K otázce zam nitelnosti monoklonálních biosimilárních protilátek v lé b imunitn zprost edkovaných zán tlivých chorob

On the question of the interchangeability of monoclonal biosimilar antibodies in the treatment of immune-mediated inflammatory diseases

Úvod

V roce 2022 vydala Evropská agentura pro kontrolu léčiv (EMA – European Medicine Agency) významný dokument, ve kterém vyjadřuje pozitivní stanovisko k zaměnitelnosti (interchangeability) monoklonálních biosimilárních protilátek v klinické praxi u pacientů s (auto) imunitně zprostředkovanými zánětlivými chorobami, jako jsou idiopatické střevní záněty (IBD), revmatoidní artritida, axiální spondyloartritida, psoriatická artritida nebo psoriáza. Po 9 letech od povolení prvního biosimilárního produktu – infliximabu CT-P13 – a 3 roky od zavedení biosimilárních adalimumabů v EU se ukázalo, že změna (switch) léčby z originálního na biosimilární, z biosimilárního na jiný biosimilární produkt nebo z biosimilárního produktu na originální přípravek je bezpečná, efektivní a není spojena s rizikem vyšší imunogenicity, destabilizace nemoci, s nižší účinností nebo se zvýšeným počtem nežádoucích účinků [1].

Medicinský a „ne-medicinský“ switch

Klinická situace, která indikuje změnu léčby, je charakterizována tím, že pů- vodně podávaná terapie není dostatečně účinná nebo je spojena s významnými vedlejšími účinky. Hodnocení efektu indukční fáze terapie se u nemocných s IBD provádí mezi 10. a 14. týdnem od zahájení léčby, a není-li žádný klinický efekt, hovoříme o „primárním selhání“. Pacienti s IBD vykazují primární selhání terapie cca u 20 % případů. U nemocných, kteří jsou exponováni v první linii biologické léčbě a nemají větší riziko zhoršení koincidujících chorob nebo infekčních komplikací, je zpravidla indikována terapie anti-TNF léčivy (infliximab, adalimumab, golimumab). Není-li efekt po indukční fázi terapie, přecházíme na monoklonální protilátky s jiným mechanizmem účinku, u nemocných s ulcerózní kolitidou volíme častěji vedolizumab, event. je možné u nemocných využít také inovativní nebiologickou léčbu JAK inhibitory (tofacitinib, upadacitinib,filgotinib)nebosekvestrantylymfocytů (ozanimod). U pacientů s Crohnovou chorobou pak preferujeme léčbu zaměřenou proti IL-12/IL-23 (ustekinumab) [2]. V těchto případech se vysvětluje ztráta efektu první biologické léčby jiným dominantním patofyziologickým procesem, než je nadprodukce TNF.

Sekundární selhání je charakterizováno tím, že pacienti, kteří původně odpovídali na zavedenou terapii nebo dosáhli dokonce remise nemoci, vykazují v průběhu udržovací terapie klinické, laboratorní nebo zobrazovacími metodami prokazatelné známky aktivizace nemoci.

U pacientů s revmatoidní artritidou, axiální spondyloartritidou nebo psoriatickou artritidou je při selhání bazální léčby prvním indikovaným biologickým přípravkem také většinou TNF inhibitor. Kromě tří výše uvedených protilátek mají revmatologové k dispozici ještě etanercept a certolizumab pegol. Hlavním důvodem pro nasazování anti-TNF léčby v první linii je nižší cena a dlouhodobé zkušenosti. Po 12 týdnech léčby by mělo být dosaženo významného zlepšení klinického stavu a po 24 týdnech by měla být navozena remise nebo alespoň nízká aktivita onemocnění. Přibližně 30–40 % pacientů však anti-TNF léčbu ukončí z důvodu primárního selhání, sekundární ztráty odpovědi nebo intolerance [3]. Pokud u revmatologických pacientů selhala iniciálně nasazená, většinou anticytokinová léčba (protilátky proti TNF, IL-6 receptoru nebo IL-17, IL-12/23, event. IL-23), mohou dostat biologický

Klinická a experimentální gastroenterologie: p vodní práce doi: /ccgh