PŘÍBĚH PRINCE GENDŽIHO od Lady
Murasaki
Převyprávěl Sean Michael Wilson
Ilustrovala Inko Ai Takita
Lady Murasaki's Tale of Genji: The Manga Edition
Copyright © 2022 Periplus Editions (HK) Limited
All rights reserved. No part of this publication may be reproduced or utilized in any form or by any means, electronic or mechanical, including photocopying, recording, or by any information storage and retrieval system, without prior written permission from the publisher.
Příběh prince Gendžiho od Lady Murasaki
Šéfredaktorka: Ivana Vrajová
Odpovědná redaktorka: Eva Pospíšilová
Překlad: Tereza Metyšová
DTP: Lenka Pavlisová (dle originálu publikace)
Obálka: Lenka Pavlisová (dle originálu publikace)
Copyright © ZONER a.s.
Vydání první v roce 2023. Všechna práva vyhrazena.
Zoner Press
Katalogové číslo: ZRK2312
Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být reprodukována ani distribuována žádným způsobem ani prostředkem, ani reprodukována v databázi či na jiném záznamovém prostředku či v jiném systému bez výslovného svolení vydavatele s výjimkou zveřejnění krátkých částí textu pro potřeby recenzí.
Dotazy týkající se distribuce směřujte na:
Zoner Press
ZONER a.s.
Nové sady 18, 602 00 Brno
tel.: 532 190 883
e-mail: knihy@zoner.cz
www.zonerpress.cz
www.facebook.com/Zonerpress
www.facebook.com/mangazoner
www.instagram.com/zoner_press_brno/
ISBN: 978-80-7413-563-7
Zatímco se hnal za stínem lady Fidžicubo, začal navštěvovat lady Rokudžó. Lady Rokudžó byla vysoce postavená a dospělá vdova po princi Zembóovi. Ze začátku Gendžiho nebrala vážně, protože pro ni byl moc mladý.
Ale nakonec…
Neprovokujte mě, princi. Už nejsem dítě!
Už mě neodmítejte, prosím…
Z Gendžiho se stal pohledný muž, ale žádná z žen nedokázala uhasit jeho touhu po lady Fudžicubo.
Věděl, že v jeho domě žije překrásná mladá dáma, a těšil se, až ji uvidí.
Jednoho dne bylo jeho sídlo Nidžo z magicko-astrologických důvodů shledáno neobytným, takže přesídlil ke svému příteli Kimu no Kamimu.
Připadalo mu, že se lidé ve vedlejším pokoji baví o něm.
Tak blízko, a přitom tak daleko. Kdyby byl den, šla bych ho přivítat.
Jaké neštěstí, že je osud mladého prince už zpečetěn. To sice ano, ale slyšela jsem, že si i přesto užívá života.
Ano, je.
Je tak pohledný, jak se o něm říká?
A co kdybych ji navštívil já?
Čemu by to vadilo?
Právě se umývá. Přijde potom.
Kde je Čudžo? Je mi smutno. Pošli ji sem.
A také vám vyjádřit svou neskonalou úctu.
Čudžo?
PoslalaČudžo? jste pro Čudžo, ale přišel jsem nabídnout své služby místo ní.
Chápu, že vás moje smělost zaskočila,
ale prosím, berte tuto tajnou návštěvu jako projev mého hlubokého zájmu.
Ach, to určitě ne. Udělalo by mě velmi šťastným, kdybych si s vámi mohl promluvit o samotě.
to je nedorozumění?
Možná…
Když si leželi v náručí, přišla bouře.
Víš to jistě? Máš rudou tvář.
To je ale bouře! Jsi v pořádku, dcero má?
Ach!
Ach!
Hm, co to je? To je pánská šerpa?
Jsem v pořádku!
Udaidžin věděl, že se jedná o Gendžiho, ale byl slušný, a tak odešel, aniž by je uvedl do rozpaků.
Píšeš něco? Zvláštní…
Přečtu si to.
Hm…
Vidím, že jsi v pořádku, tak zase půjdu.
Ach, ano…
Takhle vyvádět na císařském dvoře!
Je to nesnesitelné!
Kókiden svého moudrého otce prozatím poslechla, ale srdce se jí svíralo záští ke Gendžimu.
Udaidžin ale nikdy neuměl udržet tajemství, takže to brzy vyzradil císařově matce, lady Kókiden.
Vidíš, jak Gendži císařem pohrdá? S ministrem levice se proti naší rodině už od začátku spikli.
Ale no tak, drahá. Přece se kvůli tomu mladíkovi nebudeš rozčilovat.
Myslím si, že bude nejlepší tím císaře nezatěžovat. Nech to na mně. Já si s princeznou promluvím a vynadám jí.
Nakonec se to na císařském dvoře dozvěděli všichni, což Gendžimu způsobilo obrovskou ostudu. Moudře se rozhodl dobrovolně odejít do vyhnanství na pobřeží Sumy.
Než odjel, trávil čas se svým malým synem a s Murasaki. Bylo jí teprve 16, ale i tak chápala, že Gendžiho odchod nevěstí nic dobrého.
„Pokud mi to zrcadlo ukáže odraz tvojí krásné tváře, bude mou útěchou, když jsi pryč.“
„Ač jsem se změnil a musím odejít, moje duše bude stále s tebou. Pokus se v tomto zrcadle najít záhadný záblesk mojí tváře…“
Začaly se šířit pomluvy o tom, proč spolu Jugiri a Očiba tráví tolik času.
Hej!
Co to děláš?
Pokud to někdo přehání, jsi to ty!
I Kumoi měla podezření, ale nechtěla se o tom s Jugirim zatím bavit. Jednoho dne ale přišel dopis od matky Očiby.
Přeháníš to. Očividně to není milostný dopis.
A je přirozené, že láska manžela, kterému je dopřána určitá rozmanitost, je mnohem silnější.
Později ale prohledal její pokoj, aby ho našel. Kdo ví, co se v něm psalo?
Doopravdy máš na co si stěžovat? Žena, která stojí proti konkurenci, je mnohem uznávanější než ta, která nemá proti komu stát.
Aha! Je zajímavé, že tato přirozenost mnohem více svědčí manželovi než manželce.
Jugiri naznal, že by nebylo moudré, kdyby tomuto dopisu věnoval velkou pozornost, proto se o něj přestal snažit.
Jakmile však usedl na polštář, ucítil hrboly.
„Jasně jsi ukázal, že v očích tvých ta pustá pláň, kde květiny opadávají, je místem pro noční namlouvání.“
Nemohl ho najít, ale považoval za vhodné i tak na něj odpovědět. pokoušel se utajit, že dopis nečetl.
Krátce poté, co dopis přišel Očibině matce, onemocněla a záhy také zemřela. Očiba tak musela té nepříznivé situaci
čelit sama a byla rozpolcená ohledně toho, co dělat.
Když ji Jugiri opět navštívil, jeho myšlenky byly stejně bouřlivé jako listy, které ho v bouřce bily do obličeje. Nerozuměl tomu, proč byla tak drzá. Nepřišla mu žádná odpověď.
Toho večera, když byl zase doma s Kumoi, bylo mezi nimi cítit odcizení. Kolikrát už Jugiri viděl, jak páry upadají do tohoto zoufalství, a nyní se to přihodilo i jemu.
Očiba mu poslala zprávu, že se s ním potká, až přestane truchlit.
