2. Jednoduchost chůze

Skutečně se učíme tehdy, když nás zasáhne a ovlivní osobní prožitek, když jsou pro nás nové poznatky užitečné a smysluplné, když si osvojujeme dovednosti a postupy, díky nimž se můžeme projevovat a být hrdými členy společenství.

Učit se neznamená závodit s časem. Znamená to objevovat – a proces objevování probíhá, kdykoli žák naplno prožívá svou aktuální zkušenost. K tomu dochází tehdy, když se nalézá v uvolněné atmosféře, kde na něj není vyvíjen žádný tlak, kde má příležitost postupovat vlastním tempem a kde se cení pozvolný a jednoduchý průběh samotného učení. Při učení nejde o zvládání zkoušek a dobré známky. Jde o poznání sebe samých.

Nesmíme zapomínat, že opravdové učení neprobíhá jen mezi čtyřmi stěnami školních tříd a univerzitních učeben. Učíme se neustále – oficiální vzdělávání se děje pouze nádavkem k nepřetržitému učení, jež se odehrává v každém okamžiku. Došli jsme do bodu, kdy se na formální vzdělání klade nemístný důraz. Ježíš Kristus neměl doktorát z teologie a Buddha nezískal titul z meditace. Formální vzdělání má své místo, ale měli bychom mu ho jasně vymezit a nedovolit, aby našemu životu vévodilo do té míry, že bez diplomu se na nás ostatní dívají spatra.

Umění učit se znamená pěstovat zvídavost. Mysl žáka je myslí začátečníka. Učíme se na univerzitě života a univerzitě přírody. Podnětný příklad transformativního učení představuje práce Davida Orra a Fritjofa Capry, která se soustředí na koncepci ekogramotnosti. Autoři mají za to, že moderní vzdělání člověku neposkytuje skutečné

poznání o životě a přírodě. V americkém Berkeley proto založili Center for Ecoliteracy (Středisko ekogramotnosti). Poukazují na to, že žijeme v městské kultuře. Rostoucí počet lidí se z přírodního a venkovského prostředí stěhuje do měst, kde jsou obklopeni auty a betonem, naprosto odříznutí od světa přírody. Následkem toho lidstvo začíná být ekonegramotné.

Ekogramotnost získáváme pobytem v přírodě. Nemůžeme ji vyčíst z knih ani odpozorovat z televize. V televizi sice běží úžasné přírodní dokumenty, ale ty nás v ekogramotnosti nevzdělají. Za tou musíme do lůna divočiny.

Chceme-li se vrátit ke zdravému vztahu s planetou, musíme o ní smýšlet jako o svém domově. Eko je odvozeno od řeckého oikos, což znamená „domov“. Moudrost starořeckých filozofů přisuzuje oikos neboli domovu mnoho významů. Domov je místo, kde fyzicky přebýváme: tvoří ho ložnice, koupelna, kuchyně a zahrada. Pak máme domov ve své vesnici či městě, domov ve svém kraji a domov ve své zemi. Ale nakonec musíme záběr ještě rozšířit a chápání pojmu ještě prohloubit. Musíme zahrnout i svůj domov na planetě, domov na Zemi. V první řadě je nám domovem sama zeměkoule. Slovo logos mimo jiné znamená „znalost“. Tudíž ekologie neboli ekogramotnost vyjadřuje, že známe svůj domov.

Domov také představuje mezilidské vztahy. Domov je tam, kde žijeme se svými rodiči, bratry, sestrami, manželem, manželkou, přáteli a hosty. Svůj domov známe, když rozumíme svým vztahům.

Ekonomie vychází ze stejného kořene. Nomos se volně překládá jako „správa“. Ekonomie tedy znamená správu domova. Abychom však mohli domov dobře spravovat, musíme ho nejprve znát. Spousta vysokoškolských studentů se učí ekonomii, ale neučí se ekologii. Proto panuje taková všeobecná ekonegramotnost.

Jednou mě pozvali přednášet na Londýnskou školu ekonomie (LSE). Zeptal jsem se jich: „Kde máte katedru ekologie?“ Odpověděli: „Tu nemáme.“ Já na to: „Učíte studenty ekonomii, což znamená spravovat domov, ale neučíte je ekologii, což znamená vědět, jak ten domov vypadá? Jak se můžete o něco starat, když to neznáte?“

Ekologie by měla ekonomii předcházet, nebo by se alespoň měly doprovázet. Je to jako chodit po obou nohou. Když budete skákat pouze po jedné – noze ekonomie –, jak daleko doskáčete? Po chvíli se unavíte. Jakmile se unavíte, spadnete na zem. Není divu, že ekonomiky po celém světě se jedna za druhou hroutí.

Potýkáme se s ekonomickými krizemi, ekologickými krizemi, globálním oteplováním, populační explozí, vyčerpáním zdrojů. Proč nás tyto problémy sužují? Protože kulháme po jedné noze, noze ekonomie. Potřebujeme si sednout, odpočinout si a připravit se na chůzi po obou nohou. Když budeme znát svůj domov, lépe se o něj postaráme. Budeme vědět, jaké má limity. Naučíme se žít jednoduše a podle svých možností. Tehdy jsem jim navrhl, ať svou univerzitu přejmenují na LSEE: Londýnskou školu ekonomie a ekologie. Jenže něco takového jim připadalo příliš radikální.

Ekonomové a průmyslníci jsou ekologičtí analfabeti. Zdá se, že limity ekosystému nevnímají. Pokračují v nezřízené těžbě ropy, nerostů a surovin, a po nich ať přijde potopa! Kdyby byli ekogramotní, kdyby znali svůj domov na planetě, uvědomovali by si, že zásoba dotyčných zdrojů je omezená. Nemůžeme a neměli bychom si dělat neomezeně velké nároky na suroviny, které dobýváme z omezeně velké Země. Ekogramotní ekonomové by věděli, že existují přírodní zákony, podle nichž se náš domov – planeta Země – řídí. Jeden elementární zákon přírody, který ekonomové kvůli své ekologické negramotnosti přehlížejí, říká, že všechny přírodní systémy jsou cyklické. Moderní ekonomika je však lineární. Vytěžíme přírodní zdroje, použijeme je a zbytek zahodíme jako odpad. Ale v přírodě nic jako odpad neexistuje. Příroda se pohybuje v cyklech. Cyklicky se střídají roční období, samotná planeta se cyklicky otáčí, všechno v přírodě má cyklickou povahu.

Díky ekogramotnosti pochopíme, že všechno se děje v cyklech, a tudíž je potřeba všechno recyklovat. O žádném odpadu by neměla být řeč! Odpad představuje zločin proti přírodě. Veškerý přírodní materiál, který spadne na zem, se vstřebá do hlíny a promění v zeminu. Na podzim ze stromů opadá listí i plody a opět se stanou půdou, živinami a potravou pro žížaly. Půda zadržuje uhlík. Půda váže, vstřebává a skladuje uhlík, z něhož vyrůstá život. Uhlík zásobuje kořeny, kmen a větve stromu. Pak příroda na jaře chytí novou mízu a znovu vykvete a daruje plody.

Díky tomuto koloběhu se listí, které popadá na zem, převtělí do nového listí. Pokud nevěříte v reinkarnaci,

nevěříte v přírodní zákony. Listí na stromě každý rok uhyne a na jaře opět vstane z mrtvých. Rok co rok se rodí čerstvé listí. Život je věčný, duše nikdy neumírá. Díky své cykličnosti se příroda neustále obnovuje. Tělo stromu se recykluje, strom se znovuzrodí jako semínko a semínko jako strom. To je zákon přírody. Porozumění tomuto jevu představuje základ ekogramotnosti.

Většina vysokoškolských absolventů je bohužel ekonegramotná. Když se rozutečou do světa práce, nejenže produkují odpad, ale podílejí se na ekonomice, která přírodní svět ničí a způsobuje řadu environmentálních problémů. Znečištění vody, znečištění vzduchu, erozi půdy, vyčerpávání zdrojů a klimatickou změnu mají z velké části na svědomí ekologicky negramotní ekonomové pracující pro státní správu, byznys a průmysl.

Vědění samo o sobě může být nebezpečné. Vysoce vzdělaní vědci vyvinuli jaderné zbraně a provozují genetické inženýrství. Nevzdělaní rolníci jaderné bomby ani geneticky modifikovaná semena nevytvářejí. Většinu globálních problémů způsobují vzdělaní lidé, kteří za svou práci dostávají stovky tisíc dolarů. Následkem toho je teď Země v nebezpečí. Ekogramotnost tak představuje morální apel naší doby.

Každý student by měl alespoň jeden den týdně strávit v přírodě, prosedět na břehu řeky nebo pod stromem, prochodit po horách, aby se od přírody něco naučil. Sama příroda je nejlepší učitelkou. Jestli chtějí univerzitní studenti získat ekogramotnost, musejí se začíst do knihy přírody. To je ta nejvznešenější kniha, vznešenější než Bible, Korán

8.

ZDRAVÉ VZTAHY: VŠICHNI JSME SPOJENI

Ve vztazích z povinnosti chybí důstojnost.

WAYNE DYER

KRÁSU JEDNODUCHOSTI lze vybudovat pouze na pevných základech zdravých vztahů. Naše krize – psychické, osobní, společenské, hospodářské, ekologické, politické, kulturní i náboženské – mají původ v odcizení a separaci. Jakmile si uvědomíme, že vše je provázáno se vším, že všichni jsme spojeni, že všechno závisí na všem, spatříme řešení. Proč existují konflikty mezi Palestinou a Izraelem, mezi sunnity a šíity, mezi Amerikou a Ruskem, Indií a Pákistánem nebo křesťany a muslimy? Protože se pokládáme za oddělené od ostatních. Když budeme za všech okolností jednat na pozadí přátelských a milujících vztahů, naše činy budou vycházet z trpělivosti, přijetí, tolerance, odpuštění a velkorysosti.

Když mi bylo dvacet sedm, dva a půl roku jsem strávil obcházením světa, jak už jsem popisoval ve druhé kapitole. Ušel jsem přes dvanáct tisíc kilometrů, a jelikož jsem s sebou neměl ani vindru, musel jsem se bezvýhradně spoléhat na pohostinnost lidí. Dokázal jsem to, protože jsem si v mysli nenesl žádné odloučené kategorie. Všechny bytosti jsem pokládal za svou rodinu a přátele. A celou Zemi za svůj domov.

Když jsme s Menonem překročili hranici z Indie do Pákistánu, prohlásil jsem: „Pokud půjdeme jako Indové, setkáme se s Pákistánci, Rusy a Američany. Pokud půjdeme jako hinduisté, narazíme na muslimy, křesťany, buddhisty a židy. Pokud půjdeme jako gándhíovci, budeme potkávat kapitalisty, komunisty a socialisty. Všechny tyhle nálepky nás odtrhují od sebe. Nechci jít jako Ind, hinduista ani gándhíovec. Chci jít prostě jako člověk, protože

pak budu všude potkávat lidi. Pak se s každým můžu spřátelit.“

Naší skutečnou identitou je, že jsme členy jednoho lidského společenství, a nadto součástí jednoho společenství na planetě Zemi. Stromy jsou naši bližní, ptáci vysoko na obloze, včely i vosy, motýli i hadi, tygři i sloni jsou naši bližní.

Potřebujeme pochopit, že všechny druhy jsou spřízněné, všichni jsme se vyvíjeli společně. Slunce ohřívá půdu, půda vyživuje stromy, stromy sytí ptáky, déšť hasí žízeň stromů. Všechno živé o sebe navzájem pečuje. To je ekologie.

Tuto vzájemnost nejde změřit ani spočítat. Lidé mluví o ekosystémových službách. Chtějí přírodní zdroje ověsit cenovkami. Ale já říkám: „Kolik podle vás stojí vzduch, který jsem právě vdechl?“ Tenhle drobný nádech – jakou mu přisoudíte hodnotu? Mohou ekosystémové služby nacenit vzduch, který dýchám? Vzduchu, který dýcháme, nikdo cenu přiřknout nemůže. Můžeme snad říci: „Maminka mě kojila mlékem. Kolik takové mléko stojí? Pět dolarů? Deset dolarů?“ Mateřské mléko nelze vyjádřit penězi. Jakmile to pochopíme, přestaneme hledět na peníze a začneme si vážit vztahů.

Jedinou správnou cestou, jak řídit hospodářství, je mít zdravý vztah se všemi živočišnými i rostlinnými druhy v našem pozemském domově. Lidé v současné době vůbec nechápou pravý význam ekonomiky. Když ministr financí rozpráví o ekonomice, ve skutečnosti má na mysli finance, banky a peníze. Ale peníze nejsou ekonomika. To bychom

tomu říkali „penězonomika“. Skutečná ekonomika znamená půdu, práci a kapitál. Na této trojici faktorů ekonomika stojí. Půda představuje veškerý přírodní svět. Z půdy všechno pochází a do půdy se vše zase vrací. Základem pravé ekonomiky je moudré hospodaření s půdou – se stromy, řekami, horami, lesy, zeminou, zvířaty a rybami. Jenže vláda tvrdí: „Péče o životní prostředí ekonomiku brzdí.“ Přitom bez životního prostředí by žádná ekonomika neexistovala. Půda tak představuje prvotní princip hospodářství. Ekonomika je dceřinou společností ve výlučném vlastnictví životního prostředí. Základem zdravé ekonomiky je tím pádem zdravý vztah k prostředí.

Druhým pilířem hospodářství je práce, jinými slovy lidé, jejich představivost, kreativita a schopnosti. Opravdové bohatství spočívá právě v lidech. To oni ekonomiku tvoří a udržují v chodu. Proto bude ekonomika prospívat jedině tehdy, když mezi lidmi budou panovat zdravé vztahy.

Třetí oporou je finanční kapitál. Peníze značí měřítko hodnoty. Jsou jako mapa, která se hodí k orientaci v terénu – ovšem opravdovým terénem není. Peníze představují mapu majetku, nikoli majetek samotný. Stavba domu může vyjít na milion liber. Ale ta částka oním domem není a ten dům není onou částkou. V penězích bydlet nemůžeme, bydlet se dá pouze v domě.

Finanční kapitál a peníze mají tedy v ekonomice své místo coby forma směny, která usnadňuje transakce, ale neměly by si nárokovat více, než jim přísluší, a ovládat celý hospodářský systém. Peněžní hospodářství redukovalo

9.

BEZMEZNÁ LÁSKA

Nic nemá takový půvab jako něžné srdce.

JANE AUSTENOVÁ

NEJRYZEJI A NEJHLOUBĚJI k nám krása jednoduchosti promlouvá, když zažíváme lásku. Láska je jako vítr: nevidíme ji, ale bytostně ji cítíme.

Milovat znamená přijímat druhého, jaký je, nesoudit ho. Stejně tak láska znamená přijímat i sám sebe takového, jaký jsem. Když bezvýhradně přijímáme, podílíme se na procesu evoluce, transformace a změny. Láska znamená plynout s proudem života a růst v záři blahodárné vzájemnosti.

Ze všeho nejdříve se musíme zamilovat do sebe samých. Často se stává, že se toužíme zamilovat do někoho jiného, ale sami sebe rádi nemáme. Jenže milovat druhého člověka budeme schopni jedině tehdy, když dokážeme milovat sebe. Sebepřijetí nás připravuje k přijetí druhých. Abychom bezpodmínečně přijali jiného člověka, musíme bezpodmínečně přijmout sebe.

Když jdeme na večírek, řádně se na něj přichystáme. Umyjeme si obličej, učešeme si vlasy, oblečeme si něco hezkého a vezmeme si sváteční boty. Teprve potom vyrazíme do víru. V podobném duchu, když se chceme do někoho zamilovat, nejprve se musíme věnovat sobě. Zamiluji se proto, že jsem šťastný, uvolněný a nenucený.

Kristus pravil: „Milujte bližního svého jako sebe samého.“ Zásadní je na tom ono sebe samého. Milujte druhé, jako milujete sebe. Z toho vyplývá, že když druhé nemilujeme, je to proto, že nemilujeme sami sebe. Druzí jsou pouze prodloužením nás samých. Milovat sám sebe není sobectví! Pokud se nedokážeme milovat, jak můžeme

13.

JEDNOTA VĚDY A SPIRITUALITY

Nejenže je věda slučitelná s duchovností, je naopak jejím hlubokým zdrojem.

CARL SAGAN

ABYCHOM ZTĚLESŇOVALI filozofii krásy jednoduchosti, musíme se vypořádat se vztahem mezi vědou a spiritualitou. Existují tací, kteří mají vědu a duchovnost za naprosto protichůdné oblasti, ale je tomu skutečně tak? Věda se zabývá tím, co lze změřit, a spiritualita tím, co změřit nelze. V životě však bývá obojí nedílně provázáno. Podívejme se na lidské tělo. Můžeme přesně stanovit, kolik váží a měří, jakou má strukturu a anatomii. Kromě toho ale oplýváme inteligencí. Jak stanovit inteligenci? Jistě, můžeme provést testy IQ, ale nikdy nedokážeme změřit, „kolik“ inteligence přesně máme. A pak tu jsou emoce a city, jako například láska k přátelům a rodině. Dá se změřit láska? Spiritualita se tedy zaobírá tím, co se změřit nedá. Je důležité, abychom měřili, co měřit jde, ale zároveň přijali fakt, že některé oblasti zkrátka změřit nelze.

Existují vědecké teorie o komplexnosti, chaosu, Gaie a evoluci, které se duchovní sféře přibližují. Zejména kvantová fyzika překlenuje rozpor mezi smyslem a měřením. Když kvantitě přisoudíte smysl, stane se z ní kvantum. Na kvantové úrovni veškeré rozdíly mizí. Na energetické rovině jsme všichni propojeni a spřízněni. Tím pádem je smysl existence neprojevený a neviditelný, a tudíž spirituální. Někteří moji přátelé z řad vědců věří, že kvantová fyzika se podobá vědomí, jelikož na úrovni kvant mají veškeré projevy charakter potenciálu. Taková je i podstata vědomí: než se manifestuje jako realita, vyjadřuje neprojevený potenciál. V duchovním názvosloví to označujeme jako vědomí, ve vědecké terminologii jako kvantovou mechaniku.

Lze měřit hmotu, ale nelze měřit smysl. Když napíši článek, mohu prohlásit, že má osm set slov a vejde se na jednu stránku. Mohu spočítat množství znaků a určit, kolik zaberou místa, ale význam slov ani kvalita psaní se spočítat nedá. Význam je možné prožívat a vnímat, ale změřit nikoli. Slova spadají do fyzické reality, ale jejich význam je metafyzický. I právo má dvě roviny: literu zákona a duch zákona. Všechno obsahuje fyzickou i metafyzickou stránku. Máme tělo a máme duši. Potřebujeme hmotu i ducha. Dohromady tvoří jednotnou skutečnost. Jedno nemůže bez druhého existovat. Mezi fyzickým a metafyzickým neboli mezi materiálním a spirituálním není žádný rozdíl ani dvojakost.

Věda nám poskytuje racionální, logické, empirické, měřitelné a ověřitelné nástroje a postupy, bez nichž bychom v životě nemohli dobře fungovat. Spiritualita nám dává lásku, soucit, štědrost a vědomí vzájemnosti. Ani bez nich bychom se neobešli.

Když vědu nekoriguje duchovní rozměr sestávající z hodnot, vize, etiky a estetiky, můžeme se dostat na scestí. Pokud se věda neřídí podle žádného hodnotového rámce, nakonec vyprodukuje něco jako jaderné bomby. Kdyby vědce usměrňovala duchovnost, desetkrát by si rozmysleli, zda stojí za to vynalézat válečné zbraně nebo jiné prostředky hromadného ničení. Proč se děje globální oteplování? Protože vědci pracují v zájmu komerčních a průmyslových korporací, a na duchovní hodnoty se neohlížejí – proto jejich vědecké a technologické inovace zapříčiňují krize planetárního rozměru, jako třeba změnu klimatu.

Například současné zemědělství se zakládá na vědě, a přitom v celosvětovém měřítku produkuje okolo osmnácti procent skleníkových plynů. Kdyby zemědělství stavělo i na duchovních zásadách, situace by byla diametrálně odlišná.

Duchovní zemědělství typu biodynamického hospodaření, agroekologie nebo permakultury klade důraz na cenu živoucí půdy a biodiverzity. Industriální, „vědecké“ zemědělství si oproti tomu necení ničeho jiného než množství plodin při co nejnižších nákladech. Novodobé zemědělství se spoléhá na kombajny, obří traktory, hnojiva, herbicidy, pesticidy a geneticky modifikovaná semena, protože postrádá duchovní úctu k půdě a živočichům. Vědecké farmaření odepřelo jídlu posvátnost. Považuje ho za pouhý produkt určený k výdělku. Není divu, že miliony krav, prasat a slepic jsou vězněny v krutých podmínkách velkochovů, kde za celý život nespatří denní světlo. A to je pouze jeden z mnoha příkladů toho, jak věda a technologie okleštěné o étos spirituality vedou k pustošivým výsledkům. Duchovní hodnoty bychom měli do zemědělství neodkladně zavést!

Ačkoli existují vědci, kteří se ke spiritualitě hlásí a pracují pro dobro všech, většina vědy otročí hamižnosti, válkám, plýtvání, znečišťování, zneužívání a nespravedlnosti. To se musí změnit, pakliže má věda sloužit zájmům a potřebám lidstva i celé planety.

Albert Einstein, který patřil k nejvýznamnějším vědcům dvacátého století, prohlásil: „Věda bez víry je slepá, víra bez vědy chromá.“ Kdybychom neměli vědu, kulhali

bychom na obě nohy. Viděli bychom, co je dobré, ale nedokázali bychom svou vizi naplnit. Duchovní lidé by proto měli vědu otevřeně přijímat.

Ti, kdo v sobě rozvinuli hlubokou duchovnost, se často zdráhají zabývat problémy hmotného světa. Dnes už se ledy pomalu dávají do pohybu, ale dlouho platilo, že některé národy vynikaly v meditaci a józe, filozofii a poezii, ale bez vědeckého výzkumu a metodologie trpěly hlady, chudobou a hmotnou nouzí. Takže spiritualita bez vědy je skutečně chromá.

Ze spirituality – a hlavně náboženství – navíc bez vědecké protiváhy často vyrůstá fundamentalismus. Hinduistický, buddhistický, křesťanský i islámský fundamentalismus bují všude tam, kde věřící odmítají vědecké, racionální, střízlivé a logické myšlení. Spiritualita bez empirismu trpí na slepou víru. Lidé slepé víry mají klapky na očích a nevěří ničemu, co nenajdou ve své svaté knize. Každičké slovo v Bibli, Koránu, Tóře nebo Bhagavadgítě berou jako slovo Boží. Myslí si, že existuje jediná pravda a že právě oni jsou jejím majitelem. Tudíž se podle ní musejí řídit i všichni ostatní. Upírají pravdě rozmanitost a šíři. Stávají se z nich misionáři a ze všech sil se jiné věřící snaží obrátit na své náboženství. Ovšemže existují i šlechetní a velkodušní nábožní lidé, kteří vědecký pohled ctí, ale je jich jen nepatrná menšina. Institucionalizovaná náboženství obecně trpí dogmatismem, fundamentalismem a dojmem vlastní výlučnosti, protože nejsou ochotna přijmout a respektovat rozmanitost pravdy a vyznání.

mysl se zablokovala a přijala určitou víru. Jakmile přijmete víru, přestanete používat inteligenci a smysly, abyste se učili od okolního světa a z vlastních zkušeností. V tu chvíli jste sešli jak z cesty vědy, tak z cesty spirituality.

Prostřednictvím vědy i duchovnosti neustále hledáme nové poznatky a moudrost, které nás osvobodí od dogmat, zkostnatělosti a utkvělých představ. Věda a spiritualita, fyzika a metafyzika, chemie a soucit, hmota a mysl spolu mohou a musejí tančit v těsném sepjetí.

Aby se takový tanec mohl rozehrát, navrhuji pro naši dobu novou trojici principů. Lidstvo bude žít v souladu s přírodou, věnuje péči duši a nastolí celosvětový mír a spravedlnost mezi všemi lidskými společenstvími, když upře pozornost na půdu, duši a společnost. Před jistým časem jsem napsal stejnojmennou knihu, ale jak se mezitím mé názory dále prohloubily, ve stručnosti dotyčné myšlenky představím v závěrečné kapitole.

Život je jednoduchý, to pouze my si ho neustále chceme komplikovat.

KONFUCIUS

14.

PŮDA, DUŠE A SPOLEČNOST

Žijeme v provázaném světě a provázaném čase, takže na své provázané problémy potřebujeme všeobjímající řešení.

NAOMI KLEINOVÁ

KRÁSNĚ JEDNODUŠE budeme žít tehdy, když svou pozornost rozdělíme mezi tři oblasti bytí: půdu, duši a společnost.

Duch doby byl v každé epoše zachycován tříslovnými hesly. Heslo Velké francouzské revoluce znělo: liberté, egalité, fraternité (svoboda, rovnost, bratrství). To vystihovalo podstatu převratu. Jednalo se o dobrou trojici, ale nezmiňovala se o vztahu lidí k přírodě a také se netýkala spirituality. Šlo pouze o společenský a politický manifest.

Křesťanská tradice zase stojí na nejsvětější Trojici: Otci, Synu a Duchu svatém. Tato trojice postrádá sociální rozměr. A rovněž opomíjí rozměr ekologický. Hnutí New Age se také zakládá na trojici pilířů – mysli, těla a duše –, která ovšem vynechává jak náš vztah k přírodě, tak ke světu lidí. Je to osobní trojice – má mysl, mé tělo a má duše – a hlásá, abychom všechny složky udržovali v dobré kondici a rovnováze.

Také existuje americká trojice: život, svoboda a usilování o štěstí. Jenže ta se vztahuje k lidskému životu, lidské svobodě a usilování o lidské štěstí. Když letím do USA, říkám místním: „O štěstí tu usilujete stovky let. Proč už s tím usilováním nepřestanete a místo toho nejste prostě šťastní?“

Tyto trojice vyjadřují potřeby lidí v určitém dějinném okamžiku. Dnes se nacházíme v ekologickém věku. Jednadvacáté století představuje století ve znamení ekologie. Dvacáté století bylo naopak stoletím ekonomie. Hybnou silou byl volný obchod, Světová obchodní organizace, globalizace, Světová banka, Mezinárodní měnový fond

O AUTOROVI

SATIŠ KUMÁR je celoživotní mírový a ekologický aktivista a také bývalý mnich, který se už více než padesát let pokojně zasazuje o globální změnu. Po mírové pouti o bezmála třinácti tisících kilometrech se usadil ve Spojeném království a stal se šéfredaktorem časopisu Resurgence, který vedl mezi lety 1973 a 2016. Během té doby v Devonu založil Schumacher College, napsal několik knih a uvedl úspěšný dokument BBC Earth Pilgrim (Poutník na Zemi). Žije v anglickém hrabství Devon.

Vyhledáváme témata, o kterých se bude mluvit: slow fashion, barefoot, minimalismus, potravinová bezpečnost, péče o tělo a duši, udržitelnost, klimatická zodpovědnost, nepodmíněný základní příjem. Věříme v osobní zodpovědnost, ať při vydávání knih nebo v přístupu k společnosti a k planetě. Naše Jógová řada přináší kvalitní, obsáhlé učebnice směrů zaměřených na rozvoj těla i duše (jóga, ájurvéda, čchi-kung, shiatsu). Naše Východní řada se zaměřuje na současnou, živou spiritualitu. Tituly reagují na vynořující se témata a potřeby společnosti: ekologickou a společenskou krizi, udržitelnost, regenerativní kultury, minimalismus, potravinovou bezpečnost, orientaci v dnešním složitém světě, aktivní naději, psychologickou a spirituální podporu současného člověka. Nakladatelství Alferia je součástí Nakladatelského domu Grada. Sledujte nás na sociálních sítích!

www.alferia.cz

Satiš Kumár

Krása jednoduchosti Umění dobrého života

Přeloženo z anglického originálu Elegant simplicity: the art of living well vydaného v roce 2019 nakladatelstvím New Society Publishers, Ltd., Gabriola Island, Britská Kolumbie, Kanada.

Překlad Vojtěch Ettler Design obálky Marta Červáková Sazba Magda Kadlecová Jazyková redakce Zuzana Šťastná Odpovědná redaktorka Lenka Kubelová

Počet stran 224 První vydání, Praha 2021

Vydal Nakladatelský dům Grada pod značkou Alferia U Průhonu 22, Praha 7 jako svou 8132. publikaci

Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s.

www.alferia.cz

ISBN 978-80-271-3085-6