Biologická terapie ulcerózní kolitidy v gravidit

Biological therapy of ulcerative colitis during pregnancy

J. Koželuhová

I. interní klinika LF UK a FN Plze

Souhrn: V komentované kazuistice je popsán případ pacientky s ulcerózní kolitidou (UC), která byla v úvodu stonání pro selhání konvenční terapie úspěšně léčena infliximabem. Pro dlouhodobou remisi UC bylo v třetím trimestru gravidity rozhodnuto o ukončení terapie biologikem. Pro relaps UC po porodu jsme indikovali zahájení terapie vedolizumabem (VDZ), na němž bylo dosaženo remise UC, a proto pacientka v následujícím průběhu pokračovala v udržovací léčbě VDZ. Na této terapii došlo k novému otěhotnění, které se vyvíjelo bez komplikací na uvedené léčbě. V práci je hodnocen přínos a možná rizika biologické léčby v graviditě.

Klí ová slova: ulcerózní kolitida – gravidita – infliximab – vedolizumab

Summary: The annotated case report describes the case of a patient with ulcerative colitis (UC) who was successfully treated with infliximab at the beginning of disease due to failure of conventional therapy. For a long-term remission of UC, it was decided to end biological therapy during the third trimester of pregnancy. For the relapse of UC after the delivery, the initiation of vedolizumab therapy was indicated, after which a remission of UC was achieved, and therefore VDZ maintenance treatment was continued in the following course. A new pregnancy occurred on this therapy, which developed without complications to the indicated treatment. This thesis evaluates the benefits and possible risks of biological treatment during pregnancy.

Key words: ulcerative colitis – pregnancy – infliximab – vedolizumab

Úvod

Ulcerózní kolitida (UC) patří s Crohnovou chorobou (CN) mezi idiopatické střevní záněty (IBD – inflammatory bowel disease). Velký počet pacientek s IBD je v reprodukčním věku, a proto jsou velmi aktuální otázky týkající se nejen fertility, gravidity či porodu, ale také vlivu aktivity onemocnění a dopad podávané terapie na fertilitu, vývoj těhotenství a laktaci [1]. Konvenční medikamentózní léčba, která je podávána ke snížení zánětlivé aktivity a/nebo k udržení remise IBD, jako je mesalazin, kortikosteroidy a thiopuriny, má již dobře prozkoumaná potencionální rizika v graviditě a existují jasná pravidla, jak tyto léky podávat v těhotenství a v laktaci [1]. Od roku 2006 je možné využít v terapii vysoce aktivní, kortikodependentní či kortikorezi- stentní UC protilátku proti TNFα – infliximab (IFX). Jeho účinnost na dosažení a udržení klinické remise byla potvrzena v kontrolovaných klinických studiích ACT1 a ACT2 (The Active Ulcerative Colitis Trial 1 a 2) i v běžné klinické praxi. Jeho podávání v graviditě je již běžně zavedeným postupem [1–4]. Vedolizumab patří mezi IgG1 protilátky s aktivním prostupem placentární bariérou do krevního oběhu plodu od 14. do 16. gestačního týdne, tento přenos narůstá exponenciálně během druhého trimestru a kulminuje na konci gravidity [1,5]. V dosud publikovaných klinických studiích či postmarketingových sledováních nebyl jednoznačně prokázán negativní vliv na průběh gravidity, vývoj plodu či nežádoucí účinky týkající se matky a novorozence, nicméně chybí spolehlivá evidence o bezpečnosti léčby vedolizumabem (VDZ) v graviditě pro dosud malé počty studovaných pacientek [6–10].

Popis p ípadu

Je prezentován případ mladé ženy narozené v roce 1990, u níž byla v roce 2010 diagnostikována UC postihující extenzivně tlusté střevo. V úvodu stonání pro selhání konvenční terapie byla dosažena remise UC infliximabem (IFX). V průběhu první gravidity koncem roku 2019 byla nemocná na této terapii v dlouhodobé remisi, s příznivým vývojem těhotenství, dle v té době dostupných doporučených postupů byla terapie IFX ukončena na začátku třetího trimestru a ponechána na vysokých dávkách mesalazinu [3,4]. Po porodu

IBD: kazuistika doi: /ccgh