ZRK2217 - Fotografujeme PŘÍRODU

FOTOGRAFUJEME

PŘÍRODU

Objektivem Honzy Štěpničky

Fotografujeme PŘÍRODU

Objektivem Honzy Štěpničky

Jan Štěpnička

Šéfredaktorka: Ivana Vrajová

Redakce, technické poznámky a část Úpravy: Pavel Kristián

DTP: Petr Bernát a Pavel Kristián

Obálka: Petr Bernát

Copyright © ZONER a.s.

Vydání první v roce 2022. Všechna práva vyhrazena. Zoner Press

Katalogové číslo: ZRK2217

Informace, které jsou v této knize zveřejněny, mohou být chráněny jako patent. Jména produktů byla uvedena bez záruky jejich volného použití. Při tvorbě textů a vyobrazení bylo sice postupováno s maximální péčí, ale přesto nelze zcela vyloučit možnost výskytu chyb. Vydavatelé a autoři nepřebírají právní odpovědnost ani žádnou jinou záruku za použití chybných údajů a z toho vyplývající důsledky. Názory v knize uvedené se nemusí shodovat se stanovisky vydavatelství.

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být reprodukována ani distribuována žádným způsobem ani prostředkem, ani reprodukována v databázi či na jiném záznamovém prostředku či v jiném systému bez výslovného svolení vydavatele s výjimkou zveřejnění krátkých částí textu pro potřeby recenzí.

Dotazy týkající se distribuce směřujte na: Zoner Press

ZONER a.s. Nové sady 18, 602 00 Brno tel.: 532 190 883 e-mail: knihy@zoner.cz www.zonerpress.cz www.facebook.com/Zonerpress www.instagram.com/zoner_press_brno/ ISBN 978-80-7413-530-9

Obsah

O autorovi

Milovník přírody a amatérský fotograf Honza Štěpnička. Narodil se v Karlových Varech roku 1972, od roku 1982 žije v Praze až do dnes.

V běžném pracovním životě tráví čas za volantem nákladního automobilu. Většinu volných chvil tráví v přírodě s dalekohledem na krku a fotoaparátem přes rameno. Fotografování přírody se věnuje od roku 2011. Velkými vzory mu jsou fotografové přírody Rostislav Stach a Petr Bambousek. Za jedenáct let fotografování pořídil mnoho fotografií živé přírody, o některé z nich by se rád podělil se čtenáři v této knize, jež je jeho první publikací.

Savci

Daněk evropský (Dama dama)

Daněk evropský, někdy taky nazývaný skvrnitý, se na naše území dostal v patnáctém století z oblasti středomoří a Malé Asie. Až do konce devatenáctého století byl u nás chován pouze v oborách, poté byl na mnoha místech vypuštěn do volné přírody.

Samec daňka nezaměnitelný díky svému lopatovitému paroží může dorůst v kohoutku až 110 cm a jeho hmotnost může dosáhnout až 95 kilogramů. Samice jsou samozřejmě menší, měří v kohoutku do 90 cm a váží do 50 kilogramů.

Zimní zbarvení u daňků je tmavohnědé s jen nepatrně viditelnými skvrnami nebo zcela bez nich. Letní zbarvení je naopak červenohnědé s bílými skvrnami v několika podélných řadách. Bílou má také spodinu těla a vnitřní strany nohou.

Když jsem se jedno pozdní podzimní odpoledne vracel z jižních Čech směrem ku Praze, spatřil jsem v dáli na travnaté louce stádo dančí zvěře. Bylo jich tam okolo dvaceti, včetně jednoho nádherného bílého samce. Zaparkoval jsem vozidlo opodál a vydal se pomalu okrajem lesa směrem k nim. Na sebe jsem si vzal maskovací oděv, tzv. hejkala a fotoaparát s dlouhým teleobjektivem přes rameno. Než jsem se však dostal na místo, odkud by se dalo fotografovat, stádo pozvolna zašlo za horizont. Po asi půlhodině jsem zaznamenal na samém horizontu, na hraně louky, že se v jednom místě vynořilo ono lopatovité paroží. Nastavil jsem si fotoaparát a čekal, zda se daněk ukáže. Ukázal se, sice až po několika minutách, a společně s ním se objevila i daněla. Oba byli v nádherném hnědočerveném letním šatě s bílými skvrnami. Tajně jsem doufal, že se objeví i albín, ale bohužel ten se už neukázal.

Bylo sice pod mrakem, tudíž celkem málo světla, ale i tak jsem se pokusil udělat pár záběrů. Vzdálený borový les za řekou vytvořil zajímavé mlhavé, namodralé pozadí. Jelikož světlo rychle ubývalo, vrátil jsem se do auta a pln tohoto krásného zážitku pokračoval v cestě domů.

Daněk evropský

Technická poznámka:

Na těle pokročilých fotoaparátů bývá celá řada tlačítek a jiných ovládacích prvků. Některé z nich jsou přímo určeny pro přiřazení vybrané funkce uživatelem. Ale většinou je možné přiřadit nějakou funkci nebo upravit standardní funkci pro všechna tlačítka, která na těle jsou. Např. pro tlačítko AE L/AF L lze zvolit zda bude „uzamykat“ expozici nebo zaostření, nebo mu přiřadit jinou funkci, třeba ostření.

Některá tlačítka patří k obecně málo používaným. Např. tlačítku pro kontrolu hloubky ostrosti je vhodné přiřadit jinou funkci, třeba změnu měření expozice ze segmentového na zdůrazněný střed apod.

Použitá fotografická technika:

Canon EOS 70D, stabilizovaný objektiv Sigma 150-600 mm f/5.0-6.3 DG DN OS Sports. Maskovací oděv, tzv. hejkal.

EXIF:

Ohnisková vzdálenost: 600 mm

Clona: f/6.3

Expoziční čas: 1/640 s

Citlivost ISO: 640

Sysel obecný (Spermophilus citellus)

Dříve hojný škůdce na našich polích a lukách, dnes vzácný veverkovitý savec. Nejde o nikoho jiného než o sysla obecného. Dorůstá délky okolo 20 cm a váží do 400 gramů. Má hnědavý hustý kožich, velké černé oči, malé uši a krátký ocas. Žije v koloniích, hloubí si nory v zemi převážně na místech s nízkým travním porostem, jako jsou travnatá letiště nebo golfová hřiště. Živí se převážně rostlinnou potravou. Občas si ji zpestří například hmyzem. V zimě sysel hibernuje. Na zimu si nevytváří žádné zásoby, jak si mnoho lidí myslí. Hibernací stráví 5 až 7 měsíců.

U Mladé Boleslavi na vrchu zvaném Radouč již několik let žijí syslové v poměrně velké kolonii. Odhadem jich tu je několik set. Nejde o kopec jako takový, jak by se podle názvu lokality mohlo zdát. Je to spíše rovina s nízkým travním porostem, sem tam nějakým keřem a několika břízkami uprostřed. Syslové upřednostňují právě takovéto lokality, aby měli přehled o případných predátorech. Zde si ale syslové až příliš zvykli na to, že je lidé dokrmují. Na fotografování je to sice dobré, ale syslové tím ztrácejí svoji přirozenou plachost. A lidé je mnohdy krmí pro ně nevhodnou potravou.

Když sem jdu sysly fotografovat, přinesu s sebou pár obilných klásků, anebo semena slunečnice, zkrátka přirozenou potravu, která syslům neublíží.

Zdejší lokalitu syslové sdílí společně s divokými králíky, ti jsou však podstatně plašší. Syslové, jak mám odpozorováno, z nor vylézají, až když se vzduch ohřeje, v letních měsících asi kolem osmé hodiny. Je tedy zbytečné na lokalitu jezdit za svítání.

Když se vzduch ohřeje, syslové postupně začnou z nor vylézat a hledat potravu. Okusují lístky rostlin, květy, trávu, občas uloví třeba kobylku. Byl jsem i svědkem, že sysel požíral žížalu.

Nejprve většinou vylézají dospělí a po nějakém čase i mladí. Ti se spolu často škádlí a perou, ať už o potravu, či jen tak. Na Radouči lze fotografovat i krátkým objektivem, neboť zde jsou syslové opravdu krotcí a mnohdy vám ze zvědavosti vlezou až do objektivu.

Na snímku je právě mládě sysla, které zrovna opustilo noru a pobíhalo v jejím okolí. Ležel jsem na zemi bez jakéhokoliv maskování a fotografoval. Bylo tenkrát teplé počasí, po ránu kolem 15 °C a polojasno.

Když jsem před polednem z lokality odjel, stavil jsem se ještě v lesoparku Štěpánka, který je také v Mladé Boleslavi a kde jsou v poměrně hojném počtu k vidění a fotografování blízcí příbuzní syslů – veverky obecné.

Mláďata syslů jsou velmi fotogenická.

Technická poznámka:

Fotoaparát Canon EOS 70D je 20 MP fotoaparát se snímačem velikosti APS-C (crop factor 1,6). Jedná se o první fotoaparát, který použil technologii dual pixel (dvojité pixely). Každý pixel senzoru obsahuje dvě diody, jejichž hodnoty mohou být zjišťovány nezávisle na sobě (při automatickém ostření) nebo společně (při pořizování snímku). Při ostření se využívá metoda tzv. fázové detekce, kdy se porovnává „levý“ a „pravý“ obraz; pokud oba obrazy splynou, je zaostřeno. Metoda fázové detekce je rychlá, umožňuje určit změnu nastavení pro zaostření na rozdíl od metody vyhodnocení kontrastu, která pracuje stylem pokus omyl.

Použitá fotografická technika:

Canon EOS 70D, stabilizovaný objektiv Sigma 150-600 mm f/5.0-6.3 DG DN OS Sports.

EXIF:

Ohnisková vzdálenost: 500 mm

Clona: f/8

Expoziční čas: 1/640 s

Citlivost ISO: 200

Technická poznámka:

Kompozice snímku je asi to nejdůležitější, co rozhoduje o tom, jak divák fotografii přijme. Základ kompozice vzniká již při fotografování. Někdy je možné v podstatě pořídit téměř finální kompozice (zátiší, krajina, portrét apod.), jindy bývá potřeba kompozici upravit dodatečně (např. sport, fotografování na akci atd.). Základními nástroji pro úpravu kompozice jsou nástroje pro ořez, klonování a výplň podle obsahu.

Použitá fotografická technika:

Canon EOS R6, stabilizovaný objektiv Canon EF 100 mm f/2.8 L Macro IS USM.

EXIF:

Ohnisková vzdálenost: 100 mm Clona: f/7.1 Expoziční čas: 1/800 s Citlivost ISO: 2500

Lišaj lipový (Mimas tiliae)

S nočními motýly se přes den potkáme jen výjimečně, zato na jejich housenky narážím poměrně často. Mnohdy bývají roztodivných tvarů a barev, až člověk žasne. Lišaj lipový známý i pod starším názvem zubokřídlec lipový patří k nejrozšířenějším lišajům v České republice. Se svým rozpětím křídel okolo 9 cm patří ke středně velkým lišajům.

Ze zeleného vajíčka se vyklube tato zelená housenka s trojbokou hlavou. Má bělavě zrnitý povrch těla s šikmými bílými pruhy na jednotlivých článcích. Na konci těla má namodralý růžek. Tento růžek je znakem, který mají housenky všech lišajů.

Před kuklením housenka změní barvu na tmavě šedomodravou až narůžovělou. Dospělí lišajové se pak objevují od května do července. V teplých letech to může být až do září. Aktivní začínají být až za soumraku jako všichni noční motýli. Tuto housenku jsem fotografoval v západních Čechách ve staré pískovně, na Sokolovsku. Lezla tu po mladé osice a hledala něco k snědku.

Když jsem k ní zaklekl, že udělám pár snímků, housenka se zaklonila a zůstala strnule v této pozici. Zastínil jsem ji rozptylnou destičkou a odrazkou si přisvítil. Udělal jsem několik záběrů a přesunul se k vedlejší tůňce, kde jsem viděl, že se poblíž vodní hladiny klube šídlo královské. Zbytek dopoledne jsem pak věnoval jemu. Fotografoval jsem v červnu za teplého slunečného počasí, teplota byla asi 20 °C.

Lišaj lipový – portrét

Technická poznámka:

Všechny moderní nástroje pro úpravu fotografií disponují řadou nástrojů pro vylepšení kompozice. Tím nejjednodušším je nástroj pro oříznutí snímku. Jeho použití je velmi jednoduché, přesto však obsahuje několik úskalí.

Především je to otázka výsledného formátu. Ve fotografii patří mezi nejběžnější formáty poměr stran 3 : 2 nebo 4 : 3. Velmi populární je formát čtvercový. Nejen v krajinářské fotografii jsou oblíbené široké formáty, např. 16 : 9 apod. Je více než vhodné zvolit si několik formátů, např. 3 : 2 a čtvercový formát, a snažit se je při ořezu u svých fotografií používat. Soubory fotografií pak působí uceleně.

Použitá fotografická technika:

Canon EOS 80D, stabilizovaný objektiv Canon EF 100 mm f/2.8 L Macro IS USM.

EXIF:

Ohnisková vzdálenost: 100 mm Clona: f/5.6 Expoziční čas: 1/1000 s Citlivost ISO: 320

Technická poznámka:

Přes veškerou dokonalost současných digitálních fotoaparátů zůstává pro práci fotografa velké pole působnosti. Pomineme -li výběr objektu, kompozici snímku a další kreativní věci, je potřeba aby fotograf upravil především expozici snímku. Nejčastěji používaný poloautomatický expoziční režim, priorita clony, vyžaduje ve většině případů při fotografování živé přírody úpravu automaticky nastavených expozičních parametrů (expoziční čas a případně citlivost ISO) pomocí tzv. korekce (kompenzace) expozice, a to pro ztmavení snímku do minusových hodnot a do plusových hodnot pro zesvětlení snímku.

Použitá fotografická technika:

EOS

EF 100

USM.

EXIF:

Ohnisková vzdálenost: 100 mm Clona: f/10

Expoziční čas: 1/200 s Citlivost ISO: 800

Rosnička zelená (Hyla arborea)

Rosniček zelených v posledních letech, alespoň tedy na lokalitách, na které za nimi jezdívám, bohužel dosti ubývá. Na vině je zčásti sucho, které rok od roku vysouší stále více mokřadů a tůní. Ale bohužel taky člověk, který mnohdy necitlivě zasahuje do krajiny.

Když jezdím na Moravu, nezapomenu se vždycky zastavit i na tůních nedaleko dálničního mostu poblíž města Hranice na Moravě. Vede zde úzká polní cesta, která se jako had proplétá mezi poli. Lemují ji z obou stran mladé jeřabiny. Dále cesta prochází pod vysokým dálničním mostem, přetne zdejší potok a poté se ztratí mezi poli a loukami.

Je zde okolo potoka roztroušeno několik malých tůní. Jsou z části zarostlé orobincem, okřehkem a dalším vodním rostlinstvem. Občas se tu zastaví ledňáček, který se usadí na doutníku orobince, vyčká na ten pravý okamžik a poté s chirurgickou přesností protne vodní hladinu, aby si zpestřil svůj rybí jídelníček nějakou tou žábou či larvou vážky. Na první pohled zde není nic až tak zajímavého, ale když si dáte ten čas a pomalu tůňky obejdete, zjistíte, že je zde takový malý ráj vážek, rosniček, skokanů, kuněk, a dalších vodních živočichů.

Z orobince občas jako duch vykoukne slípka zelenonohá nebo se svým rozvrzaných hlasem ozve rákosník velký. Když se dobře díváte, tak právě na silných stéblech orobince můžete spatřit malé zelené žabky. Není to nikdo jiný než rosničky zelené.

Fotografoval jsem v době rozmnožování, kdy samečci takto na stéblech po probdělé noci vysedávají a odpočívají. Většinou spí přitisknutí k orobinci. S nastávajícím večerem se ovšem opět probouzejí a připravují se na noční koncert, stejně jako tento sameček. Seděl si na listu vzdálen asi 2 metry od břehu. Nasadil jsem tedy holiny, které naštěstí na zdejší mělkou vodu stačily, sice jen tak tak, ale stačily, jinak bych musel do broďáku.

Vlezl jsem opatrně do vody s fotoaparátem na krku a pomalu se k samečkovi přibližoval. Ten už tou dobou ale nespal a zcela vnímal, co se děje kolem něj. Byl ve výšce asi 120 cm, tak bylo snadné se k němu dostat. Přikrčil jsem se, nalezl jej v hledáčku a chtěl fotografovat. Jemu jsem se ovšem znelíbil. Pootočil se, napřímil se a vypadalo to, že skočí přímo na mě. Zachytil jsem jej na snímku těsně před skokem. Stačil jsem udělat asi 3 snímky a žabák byl fuč. Zmizel neznámo kam.

Až když jsem se vracel ke břehu, tak jsem zjistil, že mi prcek skočil do sluneční clony a zůstal tam přichycen přísavkami, které má na konečcích prstů. Chtěl jsem jej sundat a přendat na rákosí, že bych udělal ještě pár záběrů, než jsem se ho však stačil dotknout, obratně se otočil a skočil. Skočil přímo do vody a zmizel pod vodní hladinou.

Fotografoval jsem na konci května v zapadajícím slunci za jasné oblohy. Bylo teplo, přes 20 °C.

Rosnička zelená neboli stromová žabka

Technická poznámka:

Samotná rosnička je umístěná více méně na střed jak ve svislém, tak i vodorovném směru.

Obraz ale nepůsobí staticky především díky zajímavé póze žáby a také excentricky umístěným listům.

Svislá poloha listů celou kompozici uklidňuje a nechává tak vyniknout hlavní objekt, rosničku, proti „nebarevnému“ výrazně rozmazanému pozadí.

Použitá fotografická technika:

Canon EOS 80D, stabilizovaný objektiv Canon EF 100 mm f/2.8 L Macro IS USM.

EXIF

Ohnisková vzdálenost: 100 mm Clona: f/10

Expoziční čas: 1/250 s

Citlivost ISO: 640

Kopretina bílá (Leucanthemum vulgare)

Někdy může i obyčejný „cvak“ při potulce přírodou dopadnout dobře, stejně jako v případě této kopretiny, která na sobě měla ještě kapky vody po dešti z předešlého večera. Narazil jsem na ni jedno letní ráno, když jsem se vydal jen tak s fotoaparátem ven.

Kopretina bílá je vytrvalá, až 80 cm vysoká bylina. Lidové názvy jsou též svatojánské kvítko, janské kvítí, čáp či slunéčko. Má slabě chlupatou až lysou lodyhu, listy jsou řídké, střídavé a přisedlé, na okrajích pilovité. Květy jsou bílé, složené z mnoha okvětních lístků se žlutým středem. Patří mezi naše běžné luční kvítí. Dříve byla používána při rituálech a věštění a také k výrobě sirupů.

Tento snímek jsem fotografoval z ruky proti zemi s nižším clonovým číslem. Díky polostínu od nedalekého šípkového keře nebylo třeba nijak stínit či svítit. I obyčejné luční kvítí mnohdy potěší.

Mezi kvetoucí rostliny, s nimiž se můžeme běžně setkat, patří i pomněnka lesní.

Rozrazil rezekvítek

Technická poznámka:

Neutrální šedá destička není pro většinu fotografů základní fotografickou výbavou. Přesto jsou ale situace, kdy její použití pomůže vyřešit různé problémy.

Neutrální šedá kartička je obvykle vyrobena z plastu (papírové není dobré používat), má různé velikosti počínaje přibližně A5. Destička je barevně neutrální a odráží přibližně 18 % dopadajícího světla. Pro vyvážení bílé na počítači se destička umístí do scény tak, aby na ni dopadalo stejné světlo jako na fotografovaný objekt, a udělá se snímek. Na něm se potom na počítači kapátkem provede vyvážení bílé podle šedé destičky a zjištěné hodnoty se použijí u ostatních snímků.

Použitá fotografická technika: Canon EOS 80D, stabilizovaný objektiv Canon EF 100 mm f/2.8 L Macro IS USM.

EXIF:

Ohnisková vzdálenost: 100 mm Clona: f/7.1

Expoziční čas: 1/1250 s Citlivost ISO: 400

Červenka obecná (Erithacus rubecula)

Dalším z našich běžných pěvců je červenka obecná. Je to drobný pták, nenápadně šedohnědě zbarvený. Na hrudi a části hlavy má typickou velkou oranžovou skvrnu. Červenka má ráda lesní houštiny, velmi často se s ní však setkáme i v zahradách a parcích poblíž lidských obydlí. V rozpětí křídel má až 22 cm a hmotnost mezi 15 až 22 gramy.

Na svých toulkách po lesích ji potkávám velmi často. Díky své oranžové skvrně je dobře vidět, zejména v zimních měsících. Mnohdy mě za stálého poletování a poskakování i v křovinách doprovázejí podél lesní cesty i několik set metrů. V zimě jsou velice dobře vidět, neboť vegetace je bez listí a tráva je suchá. Je to zkrátka takový malý zvědavec.

Když pak člověk zaklekne, že jí zvěční, zpravidla poposkočí do křoví, ale zvědavost jí nedá a brzo je zase venku. Chce to trochu trpělivosti a předvídavosti. Někdy před vámi vyskočí na cestu a vydrží tam, dokud se nepřiblížíte třeba i na metr. Je to zkrátka různé.

Tento snímek vznikl při šoulačce Prokopským údolím v Praze. Tenkrát na mě červenka vyskočila z šípkového keře. Šípky jsou patrné i na rozostřeném pozadí. Byla to taková hra na schovávanou, 10 sekund byla na zasněžené cestě, 10 sekund ve křoví, a tak pořád dokola. Zaklekl jsem, loket s fotoaparátem u oka jsem opřel o koleno, abych získal lepší stabilitu. Počkal jsem, až červenka dohopsá před šípky, zaostřil na oko a udělal jsem pár snímků. V případě červenky se není v podstatě nijak třeba maskovat; nejsou vůbec plaché. Počasí tenkrát bylo typicky zimní: teplota kolem nuly a sněžilo.

Červenka obecná je díky oranžové tváři a náprsence v zimě, zejména na sněhu nepřehlédnutelná.

Technická poznámka:

Staré dobré pravidlo říká, že nejdelší čas v sekundách pro fotografování z ruky (bez stativu) delšími objektivy by neměl být delší než převrácená hodnota ohniskové vzdálenosti v mm. U menších senzorů je potřeba počítat s tzv. 35mm ekvivalentem ohniskové vzdálenosti.

Pokud se můžete spolehnout na stabilizaci objektivu a máte to vyzkoušeno, bylo by možné použít delší čas. Nezapomeňte však na to, že se fotografuje pohybující se objekt a expoziční čas je potřeba přizpůsobit také rychlosti tohoto pohybu. Proto je v řadě situací vhodnější použít kvůli expozici vyšší citlivost ISO než delší expoziční čas.

Použitá fotografická technika:

Canon EOS 70D, stabilizovaný objektiv Sigma 150-600 mm f/5.0-6.3 DG DN OS Sports.

EXIF:

Ohnisková vzdálenost: 500 mm

Clona: f/8

Expoziční čas: 1/500 s

Citlivost ISO: 1250

Vlha pestrá (Merops apiaster)

Další z lokalit, kam na vlhy jezdívám, je jeden malý lom na Kyjovsku. Je to v podstatě jen hliněná stěna s několika norami, které využívají vlhy, špačci a vrabci. V okolí je jen pár stromů a keřů uprostřed polí a vinic. Zde jsem byl koncem května, kdy se k nám vlhy vracejí. Rád pozoruji ten šrumec, kdy si ptáci hledají své protějšky. Ozývají se takovým příjemným švitořením, které vám v hlavě zůstane ještě hodně dlouho poté, co lokalitu opustíte.

Spárovaní ptáci již seděli na stěně a svými zobáky a nohama neúnavně hloubili svoje nory. Někteří však jen čistili a prohlubovali nory z let minulých. Při odpočinku posedávali na blízkých keřích a souškách.

Sameček, když si namlouvá samičku, tak jí – stejně jako někteří další ptáci – nosí úplatky. Obvykle to bývá motýl, čmelák či vypasená vážka. Páreček vlh na fotografii jsem zachytil právě v tomto momentu, kdy si sameček předcházel svou vyvolenou. Trvá to vždy jen pár okamžiků, je tedy třeba na to být aspoň trochu připraven. Fotografoval jsem z fotostanu s fotoaparátem na stativu. Je dobré mít nastavené sériové snímání. Sameček přilétl na větev, tentokrát s nějakým čmelákem, několikrát ho otloukl o větev a zavolal samičku. Ta po chvíli dosedla kousek vedle samečka a s chutí potravu přijala. Když samička dárek přijme, sameček mírně roztáhne křídla a za neustálého švitoření se celý zachvěje. Je to nádherné představení. Pro tyhle chvíle stojí za to si přivstat.

Tenkrát bylo měkké ranní světlo, na pozadí je rozostřený svah se suchou trávou a s keřovým porostem.

V okolí této lokality je například zámek Milotice a samozřejmě spousta vinic a vinných sklípků.

Vlha pestrá

Technická poznámka:

Kvalita rozostření pozadí se označuje slůvkem bokeh (vyslovováno boke). Bokeh tedy není název pro ty známé světlé kruhy na pozadí, ale skutečně pro kvalitu rozostření.

Bokeh může být např. příjemný, měkký, plynulý apod. Naopak někdy se mohou projevit tvrdé, zdvojené obrysy rozostřených bodových zdrojů světla, deformace tvaru (elipsy), která směrem k okraji snímku narůstá, a řada jiných, většinou rušivých problémů.

Použitá fotografická technika:

Canon EOS 80D, stabilizovaný objektiv Sigma 150-600 mm f/5.0-6.3 DG DN OS Sports.

EXIF:

Ohnisková vzdálenost: 500 mm Clona: f/8 Expoziční čas: 1/800 s Citlivost ISO: 1000

RAW – pracovní postup

Neexistují žádná omezení, která se týkají úprav fotografií. To, co rozhoduje, je záměr autora. Jediné kritérium, které by se nemělo překračovat je: Nepodvádět. Nevydávat upravený snímek za neupravený.

Obecně lze při fotografování, po kterém se předpokládá úprava fotografií, doporučit ukládání snímků do souborů RAW. Zejména při fotografování živé přírody, kdy – obvykle – odpadá požadavek na rychlé publikování snímků, jako je tomu např. při fotografování akcí nebo sportu, je potřeba mít pro následující úpravy snímky v co nejvyšší obrazové kvalitě.

Na rozdíl od formátu JPEG poskytuje soubor RAW obrazová data tak, jak byla do digitální podoby konvertována po načtení ze snímače. Data jsou uložena v tzv. 16bitové barevné hloubce na rozdíl od JPEG, který obsahuje pouze 8bitová obrazová data. Na druhou stranu JPEG je vlastně již hotový obrazový soubor, který dokáže přečíst a zobrazit naprostá většina všech aplikací, které dovolují práci s fotografiemi a grafikou, včetně webových prohlížečů, textových editorů a řady dalších. Soubor ve formátu RAW musí být před zobrazením konvertován do bitmapové podoby pomocí speciálních programů. V případě souboru JPEG proběhne tato konverze přímo ve fotoaparátu na základě nastavení, které může uživatel v určitém rozsahu ještě před pořízením snímku upravit (vyvážení bílé, sytost, kontrast, doostření, potlačení šumu apod.). V případě souboru RAW se tato nastavení a úpravy provádějí až dodatečně na počítači ve specializovaných aplikacích.

Aplikace pro zpracování RAW

K dispozici je nepřeberné množství programů pro konverzi a zpracování RAW počínaje samostatnými konvertory pouze se základními funkcemi pro úpravu až po rozsáhlé aplikace s množstvím nástrojů a funkcí. Mezi nejznámější patří: Affinity Photo, Capture One Pro, Adobe Photoshop Lightroom, DxO PhotoLab, Adobe Camera Raw atd. Jako zástupce konvertorů (umožňují nastavit převod z RAW na běžný bitmapový formát, jako je třeba TIFF nebo JPG) je možné uvést RAWTherapee nebo skvělý program DxO PURERAW2, ale ty neobsahují pokročilé nástroje pro úpravu. Existuje i celá řada on-line konvertorů na webu (Zamzar apod.). Některé z aplikací existují i s uživatelským rozhraním v češtině.

Společnost Zoner a. s. nabízí fotografům univerzální aplikaci Zoner Photo Studio, která je určena pro komplexní práci s obrazovými soubory a fotografiemi, počínaje jejich správou a organizací přes úpravy, archivaci až po různé možnosti publikování. Aplikace obsahuje velmi výkonný modul Vyvolat pro zpracování souborů RAW. Podobně jako je tomu v případě Adobe Photoshop Lightroomu (nebo Adobe Camera Raw), avšak v modulu Vyvolat je možno stejným způsobem upravovat i bitmapové soubory (JPG, TIFF, PNG apod.). Další výkonnou součástí Zoner Photo Studia je modul Editor, který umožňuje komplexní práci s bitmapovými soubory, například fotografiemi ve formátu JPG, TIFF apod. Pro ukázky v této části je zvolen program Adobe Photoshop Lightroom (který na rozdíl od Adobe Photoshopu a Adobe Camera Raw nemá české rozhraní).

Adobe Photoshop Lightroom je velmi podobný modulu Vyvolat programu Zoner Photo Studio a zde uvedené postupy je možné (až na výjimky) použít i v tomto programu. Na protější straně je pro srovnání uvedeno rozložení okna modulu Vyvolat v Zoner Photo Studio X (dále už pouze ZPS X) a okno modulu Develop aplikace Adobe Photoshop Lightroom (dále LR). Na další straně pak je pro srovnání zobrazen panel Expozice v ZPS X a panel Basic v Lightroomu.

Chcete umět fotografovat zvířata a rostliny přímo v přírodě? K tomu vám pomůžou rady od českého fotografa přírody Honzy Štěpničky!

100 úžasných fotografií, na které se hezky dívá, ale to není vše. U každé z nich najdete příběh, který se za pořízením snímku skrývá, a také popis nastavení, jež autor použil. Dozvíte se tak něco o fotografovaném objektu, o tom, jak byl vyfotografován, a také o tom, jak to celé probíhalo.

Kromě těchto podařených snímků jsou v knize i ty o něco méně povedené, díky kterým se můžete v budoucnosti vyhnout stejným chybám.

Fotografie jsou rozděleny do pěti kapitol podle zařazení objektu – savci, ptáci, plazi a obojživelníci, rostliny a hmyz. V šesté, poslední kapitole, najdete rady a tipy na úpravy v postprocesu.

Fotografování přírody se může zdát složité a nudné, ale opak je pravdou, když víte, jak na to. Nejdřív si užíváte nádherné přírody, pak už jen obdivujete úchvatné fotografie české fauny a flóry.