ZRK2218 - Moudrost klaunů

MOUDROST KLAUNŮ

MYŠLENKY JANA WERICHA, JIŘÍHO VOSKOVCE A MIROSLAVA HORNÍČKA ZDENĚK CHROMÝ

MOUDROST KLAUNŮ

Citáty a myšlenky Jana Wericha, Jiřího Voskovce a Miroslava Horníčka

MOUDROST KLAUNŮ

Citáty a myšlenky Jana Wericha, Jiřího Voskovce a Miroslava Horníčka Vybral a uspořádal: Zdeněk Chromý

Ilustroval: Lubomír Vaněk

Šéfredaktorka: Ivana Vrajová

Odpovědná redaktorka: Gabriela Kostašová

DTP: Markéta Jedličková

Obálka: Markéta Jedličková a Lubomír Vaněk

Copyright © ZONER a.s. Vydání první v roce 2022. Všechna práva vyhrazena. Zoner Press

Katalogové číslo: ZRK2218

Informace, které jsou v této knize zveřejněny, mohou být chráněny jako patent. Jména produktů byla uvedena bez záruky jejich volného použití. Při tvorbě textů a vyobrazení bylo sice postupováno s maximální péčí, ale přesto nelze zcela vyloučit možnost výskytu chyb. Vydavatelé a autoři nepřebírají právní odpovědnost ani žádnou jinou záruku za použití chybných údajů a z toho vyplývající důsledky. Názory v knize uvedené se nemusí shodovat se stanovisky vydavatelství. Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být reprodukována ani distribuována žádným způsobem ani prostředkem, ani reprodukována v databázi či na jiném záznamovém prostředku či v jiném systému bez výslovného svolení vydavatele s výjimkou zveřejnění krátkých částí textu pro potřeby recenzí. Veškeré dotazy týkající se distribuce směřujte na: Zoner Press ZONER a.s. Nové sady 18, 602 00 Brno tel.: 532 190 883 e-mail: knihy@zoner.cz www.zonerpress.cz www.facebook.com/Zonerpress www.instagram.com/zoner_press_brno/

OBSAH

PŘEDMLUVA 7

VYZNÁNÍ 15

ŽIVOT JE NEŘEŠITELNÁ KŘÍŽOVKA 19

KDYŽ UŽ ČLOVĚK JEDNOU JE 31

O LÁSCE A PŘÁTELSTVÍ 47

O ŽENÁCH A MUŽÍCH 53

PODAŘENÉ MANŽELSTVÍ JE DIV SVĚTA 61

ŠTĚSTÍ JE PROCES 65

BUDIŽ POCHVÁLEN HUMOR A SMÍCH 69

KDE BLB, TAM NEBEZPEČNO 89 UMĚNÍ JE LIDSKÁ POTŘEBA 99

DOBRÉ DIVADLO ZAČÍNÁ DOBRÝM VRÁTNÝM 107

BÁSNÍCI A TI DRUZÍ 115 VLÁDNOUT JE SMUTNÝ ÚDĚL 125

VELKÝ TO UMĚLEC – MATKA PŘÍRODA 141 STÁŘÍ JE STAV 149 ÚVAHY VÁŽNÉ I NEVÁŽNÉ 155 MYŠLENKY Z RŮZNÝCH STRAN 183 MALIČKOSTI 205 EPILOG 221 LITERATURA 225

Jan Werich je pro mne vyslanec z velice daleké říše, kde smysl pro humor je nejvyšší ctností a žert není pronásledován trestem. Každému, kdo jako já považuje humor za základ moudrosti i lidskosti, musí znít drahé jméno Werichovo nesmírně nostalgicky. Nevím, žil-li kdy na světě komik, jenž by pro lidi tolik ztělesňoval… a byl tak teskně milován jako on.

MILAN KUNDERA

Jan Werich se už za svého života stal legendou, která po jeho smrti zkameněla a proměnila se v sochu moudrého klauna. JIŘÍ JANOUŠEK

Nestal jste se Janem Werichem s protekcí jakési instituce ani jako exponent nějakého sdružení nebo za pomoci nějaké kliky. Udělal jste se jím jen z toho, co obsahujete, svým přesvědčením, svým uměním, tím, co ze sebe rozdáváte. Vyrostl jste živen vlastní mízou. Tak je to dobré, zdravé, čestné. A shrnuji globálně: jste samorostek z pevného fládru a úhledného tvaru. Člověk, my všichni musíme mít radost, že takový mohl narůst u nás na našem českém stromě.

FRANTIŠEK LANGER (Vzkaz Janu Werichovi k jeho šedesátinám, 1965)

Jan Werich je jméno, které nám vybaví osobu, lépe osobnost i názor a postoj, je to pojem své doby. Můžeme ho mít rádi nebo ne, můžeme s ním souhlasit nebo ne, ale nemůžeme ho přehlédnout. To jméno není jen zvuk.

JIŘÍ TRNKA (1965)

Stával jsem vedle něj a bylo mi různě: úzko, opojno, nádherno. Býval jsem vždycky znovu okouzlován barvou, vůní, chutí, silou, povahou i podobou jeho herectví, bylo mi, jako bych současně prožíval několikerou konfrontaci – jako bych si v Saint Tropez při sklence skotské whisky četl v kralevici dánském.

MIROSLAV HORNÍČEK (o Werichovi, 1965)

Je to vynikající člověk, to není žádnej průměrnej člověk, Voskovec. (…) Já neznám lepšího mužskýho. Neříkám, že není lepší mužskej, ale já neznám lepšího mužskýho, než je on. A já jsem hrozně rád, že jsme se sešli, že můžeme být spolu.

JAN WERICH

Vtip ve Werichově podání nebyl nikdy skalpelem do krvava zraňujícím chorobnou tkáň, nýbrž povzbuzujícím lékem ducha, který se baví směšností a při tom věří v uzdravující sílu humoru, když prosvítí lidskou slabost, hloupost nebo zlovolnost.

JOSEF TRÄGER (1965), český divadelní kritik a teoretik

Jan Werich byl král, rybář, vypravěč, znalec lidí i přírody. Dovedl pohladit list tulipánu nebo dubu, stejně jako u stolu list karetní. Moudrý muž, filosof života, herec, spisovatel, kamarád a Kampaňan…

PAVEL CHRASTIL, Werichův přítel

Nikdy nenechal věcem volný průběh, ze všeho vytvořil srandu nebo moudrost, anebo oboje. PAVEL CHRASTIL

Werich se mi stal měřítkem. MIROSLAV HORNÍČEK

Horníček ovládá perfektně řemeslo, má příjemný, šťastný projev, smysl pro humor, je to rozený klaun.

JAN WERICH (1967)

Werich je nevyčerpatelná studnice moudrostí, i těch zbytečnejch.

JIŘÍ TRNKA

Popsat moudrou květnatou mluvu a osobnost filozofa, kterým Jan Werich byl, je těžké a hodně smělé. Víte to sami: tak jak krále hrál on, to mohl jen opravdový král.

PAVEL CHRASTIL

Jakékoli vyprávění Jana Wericha bylo hereckým výstupem. On vlastně nehrál, on takový byl.

PAVEL CHRASTIL

Když se řekne Werich, vybaví se mi před očima moudrý klaun, který vtipem a smíchem boří naši hloupou malost. Werich – to je osvobozený, moudrý smích.

JOSEF MACEK, historik

Legrace a moudrost – satira a pokora a nepřeberně všeho mezi tím. Werich je divadlo, pohádky, Kampa, herec, kuchař, básník, rybář, filozof, chalupník, cestovatel, Pražák a všechno a vopravdově, člověk, kterej umí vidět nejprostší a počlověčit nejsložitější, a proto je tak velkej kumštýř.

JOSEF NĚMEC, malíř

Vstřícný, neokázalý, v rozhovoru velice originální, s přesně pointovanými postřehy. (…) Dokázal mít lehce ironický odstup od sebe a své životní historie. Stejně jako od Jana Wericha i s tím jeho v domácích poměrech hojně pěstovaným kultem moudrého klauna.

JAN VODŇANSKÝ (o Voskovcovi)

To bylo před premiérou Jana Husa v Národním divadle. Děda seděl s Voskovcem a Werichem naproti ve Slávii a oni do něj vandrovali, že se nestydí poslat Husa na hranici. No a děda se s nimi vsadil, že ho upálit nenechá, že ho osvobodí. Voskovec s Werichem se šli na to představení podívat a viděli, jak dědeček coby Zikmund vstal z trůnu a prohlásil: „Huse, jsi volný!“ Bylo to něco tak absurdního, že to kromě nich ani nikdo jiný asi nezaznamenal, a děda tak vyhrál basu šampaňského.

VÁCLAV VYDRA nejmladší

Jsme nejen dvojčata, nýbrž srostlá, to je fakt. Dělali jsme skoro celý život v tandemu. Šipky našich kompasů byly přitahovány týmiž póly; jeden sranda, okouzlení, druhý zvědavost, úžas, poezie. To se ví, že naše intelekty a temperamenty byly rozdílné, ale jakýmsi nepochopitelným procesem se dokonale doplňovaly do něčeho, co nebylo ani Janovo, ani moje, nýbrž naše. Dualita, která byla identitou. Dvě rovnoběžné kolejnice z rozličných kovů, jež mířily a zatáčely společným směrem. Svět V + W jsme tomu říkali, jakýsi šišatý model světa takzvaně reálného.

JIŘÍ VOSKOVEC (po smrti Jana Wericha)

JE PROCES

Štěstí je kategorie dokonale relativní. Někdo potřebuje ke štěstí vyhrát bitvu a zabít pár tisíc lidí, někomu stačí hrát si s jízdenkami od tramvaje. Mně k tomu stačí a stačila vždycky obyčejná láska... | W

Štěstí není nic mimo nás, štěstí je vnitřní dispozice či nadání. Štěstí je schopnost být šťasten. | H

Jsou chvíle, kdy se mi zdá, že nemám důvodu se radovat, ale stačí malá chvilka zamyšlení a malá bilance několika drobných nadějí a zjistím, že mám celou řadu podmínek k tomu pocítit osobní štěstí. | H

Štěstí je proces. | H

Lidské štěstí, to je taková šňůrka, na kterou navlékáme malé korálky, taková malá štěstí – čím jsou drobnější a čím je jich víc, tím je to jejich štěstí větší. | W

Štěstí je důvěra v lidi. | H

Učím se radosti, protože ona by měla být setrvalým stavem našich duší. | H

Štěstí není souhrn věcí, které máme, ale schopnost. Někdo umí být šťasten a někdo ne. Je to nadání. A šance? Příležitost? Ta je přístupná jen těm, kdo ji rozpoznají, kdo po ní sáhnou. | H

Je dobré posouvat normy.

Není dobré vytvářet abnormality. Je dobré z radosti vycházet a k radosti mířit. | H

Ze všech lidských pocitů je nejtěžší vysvětlit radost. | H

Přirozeností člověka je hledání radosti. | W

Člověk v mém věku už štěstí nehledá. Buď šťasten je, či dovede být, anebo ne. A ví, vědět by měl, že štěstí není mimo něj a někde jinde, že není v něčem, ale v něm, a že je spíše schopností než vlastnictvím. | H

Lidi mají dar vzájemně si udělat radost, jenom mít dost času! | W

Všichni se z něčeho radujeme, všechny nás občas něco zarmoutí. Ale radost i smutek mají tisíce podob, jako má louka tisíce barev a vůní... To je život! To je řeka, která se nezastaví a pořád se žene dopředu. Radost přejde, ale také přejde žal. A žijeme stále dál... | W

Neboť štěstí, zdá se mi, je pocit blaha a spokojenosti, který prýští z tvoření nového. | W Jsou lidé, kteří ke štěstí potřebují strašně mnoho. Někteří, jak máme možnost se denně přesvědčovat, už ani nevědí, co všechno ke štěstí potřebují – tak velké mají nároky. A protože je toho všeho hodně, opravdového štěstí, toho ryzího, se vlastně nikdy nedočkají. A žijí jen na jeho úpatí anebo úbočí, jako na strmé skále, jejíž vrchol je stále někde v nedohlednu. Proto ve svých požadavcích někdy už zcela ztrácejí zdravý rozum a lidské souvislosti. Už už jsou na prahu štěstěny a všechno pokazí dalšími smysly. Anebo nesmysly? V každém případě výmysly. Takže radost – veškerá žádná... | W

Naštěstí většině lidí stačí ke štěstí docela málo. Jsou skromní v nárocích. Štěstí k nim chodí s málem. V žejdlíku! Zato častěji. A tak i proto žijí bohatěji. V každém případě radostněji, veseleji, srandovněji. | W

Pro mne je štěstím už jen to, že jsem, že můžu bejt. Že můžu dýchat, plakat, smát se. Mít roli v tom velkém lidském divadle. Všímat si, jak slunce povlovně s jitrem vychází, proběhne se oblohou a šetrně zapadá za pahrbek skály... | W

Dej blbci funkci a vymyslí lejstro. | W

Zvykl jsem si rozdělovat lidi nikoliv podle barvy pleti, či vyznání, nebo státní příslušnosti, ale podle toho, jestli jsou chytří, nebo hloupí, dobří, či špatní. Ovšem mezi tím je moc všelijakých křížení, poněvadž mohou být chytří, ale zlí. Také mohou být chytří a hodní. Ale mohou být hloupí a zlí, ale i hloupí a dobří. Nejhorší jsou blbí a zlí. | W

Ale není to vlastně krásný bejt vůl a vědět to? Moc lidí to o sobě neví a domnívají se jalově, že jsou chytrý. | W (dopis Voskovcovi, 1973)

Blbost, jak známo, se nedá anticipovat, neb nemá hranic, aniž podléhá přitažlivosti zemské a odstředivé síle. | W (dopis Voskovcovi, 1973)

Považoval jsem a považuji stále za největšího nepřítele člověka blbost. | W (1968)

Z chytrosti nelze nikoho žádným dekretem vystěhovat. | W

Hloupost se vyfackováním nedá vyléčit. | W

Hloupost je bezedná nádoba. | W

Člověk nemůže nikdy dělat víc, než je mu dovoleno člověčenstvím. Míň může dělat vždycky. A jak jste si všimli, to s úspěchem probíhá. Ale přemýšlet, a to dá práci, umí jenom část lidstva. Ona část, ona tenoučká vrstva, která válčí s lidskou hloupostí. | W

Největším nepřítelem člověka je hloupost. | W

Rozum, který zůstane stát, je v pořádku. Nesmí si lehnout. | W

Výplod chorého mozku nemusí být vždycky nesmysl, protože víme ze zkušenosti, že výplod zdravého mozku se často projeví co neskonalá blbost. | W

Jakmile se z mládí začne dělat zásluha, je to špatné. Protože každej blbec – starej – byl také jednou mladej blbec. Jen on může tvrdit, že je země hranatá! Ovšem dokázat to může jen ten, kdo má moc. | W

Blbec se nejlépe utají tím, že moudře mlčí... ovšem ten, který to ví a praktikuje, není vlastně vůbec blbej! | H

Mládí biologické neosvobozuje od blbosti a hlouposti, stejně jako stáří nezaručuje moudrost. Jsou blbí dědkové a hloupé děti, není-liž pravda? | W

Ono není výsadou ani stáří, ani mládí být chytrý či hloupý. Ti, co byli hloupí mladí, jsou obyčejně na starý kolena daleko hloupější. Chytří v mládí bývají ve stáří chytřejší o zkušenosti, jimiž zbohatli. | W

Hloupost je výsadou nedospělosti a mládí. Jen ta může blbnout, skotačit, divočet a vyvádět hlava nehlava zcela bez zábran. A každý jim může..., zatímco stáří nad tím jen pokyvuje hlavou. No, no, no, výhružně říká a zvedá varovný prst. | W

Blbí si pamatujou. Blbí mají čas si pamatovat. Chytří musej vymýšlet. | W

Dobrý by bylo mít ten šutrák. Rozemlejt ho, možná přidat trochu cimentu a postavit přehradu proti lidský blbosti. | W

Hloupí lidé žijí v ráji, který si nosí s sebou. Jakmile začnete přemýšlet, jakmile začnete vědět, je ráj v hajzlu… Místo něj se ocitnete v pekle otázek a pochyb. | W

Lidská blbost… se nejrychleji regeneruje ze všeho, co se regenerovat může. Za jednoho vola okamžitě zaskočí volové dva. | W

Myslím si, že jsem chytrý, a dokonce to vím, maje o tom důkazy, ale svět je tak blbej a nelogickej, že mi mou chytrost vždycky přetrumfne něčím, co si logický mozek nemůže nikdy představit a anticipovat. | W (dopis Voskovcovi, 1958)

Staří dědkové, někdy spisovatelé, někdy herci, se chtějí omlazovat tím, že začnou nadbíhat mládeži. Ale je to omyl. Fyziologický stav neosvobozuje mládí od hlouposti, ale také nezabraňuje chytrosti mladých. Ti, co byli hloupí mladí, jsou obyčejně na stará kolena daleko hloupější. Ti, co byli v mládí chytří, na stará kolena bývají chytřejší o zkušenosti, o které zbohatli. | W

Nerozum je pro člověka z běd všech nejhorší. | W

Vždycky se najde někde balvan nebo břeh nebo pařez, který se nebojí brzdit povodeň kalné hlouposti. | W

Mysli. Když to shledáš blbým, myslit přestaň. Ale aspoň začni, abys přestat mohl. | V (dopis Werichovi, 1963)

Někdy i báječný lidi můžou bejt takový volové, že to je k zbláznění. | V (dopis Werichovi, 1963)

Vždycky bylo, je – a já se domnívám, že i bude na světě víc lidí hloupých a nevzdělaných než chytrých a vzdělaných... | W (1968)

Ono je to na světě podivné: z lidského hloupého počínání nejdříve vyvane krutost. Na tu lidé zapomínají z přirozené živočišné touhy nemyslit stále na ošklivost. Když krutost vyvane, zbude jen směšné a hloupé a mladým se pak zdá, že proti krutému dnešku to nic nebylo. Šovinismus bylo zlé idiotství a je dál. | W

Jestliže je krása, žel Bohu, pomíjející, pak je blbost, žel, žel ne Bohu, věčná. | W

Člověk přišel na svět proto, aby tady byl, pracoval a žil. Jen moudrý se snaží náš svět popostrčit dál, posunout výš! A jen vůl mu to stále kazí! | W

Ono je lepší mluvit s chytrým člověkem o něčem hloupém než s hlupákem o něčem chytrém. | W

Naštěstí všichni lidé nejsou tak hloupí, aby chtěli být za každou cenu chytří... Největší hloupost pak jest chtít být hloupý. To je ovšem divná hloupost, protože vědět, co chtít, to je vůbec největší chytrost. | W

Na světě je zavedeno, že spousta hloupých si hraje na chytré. Z chytrých, kterých je po světě nedostatek, jen ti nejchytřejší si hrají na hloupé... | W

Zdrcující většina rozhodujících lidí ve všech oborech se skládá buď z blbců nebo lumpů. | V (dopis Werichovi, 1965)

S každou blbostí je fuška. | V

Když je někdo vůl, tak se s tím ve většině případů nedá nic dělat! Už jím zřejmě zůstane nadále... Teď jde jen o to, sdělit mu tohle všeobecně uznávané hodnocení. Nejde to udělat dryáčnicky výkřikem: Ach, ty jsi ale vůl! Nebude vám pro odznaky věřit! Řekněte mu to přátelsky, stravitelně, aby to stačil pochopit. A zažít! Musíte k tomu říci i to podstatné: proč je vůl, co všechno stačil udělat, že jste jej tak vysoce kategorizovali... | W

Mé chytřejší já není vůl, to není. Já mám několik já. Jedno vůl je, připouštím, je poctivé a mluví pravdu. Ale naštěstí mám ještě chytřejší já. | W

Nedávno jsem napsal dopis UNESCO s malým, ale potřebným zlepšovákem: aby začali vyrábět BLBOMĚRY. Každý si ho povinně pověsí na ucho! Bude-li mít blbé dny, svitne rudě, budou-li plodné, zazáří zeleně. Vzali to. Dokonce jako nutnost. | W Ve světě, kterýmu vládnou násilníci, není rozdílu mezi bílým a černým, ale nejkrásnějším agentem nepřítele je blbec, protože pro něj pracuje úplně zadarmo a ani vo tom neví. | W

Nebojujete jen proto, abyste vyhrál. Bojujete především proto, abyste se nedal. Nad lidskou blbostí se taky nedá zvítězit. Ale nikdy se nesmí přestat proti ní bojovat. | W

K blbejm se vždycky obracím zády... | W

Pro život jednoznačně platí: Netrčet! Nestát! Jít pořád dál! Odvážně a směle přes příkopy volů a příčné stružky hňupů a blbounů. A nenechat si otravovat dech, kazit si všední radosti ze života. Nedat si ukrást ani jedinký den, týden, měsíc, anebo léta... Člověk totiž musí mnohé poznat a také vědět, prozkoumat i znát, aby mohl mít své vlastní svědomí. Proto Didus ineptus není hoden vašeho půldne, hodinky, minutky, ba ani jedinké vteřiny... | W

Vůbec lidi, kteří umějí, nemusí mít nikdy strach. Když jsou fachmani, když dokáží roztočit kolotoč úkolů do bezezbytkových výsledků jedinečna, pak nad ně není. To chce ovšem jejich jedinký postoj: umět se pravdě podívat do očí. To je ta největší jistota, s níž Didus ineptus nemůže pohnout...! | W

Vždycky jsme chtěli hladinu zvednout, proto jsme celý život tak říkajíc zasvětili boji proti blbosti, který nemůžeme vyhrát. Ale ta bitva nikdy nesmí přestat, poněvadž to je vlastně smysl života, tak se valí svět dopředu. | W

Jako pták k letu je člověk stvořen ke štěstí. Ale musí se o ně velmi často přeukrutně bít s tupci, blbci a hňupci. To ovšem není jen dělba údělu! To je nutnost přežití. | W

Není pravda, že svět se stává blázincem, nýbrž pravda je, že vždycky byl blázinec, jenže jsme si nevšimli, že jsme chovanci onoho blázince a teď nám to dokáplo. | V (dopis Werichovi, 1967)

Každá nekompromisnost je blbost a cesta k fanatismu, čili od rozumu pryč. | W

Blbost a hnus lidský neznají hranic zeměpisných, státních, ba ideologických. Neznají jazyků, cel, zákoníků ani folklórů. Prostoupí i porcelán jako ten nejjemnější virus. | V

Proč nelze ustavit mezinárodní jednotnou frontu proti blbosti? Protože blbejch je tím víc, čím je víc lidí. | V

Proti blbosti i bohové bojují marně. | W

Kdo ví, je vyhnán z ráje blbosti. | W

Jestliže se člověk hádá s blbcem víc jak půl minuty, hádají se už dva blbci. | W

Smích chytré lidi léčí a jen blbce uráží. | W

Hloupost je největší zlo. | W

Zbabělci jsou nepochybně nebezpečný živel, ale co teprve odvážní blbci? | W No, blbí vědí, ty maj čas si pamatovat. Chytrý musej vymejšlet. Teď jde o to, co je líp placený. Nepamatovat si. | W

Kniha Moudrost klaunů – Myšlenky Jana Wericha, Jiřího Voskovce a Miroslava Horníčka přináší koncentrovaný vhled do myšlenkového světa tří velikánů naší kultury ve formě citátů, aforismů, postřehů i úvah. Autor Zdeněk Chromý ji sestavil z myšlenek, které vybíral z původní literatury, z korespondence, ze vzpomínkových knih novinářů a přátel Voskovce, Wericha a Horníčka, z různých rozhovorů i internetových zdrojů. Podařilo se mu shromáždit téměř 1300 citátů, některých známějších, jiných méně známých. Autor přibližuje myšlenkový svět všech tří slavných osobností, v němž vyniká moudrost, inteligence, kultivovanost i vtip a v němž prosvítá celé spektrum osobních postojů k různým stránkám života jednotlivců i společnosti. Inspirativní myšlenky moudrých klaunů bezpochyby ve čtenářích rezonují i v dnešní době, dokážou jim přinášet zábavu, ale i údiv na tím, jak trojice „klaunů“ dokázala formulovat své názory na život, na manželství, na divadlo, na humor, na svět kolem sebe – na cokoliv. Moudrost klaunů doplnil vtipnými kresbami známý ilustrátor a karikaturista Lubomír Vaněk.

Naše paměť je krátká. Život je krátký, čas jako takový neexistuje. Oč tedy jde? Jde nám o život, to jest o štěstí, o krásu, o svobodu a lásku... Na to není recept. Vysvětluji si to tak, sám pro sebe, že musím být svobodný a šťastný sám v sobě. Já, ty, on, ona, oni, abychom měli naději, že život nebude nuda. Nuda je totiž smrt...

WERICH

DOPORUČENÁ

KATALOGOVÉ

sady 18,

00