ] lze ze souvislostí rozumět tak, že popisované události se odehrály až po třinácté hodině. Tento možný, a dále doložený časový posun však porozumění tomu, co se odehrálo, nijak nezkresluje [ ]: „Když generálporučík A. S. Kologrivov zpozoroval útok Francouzů, spěchal uvést do pořádku Tělesný-gardový Jízdní a Tělesný-gardový Husarský pluk, které se zabývaly ničením francouzské pěchoty. Ruské eskadrony se stačily částečně rozvinout s úspěšnými ústupy od centra krveprolití, avšak místo toho, aby se vrhly vstříc útočící francouzské jízdě, střetly se s ní, kdo ví proč, stojíce na místě. Vinu na této hrubé chybě má nezkušený generál Kologrivov a tato smutná skutečnost souvisela kromě jiného vůbec s celkovou nezkušeností mužů ruské gardy, kteří byli vlastně v takovém boji poprvé. Následkem toho , eskadrony Rappa a Morlanda byly schopny překonat ruské Tělesné husary a Jízdní gardisty, kteří je jinak počtem značně převyšovali (zvýrazněno autory). Stačilo uvést do zmatku přední eskadrony obou pluků a všechny ostatní byly sraženy svými utíkajícími soudruhy. Velkou úlohu na úspěchu Rappova útoku mělo francouzské jízdní dělostřelectvo, střílející úspěšně z křídel. V téže chvíli ruská jízdní děla Kostěneckého roty nemohla podpořit svou
Obr.
.
– Pole nad Křenovicemi na lokalitě Vinohrady
Obr.
.
– Lokalita Vinohrady v sousedství Křenovic
palbou jízdní gardisty a tělesné husary, neboť děla uvázla ve vinicích.“ Na poklidný odchod z pravého břehu Rakovce na levý teď velkokníže Konstantin nemohl ani pomyslet!
Bojové aktivity ruské carské gardy v čase od do hodin Když ruští gardisté opouštěli v čase někdy po dvanácté hodině výšiny nad Blažovicemi s cílem pomoci zle tísněné čtvrté koloně, pokračovaly v postupu dál na východ všechny francouzské divize, které se v oblasti nalézaly.
PŘÍPAD AUSTERLITZ
Dobrým obrazovým dokladem uvedeného tvrzení je mapa z publikace Goetze [ ] na obr. . . Jedinou silou, která jim kladla v uvedené oblasti odpor, byla Bagrationova kolona. Ta ovšem byla příliš vzdálena od oblasti působení gardy směrem k severu. Samozřejmě prostor mezi Holubicemi a Blažovicemi tím byl po odchodu ruské carské gardy na jih ku pomoci Kutuzovovi vyplněn jen velmi řídce Liechtensteinovou pátou kolonou, zle poničenou destrukcí Konstantinových hulánů a ústupem Uvarovova jezdectva z oblasti Holubic přes Valchu na levý břeh Rakovce. Oblast okolo Blažovic byla vlastně zcela v rukou Francouzů. Jak uvádí Uhlíř [ ], ve francouzských rukou se po dvanácté hodině ocitly obce Kruh a Holubice. Situace v době okolo jedné hodiny po poledni vypadala velmi špatně i na středním úseku bojiště, původním působišti čtvrté kolony, kde kromě gardy v uvedené oblasti již organizovaně nepůsobila bojově žádná spojenecká jednotka. Oblast působení ruské carské gardy byla jen osamoceným ostrovem v oceánu nepřátel. Proto i situace v době okolo jedné hodiny po poledni vypadala velmi špatně i na středním úseku bojiště, které opustila celá čtvrtá kolona a Kutuzov s carem Alexandrem dávno (snad již po jedenácté hodině) zaveleli k ústupu. Na severovýchodě obce Prace se bila vlastně jen carská garda, které na pomoc nepřispěl vůbec nikdo. Jak vyplývá z obr. . a . , uzavřela se gardě dokonce jediná možná pohodlná a bezpečná ústupová cesta, dosud držená vlastními gardovými jednotkami a poté Uvarovovou brigádou, která se okolo půl druhé odpoledne stáhla na levý břeh Rakovce k Valše (obr. . ). Místo toho, aby Uvarov držel a udržel strategicky a takticky důležitý přechod na pravém břehu, dovolil, aby se u přechodu na Valše usadila . těžká kyrysnická divize divizního generála Etienna Antoine Marie Championa, knížete de Nansoutyho. Proti němu se sice znovu postavila Uvarovova brigáda, ale komfort přechodu přes Rakovec přestal okolo tři čtvrti na jednu po poledni existovat. Zde je nutné opět upozornit, že od asi jedenácté hodiny dopoledne dne . prosince lze vnímat skoro přesně hodinový posun, který byl odhalen v pracích Vasiljeva [ ] a Goetze [ ]. Věcně a sousledně nejsou uvedené práce v rozporu, liší se pouze zjištěným časovým posunem. Vzhledem k okolnosti, že Goetzova publikace [ ] vyšla až po zveřejnění Vasiljevovy práce [ ] a texty z této práce [ ] používá ve srovnání s francouzskými prameny [ ], tato srovnání ukazují, že časový posun je zdůvodněný [ ]: „Většina sekundárních pramenů klade příchod ruské gardy na výšiny (Staré Vinohrady u obce Prace – doplněno autory) na dvanáctou hodinu. Ségur [ ] uvádí velmi věrohodně, že tento příchod zpozoroval okolo jedné hodiny po poledni, následně poté, co se vrátil do Napoleonova hlavního
stanu.“ Bonaparte totiž asi o půl dvanácté přemístil svůj hlavní stan ze Žuráně na severní stranu Starých Vinohradů, takže byl relativně blízko dějišti střetu ruské gardy se . řadovým plukem vedeným majorem Augustem Julienem Bigarré z . brigády brigádního generála Jacquese Lazare de Savetier de Candras a . lehkým plukem pod velením plukovníka Bernarda Pourailly z . brigády brigádního generála Josepha François Ignace Maximiliena Schinera (obr. . ), kdy francouzští pěšáci potupně utíkali ničeni ruskou gardou. Situace byla totiž taková, že francouzské síly na Starých Vinohradech ani na Vinohradech nad Křenovicemi si pochodující ruské gardy vůbec nevšimly. Byly to naopak členové Bonapartova štábu (a mezi nimi Phillip Paul comte de Ségur), kteří jako první zpozorovali ruské oddíly: „Byla právě jedna hodina“, napsal o situaci Ségur [ ], když popisoval objevení se neznámých jednotek. Proto je v této publikaci používáno Goetzovo časování jako základní osa opírající se o svědectví přímého svědka těchto událostí a časování podle jiných autorů je uváděno v závorce s odkazem na příslušný literární pramen. Obsazením přechodu přes potok a mlýnský náhon na Rakovci na Valše . těžkou kyrysnickou divizí divizního generála Nansoutyho a nástupem Rivaudovy divize po pravém břehu Rakovce od Valchy, který zajišťoval Nansoutyho jezdce ze strany gardy, se pro gardové jednotky uzavřela bezpečná možnost opustit pravobřežní část slavkovského bojiště beze ztrát (obr. . ). Nástupem Drouetovy divize ze západu s cílem odříznout ruské gardě ústupovou cestu na Křenovice (obr. . ) se situace gardy začala stávat kritickou. Vasiljev o tragické situaci referuje sice věcně, avšak docela dramaticky [ ]: „Když Francouzi vyvrátili ruskou jízdu, vyřítili se na ruskou pěchotu, která byla k dispozici v první řadě. V tomto dramatickém okamžiku bylo ztraceno všeobecné spojení (zvýrazněno autory) mezi vojskovými částmi ruské gardy. Preobraženský pluk stojící na pravém křídle bojové řady Careviče byl v poněkud příznivější situaci, jeho prapory byly rozvinuty ve vinicích v době, kdy Semjonovský pluk na levém křídle byl ve zcela otevřeném terénu, a proto sevřel své prapory do karé.“ Vzhledem k tíživé situaci na přechodech přes Rakovec v Křenovicích byla jediná možnost přejít zpět na levou stranu Rakovce u Valchy. Jak vyplývá z obr. . a . , byla zatím Valcha relativně lehce ohrožována Nansoutyho divizí, generál však netušil, že jej ještě čeká boj s gardou. Ztracená a osamocená ruská carská garda však musela vést svůj boj, který nechtěla, pro který nebyla určena, který jí nebyl ani naplánován a ani přikázán a musela bojovat v obklíčení (obr. . ), do kterého se svým přičiněním nedostala, a v místě, na kterém si nepřála být. Velkokníže
Obr.
.
. Aktivity ruské gardy v bitvě u Slavkova
– Situace v perimetru ruské gardy v asi
:
h podle Goetze [
]
Legenda: Ruské jednotky (zeleně): UVA – Uvarovova divize; ruská garda: PRE – Preobraženský pluk, SEM – Semjonovský pluk, IZM – třetí prapor Izmajlovského pluku, TGJ – Jízdní pluk, TGH – Husarský pluk. Francouzské jednotky (modře): pluky jsou značeny číslem, písmeno „L“ znamená „lehký pluk“, NAN – Nansoutyho jezdecká divize, RIV – Rivaudova divize, DRO – Drouetova divize, SDD –střelecké rojnice Drouetovy divize, MOR – mameluci Morlandovy . brigády vedené brigádním generálem Jeanem Rappem, DAH – Dahlmannovi jízdní myslivci.
PŘÍPAD AUSTERLITZ
Konstantin pochopil, že v nastalé situaci může spoléhat jen a pouze na sebe [ ]: „Morlandovi jízdní myslivci a Rappovi mameluci se prosekali do rot preobraženců a semjonovců, avšak ti odrazili první tlak Francouzů palbou z pušek a bodáky. Šest děl lehké roty generálmajora Kasperského, stojící v mezerách a na křídlech ruských praporů, střílelo do mameluků a jízdních myslivců kartáči. Krupobití těchto kartáčů udeřilo přímo do hrudi plukovníka Morlanda a zabilo jej na místě. Ruská gardová pěchota začala ústup k přechodu přes Rousínovku na Valše, k níž to bylo asi půldruhého kilometru. K překonání této vzdálenosti potřebovala celou hodinu (zvýrazněno autory), neboť terén byl vazký bahnem, což velmi ztěžovalo pohyb. Francouzští střelci z divize generála J. B. Droueta aktivně podporovali Rappovu divizi. Palba, vycházející zprava i zleva od francouzských gardových eskadron, způsobovala značné ztráty ruským plukům. Pěchotní části Drouetova sboru šly za svými střeleckými rojnicemi v praporních kolonách. Zprava od Bessierovy jízdy útočil předvoj pod vedením brigádního generála B. J. Frèrea – . lehký pluk plukovníka J.-B. Charnoteta ( prapory, mužů). Za ním vlevo šli . a . řadové pluky plukovníků J. N. Razouta a M. H. Pechauxe, tvořící . brigádu F.-J. Werleho ( praporů, mužů). V době tohoto ústupu ruská pěchota ztratila jedno z děl . čety lehké roty Kasperského, která jí byla přidělena. Té četě, působící na levém křídle Tělesného-gardového Semjonovského pluku, velel mladý podporučík Nikolaj Petrovič Děmidov. U jednoho z jeho děl praskl podvozek. Děmidov a s ním dvě nižší hodnosti (dělostřelec a semjonovec) se rozhodli zůstat u děla, zatímco druhé dělo ustoupilo spolu se Semjonovským plukem.“ Ruská garda ustupovala v podstatě tam, kde v současnosti vede silnice Křenovice – Holubice. Tehdy tam, jak ukazují všechny dobové mapy, vedla také cesta, o jejíž kvalitě v zimním období si ovšem nelze dělat iluze. Navíc garda při svém ústupu na Valchu bojovala [ ]: „A tak, ruská garda pronásledovaná Francouzi, ustupovala. Ve středu, ve směru na Valchu, vázla v blátě a odcházela pěchota: prapor Izmajlovců, který byl ve druhé linii odešel bez překážky (a zřejmě zprůchodnil přechod přes Valchu společně s Uvarovovou brigádou od Nansoutyho vojáků – poznámka autorů), avšak Preobraženci a Semjonovci, kteří se teď dostali do zadního voje, ostřelovaní přibližujícími se střelci Drouetovými, byli nepřetržitě atakováni Rappovými eskadronami a přiváděni do stále většího nepořádku. Na levém křídle ruské linie byl ústup zcela nepořádný. Zde se mamelukům podařilo rozbít Tělesné husary, jejichž velitel generál Kologrivov ztratil zcela kontrolu nad svým plukem. Štábní rytmistr kníže David Semjonovič Abamelek dokázal natolik sebrat muže své poloeskadrony, že chtěl krýt
šest jízdních děl plukovníka Kostěneckého, který uvítal nepřátelskou jízdu palbou. Kostěneckij viděl, že za jízdními myslivci a Rappovými mameluky jdou čerstvé síly Bessièresovy, a pochopiv, že slabá ochrana poloeskadronou Tělesných husarů bude neúčelná, poslal knížete Abameleka dozadu a řekl mu: ‚Kníže, zde nijak nepomůžete, dejte se napravo a vysvoboďte pěchotu.‘ Štábní rytmistr pospíchal znovu do boje a připojil se ke dvěma eskadronám husarů, které se ještě potýkaly s nepřátelskou jízdou, avšak brzy byly rozbity a v nepořádku ustoupili za Rousínovku. Šest jízdních děl Kostěneckého zůstalo bez ochrany a ustupovalo samostatně přes vinice, když skupina mameluků je předběhla a přetnula jim cestu. Při výstupu z vinic se mameluci s křikem vrhli na děla a začali sekat obsluhu.“ Plukovník Kostěněcký se však mamelukům vrhl v ústrety následován poručíky [ , ]: „Stolypinem a Seslavinem i podporučíkem hrabětem Osten-Sackenem, kteří též vytasili své šavle a se svou obsluhou se vrhli za chrabrým plukovníkem. Dvě děla bezprostředně sledovala Kostěneckého a stačila se probít k Rousínovce, čtyři zůstala v rukou mameluků. Poručík Nikolaj Seslavin . zůstal a převezl děla na druhý břeh, ale Stolypin a Sacken jeli za Kostěněckým a s ohněstrůjcem Maslovem se vrátili zpět, aby se zmocnili děl zajatých nepřítelem. Kostěněckij a hrdinové, kteří jej doprovázeli, vyrvali mamelukům dvě ze čtyř děl, u nichž se shromáždila celá obsluha, která přežila. Poslední dvě děla, u nichž zůstal pouze raněný vozka, byla ponechána na místě a padla do rukou Francouzů. Na pravém křídle jízdních gardistů byl ústup na levý břeh Rousínovky klidný a jízdní děla štábního kapitána P. A. Kozena, která byla u těchto jízdních gardistů, postupně ustupovala k přechodu přes Rousínovku u Valchy, přičemž jízdní gardisté několikrát vysvobozovali děla, na něž se vrhaly skupiny Francouzů. Když projížděla Kozenova děla po blátivém poli, čtyřikrát uvízla v blátě. Až v blízkosti přechodu (mostu přes Rakovec u Valchy viz obr. . , . a . ) se dostala na cestu a štábní kapitán přikázal okamžitě urychlit jejich pohyb. Francouzští jízdní myslivci to zpozorovali a znovu šli do útoku. Probili se skupinami jízdních gardistů a pokusili se zmocnit děl u svahu k přechodu u Valchy, avšak Kozen stačil postavit svá děla a sejmout je z kolesny. Po prvním výstřelu se francouzští jezdci vrátili zpět a skryli se před palbou za ruskou pěchotou. Když štábní kapitán Kozen převezl tři děla své roty na levý břeh potoka, plukovník V. G. Kostěněckij zůstal se čtvrtým dělem na výšinách pravého břehu (obr. . ) [ ]. V tom čase se podařilo části první gardové kolony překročit na druhou stranu Rousínovky, avšak na pravém břehu, asi m od přechodu zůstaly Preobraženský a Semjonovský pluk, při čemž na semjonovce najížděli Rappovi jezdci a na preobražence střelci z pěchotní divize Drouetovy. Zvlášť utrpěl Semjonovský pluk, který
. Aktivity ruské gardy v bitvě u Slavkova
Obr. . – Plukovník Kostěněcký s jezdeckou artilerií (podle obrazu A. I. Ježova [ ])
zůstal v té chvíli bez palebné podpory děl, která mu měla být poskytnuta (jedno bylo zajato spolu s podporučíkem Děmidovem druhé se přepravovalo). Právě tehdy se mamelukům podařilo roztrhnout karé praporu Tělesného-gardového Semjonovského pluku, přitom jako první vtrhl do řad ruských granátníků poručík mameluků Jean Renno. Tento statečný důstojník byl okamžitě sražen bajonety do obou boků a kůň pod ním byl zabit. Avšak do průlomu vtrhli jeho kamarádi mameluci, v čele s kapitánem De Laitrem, Ibrahimem a Sallumem, poručíky Daudem Chabajbi, Šachinem, Iljasem, a také podporučíky Sulejmanem a Abdalláhem, též však s gardovými jízdními myslivci v čele s majitely eskader Bourbierem, Bonem a Thirym. Rozpoutal se zuřivý boj. V husté skupině semjonovců rotmistr zásobování mameluků Antoine Ronne (Francouz) uchvátil jeden z praporů Tělesného-gardového praporu (patrně to byla pouze žerď bez textilní části). Mnoho semjonovců bylo posekáno a několik desítek zajato. Když Rappovi jezdci masakrovali karé semjonovců, Tělesný-gardový Preobraženský pluk se dostal také do těžkého postavení, neboť byl ostřelován zepředu a z boku jízdním dělostřelectvem a rojnicí ostřelovačů, za nimiž se valily francouzské prapory .a . pluku řadové pěchoty.“ Goetz [ ] popisuje výše uvedené boje značně odlišně, když uvádí obecně „francouzské prameny“, odkud své informace čerpá, bohužel bez přesnější specifikace. Vzhledem ke skutečnosti, že jsme výše stanovili, že Goetzovy francouzské prameny jsou pro období po jedenácté hodině časově věrohodnější než ruské, uvádíme zde i Goetzův popis událostí s vědomím, že se jedná o pohled francouzských memoáristů a historiků, a tudíž může jít o tendenční francouzský pohled interpretovaný Goetzem [ ]:
„Když se ruská garda dostala na svah směřující ke Křenovicům (jde o svahy dnes označované jako Vinohrady, ale nezaměňujme je se Starými Vinohrady – poznámka autorů) okolo druhé hodiny odpoledne, potkala se se scénou zmatku. Asi kroků od mostu přes Rousínovku u Křenovic vytvářely síly ruské gardy zamotané nahromadění lidí. Čtyři prapory Preobraženského a Semjonovského pluku byly rozmístěny v linii napříč cesty klesající do Křenovic, zatímco Tělesný gardový Myslivecký pluk obsadil domy a zahrady v Křenovicích dole v údolí, aby byly zajištěny průchody (přes Křenovice – doplněno autory). Mezi ruským dělostřelectvem společně s nějakou pěchotou a jezdectvem a masou opozdilců proudili vojáci, kteří ztratili své jednotky, směrem k mostům přes potok Rousínovku. Jankovič a Kozen se protáhli za gardovou pěchotou a postupovali směrem na Křenovice. Drouetova pěchota a gardové jezdectvo se na toto místo stahovaly a Drouet rozmístil své rozptýlené střelecké rojnice tak, aby zneklidňovaly Preobraženský pluk v jižní části ruské pozice.“ Z uvedeného úryvku je zřejmé, že francouzští memoáristé a historici, které nám představuje Goetz [ ], spletli dvě události v jednu. Ve skutečnosti však lze dobře rozeznat ne jakýsi zmatený chumel, o kterém referuje Goetz, ale dvě různorodé skupiny. Na jedné straně organizovaná a bránící se ruská garda, na straně druhé v chaosu a ve zmatku prchající čtvrtá kolona přes Křenovice. Ovšem takto, celkově chaoticky, se to mohlo jevit Bonapartovu štábu, jmenovitě štábnímu pracovníku plukovníku Phillipu Paulovi hraběti de Ségur, ze kterého Goetz vychází. Vasiljevova relace [ ], používající výhradně původní ruské plukovní zdroje, se zdá být konkrétnější, přesnější, detailnější a preciznější. Nicméně i francouzský pohled zprostředkovaný Goetzem může být pro posouzení předmětu naší publikace, totiž zdali byla, či nebyla v souvislosti s bitvou u Slavkova zakopána někde na bojišti nebo poblíž bojiště nějaká ruská pokladna, inspirující. Proto budeme pro časové období okolo . hodiny a dál pokračovat v Goetzově popisu [ ] a konfrontovat jej s popisem Vasiljevovým [ ]. Goetz dále uvádí [ ]: „ . prapor Izmajlovského pluku se již přepravil přes Rousnický potok společně se třemi děly Kostěněckého a společně zaujali výšiny na opačné straně (potoka – doplněno autory). Lehká děla doprovázející pěchotu, zdá se, také překročila potok na jeho levý břeh, kromě jednoho děla, které bylo ukořistěno od Semjonovského pluku Francouzi (viz výše Vasiljev [ ]). Pěchota byla neustále sužována palbou rozptýlených střeleckých rojnic (Drouetovy divize – doplněno autory) a jízdním dělostřelectvem. Navíc jízda francouzské gardy stále ještě číhající na příležitost napadnout ruskou gardu nepřipravenou, vyčkávala opodál. Ségur zaznamenal [ ] pohled na situaci
PŘÍPAD AUSTERLITZ
z perspektivy Napoleonova velícího místa: ‚Ve velké dálce bylo možné pozorovat zbytky ruské rezervy zanechávající nám centrální planinu a vlevo jejich armáda ustupující v těsných útvarech na Slavkov. Ustupovali za kanonády naší gardy, kterou velitel Doguereau rušil jejich uspořádání.‘ Když Napoleon viděl konečné ničení posledních ruských rezerv, opustil veškerou opatrnost a poslal do Paříže zprávu o svém vítězství a pokračoval pak v přesunu na jih, aby mohl pozorovat destrukce spojeneckých sil na Zlatém potoce. Na opačné straně Rousnického potoka vedl Maljutin svoje jezdectvo jako předvoj své kolony, kde je postavil na vyhlídku na výšině u Křenovic, zatímco tři prapory Tělesného Granátnického pluku a jeho dělostřelectvo teprve vycházely ze Slavkova. Konstantinův adjutant poslaný velkoknížetem potkal Maljutina na výšinách shlížejících na Křenovice krátce po druhé hodině odpoledne a vyžadoval po něm neodkladný zásah. Maljutin okamžitě dirigoval své jezdectvo kupředu na pomoc zachránit síly zůstávající na protilehlém břehu. Maljutinových sedm eskadron, pět Kavalergardského pluku a dvě Tělesného gardového Kozáckého pluku přebrodilo potok severně od Křenovic poblíž místa, kde plukovník Rall rozmístil děla své baterie, aby kryl přechod.“ Goetzův text popisující boje gardy od druhé hodiny odpoledne je v úplném rozporu se zprávami Vasiljeva [ , , , , , ], kdy Vasiljev klade popisované události do blízkosti přechodu potoka Rakovce po mostě u Valchy s uváděním takových podrobností, které Goetz nezná. Goetz naopak popisuje všechny činnosti gardy pouze v nejtěsnější blízkosti Křenovic, a to bezprostředně severně od této obce (viz obr. . ). Snad v jedné věci se obě relace shodují, totiž ve stejném, tedy totožném umístění Rallovy baterijní dělostřelecké roty. Porovnejme obě zprávy: Goetz – „Maljutinových sedm eskadron, pět Kavalergardského pluku a dvě Tělesného gardového Kozáckého pluku přebrodilo potok severně od Křenovic poblíž místa, kde plukovník Rall rozmístil děla své baterie, aby kryl přechod.“ Vasiljev – „Jezdci kavalergardy přešli po hrázi přehrady a tělesní kozáci plukovníka P. A. Černozubova ., kteří šli v čele jízdy, se přebrodili nalevo od přehrady. Na levém břehu, blízko rokle, tělesní kozáci spatřili v palebné pozici dělostřeleckou rotu Jeho Výsosti. Na dotaz kozáků ukázali jim z baterie, že vlevo od Valchy mohou všude projít.“ Ruský výraz „овраг“, který užil Vasiljev [ ] znamená kromě „rokle, rokliny“ také „rozsedlina“, „výmol“ a „hluboké úžlabí“ či „úžlabina“. Pokusili jsme se ztotožnit uvedené pojmy s nějakým vhodným útvarem na levém břehu Rakovce (obr. . ). Dále Goetz poznamenává: „Mnoho pramenů, a to jak ruských, tak i francouzských, umísťuje příchod Maljutina ke třinácté hodině. Nicméně uváděný čas je v rozporu
Obr. . – Pravděpodobné umístění baterijní roty plukovníka Ralla a přechod Rakovce kavalérií druhé gardové kolony podle Goetze [ ] a podle Vasiljeva [ (mapový podklad podle [ ])
]
Legenda: ① Pravděpodobné místo závěrečných bojů Preobraženského a Semjonovského pluku na pravém břehu Rakovce okolo . hodiny, kdy se v perimetru obrany ruské gardy objevily prvosledové jezdecké jednotky druhé kolony ruské gardy. Místo bojů je shodné jak podle popisu Goetze, tak také podle Vasiljeva. ② Pravděpodobné místo rozložení baterijní roty gardového dělostřelectva plukovníka Ralla. ③ Postup gardového jezdectva druhé gardové kolony podle Vasiljeva. ④ Postup gardového jezdectva druhé gardové kolony podle Gotze. ⑤ Směr ústupu Petrobraženského a Semjonovského pluku k přechodu po mostě na Valše podle Vasiljeva. ⑥ Směr ústupu Petrobraženského a Semjonovského pluku k potoku Rakovec podle Goetze. Kg Kavalergardský pluk. Ko Kozácký pluk.
s údaji zdroje očitého svědka Ségura, který uvádí, že počáteční útok ruské gardy proti francouzským silám nacházejícím se na výšinách (zřejmě míněny Staré Vinohrady – poznámka autorů) se odehrál ve třináct hodin. Odtud se pak odvozuje úvaha, že chybné časování útoku ruské gardy pochází ze špatného pochopení její dřívější akce na Prateckých výšinách a mylný předpoklad, že Ségurovo vyjádření, že Staré Vinohrady byly obsazeny v hodin, znamenalo, že . kolona byla směrována z výšin v tomto čase. Toto přehlíží pozdější akce s třetí spojeneckou linií, které jsou
O slavné bitvě „tří císařů“ již byly napsány stovky knih, studií a pojednání. Mohlo by se zdát, že další publikace již mnoho nového přinést nemůže. Přesto se o to tato kniha pokusila, a to zejména proto, že v míře vrchovaté využila zdroje, které v českém prostředí nejsou příliš známy. Odkrývá tak před čtenářem některé z pozoruhodných detailů bitvy u Slavkova, jakými jsou četné pověsti a mýty, dosud nepublikované podrobnosti týkající se ruské gardy a jejího bojového vystoupení, financování armády, válečných pokladen, vozatajstva či organizace ruských pluků. Nově a zevrubně je zpracováno téma slavné Weyrotherovy porady, která předznamenala porážku spojenecké armády. Značný prostor zaujímá téma materiálních nálezů v dané oblasti a přilehlém okolí s bohatou fotodokumentací, čímž publikace originálním způsobem navazuje na průkopnické práce Aloise Slováka a Aloise Procházky z počátku 20. století. Jako červená nit se publikací vine stále živě diskutované a lákavé téma údajně zakopané ruské vojenské pokladny – tzv. slavkovského pokladu, který již dvě století patří k nejhledanějším pokladům u nás. Kniha přináší v tomto směru další fakta na základě objevu nových archivních materiálů a na základě studia u nás dosud nezpracovaných ruských pramenů. V neposlední řadě prezentuje hypotézy i kritické analýzy a dává prostor pro další úvahy. Kniha rozhodně není historií slavkovské bitvy, o které toho již bylo mnoho napsáno. Přináší detailní interdisciplinární pohled na některé až dosud nepublikované skutečnosti, které na pozadí atraktivního a vzrušujícího tématu rozšiřují okruh informací o samotné bitvě a jejích aktérech. Je doprovázena množstvím fotografií, obrázků, map, schémat, grafů a tabulek. Představuje tak užitečný doplňkový materiál pro každého zájemce o historii.
Zoner Press tel.: 532 190 883 e-mail: knihy@zoner.cz www.zonerpress.cz ZONER software, a.s., Nové sady 18, 602 00 Brno
DOPORUČENÁ CENA: 696 KČ KATALOGOVÉ ČÍSLO: ZRK2006
ISBN 978-80-7413-462-3
9 7 8 8 0 7 4 1 3 4 6 2 3
ZDENĚK ZDENĚK CHROMÝ CHROMÝ LIBOR LIBOR URBANČÍK URBANČÍK MILAN MILAN PLCH PLCH JAROMÍR JAROMÍR BÁR BÁR