ZRK2107 - Prokreslete se do pohody by Zoner Press

Najdete zde více než 40 kreslicích výzev na různá témata od naděje po klid, které vám pomohou se spojit se svými emocemi, procvičovat všímavost a směřovat ke změně. S každou další kresbou zjistíte, že dokážete zpracovat své zážitky novým způsobem. Krok za krokem, skicu po skice najdete klid, kreativitu a cestu k léčení své duše. Vaše kresby se stanou součástí každého dne, stanou se nástrojem k meditaci a vnitřní terapii.

Zoner Press tel.: 532 190 883 e-mail: knihy@zoner.cz www.zonerpress.cz ZONER software, a.s., Nové sady 18, 602 00 Brno

DOPORUČENÁ CENA: 415 KČ KATALOGOVÉ ČÍSLO: ZRK2107

ISBN 978-80-7413-501-9

9 7 8 8 0 7 4

1 3 5 0 1 9

Prokreslete se do pohody

Prokreslete se do pohody vám pomůže vytvořit systém každodenních cvičení, díky kterým se s lehkostí přenesete nad negativní myšlenky a vybřednete ze spirály sžíravých emocí. Díky umění propojíte svou pravou a levou hemisféru a odblokujete přirozenou lidskou touhu tvořit, vyjadřovat se a cítit navzdory tomu, že se nepovažujete za umělce.

SHEILA DARCEYOVÁ

ZMĚŇTE SVŮJ ŽIVOT, NAJDĚTE V NĚM RADOST, PRACUJTE SE SVÝMI EMOCEMI!

Prokreslete se do pohody Kresba za kresbou SHEILA DARCEYOVÁ

Prokreslete se do pohody Kresba za kresbou

Prokreslete se do pohody Kresba za kresbou Sheila Darceyová Šéfredaktorka: Ivana Vrajová Odpovědná redaktorka: Gabriela Kostašová Překlad: Bc. Veronika Nohavicová DTP: Mgr. Petr Bernát (dle originálu publikace) Obálka: Mgr. Petr Bernát Copyright © ZONER software, a.s. Vydání první v roce 2022. Všechna práva vyhrazena. Zoner Press Katalogové číslo: ZRK2107 Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být reprodukována ani distribuována žádným způsobem ani prostředkem, ani reprodukována v databázi či na jiném záznamovém prostředku či v jiném systému bez výslovného svolení vydavatele s výjimkou zveřejnění krátkých částí textu pro potřeby recenzí.

Dotazy týkající se distribuce směřujte na: Zoner Press ZONER software, a. s. Nové sady 18, 602 00 Brno tel.: 532 190 883 e-mail: knihy@zoner.cz www.zonerpress.cz www.facebook.com/Zonerpress www.instagram.com/zoner_press_brno/

ISBN

978-80-7413-501-9

Prokreslete se do pohody Kresba za kresbou SHEILA DARCEYOVÁ a RACHEL SMITHOVÁ, Ed.D.

Tuto knihu věnuji své matce, Micahovi a Leile, mé trojici víry, naděje a lásky. A také Nanay, jejíž mlčení bylo tak pronikavé, že ke mně – a skrze mě – promlouvalo.

OBSAH ÚVOD 7 VIZUÁLNÍ KNIHOVNA 18 KRUH POCITŮ 20 1. NAKRESLETE NADĚJI 23 Prokleslete se obavami • Kreslete s očekáváním

2. NAKRESLETE VÍRU 38 Prokleslete se omezením • Kreslete s možnostmi

3. NAKRESLETE LÁSKU 52 Prokleslete se soudy • Kreslete se svobodou

4. NAKRESLETE TICHO 67 Prokleslete se hlukem • Kreslete s hlasem

5. NAKRESLETE DECH 83 Prokleslete se intenzitou • Kreslete s nehybností

6. NAKRESLETE PRAVDU 99 Prokreslete se zlomem • Kreslete s ochranou

7. NAKRESLETE DŮVĚRU 114 Prokreslete se omezením • Kreslete se svobodou

8. NAKRESLETE PŘESVĚDČENÍ 127 Prokreslete se nejistotou • Kreslete se sebedůvěrou

9. NAKRESLETE ODVAHU 142 Prokreslete se strachem • Kreslete s odvahou

OBSA H

10. NAKRESLETE VNÍMÁNÍ 155 Prokreslete se zkreslením • Kreslete s perspektivou

11. NAKRESLETE POROZUMĚNÍ 169 Prokleslete se slepotou • Kreslete s pozorováním

12. NAKRESLETE ÚVAHU 184 Prokreslete se nepohodlím • Kreslete s pohodou

13. NAKRESLETE VYJÁDŘENÍ 198 Prokleslete se kontrastem • Kreslete se souladem

14. NAKRESLETE ODEVZDÁNÍ 212 Prokleslete se napětím • Kreslete s úlevou

15. NAKRESLETE MOUDROST 227 Prokleslete se konfliktem • Kreslete s přijetím

16. NAKRESLETE INSPIRACI 242 Prokleslete se nedostatkem • Kreslete s hojností

17. NAKRESLETE POKROK 257 Prokreslete se změnou • Kreslete s růstem

18. NAKRESLETE HRU 271 Prokleslete se zkušeností • Kreslete s osvobozením

19. NAKRESLETE ÚČEL 287 Prokleslete se změnou • Kreslete s evolucí

20. NAKRESLETE NÁVRH 303 Prokleslete se zmatkem • Kreslete s v yjasněním

21. PROKLESLETE SE ŽIVOTEM 315 OTÁZKY A ODPOVĚDI 321 DOPORUČENÁ ČETBA 341 PODĚKOVÁNÍ 347

ÚVOD

Židle, stůl, světlo. Kus papíru a pero. Každý z těchto nástrojů vás zve, abyste se posadili a chvilku pobyli ve své vlastní společnosti. Promlouvají k aktu, při němž mysl a tělo spolupracují na vyjádření čehosi, co ještě nebylo vysloveno. V tomto posvátném prostoru plyne čas v souladu s rytmem mého srdce. Ozývá se tu pravidelné, hmatatelné ťuk… ťuk… ťuk… očekávání následované pomalým a pravidelným buch… buch… buch… zvídavé mysli pohlcené kreativní tvorbou. Díky znakům beze slov zanechaným na prázdné stránce může promluvit vše, co ve mně víří. Každá čárka mi pomáhá pochopit minulost. Tyto linie mne pojí s mou přítomností a s jejich pomocí tvořím budoucnost plnou nekonečných možností. To vše jsou nástroje, kterými každý den vyjadřuji, co mne zevnitř rozechvívá. Příběh, který je často plný obav, ticha, tajemství i hanby. Prokreslím se obavami a najdu mír. Prokreslím se tichem a zaslechnu své srdce i svůj hlas. Prokreslím se tajemstvími a spatřím pravdu, která tu vždy byla, ale já neměla odvahu ji odhalit. A co je nejdůležitější, prokreslím se hanbou a s pokorou a důstojností osvobodím svou krásu. Tento způsob kreslení jsem objevila v životním období, kdy se mi má úzkost vymkla z rukou a každý den byl plný strachu a podrážděnosti. Nefungovala tradiční meditace ani snaha vést si deník. Začala jsem s tím a po několika týdnech jsem zase skončila. Nezaujalo mě to. Terapie

P R O K R E S L E T E S E D O P O H O DY

pomáhala, protože jsem při ní jako skládačku přerovnávala svou minulost, a ta mi pomáhala pochopit chaotickou přítomnost. Odblokovala také pár šťastných dětských vzpomínek, které všechny měly co dělat s uměním: kreslím portrét člena rodiny; celý den si kreslím na posteli do skicáku, až úplně ztratím pojem o čase; studuji obrysy předmětů v zátiší, abych prozkoumala, jak realisticky mohou vypadat. Každá z těchto vzpomínek byla jako návrat na klidné místo a jeho opakované návštěvy mi přinášely úlevu, když se úzkost stala všepohlcující. Často jsem sama sebe přistihla, že mi během kreslení víří hlavou neuspořádané myšlenky. Zatímco má duše rozmlouvala s mým smutkem, zhmotňovaly se mi pod rukama čáry, které nebyly pouhými čmáranicemi. Když jsem si uvědomila tíhu, které jsem se bolestně toužila zbavit, pocítila jsem s každou kresbou úlevu. Aniž bych vlastně chápala proč, toužila jsem pokračovat. Neklid v mém nitru se začal zhmotňovat. Důkazem byly konkrétní linie a tvary, a i když v nich byla jistá prostota (jako když dítě vybarvuje omalovánky), cosi jako by mi dodávalo sílu. V čárách, které jsem dělala na kus papíru, jsem objevila své pocity. Stránka jako by se stala nádobou na vše, co jsem ze sebe potřebovala dostat, a časem se vyjasňovaly i zdroje mé úzkosti. I když kreslení připomínalo meditaci, zde nešlo o úplné vyprázdnění mysli. Čím dál lépe jsem si také uvědomovala příčiny své nepohody. Kreslení mi dovolilo myslet, i když jsem své myšlenky nechala volně plynout. Líbilo se mi to. Tento každodenní proces vyjádření a zpytování sebe sama se pro mě stal prostředkem uzdravování a péče o své já, ale také únikem před tlakem běžného života. Spasil mě a současně mi pomohl vyvíjet se dál. Pokračovala jsem dál, až se z těchto cvičení stala poetická kresba – praktické kreativní vyjádření. Na listech papíru i ve skicácích, které jsem v následujících měsících a letech zaplnila, jsem odhalovala své nezranitelnější součásti, aniž bych se však cítila odhalená. Poetické kreslení mi pomohlo rozebrat vzorce mého života, z nichž jsem pak znovu vystavěla prosperující vnitřní krajinu plnou skutečného štěstí a radosti.

Ú VO D

Moc kreativity jsem využila k cestě za uvědoměním a přitom jsem našla způsob, kterým mohu vyřešit vše, co mě drží zpátky. Vše, co ve svém životě cítím, chutnám, slyším a vidím mi slouží jako inspirace pro to, co má ještě přijít. A o něco z této hojnosti se chci podělit i s vámi. Jestli vás to zaujalo, čtěte dál. Možná vás už stačilo napadnout: „Jenže já nejsem umělec!“ Pokud ano, dovolte mi ujistit vás, že není potřeba žádné zkušenosti s uměním ani žádného uměleckého „talentu.“ Všichni jsme tvůrci. Všichni tvoříme, když si představujeme své obavy, když si v mysli spřádáme svou budoucnost, když vyprávíme příběhy, které mají inspirovat a spojit nás s ostatními, i pokaždé, když vyjadřujeme a uvolňujeme to, co je v našem nitru. Nevědomky tvoříme pokaždé, když se zapojujeme do světa kolem nás a hledáme, jak bychom definovali svůj příběh. I když nápady se rodí u těch, kdo kladou otázky, všichni máme schopnost tvořit. Plně odemknout svůj potenciál vyžaduje jen vaši ochotu to zkusit. Umělci si tohle možná přečtou a zarazí se, ale nezapomínejte – tohle není umění. Tohle je prostě vyjádření. Je to jako určitý druh automatického psaní. Necháte svou mysl bloudit. Necháte vířit své myšlenky a zkušenosti. A nakonec to vše zakreslíte na papír. Některé z ilustrací v této knize jsou moje, ale mnoho z nich pochází od lidí, kteří prošli mými workshopy. Způsob, kterým vás v této knize učím používat kreslení, nespočívá ve vytváření krásných uměleckých děl. Spočívá v procesu tvorby a v tom, jak se tento proces stává metaforou života. Ve svém jádru je poetická kresba kreativním vyjádřením, které podporuje vaši schopnost identifikovat emoce, zpracovávat zážitky a uvědomovat si výsledky. Může to také být každodenní cvičení, které používá vizuální myšlení, aby ve vás nastavilo cosi, čemu autorka dr. Carol Dwecková říká „myšlenka růstu“. Znamená to věřit, nebo alespoň být ochoten věřit, že každý tah vás dostává blíže k tomu, kde chcete být, má možnost pomoci vám držet si směr k celkovému vývoji a také ke všem těm drobným změnám, které jej doprovází. Nakonec se pak kresby, které

Nastal den, kdy je mnohem horší zůstat pevně zavinutý v poupěti, než přijmout nebezpečí a vykvést. —Anaïs Ninová

P R O K R E S L E T E S E D O P O H O DY

vytvoříte, stávají rozšířením vaší existence. Vy tvoříte je a ony vás. Tato kniha obsahuje čtyřicet kreslířských výzev v jednadvaceti kapitolách. Můžete si vybrat, zda je zpracujete popořadě, nebo si vyberete ty, které vás v danou chvíli osloví. Můžete také jednotlivé výzvy opakovat tolikrát, kolikrát jen budete chtít. Pokud se však rozhodnete tuto knihu dokončit, rozhodně projděte všechny kapitoly. Může tu být nějaká, které se chcete vyhnout nebo o níž si myslíte, že se na vás nevztahuje, jenže, drahý čtenáři… tyto kapitoly často obsahují lekce, které potřebujete nejvíc. Dokončete je všechny. Může se vám také zdát, že tato cvičení mají mírně spirituální nádech, ale dovolte mi vyjasnit, že na poetické kresbě není nic náboženského. Také nenahrazuje terapii a nejde ani o uměleckou formu. Nevyučuji víře, neposkytuji psychoterapii, ani nevyučuji umění. Ať už víru máte či nemáte, ať už máte či nemáte nějaké problémy, ať už máte či nemáte kreativní dovednosti… to vše je součástí praxe poetického kreslení. Ze začátku si to vše můžete prostě představit jako zdravý způsob vyjadřování emocí. Způsob, kterým ze svého těla na stránku přenášíte hněv, smutek, úzkost nebo radost a který vám dovoluje dosvědčit to, co skutečně cítíte, beze strachu či odsudků. Když si tento proces osvojíte, všimnete si, že na věci začínáte nahlížet z jiné perspektivy. Dokážete si lépe propojit skryté stránky svého vnitřního světa s událostmi, které se odehrávají kolem vás. Objevíte, že vydat se tímto způsobem do svého nitra je tím, co nám dává svolení stát se celistvými a spatřit sami sebe jako součást propojené sítě mezi tvorbou a evolucí. Část procesu uzdravení spočívá v uvědomění si skutečnosti, že jsme všichni komplexní, emocionální a společenské bytosti. Všichni své zážitky zpracováváme různými způsoby a kontext, ve kterém tyto zážitky procítíme, přispívá ke způsobu, jakým pocity vyjadřujeme. Proces procítění však nespočívá v posuzování. Například radost není důležitější než deprese. Jedna emoce není cennější než druhá. Poetické kreslení je spíše aktem péče o sebe sama, který

Ú VO D

nám dovoluje prozkoumat rozsah emocí, které všichni zažíváme, zdravou a produktivní cestou. Naučíte se tak, že všechny vaše emoce jsou tu, aby vám sloužily. Dokonce i ty emoce, které vám připadají natolik silné, aby vás zcela zničily, mohou posloužit jako průvodci na cestě k sebeuvědomění. V této knize se také naučíte, že pokud se rozhodneme určitou emoci popřít (např. hanbu, vinu, hněv, strach apod.), stáváme se rukojmím jejího dopadu na náš fyzický, mentální či emocionální stav. Tímto způsobem pracuje poetická kresba se sebeláskou stejně jako s kreativním vyjádřením.

OPRAVDU JSTE PŘIPRAVENI Nechte mě hádat; právě teď vás myšlenka na umění jako nástroj uzdravení velice zaujala, ale současně si už pomalu začínáte hledat důvody, proč tenhle krok odložit: • • • • • • • • • • •

Nemám čas. Nemám energii. Není ve mně ani ždibíček kreativity. Nemám prostor ani nástroje, abych mohl začít. Už mám každodenní rituál. Měl bych svůj čas věnovat něčemu produktivnějšímu. Už dlouho jsem nic netvořil. „Každý den“ mi připadá moc zavazující. Umění mě děsí. Nejspíš stejně nic neucítím. Nejsem připraven některé věci cítit.

Může být snadné najít si důvod, proč poetická kresba není nic pro vás. V tom případě si ji nepředstavujte jako možného žrouta času nebo nepružný proces, ale spíše jako nástroj, ke kterému máte přístup kdykoli a jakkoli je vám libo. Vaším váháním se ve skutečnosti projevuje fakt, že

P R O K R E S L E T E S E D O P O H O DY

jste připraveni vykročit. Važte si však každého důvodu, proč podle vás nemůžete začít, protože právě v nich se ukrývají skutečnosti, které je třeba změnit nebo uvést do chodu. Pokud je změna nucená, může vám připadat, jako byste bojovali s gravitací nebo se snažili pohnout horou. „Tohle je nemožné,“ myslíte si. Jenže není. Čtěte dál. Spousta z nás se bojí rozvířit dávno usazené emoce a zkušenosti, které jsou s nimi spojené. Dostali jsme se v životě tak daleko, aniž bychom „tam zabrousili“, tak proč s tím začínat právě teď? Pokud vám mám na tuhle otázku odpovědět, pojďme se na onen strach napřed podívat. Možná si myslíte, že osobní strach vás má chránit nebo že vaše popírání obav vás dělá „silnějšími“. V obou případech vám však strach brání vykročit k nekonečným možnostem skutečně svobodného života v pravdě.

OPRAVDU MÁTE VŠE Existuje spousta nástrojů, které vám při poetickém kreslení mohou pomoci k přerodu anebo uzdravení. Moje základní pravidlo je začít jednoduše. Nechcete se stát mistrem malířem ani nepotřebujete sehnat dostatek pomůcek, abyste si zařídili kreslířské studio. Nejdůležitější teď je, aby vše odpovídalo vašemu životnímu stylu. Má doporučení na výchozí soupravu jsou následující: • Černá pera (široké a tenké) • Nelinkovaný poznámkový blok nebo volné listy papíru (vyberte si velikost, která se dá přenášet) Můžu používat tužku? Odpověď zní ne. Pokud jste mi alespoň trochu podobní, je jedním z návyků, které musíte odbourat, potřeba udělat vše správně nebo mít každou kresbu „dokonalou“. S perem není možné gumovat. Každá čárka má svůj účel. Každá chybka, vnímaná či skutečná, tam má být.

Ú VO D

Dokonce i když máte dostatek sebekontroly, abyste dokázali používat tužku bez gumování, je úplné odstranění této možnosti součástí potřebného nepohodlí. Můžete použít akvarelové barvy nebo jiná média? Ano, a také je používat budete, ale znovu opakuji, začít prostě jen s perem a kusem papíru má svůj důvod. Nejdůležitější je soustředit se na proces tvorby, a ne na nástroje nebo na výsledek. Proto mohou být vaše pomůcky fi nančně nenáročné nebo tak drahé, jak je vám libo. Začněte s tím, co máte po ruce. Pokud se této praxi rozhodnete věnovat důkladněji, sami poznáte, kdy je čas investovat do kvalitnějších pomůcek. O tom, co použít, by měla rozhodnout dostupnost a přenosnost. Při hledání příležitostí, jak kreslení začlenit do svého každodenního života, nikdy nevíte, kdy najednou pocítíte potřebu a budete mít příležitost. Vyskytnou se chvíle, kdy budete někde jen tak sedět, čekat a přemýšlet. Myšlení rozvíří pocity a vy si pak budete přát, abyste u sebe měli pero a skicák.

ZAČNĚTE TAM, KDE JSTE Vaše odhodlání pracovat každý den musí také zapadnout do vašeho života a rozvrhu. Tudíž je dobré zvážit i místo, kde se můžete pravidelně usadit a kreslit. Ideálně si najděte místečko, kde se cítíte bezpečně a pohodlně, ale to může být pro každého někde jinde. Někteří lidé například raději kreslí v soukromí, zatímco jiní s tím nemají problém ani na veřejnosti. Pokud však budete kreslit dostatečně často, zjistíte, že ani netušíte, kde právě jste, protože se rychle ztratíte v procesu samotném. Nemůžu předvídat, jak to místo bude vypadat nebo čím se pro vás stane, ale mohu vám v následujících kapitolách dát pár rad ohledně jeho hledání. Místo a čas si vyberte tak, abyste je pokud možno co nejméně měnili. Následuje pár příkladů, které fungovaly pro ostatní:

P R O K R E S L E T E S E D O P O H O DY

Doma • • • • •

To první, co ráno děláte společně s čajem nebo kávou V přestávce mezi domácími pracemi Před spaním při svíčce Když si děti hrají nebo mimčo usne Jako náhrada času tráveného na sociálních sítích nebo sledováním nekonečných seriálů

V práci • Během svačinové nebo obědové pauzy • Před nebo po poradě • Při přesunech autobusem, taxíkem, vlakem nebo letadlem Pokud si ten luxus můžete dovolit, zvolte si čas a vše ostatní plánujte s ohledem na něj. Pokud ne, buďte spontánní a prostě číhejte na příležitost, po které můžete skočit.

DEJME SE DO TOHO Soustřeďte se na začlenění tohoto nového zvyku do svého života. Ze začátku mu věnujte alespoň deset minut denně. V následujících jednadvaceti kapitolách se při kreslení postupně dostaneme až na třicet minut denně. Pokud máte času víc, jen do toho! Neberte však mé pokyny jako neměnné dogma, kterým byste se museli řídit tak přísně, až by vám bránilo v průzkumu a růstu. Použijte je jako palivo pro svůj vlastní plamen. Neustále si připomínejte, že naším cílem není tvořit umění. Jde nám o proces tvorby a o tvorbu samotnou. Pokaždé, když kreslíte, věnujte pozornost tomu, jak se přitom cítíte. Pocity odemykají tok energie. Uvolněte svou mysl a nechte všechny myšlenky vystoupat na hladinu, vířit a točit se.

Ú VO D

Ztraťte se v aktu stvoření. Následujte svou zvědavost do neznáma a slaďte se s nejistou přirozeností toho všeho. Věřte mi. Je to snazší, než to zní. Čtete správně. Je to snazší, než to zní. V celé knize se s vámi budu dělit o vodítka a výzvy, díky kterým vám dokážu, že je to pravda. Prozatím následuje několik posledních rad, se kterými se můžete pustit do práce: • Jediným svým publikem jste vy sami. Tohle je nespíš nejtěžší pravda celé pouti, ale také ta přinášející nejvíce uspokojení. Ať už jsme umělci či ne, všichni máme tendence tvořit s myšlenkou na publikum. Může to být určitá osoba, skupina lidí, nebo dokonce úplně cizí člověk. Zkrátka někdo, kdo je tu, aby vás určitým způsobem kritizoval nebo ohodnotil (obojí svým způsobem působí na ego stejně). Jenže tohle je jen a jen pro vás. Pokud se rozhodnete se v libovolném okamžiku o své kresby podělit, je to volba, která přísluší právě jen vám. I ohledně toho vám dám rady. Nicméně to není účel ani důvod. Musíte se naučit tvořit čistě proto, že to děláte pro sebe. • Buďte připraveni uvolnit své emoce či energii. Pokud se do práce pustíte s pochopením, že jste se právě rozhodli dovolit jim pronikat do svých kreseb, pak jste napůl cesty v cíli. Úmysl je součástí toho všeho. Poetické kreslení považujte hlavně za zdravý způsob, jak vyjádřit něco, co se vám zaklínilo v mysli nebo v srdci. Něco, co vás tíží. Něco, co si ani neuvědomujete, ale co je potřeba uvolnit. • Neexistuje správné či špatné. Čím méně se soustředíte na jakékoli „nedokonalosti“, které vnímáte ve svých kresbách, tím více svobody budete mít k průzkumu svého vnitřního života. Dovolte sami sobě cítit strach, pochybovat a připadat si ohroženě. Dovolte své technice i provedení být dokonale nedokonalými. To je ten nejlepší dar, který si můžete dát. • Neexistuje nic jako chyba. Každá jednotlivá čára, tečka, prázdný prostor, kaňka, apod. je stopou, kterou vás

P R O K R E S L E T E S E D O P O H O DY

vaše podvědomí přimělo udělat. Částí cesty s poetickou kresbou je naučit se, jak všechno nechat být a také jak ve všem vidět krásu a záměr. To znamená osvobodit se od posuzování, které vychází z vás, vydat se s proudem a plně se do procesu ponořit. • Mějte sami se sebou trpělivost. Akt tvorby je sám o sobě uzdravující. Interpretace významu toho, co jste vytvořili, je rozšířením této cesty, ale chce to čas. Dokonce i když zprvu nevíte, co vaše umění říká nebo vyjadřuje, nezáleží na tom. Časem se to začne poddávat. Začnete si spojovat obrazce nebo témata ve svých dílech se způsobem, kterým se projevuje v okolním světě váš vnitřní život. Až k tomu dojde, zjistíte, že začínáte pronikat do pozadí samotného tvůrčího procesu a noříte se do něj stále hlouběji. Není však třeba na toto místo spěchat. Nechte vše, ať se odvíjí v ten správný čas. Vaším úkolem je prostě být trpělivý a věřit. V této knize vás zvu, abyste se se mnou prokreslili cestou, kterou kráčíte celý svůj život. I když bylo mé pozvání ke každodennímu kreslení plné úzkosti a zmatku, to vaše může být plné vzrušení a očekávání. Ať už vás k výběru této knihy vedl jakýkoli zážitek, je důležité jej přijmout jako to, co nastartovalo váš vývoj. Poetická kresba je jen prostý nástroj, který vám má pomoci začít – to, co se odtud začne odvíjet, je dalším krokem na cestě vývoje, po které jste vždy kráčeli a vždy kráčet budete. Při své cestě probudíte pravdu o tom, kde jste už byli, kde se nacházíte právě teď a kam s novým porozuměním směřujete. Pravdy odhalené prostřednictvím poetického kreslení jsou v následujících kapitolách vyznačeny jako milníky. Na své kreativní cestě jsem začala jednu cestu, pak zabloudila na druhou, tu si zvolila, pracovala na ní a potýkala se na ní se svým strachem, dokud jsem nebyla připravena vrátit se zpátky do svého nitra – na cestu ke skutečné lásce a osvobození. Každý den mě mé kresby vedly na místo, kde se můj vnitřní kompas přestal divoce

Ú VO D

otáčet a já se mohla nasměřovat ke své pravdě. I vy brzy začnete vnímat, jak vaše pravda ožívá a chce vás osvobodit. Stačí k tomu jen svolit. Drahý čtenáři, vykročme na naši cestu s nadějí, vírou a láskou. Pojďme prozkoumat své názory, důvěřovat procesu a objevit svou odvahu. Zahledět se na uvědomělý pohyb pera po papíru, zatímco uchvacuje vaše smysly. A oddat se plynutí, s nímž se podřídíte vyšší kreativní síle. Neustále mějte na paměti, že je tato síla stejně instinktivní, stejně bezděčná a stejně ochranitelská jako vaše odolnost vůči porážce. Zpočátku vám může připadat, že byste se svým časem mohli dělat něco užitečnějšího, ale přesto se cvičení nevzdávejte… a ani tohoto rozporu. Vlastně byste jej mohli nakreslit. Něco tím získáte. Nakonec vaši duši zaplaví vyšší dobro, které vaším prostřednictvím bude proudit na papír. Rozsvítí se ve vás světlo a vy se s úžasem a zvědavostí zahledíte na to, co jste vytvořili. Budete vrženi do hlubin emocionálního procesu a během toho všeho se probudí vaše spojení s vesmírem i s vaší tvůrčí rolí v něm. Dovolte tomuto cvičení, aby ozářilo místa a pravdu, kterou jste si vždy přáli v sobě najít, ale netroufl i jste si. Stačí jen začít.

P R O K R E S L E T E S E D O P O H O DY

KRESBA NADĚ JE

V libovolném okamžiku máme vždy dvě možnosti: vykročit k růstu, nebo couvnout do bezpečí. —Abraham Maslow

Podle hierarchie potřeb Abrahama Maslowa je bezpečí základní potřebou nutnou k tomu, aby člověk dosáhl seberealizace. Kreslení nabízí bezpečný prostor, v němž můžete realizovat svůj potenciál. Umožňuje vám poznat sami sebe v roli tvůrce. Ta je přirozeností vašeho nejvlastnějšího já. V tomto cvičení vyjádříte prostřednictvím kresby svou úzkost. Můžete si vybrat, zda vykročíte s nadějí, nebo se zoufalstvím. Tak či tak využijte jakoukoli pohodu či nepohodu, kterou zažíváte, a každým svým tahem zkoumejte, co je možné. Prokreslete se tím, čím si procházíte. Pokud jsou vaše linie roztřesené a nejisté, nechte je, ať takové jsou. Jestliže jsou divoké a nesmyslné, také dobře. Čistý papír je bezpečný prostor, který potřebujete k tomu, aby se vaše mysl zatoulala, kamkoli se jí zachce.

PROKLESLETE SE OBAVAMI (10 MIN U T)

P OZORUJ T E Jak se vyrovnáváte s úzkostí? Jak reagujete na události, které nemáte pod kontrolou? A jak byste na události, nad nimiž nemáte kontrolu, rádi reagovali? Pokud je život bouřlivý, můžete s úzkostí občas zápasit stejně jako já. Myslete na chvíle ve svém životě, které otřásly vaším pocitem bezpečí. Nejspíš se to stalo v době, kdy ve vašem životě, vztazích, práci, zdraví nebo obecně pocitu pohody probíhaly nějaké změny. Když teď přemýšlíte o své reakci na tento prožitek a o úzkosti, kterou jste cítili (nebo cítíte právě teď, kdy si ji znovu

NA K R ESLETE NA DĚJI

vybavujete), všimněte si, jak reaguje vaše tělo. Zamyslete se nad odpovědí na následující otázky: • Změnil se rytmus vašeho dechu? • Jak na pomyšlení na úzkost reaguje vaše tělo? • Toulá se při tomto rozjímání vaše mysl někde v dálce, nebo zůstává soustředěná? • Co dalšího se s vámi děje, když teď vzpomínáte? Jakmile se ponoříte do prvního kreslířského zážitku, vnímejte své tělo a nechte pero, aby se po papíru pohybovalo v souladu s vašimi emocemi. Pokud podupáváte nebo šoupete nohama, mělo by se ve stejném rytmu pohybovat i vaše pero. Pokud máte ztuhlá ramena, vyjádřete toto napětí svými tahy. Pokud vaše mysl přeskakuje z jedné myšlenky na druhou, nechte stejně poskakovat po stránce i čáry.

Je nepodstatné, zda uspějete nebo ne, protože nic jako úspěch neexistuje. Důležité je jen změnit neznámé ve známé. —Georgia O’Keeffeová

K R ESLET E Turbulenci pojměte jako metaforu a načrtněte několik vlnovek vedoucích od dolního okraje stránky až úplně nahoru. Cílem je znázornit pohyb při turbulenci. Představte si, že první vlnovka představuje ten nejextrémnější případ turbulence, který si dokážete představit. Pohybujte perem nahoru a dolů různými rychlostmi, do různých výšek a v různých vzdálenostech, zatímco vy celý zážitek procítíte. Vlnovky kreslete znovu a znovu, dokud nedosáhnete horního kraje stránky. Všimněte si i způsobu, kterým pero při kreslení držíte. Pevnost vašeho sevření představuje intenzitu obav a to, jak silně toužíte pohyb kontrolovat. Uvolněnost naopak zosobňuje naději a očekávání, které prožíváte, zatímco jste každým okamžikem blíže ke svému cíli. V určité chvíli popadněte pero opravdu pevně, téměř jako byste si chtěli v ruce přivodit křeč. Pak sevření povolte natolik, abyste si toho všimli, a kreslete dál.

6 NAKRESLETE PRAVDU

Osobní růst s sebou nese různé formy přijetí. Například společně s pravdou je nutné přijmout, že jak pozitivní, tak negativní činy a reakce, které jste v životě zažili, musejí pro dobro věci působit společně. Jaké dobro? ptáte se nejspíš. Nu, to vám nepovím, musíte je objevit sami. Já se s vámi mohu podělit o následující – hněv, nenávist, hanba nebo lítost, které možná cítíte kvůli nějakému činu či reakci, jsou jen dočasné. Je na vás, zda si zvolíte prožívat je znova a znova, nebo si je raději přiznáte a díky tomu se pohnete z místa. V samém centru mého bytí stálo dobro, kolem kterého jsem vystavěla celý svůj život. Jako hrdou Filipínku mě inspirovala nesobecká, pečující a štědrá povaha mého národa. Nebyl tu žádný prostor pro neposlušnost či vzdor. Víc než na čemkoli mi záleželo na schopnosti se přizpůsobit a zapadnout. Bylo to bezpečné. Sama sebe jsem zformovala podle standardu „hodné holky“, o kterém mě vždy učili, že je správný. Nikdy jsem neprojevovala hněv nebo nespokojenost. Potřeby ostatních jsem stavěla nad ty svoje. Nikdy jsem si nestěžovala a vždy jsem vyjadřovala pouze vděk. Byla jsem dokonalá dcera, přítelkyně, partnerka,

Pravda má nohy; vždy zůstane stát. I když se vše ostatní v prostoru rozpustí nebo vybuchne, pravda je to jediné, co zůstane stát. A protože právě u ní nakonec stejně skončíte, můžete s ní docela dobře i rovnou začít. —Rayya Eliasová

P R O K R E S L E T E S E D O P O H O DY

manželka i matka, a to vše hezky svázané do úhledného balíčku s pěknou mašličkou. Neustále jsem chtěla být ujišťována o tom, že jsem dobrá. Věděla jsem, že sama si tím nejsem jistá. Když přišel čas, abych si zvolila kariéru, nepřekvapilo mě, že mne přitahovalo korporátní prostředí se svou kulturou síly a tvrdých nároků a s vášnivými, motivovanými lidmi, kteří chtějí zanechat dojem. Právě tak jsem viděla i sama sebe. Taková jsem chtěla být. I když mě toto prostředí přitahovalo, zdůrazňovalo také mé skryté nejistoty. Budu někdy dost dobrá? ptala jsem se sama sebe, když jsem obdivovala své kolegy. Budu někdy mít stejné sebevědomí a sebejistotu, kterou mají oni? Existuje hranice mezi stavem, kdy se člověk zajímá, co si jiní lidé myslí, a stavem, kdy sám sebe definuje jejich pohledem. Nasazovala jsem si masku sebevědomí a jistoty. Tahle maska jako by byla složena z drobných zrcadélek, která jsem nasbírala během mnoha let. Odrážela vlastnosti lidí, kterými jsem chtěla být. Maska mi dávala superschopnosti. Díky ní jsem si připadala odvážná a smělá. Dokázala jsem obsáhnout všechny ty neuvěřitelné věci, které jsem obdivovala u druhých. Jenže jsem to nebyla já. Pod maskou dobré ženy – silné, odhodlané a odvážné – jsem si v záři reflektorů připadala opravdu nepatřičně. Světlo jako by mě odhalovalo. Když jsem si však jednoho rána kreslila, náhle jsem prozřela a uvědomila jsem si, že chci v záři světla působit sebejistě. Už jsem se dál nechtěla schovávat ve stínech. Toužila jsem odhodit masku, kterou jsem si vyrobila, a skutečně se stát tím člověkem, kterého jsem vždy obdivovala. Tahle maska mi pomáhala šplhat stále výš a výš po žebříčku úspěchu, ale vždy, když jsem dosáhla dalšího stupně, ocitla jsem se tváří v tvář definici úspěchu, která nebyla tou mou. Jak bych jenom mohla žít svůj život smysluplnějším a užitečnějším způsobem? Netušila jsem, ale dál jsem tuto otázku zpracovávala prostřednictvím kreseb. A spolu s tím začala maska postupně slábnout, až už

100

N A K R E S L E T E P R AV D U

jsem se za ni neskrývala. Postavila jsem se za pravdu, ve které jsem chtěla žít, a tahle pravda se postavila za mě. Pokaždé, když mě v hale memphiské univerzity minula studentka umění, sevřel se mi žaludek. Bylo to jako vrazit do někoho, koho jsem kdysi znala, a pak jej znova ztratit v davu. Ne, říkala jsem si, neznáš ji. To nejsi ty. Počítačové vědy mi připadaly jako hlavní obor na vysoké logické. A proč taky ne? Zdálo se, že internet čeká rozkvět a já vynikala v matice i ve strojírenství. Jenže to všechno bylo předvídatelné. Jako bych jela na autopilota; tvrdě jsem studovala, měla dobré známky a pracovala na plný úvazek, abych zaplatila školné. Věděla jsem, že jsem „hodná holka“. Věděla jsem, že můj vnitřní kompas se tímto směrem stočil už dávno. Touha být dobrá ještě zesilovala mou tichost z dětství. Vyhýbala jsem se rozhodnutí, které by podle mě znevážilo obrovskou čest, kterou jsem připisovala všem obětem, jež přinesla má matka. Její oběť jako by mi předem naplánovala život. Její naděje a sny se staly prodloužením těch mých. Mým cílem i ctí jakožto poslušné dcery bylo, aby na mne byla pyšná. A i když mi právě to matka říkala každý den, pro mne to dlouhou dobu představovalo měřítko mé osobní hodnoty a přijetí. Hodné holky jsou poslušné, uctivé a milé. Vědí, že mají být vidět, ale ne slyšet. Vědí, jak potlačit svou divokost. Cesta hodné holky mi připadala bezpečná. Nevybízela k průzkumu ani nevyžadovala, abych něco riskovala. Dávala mi falešný pocit bezpečí a kontroly. Naivně jsem věřila, že pokud o ní nebudu pochybovat, zavede mě téměř jistě k úspěchu. Jenže tohle nebyla moje pravda. Čím víc jsem se viděla v každé studentce umění, tím víc jsem si uvědomovala, že musím přijít na to, kdo ta osoba vlastně je. Zdálo se, že chvátá někam, kam jsem chtěla jít i já. Můžu se vydat za ní? Můžu si ji vybrat? Můžu si vybrat, že nezůstanu na té předem narýsované, přímé a úzké cestě? Opravdu musím při vybarvování zůstat uvnitř vymezených okrajů? Jenže co kdybych si načrtla cestu, která vede

101

P R O K R E S L E T E S E D O P O H O DY

mimo vyhrazenou oblast – nebo co kdybych třeba nakreslila nějakou, která by mě zavedla k mému vlastnímu vyššímu dobru? Čím víc jsem se zvědavě ptala, tím jasnější směr nabíraly i mé toulky. A já zjistila, že mé kroky vždy neomylně směřují za tou studentkou umění, kterou jsem tehdy viděla v hale. Neuspokojitelná zvědavost si žádala, abych se vydala právě za ní. Nakonec jsem ji následovala až do kanceláře katedry umění, kde jsem změnila hlavní obor. Když jsem sbírala odvahu k tomuto kroku, nejvíc jsem se bála matčiny reakce. Budu pro ni zklamáním? Bude si myslet, že jsem hloupá? Že se vzpouzím? Žádná z těchto otázek však nebyla skutečnou obavou. Jednoho odpoledne u oběda jsem se jí svěřila se svým rozhodnutím, a i když ji to zpočátku šokovalo, nereagovala tak přehnaně, jak jsem si původně myslela. Nezřekla se mě ani vůbec neshazovala moje rozhodnutí. Postavila se za mě tak jako vždycky a pouze po mě vyžadovala stejně vynikající výsledky jako u minulého oboru. Její láska nezakolísala. To, jestli jsem „hodná holka“, nemělo s její láskou ke mně nic společného. A nebyl to ani jediný způsob, jak si lásku získat. Uvědomila jsem si, že rozhodnutí změnit obor bylo vykročením k pravdě, a rozhodně jsem v tom vycítila cosi jako lásku. Lásku, která vždy existovala kdesi ve mně, onu lásku, která se nedá vytvořit ani zničit a která vždy existovala a vždy existovat bude. I když byla pravda, kterou jsem v tomto zážitku nalezla, velice nejistá, rozsvítila ve mě jiskřičku poznání. Připomínala mi zářící světélko, které mě provázelo na cestě k sebelásce a k tomu, aby mně ostatní milovali víc než kdy předtím. Potvrdila existenci lásky uvnitř i mimo mě. A s tímto světlem a osvobozením se zjevil i svět plný odpovědí, voleb a možností. Tak už to s pravdou chodí. Jak často navenek promítáme identitu, která není v souladu s naší vnitřní skutečností? Proč cítíme potřebu chránit před ní sebe i ostatní? Je to jako předstírat život

102

N A K R E S L E T E P R AV D U

v ohromném luxusu, ale přitom být po krk v dluzích, jen abychom si to mohli dovolit. Pokud nežijeme v přítomnosti pravdy, naší pravdou se nakonec stanou lži. Falešná značka, kterou jsme si vytvořili, abychom vypadali lépe před přáteli, rodinou, spolupracovníky a partnery, nás také nutí udržovat si od nich určitý odstup. Fasáda, kterou jsme si vybudovali kolem svých životů a kterou jsme přijali namísto pravdy, se nakonec stejně rozpadne. Není udržitelná. Není skutečná. Je falešná a energii, kterou musíme investovat do jejího udržování, bychom mohli věnovat aktivitám, které vytváří mnohem skutečnější a trvalejší strukturu, v níž můžeme žít. Poetické kreslení je činnost, která naši pravdu odhaluje. Dává nám příležitost zhodnotit rytmy a opakované zkušenosti, které se vyskytují v našem životě. Její kadence vám umožňuje uvědomit si pravdivost vzorců, které objevíte, a také vám dovoluje rozšiřovat pravdu, kterou vidíte, dokud nezabere celou stránku vašeho života. Když události nabírají spád, i pravda je čím dál širší. Bublá a vyvěrá na stránku za stránkou. Naslouchejte pravdě, která vás osvobozuje.

103

Zoner Press tel.: 532 190 883 e-mail: knihy@zoner.cz www.zonerpress.cz ZONER software, a.s., Nové sady 18, 602 00 Brno

DOPORUČENÁ CENA: 415 KČ KATALOGOVÉ ČÍSLO: ZRK2107

ISBN 978-80-7413-501-9

9 7 8 8 0 7 4

1 3 5 0 1 9

Prokreslete se do pohody

SHEILA DARCEYOVÁ

ZMĚŇTE SVŮJ ŽIVOT, NAJDĚTE V NĚM RADOST, PRACUJTE SE SVÝMI EMOCEMI!

Prokreslete se do pohody Kresba za kresbou SHEILA DARCEYOVÁ