G ET BAC K
TH E
B EATL ES
GET BACK T HE
B EATL ES
Fotografie od Ethana A. Russella a Lindy McCartneyové Predmluva od Petera Jacksona Úvod od Hanifa Kureishi Prepisy upravené Johnem Harrisem
Poznámka čtenáři Text obsahuje převážně konverzaci mezi The Beatles a jejich spolupracovníky, kteří byli přítomni na zkouškách Get Back v lednu 1969. Konverzace byla pečlivě přepsána a upravena z původních zvukových nahrávek firmy Nagra. Fotky obdélníkového tvaru byly pořízeny během zkoušek Ethanem Russellem a Lindou McCartneyovou (pokud není specifikováno jinak na straně 239). Fotky se zaoblenými rohy jsou vytvořeny ze záběrů z původní 16milimetrové nahrávky, každý snímek byl digitálně naskenován a obnoven jako součást procesu vytváření filmu The Beatles: Get Back, který tato kniha doprovází.
THE BEATLES: GET BACK by THE BEATLES © 2021 Apple Corps Limited Fotografie © Apple Corps Limited kromě Fotografie Lindy McCartneyové © Paul McCartney Snímky ze záběrů (skenováno z původní 16milimetrové nahrávky) © Apple Films Limited Text (přepis z původních zvukových pásek od společnosti Nagra) © Apple Films Limited Písně: viz strana 235 Předmluva © Peter Jackson Text ‚Úvod: Vše, co potřebuješ‘ © Hanif Kureishi Všechen další text © Apple Corps Limited ‚Beatles’ a ‚The Beatles’ (v obou případech, se stylizovaným ‚T’ i bez něj) jsou obchodní značkou Apple Corps Limited. ‚Apple’ a logo Apple jsou výhradně licencemi Apple Corps Limited.
THE BEATLES: GET BACK THE BEATLES Šéfredaktorka: Iva Šišperová Odpovědná redaktorka: Mgr. Ivana Vrajová Překlad: Martin Havlíček DTP: Petr Bernát (dle originálu publikace) Obálka: Petr Bernát (dle originálu publikace) Český překlad © ZONER software, a.s. Vydání první v roce 2022. Všechna práva vyhrazena. Zoner Press Katalogové číslo: ZRK2109 Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být reprodukována ani distribuována žádným způsobem ani prostředkem, ani reprodukována v databázi či na jiném záznamovém prostředku či v jiném systému bez výslovného svolení vydavatele s výjimkou zveřejnění krátkých částí textu pro potřeby recenzí.
Dotazy týkající se distribuce směřujte na: Zoner Press ZONER software, a. s. Nové sady 18, 602 00 Brno tel.: 532 190 883 e-mail: knihy@zoner.cz www.zonerpress.cz www.facebook.com/Zonerpress www.instagram.com/zoner_press_brno/
ISBN
978-80-7413-469-2
OBSAH
PŘEDMLUVA: PETER JACKSON STRANA 6
ÚVOD: VŠE, CO POTŘEBUJEŠ HANIF KUREISHI STRANA 10
OBSAZENÍ STRANA 22
PRVNÍ AKT: FILMOVÁ STUDIA TWICKENHAM STRANA 26
DRUHÝ AKT: APPLE STUDIOS STRANA 116
TŘETÍ AKT: STŘECHA STRANA 192
DOVĚTEK: CO SE DĚLO DÁL JOHN HARRIS STRANA 228
PŘEDMLUVA PETER JACKSON
Narodil jsem se v roce 1961, takže mi mohlo být sedm nebo osm právě v oné době, kdy se události detailně zachycené v této úchvatné knize staly. Pronikal jsem do hloubi svých myšlenek a snažil se z nich vyhrabat jakoukoli soudobou vzpomínku o roce 1969… o Get Back… o Let It Be… o The Beatles… vlastně o čemkoli! Nakonec jsem měl trochu štěstí a má paměť mi ještě posloužila. Abyste pochopili, byl jsem jedináček a mí rodiče byli poměrně staří. Měli gramofon a kolekci desek skládající se zhruba ze třiceti elpíček. Mezi jejich oblíbená patřil například soundtrack k filmu South Pacific. Moje máma vstoupila do víru šedesátek krátkým, leč velmi silným zbožňováním Engelberta Humperdincka. Má oblíbená deska se zase jmenovala Tennessee Ernie Ford sings Civil War Songs of the North. Pamatuji si, jak jednoho dne tuto desku přinesl můj táta domů a já na něj byl lehce naštvaný kvůli tomu, že k ní nepřikoupil i Songs of the South. Když jsem vyrůstal, neměli jsme žádné desky Beatles a já o nich ani nevěděl… až do jednoho večera, muselo to být v roce 1970, kdy můj táta přišel domů z práce a po cestě si koupil pětačtyřicítkový singl. Pamatuji si, že tím, jak byl malý, vypadal trochu zvláštně. Můj táta
si zamiloval písničku, kterou slyšel v rádiu, s prostým názvem ‚Something‘ – a to tak moc, že si její singl musel koupit. Bylo to poprvé a naposled, kdy zažil takové nutkání. A tak u nás doma ‚Something‘ hrála v jednom kuse. Začal jsem slýchat hlas Shirley Basseyové i ve svých snech. Ano, byla to ve skutečnosti upravená verze písně od Beatles v podání Shirley Basseyové a zároveň nejbližší spojení s nahrávkami Beatles, které jsem během svého dospívání zažil. Ale i tak jsem je musel slyšet někdy v rádiu a oblíbit si je. Pamatuji si, jak má máma mluvila o The Beatles a o tom, jak na nich mí bratranci a sestřenice byli ve Wellingtonu. Říkala, že se jí líbili, ‚než začali blbnout a stali se z nich hipíci‘. Zhruba v době, kdy mi bylo dvanáct nebo třináct, jsem přišel na způsob, jak si vydělat docela slušné peníze. Ještě než začalo svítat, jsem se vydal do velmi strmých kopců obklopujících Pukerua Bay, městečko mého mládí, s nožem a kbelíkem. Strávil jsem hodiny pobíháním nahoru a dolů a hledáním malých trsů obrovských plochých hub – dnes jim říkáme žampiony Portobello. Poté, co jsem přišel domů s plným kbelíkem, jsem je balil do papírových pytlíků Předmluva 7
8 Předmluva
(pošramocené na dno, ty perfektní navrch) a šel si s cedulí stoupnout na krajnici novozélandské hlavní dálnice, kde jsem je prodával 10 centů za pytlík. Vydělal jsem si slušný obnos, díky kterému jsem si mohl dovolit naskočit na vlak do Wellingtonu. Mířil jsem si to do velkého obchodu pro kutily, abych si koupil model obrovského plastového letadla, po kterém jsem už nějakou dobu toužil. Ale po cestě do obchodu se mé plány tak trochu změnily… Procházel jsem kolem obchodu s deskami a za výlohou byla vystavena dvě ‚nová‘ alba od Beatles – jedno s červeným přebalem a druhé s modrým. Na červeném přebalu byli čtyři Brouci zachyceni v jejich raných, uhlazených dnech a na modrém přebalu v té samé póze stáli zarostlí hipíci, před kterými mne má máma varovala. Ihned jsem se zastavil a pročítal jsem názvy písní. Přestože jsem poznal jen hrstku názvů, tyto úžasné přebaly mne zcela uchvátily. Asi není třeba zdůrazňovat, že jsem své peníze na model letadla vyhodil za tato dvě alba a šel zpátky na vlak s tím, jak jsem později zjistil, že si pod paží nesu ty nejúžasnější písně, které jsem kdy slyšel. A tímhle začala má cesta s Beatles… a v následujících desetiletích mne hudební génius Johna Lennona, Paula McCartneyho, George Harrisona a Ringo Starra provázel a dle jejich vlastních slov ‚měnil můj život v tolika, ach, tolika směrech‘ (‚changed my life in oh so many ways‘). S vydáním této knihy a našeho doprovodného filmu bude sepsáno mnoho o událostech a okolnostech kolem Beatles a jejich projektu Get Back z ledna roku 1969. Nemám v plánu se zde do toho příběhu pouštět, ale řeknu
vám něco o pozoruhodném množství historického materiálu natočeného a nahraného Michaelem Lindsay-Hoggem a jeho štábem. Po desetiletí se od vydání filmu Let It Be objevovalo velké množství vynechaného materiálu pouze ve formě ilegálních zvukových nahrávek. Pár z nich jsem vlastnil a mohu říct, že poslouchat ten podprůměrný zvuk je těžké. Rozhodně to ve mně zanechalo negativní pocit. Když jsem měl konečně to štěstí zhlédnout veškerý filmový materiál, sladěný se zvukem, byl to pro mne úplně jiný zážitek, o kterém se v našem filmu můžete přesvědčit. A poté, co mi společnost Apple Corps řekla o této knize, vytvořené na základě přepsaných konverzací, musím se přiznat, že jsem byl na pochybách. ‚Vážně? Vždyť knížka nezachytí žádný pohyb, nemůže k poslechu poskytnout žádné písně. Je to dobrý nápad?‘ Ale v momentě, kdy jsem poprvé četl knihu, kterou právě držíte v ruce, jsem si uvědomil, jak moc jsem se mýlil. Je to úplně odlišný způsob, jakým předat příběh na pozadí Get Back, a je stejně podmanivý. Pravý duch setkání v rámci Get Back je v těchto stránkách skvěle zachycen – jen se podívejte, kolikrát je v poznámkách použit popisek ‚smích‘. Téměř všude, skrytý mezi nádhernými fotografiemi od Ethana Russella a Lindy McCartneyové. Nepsal bych tuto předmluvu, kdybych tehdy v raných sedmdesátkách kolem toho obchůdku s deskami jen prošel a koupil si ten model letadla. Takže bych tímto chtěl třináctiletému ‚PJ‘ říct jednu věc… Díky, kámo. Předmluva 9
PÁTEK 3. LEDNA 1969
Paul a Ringo přicházejí jako první. Paul hraje na klavír úryvek z ‚The Long And Winding Road‘ (bez zpěvu), dále ‚Oh! Darling‘ a ‚Maxwell‘s Silver Hammer‘, ‚Adagio for Strings‘ Samuela Barbera a ‚Tea For Two‘ složenou Vincentem Youmanem a Irvingem Caesarem, následuje raná verze ‚Let It Be‘. Vchází George držící kopii časopisu pro fanoušky The Beatles Book. Ringo: Čau, Georgi. George: Omlouvám se, že jdu pozdě, ale zase jsem zaspal. Paul: John ještě nepřišel [směje se]. George: Beatles Book. Paul: Tak co tento měsíc? George: Zdá se, že stárnou a stárnou. Paul: Zhoršují se. Ringo: Zabředávají zpět do starých kolejí.
George: Jo. A zdá se, že je to dobře. Ringo hraje na klavír vlastní rozpracovanou píseň s názvem ‚Taking A Trip To Carolina‘. Ringo: [zpívá] ‚Taking a trip on an ocean liner/ I got a girl from Carolina/ Taking a trip on an ocean liner/ I‘ve gotta get to Carolina/ Even though it‘s gonna get harder for me… Taking a trip on an ocean liner/ I gotta get to Carolina/ Taking a trip on an ocean liner/ Hmmmm…‘ George: [dívá se na fotografii v časopise] Co si myslíte o Georgově mikině s kravatou? Myslím, že je příšerná. Smích.
První akt 35
Mal: Chceš čaj nebo něco? George: Ééé, jo, dám si šálek čaje. Díky, Male. [čte] ‚Skutečný příběh The Beatles. Pokud jej dosud neznáte, můžete se jej dočíst právě zde.‘ Paul: [zpívá] Ooooooo… George: [čte] ‚Doprovázen svou současnou přítelkyní, americkou fotografkou Lindou Eastmanovou, Paul strávil prosincový týden v Portugalsku návštěvou životopisce The Beatles, Huntera Daviese.‘ Mal: Ty chceš čaj nebo něco? George: [zpívá, hraje na akustickou kytaru] ‚Now don‘t crowd me, lady, or I‘ll fill up your shoes/ I‘m a sweet bourbon daddy, and tonight I‘m blue… Please, Mrs Henry, Mrs Henry, please/ Mrs Henry, Mrs Henry, please/ I‘m down on my knees/ And I ain‘t got a dime…‘ Ringo: Poslouchal jsi nějaké blues? George: Pouštěl sis ty Dylanovy nahrávky? Ringo: No jasně, pouštěl… vlastně ne, pustil jsem si jen jednu. George: Vážně? Jsou skvělé… The Band, ta jeho kapela, jsou prostě něco. Jsou prostě šťastní, že jsou všichni v jedné kapele. Jejich bubeník je úžasnej, protože je ve skutečnosti kytarista. Není to vlastně žádnej bubeník, rozumíš. Levon Helm se jmenuje… jejich oblíbenou nahrávkou [na ‚The White Album‘] je ta Ringova [‚Don‘t Pass Me By‘]… Chápeš, to je přesně jejich styl. Paul: Jo, super. [k Ringovi] Hodláš napsat další? Ringo se naštve. Paul: Jasně, okej, chápu, rozumím. Ringo: Ano, jen, ale ty víš, prostě... Paul: Já vím, uvědomuju si, že to byla blbá otázka. Ringo: Opravdu mě to začíná štvát… Paul: Že ještě neznáš ty akordy? Ringo: [hraje klavírní akordy] Jak to děláš? George: Počkej, a co tamta? Má [Ringo] jednu skvělou… Paul: ‚Picasso‘? George: Přesně.
36 První akt
Ringo: Jo, ale nemůžu to uzpívat, když zároveň hraju, to je jedinej problém, co s tím je. Paul: Tak si to poslechněme, protože je to taky docela rychlé, nebo ne? Ringo: [směje se] Na mě to rychlé je. [zpívá] ‚I bought a Picasso… I bought a Picasso [směje se]/ Looked at it upside down, then the other way/ I couldn‘t find a lady nowhere/ To me it looked like a wooden chair.‘ No a pak tam musím něco udělat. Paul: [zpívá] ‚Oh baby.‘ Ringo: [zpívá souhlasně] ‚Oh baby.‘ Paul: Ale jo, být tebou, tak to dodělám. Ringo: Jo, a pak mám ‚Taking A Trip To Carolina‘. Ringo hraje ‚Taking A Trip To Carolina‘. Ringo: Mám to na malé pásce, zpívám tam, že jsem byl taky v LA a New Yorku a že nejsou příliš hezký, chápeš – ten text říká, že nejsou dobrý. Ale Carolina – to je moje láska. Paul: Okej. Tak mě tam vezmi zpět. O chvíli později… George: Přemýšlel jsem o všech melodiích, co mám, a všechny jsou nějak pomalé. Paul: Jo, většina mých je taková. George: Mám druhou verzi Taxmana. Paul: Super. George: Taxman je zpět. Paul: Jo. ‚Po pětileté dřině‘. George: Je to dlouhý. Ale mělo by to být, jakože, velmi smutný, víš, možná na jednu nebo dvě struny. Paul: [souhlasně] Mmm-mmm. George: Vidíš, takže zatím mám několik, o kterých vím, že je můžu naživo hrát sám bez doprovodu, a jedna z nich je ta [hraje a zpívá, žertovně] ‚When you‘re smiling…‘ Paul: Právě, jednoduše bez doprovodu. Jenom kytara a zpěv. George: No, chápeš, takhle jsem to dělal a takhle to pořád znělo. Ale asi by to bylo lepší udělat… Paul: Kdyby to šlo, bylo by to super. Ringo: Mmm… Jo, super.
George krátce hraje ‚All Things Must Pass‘ s Paulem za bicími. Vchází John a Yoko. S Paulem stále za bicími hrají John a Paul ‚Don‘t Let Me Down‘. Poté, co Ringo usedne zpět, hrají společně Elvisův hit ‚All Shook Up‘, ‚Your True Love‘ a ‚Blue Suede Shoes‘ Carla Perkinse, méně populární ‚Three Cool Cats‘ od The Coaters, kterou Beatles hrávali ve svých začátcích, ‚Blowin‘ In The Wind‘ Boba Dylana a ‚Lucille‘ Littla Richarda. Následně hrají žertovné verze písní ‚I‘m So Tired‘ – zpívané Paulem – a ‚Ob-La-Di, Ob-La-Da‘. Paul/John: [zpívají] ‚Desmond has a barrow in the marketplace/ Doris had another in a bog!/ Charlie had another at his black hotel/ And Lordy! Lordy! Did they have a bag of fun!… Oh my God! Oh my God! Oh my God…‘ John: ‚Desmond has his sparrow in his pocket book/ Molly had an eagle in the Strand/ Molly said to Desi, „Boy, I like your hook, and when you hit me I believe you‘re in the band!“ ‘ George: ‚La, la life goes on/ La, la, la, la, la, life goes on…‘
První akt 37
38 První akt
Poté odehrají ‚One After 909‘. Paul: Okej. George: To bylo docela dobrý. Paul: Jo. George: [nadšeně] Měli bychom to nahrát. John: To jsem napsal, když mi bylo asi patnáct. Paul: Neskutečné, že? John: Vždycky jsem měl v plánu trochu pozměnit slova a nějak to vylepšit. Paul: Ne! Vždyť je to super: ‚One After 909/ So move over honey, I‘m travelling on that line…‘ Smích. Paul: ‚Move over once, move over twice, come on baby, don‘t be cold as ice…‘ John/Paul: [zpívají] ‚You‘re only fooling round, you‘re only fooling round with me…‘ Paul: Je to senzační. [směje se] George: Je, no, neměli bychom to trochu nacvičit? A nebo bychom to měli nahrát bez nácviku. John: Co? George: Víš co, nácvikem to jen zkurvíš. Paul: Nikdy jsem úplně nevěděl, o čem to vlastně je. John: Ne, já taky [nevím]. Paul: Jako, ona je teda ve vlaku. John: Ano. Paul: A on vlastně… John: On jde na nádraží a ten vlak zmešká. Smích. Paul: Ale on pak jde zpátky a zjistí, že měl špatné číslo, takže… George: Špatnou lokaci. John: To aby se to rýmovalo se stanicí, chápeš. Paul: Můj brácha [Mike McCartney] říká už léta, že bys ji měl nahrát. John: Jo, no, ta se mu vždycky líbila, že? George: Mně se vždycky líbila. Hele, většině lidí je stejně ukradený, o čem ten text je. [směje se] Paul: Jo, právě. George: Hlavně že to, chápeš, prostě šlape. Paul: Jo.
John a Paul se rozvzpomenou na další rané společné písně: ‚I‘ll Wait Till Tomorrow‘, ‚I‘ve Been Thinking That You Love Me‘, ‚Won‘t You Please Say Goodbye‘. Kapela se přesune k ‚Bring It On Home To Me‘ Sama Cookea, ‚Hitch Hike‘ a ‚You Can‘t Do That‘ Marvina Gaye, následovaným ‚The Hippy Hippy Shake‘ Chana Romera. Dále pracují na ‚Two Of Us‘ a nové Johnově písni, která se bude jmenovat ‚Gimme Some Truth‘, než se s odhodláním pustí do ‚All Things Must Pass‘. George: Nebudeme na té show hrát žádné ‚srdcovky‘? Paul: Nevím. Mohli bychom. Michael: Myslím, že by to bylo hezké. George: Bylo, právě. A taky z toho prodejního hlediska… V Americe, víš, jsem říkal… Paul: [k Michaelovi] Tak mi zatím dej doutník. Paul obdrží doutník a začne jej kouřit. George: Prostě problém je, že budeme zpívat samé nové písně. Oni se potřebují s něčím ztotožnit… Takže by bylo fajn začít show nebo skončit show některými z našich… John: Zdrsníme nějaké z nich, jako to udělal Joe Cocker. Už jsem zkoušel ‚Help!‘ a znělo to dobře, tak… Yoko: Jo, ‚Help!‘ je dobrá. George: Řeknu ti, která je dobrá… ééé…
Po ‚All Things Must Pass‘ pracuje kapela na ‚Maxwell‘s Silver Hammer‘. George tvrdí, že dostupnost nahrávacího zařízení je v Americe mnohem lepší než v Británii. Padá zmínka o ‚Kouzelníkovi‘ Alexi Mardasovi, vedoucím Apple Electronics, pracujícím na novém vybavení v Boston Place v městské části Marylebone. Michael: Takže se uvidíme v pondělí v deset, správně? Paul: Jo. Zdar! John: Zdar! Uvidíme se, ééé, jo. Jasný, uvidíme se v pondělí. Michael: Mějte se. Uvidíme se v pondělí. Užijte si V-Í-K-E-N-D!
On i Paul hrají a zpívají Every Little Thing z alba Beatles For Sale. Michael: Chce to takové ty rock‘n‘rollové písně. Myslím jako ‚Good Golly Miss Molly‘. Paul: Oh, takové, tenhle typ písní? Jo, no, ty zvládneme. Michael: Protože jste skvělá rock‘n‘rollová kapela.
První akt 39
‚Bylo by vhodné říci, že dnes Let It Be symbolizuje rozpad The Beatles. To je mýtus, pravda je trochu jiná. Pravý příběh za Let It Be byl uzamčen v trezorech společnosti Apple Corps po dobu posledních padesáti let.‘ PETER JACKSON
The Beatles: Get Back je schválená výpověď kapely, jejími vlastními slovy, o vzniku alba Let It Be z roku 1970. Spojuje dohromady přepisy konverzací editovaných z více než 120 hodin původních zvukových nahrávek s extrémně upřímnými fotografiemi od Ethana A. Russella a Lindy McCartneyové a s vybranými filmovými záběry z 55 hodin restaurovaných záběrů. Přišel čas představit skutečný příběh. Fotografie od Ethana A. Russella a Lindy McCartneyové Předmluva od Petera Jacksona Úvod od Hanifa Kureishi Přepisy upravené Johnem Harrisem Zoner Press tel.: 532 190 883 e-mail: knihy@zoner.cz www.zonerpress.cz ZONER software, a.s., Nové sady 18, 602 00 Brno www.zonerpress.cz
DOPORUČENÁ CENA: 1049 KČ DOPORUČENÁ CENA: 1049 KČ KATALOGOVÉ ČÍSLO: ZRK2109 KATALOGOVÉ ČÍSLO: ZRK2109 ISBN 978-80-7413-469-2
ISBN 978-80-7413-469-2
www.thebeatles.com
© Apple Corps Ltd.
9 7 8 8 0 7 4 1 3 4 6 9 2 9 7 8 8 0 7 4 1 3 4 6 9 2