Apacka: Reader vol.1 by k.y.e.o.

when the moon is full... what will you need next?

[wen ðə muːn ɪz fʊl]

[wɒt wɪl juː niːd nekst] ?

[ˈprəʊlɒg]

TEXT BRO

Edici When the Moon Is Full, What Will You Need Next?

Jak píšu, čtečka je koncepční, ve smyslu zacyklená. Vyvstá-

jsme vymysleli s Apačkou a maximem na společné (ne)

vají nové souvislosti, vedle sebe najednou leží texty, které

poradě v novojičínské Múze, anžto jsme o jejím předob-

k sobě přímo odkazují, což nemuselo být dříve patrné.

razu zběžně tlachali už dříve. Potomek z lásky; o menším

Starší citace se ocitají v nových, aktualizovaných kontex-

nákladu i formátu; obsahující svým způsobem exkluzivní

tech, osahávají nově nabízenou hloubku a nabývají. Ač se

texty nebo jejich kompilaci. Osud tomu chtěl, že prvním

to na první pohled nemusí zdát, jsou velmi introspektivní.

číslem edice je Apaččina koncepční čtečka, která zahr-

Apačka ve svém psaní zkoumá sebe samu, posouvá své

nuje jak texty publikované ve Full Moonu, tak vybrané

hranice a hmatatelně roste – jak ve zkušenosti, tak v po-

(tzv.) žurnály z profilu na last.fm, a články publikované

hodlí jednotlivých slohovek. Články pro Full Moon jsou

v jiných outletech.

aktivním pojítkem mezi ležérností žurnálů a oficiálností novin. Čtečka je půvabnou ukázkou vývoje a pozadí jed-

Je zároveň zábavné a zajímavé (tento vztah není ve

né hudební publicistky, jakkoli je, jsem si jistý, na takové

světě kolem nás nutně pravidlem) sledovat stylistický

označení háklivá. Flesh and blood need flesh and blood.

standard jednotlivých vstupů. Čím jsou články psané pro Lidové noviny formálně svázanější, tím jsou blo-

Apačka je nebývalý dříč, bojovnice, která je zklamaná,

gové zápisky z last.fm, které jsou bez výjimky osobně

kdykoli jí únava zabrání nespat čtvrtý den v kuse. (To

samozřejmé, rozpustilejší a logicky civilnější. Hovo-

dost možná není tak úplně pravda, ale kdo mi to vyvrá-

rové výrazy a slohové neuhlazenosti byly zachovány,

tí?) Za dobu, co se známe, jsem se od ní naučil spoustu

žurnály byly doplněny o interpunkci a diakritiku tam,

věcí. Možná si jich ani není vědomá, ale jak ji znám, je.

kde chyběla (prakticky všude). Ani vulgarismů se není

Přichystala mi ponětí o pořádání koncertů, naučila mě,

třeba bát; jakkoli se mohou zdát samoúčelné, jsou pře-

jak se s ničím zbytečně nemazlit, a na svém vlastním pří-

devším neškodné, dodávají punc reálnosti a, ano, jako

kladu předvedla, že je většinou lepší být zticha. Taky jsem

byste místo souvislého textu dostali audio záznam.

od ní pochytil hodně muziky. Je ale jenom jedna kapela,

Apačka je jeden z nejpřirozenějších autorů, s jakými

která mi dohodila ji. Byli to pAper chAse s deskou Young

jsem se setkal, a to neuvádím jen proto, že jsme blízké

Bodies Heal Quickly, You Know?: „But would you take it:

kamarádky. Je schopná několika stylistických poloh

a bullet for me? I didn’t think you would – get a witness.“ Jsem

a ve všech je svá.

svědkem téhle čtečky, kulkama ještě šetřete.

[njuː ˈmɒdəl ˈɑːmɪ]

Too old to be clean, far too young to be broken new model army, 7. 12. 2009, HMV FORUM, LONDÝN

Koncert New Model Army byl silnej smyslovej zážitek.

na to jsem zkrátka ještě moc malá. Nicméně když jsem

Všesmyslovej, fyzickej, takovej, jaký se mi kvůli tomu, že

si kupovala tričko s nápisem SONS AND DAUGHTERS

chodím na koncerty samejch lidí, co hrajou na pilu, už

OF THUNDER AND CONSOLATION 1989–2009, byla

dlouho nepřihodil, a jak jsem pak řekla jednomu chlapí-

jsem to já.

kovi, když jsme odcházeli z klubu, načež on se zasmál, jak britsky to zní, a já byla ráda, že jsem si na to vzpomněla:

91.6 is Classic Soul

„Fucking awesome!“ (Ve skutečnosti jsem si vzpomně-

Dost vtipný a zábavný bylo sledovat lidi, co tam přišli.

la na „It tastes like... awesome!“, ale to se nehodilo tak

Totiž ve srovnání s třeba Modest Mouse. Tam byl věkovej

dobře.) Předcházely tomu samozřejmě obavy z toho, že

průměr šestnáct nebo tak, fakt nekecám, strašně málo,

budou hrát Lovesongs a Purity a God Save Me a Aimless

samý malý děcka. No a na těch New Model Army, kromě

Desire a Ballad of Bodmin Pill a já budu někde v koutě

toho, že to vypadalo, že v sále pro tři tisíce bude tak sto

pobrekávat a posílat lítostivý textovky všem svejm lás-

pade, což se nepotvrdilo, zřejmě proto, že lidi nad třicet

kám, kterejch se to týká, a nakonec to bude jenom nejlep-

jsou prostě pomalejší, průměr byl asi, hmmm, 33. Možná

ší koncert mýho života.

víc. Možná 53. To už nepoznáte. Stáli jsme v nějaký třetí řadě a furt se člověk mohl svobodně hejbat a svobodně

88.2 is your Saviour station

chodit pro whisky a pivo a furt, až do samýho konce (resp.

Samozřejmě jim neodpustím, že Ballad of Bodmin Pill

začátku), to vypadalo, že to nepřekročí žádný normy.

nezahráli. Taky by je to nezabilo, no ne? Je to zvláštní, moc lidí mi moje oblíbený písničky nehraje a ostatně

94.7 is the Weather Channel

koncert Modest Mouse, kterej jsem absolvovala ve stej-

New Model Army pojali turné k nový desce... jako turné

ným městě jen den předtím, ve mně zanechal pocit, že to

k nový desce. Odehráli děsně novejch věcí a ještě vybí-

není všechno, ne? Je to velká výhoda kapel, který existu-

rali víc vypalovačky, a to proto mám na levým lokti ještě

jou a ne neexistujou: totiž že je ještě určitě uvidím a tudíž

pořád modřinu, jako by se mi tam někdo zakousnul. Což

šance, že zahrajou Ballad of Bodmin Pill, resp. Trailer

ostatně nevylučuju. Totiž tak. Jak by člověk čekal, že kon-

Trash, je pořád velká. Rozhodně větší, než že mclusky

cert New Model Army bude pokojná antikapitalistická

někde zahrajou Rock vs. Single Parents. Tím chci říct, že

demonstrace, tak ne. Je to takovej v zásadě pravolevej riot,

jsem se sice ještě nenaučila úplně mávnout rukou nad

kterej si osobně pamatuju třeba z Converge, s tím rozdí-

setlistem (protože kurva ježíš, Ballad of Bodmin Pill...),

lem, že do pitu Converge se lidi spíš bojej, a do pitu New

ale ukazuje se a ukazuje se to čím dál častějc, že to zas tak

Model Army lezou úplně všichni a je jim jedno, že by ve

důležitý není. Nebo aspoň ne ve vzpomínce.

svým věku mohli umřít. Žertuju. Teda trochu.

Stalo se vám někdy, že byste viděli nějakou kapelu, popr-

To, že hráli hlavně nový věci, znamená třeba, že otvírali se

vý, a stačilo vám to na celej život? Nebo jste aspoň měli

States Radio. Ještě než se dostanu k tomu, že to je super

ten dojem (že už ji nepotřebujete nikdy vidět)? Mně jo,

věc (a vysvětlím), nešlo si nevšimnout dvou věcí. Zaprvý,

stalo se mi to s Shellac v Akráči. New Model Army jsem

Justin Sullivan je strašně starej. Vypadá jako nějaká vyži-

viděla podruhý, ale poprvý jsem byla ještě moc malá

lá punkrocková hvězda, nemá zuby, má rozcuchaný vlasy

a vůbec, co vám budu nalhávat? V mým světě se dějou

a spoustu srandovních šperků, vůbec mi připomínal Le-

věci posledních pět let, resp. poslední dva roky, resp.

mmyho a bylo to... sexy. To asi nikdo nemůže pochopit,

poslední rok. Akorát narozdíl od spousty jinejch lidí po-

ale myslím to dobře. S muzikou to samozřejmě má spo-

znám dobrou muziku. Fakt. Poznám ji rychle a poznám

lečného jen pramálo. Zadruhý jsem zapomněla, sorry.

rozdíl mezi „dobrou muzikou“ a „muzikou, o které si myslím, že je dobrá, jenom já“, ale hlavně celý dny, týdny

Jako takhle. Kdyby první písničkou nebylo States Radio,

a měsíce nedělám nic jinýho, než že poslouchám muzi-

myslela bych, že mě někdo hodil do boxerského ringu

ku, kupuju desky, chodím na koncerty nebo je pořádám.

a ne, nebyla to žádná walterová váha. Tyjo, to byl masakr.

Jo a taky dostávám dost promáčů v práci, takže poznám

Fakt přísahám, že průměrnej člověk z pitu vypadal jako

i ŠPATNOU muziku. Trochu jsem odbočila. Chtěla jsem

boxer, nebo ještě lépe wrestler, do půl těla nahej, záhy

říct vlastně jen to, že... Že New Model Army pro mě ne-

strašně zpocenej, často nad sto kilo a třicet pět let, často

můžou znamenat tolik co třeba pro Epochala, protože

potetovanej, často opilej, všichni strašně smrděli, řvali

a vůbec to byli nejlepší fanoušci, jaký jsem snad viděla.

nom zvenku nebo i zevnitř, kdo se v tom kurva má vyznat.

Že jsem si připadala jako královna nejlepšího maturit-

Když ale hráli White Coats nebo Get Me Out (hodně na

ního plesu, asi nemusím zdůrazňovat. Byl to mayhem

začátku), bylo to silný a velký. A jak Justin prodlužoval

a bolelo to šíleně. Jen pár druhů fyzické bolesti je super

před refrénem to „enough is enough is enough is enough

a tohle je jeden z nich.

is enough is enough“? Orgasmus. A pak ještě Vagabonds. Přála bych si vidět tu písničku s houslema, což se myslím

96.4 is Classic Rock

nestalo, páč měli normální klasický svůj setting. Do ryt-

New Model Army byli strašně vostrý. Nedá se to vůbec

mu tleskalo asi milión lidí a v refrénu „We are old! We are

srovnat s tím posledním koncertem v Praze. Nová deska

young! We are in this together! Vagabonds and children! Pri-

je ofenzivní jako svině. Bylo jasný od první vteřiny, že

soners forever!“ to byl asi nejlepší moment koncertu. Teda

k žadnýmu fňukání u Aimless Desire nedojde. Nebyl

kromě toho, že jsem myslela, že tam chcípnu.

čas, snažila jsem se nedostat K.O. a dočkat se poloviny koncertu a pak vymyslet, co dál. Z nový desky toho bylo

101–point–nothing is the shock jocks where

hodně a třeba Mambo Queen of the Sandstone City je

every week is Hate Week

fakt úplně boží. Já mám teda nejrači Ocean Rising nebo

Hmm... Jak jsem říkala, že Vagabonds byl nejlepší

Today Is a Good Day nebo zmíněný States Radio nebo

moment koncertu, tak jsem lhala. Na konci totiž hráli

Bad Harvest (a myslím, že všechny tyhle věci fakt hráli),

I Love the World. To je, kuci a holky, otvírák jednoho

ale Mambo Queen je naživo úplnej, ale úplnej killer.

z nejlepších alb vůbec. Takže by to snadno mohl bejt i nejlepší otvírák vůbec, potažmo jedna z nejlepších

But she knows all about that

písniček vůbec. No... to nevím, ale hele. První půlka

She takes weight from my shoulders

sloky, ještě tišší než na albu, takový zlověstný intro.

She breathes fire on the deadwood

A pak, při „These cities are illusions of some triumph over

She breathes fire in my bloooood

Nature’s laws...“ se k tomu přidají bicí. Jenom bicí. Masakr. A s refrénem vás normálně strhne vlna okolního

Jako ono to na desce tak úplně nezní (ačkoliv to zní skvě-

šílenství. Úplná dokonalost, miluju takovýdle koncerty.

le), ale naživo je kytara jako nůž, fakt. A už to vlastně ani

A teď teda nejlepší moment, jo? Myslím, že kdo zná New

moc nebolelo. Jo, teď si matně vybavuju, že Ocean Rising

Model Army, tomu to bylo jasný hned od začátku. Po-

asi nehráli. Myslím teda, že nehráli. Jinak tahle písnička,

slední sloka. Make it over fast.

tu měl Sullivan na sólový desce Navigating by the Stars. To si poslechněte, to je strašně hezký. U New Model

I know somehow I will survive

Army to dostalo takovej monumentální zvuk. Kurva, to

this fury just to stay alive

měli hrát! Místo High, tu hrajou dycky.

so drunk with sickness, weak with pain I can walk the hills, one last time

Hráli milión věcí, co hrajou dycky, klidně bych se obešla

scarred and smiling, dying slow

i bez 51st State, protože to je něco jako Eltonův Rocket

i’ll scream to no one left at all

Man nebo Scientist od Coldplay, víte, co myslím, ne? Na

I told you so! I told you so!

druhou stranu, dali to v přídavku a kromě toho, že tam

I told you sooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo-

byla KRÁSNÁ akustická kytara, měla jsem asi z celýho

oooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo-

koncertu nejsilnější pocit, jak to všichni lidi, co tam

oooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo-

jsou, strašně milujou, a jak jsou toho součástí. To se

oooooooooooo.......

vám taky nestane pokaždý. Vlastně se to nestane skoro nikdy, jedině u nějakejch malinkejch koncertů nebo tak,

Potkáme se, kluci, holky, kamarádi, lásky, brothers and

a je to i tím, jak ty lidi znáte. Tady jsem neznala nikoho

sisters of Thunder and Consolation, v pitu na New Mo-

a stejně jsme byli brothers a sisters (of thunder and con-

del Army. Jsou přesně tři koncerty, na který se strašně

solation). No... hlavně teda brothers, holek v tom kotli

těším, a jedním z nich jsou New Model Army. Myslím,

moc nebylo.

že to může bejt snadno i koncert roku, fakt. Hlavně aby nehráli Lovesongs a Purity, odmítám se v boxerským rin-

Koncert vlastně neměl slabýho místa, resp. nějak za ce-

gu dojímat.

lou dobu v tý intenzitě nepolevil, ale je fakt, že u starších věcí člověk cejtil to sevření víc. Nevím, jestli to bylo je-

Dedicated to Aran Epochal.

(1) new model army: thunder and consolation (1989)

Strašně jsem stála o to, psát o Thunder and Consolation.

extáze. Přála bych každýmu zažít to, co se mi zrovna

To by mě fakt zajímalo, co jsem si já kretén myslela, že

dělo v hrudníku. A taky to, co se dělo kolem mě, protože

mě bude napadat objevnýho. Co by se tak dalo napsat

britská „family“ se s ničím zrovna moc nepáře. Bylo to

o jedný z nejlepších desek všech dob? Možná bych mohla

fakt VELKÝ a hlavně opravdový, a i když to poslouchám

použít svůj, pravda, už trochu obnošený „říkámtomuar-

z desky dneska, přísahám, že to pořád cejtím. Už se

gument“, totiž jestli to v tom někdo neslyší, musí bejt asi

o mě samozřejmě neopírá stokilovej zpocenej a do půl

úplně blbej. Každopádně tímhle urážím spoustu lidí, což

těla nahej chlap a neřveme společně I told you so! I told

dělám zaprvý nerada, a zadruhý to taky zrovna nepotře-

you so! I told you soooooooo!, ale je to vzpomínka, která

bujeme.

nebledne. Nevím, jestli se to dá zachytit slovama, ať jsou patetický sebevíc.

Když psal Aran (osoba, která má prosim na ruce vykérovanej motiv právě z Thunder and Consolation)

Na Thunder and Consolation je přesně takhle silnejch

o Strange Brotherhood jako o desce, kterou by doporu-

skladeb rovnejch patnáct. Zpětně je mi samozřejmě líto,

čil jako první lidem, který o New Model Army v životě

že jsem jich naživo slyšela jen pár (vybavuju si některý

neslyšeli, dovolila bych si na svým příkladu oponovat.

i z pražskýho koncertu před čtyřma rokama), i když po-

Samozřejmě záleží na tom, jak chcete skončit, ale...

pravdě nevím, jak bych to fyzicky a psychicky zvládla,

Já jsem jako první slyšela Thunder and Consolation.

hlavně proto, že i jiný písničky z jinejch desek pro mě

V roce 2004. Tehdy, jak byla ta velká dubnová revoluce,

často hodně znamenaj. Kdybych dneska dělala žebříček

pamatujete? Aha, vlastně proběhla jenom v tom mým

nejoblíbenějších skladeb od New Model Army, což jsem

světě, tak to asi nepamatujete. „There comes a time in your

mimochodem jednou už dělala a vyšlo mi, že mám nej-

life you’ve got to grow up fast,“ jak zpívá Justin ve Stupid

radši 225 z Thunder and Consolation (paradoxně anti-

Questions, což je shodou okolností vůbec první jejich

kapitalistická nota, na kterou Justin hraje v celý jejich

slyšenej song. Nevím, jestli se mi v životě dostalo víc

tvorbě a na tomhle albu zvlášť, není úplně to, s čím bych

zásadních poznání než právě tohle. Možná namítnete,

se – narozdíl od citovejch záležitostí – dokázala osobně

že to říkám o každým vousatým blbečkovi se španělkou,

ztotožnit, protože ke světu, resp. jeho charakteru, kterej

ale není to pravda; desek, za který bych dala ruku do

on chce ukřižovat, jsem naopak indiferentní), teď by

opravdickýho ohně, je jenom pár.

tam byla Ballad of Bodmin Pill. Jasně, z Thunder and Consolation. Víte taky kvůli čemu? Kvůli britskýmu

Jako skoro každou životně důležitou informaci, bez kte-

„dance“ v tom „How we all DANCE with this fire/ Cos it’s all

rý ani dejchání není ono, i tohle už jsem někam psala.

that we know/ And as the spotlight turns toward us/ We all

Přesněji do žurnálu na svým last.fm, where every week

try our best to show...“ Teď to asi vypadá, že jsem idiot, co

is a hate week eversince, což je jinak poměrně dlouhé

poslouchá britskou kapelu kvůli britský sexy angličtině,

pojednání o koncertě New Model Army z Londýna 17.

hehe. Není to úplně přesný, ale je fakt, že každej máme

prosince 2009. A tam jsem, mimochodem hrozně hezky,

nějaký úchylky, no ne?

psala o otvíráku tý desky I Love the World, že to byl asi nejlepší moment – i jinak úplně fantastickýho – koncer-

Nemyslím si, že existuje hitovější (ve smyslu, že každá ze

tu. Dneska, když tu písničku poslouchám, to mám celý

skladeb je naprosto zásadní hymnou) deska než je tahle.

znovu před očima. Byla to poslední věc setu, všichni

Thunder and Consolation je od začátku do konce masa-

byli úplně vyřízený, protože předtím (kromě asi dvaceti

kr, žádný slabý místo nikde – ať už se to týká tzv. citovejch

skvělejch songů) hráli hymnu 51st State. Intro, který je

záležitostí, brutálně překrásnejch silnejch vzpomínek

zřetelný akorát ve studiový verzi, nahradilo jen takový

(včetně těch na rok 2004), smutnejch pravd, který Justin

bezcílný, sotva rozpoznatelný temný brnkání, a když

vepsal do svejch textů tak elegantně a zároveň bolestivě

začal Justin zpívat, strhnul se zmatenej riot, kterej se

přesně, nebo sexy britsky natáhlý „dance“... Měla jsem

ale naštěstí fyzicky–rytmicky neměl čeho moc chyt-

velkej problém ustát a udejchat Vagabonds a I Love the

nout. To pravý peklo začlo až s druhou částí sloky, kdy

World. Možná přeháním. Možná si to beru moc osobně.

se k Justinovi hrozně ostře přidal bubeník, což se pak

Ale můžu si to dovolit – myslím, že jsme přeci nikde nea-

s každou další linkou (a slokama) stupňovalo do úplný

noncovali jen „další koncert“.

(2) new model army: impurity (1990)

Mít rád Thunder and Consolation je poměrně snadný; mít

die“, končící odevzdaným „This purity, this purity is a lie...“

rád Impurity je o dost těžší. Dokážu si představit i zklamá-

Ta skladba má tolik silnejch momentů, že ani není mož-

ní, který přišlo v roce 1990, jelikož TOHLE album mělo být

ný je všechny popsat. Přesto vždycky přijde dechberoucí,

následovníkem tý rovný, hitový desky? Úplně nejvíc asi mu-

takřka akustický závěr s nejsmutnější linkou, jakou snad

seli bejt nasraný v EMI, protože další nahrávka po Impurity

Justin kdy vymyslel: „I will always see Brendan at that broken

už vyšla u Epic. Z kapely tehdy odešel basák Moose Harris

down piano...,“ uvozující nejlepší část:

a víc spolupracovali s houslistou Edem Alleyne-Johnsonem – obojí se dost podepsalo na zvuku, kterej je hodně... pr-

So sit us down, buy us a drink, tell us a good story,

chavej. Ne že by Impurity nebyla stejně nekompromisní ve

sing us a song that we know to be true

svým sdělení, ale hudebně je jiná. V dobrým ovšem. Impu-

I don’t give a damn that I never will be worthy

rity je moje druhá nejoblíbenější deska New Model Army.

Fear is the only enemy that I still know...

Některý desky mají vlastnost, na kterou dost trpím. Al-

Vtipný je, že pokud se stane zázrak a Purity mě „propustí“,

bum uplývá, zachytíte si svý oblíbený pasáže a jinak –

čeká na mě Whirlwind, stejná obsese v bledě modrým.

v závislosti na tom, co zrovna děláte – vnímáte „akorát“

Znáte tu legendární úvodní větu Williama Gibsona z Neu-

něco, co máte hrozně rádi. A pak přijde v jednom mo-

romancera? „The sky above the port was the color of television,

mentě zásek a tu písničku musíte slyšet znovu. Znovu.

tuned to a dead channel.“ Geniálně přesná virtuální vizuali-

A znovu. A znovu. Milionkrát za sebou a pak to celý

zace nálady a atmosféry. To New Model Army uměj taky

vypnete a napadne vás, že poslouchat cokoliv jinýho než

a Whirlwind je dobrej příklad. Naštěstí díky tomu, že není

ticho je najednou nemožný. Je to celý ujetý a ze všeho nej-

tak osobní, a díky svýmu rockovějšímu zvuku nemá tako-

blbější je, když se vám to stane hned s otvírákem. Což se

vej katastrofální dopad na můj aktuální stav mysli. Ale tře-

mi stalo u poslední desky Black Heart Procession a pár

ba k Marrakesh, Lurhstaap, Before I Get Old, jinak dalším

tejdnů to vypadalo jako dost zásadní problém.

výbornejm záležitostem z tý desky, se dostanu jen málokdy – jen tehdy, když si je pustím samostatně. To je hřích.

Impurity má fantastickej otvírák, jak to uměj jenom New

Jenže s tím nenadělám nic. Tohle je jak heroin:

Model Army. Get Me Out. Jenže ať je boží, jak chce, když jednou zažijete monumentální sborový řev GET ME –––

So let the whirlwind blooow!

OOOUT!!! na nějakým koncertě, už to z tý studiový verze

Through the ice, the melting, melting snows

zní navždy trochu jinak. Pro mě je to fajn, protože se do-

Let the whirlwind bloooow!

stanu k ostatním písničkám. Tedy až do Purity. S Purity to

Across the freezing skies and the tiny lights below

ve většině případů končí. K Purity se dokážu vracet klidně

Let the whirlwind blooooow!

šest hodin v kuse (a to se fakt stalo), pro tuhle věc někdo vymyslel funkci „repeat one song“. Od tichého intra přes

Všimněte si, prosím, jediného komentáře pod bizarním

první osamělý úhoz do strun a Justinovo „The rains move in

videem z koncertu v Oxfordu v roce 1992, které na you-

eastwards in waves of succession, drawing lines of grey across

tube vidělo ani ne čtyři stovky lidí. Černým fontem na

the sky...“ až po úžasnej refrén „Revolution forever, succession

bílým pozadí je tam od uživatele lupus225 (evidentně náš

of the seasons, within the blood of nature all raised to rot and

člověk) vepsaná velká pravda: Best band ever!

(3) new model army: today is a good day (2009)

Today Was a Good Day. Šla jsem spát až ráno, takže jsem

zimu možná přežiju. Today Was a Good Day. Místo „re-

vstávala v poledne. La dolce vita. Dala jsem si snídani

cenze“ vám proto tentokrát řeknu dva příběhy.

šampionů (retko a kafe), poprvé letos a poprvé po mnoha měsících na houpačce na naší terase, protože bylo krásně

Jak možná víte, vinyly Today Is a Good Day vyšly na pod-

a relativně teplo. A jak jsem tam seděla a bylo mi dobře,

zim v limitovaný sérii. Protože jsem v tý době věděla, že New

asi poprvý od začátku sněhu jsem si uvědomila, že tuhle

Model Army uvidím v prosinci v Londýně, nechávala jsem

tyhle nákupy až na pozdějc. Jenže u merche pak zrovna

mazlila jak s kočkou, pak jsem ji znovu zabalila, omluvila

šelak neměli, já pak zas neměla prachy na účtu, a tak jsem

se Hankovi a dala ji Epochalovi k narozeninám.

to v dobrý víře nechala plavat. Až vydělám nějaký šterlinky, koupím si to, možná ty desky dovezou do Prahy – jasná věc.

Happy endings they still don’t bore me: Hank mi dneska

A teď: mám kamaráda Hanka. (Mimochodem, není to vů-

posílal odkaz na eBay, kde nějakou část sérky prodává

bec tak dávno, co mi psal: „Proč jsi mi neřekla dřív, že Today

Paradiso Records. („Mám to brát?“ – „Píča, ber dva hned.“

Is a Good Day je tak geniální dílo? Mám novou milovanou

– „Congrats, you just bought this item.“) Bezva. Už jsem se

kapelu.“) A tenhleten Hank je něco jako ajťák a já se tuh-

bála, že budu mít v březnu co jíst...

le rozčilovala nad jeho hláškou, že „PayPal sucks“, i když sérka vinylů, která není k dostání na koncertech, a PayPal,

*Druhej příběh je trochu osobnější, ale vzhledem k tomu,

kterej byl vždycky – pro mý potřeby – košer.

že na večírcích běžně vyskakuju polonahá z dortu, potaž-

nevím přesně, z jakejch to bylo důvodů. K věci: limitovaná

mo nemám problém obnažovat se na veřejnosti, asi bych Je to asi tři tejdny, kdy se ozval Epochal, že ty vinyly mu-

to dřív nebo pozdějc musela celý vysvětlovat a možná ne

síme mít. Moc šterlinků jsem vyděláno zatím neměla, ale

jednou, tak ať to máme z krku, no ne?

těch pár desek... kdyžtak nebudu měsíc jíst, žejo. Přihlásila jsem se do NMA on-line shopu, mezitím zavolala Hanko-

Na začátek ledna jsem byla objednaná na kérku k Petero-

vi, jestli ten vinyl chce taky (chtěl), a do košíku vložila 3x

vi do Triba. Už to bylo pár měsíců, původně jsem chtěla...

double gatefold vinyl Today Is a Good Day. Načež mi krám

tomu byste nevěřili, co jsem chtěla původně. Ale ukázalo

sdělil, že požadované množství není k dispozici. Suše jsem

se, že to Peter v tý domluvený session nestihne, protože

polkla. WTF? Zkusila jsem to se dvěma deskama, což bylo

je to obrovský. To nevadilo, protože já mám v hlavě už

ok, a pak zase se třema. Kurva, takže já kupuju poslední

asi 653 dalších motivů, navíc o jeden konkrétní jsem moc

dva vinyly Today Is a Good Day? To mě pojeb, fakt. Tak

moc moc stála už od podzimu. Posílám teda Peterovi ná-

jsem se s tím „svým“ rozloučila a rychle klikla na checkout,

vrh; byl to motiv z desky Today Is a Good Day. Načež on

aby mi to nějakej blbec nevykoupil, než zaplatím. Což se

obratem odpovídá něco jako: „Čau Apačka, toto som te-

dělá přes PayPal – a víte co se stalo? Ti zmrdi chtěli kvů-

toval pred týždňom ARANOVI....“ Ahaha! Ještě to napsal

li překročenejm limitům potvrdit vlastnictví karty, což

těma kapitálkama: ARANOVI. Ne že jsem něco takovýho

se dělá přes bankovní převod, kterej trvá 2–3 dny. PayPal

neměla nebo nemohla tušit.

SUCKS! Tak to jsou ty vinyly všechny v prdeli, to je jasný. Peterovi jsem pak psala – po dohodě s Epochalem –, že Nechala jsem to bejt a za tři dny potvrdila tu svou kartu.

zrovna nám dvěma shodou okolností nevadí, že budeme

Vlezla jsem do on-line shopu do plnýho vozejku a stalo

vypadat jako dementní sourozenci (kakaová skvrna ve-

se to, co jsem čekala: požadované množství zboží není

likosti mexického dolaru), tak jestli on se nebude cejtit

k dispozici. Fucking PayPal sucks!! Cvičně a pro čistý svě-

jako blbec, že kéruje v jednom tejdnu dva skoro stejný

domí jsem zkusila vložit jen jeden vinyl... a voilá! Senza-

obrázky... Navíc kdo viděl můj zadek (a napadá mě spous-

ce. Místo tří desek kupuju jednu a nemám ponětí, jak to

ta vtipnejch komentů na tohle téma), asi ví, že to není po-

asi mezi ty dva rozdělím, načež mě nasírá PayPal, protože

prvý, přičemž strejda Radim a bratr Bonus a bůhví kolik

transakce trvá asi pět vteřin. Zmrdi zasraný, najednou to

ještě lidí by mohlo vyprávět vlastní příběhy. A když jsem

jde. Za pár dní mi přišel do práce balík o velikosti jedno-

nedávno na ÚV kvůli nějaký byrokracii psala, že je to „v

ho double LP. Na to, abych tohle všechno zapřela a desku

pohodě, protože jsem takovej Nenadál v sukních“, Ježek

si nechala, jsem málo svině, takže jsem se s ní pár dní

se tomu smál. Fakt nevím čemu, myslela jsem to vážně.

Peace is only for the dead and the dying new model army, 19. 2. 2010, palác akropolis, praha

Pátek, tyjo, pátek jsem v lásce. A tenhle pátek byl dost

slova: já „kultovka“ (tramvaj devítka) a on „homokláda“.

skvělej den hned na startu. Ráno jsem se probudila vedle

Akorát moje rty od červenýho vína a špína za nehtama

chlápka, kterej je opravdickej gej a opravdickej pravicovej

byly docela divočina. Nějak nebyl čas s tím něco dělat:

intelektuál k tomu. Naprosto epický vítězství po všech

natáhla jsem si tričko SONS AND DAUGHTERS OF

myslitelnejch stránkách a ještě jsme se naučili nový

THUNDER AND CONSOLATION 1989–2009 a vyrazila

na Žižkov, kde jsem měla v deset sraz s Töhötömem. Dě-

udrželi do konce, takže v každý vteřině musí nutně přijít

lali jsme velkej nákup pro kuci z kapely, kteří od brzkýho

nějakej průser. Obvykle mi to trvá tak dvacet minut, než

rána vyspávali ve svým nightlineru, a říkali jsme si, jestli

si zvyknu, že takhle to prostě je, a přizpůsobím dejchání

místo absolut vodek nevzít třeba nějakou pražskou a mís-

zvýšenýmu adrenalinu a horký krvi a teprve pak začnu

to homoušskýho baileys flašku, co se menovala vaječný

normálně vnímat. Celý zbytek States Radio jsem prakticky

sen. Já jsem si koupila kagor, ale zakázala jsem to otví-

pročuměla na kapelu, snažila jsem se setřást to zkurvený

rat dokud definitivně nevystřízlivím. Vysázeli jsme to do

mrazení a z nepochopitelnýho důvodu zadržovala dech,

backstage a za normálního stavu bych řekla, že to vypadá

což mi na fyzický kondici zrovna nepřidávalo. Vypadali

fakt dobře, ale měla jsem chuť akorát na retko a jakouko-

skvěle, muzikanti nad věcí, žádný připitomělý gesta, žádný

liv sladkou žvejkačku. Nicméně vypadalo to fakt dobře.

vytleskávání nebo hecování publika a fantastickej zvuk.

S nákupem pomáhal ještě Epochal a kolem poledne bylo

Jako ten byl! Později jsem říkala Pintovi, že na tom kon-

vymalováno. Tak jestlipak už není čas na sprchu?

certě – technicky vzato – prostě nebyla jediná nota špatně. Nic. Úplná dokonalost. Jasně, mohlo to trvat o pět hodin

Stáli jsme ve foyer Akropole a myslím, že jsme zrovna roz-

dýl a mohli v rámci toho zahrát celou Thunder and Conso-

váděli myšlenku, jestli už těm kucím z Chokebore totálně

lation... ale co si budem povídat, po týhle stránce jsem byla

nešplouchá na maják a Epochal pokynul hlavou ke scho-

nakonec vítěz, takže si výjimečně nestěžuju ani trochu.

dům. Otočila jsem se a stál tam on, Justin Sullivan. Rozespalej a trošku zmatenej vypadal trochu jako punkovej

Taky kurva když hned druhá byla Get Me Out! „GET!

Eddie Vedder, podali jsme si ruce a bylo to milý a já jsem

ME!! OOOOUT!!!“ a ten brutální nástup bicích, nejlep-

si vzpomněla na ten londýnskej koncert a přeběhnul mi

ší! Geniální otvírák a vostrej jako svině, ale naživo je to

neznatelnej, ale ZNATELNEJ mráz po zádech. Uh. Už aby

úplně jinej level. Justinovi to zpívalo jako bohovi, miluju

byl večer. Jenže jsem musela domů a do háku (kde jsem

jeho barvu hlasu. Takovej hrubší a zaprášenej, hlubokej

potkala po asi dvou tejdnech Vojtěcha) a zpátky na Žižkov

a hypnotickej, ale zároveň civilní. Neřekla bych „sexy“, to

jsem se dostala až kolem čtvrtý. New Model Army celý od-

je moc banální, ale rozhodně je v něm něco neobvykle

poledne zvučili a stačilo málo, aby bylo jasný, že tohle bude

přitažlivýho. Ani jsem s ním nahlas nezpívala, nechtěla

velký (taky). Plachta s motivem lebky a military fontem New

jsem to kazit a hlavně jsem se do tý barvy vůbec netre-

Model Army, světla, miliónkrát za sebou jeden tón, dokud

fovala, takže jsem si jenom tak pro sebe obtáhla některý

nebyl úplně vypiplanej do dokonalosti, Justin chodil po sále

pasáže: v hlavě, nebo jen šeptem. Skoro každá písnička

a spokojeně podupával. Na chvíli jsem si dovolila přestat

v setu byla něčím strašně výjimečná a nevím, jestli je to

přemejšlet a jen si užívat toho momentu, kterej už se asi

tím, že jsem tu poslední desku poslouchala v poslední

opakovat nebude. I kdybych je ještě naživo viděla, i kdybych

době hodně, ale je skvělý, jak Mambo Queen of the Sand-

se na tomhle takhle insiderovsky podílela... a nic z toho bych

stone City, Autumn, Today Is a Good Day nebo Peace Is

nerada vyloučila. Jenže jako dycky, time management mi

Only mají náběh na pořádnej kult. Konkrétně mám na

nedovolil úplně se válet, tak jsme ještě probírali nějaký plá-

mysli třeba ten závěr s „peace is only for the dead and the

ny a najednou bylo sedm. Přicmrndávala jsem Töhötömovi

dying...“ nebo poslední sloku v Mambo Queen:

u vstupu, řešili jsme Iggyho Popa, co se různejma způsobama snažil dostat zadara dovnitř (od toho, že byl bedňák, přes

And I have always loved her. I just didn’t realise

pomrkávání na mě až po články v Reflexu o LSD a knížku

it’s a world full of curses, that we carry to the grave.

Bohuslava Reynka), načež přišel Epochal, že viděl playlist.

But she knows all about that.

Uuu, chtěla jsem, ale zároveň jsem nechtěla, jenže nakonec

She takes weight from my shoulders.

se ukázalo, že je stejně úplně mimo a bůhví, co kde viděl.

She breathes fire on the deadwood.

Jasně si pamatuju, že (zklamaně a k mému zklamání) říkal:

She breathes fire in my blood...

„Nic z Impurity...“ Což mi pak v encore způsobilo menší srdeční zástavu. Iggy si ten lístek koupil, hodina se nachýlila

Vím, že jsem to takhle podobně psala i posledně, ale fee-

a Töhötöm vykoupil od vstupu mě a Töhötöma Ježek, takže

ling a dynamika týhle písničky je geniální. Tichý, „vypra-

jsem se už v průběhu vykopáváku vetřela do asi čtvrtý řady.

vovaný“ sloky, střídané strašně jednoduchým, ale šíleně

Žádnej riot se nekonal – to jsem v zásadě věděla a jen jsem

úderným rytmem refrénu, a do toho ještě ty kytarový vy-

se nadechla: začínal náš koncert roku!

hrávky, který jsou originální jako svině, a fantastickej závěr. Se vší úctou ke všem ostatním novejm věcem, tohle prostě

Pravda, trochu se mi klepaly kolena. Jako dycky, když jsem

funguje jako blázen – podle mě nejlepší věc z nový desky.

nervózní z toho, že není možný, aby nastavenou laťku

Naživo.

Jak jsem jednou psala, že by mi asi nevadilo slyšet

i kdyby nezatleskal vůbec nikdo, což se mimochodem

všechno z Thunder and Consolation, tak se to na to-

nestalo. Radši jsem nic moc nečekala (i když se přiznám,

mhle koncertě skoro stalo. Nebo spíš... písniček z týhle

že jsem bojovala s touhou po Stupid Questions), ale

desky tam bylo nadstandardně a s White Coats jsem se

když se New Model Army vrátili, v začátku první písnič-

dostala zpátky do emocionálního tranzu. Je jasný, že na

ky se objevil jemnej, ale důvěrně známej motiv. Nejdřív

tuhle notu je ta kapela šitá, takže Justin zpíval: „Hey,

jsem ho podvědomě odmítala zařadit, protože jsem se

hey! I listen to you pray! As if some help will come... Hey,

bála, že jakmile si to definuju, spletu se, Justin začne

hey! She will dance on our graves when we are dead and

zpívat něco jinýho a budu zklamaná. Jenže se to stalo,

gone...“ s důrazem na první slabiky, britským „a“ v „dan-

krátký kytary a „The rains move in eastwards, in waves of

ce“ a zabijáckým „dead and gone“ závěrem. Vagabonds

succession, drawing lines of grey across the sky...“ Cejtila

začala klasickým delším intrem a myslím, že to každej,

jsem, jak mi tečou slzy už u „in hunger and impatience

úplně každej věděl, ještě než Justin zařval to HEEEY!

we cry“ a „come to purify the future with the arrogance of

Bylo to super. Dohromady jich z Thunder and Conso-

youth“, u celýho refrénu, jak jsem se pousmála u „what

lation bylo... nevím kolik, ale dost. Za 51st State jsem

happened here tonight is nothing at all“, zase brečela u „I

tentokrát byla strašně ráda, protože bylo vidět, že tuh-

will always see Brendan at that broken down piano...“ (a my-

le písničku lidi fakt milujou, znaj a uměj to dát najevo.

slím, že Justin nezpíval „broken down“, ale něco jinýho,

Když jsem tehdy byla v Londýně, bylo to divoký, hustý,

akorát si už nepamatuju, co) a taky u toho, jak nezpíval,

bylo tam tři tisíce lidí a z toho dvě stovky v kotli, byl tam

ale ležérně recitoval „so sit us down! buy us a drink! tell

super zvuk a bylo to boží, ale tohle... tohle bylo jiný, lep-

us a good story!“ a bylo to fakt... fakt fakt úplně v prdeli

ší. Myslím to vážně, bylo to lepší, silnější, i kapela mi

se mnou. Teď bez legrace: asi nejlepší písnička, kterou

přišla, že si to užívá víc (a Justin víc komunikoval), že je

jsem kdy naživo zažila.

to upřímný a osobní. Ani nevím, co bylo potom. Někdo to snad vědět bude. Jedním z úplně nejlepších okamžiků, snad i kvůli vědo-

Bylo to dobrý, určitě muselo bejt. Ne? Probralo mě až

mí blížícího se konce, byla poslední věc hlavního setu,

„the time I think most clearly, the time I drift away...“ v po-

Wonderful Way to Go. Dlouhý intro, nádech výdech,

slední Green and Grey (doufám, že už nic mezitím, pro-

nekompromisní bicí, Justinův jasnej vokál a epochální

tože na těch pět až deset minut mám fakt šílený vokno,

gradace každý jednotlivý sloky a nepatrný zvedání hlasů

Purity byl totální teleport bůhvíkam), no a to byl ten

v každý větě:

finální moment, satori: tuhle kapelu miluju, strašně strašně moc. A nedokážu si představit, že bych něco

Colours brighter than I’ve ever seen,

takovýho ještě zažila. Bude milión jinejch koncertů

more wired than I’ve ever been

a některý z nich budou třeba ještě silnější (Black Heart

and the faces turn to stone.

Procession, be the death of me), ale žádnej už nikdy ne-

On through the gates again!

bude... takovej.

What a wonderful way to go!! What a wonderful way to gooo!!!

And tomorrow brings another train, another young brave steals away.

Jo, bylo to skvělý. Kapela se rozloučila, nevím kolik přes-

But you’re the one I remember

ně bylo hodin, ale bylo jasný, že nějaký encore přijde,

from these valleys of green and the grey.

[ðə blæk hɑːt prəˈseʃən]

God bless anyone’s black heart black heart procession: six (2009)

Já vám řeknu tajemství. Už jsem to určitě někam psala,

sféra sice není špatná, ale taky nic, kvůli čemu byste si

ale možná to vypadalo jako vtip, protože se mnou ni-

řezali žíly.

kdy nevíte, no ne? No jo. Víte, jaká je letos nejlepší deska? Dost dlouhou dobu jsem si myslela, že Someday

Teď je Rats jedna z mejch vůbec nejoblíbenějších na des-

This Could All Be Yours od the pAper chAse, ale ne.

ce. Ne snad proto, že by ostatní písničky byly horší nebo

Je to Streetcleaner od Godflesh! Haha, kdepak, jsou to

„horší“. Většina z nich je lepších. Ale pochopila jsem, jak

poslední Black Heart Procession. Neříkejte to Johnovi

strašně tam Rats patří a proč zní tak, jak zní. A taky, kdyby

ani Justinovi.

všechny songy mrazily jako třeba otvírák, tak to už bych tyhle řádky asi nepsala. To bych už někde visela. Nevise-

Já vám teď vysvětlím, jak se to stalo.

la, no. Obrazně. Takže Rats je v pořádku. A Waiter no.6... well hell, já myslím, že pokračování Waitera je poslední

Na nový Black Hearts se všichni těšili. No ne? Poslední

track Iri Sulu. Má podobnej feeling, aranže jsou jasný,

The Spell byla zvláštní. Byla super, fakt, jedna z nejlep-

samply jsou úplně stejný a text... text je taky přesnej. „Am

ších desek toho roku. Nepsala bych to, kdyby to nebyla

I here or a world away? Am I cold or should I burn in flames?“

pravda. Já tehdy poslouchala ještě spoustu blbostí i ne-

Kdo říká, že život po smrti neexistuje, a zvlášť život po

blbostí a byla jsem schopná to posoudit. Akorátže nej-

smrti ve světě Black Heart Procession?

lepší písničky z ní zněly jako Three Mile Pilot pro holky. Což není úplně to nejhorší, co se vaší kapele může stát.

Měla jsem pre-order z Temporary Residence už od půl-

Třeba Not Just Words nebo GPS miluju, fakt, a trochu

ky léta, dva vinyly, jedno kouzelný USB ve tvaru černýho

mě vyděsilo, že se mi líbily i víc než Letter nebo Waiter

srdce a navrch ještě novej 7“ Three Mile Pilot, který se teď

no.5, což Black Heart Procession jsou. Byla jsem strašně

nějakým zázrakem dali zas dohromady. Byla to limitova-

zvědavá, kam to kluci chtěj ještě dostat. Třeba, tyjo, bych

ná série, a tak jsem to nechtěla prošvihnout. Planets je

se dočkala, že by zněli jako Modest Mouse. Nebo Belle

mimochodem dost super, 3MP budou deskou příštího

and Sebastian! Ovšem pokud bych nad tím bejvala pře-

roku, to vám říkám rovnou. Nicméně posílali to až ko-

mejšlela víc, řekla bych, že to bylo spíš smutný čekání.

lem 20. září a mezitím jsem to ukradla z nějakýho blogu

Jenže je to vaše oblíbená kapela, tak co naděláte. A taky

a měli byste vidět, jak jsem byla nervózní v době mezi

mě zajímalo, jestli ještě bude pokračovat sága Waiter. Já

stažením a chvilkou relativního klidu v práci. Dobře jsem

mu strašně fandila. Jasně že nevím, o co tam šlo, nejsem

udělala, otvírák When You Finish Me mě úplně složil.

Jenkinsovo svědomí, ale celá tahle věc, tenhle příběh.

Myslím, že tak hodinu, možná dýl, jsem pak poslouchala

Strašně hezký.

tuhle jedinou věc pořád dokola, pak jsem to celý vypla a vrátila se k práci a pěknou chvíli nic nevnímala.

I’ll be there, yes I’ll be there someday when the snow thaws

When you’re through with me, when your heart aches

(...)

When your head spins, when you tempt me

I’ve waited for the spring that never came

When you finish me, when you cut me

You want me coming back, this is my home, this is my grave

When you kill me, when you forgive me...

Upřímně, myslela jsem si, že ho na desce Spell pohřbili

Ta deska je celá úplně boží. Jsou tam věci, který doteď

a že je konec. Tak mi to i zapadalo do očekávání a taky

úplně nerozdejchávám. Forget My Heart je jedna z nich,

mi to potvrdili, když zveřejnili tracklist desky a dali ke

All My Steps, Liar’s Ink nebo dokonce Witching Stone. „I

stažení singl Rats. To bylo moc zklamání najednou, za-

can see the colors and explain them all to you.“ Přitom ve sku-

prvý žádnej Waiter no.6 a zadruhý Rats nezní vůbec jako

tečnosti to vysvětlit nedokážu. Možná je to podzimem,

Black Heart Procession, kvůli čemuž Black Heart Proce-

který je pro mě z nějakýho důvodu neobvykle náročnej

ssion miluju. Jako jo, bylo to pěkný, třeba „I take big steps

(kdybyste věděli, jak jsem to měla třeba před rokem a jak

to get nowhere...“ nebo „she said if I leave I won’t come back“

to mám teď, sami byste docela čuměli), možná je to je-

následované „I said if you leave don’t ever come back“. Uh!

nom tou deskou, což by bylo dost výstražný znamení. Že

Tedy chci říct, že když to slyšíte poprvý, je to až moc jed-

to takhle ještě někdo dokáže. V roce 2009. V nic lepšího

noduchý a rovný a vůbec je tam málo tajemství a atmo-

teď dlouho radši ani nedoufám.

Vím, že tohle už jsem jednou psala:

Kdybych už nikdy neměla udělat žádnej jinej koncert,

„Hele, říkal jsem ti někdy, že jsem kdysi dělal koncert Black He-

tak tenhle jo, to vám tady říkám. Dokonce se ozval Al-

art Procession v Chebu v katakombách místního hradu? Abych

mighty Joseph ze záhrobí a řekl, že Pallovi zavolá. Alexis

byl přesnej, bylo to poslední tour 3 Mile Pilot, první turné Black

pro nás s Adamem zalívá kytky. It will happen and eve-

Heart Procession, když tam hrál na bubny Mario Rubalcaba

rything else will be forgotten. No a mezitím, mezitím vám

(všechno, kde hraje, je essential!). Pamatuju, že Pall někde našel

budu vyprávět o tom, jaký to bylo v Amsterdamu, pro-

v nářadí, co tam měli dělňasové, pilu a hrál na ni... sort of magic

tože se nějak stalo, že se tam zrovna potkáme. Dokonce

show. Už si nevzpomínám, kdy to bylo, ale určitě vím, že jsi byla

už mám lístek a jsem takovej kousek. Tři tejdny to go. So

ještě malá.“

glad to be alive!

You’ll see the light and I’ll be away black heart procession, 27. 11. 2009, PARADISO, AMSTERDAm

Vím přesně, jak to začalo. S Novim jsme po koncertě

vadlo vypadalo jako nějaký prasečí koryto (přeháním),

Faith No More domluvili, že přijedu na víkend do Gal-

ježíš, to bylo něco pro mě. Aspoňže Bible byla na svým

way. To je město na západním pobřeží Irska. Nakonec

místě. Můj novej kámoš se jmenoval Max („Like... Mad

se ukázalo, že to bude víkend, kdy tam hraje Joe Lally.

Max?“) a byl z L.A. Ve skutečnosti byl v pohodě, prodává

Takže jsme vyhráli. Z Dublinu do Prahy to lítá o sto šest,

marihuanu na internetu a taky poslouchá metal, třeba...

ale blbě, kvůli departure time bych musela strávit noc na

Sepulturu. Haha. Říkal, že jsem první člověk, jakýho po-

letišti, což se mi zas tolik nechtělo, a tak jsem koukala na

tkal, který si kupuje vinyly, a podle všeho je měl i poprvý

jiný lety jinam v jinej čas. Stockholm, tam jsem nebyla,

v ruce. Taky jsem mu je hned z těch nešikovnejch pazour

tam chci. Letenka stála bratru... asi deset eur i s taxama

brala. Hovado jedno kalifornský neumětelský. Když jsem

(cestuju jenom s příručním zavazadlem a ponožky a vo-

se později v noci znovu vrátila, Max tam nebyl. Asi někde

šklivý barevný trička vyhazuju, abych na zpáteční cestě

nakupoval marihuanu, aby ji mohl prodat na internetu.

nepřekročila kvůli nakoupenejm vinylům váhu) a ještě koukám, že tam v den příletu hraje Astronautalis. Ha,

Druhej den jsem vyrazila nejdřív na, ehm, kérku. Aaa

vyhrála jsem znovu! Letenka ze Stockholmu do Prahy

nákupy. Tetování dělal Hank, legenda. Kdybych neměla

je strašně drahá, co teď? Letenky třeba do Londýna byly

na těle tolik zásadních obrázků, byl by tenhle naprosto

cajk. Miluju Londýn. Bydlí tam Spoonman a hrajou tam

nejzásadnější. (Jéééžiš, naši mě beztak zabijou.) Bylo to

Black Heart Procession, to je dobrá volba. Jenže já mám

rychlý a bolestný. A hráli nám k tomu Sweet Child O’-

na koncerty Black Heart Procession v Londýně smůlu.

Mine. V prvním records krámu, Sugar and Spice, jsem si

Nicméně, v Evropě jsou Black Heart Procession, takže

koupila mj. loňský Brimstone Howl. Dali jsme se s chla-

stačilo zesynchronizovat A a B, kde A = levná letenka

píkem do řeči skrze label a co čert nechtěl, byl to kamarád

a B = koncert Black Heart Procession. V jackpotu sportky

Míry Pátýho z Day Afteru a hned vytáhl jeden časák, kde

je nyní... Amsterdam. A letenka víte co? Letenka stála 100

je vyfocenej M5 za krabicema nějakejch desek a rozhovor

SEK, sto švédskejch korun, což je přesně 250 našich ko-

s Marcelem (to je ten prodavač, jinak člověk od Sonic).

run. A koncert víte co? V nejlepším klubu, totiž v Paradi-

Tak dobře, v Distortion Records to zkusím vytáhnout

su. Vyhrála jsem to všechno všechno všechno! No a bylo

hned. Skončila jsem ve fantastickým krámu, Indepen-

jasný, že v tý době v Amsterdamu už nebudu mít žádný

dent Outlet na Vijzelstraat, kde kromě probratelného

prachy, takže budu muset jet domů. Stejně tak ale bylo

množství parádních desek měli neprobratelný množství

jasný, že už mi bude všechno jedno, takže so be it.

hader a bot typu Vans, včetně tý kouzelný Slayer série, a knížek, tak jsem si ještě musela koupit Hell’s Angels

(...)

Huntera Thompsona. Nejlepší novinář, který kdy žil.

V Amsterdamu jsem nebyla poprvé, tak jsem si odpustila

(Podle mě si všecko do posledního detailu vymyslel. Ale

spoustu začátečnických bot, a protože jsem měla spánko-

dobře si to vymyslel.)

vý deficit tisíc let, jela jsem rovnou na hotel. Hotel Princess, luxus dělnické třídy. Pokoj jsem sharovala s jedním

Co zbývá? Haha. Asi ten koncert! Nevím, jak to celý vy-

člověkem, ale když jsem otevřela dveře, vypadalo to, že

světlím, ať už vám nebo Hankovi. Snad to ňák vyplyne.

nás tam bydlí tak padesát. Šílenej bordel, všude rozežrané

Zastavila jsem se tam i na zvukovku, protože jsem to

jídlo a čokoláda, tabák a papírky, roztahaný hadry, umy-

měla skoro na jedný ulici, a už jenom tohle byl zážitek.

Protože zaprvý, kurva!, uvidím Black Heart Procession!

dohromady nějakej žebříček, protože Godflesh, Fugazi

Jsou tam, Pall i Tobias! Vyhrála jsem!!! Zadruhý, zvučili

nebo mclusky taky natočili nejlepší desky na světě, ale 1

jako bohové. Oni se těch nástrojů vlastně ani nedotýkali,

je fakt zázrak. No a s tímhle vědomím teď ode mě žádný

podle mě to dělali jenom myšlenkama. Zatřetí, zkoušeli

objektivní soudy radši nečekejte.

jenom samý krásný věci. (Překvapení.) Takže vyhlídky na večer byly... dobrý.

Ok, Release My Heart. (Já vám budu každou písničku popisovat do posledního detailu pohybu Tobiasových prstů

Začínalo se už v sedm, skoro na minutu přesně, v malým

po klavíru, chcete?) Pravda je, že jsem se toho koncertu

sále Paradisa. Divnej čas, ale když ono to bylo v rámci

bála. Ne trochu, hodně. Kromě děsně vysokých očekává-

nějakýho klubovýho minifestivalu, a ještě tam hrály dal-

ní jsem nějaký živáky viděla (je to jeden z mnoha důvodů,

ší kapely (v tom druhým sále a pak ještě později v noci

proč nesnáším a nekoukám na youtube, pokud nemu-

v tom samým), a tak to dávalo smysl. Žádná předkape-

sím) a nebylo to ZAS TAK super, a taky jsem posloucha-

la, všechno na svým místě, bicí, piano, varhany, housle,

la rozhovor s Pallem, kde povídal o tom, že je to naživo

a taky hudební nástroje jako pila a polívkový lžíce. Úplný

vždycky jiný a on sám je zvědavý, v čem to bude jiný, pro-

smetiště. A na to smetiště se pak přišourali jeho obyvate-

tože to prostě nejde zahrát tak, jak to mají na desce. Huh.

lé. Huuuuu, jak tahle kapela může chtít milión tisíc eur,

To je strašně dvojsečná zbraň. Může to bejt dobrý a může

když vypadají jako bezďáci (v případě basáka černí otroci

to bejt taky zlý. Jenže. Nebyla to pravda, resp. znělo to úpl-

z dob americké občanské války)?? Nechápu. Pall říkal,

ně jako z desky, hlavně skrze fantastickej zvuk toho klu-

že toho moc nenaspali, protože den předtím hráli na tý

bu. Jako bez legrace, to jsem snad ještě neslyšela takhle

výroční akci Toutpartout v Londýně a vskutku, ani ten

krásný vokály, když ještě ten blbec evidentně mele z po-

den si nikdo nestihl umýt vlasy a převlíct tričko a kalhoty.

sledního a po každý skladbě si musí cvaknout příručního

Haha. Tobias byl do dobrý půlky koncertu v zimní bundě

alkoholu. V Release My Heart to bylo slyšet hodně. Jak se

a srkal Jamesona z láhve, všichni měli kocovinu jak mra-

do toho opírá a jak to funguje. Třeba v refrénech nedával

ky, pročež byli roztomile nemotorní, a zbejvalo, aby si Pall

„before you move away“, jenom na konci, a vždycky jen

sundal klobouk a začal žebrat.

navázal: „Release! Release! Release my heeeaaart... Release! Release...!“ Abych byla upřímná, bylo to ještě lepší než

Místo toho si ale vzal pilu, Tobias si sedl za piano a „od-

z desky, jelikož nemám ani dobrý bedny, ani sluchátka.

pálili“ (jak Pall později řekl, že do toho dávají tolik života, kolik jen Black Heart Procession můžou jako kapela mít)

Rats byla taková... strašidelné rocková. Nevím, jak to děla-

skladbou... ha, teď jsem se dostala. Old Kind of Summer.

jí, ale i z relativně normální písničky dokážou udělat tak

Akorát místo flašinetu tam byly housle. Ale přiznám se,

tajemnou, temnou věc, a strašně umí s atmosférou. Přes-

že je to tak padesát na padesát. S jistotou vím jenom to,

ně to je Rats a úplně přesně to byla i Wasteland. Jestli se

že první písničku miluju, takže to mohla bejt kterákoliv,

vám zdá, že muzika není nic moc, zkuste texty. „This is the

resp. tahle tam byla určitě a mohla tam bejt kdekoliv. (Ve

wasteland of all shattered hearts.“ Smetiště srdcí? WTF. Mi-

zbytku setlistu bůhvíproč až takovej bordel, snad vyjma

mochodem z nový desky tam byly ještě Drugs (na tu Pall

přesnýho pořadí, nemám. Jo, a ontopic, psala jsem, že

odložil kytaru a odezpíval to za minimálního doprovodu

tam bylo lidí na Sedmičku. Tak ne, ve finále tam bylo lidí

kapely), Heaven and Hell, strašně rozmáchlá, ale boží

do Akropole v pohodě.) Pamatuju si, jak Pall zvedal a po-

Suicide později uprostřed přídavků, a parádně vygrado-

kládal ty slabiky. „Every sun–set, and every time it–rains,

vaná All My Steps: „This love so dangerous.“

every walk I–take I’ll count the–steps further–away from– you...“ A úžasnej konec, kdy zpíval dál od mikrofonu:

Trochu statistiky. Nová deska tak způlky, debut, jedna

„You’ll see the light... and I’ll be away...“ No. Rozdejchávala

jediná píseň z Amore del Tropico (áno, Tropics of Love),

jsem to celý těžce.

dvojka hlavně v encore i The Spell, ano, a vůbec nic z třetí desky. To je zajímavý, není to zajímavý? No co si budem

Na podium pak dorazil zbytek muzikantů, tj. basák a bu-

povídat, udělali to dobře.

beník, a Pall jakoby stráááášně rychle vyměnil pilu za kytaru a jakoby stráááášně rychle uklidili židli, aby to

The Spell je moje oblíbená deska (taky) a její písničky

jakoby bylo hróóóózně plynulý, ten přechod mezi první

byly jediný, který jsem zpočátku vůbec nepoznávala. Not

a druhou skladbou. Docela jsem koukala. Ale vím jistě,

Just Words začínala takovým strašidelným šumem (vono

která věc byla druhá. Release My Heart. Jako, uh, já ten

je to přitom taková, bych řekla, relativně pozitivní věc)

jejich debut miluju hrozně moc. Bylo by asi těžký dávat

a mimochodem, jak jsem říkala, že byly super vokály, tak

přesně tady byly fakt epochal, hlavně jak zpíval: „Do you

Hodina a půl, ani ne, včetně encore, bezdomovci si

remember (the things we said...)?“ Bylo to tak čistý a, eh, hlu-

sbalili svoji veteš a cetky a krámy a bordel do krabic

boký, že se mi z toho podlamovaly kolena. I know some

a odtáhli do dodávky. (A mimochodem maj nádhernej

things can’t be explained. Tangled a The Spell podobný. To

merch, krásný trička i plakáty a vinyly a ta USB klíčen-

jsou skvělý věci. Měly by se vystavovat v muzeu rádiových

ka, koupila jsem všechno, co jsem ještě neměla, a klidně

songů, který nikdy na žádným rádiu nehrály.

bych si všechny ty motivy nechala vykérovat. Kdyby na to přišlo. Třeba.)

Blue Tears: mám ráda poetiku skladeb, který jsou jakoby vytržený z jinejch časů, nějakejch třeba 40. let, ale ta-

All in all. Říkám to vlastně docela nerada, kuci holky

kovejch jako... bladerunnerovskejch čtyřicátejch. Víc je

kamarádi lásky, protože to pochopitelně nebude znít

slyšet baskytara, nemůžu se odtrhnout od Tobiasových

pravděpodobně, natož důvěryhodně, ale... jsem zamilo-

prstů na klavíru, skoro nedokážu na nic myslet. Vlastně

vaná do Palla, přísahám! Žertuju, je to ale horší: myslím,

by mě zajímalo, na co jsem doopravdy myslela? Pokud

že tohle byl rozhodně jeden z nejlepších koncertů, jaké

jde o 2, v encore zopakovali v první Outside the Glass

jsem kdy viděla. Jo, já vím, že jsem to říkala nedávno

trik s pilou, a Pall potom strááááášně rychle vyměnil

o Hanku Williamsovi (a ještě mě letos čekají New Model

pilu za kytaru a jako by stráááášně rychle uklidil židli,

Army, aaa!!) a koneckonců to tímhle nepopírám, ale... jak

aby to jako by bylo hróóózně plynulý, ten přechod mezi

si sakra mám asi pomoct? Věřte mi, že to není zrovna leh-

první a druhou skladbou v přídavku. Ježíš, kdybyste vi-

ký. Mám tady za sebou náročnej podzim, faktžejo. A pak

děli, jak se tam mezi tím bordelem motali! Pak Suicide,

najednou bez varování přijde album Six a potom tenhle

hrozně noisy a Tobias měl poprvý kytaru a mlátilo se do

koncert a co? Nenaděláte nic.

všeho vším, a závěr patřil Your Church Is Red. (Teď jsem si vzpomněla, že ještě hráli Square Heart a Blue Water –

When we’d drive through the dark to the night wind song

Black Heart. Achjo.)

When I remember these times I try not to cry...

CRIME AS FORGIVEN BY BLACK HEARTS black heart procession, 13. 5. 2011, Yacht, Brno & 14. 5. 2011, Divadlo Dobeška, Praha

„Pall má rád tučňáka.“ Je čtvrtek brzy odpoledne, naku-

Střih. Sedíme s Křepim a Pallem v horní hospodě Yachtu,

pujeme s Křepim v Tesku občerstvení pro Black Heart

kde se později snažíme chytit wi–fi, a hážeme míček pso-

Procession a já chci vědět, co mají rádi, abychom to mohli

vi, který má snad nejkratší nohy na světě. Ten pes vypadá

koupit. Křepi a.k.a. Almighty Joseph byl řidičem na jejich

jako jitrnice! „Do you still collect pinguins?,“ ptá se Joseph

evropském turné v létě 2006 a oběma českým koncertům

a Pall říká, že jasně. Jó, bude radost! Radost za radost.

dělá supervizora, poradce a morální podporu. A vlastně i řidiče. „Jak jako tučňáka,“ ptám se a doufám, že ve sku-

Black Heart Procession jsou jedna z mých nejvíc nejoblí-

tečnosti říkal „tuňáka“. Představa, že mezi porcovaným

benějších kapel. Jedna z asi pěti. Poznáte to podle toho, že

masem v Tesku můžu koupit tučňáka, mě fakt fakt fakt

je mám někde vytetované. Logo desky Six, které v očích

vyděsila. „No tučňáky. Sbírá tučňáky. Jednou jsem ho

naprosté většiny normálních lidí včetně mých rodičů vy-

viděl i v trenkách s tučňákem.“ Oddechla jsem si. V od-

padá jako kérka z kriminálu, jsem si nechala udělat vloni

dělení plyšových hraček kupujeme tučňáka a pak ještě

v Amsterdamu, když jsem kapelu viděla poprvé naživo.

místo normálního Jamesona toho dvanáctiletého. Jejich

Konečně...! Asi každý je na konci 90. let viděl v Chebu,

rider byl skromný, jasný a nenáročný, ale měli tam jednu

když jeli poslední turné s Three Mile Pilot. Že? Všichni

sympatickou poznámku: a bottle of Jameson MUST be pro-

tam byli. Kromě mě. Bylo mi totiž asi patnáct a o San

vided even if it means amending the split point. To jsou naši

Diegu jsem toho moc nevěděla. Rok před Amsterdamem

kluci!!! „Oni teda spíš hulej,“ odpovídá Joseph na otázku,

mi před nosem zrušili koncert v Londýně, tak jsme teh-

jestli hodně pijou, protože lidi, co dost pijou, jsou větši-

dy museli jen na Isis. A teď tahleta kapela, o které se mi

nou moje krevní skupina, a to i když zrovna nepijem. Pře-

i regulérně zdá, kterou nutím každému na potkání (Já-

mýšlím, kde nakoupím v Brně nějaké hulení, a nadávám

chym Topol z nich je ale na větvi, škoda, že teď byl zrovna

si, že jsem doma nechala ten dýlerák od posledně. Řeším,

v Amsterdamu) a na kterou bych jela na kraj světa, jen

který kamarád mi to teď někde sežene. Něco mi říká, že

kdyby bylo kam, hraje v nejmenším klubu v Evropě pro

„všechno bude“.

pár lidí a já si třesu rukou s Pallem!! A ani nejsem ner-

vózní. Protože já jsem profík, jestli vám to teda něco říká.

nám půjčuje kartu ISIC, takže za každou pizzu nebo jíd-

(Nevěděla jsem, kam to napsat, takže to píšu sem. Pall se

lo platíme tři pětky. Haha! To jsem naposledy zažila jako

ve skutečnosti jmenuje Paul A. Jenkins a Toby zase Toby

student – ale to ještě ta pizzerie v areálu kolejí VUT vypa-

Nathaniel Christensen. Takže to mají na wikipedii, po-

dala jako normální studentský prasečák. Na půl devátou

tažmo ve všech možných textech na webu, blbě.)

musím švihat na vstup.

Přijeli kolem páté, přesně na čas. Z dodávky vyskočila

Dohodli jsme se, že budou začínat po deváté, protože se

čtyřčlenná kapela, zvukař a řidič/merchguy. Nemohla

na Yachtu nemusí končit v deset a lidi se budou trousit

jsem odtrhnout oči z Pallových šedin. Je šedivej jak myš,

ještě půlhodiny po domnělém začátku a i Black Hearts

což pod světlama na podiu nebo v přítmí klubu možná

byli rádi, že si můžou ještě pochlastávat a dávat retka

není tolik vidět, ale jsou tam. Na podzim mu bude tuším

a zevlovat. A já jsem byla taky ráda, protože bylo jasné,

čtyřicet. Šediny jsou obecně strašně hezký; řekla bych

že toho z koncertu moc neprošvihnu, maximálně dvě

sexy, ale pořád jsem ten profík, žejo. Jinak Pall, neskuteč-

skladby na úvod.

ně přátelskej a milej chlapík, v mikině Three Mile Pilot a v dobrá náladě, je suverénně náš člověk. Na baskyta-

Střih. Protože přes nějakého basketbalistu v druhé řadě

ru hraje Robert, velký bodrý černoch, co s Pallem tvoří

nevidím, pouští mě Orel, frontman Plešaté zpěvačky,

ještě Mr. Tube and the Flying Objects = další extrémně

před sebe. Zrovna začínají hrát Release My Heart (před-

milý chlapík. A na bicí Jason. Asi nikoho nepřekvapí, že

tím byla skvělá Rats, A Light So Dim a myslím, že All

je to fakt fakt milá osoba. Jediný, kdo nemá nastálo roh-

My Steps a Wasteland). Že je zvuk nejlepší, jaký jsem na

lík od ucha k uchu, je Toby, co hraje na piano a s Pallem

Yachtu kdy slyšela, už je jasné, že kapela je v dobré formě,

je ústředním muzikantem skupiny. Mluví, jen když musí

jsem tušila správně, a že atmosféra koncertu je nejlepší,

(někdy ani tehdy ne), a Jameson v rideru je jeho záleži-

jakou jsem zažila za poslední možná rok, mě rozechvívá

tost. Ten dvanáctiletý mu udělal ohromnou radost, podě-

blahem. Teda kecám, ještě Astronautalis v Brně byl su-

koval asi desetkrát a mluvil o tom ještě i Pall druhý den

per, i když „jinak“ super. Shodli jsme se na tom s Cvaldou

po koncertě v Praze. Ale jinak Toby moc nadšení nepro-

– to je můj kamarád a kluk, co hraje v kapele Sade a co

jevuje. Prostě sedí a je potichu. Ani se, narozdíl od zbytku

pořádal koncert Master Musicians of Bukkake a co vypa-

kapely (a obecně od většiny kapel, co jsou na turné) neptá

dá trochu jako Devendra Banhart a co je zrovna na turné

po internetech. Šťastná to žena! Zvukař je správnej týpek.

s Dinosaur Jr. – v Praze jsou všechny koncerty víc nebo

To bude ten, co „spíš hulí“, bez jointa jsem ho totiž té-

míň společenskou událostí. Přijít se ukázat a poslechnout

měř nepotkala. A řidič je milej, mladej kluk, kterému už

si tu kapelu, o které někdo, většinou pořadatel nebo Pit-

z toho turné trochu hrabe. Ne moc, tak normálně. Když

chfork, říká, jak je super. Ale na koncert v Brno Aires při-

jsem naznačovala, že před sebou mají ještě dva týdny, dě-

jdou diehards, takže to podle toho vypadá. Není divu, že

lal jenom: „Lalala! Lalala!“

z koncertu Black Heart Procession na Yachtu byl nakonec nejlepší koncert života, žejo. Existuje jedno slovo, které

*Když jsem viděla Black Hearts poprvé, bylo to v klubu Pa-

se nedá (narozdíl od „senzační“, „boží“, „nejlepší“, „vý-

radiso v Amsterdamu. Zvuk byl křišťálově čistý a kapela

Hearts jsou úplná magie.

jimečný“ atd.) použít vždycky: kouzelný. Koncerty Black

ve formě a vůbec to byl koncert roku jak brus. Po všech stránkách, v mojem světě i v tom venkovním. Formu ka-

Poslouchat Palla, jak s přehledem zvládá výšky i spodky,

pely jsem v pátek mohla jen tušit, ale Yacht se s Paradi-

sledovat Tobyho dbalý a soustředěný pohyb prstů po kla-

sem srovnat fakt nedá. Nejnáročnější, co se zvuku týče,

víru a vnímat přesně to kouzlo, které Black Hearts mají

a taky nejvíc nespokojený je Toby a nazvučit piano a dru-

na deskách, jen znásobené blízkostí a jedinečností oka-

hé klávesy trvá skoro dvacet minut. Nezdá se mu zvuk

mžiku, který už se patrně nikdy nezopakuje, mě přivádě-

jedné klávesy, tak všichni běhají a snaží se objevit zádrhel

lo do totální extáze. A nebyla jsem sama. Těsně před kon-

a vyřešit to. Nakonec sukces. Klávesa zní, jak má, a Toby

cem si mikrofon půjčil Robert (který jinak zpíval backing

je spokojený. V prázdném klubu nezní žádný z nástrojů

vokály v třeba Heaven and Hell), aby řekl, že je poprvé

nijak světově, ale uklidňuje mě, že ten rozdíl pak může

v Česku a že všem moc děkuje, což komentoval Pall s tím,

být velký. Slovo „může“ mě ale zároveň znervózňuje. Do-

že Roberta vidí asi podruhé v životě mluvit na lidi. No tak

hromady zvučí, včetně Pallovy pily, asi čtyřicet minut,

neříkám to snad!!?? Těch momentů byla za hodinu a půl

zahrajou Heaven and Hell a jdeme na jídlo do menzy. To

hraní spousta: všechny skladby z geniálního debutu (mi-

jsme vymysleli s Josephem a kapelou a barman z Yachtu

lovaná Old Kind of Summer nebo v úplném závěru ještě

Square Heart), téměř akustická, intimní a tichá Drugs,

vota“ mnohých lidí v publiku). Praha nicméně měla k dobru

zřejmě nejoblíbenější písničky z kytarového alba The

dva momenty, kterých se Brno nedočkalo. První, v Dobešce

Spell (Tangled, Not Just Words s těma geniálníma kyta-

je pod podiem opravdické piano, takže na dvě skladby v pří-

rama v posledním refrénu a pohřební marš The Letter)

davku (překrásná „přirozená“ Outside the Glass a pokud

nebo barová nálada Tropics of Love a částečně Blue Tears

mě paměť neklame, tak Old Kind of Summer) si Toby a Pall

– všechno do sebe zapadalo tak geniálně, že jsem si občas

odskočili z podia a bylo to teda... senzační? Boží? Nejlepší?

připadala jako ve snu. Am I awake? Or in a dream? Když

Výjimečné? Magie prostě. Nepopsatelné. Kombinace pily

teď poslouchám studiové verze, dochází mi, že v těch za-

a klavíru? What the hell yes. A pak, když už to vypadalo, že se,

hraných skladbách dost podstatně figuruje třeba flašinet

opět se Square Heart, věnovanou Křepimu, rozloučí, vrátili

(který na posledním turné suplovaly housle) a mraky

se ještě s druhým přídavkem. It’s a Crime I Never Told You

samplů a zvuků a neidentifikovatelných létajících ob-

About the Diamonds in Your Eyes. Ha! Na tu skladbu – vel-

jektů, což v Brně – ani v Praze ani nikde – pochopitelně

ká srdcovka – jsem myslela celou druhou půlku koncertu

nebylo. Zvláštní, ani jsem si na to nevzpomněla. A to ty

a navymejšlela jsem si strašnejch věcí, který budu muset

desky znám i pozpátku. Znamená to jen to, že obě strany

udělat, když ji opravdu zahrajou. Zašla jsem tak daleko, že

mince Black Heart Procession znamenají výhru. Panna

jsem ve finále ani nechtěla, aby nakonec zazněla. No a teď

nebo orel? Am I cold? Or should I burn in flames?

jsem v pěkný kaši. Jinak jsem pochopitelně byla ráda, že to

Střih. Je pátek večer, skoro nestíhám. Trochu poprchává,

jinak a rychleji a ledabylejc, ale byla to prostě ona. Teoretic-

tak si beru klobouk a koženkovou bundu. Svátečně si oblí-

ky už můžu umřít.

zahráli, i když ta píseň trvala možná minutu a byla trochu

kám tu nejkratší sukni, co mám, podvazky, přičemž jeden nedrží, a jezdecké holiny. A jedu na kole, protože to mám

Střih. S Robertem a Pallem si dáváme Jamesona a brko.

kousek. Jenže Divadlo Dobeška je v půli kopce v Braníku

Sváteční. Vyprávím o tom, jak jsem je viděla v Amsterda-

a já to vzdávám někde v ulici Tonevyšlapuanityvolevomy-

mu a jak jsem je neviděla v Londýně a že musíme udělat

lem a Dalabychsicigaretu. Dvě zastávky jedu pro jistotu

koncert Three Mile Pilot a o tom, že by si do rideru měli

autobusem. To by bylo dost trapné, kdybych to nestihla.

dát červené víno („We should indeed.“), a o tom, že budu

Naštěstí kapela ještě zvučí, takže veškeré publikum, a není

psát tohle repo do nového časopisu o hudbě, co děláme,

nepočetné, postává venku a na baru a tak, což znamená,

a že se jmenuje podobně jako další Robertova kapela Hot

že jsem stihla koncert. Asiže další nejlepší koncert života

Moon, a o tom, že se s Josephem asi zastavíme do Vídně,

a shodou okolností to budou zase Black Heart Procession.

kde hrajou v neděli s Crippled Black Phoenix. Oni jsou překvapení, že přišlo tolik lidí, a vděční, že mohli hrát

Rozdíly mezi Brnem a Prahou (pozor, dvojsmysl) byly ne-

i v Brně, Pall znovu děkuje za toho tučňáka a říká, že z něj

změrné. Na Dobešce bylo ke třem stovkám lidí, což je sice

udělali maskota („Hell, no! It was sort of joke!“) a že jsou

super, ale to, jak se Toby mazlí s klavírem, uvidí jen pár vy-

strašně rádi, že se zase viděli s Josephem („My long lost

volených v první řadě, a to by ještě podium nesmělo být vy-

brother.“), a vůbec že to bylo super a všichni jsme šťastný,

výšené. Ne že by to proboha něčemu vadilo, to, že prd vidíte.

i kdyby to mělo trvat jenom tuhle jednu noc. Teda dvě

Zvuk byl dobrej, takže hlavní je, že slyšíte. Setlist byl téměř

noci, což už je docela dlouhá doba na to, být šťastný z jed-

shodný, a i když to nemělo punc výjimečnosti jako den před-

né jediné věci. Co vám budu povídat. Magie – naprostá

tím, byl to stejně dobrý koncert (a nepochybně „koncert ži-

a dokonalá.

TENTO ZPŮSOB LÉTA zdá se mi poněkud... BLACK HEART PROCESSION, 6. 8. 2010, OFF FESTIVAL, KATOWICE

Chaos, rozmary počasí (zejména ty, při kterých se bro-

poledne nebo ve čtyři ráno). Jezdit na festivaly ve dva-

díte po kotníky v blátě), řev odevšad, kam se vrtnete,

ceti není totéž, jako jezdit na festivaly v sedmadvaceti.

šablonovité hnusné jídlo, špatný/žádný výběr slušné-

Zejména když na ně od těch dvaceti skutečně jezdíte. Je-

ho alkoholu, drahá cola, studené sprchy, toitoiky per

diný konkrétní důvod, proč tohle všechno podstupovat,

se, spaní pod stanem nebo vysoký účet za taxi z centra

se jmenuje pokaždé jinak. Letos Black Heart Procession.

nejbližšího města, otravné, nesoustředěné publikum. Jediné dvě kapely, o které opravdu stojíte, hrajou proti

OFF, ať už se tváří, jak chce, není nic extra. A nedivila

sobě nebo v nějaký neuvěřitelný čas (třeba ve čtyři od-

bych se, kdyby mě za to místňáci chtěli lynčovat, proto-

že tady se všichni můžou hrdostí zbláznit. Což na jednu

srdci, pořád byl. Až do konce. A že už je pozdě. Takže

stranu snadno pochopíte, stačí se podívat na line-up,

všechno špatně, chce se říct. Nemám tušení, o čem je

který není nic menšího než luxusní. Tedy, jedna jeho

to doopravdy, ale i kdyby o tom, co měl Pall k snídani,

část je luxusní, zbytek jsou nanicovaté lokální bandy,

hudebně je to naprostý a dokonalý killer.

o které žádný soudný člověk nemůže ani zavadit, natož aby je vyhledával. Ale tak kvůli nim tu nejste, žejo.

Kvůli/díky nízkému rozpočtu, kterým disponoval festival OFF v nabídce pro Black Heart Procession, přijeli

V pátek na OFFu hráli Black Heart Procession. Nechtěla

pouze Pall a Toby a odehráli celý set jen ve dvou. Toby

jsem to za žádnou cenu prošvihnout, ale co čert nechtěl,

na piáno (které bylo ve skutečnosti digitální) a kytaru,

nejdřív jsem se blbě ubytovala, pak jsem nabourala

Pall na kytaru a pilu nebo jenom s mikrofonem, což si

nějakýho dědka, co zastavil uprostřed křižovatky, pak

taky nepamatuju, že bych někdy viděla. „Když už jsme

jsem se ztratila a nakonec jsem na tom hotelu zaspala,

na to byli jen dva, rozhodli jsme se, že bychom dali do-

takže v 19:50, deset minut po začátku, jsem posloucha-

kupy starý věci, co jsme už roky nehráli. Byl jsem z toho

la zvukovku Horrors na úplně jiné scéně. Zuřila jsem,

k posrání nervózní,“ říkal Toby po koncertě, když dopí-

jakej jsem idiot, ale nakonec mě zachránil nenáviděnej

jel Jamesona.

(zde polskej) diletantismus: Black Hearts začli s nejmíň čtvrthodinovým zpožděním. Vítěz. Možná ne morální,

A koncert? Byl postavenej na skladbách první a druhé

ale momentální určitě.

desky; zazněly jenom dvě novější skladby: monotónní melancholie Drugs z novinky a pohřební Letter z The

Prodrala jsem se do první řady ve chvíli, kdy si Toby, ti-

Spell. Naprosto fantastická – v náladě a zapadnutí do

puju s měsíc nemytejma vlasama, v pravidelných inter-

scény a setlistu – byla dvojice „barových“ Blue Tears

valech srkající Jamesona z lahve, sedal za obrovské kříd-

a It’s a Crime I Never Told You About the Diamonds in

lo a Pall, v tradičních slunečních brýlích (co asi tak v tý

Your Eyes. Člověk by je skoro nazval cajdáky, ale zatím-

tmě může vidět?), k pile na druhé straně podia. Všechno

co pod slovem cajdák si obvykle představíte nerozbit-

vypadalo připraveně. Všechno kromě mě. Začali totiž

nou dřevěnou kostku, „cajdáky“ Black Heart Procesion

s takovým temným zlověstným „hůůůůůůůů...“ a já si

jsou z kouřového křehkého skla. A vešly se ještě tři

říkala, sakra sakra sakra, to není možný, to je přece Stit-

z dvojky: Your Church Is Red, When We Reach the Hill

ched to My Heart! Z debutu! Naprosto neexistuje dělat

a Outside the Glass, závěrečná, brutálně krásná balada,

takovýhle podpásovky, zejména když stačila minuta a já

zase jen s pilou a klavírem.

to nemusela stihnout! (Na takovýhle kraviny jsem myslela, fakt.) Byla jsem tak překvapená, že jsem se nestihla

Pall občas zavtipkoval, jednou dokonce s Tobiasem

ani pořádně rozbrečet, haha. Měla jsem naštěstí spous-

předvedli „scénku“ s ručníkem, kterým byl ve skuteč-

tu příležitostí to dohnat, třeba u následující Old Kind of

nosti nějaký hadr na kytaru, a pak se za celou situaci

Summer. Uch.

pro jistotu omluvil, snad aby nijak neutrpěla image jinak tichého a nemluvného pianisty, který se v „mluvné“

Žertuju. (Trochu.) Hned to vysvětlím. Black Hearts

poloze očividně necítil ve své kůži. Neřekla bych, že to

u nás hráli na jaře, v Praze i v Brně, v rámci turné k po-

byl nejlepší koncert, rozhodně ne po technické stránce;

slední desce Six. Logicky se tak z předchozích pěti de-

o zklamání fanoušků, co je viděli poprvé, nemluvě.

sek objevovaly jen fragmenty. Ono je to asi jedno, ježto všechny jejich písničky jsou nejlepší. Jenže některé jsou

Zvláštní. Na Black Hearts jsem čekala roky a sen se mi

prostě... víc nejlepší. Třeba ty z debutu. Stitched to My

splnil, na jaře hned třikrát. A pak vyrazíte na nějakej

Heart nebo Even Thieves Couldn’t Lie. Nebo Square

bláznivej festival do Polska, kde tyhle kluky jako by

Heart. Nebo Old Kind of Summer. Nebo (série) Waiter.

nic potkáte (do line-upu přibyli až hodně, hodně na

Pall posledně povídal, že je pro ně složité hrát staré věci,

poslední chvíli), oni vám hrajou ve dvou, jako by tu ka-

protože si je zkrátka nepamatujou, takže když potom

pelu založili včera, a navíc písničky, o kterých se vám

doopravdy slyšíte Old Kind of Summer, je to takový

ani nesnilo, že byste je ještě mohli slyšet naživo. Nevím,

malý zázraček. No a když slyšíte Stitched to My Heart, je

kolik lidí v publiku to mohlo ocenit, asi žádnej rekord.

to zázrak jako kráva! A překrásná skladba. Je o tom, teda

Ale taky tam byli takoví jako já, kteří z toho budou dej-

pro mě je o tom, jak se někoho v životě násilím zbavu-

chat nejmíň půl roku. And when I remember these times

jete, ale na konci zjistíte, že ten dotyčný tam, ve vašem

I try not to cry.

NEZASTAVÍŠ DEN, NEZASTAVÍŠ NOC THREE MILE PILOT: THE INEVITABLE PAST IS THE FUTURE FORGOTTEN (2010)

Od společného koncertu na hradě Míry Pátého uplynulo

Is the Future Forgotten, vznikly za podpory newyorského

dvanáct let, Three Mile Pilot se odmlčeli a z jejich prachu

labelu Temporary Residence.

zrození Black Heart Procession vydali do dnešního dne šest řadových desek. Není to zrovna kapela, na kterou

Na slovíčko o Another Desert, Another Sea. Mockrát

narazíte v supermarketu nebo na Evropě 2, moc toho za

jsem přemýšlela o tom, jaká je škoda, že pro tak neobyčej-

dekádu nenakoncertovali, a i kdyby tomu bylo naopak,

nou krásu nebyla vymyšlena žádná příhodná slova, věty

každý jejich melancholické mňaukání na úsečce lás-

nebo básně. Kdyby byl hudební svět spravedlivý, nahráv-

ka – sebevražda (lehce generalizováno) neocení. Jejich

ka bude považována za přelomový, revoluční okamžik

skalní fanoušci si na tuto nespravedlnost můžou jít stě-

v historii toho, co na hudbě milujete nejvíc. Tobiasovi

žovat k samotnému starostovi San Diega, ale nic se tím

bych za to piano nejradši posílala každý pátek do konce

nezmění.

života náruč tulipánů. Z žádné desky jsem necítila tolik pozitivních motivů (přestože je v jistém smyslu před-

Rok 2010 byl v mém světě rokem Black Heart Procession.

obrazem tíživé nálady Black Heart Procession), aniž by

Kromě toho, že loňské album Six nabralo po tematicky

ztrácela na vážnosti. Z žádné desky jsem necítila takovou

příbuzných katastrofách na síle a emocionálním dopadu

vnitřní sílu, vyrovnanost a svobodu, aniž by to souviselo

mimo měřítka, kapela vůbec poprvé hrála v Praze a do-

s texty.

konce v Brně a jako bonus pro otrlé fanoušky vystoupili v létě Pall a Tobias sólo na jednom sotva uvěřitelném fes-

Nové desce Three Mile Pilot předcházelo vydání sedmi-

tivalu v Polsku a odehráli několik skladeb z prvních dvou

palce se skladbami Planets a Grey Clouds s úchvatným

desek, v diskografii Black Hearts zcela zásadních.

mrazivým artworkem, žíhaným vinylem a na malém papírku vepsanými, vloženými texty. Planets je instantní

And in the well they’ll find my heart, that I gave to you.

droga, téměř prototyp jejich zvuku, nadčasová harmonie,

And in the end I’ll find your name, stitched to my heart.

nikdy neodhalený kouzelnický trik. Grey Clouds zvolňuje tempo a balancuje mezi realitou a snem. „No, you can’t

Pokud existuje nějaká kapela, která se dokáže Black He-

stop the day and you can’t stop the night.“ Singl vyšel před

art Procession vyrovnat, a jestli je nějaká deska, která

rokem, zároveň s deskou Six. Byl to nejkrásnější obchod,

trumfne jejich potenciální best of (patrně by šlo o desky

který jsem s Temporary Residence vloni uzavřela.

1, 2 a Six v celé délce), jsou to Three Mile Pilot se svým posledním albem Another Desert, Another Sea z roku

Po dlooooouhé prodlevě, způsobené jednak tím, že Black

1997. Kapela se po dvanácti letech dala znovu dohromady

Hearts potřebovali na turné zpropagovat Six, a druhak

a letos vydali novinku The Inevitable Past Is the Future

problémy s pressem – původní vinyly byly zničené a vý-

Forgotten.

roba, potažmo prodej se opozdil o více než měsíc a půl –, přišla deska domů, takže jsem nemusela na poštu. Takže

*Three Mile Pilot byli kapelou, která to zabalila v roce 1998

přijdete domů a na stole leží zapomenutý dárek... Máte

po turné u příležitosti vydání posledního, tehdy čtvrtého

chu nuda, ale klasika, ne? A The Inevitable Past... je dou-

řadového alba Another Desert, Another Sea. Kytarista

ble vinyl. Jedna placka je napůl černá a napůl sytě rudá

a zpěvák Pall Jenkins a pianista Tobias Christensen (vět-

(přičemž předěl je ostrý a prakticky na polovinu přesný)

šinou kreditován jako Tobias Nathaniel) založili Black

a dvojka (resp. trojka a čtyřka) zase napůl černý a napůl

Heart Procession, basák a zpěvák Zach Smith rozjel Pin-

oranžovo-žluto-broskvově žíhaný. Koukala jsem na to

back a bubeník Tom Zinser si dal pauzu. V souvislosti

a nevěřila jsem, že je možný, aby tohle někdo vymyslel!

s prvními zprávami o chystaném šestém albu Black He-

(A to mi nedávno přišel sněhově bílý double vinyl Jane

arts v roce 2007 se objevil flash o reunionu „jejich“ staré

Doe od Converge, srovnání by tedy bylo.)

podobně jako já slabost pro černé vinyly? Je to možná tro-

formace, ale jelikož to byla záležitost labelu Touch & Go, který zakrátko nato upadl do existenční krize, a jelikož

„I feel some way I knew this all.“ Tu desku bych milovala,

zainteresovaní hudebníci nenosí domů diplomy za inici-

i kdyby byla špatná, což není. Jenom jsem se zachovala

ativu, natož aktivitu, celý proces trval dva, resp. tři roky.

(především sama k sobě) jako idiot, když jsem ji tak dlou-

Obě desky, jak loňská Six, tak letošní The Inevitable Past

ho odkládala, přestože jsem věřila a suverénně prohlašo-

vala, že mi „na podzim zachrání život“. Když jsem psala

noušek Black Hearts, pak The Threshold a The Premoni-

o Another Desert, Another Sea, že je předobrazem Black

tion, What’s in the Air), k jiným vede delší cesta. Všechno

Heart Procession, ti se se svoji pátou, výrazně kytarovou

se snadno zlomí, jakmile Three Mile Pilot přestanete brát

deskou The Spell (2006) vydali zpátky ke svým kořenům

jenom jako obyčejnou hudbu k práci nebo vaření (nebo

90. let a The Inevitable Past... tyto základy i směr přebírá.

k jiným, normálním činnostem, při kterých taky hud-

Je to znát na skladbě The Threshold, ve které jediné hra-

bu běžně posloucháte), a začnete nad těmi písničkami

je na klavír Tobias (jinak kapelu tvoří jenom Pall, Zach

přemýšlet. Nad tím, jak znějí, nad nástroji, zpěvem, nad

a Tom), a nejvíce evokuje právě Black Hearts. Spolu s po-

texty. Nad tím, co slyšíte a co cítíte. Opravdu je to takhle

slední The Premonition jde o reminiscence na možná

jednoduché. Namítnete, že jde o univerzální návod, jak

nejlepší momenty obou kapel. A je nasnadě, že (zejména)

poslouchat hudbu. Je, a není.

tam, kde zpívá Zach Smith, zaslechnete i echa Pinback. There’s so much to the day The Inevitable Past Is the Future Forgotten má opravdu

There’s so much to see at night

silných skladeb dvanáct. Z dvanácti. Není to klasický mo-

There’s so much to give away

del, kdy vás někdo bude nutit poslouchat celek, perfektní

There’s so much to keep inside

smysl budou dávat i jednotlivé tracky. Některé budou jasné hned (úvodní Battle, zmíněná Planets a pokud jste fa-

Takhle jednoduché.

[kənˈvɜːdʒ]

BEZ FANOUŠKŮ NEJSME NIC, ČÁST II converge

Psát o Converge je delikátní záležitost. Můžete být věc-

la svůj denní program posledních pěti let, jen mám tu

ní, ale první větou okamžitě odradíte neznalé, skeptiky

vstupenku před sebou na stole. Converge & Rise and

a hudební konzervativce. Můžete být opatrní tichošláp-

Fall & Animosity, Mosh City, Arena Wien, stehplatz,

ci a fanoušci se vám vysmějou. Hrejte si s patosem a ni-

normalpreis 16.10 EUR, Montag 16. Jul 2007, 18.00 Uhr.

kdy se nedostanete na konec. Converge nejsou zrovna

Vida, rovné tři roky. A tehdy... tehdy jsem se do Con-

snadná kořist – lov trvá dlouho a pekelně to bolí. A když

verge zamilovala. Bouřlivě a ohnivě, úplně bezhlavě,

je dostanete, karta se obrátí a kořistí jste vy. Ovšem

tehdy a tam. Byl to ten druh lásky, kdy si neříkáte: „Jak

vděčnou kořistí. Být fanouškem Converge je totiž čirá

jsem mohla být celou dobu tak slepá?“, protože i když

radost. A prvním krokem je první krok.

je to pravda, vůbec vás to nezajímá. Minulost bez téhle kapely je pryč, teď mě čeká budoucnost s ní. A pak –

I. OPATRNĚ

mnohem hmatatelněji – je tady přítomnost, jediný reál-

Je tomu právě dva roky, co jsem dělala s Jakem Banno-

ný časoprostor. Pamatuju si to jako včera. Temná aréna,

nem, frontmanem Converge, u příležitosti klubového

polovina léta, ještě v osm večer třicet stupňů, uvnitř ší-

koncertu v Praze rozhovor pro Lidové noviny. Pro zasvě-

leně nedýchatelno, ve foyer asi osm set tisíc triček, pro-

cené totální UFO. Taky jsem nepředpokládala, že by si

tože místo tří kapel na lístku jich tam hrálo pět. Jednou

tu kapelu někdo z plezíru vyhledal (pravděpodobnost,

z těch nenapsaných byli Misery Index, kteří to před Rise

že ji zná průměrný čtenář LN, a teď prosím bez urážky

and Fall totálně pohřbili buldozerem (u jiných kapel

a s ohledem na náklad novin, je asi 1 : 763 465 943) a po-

se tomu říká normálně „koncert“). Nekecám slova půl,

slechl (pravděpodobnost, že by se Converge líbili prů-

úplně to tam srovnali se zemí a čí uši byly do jejich setu

měrnému čtenáři Lidových novin, prosím bez urážky, je

ještě v pohodě, ty už pak nebyly. A pak ještě dlouho ne.

přesně 1 : 763 465 944). No ale rozhovor, jmenoval se Bez fanoušků nejsme nic, to byl teda pěknej. Tak pěknej, že

Ale Converge...? Čerstvá deska No Heroes, zabijácké

za mnou chodili lidi a ptali se, jestli bych jim od Con-

nasazení. Kapela předváděla úplně stejné peklo, co na

verge nevypálila nějakou desku. Kolega z byznysu se

deskách, jenom rychleji, hlasitěji a útočněji. Nikdy bych

dokonce ptal po detailech pražského koncertu a já jsem

nevěřila, že je něco takového možné (taky jsem do té

si při každém takovém projevu zájmu říkala a sakra. Vy-

doby viděla možná tak Slayer) a pohled na Bannona mi

pálím jim aktuální No Heroes a už si ode mě nikdy nic

vyrážel dech. Rozzuřený lev v kleci podia, na pokraji fy-

nepřečtou. Vezmu je na ten koncert a oni tam umřou.

zických sil. Kapela: geniální sehranost, lehkost a přitom

Co teď!?

drtivá tvrdost. Bannon: naprostý a dokonalý kult pro lidi v kotli. Taky jsem si to zkusila a už bych nikdy neměni-

Nepamatuju se přesně, kdy jsem Converge slyšela popr-

la. Satori mi umožnilo objevit jejich desky, zažít několik

vé, ale jsem si téměř jistá, že to se mnou nic moc neudě-

dalších – pokaždé o něco lepších – koncertů a vůbec,

lalo, ještě jsem nedorostla. Bylo to album You Fail Me,

pojďme se bavit o Jane Doe.

rok 2004. Slyším řev, kulomet bicích a ze řetězu urvané, vyskřípané kytary. Míra nepochopení a neschopnost se

II. VĚCNĚ

k tomu postavit čelem předčila i jinak obvyklý standard,

Converge jsou pinonýři a po dvaceti letech stále nejdů-

tendenci odsoudit kapelu jako „blbost“. (Hned vedle „co

ležitější kapela amerického metalcore. To je, zjednodu-

neznám, nenávidím“.) Prostě jsem to po pár písničkách

šeně řečeno, mix metalu a hardcore. Taky trochu punk

vypla. Je fakt, že jsem se podivila několika věcem. Jak to,

a stále oblíbenější škatulka mathcore, která má nejspíš

ksakru, může ten skrček celé odeřvat? Kde se to v něm

vypíchnout precizní techniku hraní, jinými slovy ano,

bere!? Jak tohle, proboha, může vypadat naživo? A jak

mají v tom hraní systém a ne, opravdu do toho nemlátí

dlouho můžou na podiu takový masakr udržet?? Jestli-

„jen tak“. Na definice ale Bannon moc nehraje: „Nevím,

pak v tom opravdu mají systém, nebo do toho jen tak

co přesně znamená mathcore. Hrajeme agresivní hudbu

zbůhdarma mlátí. Spousta otázek, žádné odpovědi, ale

a najdete v ní prvky hardcore, punku i metalu. Myslím

ani žádná ochota je někde dostat, natož se sama zeptat.

si, že snaha pojmenovat a zařadit každou kapelu do nějakých podškatulek je zbytečná a spíš kontraproduktiv-

Naprosto přesně si pamatuju den, kdy jsem Converge

ní. Všichni jsme něčím výjimeční a odlišní a to je věc,

viděla poprvé. Ne snad, že bych si na požádání vybavi-

která by se měla vyzdvihnout, ne potlačit. Je hloupé

generalizovat jen kvůli nějaké povrchní, snazší uchopi-

bylo správné. Dnes vidím, že vydavatelství je silnější

telnosti.“ (Zmínila jsem se, že Jake je chytrej a rozumnej

než kdy dřív.“ Nepochybně silnější je i v nepřeneseném

chlap? Proto se na jeho kapelu ptali i lidi z bizu.)

slova smyslu, ježto oficiálně podporuje bojové sporty (přesněji „smíšená bojová umění“, což je fúze thajské-

Converge dali dohromady na začátku devadesátek (ko-

ho boxu, karate, juda, jiu-jitsu a dalších), odvěkou Ba-

lem svých čtrnácti let) Jacob Bannon a kytarista Kurt

nnonovu a McCarthyho lásku. V rosteru jsou tak vedle

Ballou v Salemu, což je TO čarodějnické město ve státě

kapel i borci jako Zodiac, Upgrade nebo J-Lau. „Vidím

Massachusetts. (Hlavním městem je Boston a Boston =

v tom několik paralel s hudbou... Lidé, kteří se jednomu

Celtics a Pixies. – pozn. zeměpisného poradce) Samot-

nebo druhému věnují, vždycky za něco bojují, snaží se

ný stát na severu východního pobřeží je vůbec domo-

najít ve světě a v životě nějaký účel. Něco, co za to bude

vem mnoha metal-hardcore-punkově zacílených kapel.

stát.“ Nasnadě – a bez nutně negativního podtextu – je

Agoraphobic Nosebleed (s nimiž ne náhodou Converge

i implikace, proč Deathwish podporují zrovna plně kon-

vydali split), Have Heart, Bane, Cave In, Hope Conspira-

taktní bojový sport a ne třeba rybaření.

cy, All That Remains a ti Pixies a už nevím, ale na wikipedii to určitě bude. Massachusetts možná není úplně

Loňská Axe to Fall s hostujícími Stevem von Tillem,

nejkrásnější místo k žití, ale muziku tam mají fajnovou.

Des Ark, členy Cave In, Disfear, 108 nebo Genghis Tron a desítkou dalších, na kterou je Bannon výslovně hrdý

Converge dodneška vydali sedmičku řadových desek,

(a pak jsou tady hostující hudebníci, kteří jsou hrdí, že

jejichž údajná undergroundová integrita byla roz-

se na Axe to Fall mohli podílet, a pak jsou tady fanoušci,

metána v roce 2001 albem Jane Doe. Na něm se zvuk

kteří jsou na svou oblíbenou kapelu a jejich hosty hrdí

Converge transformoval ze syrového, thrash hardcore

úplně nejvíc), je srovnávána s přelomovou Jane Doe,

punku k epickému, vášnivému hardcore metalu (Jake

ale taky třeba s My War od Black Flag, potažmo jsou

by mě za tohle asi zabil). Jane Doe způsobila přesun ka-

Converge nazýváni „Black Flag své generace“. Jestli tedy

pely z Equal Vision k většímu labelu Epitaph a přitáhla

potřebujeme napravit loňské hříchy, případně se s touto

tisíce nových fanoušků, kteří pak logicky více lpěli na

kapelou začít blíže seznamovat, je Axe to Fall dobrým

následující You Fail Me, No Heroes a poslední, loňské

prvním krokem. A ta smělost s Black Flag, to byly vidle

Axe to Fall. Krví tady ale podepíšu, že When Forever

pičforku, prosim.

Comes Crashing (1998) a Petitioning the Empty Sky (1996) jsou alba, která za to hledání stojí možná daleko

III. PATOS

víc. Je to slovníková otrava, ale naprosto odmítám ne-

Po milionu tisících znaků se konečně dostávám k tomu,

zmínit kompilaci Unloved and Weeded Out (2003), kde

proč jsou Converge tak zvláštní a výjimeční. Jistěže je-

se mezi nevydanými tracky skví perly jako Jacob’s Lad-

jich hudební/koncertní agresivita překračuje všechny

der, Tremor nebo For You, a sedmipalec Y2K s coverem

meze, ke kterým jiné, žánrově podobné kapely ani ne-

Black Sabbath a především The Cure. Skladba Disinte-

dohlédnou, a nepochybně nepřehlédnete ani výraznou

gration už nikdy nebyla stejná.

vizuální stránku, kterou Jake Bannon – coby respektovaný grafik, designer a také absolvent bostonského Art

Y2K EP vyšlo na labelu Deathwish Inc., což je vydava-

Institute – považuje za minimálně stejně důležitou jako

telství, které založili Jake Bannon a Tre McCarthy v roce

hudbu. Třetí složkou tvorby Converge, byť vás první po-

2001. Dnes se stará o víc než dvě desítky kapel (Doomri-

slech zřejmě znejistí, jsou texty. A texty Converge jsou...

ders, Integrity nebo Starkweather nejsou zrovna slabá

uh.

jména), ale Bannonově domovské partě vydává jen vinyly, speciální edice a splity. Dává to smysl: „S labelem

Death was just a simple glance across a dim lit room

Epitaph máme výborné vztahy. Když došlo [po založení

And those eyes did it

Deathwish Inc.] na to, jestli si desky budeme vydávat

Those three words did it

sami, neudělali jsme to z několika důvodů. Ten nejdů-

Those three words killed him

ležitější byl, že jakožto vydavatelství stojíme za mnoha

And I surrender to it all

skvělými kapelami. Nechci je připravit o čas a energii,

Between you and me, I surrender to you

které bychom museli vynaložit na vydání desky vlastní

Forgive me for the sadness

kapely. Nechci, aby Deathwish byl ‚label pro Converge‘.

And the bringing of you down

Deathwish a Converge tak můžou existovat zcela samo-

I just needed a lover and I needed a friend

statně, i když je nám label domovem. To rozhodnutí

And there you were

Running from forever like all the rest

si jeden krátkej, ale intenzivní okamžik myslela, že tam

Three simple words bled me dry

nechám jeden ze svých životů. Nahromaděný adrenalin

Three simple word bled us dry

pak pomohl rozdýchat poslední, monumentální minuty

I love you

skladby, tříštěné o Jakeovo démonické vřeštění v kulisách zvukové apokalypsy. Silná slova, moc emo? Ale

Nemějte obavy, že byste čemukoliv z textu porozuměli,

kdeže. Tady sedím, poslouchám Jane Doe a cítím to po-

z desky, natož naživo, i když štěstí přeje připraveným

řád stejně, jako by to bylo včera. Resp. dnes ráno; včera

a existují vzácné okamžiky, ve kterých se k Jakeovi při-

byl ten koncert ve Vídni v roce 2007.

dáte v hrdinném, vyčerpávajícím singalongu. Gradované, epické „líbeznosti“ (za tohle mě taky někdo zabije)

IV. APPENDIX

jsou vůbec prchavou doménou a většinou také vrcho-

„Bannon po celou dobu koncertu působil, že by urgent-

lem desek, ať se jedná o stařičké skladby The Saddest

ně potřeboval vymítače, a na konci, když dohráli a on

Day nebo Jane Doe (obzvláště emocionální záležitost)

seděl na okraji podia a s každým, kdo o to měl zájem, si

nebo Grim Heart/Black Rose a Wretched World z po-

podal ruku nebo udělal společnou fotku, zase vypadal,

sledních dvou alb.

že to má za sebou i s lobotomií. Velký respekt kapele, že to peklo, co předvádí na albech, dokáže (byť s vypětím

Kdykoliv jsem viděla Converge znovu naživo, bylo to

všech sil) přenést na podium. A působí to sakra oprav-

ještě mnohem intenzivnější, a tam, kde chyběl moment

dově.“

překvapení, se dostavilo křehké souznění. Když na posledním koncertě hráli jako závěrečnou skladbu zmíně-

Tohle jsem psala v roce 2007 a pak jsem se o rok později

nou Jane Doe, ta se přes vyhrávky přehoupla do druhé,

citovala a teď zas. Mám to do hlavy vryté jako odstavec

baladické půlky a Jake začal zpívat (zpívat!) pasáž „Lost

z Remarqua, co končí „...ich glaube wir sind verloren“.

in you like saturday nights, searching the streets with bedro-

Chraň Bůh, že bych si myslela, že jsem nějakej Erich

om eyes, dying to be saved...“, bušilo mi srdce tak divoce,

Maria, jenom si to prostě takhle pamatuju. A kromě

že plíce se instinktivně natlačily na hrudní koš a já jsem

toho, Remarque je pro děcka. To je dobrý tak na ryby.

KREV A KOSTI converge (evropské turné)

Vždycky jsem záviděla tour manažerům a řidičům

Brutal Assault, jedinou českou zastávku evropského

a prodavačům triček a desek na koncertech, že se svou

turné Converge, jsem v původním plánu zištně vyne-

oblíbenou kapelou můžou odjet měsíční turné a vidět

chala; snad proto, abych se nemusela konfrontovat se

tak pětadvacet jejích koncertů. Stinné stránky pobytu

zklamáním, případně instantní smrtí, jejíž zdání mi

v jedné dodávce nebo busu dvacet čtyři hodin denně

absolvování každého metalového festivalu evokuje.

a sedm dní v týdnu, jakožto i sérii evidentních nevýhod

A taky mě tam kromě Converge nic až tolik netáhlo.

takového výletu jsem programově odmítala; zohledňo-

(Snad Jesu, ale to už je zase součást konfrontace se zkla-

vat fakt, že ne vždycky je ta kapela jejich oblíbená a že

máním a tak dál.) A nakonec, třeba takový Krakov je,

to ve skutečnosti nemusí být stejná parta, jakou si před-

co by kamenem dohodil, zejména když jste stejný den

stavujete, když je slyšíte na deskách, se mi nechtělo. Kdo

v Katovicích. Zastávky Norimberk a Vídeň se nabízely

se moc ptá, moc se dozví.

samy a šťastná náhoda tomu chtěla, abych nakonec stihla i ten Brutal Assault. Na ustálenost svých plánů už od

Někdy se mi ale podaří, v závislosti na tom, kde a s ja-

letoška nevsadím ani pětník.

kým programem se zrovna nacházím, zastihnout stejnou kapelu na několika místech v Evropě v relativně

Na Converge se mi, kromě 653 495 jiných věcí, líbí, že

krátký časový úsek. Jen jako prostý fanoušek. Nemusím

vidím naprosto zřetelnej vývoj. Jednak hudební (po-

ani prodávat trička, ani se starat o to, aby fungovaly mik-

slední deska zní jako nějaký Boston Calling nového

rofony, což je zejména u Converge práce nevděčná. V je-

tisíciletí), i když uznávám, že to nemusí nutně připus-

jich případě jsem navíc zjistila, že čtyři koncerty v řadě

tit/ocenit každý, zejména pak ne fanoušci Radiohead

jsou tak akorát, aby se člověk do konce léta vyhrabal

nebo The Streets, druhak v tom, jak se chovají na

z kómatu a zahojily se mu všechny modřiny.

podiu. Před pár lety se strhl hroznej průšvih okolo

vystoupení na českém Fluff Festu, kde po upozornění

Tuhle větu jsem si za večer řekla třikrát, přitom „po

kapely, že na jejich stage každý leze na vlastní nebez-

všem“ ještě zdaleka nebylo. Nemůžu říct, že by mě

pečí, dostalo pár lidí celkem slušně po držce. Na po-

sledování tří setů kapel, které mě nebaví, nějak zvlášť

sledních koncertech to vypadá tak, že z podia si skočí

nakoplo, a měla jsem obavu, že na to doplatí Converge.

každý, kdo na něj vyleze. Když opruzuje moc dlouho,

Přešlo mě to v první vteřině otvíráku: Concubine z Jane

je skopnut nebo shozen. Jemně, ale důrazně. Fér. Ag-

Doe. Zapomněla jsem na Kvelertak, Gazu, Kylesu, na to,

rese je zdánlivý kolorit, „kontaktní“ nastavení nut-

co je za den, měsíc, rok. Strhnul se klasickej moshpit,

ností a fyzické vyčerpání logickým důsledkem. Čím

ovšem optikou zážitku z Krakova dva týdny nato bych

je divočejší publikum, tím je rozjetější kapela a víc

teď radši napsala, že mateřská školka dostala zelenou

jej hecuje. Nikdo se nenechá prosit dvakrát. Fanoušci

k volné zábavě na prolejzačkách. Děcka z Norimberku

jdou do extrému. Kapela o krok před nima. Funguje

za to rády nebudou, protože jinak to byl slušnej němec-

to bezvadně.

kej standard...

24. 7. 2010, NORIMBERK

Converge už od začátku vybírali „signifikantní“ zále-

Prostředí někdy dělá hodně a Z-Bau je bývalý kulturák;

žitosti: Dark Horse z nové desky nebo Heartache z No

snadno si tam představíte maturitní i myslivecký ples.

Heroes si nespletete, nejen proto, že vás to v minulosti

Navzdory exteriérům, které působí spíš jako středně

coby otvírák alba položilo na lopatky („killer“ se tomu

zdevastovaný squat. Je dost času si všechno prohléd-

někdy říká). Lonewolves. Locust Reign. Axe to Fall.

nout, mimo jiné i proto, že sestava kapel, se kterými

Hanging Moon. Set logicky s převahou novinek – Axe to

Converge jedou evropské turné, není tak silná a lákavá,

Fall, Cutter, Wishing Well, Reap What You Sow. Kdyby

jako tomu bylo v minulosti (s Rise and Fall a Animosity

termín „hity“ nezněl tak nepatřičně, asi bych napsala,

nebo s Coliseum a Integrity posledně).

že hráli „jenom hity“. The Broken Vow, nejlepší sborový řev. Na všech zastávkách, kde jsem Converge později vi-

Kvelertak jsou z Norska, hrajou nenáročný melodický

děla, byl jedním z vrcholů setu zabahněný epos Worms

punkrockový hardcore. Nebo spíš punk rock s prvky

Will Feed/Rats Will Feast, kde refrén „Left your throne in

hardcore? Každopádně to není nejchytřejší muzika, na

foreclosed homes/ claimed that crown of decay/ Built castle

kterou v Norsku narazíte. Eponymní desku jim malo-

walls with blood and bone/ to shield your soul from wither

val John Baizley z Baroness a produkoval Kurt Ballou

and decay...“ zpívá kytarista Kurt Ballou. „This soooooo-

z Converge, proto tohle spojení. Laskavost, chce se říct.

ooooong... is about...,“ uvádí Jake Bannon, který zvláštně

Nehráli špatně (asi jako kdyby Doomriders odtajnili

kombinuje zuřivost a výjimečnou soustředěnost, krátké

svá nejprvnější dema z doby, kdy hráli ještě v obývá-

komentáře k sériím skladeb. Každá jednotlivá si vyslou-

ku), i když ta klackovitost občas bila do očí. Když do-

ží mohutný, postupem času čím dál unavenější aplaus,

hráli, byla jsem ráda, že je po všem. Ale aspoň se ne-

než jej utne Ben Koller bicíma nebo Kurtův riff.

brali moc vážně, narozdíl od dalšího supportu. Gaza, hardcore rovnějšího a syrovějšího střihu. Není divu, že

Koncert v Norimberku nezapomenu zejména díky jed-

mezi fanoušky zanechali lepšího dojmu než Kvelertak,

nomu detailu. Poslední skladbou přídavku byla Last Li-

přímý vliv technické vypiplanosti Converge je u nich

ght, na které jsem toho času dost visela a evidentně jsem

zřetelný. Aniž by měli šanci se tomu jen přiblížit. Když

nebyla jediná. Singalong? (Když už jsem použila „hity“,

dohráli, byla jsem ráda, že je po všem.

tak co...) Last Light byl parádní singalong a závěrečná část s „This – is – for the hearts – still – beating! Beating!

Kylesu znám dlouho, ale největším fanouškem bych

Beating! Beating!“ všechno krásně srovnala se zemí.

se nenazývala, což mi umožňuje snad i důvěryhodně popsat, co vidím. A já vidím VELKOU kapelu, která už

7. 8. 2010, KRAKOV

dávno vyrostla ze zaplivaných klubů a patnácti lidí v pu-

Koncert je přesunutý do většího prostoru Rotundy,

bliku. A až se o nich dozví manažer nějaké stadionové

kde je ve chvíli našeho pozdního příjezdu, těsně po

jedničky (nebo dvojky), možná jeho nabídku, která se

setu Kylesy, vedro k zalknutí. Lidi postávají všude ko-

neodmítá, neodmítnou. Koncert i proto dobrej. Laura

lem, venku, na schodech, ve foyer, v chodbách, sál je

and the Kylesas (ve směru hodinových ručiček od bi-

plný tak z půlky, po podiu se zdánlivě zmateně motá

cích: tenista, lesní muž, bezdomovec, rocková hvězda

kapela a crew, zdá se mi, že vládne mírná technická

a vodník) dobře vědí, čím si svůj status zasloužili. Když

nervozita. Jake se zdraví s fanoušky a „rozcvičuje“ se.

ale dohráli, byla jsem ráda, že je po všem.

Do dokonalého obrázku boxera v ringu chybí jen to,

aby měl obvázané pěsti a zkusil si aspoň jeden levý a jeden pravý hák.

byl jako groteskní masomlejn, kterému někdo pečlivě vystřihával počáteční frejmy, až nohy u stropu a šťastné tělo u země. Převládal údiv a nadšení panice nezadusila kocovina

Stojíme s kolegou horovicem uprostřed sálu, v okru-

protitěla. Nikdy jsem neviděl podobný mix agrese, vzteku bez

hu dvou metrů nikdo, sledujeme stage. Pak se v jedné

přívlastků, nesdělitelné opravdovosti a převládající pocit po-

vteřině stane několik věcí najednou. Z repráku se ozve

divného sdílení. Čisté protínání.

„bzzzzzzzz...“ a já se nakláním k maximovi: „Hele, tady se nezdržím, za pět pikosekund tady někdo dostane

Tohle už nemělo nic společného s koncertem v jeho tradičně

pěkně přes drž–––“ Nestihla jsem to o dvě pikosekundy.

chápaném smyslu slova, dokonce i rituál vedle toho vypadal

„K“ se ztratilo v nárazu někoho do maxima a maxima do

jako vyhaslý oheň. Nechci najít definici, fotka bere duši. Sly-

mě a bolestivé „...uuuuuuuuuuuuuuu“ splynulo s vol-

ším to vevnitř, trvá to. Samota je kurva, ale dá se s ní dobře

ným pádem, který nás dostal tři metry od místa, kde

vyjít, když pozveš i její kámošky a pevně se postavíš.

jsme stáli. Do zadnice se mi obtisknul detailní záhyb každého klíče, jejichž svazek jsem v zadní kapse měla.

12. 8. 2010, VÍDEŇ

Hned nás někdo zvedl a já si jenom řekla: Tyvole. Tohle

Poslední klubový koncert turné. Klub Arena ve Vídni,

bude masakr.

tam, kde to před třemi lety začalo. V mezičase se mi krásně vybarvily modřiny z Krakova, schválně jsem

A maxim nestihl vůbec nic.

si oblíkla bílé šaty, sváteční událost, chápete. Všechny předkapely jsem tentokrát rozumně vynechala, farewell

V tu chvíli jsem zažíval přerod v hudebním povědomí živého

koncert si nebudu kazit – moc silné slovo? – přemýš-

bordelu, a pak už nebylo nic jako předtím. Druhá strana Pol-

lením se založenýma rukama o tom, co všechno dělají

ska, odvrácená tvář všeho. O Converge jsem nestál tak úpor-

kluci blbě. Nakonec jsem se té konfrontaci stejně ne-

ně jako o jiné kapely, nic mě nenutilo zjišťovat, jestli texty

vyhla, anžto při Hellbound v začátku koncertu Con-

jsou fakt tak dobrý, jak se říká, taky proč hledat osobní texty

verge po desáté vyskákali z backstage na podium čtyři

u metalcorové smečky, jenže tady je „angažovanost“, pokud

naháči, identifikovaní jako členové Kvelertak, imitující

se o něčem takovém dá mluvit bez jalových společenských

zběsilou hru na kytaru a divoce pohazující svou výba-

konotací, zcela jiná, ta nejosobnější.

vičkou. Jaj. Asi si dokážete představit ten vizuální zážitek; smál se každý. Kromě Jacoba. Toho to na dobrou

Dá se používat v tomhle ranku slovo existenciální? Je to jako

polovinu koncertu pekelně vytočilo. Ne že byste v jeho

mluvit o vařeném praseti nebo jen kdákat cizím jazykem? Pak

vzteklém projevu poznali rozdíl...

se kouknete na vyšinutý text titulního songu Jane Doe, Bannonův obrazový doprovod k desce, vidíte v té tváři podobný

Standardem koncertů Converge je pár rozbitých mikro-

cejch tragického šílenství a nepředstavitelné víry, jakou jsem

fonů, desítky padajících fanoušků, modřiny a škrában-

viděl jen v představitelce Panny Orleánské v Dreyerově ně-

ce. Ve Vídni všechno bylo, ale jatkám z Polska se nálada

mém majstrštyku a jediný definovatelný pocit je: zneklidnění.

nevyrovnala. Na to je možná v Rakousku málo věřících.

Ale zneklidnění jako dveře, za kterýma toho čeká daleko víc.

V hlavě jsem se srovnala s tím, že teď už zase Converge

Zneklidnění jako předvoj, sebebrána.

dlouho neuvidím, jelikož nové desce může předcházet ještě americké turné, Jakeova připravovaná sólovka

Viděl jsem myslím hodně, hodně koncertů, ale tenhle byl

Wear Your Wounds a vůbec milion vedlejších projek-

PRVNÍ, nebo jsem předtím ještě neměl čím a jak poslouchat.

tů, které kapela má, ale zároveň jsem věděla, že stačilo.

Atmosféra byla přesná. Pobití fanoušci po schodech a chod-

Opravdu bych tohle chtěla zažívat každý den, šest týdnů

bách baráku, skoro prázdný sál, Bannon soustředěný do po-

v kuse? Bez aspoň ročního tréninku v posilovně?

divné šelmy, Karpovovo IQ nakažené vzteklinou, tělo takřka naráží do techniků a tam uvnitř, za zkérovanou srstí, je někdo

13. 8. 2010, BRUTAL ASSAULT

schovaný, nejchytřejší chrt země, mistr světa ve výboji.

Na Brutal Assault do Josefova jsem v pátek nakonec přece jen jela, ovšem ne jenom z plezíru, ale jako messenger.

Náraz z pravoboku mě rozesmál, ale taky zlekl, nečekaná

Laskavost, co se neodmítá. A kdyby se mi mezi kšeftem

variace na obřadní omytí v řece, tady v divokém víru těl.

a začátkem koncertu Converge nepokusili odtáhnout

A pak jsem proplouval tou ohleduplnou masou, která byla

auto, asi bych si celou show kvůli časové smyčce, ve kte-

jako mateřský proud, bolest znamenala spolehlivý úchop,

ré jsem se ocitla, odpustila. Takhle jsem tam stála, auto

rychlost moshpitu zas křeč svalových vláken, stage diving

vtipně přeparkované do jednoho z milionu zákazu stání

v Jaroměři, na vedlejším podiu dohrávali Mnemic, do za-

vala jsem Kurta, jak si může vyřvat plíce v „...built castle

čátku Converge zbývalo pět minut. Ztratit se v davu fes-

waaaaaaaaaaaalls... with blood and bone...“, ale ze zpěvu,

tivalu se mi nechtělo, tak jsem z backstage vlezla na tzv.

natož kytar, jsem neslyšela skoro nic. I přesto jsem tam

„v.i.p. balcony“, prostor umístěný na okraji podia zhruba

zůstala až do konce, s černým svědomím, že mám být

v úrovni bicí soupravy. Bubny byly ostatně to jediné, co

dávno někde jinde. Nešlo se odtrhnout. Nešlo, přísahám.

přihlížející ze setu Converge slyšeli, i když pohled na roz-

Stála jsem tam a nehnula se. Skvělá show, fantastické

lehlé pole publika se taky nenaskytne každý den. Sledo-

nasazení, boží kapela a „jenom hity“. Budou mi chybět.

no heroes Mosh City, 16. 7. 2007, Arena, Vídeň

Přesně si vybavuju okamžik, kdy jsme se rozhodli, že si

Že má večer jasnou vzestupnou tendenci, potvrdili

vyjedeme na Converge: bylo to v autě cestou z koncertu

belgičtí (prý jedna z nejlepších belgických HC kapel

...Trail of Dead. Poslouchali jsme nějakou jejich desku

vůbec) Rise and Fall. Čtyři dřevorubci a „hardcore with

(dodnes nevím, jakou desku Converge poslouchám,

hard core“, kteří to celé pěkně, byť s jednou kytarou,

pakliže tedy nejdu automaticky po té poslední nebo

rozsekali. Rozdílu jste si mohli všimnout i u publika,

Jane Doe) a řešili jsme, jestli tohle dokáže uvřískat tak

které, nalomené Animosity, už tomu nechalo úplně

dobře i naživo. Lístek stál €16 a stálo by to za to, i kdy-

volný průběh a masakrovali jeden druhého v divokém

by hráli klubový sólo koncert; časem se ukázalo, že jde

moshpitu. A možná úplně nejvíc si to užívali muzikanti,

o společné turné s Animosity a Rise and Fall. Konkrétně

a to všichni. Přehráli skoro celou dva roky starou desku

ve Vídni se k nim přidali ještě místní Worlds Between

Into Oblivion (která v Americe vyšla u Deathwish Inc.,

Us, jako special guest Misery Index a najednou se akce

labelu Jacoba Bannona, zpěváka Converge) a v pauzách

jmenovala Mosh City, ani jsem nevěděla jak.

nedávali prostor ani pro nadechnutí. Po jejich slabé hodince odcházely z klubu na vzduch trosky, a to nejhorší

Svoje vlastní „Mosh City“, byť rozlezlé po několika mís-

všechny teprve čekalo. Misery Index to vzali z jiného

tech republiky, mohl mít letos vlastně každý: trojice

konce, poctivě (death) metalového. Ani se není co di-

kapel hrála na letošním Fluff Festu (v neděli), Worlds

vit, když kapela vznikla někdy dávno z ex-členů Dying

Between Us sparingpartnerovali na úterním HC večírku

Fetus. Misery Index nastartovali svůj náklaďák a radlicí

na brněnské Flédě kapelám My Dead Cat a The Lou-

kosili všechno, co jim stálo v cestě, a protože toho bylo

dest Silence Never Heard a není to tak dávno, kdy Mi-

hodně, muselo se na to pořádně šlápnout. Masakr! Jestli

sery Index hráli s Meshuggah v rámci preAssault show

předchozí kapely byly pořádně nahlas, pak nevím, co by

v pražském Rock Café.

se dalo říct o momentální hladině zvuku, a jestli jsem o některém z jarních koncertů psala, že volume bylo

Nicméně, my byli ve Vídni, kde bylo v sedm večer pěta-

moc vpravo, odvolávám to s odkazem na právě tuhle

třicet stupňů ve stínu a před náma pět kapel, které to za-

show. Kdyby Converge nesmrděli na sto honů cejchem

darmo nikomu dát nehodlaly. Večer otvírala lokální HC

kultu, Misery Index by vyhráli na celé čáře. Škoda, že

parta pravděpodobně toho „nejjednoduššího“ ražení,

to nedokázali přenést na svoje desky: jejich poslech po

Worlds Between Us. Že to jsou ještě hodně mladí klu-

koncertě byl pro změnu těžkým zklamáním.

ci a spoustu se toho učí (jmenovitě třeba od Converge), mi mimoděk potvrdili i na tom zmíněném večírku na

V jedenáct hodin se dost podstatně ochladilo: venku

druhý den v Brně (kde jim stísněné prostory malé stage

nebylo víc než pětadvacet. Ksicht koncertu Converge

sedly mnohem lépe). A zejména ve srovnání s dalšími

zajišťoval design nového alba No Heroes, takže velice

účinkujícími Mosh City působili trochu suše. Hned ná-

pěkná orlice v pozadí. Na stage nastoupil do krátkého

sledující Animosity už bylo jiné kafe, ale! Bylo to dáno

intra kytarista Kurt Ballou a vybrnkával na kytaru motiv

jen projevem jejich zpěváka, který byl jak utržený ze

jedné ze skladeb, zpěvák Jacob Bannon nervózně popo-

řetězu. Oblíbený stereotyp Ukrajince (v např. „Pošlu na

cházel okrajem backstage: jako hladový lev v kleci, který

tebe partu Ukrajinců.“) na něj seděl jako ušitý, od tako-

čeká na své vypuštění ke stádu antilop. Kapela přiběhla

vého borce byste nechtěli, aby vám nakvašeně zaklepal

záhy, a to s otvírákem aktuální desky Heartache. Yes! Ba-

na dveře. A i když jeho spoluhráči byli trošku zabrždění,

nnona si na stagi nespletete nejen kvůli jeho výraznému

set Animosity ten od WBU s přehledem převálcoval.

blonďatému přelivu nebo kérkám na krku, ale zejména

díky jeho hlasovým indispozicím, sázející slova formou

Bannon po celou dobu koncertu působil, že by urgentně

krátce-dlouze, krátce-krátce-dlouze, znělo to asi nějak

potřeboval vymítače, a na konci, když dohráli a on seděl

takto: „Fuck! Fuuuuck! Fuck! Fuck! Fuuuuck!“ Marně byste

na okraji podia a s každým, kdo o to měl zájem, si podal

za tím hledali „poetiku“ textů „That’s where the coldest of

ruku nebo udělal společnou fotku, zase vypadal, že to

these days await me and distance lays her heavy head beside

má za sebou i s lobotomií. Velký respekt kapele, že to

me...“, ačkoli zrovna Concubine z desky Jane Doe byla

peklo, co předvádí na albech, dokáže (byť s evidentním

rozpoznatelná snadno mj. i tím, že všichni fanoušci při

vypětím všech sil) přenést na podium. A působí to sakra

prvních tónech šíleli.

opravdově.

Bez fanoušků nejsme nic jake bannon (rozhovor, 2008)

V tvorbě Jacoba Bannona se sbíhají agresivní hudba,

Může to být sice hodně odlišné, ale je to stejně „emo-

křehká poezie i originální grafika. Se svou kapelou

cionálně obnažené“. Letos jsem vydal sedmipalec The

Converge zakončí 4. srpna v pražském klubu Futurum

Blood of Thine Enemies. Moje první sólová deska se

evropské turné s Integrity a Coliseum.

jmenuje Wear Your Wounds, v této chvíli už je natočena a vyjde u Deathwish ještě letos. Nějaká vystoupení roz-

V úterý jste s Converge odehráli skvělý, intenzivní

hodně nemůžu vyloučit. Uvidíme...

koncert v Mnichově. Všichni na konci vypadali tak „zničeně“, ale stejně jste po koncertě zůstal na podiu

Už dříve jste podobně laděné projekty měl, např.

a povídal si s fanoušky. Moc hudebníků to nedělá – vy

Supermachiner. Má nějakou budoucnost? Také jsem

to děláte vždycky. Kde berete sílu zůstat a třást kaž-

četla o projektu Dear Lover a sublabelu Icarus...

dému rukou?

Dear Lover byl pracovní název mého sólo materiálu.

Jsem velmi vděčný lidem, kteří si najdou čas a podpoří

Už ho nepoužívám, protože jsem se tam ocitl prakticky

to, co jako kapela vytváříme. Ano, můžu být po vystou-

úplně sám a nebyl důvod se skrývat za přezdívky. Su-

pení unavený, ale mám dojem, že dlužím naše díky li-

permachiner vydal jen jednu desku, Rise of the Great

dem, kteří s naší tvorbou souvisí. Bez našich fanoušků

Machine, v roce 2000; v současné chvíli se připravuje

neznamenáme ani my, ani naše scéna nic.

vinylová deska na francouzském vydavatelství E-Vinyl a snažím se také „sebrat“ veškeré nahrávky a vydat to

Mám zkušenost, že mnoho členů kapel, jejichž vy-

pod jménem Rust někdy v budoucnu u Deathwish. Ica-

stoupení bývají tak „divoká“ jako jsou vaše, jsou v sou-

rus měla být divize labelu, ale rozhodli jsme se všechny

kromí spíš tišší, introvertní typy. Je to i váš případ?

tituly (od Switchblade a dalších) vydávat souhrnně pod

Kde se všechna ta agrese bere?

Deathwish.

Hrajeme agresivní hudbu – pro nás je to způsob, jak vyjádřit všechno negativní, co se děje v našich životech.

Je tady ještě další projekt, Irons. Chystáte desku?

Cestou, která je pozitivní. Naše koncerty jsou dost in-

V Irons spolupracujeme se Stephenem Kasnerem

tenzivní a jaksi... „fyzické“. Mimo podium jsem, myslím,

a Dwidem Hellionem z Integrity. V mnohém je posta-

ten tichý typ.

ven na vizuální stránce. Dosud jsme natočili asi šest skladeb, ale konkrétní datum pro žádnou nahrávku ne-

Vaše texty jsou, ve srovnání s hudbou, úplně jiné, poe-

máme. Necháváme tomu volný průběh.

tické. Nebojíte se, že to všichni neocení? Toho se nebojím. Jsem přesvědčený, že naši fanouš-

S Trem McCarthym jste v roce 2001 založil vydavatel-

ci vidí kapelu jako celek; takže hudbu, texty i vizuální

ství Deathwish, ale desky vaší kapely vydáváte jinde,

stránku vnímají stejně.

u Epitaph. Proč? S labelem Epitaph máme výborné vztahy. Když došlo na

Kromě kapely máte i sólový projekt, který je hudeb-

to, jestli si desky budeme vydávat sami, neudělali jsme

ně úplně jinde – práce s elektronikou, pomalé rytmy

to z několika důvodů. Ten nejdůležitější byl, že jakožto

a zklidněné ambientní plochy... Kde nacházíte chuť

vydavatelství stojíme za mnoha skvělými skupinami.

dělat tak odlišnou hudbu? Chystáte i sólo koncerty?

Nechci je připravit o čas a energii, které bychom mu-

Píšu a skládám svoji vlastní hudbu už docela dlouho.

seli vynaložit na desky vlastní kapely. Nechci, aby De-

athwish byl „label pro Converge“. To, že jsme se v roce

snaží se najít ve světě a v životě nějaký účel. Něco, co

2004 takhle rozhodli, bylo správné. Deathwish a Con-

za to bude stát.

verge tak můžou existovat zcela samostatně, i když je nám label „domovem“. Dnes, v roce 2008, vidím, že vy-

Vystudoval jste Art Institute of Boston, dlouho se vě-

davatelství je silnější než kdy dřív.

nujete grafice a malování, pro mnoho kapel, včetně své, vytváříte vizuály. Tvrdíte, že „vše vychází ze stej-

Je docela zajímavé, že s Deathwish podporujete také

ného místa“, ale je to vždy tak jednoduché, najít spo-

bojová umění. Je to docela netradiční spojení – jak

lečnou „řeč“ v tak rozdílných typech tvorby?

k němu došlo?

Ano, snaha zkombinovat věci (vizuály, hudbu a texto-

Jsem dlouholetým fanouškem bojových sportů a vidím

vou stránka) v jednu funkční vizi může být někdy složi-

v tom i několik paralel s hudbou... Lidé, kteří se jedno-

tá. Ale pro mě je to výzva, protože jen kompletní „posel-

mu nebo druhému věnují, vždycky za něco „bojují“,

ství“ mají šanci uspět.

[ˈkʌntrɪ ˈmjuːzɪk]

Ain’t nothin’ slowin’ me down hank williams III, 2. 9. 2009, szene, Vídeň

Takže tyvole narovinu. Nejlepší muzika na celým světě je

Ale tyvole, tak komu budete věřit, když na to přijde?? No

kántry. MILUJU KÁNTRY. Víc než metal, (teď bude vtip)

proto. (mírně povytažené obočí)

víc než hiphop, mnohem víc než pAper chAse. Je to stejně dobrý jako dobrej sex a skoro tak dobrý jako dobrej

So I’m here to put the „dick“ in Dixie

chlast. Jiný věci na světě už myslím žádný nejsou. Teď to

and the „cunt“ back in country

řeknu znovu, aby to pochopil i ten nejposlednější Belgi-

Cause the kind of country I hear nowdays

čan. NEJLEPŠÍ MUZIKA JE KÁNTRY. A nejlepší kántry

is a bunch of fuckin’ shit to me

je Hank Williams. Jako správný kántry je taky Haggard

And they say that I’m ill-mannered,

a Jennings a Jones! a Coe a Nelson (ačkoliv je na můj

that I’m gonna self-destruct

vkus dost hipik, ale ideologii na chvíli stranou), a když je

But if you know what I’m thinkin’,

krize, i Kristofferson a jistěže Cash a Hancock a Yoakam

you’ll know that pop country really sucks

a Owens a Hank Snow. A není náhoda, že nejlíp tahle muzika zní na vinylu, a rozhodně není náhoda, že většinu

Technický poznámky nemůžu úplně vypustit, tak je as-

těchhle elpíček mám z eBaye nebo od kamarádů, co sice

poň zkrátím. Klub ((szene)) je hezkej, malej (tak pro pět

kántry moc neposlouchají, ale ví, co poslouchám já, nebo

set) a se zahrádkou, kde se grilovalo. Dobrej zvuk a levnej

od Willa z Wolves in the Throne Room. Ten vám taky po-

chlast, a lístek stál dvacku, což je, jak se zejména později

tvrdí to, co píšu o Williamsovi. A když Hank III hrál ten

ukázalo, fair trade jako svině, předkapela byl Bob Wayne,

večer I’ll Never Get Out of This World Alive a hned po-

což je hellbilly kluk šikovná ušatá (literally). Merch stál za

tom Cocaine Blues, celej úplně fantastickej večer povýšil

hovno, což mi ale nebránilo koupit si košili, tričko i tílko,

na – voilà! – nejlepší koncert mýho života!

desky neměli, což mi nevadilo, páč už všechny mám. Což

Což už jste asi někde slyšeli. Kdysi jsem to říkala o Radio-

ký emajlový repo: „Full house. Pankáči, metalisti, intoši,

head (držte huby), pamatuju si, že jsem to říkala u She-

turbojugend, Michalové Tuční z Rakouska, Willie Nelso-

llac, dost dlouhou dobu jsem si to myslela po Unsane

nové z Uherska, Elvisové, rakouský tribo crew, rakouská

a aktuálním kandidátem byli Saint Vitus. Z legrace jsem

ladronka, rakouští Křepelkové, rakouský mighty sounds,

to říkala o Tool, na jejichž koncertě jsem se ožrala a usnu-

rakouský Flaming Cocks a tak. Plno!“ Třeba v první lajně

la na hajzlech, což je mimochodem moje nejlepší histor-

v první třetině koncertu postávali takoví staří šediví tlustí

ka po té, jak jsem si dala hašiš před koncertem Young

chlapi v lacláčích a okousaných kloboucích a čouhala jim

Gods a jak se mě pak Treichler pokoušel zabít a podařilo

z bot sláma, ale jako doopravdická sláma, fakt nekecám.

se mu to asi třikrát. Furt je to ale dobrý, rozhodně to ne-

Jde vo to, že jsem úplně přesně pochopila, proč takovej

mám s každým městem, co začíná od B.

koncert nemůže bejt v Akráči, protože (by mi to město

což což o to. Zajímaví byli ti lidi tam. Už jsem psala krát-

ani stát nevysponzoroval jako ve Vídni a) takovejch lidí je Přeskočím pasáž o tom, jak souvisí Hank Williams III

u nás o dost míň. Potkala jsem tam ale Přemka (to je vám

s Hankem Williamsem, i tu o koncertě Hanka III v Pra-

zajímavej člověk, celej potetovanej hvězdnejma válkama)

ze za sedm a půl (tisíce eur); to jsou věci, který si může-

a říkala jsem si, že by Hank III mohl headlinovat příští

te dycky dyžtak dohledat na internetu, no ne? Taky vás

Mighty Sounds. Že by jako měli provar ne mega, ale třeba

nebudu zatěžovat vysvětlováním, proč jsme jeli místo do

dvě mega. Hahaha!

Berlína do Vídně. (Protože to bylo vyprodaný! A my jsme co? My jsme měli hovno a ne lístky. Vždycky, když mi ně-

I guess they don’t like the way we like to have our fun

kdo popisuje takovouto situaci – a ještě se mě ptá, jestli

Cause I’m always out there and I’m on the run

NÁHODOU nemůžu nějaký lístky nějak sehnat, jenom

And I’m runnin’ and a gunnin’

pro něj a sto třicet podobně postižených kamarádů –, ve

and a-lookin’ for a damn good time!

svým světě střílím toho člověka do kolena a automaticky ho píšu na blacklist. A teď, co se sebou? Já se sebou

Tak a teď konečně ten koncert, už nás trochu tlačí čas

musím ŽÍT, kamarádi.) Jeli jsme tam, do tý Vídně teda,

a mrkají na mě z produkce. Well, čeho si všimnete hned,

s Honzou a Peklem Peklovým autem, a to jsou kuci, co

jak Hank vleze na scénu? Dvě věci. Zaprvý má, nekecám,

to s kántry nemají úplně jako já, takže u I’ll Never Get

tak čtyřicet kilo i s vysokejma botama, potažmo si mys-

Out of This World Alive asi neměli úplně stejnej pocit.

lím, že fetuje víc než Elvis, Přemek a Doherty dohroma-

dy. Ale to je jako jeho boj, protože, zadruhý, BOŽÍNKU

Nedokážu říct, jakou písničku od starýho Hanka mám

ZLATO TY SEŠ ÚPLNEJ PŘÍZRAK, abych znovu cito-

nejradši, ale I’ll Never Get Out of This World Alive je

vala ňákou couru jeho dědka, co nejmladšího Williamse

rozhodně epochální a nechybí na skoro žádný bestofce

před pár lety někde na veřejnosti potkala. Boha jeho, to

(a je to otvírák desky Three Hanks: Men with Broken He-

JE Hank Williams úplně se vším všudy. Rozhodně víc než

arts, která ale jinak není tak dobrá) a v tom já se vyznám,

Steve Vai, kterej hrál Hanka seniora v životopisném sním-

protože jich mám doma asi třináct. Tyvole, tak tam stál

ku jednoho z jeho kytaristů, který se shodou okolností

tenhleten Hank III, co vypadá jako Hank (říká mu „da-

jmenuje Hank. Ten film teda Crazy. Tady to začíná bejt

ddy’s daddy“), a zpívá jako Hank a on to technický vzato

trochu složitý, takže se vrátíme zpátky na scénu Szene.

JE Hank, a tím pádem já jsem nejvíc lucky kovbojka na světě a nemusím ani zavírat voči, abych si to představila.

Nemůžu nezmínit doprovodný Damn Band, protože

Nejlepší. Jako každá kántry písnička, i tahle trvá tak dvě

to jsou moji kuci, moje scéna. Parta vypitejch vidlá-

minuty, ty dvě minuty, co rozhodně patří do nejlepších

ků v pseudokovbojským, který se u předkapely bavili

čtyřiceti minut mýho života. Nojo. A pak dal ještě Co-

pochlastáváním a brčkama v publiku. Tak nějak si před-

caine Blues, což je... kurva, no. Ani nevím, co říct. Bylo to,

stavuju členy Malignant Tumour, kdyby si nasadili klo-

jako když Converge kdysi nakonec zahráli Jane Doe nebo

bouky, koně a smradlavý vestičky na flanelový světlý ko-

když Motörhead hrajou na konci Ace of Spades a jednou

šile. Nejlepší. Měli housle a steel kytaru a banjo, přičemž

jsem viděla přidávat Young Gods Skinflowers.

ten kluk vypadal tak hloupě jako Billy Corgan v klipu Perfect, a kontrabas, což je nejvíc. Vím, že to má spous-

I can’t forget the day I shot that bad bitch down

ta rockabilly a psychobilly a podobnejch billy kapel, ale

Come on you’ve gotta listen onto me:

kurva jako jo, mohlo by se klidně. A týhle partičce šéfuje

Lay off that whiskey and let that cocaine be

takovej vychrtlej trpajzlík, potetovanej a punkovej as fuck

SUE!

vnuk svýho dědy. Ani nemám kredit na to napsat, že je sexy tyjo. Ale je to můj nejoblíbenější muzikant, tak co

No a vtipný bylo, že tohle ještě nebyl konec. Zdaleka.

nadělám.

Hank si vyměnil španělku za takovýho černýho metalovýho gibsona s nálepkou Misfits a rozmotal vlasy

STRAIGHT TO HELL! První hodina, jenom samý kántry.

a nasadil bejzbolku a Damn Band pokračoval v kántry

Sice má poslední desku Damn Right Rebel Proud (miluju

odrhovačkách v punkovým a metalovým vydání. Znělo

a nejvíc miluju ten název a ještě víc ten vinyl... pick up the

to podobně, ale mělo to říznější zvuk (protože akustická

gun dear and put me asleep), ale zahrál skoro celou Straight

kytara zní prostě jinak, kuci a holky) a to hlavní, přidal

to Hell, a ještě spoustu starejch věcí. Kurvaaaaa!!!! A bylo

se k ním Gary s druhým víc hardcore (resp. metalcore)

to úplně boží. Crazed Country Rebel, Dick in Dixie, Pills

vokálem, co VYPADAL JAKO HERR MLÁDEK z Flowers

I Took, Six Pack of Beer, Long Houls..., Thrown out of the

for Whores (a měl stejný manýry, esli mi rozumíte). Takže

Bar a NEJLEPŠÍ P.F.F. a takový ty jakože kántry balady

si to zrekapitulujeme. Na stejdži byl Hank, Mládek, pár

Me and My Friends, Three Shades of Black, Country

kovbojů a hráli kántry mixlý metalem a na elektrickou

Heroes nebo My Drinkin’ Problem. Měl krásně vytaženej

kytaru. Nejlepší večer mýho života? Kurva že jo, dyť vám

vokál, což znělo úplně skvěle, a když hrály housle, byly

to tady píšu.

slyšet HOUSLE, a když hrála steel kytara, byla slyšet STEEL KYTARA, všechno bylo skvěle zahraný a všechny

A teď! Dvě hodiny za náma a kapela říká, hele my si dáme

sbory jako třeba: „I’m going straight to hell –– HELL!!!“ byly

teďka pauzičku a sme hned u vás. Kontrabasista si vzal do

zařvaný nejlíp, jak mohly bejt, a lidi okolo to všechno

ruky basu, zbavili se banja, steel kytary, houslí, vyměnili

znali a třeba když hráli Dick in Dixie (mám asiže úplně

bubeníka, Hank si popošel na levej resp. pravej kraj podia

nejvícrači), byly parádně vypíchnutý DICK! a CUNT!

a sundal čepici a ZAČAL TOTÁLNÍ MAYHEM a Mládek

a FUCKIN SHIT! a POP! COUN–TRY REEAA–LLYYY SU-

v roztahaném nátělníku Murder Junkies si rozflákal do

UUUUUCKS! Jechechee, nejlepší! Nebo „I’m–drrrrrriin-

krve čelo mikrofonem, takže vypadal jako Banán na

kin looot–of whiskeeeyyyyy, smoking all the tiiime, I’m

Flošně, a byl to HARKOR jako svině a strašně, strašně

getting fucked up every GOD–DAMN NITE!“ nebo „Cause

nahlas a tahle kapela se jmenuje Assjack a je nejlepší

I’m drunk! for 30 days! and I don’t care if I die!“ lalala „My

a já ty kluky divoký miluju. Pod podiem už zůstali jen

oooown hellbilly rrriiiiiigh’!“ Bylo to všechno hrozně rychlý

ty nejožralejší máničky a zbytek kapely a jestli tam bylo

a zahráli toho fakt fůru a tyvole to nejlepší? Jakože KUR-

někomu nad třicet, tak jen proto, že si to nechtěl přiznat.

VA nejlepší...? Jo, nakonec.

Bylo po dvanáctý, když Assjack končili, a Hank pak slezl

dolů a pozdravil se se všema a podal si ruku, taking care of

vé, a cestou do Prahy přes Jihlavu (hajzle...!) kuci už spali

his fans because the fans are taking care of him.

a já jsem pila mr. browna a poslouchala pAper chAse a New Model Army, protože nemám v mp3 žádný kántry

Bylo to... nejlepší. Překopala jsem, letos pošestý, všechny

and because they always play lovesongs when you’re far

svý priority a cejtila, že můj život má smysl jako snad ješ-

away.

tě nikdy, jecheche, jak ironické, jelikož jinak je všechno totálně vzhůru nohama. No a tak jsme sedli do auta a já

And if you know what I’m thinkin’

jsem řídila, a možná proto nás ještě ve Vídni chytli fizlo-

You’ll know that pop country really sucks

TEN TŘETÍ HANK WILLIAMS III: REBEL WITHIN (2010)

na banjo a Hank Williams III je, podle jeho vlastních slov,

Stála jsem v krámě HMV na Oxford Street v koutku

„další z mnoha favoritů“. Nevěřím vlastním uším. Poslední

s vinylama. Vlastně to není žádný „koutek“, desku na vi-

dva roky totiž bojuju s tím, že každému na potkání mar-

nylu dneska vydává každý jouda z MTV a tahle sekce se

ně vysvětluju, jak je Hank Williams strašně důležitej. Ne

v patrně nejkomerčnějším obchodě s muzikou v Anglii

(jen) pro žánr jako takový, ale pro celou hudební historii

rozšířila na celý regál, čítající na dva tisíce titulů. Což se

in general. Píšu „in general“, protože to možná platí jen

sice nedá srovnat s cédéčkama, DVD nebo hrnkama, ale

pro Spojené státy, nevím. V Evropě byl vždycky slavnější

i tak je to velký pokrok od doby před dvěma lety, kdy na

Johnny Cash, který navíc chytnul druhý komerční dech až

vás prodavači, když jste se poptávali po elpíčkách, čuměli

v polovině 90. let se sérií Ricka Rubina American Recor-

jak na exota. Držím v ruce nejslavnější desku Hanka Willi-

dings. Naprosto v pořádku! Ale proti Williamsovi je Cash,

amse III, Straight to Hell. Je to double vinyl, těžší gramáž,

co do „důležitosti“ a velikosti, chudý venkovský příbuzný

krásný obal, parádní muzika (protože country). Otáčím

a je zarážející, jak málo Středoevropanů je ochotných to

to v rukách tam zpátky a těším se, co na to řekne soused.

uznat. Hank Williams byl první rebel bez příčiny, kmotr

A až po chvíli si konečně všimnu cenovky: 47 liber. No ty

moderního country a táta všech Willie Nelsonů, Merle

krávo! Vedle byl poslední živák Toma Waitse za 27, Gáni za

Haggardů a GG Allinů a celé smečky, která si později za-

15, nehorázně napálená Nevermind za 35, podobně drazí

čala říkat „outlaw country“, a druhé, ještě drzejší „hillbilly

Godspeed You! Black Emperor (v polici s výhružným ná-

country“ scény. Ano, Williams sice dobře pasoval do staré

pisem „post–rock“ a ilustračním obrázkem druhé desky

školy, ale rozhodně nezněl jako nudný utahaný kraviny,

Slint), poslední Eighties Matchbox B–Line Disaster nebo

co většinou vyhrávaly v Grand Ole Opry na přelomu 40.

Holy Fuck! a většina standardního, středně úspěšného in-

a 50. let. Jeho hudba hlásala tzv. volnost, rovnost a bratr-

die braku s cenou kolem 16 šterlinků. Fér. Ale dát za vinyl

ství a texty místo Boha opěvovaly děvky, chlast a chlebíčky.

pade, i když je to Hank Williams, je napřesdržku. Hrozně

Věřící většina z „bible belt“ na jihu Spojených států (což je

jsem to chtěla, jenže den předtím jsem koupila v bazaru

shodou okolností i místo, kde se country vždycky dobře

v Camden Town originál Waitsových Mule Variations za

dařilo) se z toho může zbláznit, ale Hank Williams je jed-

33 (nešlo to nekoupit, byl to originál a bez jediného škrá-

nou z nejdůležitějších postav hudební historie, ať už to

bance) a tolik peněz zkrátka nemá nikdo. Možná Waits,

vypovídá o čemkoliv.

možná Williams, ale já určitě ne. Poraženě jsem ke kase odnesla Siamese Dream od Smashing Pumpkins za 10

III.

a modlila se, aby brzo zavřeli a já už se nestihla vrátit.

Když jsem poprvé viděla koncert Wolves in the Throne Room, brutálního black core metalu made in Southern

II.

Lord, kytarista Will nosil tričko Hanka Williamse. Pozdě-

Seděla jsem na baru Žluté pumpy, pila Jamesona a pro-

ji se ukázalo, že je – jako ostatně každý muzikant z USA –

hrávala přestřelku s Y. Brynnerem, což je můj bývalý ně-

jeho obrovský fanoušek, a to včetně kérky: na paži vyteto-

co-jako-kolega z Lidových novin. Vykání dává našemu

vané Williamsovy podobizny. Není to klasický zpěvákův

dialogu punc profesionálního odstupu, jakkoliv se to, co za

plachý usměvavý promo obličej; je to troska chlap pár

ten večer stihnem říct, do příručky „Dobré vztahy uvnitř

dní před svou smrtí na Nový rok 1953. Kérky obličejů jsou

společnosti“ nehodí. Nicméně nacházíme, po dvanácti

obvykle strašnej průšvih, ale u obrázků smrtek a zombies

stech letech, první společné téma: country. Totiž Yul hraje

to tolik nevadí. A Williams před svou smrtí nevypadal už

moc jako člověk. Zemřel na zadní sedačce svého cadilla-

V. (ANNONCE)

cu cestou na koncert, měl v sobě kromě alkoholu ještě

Nevím, jestli víte, ale sbírám desky Hanka Williamse na

pestrobarevnou směs různých zpomalovačů, oblíbených

vinylu. Vždycky, když navštívím nějaké evropské město (v

zrychlovačů i méně tradičních drog, takže historka o tom,

Praze pořídíte většinou jenom Cashe, Williamse juniora

že do auta vlekli mrtvolu, není vůbec neuvěřitelná. Elvis

a Kristoffersona), první cesta vede do bazaru, kde si as-

se může jít ve Vegas zfleku vycpat. Williamsův syn, Hank

poň jednu, většinou ale spíš víc nahrávek koupím. Spous-

Williams Jr., se vydal cestou tradičního, konzervativní-

tu desek mi vždycky doveze Will z Wolves z Chicaga, ob-

ho a nekonfliktního, pročež nevýrazného nashvillského

čas se objeví výhodný kšeft na eBayi a první českej press

country, ztloustnul a ani moc nezešedivěl. To jeho kluk,

jsem dostala jako dárek od kamaráda asi před dvěma lety.

seniorův vnuk Hank Williams III, se dědova odkazu ujal

A ta deska má parádní obal, na kterém je do nádherné,

s větší grácií. Včetně alkoholu, drog a ženskejch. Na prv-

košaté češtiny přeložený Hankův příběh. Slzy mi u toho

ním místě ale naštěstí zůstala hudba. A přísahám, že ne-

tekly! Pokud byste měli doma vinyl Hanka Williamse se-

znám nikoho, kdo by hrál na španělku s takovou fenome-

niora, koupím za jakoukoliv cenu nebo vyměním za des-

nální virtuozitou a zároveň odzbrojující samozřejmostí,

ky Willieho Nelsona (kromě Stardust, tu jsem sehnala ve

jako to umí Hank 3. Snad jenom ten originál v roce 1951.

Stockholmu za 40 švédských, takže něco málo přes 100 českých korun, bez škrábance a byl to asi nejlepší kauf

IV.

celý historie), Merle Haggarda a Waylona Jenningse.

Postáváme u baru v sále klubu Szene ve Vídni, je konec

Normálně mi napište na apacka@kyeo.net, fakt.

indiánského léta. Snažili jsme se uspořádat koncert Hanka Williamse III i u nás, ale rebelský management si řekl

VI.

o honorář sedmi tisíc eur. Tohle risknout je skoro tak

Hank Williams III zrovna vydal novou desku Rebel Wi-

blbý, jako koupit vinyl za padesát liber. Takže jsme mu-

thin. První poslech byl trochu zklamáním, protože po

seli vyrazit do Rakouska, anžto v Berlíně bylo vyprodáno.

Damn Right Rebel Proud by člověk čekal neurvalé, ještě

A ne že by to za ten bláznivej vejlet nestálo; možná, že

ožralejší a rychlejší kántry, ale Hank zvolnil tempo a při-

když budeme hodně pracovat, nejíst a nekupovat žádný

blížil se spíš svým staromilským „začátkům“ alba Lovesick,

desky, zadaří se příště přivézt kovboje i do Prahy. Koncert

Broke and Driftin’ (2002), což je poslední deska předtím,

to byl totiž epochální. Trval bezmála tři hodiny. Nejdřív

než začal tolik fetovat. V nových textech si sice pořád mele

odehráli country část, postavenou na tehdy aktuální des-

to samé, co na tripu (kamarádi, alkohol, rvačky, country

ce Damn Right Rebel Proud a hitovkách přelomového

hrdinové, rodinné hodnoty), ale muzika hraje tentokrát

hellbilly majstrštyku Straight to Hell, pak Hank 3 vy-

konzervativní noty. Hank navíc nezapře hlas svého dědy,

měnil španělku se samačkou FUCK za černou elektriku

takže reminiscence na padesátá léta je nasnadě a ve finále

s logem Misfits a se stejnou, jenom trochu odvázanější,

příjemná, jelikož najednou posloucháte Williamse – vnu-

opilejší a zlobivější sestavou dali punkovější, leč pořád

ka Hanka Williamse, který, doufejme, nezaklepe svejma

dostatečně country set, na jehož konci začali z prvních

kovbojskejma bačkorama na zadní sedačce tak brzo jako

řad mizet všichni sedláci v lacláčích (nedělám si legra-

jeho děda. Rebel Within není na první poslech (narozdíl

ci!), a na konci se do toho opřel v čistém hardcore metalu

od předchozích dvou nářezů, díky kterým musela konver-

a kolem dvanácté už divočině přihlíželo jen pár desítek

tovat ke kántry nejmíň půlka metalové a hardcore scény)

výpitků a posledních skautů, co ještě nekrváceli z uší. Na

a říct, že „rebel se ukrývá uvnitř“, je vzhledem k názvu až

konci zahrál cover svého dědy I’ll Never Get Out of This

příliš laciné, ale není to vůbec špatná volba. Zvláště v oka-

World Alive a když to teď píšu, chtěla bych, aby bylo září

mžiku, kdy víte, kolik si Williams účtuje za vinyl a za kon-

minulého roku, protože žádný takhle dobrý kántry jsem

cert: normálně to stáhněte zadara z netu. A když se vám

od tý, ale ani do tý doby nezažila.

to nebude líbit, smažte to. Ale to bych se teda sakra divila.

WILLIE, WAYLON A JÁ WILLIE NELSON: COUNTRY MUSIC (2010)

Pro ty, kdo ještě věří v hitparádové žebříčky, mám dvě dob-

ku Billboard 200 dokonce dvacátá. (Ubezpečuju vás, že na

ré zprávy a jednu sympatickou náhodu. Poslední deska

potetovaného blázna na drogách a předáka smečky jmé-

Hanka Williamse III Rebel Within debutovala v oficiální

nem Assjack, ať už nosí jaké chce příjmení, jsou oba vý-

americké country hitparádě jako prestižní čtvrtá a v ran-

sledky hodně slušná bilance.) Tam, kde zpráva není nijak

překvapivá, je alespoň příkladně osudová. Poslední deska

Mine se snadno dostává i před legendární předělávku od

Willieho Nelsona, pojmenovaná poeticky Country Music,

Grateful Dead. Výhoda všech desek Willieho Nelsona je,

dosáhla úplně stejných výsledků. Čtvrtá v country, dvacátá

že – pokud máte rádi country a bluegrass – tenhle chlap

celkem. Blahopřejeme, kluci.

nestřílí nikdy vedle. Můžete ho poslouchat od rána do večera, vinyl donekonečna otáčet a v přehrávači přeskakovat,

U Willieho, čerstvě bez svých signifikantních copů, je tako-

opakovat nebo náhodně vybírat... Pořád to bude Nelsonův

vý (relativně nečekaný, poměrně velký komerční) úspěch

standard, v americkém country z nejvyšších.

zejména zasloužený, neb mu táhne na osmý křížek, ročně odehraje na dvě stovky koncertů a od 60. let chrlí od jedné

Hey! My name is David Allen Coe

do tří nahrávek ročně. Což o to, alespoň je z čeho vybírat.

and I’m from Dallas, Texas!

Po loňském esu American Classic, pokračovateli legendár-

They say Texas music is in the make

ního alba Stardust, je i čerstvá Country Music „výběrem“,

And we’ve been making music that is free

ovšem, jak už to u Nelsona bývá, výběrem dosti svérázným

Doing one night stands

a originálně zpracovaným. Country Music je údajně prv-

And playing with our bands

ním bluegrassovým albem, navíc pod dohledem respek-

Willie, Waylon and me

tovaného T-Bone Burnetta – takže z toho zřejmě kouká i nějaká ta Grammy. Nebo nominace.

Nejsnazší cesta k té nejlepší hudbě (zde: country) vede zase a jedině přes hudbu. Dá se začít třeba zmíněným

If you need some advice in being lonely

Hankem Williamsem III a jeho baladou Country Hero-

If you need a little help in feelin’ blue

es, kde bez patosu opěvuje svého dědu a další hrdiny:

If you need some advice on how to cry all night

George Jonese, Davida Allena Coea, Merlea Haggarda,

Come to me I’m the man with the blues

Waylona Jenningse a samozřejmě i Cashe. Pokud si vyberete Coea, pak vás nejpozději u prvního setkání čeká hit

Ačkoliv je většina skladeb převzatá a provařená (nejedná se

Willie, Waylon and Me, který pro změnu opěvuje Coeovy

o nějaká zapomenutá béčka), je Nelsonův autorský otvírák

hrdiny. A to už jsou dvě zmínky o Waylonovi, takže ni-

Man with the Blues skladbou, kvůli které si necháte vrtat

koho nepřekvapí, že s Williem Nelsonem natočili něko-

koleno. Máte tam všechno: housle, mandolínu, harmoniku,

lik společných desek a za jeden duet obdrželi Grammy.

zdvojené vokály, pedal steel, banjo... Banjo! Nejlepší banjo

A country Grammy se v Americe nedávají ze sympatií.

čeká hned v třetí Dark as a Dungeon (od Merlea Travise, byť si ji na jedno vězeňské vystoupení vypůjčil Johnny Cash a už

Tahle sebranka, kolem které se to celé točí a které Willie

mu zůstala) a to si hned rozmyslíte, na jaký hudební nástroj

Nelson dělá dealera trávy, si hrdě říká outlaw country. Od

byste nejradši hráli, kdybyste to bývali uměli.

konce šedesátek, kdy se tohle hnutí začalo etablovat, si

Vybírat, to Williemu Nelsonovi jde moc dobře. Nechybí

zůstal neúnavným spíkrem, jenž pro spáchání žádného

George Jones, jehož vokálních kvalit sice Nelson nedosa-

skutku nejde daleko, a zároveň významnou personou i na

huje, přesto je You Done Me Wrong hitem, jak jej znáte.

poli seriózního country music. (O čemž z poslední doby

Al Dexter se za jeho „one and only“ Pistol Packin’ Mama

svědčí namátkou společná nahrávka s Wyntonem Mar-

určitě v hrobě neobrací a nechybí pochopitelně aspoň

salisem, reggae album Countryman nebo duety s Kidem

jeden Hank Williams (House of Gold a zase parádní ba-

Rockem či Bonnie Raitt na desce The Great Divide.) Na

k tomu každý řekl své a po svém, ale byl to Nelson, kdo

njo). K dalším výpůjčkám přidává Nelson ještě lidovky

jeho výstřelky – kterých nebylo za těch takřka šedesát ak-

(Satan Your Kingdom Must Come Down, I Am a Pilgrim),

tivních hudebních let zrovna málo – nemůže nikdo říct

byť jsou tradiční hlavně v Americe, a s Nobody’s Fault but

ani popel. A po albu Country Music teprve ne.

BOOTLEG VOL. 4 JOHNNY CASH: FROM MEMPHIS TO HOLLYWOOD (2011)

Je po uzávěrkách jedenáctky, sedím s grafikem v Carton

a Martu Kubišovou v řadě za sebou. Jednou za hodinu mě

Clanu a iDJ iTunes hraje náhodný výběr z několika roz-

vytrhne písnička Johnnyho Cashe. Myslím si, že ji znám,

sáhlých složek společného disku. Klan je jediné místo,

ale neznám. Určitě není z American Recordings a docela

kde vedle sebe můžete slyšet Luzera, Blur, Iron Maiden

určitě není z klasických kompilací největších hitů. Cash

zní mlaďounce, produkce má na zvuku skladby minimál-

Zcela upřímně: žádnou takto označenou nahrávku Cashe

ní podíl. Všechny písničky, které se za tři hodiny vystří-

bych si nikdy nekoupila a možná ani nestáhla. Nejsem

dají, jsou skvělé, ale nikdy netrvají déle než dvě minuty.

tak bohatá, abych mohla podporovat úplně všechna od-

Nakonec mi to nedá a ptám se, co že to teda je? Je to nový

větví umírajícího hudebního průmyslu, přičemž to, které

Cashův bootleg, From Memphis to Hollywood.

označuju za „snahu majorů nahrabat si prachy na mrtvých ikonách 20. století“, považuju za obzvlášť nesym-

Zase. S kolekcemi Johnnyho Cashe se od jisté (ehm)

patické. Jenže jenže. Když pomineme axiom, že všechny

doby roztrhl pytel, takže když potřetí narazíte na výběr

desky Johnnyho Cashe jsou skvělé, protože jsou od John-

šestnácti největších hitů, vzdáte to. Jako fanoušek potře-

nyho Cashe, album jsem si zamilovala asi po čtyřech pí-

bujete pár elpíček ze 60. a 70. let, živáky At Folsom Prison

sničkách, aniž bych věděla, o co jde. To se nestává. This

a At San Quentin, kompletní sérii American Recordings

ain’t how we do things in the country.

a jednu, minimálně čtyřdiskovou, legendary greatest hits collection. Od okamžiku, kdy máte pocit, že potřebujete

Jestli jste podobný skeptik jako já, když jde o kombinaci

víc, to začíná být složitější.

major-mrtvola-kompilace, patrně budete chtít důkazy. Mám. Bohužel se k nim dostanu až přes řadu méně pří-

Před pěti lety vyšla dvoudisková nahrávka Personal File.

jemných faktů. První část disku zabírá záznam koncertu

Jsou na ní písničky ze 70. let, které si Cash, sám s kytarou,

pro rádio KWEM v Memphisu v létě 1955. Ne že byste si

nahrával na kazety ve svém studiu a které nezamýšlel vydat.

nemohli poslechnout desítky jiných show z té doby (ra-

Dokonce ani když přišel Rick Rubin s nabídkou na Ameri-

dio sessions Hanka Williamse jsou dostupné všude a jsou

can Recordings, ačkoliv právě ty svou intimitou a syrovostí

skvělé) a ne že by se shodou okolností stejná stanice zrov-

připomínají nejvíc. Některé skladby jsou povědomé; kromě

na nevracela do éteru, ale pravda je, a klobouk dolů na

toho, že se jedná většinou o covery (byť nemálo ze sezna-

to, že máloco dokáže navodit kouzelnou, nepoznanou

mu jsou původní písně), pár z nich už Cash hrál, ale pouze

atmosféru 50. let líp. Napadají mě akorát filmy z 50. let.

s kapelou v zádech. Komorní prostředí opuštěného studia

Nebo reklamy z 50. let. Nebo filmy, které se odehrávají

a skutečnost, že písničky kombinoval s malými příběhy

v 50. letech.

a jednou básní (The Cremation of Sam McGee anglického básníka Roberta Williama Service), dělá ze sbírky něco víc,

Now, commercial break. „You know, folks, even without air

než jen „další kompilaci písniček Johnnyho Cashe“. Některé

conditioning, you can make your home several degrees cooler

vzpomínky, provázející vybrané skladby, jsou tak osobní, až

this summer – and for the summers to come – with Home

ve vás vyvolají pocit, že posloucháte něco tajného, zakáza-

Equipment Company’s Cool Glow Awnings.“

ného. Možná, že Cash věděl, proč nahrávky nikdy oficiálně nevydal. A možná na ně jenom zapomněl.

Druhá část (nikoliv disk) jsou raná Johnnyho dema z doby, kdy mu bylo kolem dvaceti, opět z Memphisu.

Deska Personal File byla úspěšná, mnohem úspěšnější

Nenechte se ohromit indexem „previously unreleased“,

než jakákoliv jiná kompilace po Cashově smrti v roce

zaprvé ano, demosnímky ze zřejmých důvodů vydává jen

2003. Netrvalo proto dlouho a je tady pokračování, Bo-

málokdo, zadruhé ať zvedne ruku, kdo ještě neslyšel as-

otleg vol. 2: From Memphis to Hollywood. Skoro se mi

poň jedno demo I Walk the Line. Nikdo? Myslela jsem si

chce přeskočit deskriptivní část, jelikož je nevyhnutelné,

to. Konkrétně I Walk the Line (a mnohé jiné) mají tolik

aby si většina z vás řekla, nojo, další kompilace písniček

verzí, že rozpoznat, která z nich je demáč, by nezvládl ani

Johnnyho Cashe. Ale zkusme to. „Dříve nevydaná dema

sám Cash. Kdyby teda někde netrajdal s Elvisem.

později slavných skladeb z let 1955 – 1957, 32 původních nahrávek z počátků Cashovy kariéry, 25 dalších skladeb,

Takže proč je to tak super? Zase ty padesátky. Je znát, jak

b-stran a demosnímků a další rarity.“ Cashova tajná slož-

byl Cash mladý, opatrný a pečlivý, kteréžto vlastnosti se

ka je vybílená, takže firma přispěchala s alternativou. Pro

časem vytrácely. Ne nutně na škodu, ale v téhle poloze

jistotu z ní udělala pokračování předchozího kasovního

je zpěvák raritou sám o sobě. Většina demosnímků plyne

trháku, tedy ponechala značku „bootleg“ a přidala „vol.

v pomalejším tempu, než byla později oficiálně nahrána,

2“, navzdory tomu, že dramaturgicky mají desky společ-

a kupodivu nikomu se nepodařilo desku přeprodukovat,

ného pramálo. A když se dáte do podrobného zkoumá-

takže skladby mají původní, lehce zastřený zvuk. Vokály

ní, zjistíte, že nemají společného vůbec nic. Tedy kromě

jsou sice oproti kytaře vytažené, ale zrovna v tomto pří-

Cashe, ale tenhle článek taky není pojmenovaný Bootleg

padě to nedělá tradiční paseku. Když mluvím o pečlivosti

vol. 3 a neprodávám ho za dvacet eur na Amazonu.

a důkladnosti, myslím třeba píseň Country Boy, která je

i přes relativní rychlost a složitost slok odzpívaná zřetel-

riových čísel. „Mám doma sbírku padesáti tisíc stejných

ně, přesně a čistě. Netřeba iluzí o životním stylu čerstvě

desek největších hitů Hanka Williamse. Mám je seřazené

dospělého Cashe, ale všechny legrace si svůj dluh vybra-

podle výrobních čísel. Fantastickej pocit.“ Poté, co Cash

ly až o něco později.

podepsal smlouvu s Columbia Records (konec 50. let), se jeho produkci dostalo zacházení v rukavičkách, takže

Když došla dema, na pomoc přispěchalo vydavatelství

i vykopávky z pozdější doby, podpořené full bandem, už

Sun s několika raritami ze stejné doby a místa. Ty stojí za

neznějí tak výjimečně. Ale celá deska se jmenuje From

řeč jen díky skvělé Leave That Junk Alone a předělávce

Memphis to Hollywood. „From Memphis“ by se nerýmo-

Brakeman’s Blues Jimmieho Rodgerse, „otce country mu-

valo tak dobře.

sic“. Dál už to není o nic lepší. Druhé cédéčko, nahrávky z let šedesátých (často opatřeny známkou „previously

Moc často ve Full Moonu neděláme resumé, ale tentokrát

unreleased in the U.S.“, což v době internetu asi nikoho ne-

musím, ježto je to celé zmatené. Nejdřív říkám, že super,

trápí), jsou už výběrem v klasickém slova smyslu a nebýt

pak zas ne, pak zas jo, a nakonec z toho nic dobrého ne-

Dylanovy One Too Many Mornings a několika hitovek,

kouká. Sice víte, že si tu desku nemáte kupovat, ale nikde

které je vždycky hezké slyšet (Girl in Saskatoon nebo I’ll

nebylo jasně řečeno, jaká – bez ohledu na důvody vydání

Remember You), je to jako kompletovat desky podle sé-

– je. Je dobrá. Je to Johnny Cash.

TOHLE NENÍ COUNTRY HANK WILLIAMS III: This Ain’t Country

„Nekupujte to, ale sežeňte si to jakoukoliv jinou cestou. Vypa-

myslu občas stává. This Ain’t Country není oproti oče-

lujte ve velkém a dávejte to každému.“ -- Hank 3

kávání tak docela, ehm, country (tento set hrává Shelton se svojí kapelou vždycky mezi country částí a koncertem

Ale to se podívejme. Nashvillský label Curb Records vy-

punk-metalových Assjack), čili načasování releasu může

dává novou desku Hanka Williamse III. Stejnou, kterou

mít souvislost s tím, že poslední řadová nahrávka Rebel

odmítl vydat před sedmi lety a která od té doby koluje

Within vyšla vloni a nese se na vlně tradiční, konzerva-

internetem jako bootleg. Curb si celou dobu držel vlast-

tivní country music. Připravit alternativu, aby veřejnost

nická práva a nedovolil vydání na jiném labelu, což tehdy

nezapomněla, co je Hank 3 zač, se nabízí. Pravda je ale

vzájemnou spolupráci nejvýznamnějšího amerického

taková, že Curb začenichal úspěch (deska Damn Right,

country vydavatelství a potomka ikony country music

Rebel Proud z roku 2008 se vydrápala na druhou příčku

definitivně zařízlo. Tedy ne že by se Mike Curb a Shel-

velmi prestižní americké oficiální country hitparády, Re-

ton Hank Williams snášeli nějak dobře už předtím. Třeba

bel Within byla čtvrtá a prodeje moc pěkné). Jestlipak on

v době, kdy bylo největším trhákem Williamsova krámku

si hudební průmysl to smetiště, na kterém teď paběrkuje,

triko FUCK CURB. Ani bych se nedivila, kdyby zvažoval

nezasloužil?

dotisk. Album se tehdy jmenovalo This Ain’t Country, teď se jmenuje Hillbilly Joker, podle úvodní skladby

Obhajovat Sheltona není nijak chytré, nepochybuju, že

Hellbilly Joker (v originále Go Fuck You, což stejně jako

s ďáblem je jednodušší domluva, a kdoví, co se mezi ním

„hell“ americká konzervativní oficiální distribuce na oba-

a Curb Records za těch čtrnáct let spolupráce dělo. A ne-

lu nerada vidí). „Novinka“ je o dvě skladby kratší, takže

lze popřít, že vydat album This Ain’t Country na vlivném

se vejde na populární vinyl, přičemž produkce se nijak

labelu se silnou distribuční sítí a dostat jej tak do každé

nezměnila. Artwork k albu je kradený fanart, který byl

druhé spořádané (pobožné a country milující) americké

původně vytvořen jako artwork pro tričko. Na Amazonu

rodiny přímo k nedělnímu obědu, chce odvahu.

stojí pre-order cédéčka a vinylu jedenáct, resp. osmnáct dolarů. Není třeba zdůrazňovat, co na to Shelton. A už

And if you don’t like our hellbilly sound

jen Bůh ví, co by o všech svých „kompilacích nikdy ne-

Then hey man, go fuck you!

vydaných tracků, rarit a demosnímků“ řekl Johnny Cash, který pro lecjaké fuck taky nechodil daleko.

Bez ohledu na všechny skutečnosti a Sheltonovy rady ohledně nákupu desky je třeba říct, že Hillbilly Joker

Zpočátku se všechno jeví normální. Jednoduše vyšla

je stejně skvělá, jako byl původní bootleg. Doporučila

deska, která měl vyjít už dávno, to se nahrávacímu prů-

bych, abyste sáhli spíše po původním „vydání“ This Ain’t

Country, jelikož tak nepřijdete o tracky Hang On a Gotta

A hlavně, je to celý vtipný, i když jinak než třeba

Buy Paw a Truck, klasiku soundu Hanka 3. Jak bylo řeče-

Abba nebo Kid Rock. Texty, nálada skladeb, fuck off

no, není to country. Všechno, co není country, je na pře-

póza. Gary Lindsey (taky člen Assjack), zodpovědný

skáčku metal, punk nebo hardcore, což sice neocení fa-

za všechny ty hororové zvuky (mám dojem, že to, co

noušci jazzu, ale pro zbytek to může znamenat zcela jiný

zní jako prvotřídní chrochtání, nejsou žádné samply)

náhled na žánr country music, ze kterého Hank Williams

a šílený druhý vokál, dává většině skladeb pěkné kap-

III vychází a o jehož kořeny se opírá. Ano, i tady. Hank

ky a je znát, že celá půlhodina je především hromada

Williams, ten hezkej usměvavej pán v klobouku, co umí

srandy, stejně jako na koncertě. Spíš než steel kytaru

tak parádně jódlovat? To je on. Hodí se připomenout, že

uslyšíte přebuzený kontrabas, Sheltonův hlas je pro-

senior umřel na začátku roku 1953, dávno před punkem,

hnaný efektem, country trylky zazdily riffy, rytmus vý-

dávno před plošným tetováním, dávno před samolepka-

razně zrychlil. Z každé noty vyčnívá vidlákov jak noha,

ma FUCK, dávno před levnýma letenkama do Evropy,

ale nemálo skladeb (Mary Fuckin Jane nebo Now He’s

což jsou některé z věcí, které od sebe tři generace Willi-

Dead) hranici hillbilly, cowpunku nebo psychobilly

amsů dělí. Ostatní je na svém místě.

překračuje. Žádný honky tyvole tonky se nekoná, jak říká Shelton.

Když se dopustím hodně pitomé analogie, dělá Shelton svému dědovi stejnou službu (především v Evropě),

Well I’m runnin down the road about a 105

jako udělal Rick Rubin Johnnymu Cashovi, když spustil

Don’t care if I live, I just wanna die

American Recordings. Country už najednou není sprosté

Searching for a gal who wants to keep me alive

slovo a nikdo se za jeho poslech nestydí, jako kdysi Jo-

Satan’s in the backseat givin’ me advice again...

sef Rauvolf. Netvrdím, že si každý z banja a steel kytary sedne na zadek, a právě těm se bude Hillbilly Joker líbit

Pokud se rozhodnete dát country šanci a Shelton se vám

nejvíc. Výrazně pomůže, pokud netrpíte odporem k Mis-

bude zdát jako dobrý nápad, pak nejlepším odrazovým

fits nebo sebrance kolem chlápka jménem Phil Anselmo

můstkem je deska Straight to Hell (2006). Ne že by Hill-

(Pantera, Down nebo s Hankem 3 společné party Arson

billy Joker byla pro fajnšmekry, ale vůbec bych se nedi-

Anthem nebo Superjoint Ritual) a podobným, ze řetě-

vila, kdybyste s ní místo country omylem konvertovali

zu utrženým dekadentům. Právě tak Hank na půli cesty

k metalcore. Což, když se to vezme kolem a kolem, taky

k Assjack zní.

není špatná cesta.

CESTY ZA PRAVDOU unholy 3

Když řeknete country, většině lidí se vybaví trampské pís-

se na této stabilní vlně snaží – ne nutně zištně – svézt

ně, Michal Tučný a další výtečníci tzv. pokladnice české

a firmy jim ze stejného důvodu vycházejí ochotně vstříc.

country a ani zevrubné povědomí o původu (americký

„Well, we’re losing all the outlaws/ that had to stand their

jižanský vidlákov) nešťastnému obrázku moc nepomů-

ground/ and they’re being replaced by these kids from a ma-

že. Country music se v Evropě nemá o co opřít (britský

nufactured town/ And they don’t have no idea about sorrow

oficiální country žebříček proto okupují třeba Drive-by

and woe/ Cause they’re all just too damn busy kissin’ ass on

Truckers, Taylor Swift nebo Josh T. Pearson, kompilacím

Music Row...“

dlouhodobě vládnou Johnny Cash, Emmylou Harris nebo Garth Brooks) a je de facto odkázaná na export ze Spoje-

V country music se víc než na originalitu hledí na „řeme-

ných států, přičemž ani tam nevládne žádný konsenzus a v

slné provedení“, proto existují hity, které i když zpívalo ně-

oficiálních (billboard) country hitparádách abyste známé

kolik generací, nikdy nezevšedněly, a výpůjčky od kolegů

jméno pohledali. Což neznamená, že se nemůžete inspi-

jsou téměř otázkou cti. Většina nové krve (třeba dvojice

rovat a interpreta si v době internetu obratem nedohledat

Big and Rich, Tim McGraw, Kenny Chesney nebo aktuál-

a neposlechnout. Jen to zkuste. „And if you know what I’m

ní velký objev Lady Antebellum) odkazuje ke tradičnímu,

thinkin’/ you’ll know that pop country really sucks.“

slušnému a konzervativnímu country soundu přelomu 60. a 70. let, dnes plošnému mainstreamu. Ovšem existuje

Country zůstává v USA jedním z nejoblíbenějších žánrů

i jiná linie, která se vrací ještě dál, daleko do 50. let, k za-

vůbec, a tak není divu, že nové a nové zástupy umělců

pomenutým kořenům country: rockabilly, hillbilly boogie

a honky tonk, Roy Rogers, Gene Autry, Hank Williams,

sdělována. Williamsovy písničky pokrývají i řadu tradič-

Sons of the Pioneers, Johnny Barfield, Al Dexter... Na ně

ních témat, ale právě jeho boj za kořeny znovu a znovu

a mnohé jiné pak navázaly desítky podžánrů (neocountry,

připomíná, že country music není jenom žánr a maska,

outlaw country, truck driving country, alt-country), které

kterou si obléknete na vystoupení, ale životní styl, a není

se ale produkci Grand Ole Opry nikdy nemohly rovnat

podstatné (a v minulosti ani ovlivnitelné), kam interpreta

a jako takové si užívaly jen okrajové a „undergroundové“

vede. Ani Snídaně s Novou nezačne hrát skladby z doby

obliby. Podobně jako když označíte hipsterskou nezávislou

alba Bleach, i když se dnes většina médií včetně veřejno-

kapelu za „pop“: podivné pachuti něčeho nesympatického

právní televize shodne na tom, že Cobain byl oběť a hr-

a nepatřičného se nezbavíte. „Well, some say I’m not country/

dina a génius.

and that’s just fine with me/ ’Cause I don’t wanna be country with some faggot lookin’ over at me!“

Podobně palčivá, ale ještě osobnější je kauza Reinstate Hank, která bojuje za to, aby byl Hank Williams, těsně

Hank Williams III, přímý potomek legend Hanka a Han-

před svou smrtí vyhozený z legendární Grand Ole Opry

ka Williamse Juniora, se systematicky a ostře staví do

kvůli alkoholu, přijat posmrtně zpátky. „Hank Williams

opozice vůči mainstreamu a připomíná skutečné kořeny

still ain’t reinstated and I’ll tell ya that’s fuckin’ bullshit,“ zpí-

žánru tak, jako to dělala celá vlna outlaw country v čele

vá vnuk ve skladbě The Grand Ole Opry (Ain’t So Grand)

s Williem Nelsonem, Waylonem Jenningsem nebo John-

a stěžuje si, že v sedmdesátém čtvrtém nechtěli Cashe,

nym Cashem. Hank 3 jde bez servítek rovnou k věci.

Johnnyho Paychecka ani Waylona Jenningse, protože se báli, že jim to tam rozmasakrují. Oficiální petici dnes po-

So I’m here to put the „dick“ in Dixie

depsalo na padesát tisíc jmen.

and the „cunt“ back in country Cause the kind of country I hear now days

Pohled na Hanka Williamse III nebo na některé jeho

is a bunch of fuckin’ shit to me

písničky může vyvolat různé pochyby a teprve čas ukáže, jaký dopad jeho – zatím relativně krátká – kampaň měla,

Ocitá se tak v paradoxní situaci: kdo není zadobře s coun-

ale nikdo už mu nevezme několik tref do černého.

try, ignoruje jeho tvorbu a priori, a kdo vyrostl u Grand Ole Opry (a nebude takových rodin v Americe málo),

You know it makes me wonder folks:

bude mít problém s neurvalostí, jakou je jeho pravda

Has the opry sinned?

„Remember us.“ REINHARD KLEIST: JOHNNY CASH – I SEE A DARKNESS

Na jaře 2007 se v kinech objevil snímek Zacka Snyde-

rasismu, homofobii a fašismu, násilí a politickým para-

ra 300, popisující předvečer a průběh starověké bitvy

lelám se současností. Zack Snyder? Člověk, který do té

u Thermopyl v srpnu 480 před Kristem. Střetl se v ní

doby natočil Úsvit mrtvých, pár klipů a reklamy? Kucky

fragment armád řeckých městských států a vojska per-

kucky.

ského krále Xerxa I. V historické zkratce Snyder portrétuje spartského macho krále Leonida a jeho tři sta vo-

Zajímavé je, že když se v roce 1998 objevila předloha,

jáků, kterak (skoro) pokosí milionovou armádu barbarů

komiks 300 Franka Millera, jediný, kdo si stěžoval, byl

z Persie, vedenou ohromným transsexuálem s efektním

jiný komiksový tvůrce, Alan Moore. Pokud Millera znáte

hlasem, jemuž k vítězství dopomůže mrzák, zhrzený od-

(vytvořil mj. ještě mnohem úspěšnější Sin City), víte, co

mítnutým angažmá v armádě naolejovaných playboyů.

je 300 zač: vizuálně přitažlivé historické fantasy, velmi

Nevím, z jakých historických pramenů se dneska obvykle

volně inspirované filmem The 300 Spartans (1962), ov-

čerpají vědomosti, ale nepředpokládám, že by se Snyde-

šem postavené především na rozmáchlých originálních

rův snímek promítal v hodinách dějepisu pro základní

vizuálech (exmanželky) Lynn Varley a několika vděčných

školy. Stejně tak se asi nečte Hérodotos v originále, ne-

kulisách. Pokud jde o historickou přesnost, je dobré si

hledě na to, že sám otec historie se domnívá, že perská

uvědomit, že většina příběhu, hlavní dialogy a průběh

armáda měla pětkrát víc mužů. Ohlasy na 300 znamena-

bitvy je vložen do úst pamětníkovi (Dilios), který ničemu

ly tsunami nevole právě kvůli historickým nepřesnostem,

zásadnímu ve skutečnosti přítomen nebyl. Jinými slovy,

ale taky nelichotivému zobrazování Peršanů, údajnému

celé si to, nabriefován králem, vymyslel. To pochopitel-

ně nijak neomlouvá ani nevysvětluje označení Athéňanů

Že je celá knížka postavena na vizuálech (přesná, ale záro-

jako „boy-lovers“, ale pokud jde o dějovou linku, je Miller

veň „umělecká“ inkoustová linka s občasným šedým poza-

čistý. Zkuste vyčítat tvůrcům Matrixu, že žádné pilulky,

dím jinak tradičních a konzervativních komiksových pane-

které vás zavedou do „reality“, neexistují.

lů) je jasné nejen z toho, jak málo narativních prostředků využívá, ale třeba taky z několikastránkové galerie v zadní

Jak je čistý Miller, tak je čistý i Snyder, který komiks do

části knihy, která už nesouvisí s konkrétním příběhem, ale

posledního rámečku a bubliny okopíroval. Šel tak dale-

odráží geniálně přesnou studii zpěváka a jeho pohybů (sic!),

ko, že snímek koloroval, aby na plátně nezůstala žádná

výrazu a – Kleist by měl radost – téměř barvu jeho hlasu.

barva, která se zároveň nevyskytuje v komiksu. Pokud se

Daní za vizuální požitek je totální neuchopitelnost, absence

na film 300 díváme touto velmi jednoduchou optikou,

detailů, jasné dějové linie nebo spojnic mezi jednotlivými

není důvod si nevychutnat hezké kulisy letního řecké-

částmi (téměř třetinu komiksu zabírá Kleistův oblíbený

ho pobřeží a pár správnejch chlapů. Jsem si jistý, že ani

koncert ve Folsomské věznici, o kterém vypráví vězeň Glen

Miller a po něm ani Snyder se nesnaží překopat historii

Sherley; jindy kreslíř „jen“ interpretuje Cashovy skladby:

nebo zpochybnit studie o homosexualitě v městských

Folsom Prison Blues, točící se okolo textu „I shot a man in

státech starověkého Řecka.

Reno just to watch him die...“, A Boy Named Sue nebo Ghost Riders in the Sky, která komiks mimořádně emotivně uzaví-

„Komiks je pro mě něco mezi knihou a filmem. Z obou médií

rá) a velké skoky v čase a prostoru, zanechávající nezodpově-

si vybírá to dobré a hezké. A když je komiks dobře udělaný,

zené otázky a ignorující některé, pro život Johnnyho Cashe

uslyšíte skrze něj hudbu.“ – Reinhard Kleist

klíčové, události a přesvědčení. Fanouškům, znalým všech vrcholů a propadů i cesty, která k nim vedla, se tahle skuteč-

Johnny Cash: I See a Darkness německého umělce Re-

nost stane pro přijetí komiksu osudovou.

inharda Kleista se nesnaží být biografií nebo průvodcem života ikony americké country music. Sám Kleist tvrdí, že

Hérodotem v Cashově životě je hned několik autorů,

pouze chtěl přiblížit čtenáři své pocity, když poslouchal

sám Kleist doporučuje biografii The Beasts in Me Franze

Cashovy poslední nahrávky; ostatně i podtitul novely je

Doblera, nejjednodušší je pochopitelně zhlédnout sní-

odkazem ke skladbě Bonnieho „Prince“ Billyho, kterou

mek I Walk the Line nebo otevřít wikipedii, kde se vám

Johnny Cash přezpíval pro album American Recordings

nestane, že by něco tzv. neštymovalo. Na jednom se ale

III: Solitary Man. S tímto vědomím není možné očeká-

shodneme všichni: ta jediná „pravda“ se nachází v pís-

vat lineární příběh nebo historickou akurátnost, právě

ničkách Johnnyho Cashe a právě toho se Reinhard Kleist

naopak. Kleist od reality utíká tak často, jak mu to jen

drží. Johnny Cash: I See a Darkness je krásnou, i když ná-

imaginace a velikost stránky dovolí. Pokud byste trvali

ročnou pohádkou, která nejen nevychází, ale ani neinter-

na spojovacím prvku, bude to pouze titulková temnota

pretuje Cashův život, pouze nabízí výtvarně úchvatnou

(vizuální i přenesená – citová a myšlenková), která celé

koláž dojmů, které zpěvák zanechal v jedné talentované

dvousetstránkové dílo provází.

osobě. Jazykem Zacka Snydera: A je na co koukat.

O COUNTRY NEMÁM STRACH PAVEL BOBEK (rozhovor, 2011)

Skutečně poprvé jsem se s Pavlem Bobkem setkala

to legrace. Zachránil mě tehdy Pavel Bobek, jelikož

v lednu 2009 u neveselé příležitosti pohřbu Jana Kap-

v úvodním slovu citoval z písničky Sunday Morning

lického, jeho přítele a kolegy architekta, kde se zpě-

Coming Down, a já jsem se i ve svém textu díky jeho

vák veřejně loučil. Tohle jsem na novinách upřímně

větě „architektura a hudba k sobě mají neuvěřitelně

nesnášela: chodíte na pohřby cizích lidí, aby si o nich

blízko“ mohla držet toho, co aspoň trochu znám. „Není

druhý den mohly přečíst tisíce dalších cizích lidí. Člá-

než umírání/ osamělé jako hudba/ Na chodníku uprostřed

nek se měl objevit na tzv. trojce, což je druhá nejdůleži-

spícího města/ a snášejícího se nedělního rána...“ Když po

tější stránka hned po tzv. jedničce, ježto na vás vykouk-

sobě dneska článek čtu, dobře si vybavuju některé

ne hned po otevření novin. Napsat nějaký nesmysl na

mrazivé okamžiky a vyjma otřesného, byť v novinách

trojku je mnohem, mnohem horší, než napsat obdob-

zcela pochopitelného titulku (I ministr poslal květy)

ný nesmysl do sloupku v kulturní rubrice na straně

je to vlastně docela dobrá práce. Tedy minimálně dů-

sto, a zkuste si někdy udělat reportáž z pohřbu. Není

stojná.

Považuju se za slušně vychovanou holku s respektem

káže si totiž z bytu udělat něco fakt extra a tohle byl ten

k autoritám a i když se jejich množina v průběhu let

případ. Uprostřed místnosti, ve které bylo i přes relativně

výrazně zúžila, Pavla Bobka respektuju strašně. Dnes,

obyčejný počet oken víc světla než na zahradě (zázrak!),

kdy už vím, že Oh Ruby, nechtěj mi lásku brát je ve sku-

stojí překrásné křídlo a všechno okolo je tak hezké a záro-

tečnosti Ruby, Don’t Take Your Love to Town Melvina

veň obyčejné, že jsem se potichu zalykala nadšením. Pa-

Tillise, Nedělní ráno je Sunday Morning Coming Down

vel Bobek zcela mimoděk vyprávěl, jak si to tady s ženou

Krise Kristoffersona a Veď mě dál, cesto má zase Take Me

zařizovali, a upíjel bílé víno. To já jsem byla opatrnější.

Home, Country Roads Johna Denvera, ještě jednou tolik.

A připravená na rozhovor. Plán byl takový, že se prvním nejstupidnějším oslím můstkem dostanu ke country

Nápadů máme ve Full Moonu pořád mnohem víc, než

a pak už to s pomocí Willieho Nelsona půjde úplně samo.

jsme schopní realizovat, ale rozhovor s Pavlem Bobkem jsem chtěla udělat vždycky, už jenom proto, že jsem se

Považujete se za zpěváka country music?

s ním chtěla doopravdy setkat. Zjistit, jaký je ve skuteč-

Vůbec ne. Já jednoduše zpívám americké písničky.

nosti, protože ta se od představ skoro vždycky liší. Věděla jsem, že nemám žádné originální otázky, na které by už

Haha! To bylo ještě lepší, než když se mi do telefonu

dávno a několikrát neodpovídal, ale napadlo mě, že by

představil jako „Bóbik“. Už první odpovědí (neříkám, že

mohl být jednou z mála osob, se kterou bych si mohla

otázka byla bůhvíjak duchaplná, ale potřebovala jsem se

potlachat o Williem Nelsonovi, a třeba o tom, proč nikdy

odpíchnout právě od žánru country) mi geniálně sebral

nehrál v Praze. Ani bych to nemusela nikde tisknout.

veškerý vítr z plachet, takže mi nezbylo, než statečně im-

S kolika lidmi si můžete pokecat o Nelsonovi v češtině?

provizovat. A začít od začátku.

V mým okolí tak se dvěma a ti už jsou vyčerpaní dávno... První americké písničky, z nichž některé později na-

*„Bóbik!“ Když jsem vytáčela telefonní číslo Pavla Bobka,

hrál, zachytil Pavel Bobek v raném mládí na rádiu AFN, American Forces Network, které vysílalo z Německa pro

klepaly se mi ruce i kolena, takže si asi dokážete před-

americké vojáky. Spoustu skladeb si zapamatoval a u

stavit, jak mě jeho představení vykolejilo. Prej Bóbik.

klavíru zkoušel zahrát, dařilo se a první úspěchy sklízel

Domluvili jsme se na tom, že za ním přijdu domů na

u svých spolužáků na fakultě. Skladby, které byly v prů-

Břevnov (přiznám se, že mě překvapilo, že nebylo úpl-

běhu dalších let – od soutěže Hledáme nové talenty přes

ně snadné najít nějaké společné volné datum, jelikož

několik kapel včetně angažmá v Olympicu nebo členství

poměrně často – i ve svých více než sedmdesáti letech

v Semaforu až po spolupráci s Lubošem Malinou nebo

– hraje), donesu na ukázku ten náš časopis a uděláme

Robertem Křesťanem – skutečně nahrány, pocházejí

rozhovor. Jeho číslo jsem si uložila pod jméno „Bobik“.

z nejrůznějších okamžiků. Skutečně původní, vlastní skladby má Pavel Bobek dvě nebo tři. Zbytek jsou výpůjč-

Byla jsem děsně nervózní a neuklidnilo mě ani asi deset

ky a předělávky.

cigaret, které jsem si mohla dát díky tomu, že jsem se na Břevnově ztratila. Vždycky mě napadne, jestli by tu pani-

Podle čeho si písničky vybíráte?

ku nespravil alkohol, ale udělala jsem to pouze jednou,

To je ve skutečnosti velmi jednoduché, zkrátka si vybí-

před asi pěti lety před zkouškou v kurzu Stát a církev,

rám ty pěkné. A když se mě někdo zeptá, čím to, že máte

a nemohla jsem si pak vzpomenout na slova jako „stát“

takové pěkné písničky, odvětím, a proč bych si vybíral

nebo „církev“. Prostě fiasko, takže když jsem nervózní,

špatné, když si můžu vybrat dobré? Navíc je skvělý pocit,

nepiju radši ani kolu. Vilku jsem nakonec našla. Uvítal

když se posluchači začnou zajímat o originál, a jsem hrdý

mě sám Pavel Bobek, s úsměvem a pevným stiskem, a ješ-

na to, že jsem byl první, kdo pro české publikum objevil

tě než jsem se usadila na sofa jeho krásně vyvedeného

Krise Kristoffersona, v době, kdy ho ještě nikdo neznal.

obýváku, nabídl mi bílé víno. Okamžitě jsem přepnula

Nebo Dona McLeana... Člověk má radost, když se mu líbí

zpátky do extrémní nervozity: „Tak... tak... tak ale jen jed-

nějaké písničky, a ty se jeho prostřednictvím začnou líbit

nu skleničku.“ Nevím, jak začínají vaše nejlepší večírky

i někomu jinému. Je to velmi příjemné. A týká se to i his-

v životě, ale moje nějak takhle.

torek, jako pamětník se cítím dobře, když můžu předat některou ze vzpomínek mladšímu publiku...

*Jak moc blízko k sobě mají architektura a hudba nedoká-

Jak je možné, že evropské a hlavně mladší publikum

žu říct, ale když je někdo šikovnej architekt, je to boží. Do-

některé skladby vůbec nezná?

Country nemá v Evropě tradici. Evropské země mají

vinylu, samozřejmě by se mi to líbilo. Přiznám se ale, že

spoustu původní muziky, která se výrazně liší. Každé pub-

jsem nad tím vůbec nepřemýšlel. To jste mi vnukla teď vy...

likum si spíš vyroste na tom, co je mu blízké, a country music má svůj původ v Americe. Ta je mu blízká. Samozřejmě

Tak udělejte reedici.

by byla škoda, kdyby se to nejlepší nedostalo „ven“, k co

To je dobrá myšlenka, todlecto.

nejvíce lidem. A to nebývá vždycky samo sebou. A co Cashova série American Recordings – nenapadlo Z jakého důvodu u nás nehrál třeba Willie Nelson?

vás někdy udělat to samé? Vzít a přezpívat neočekávané

Opravdu nehrál? To mě strašně mrzí. Toho bych tady

písničky úplně jiného žánru?

chtěl mít! Co nejdřív! A určitě nejsem sám. Ale jsem sto-

Jistěže napadlo, ale to by nešlo, nechci jej za každou cenu

procentně přesvědčený, že je to otázka domluvy s man-

kopírovat. U něj to má úplně jiný význam; sám se celý

agementem. Jednou se to určitě stane. Vždyť Willie pořád

život věnoval prakticky jedinému žánru, a to country.

vydává a hraje. To by byla sranda!

Zpívat pro něj například popové záležitosti zní poměrně neobvykle a má to svůj význam. Já jsem ve své hudební

Nemáte pocit, že country music skomírá?

kariéře přešel spoustou žánrů a nejsem si jistý, jestli by

Vůbec ne. Těch nových kapel, které jsou všude kolem,

to mělo stejný efekt. A jak jsem už řekl, nebudu ho bo-

i českých... Publikum má o country stále zájem. Vemte

hapustě kopírovat.

si, jak jsem vystupoval na hudebním festivalu v Trutnově. To bylo neuvěřitelné, kolik tam bylo lidí, a ve

Myslíte si, že ke country patří alkohol, jak to prezento-

věku od patnácti do osmdesáti. A všichni ty moje pís-

vali různí interpreti, včetně třeba Cashe, Nelsona nebo

ničky znali. Bylo to báječné. O country nemám strach

vnuka Hanka Williamse, který tvrdí, že „pije, aby lépe

ani trochu.

porozuměl tomu, co je country“? Nemyslím, že tam je přímá souvislost. Alkohol nebo dro-

*Pavel Bobek je ten, komu se říká optimista, nenachytala

gy mohly řešit ještě spoustu jiných problémů, o kterých

jsem ho na ničem. Když jsem si procházela sbírku jeho

nic neříkaly, ale netvrdím, že jsem abstinent, ovšem do

vinylových desek, jasně převládala jména jako Kristoffer-

spojitosti s country music bych to skutečně nedával. Na

son, Sinatra nebo Jerry Lee Lewis, ale tomu se není co

druhou stranu chápu Franka Sinatru, který si nedokázal

divit. Klasika je klasika.

představit den bez Jacka Danielse, nebo Johnnyho Cashe,

nevíme. Já v tom souvislost nevidím. Drogy mi nikdy

který to ve svém životě neměl právě jednoduché... Ale já Máte rád vinyly?

měl asi víc štěstí. Do čtyřiceti jsem žil prakticky bez zá-

Moc. Některé oblíbené nahrávky mám v obojím prove-

vazků a alkoholu jsem se určitě nebránil. Bylo období,

dení, tedy jako vinylové desky i jako cédéčka. Nedá se nic

kdy jsem byl mladý a pili jsme jako duhy a pak vystupo-

dělat, ale na tom vinylu to zní – pokud není poškrábaný –

vali, ale to je zaprvé dávno a pak – to nejde! Dneska už

jinak a líp. Cédéčka jsou vyčištěná, sterilní a není to ono,

bych si před koncertem nedal nic.

chybí tomu život. A u country je to zvlášť znát. Zato říkáte, že architektura a hudba k sobě mají velmi I proto se dneska vinyly vrací...

blízko...

To ano. Když jsme byli v Americe, vloni, při nahrávání

To rozhodně. Na tom jsme se shodli s Janem Kaplickým.

desky Víc nehledám, navštívili jsme tam jeden fantastic-

On byl teda příšernej zpěvák! Ale zpíval velmi rád a mu-

ký hudební krám. Tam by člověk strávil tři dny a pořád

ziku miloval a myslím, že to prožíval úplně stejně hlubo-

by něco kupoval! Nakonec jsem si odnesl jenom tři desky,

ce. Harmonie, barvy, výšky, hloubky... patří to k obojímu.

všechno zkrátka koupit nemůžete. Ale bylo to moc hezké.

Můžu vám ještě dolít skleničku?

Má to holt úplně jinej šmrnc. Samozřejmě i vizuálně je a fotky takové nijaké a nevýrazné. Když máte v ruce vinyl,

*Povídat si s Pavlem Bobkem o country je na dlouhé, ale

je to úplně něco jiného.

hezké a zajímavé lokte, i když se nedozvíte o moc víc, než

to mnohem přitažlivější než cédéčko, kde jsou obrázky

už bylo mnohokrát řečeno a napsáno. I když už tu historNechtěl byste vydat desku Víc nehledám na vinylu?

ku vyprávěl dvacetkrát, ochotně zopakoval svoje setkání

Hm... tak daleko jsme nedošli. Já jsem velmi rád, že to vů-

a duet s Johnnym Cashem na americké ambasádě (a to,

bec vyšlo. Ale kdyby mi firma nabídla, že to uděláme na

jaká měl zpěvák OBROVSKÁ ramena), že si pamato-

val jeho jméno, nebo skutečnost, že další dva regulérní

potěšení,“ říká umělecký ředitel vydavatelské společnosti

Cashovy české koncerty prošvihl, ježto právě někde hrál.

Universal Music Marcel Vyšín ve chvíli emise vinylové edi-

O nahrávání desky v Nashvillu se členy doprovodného

ce povedeného cashovského alba Víc nehledám nestora

bandu Johnnyho Cashe nebo že seděl na židli, na které

české scény Pavla Bobka. Cha! Vyhrála jsem.

před čtrnácti dny seděl Kristofferson. Nebo že obědval ve stejné kantýně jako Cash. Většího fanouška abyste pohledali.

*Pavla Bobka jsem znovu viděla začátkem února, v doprovodu kapely Please the Trees na koncertě v rámci kampa-

V malé místnosti v přízemí domu visí na zdi několik fotek

ně Mluvme o stáří v pražském Kostele sv. Šimona a Judy.

a ocenění a mezi artefakty a žehlícím prknem je k vidění

Jak je mým dobrým zvykem, přišla jsem pozdě, ale akorát

figurka Muže v černém nebo podobizna Franka Sinatry.

na první skladbu Oh Ruby, nechtěj mi lásku brát. Pavel

Vzpomněla jsem si na komiks od Reinharda Kleista, kte-

Bobek zpíval opřený o židli a v pauze mezi svými písnič-

rý jsem kdysi dostala, a napadlo mě, že by mohl Pavla

kami si odcházel oddechnout na poloprázdnou chodbu.

Bobka bavit a že by nemuselo vadit, že je v angličtině.

Hned po Ruby jsem za ním drze vyrazila, proto, aby mi

A s tím jsme se u něj doma po třech hodinách povídání

na konci celého vystoupení neutekl na Břevnov. Komiks

rozloučili.

Johnny Cash: I See a Darkness byl sice dárek, ale myslím, že ten člověk, co mi jej věnoval, by byl rád, kdyby věděl, že

Asi tři měsíce po rozhovoru přišla z Universalu tisková

teď tu knížku má zrovna Pavel Bobek. Byl nadšený a po-

zpáva. V době, kdy téměř jakýkoliv hudební nosič pro řadu

kud můžu soudit, i trochu dojatý. „No to mi ji ale musíte

lidí ztrácí opodstatnění, nabízí se prostor pro pokus nabíd-

podepsat,“ naléhal a já jsem, podobně jako už několikrát,

nout hudebním příznivcům na českém trhu více nových

nevěděla, co říct. Ne-mů-žu podepisovat knížku Pavlu

vinylových alb. To vše na základě evidentního návratu

Bobkovi! Nakonec nás někdo vyrušil, což mi elegantně

k tomuto klasickému nosiči. „Ano, celosvětově vzrůstající

znemožnilo provést absurdní autogram, a bylo mi líto,

zájem o tradiční analogový zvuk, fanouškovské nadšení

že jsem spíš já neměla něco, co by mohl podepsat Pavel

pro tradici a atmosféru černých placek i designových oba-

Bobek. Nakonec mi ale stačil jeho pevný stisk, když jsme

lů dorazil i k nám a my to akceptujeme jako výzvu přiná-

se podruhé loučili. Jsem koneckonců slušně vychovaná

šet lidem, kteří mají k hudbě opravdový vztah, takováto

holka s velkým respektem k autoritám.

Zase o kus blíž peklu Hank Williams III: Damn Right, Rebel Proud (2008)

„Božínku, zlato, ty jseš úplnej přízrak,“ pronesla v půlce 90.

Hanka, Davida Allana Coea, Merle Haggarda, Waylona

let na adresu Hanka Williamse III zpěvačka Minnie Pearlová,

Jenningse... Na dvojce Lovesick, Broke and Driftin’ ještě

kamarádka jeho dědy, legendy country music. Po něm Hank

přiostřil, ale teprve dva roky starou Straight to Hell se

podědil kde co: jméno, hlas, tvář, talent, lásku ke country. A re-

mu podařilo vytočit americké konzervativní publikum (a

belství.

vlastní vydavatelství) do červena.

V roce 1996 vyšla zajímavá deska Three Hanks: Men with

Bez ostychu poplival a pošlapal všechno, co mu přišlo

Broken Hearts. Svou koncepcí spojovala hlasy tří genera-

do cesty. Obklopen svou doprovodnou kapelou Damn

cí country rodiny Williamsů. Tou dobou již zesnulou le-

Band, vpáčil do svého pojetí country ještě víc drzého

gendu Hanka Seniora doplnil v archivní stopáži jeho syn

rebelského punku, texty o alkoholu a drogách, ženských

Hank Williams Jr. (1949), dodnes úspěšný zpěvák tradiční

a barových rvačkách kořenil rouháním, spoustou nadá-

americké country, a vnuk Hank Williams III (1972), který

vek a sprškou sprostých slov. „Někdo říká, že tohle není

klasickým pojetím čehokoli naopak provokativně pohrdá.

country, no tak fajn/ Protože já nepotřebuju, aby mi nějakej teplouš schvaloval, co hraju/ Říkají, že se neumím

Se svým uhlazeným debutem na country scéně ale Hank

chovat a že se jenom ničím/ Ale víte co? To vaše takzvaný

III spokojený nebyl a v roce 1999 vydal první sólo album

country stojí za pěkný hovno!“ Obchodní řetězec Wal-

Risin’ Outlaw, svoji vlastní představu o country. V jeho

-Mart odmítl album prodávat a vydupal si cenzurovanou

podání bylo špinavé, ostré a pěkně rychlé, přitom ale

verzi, Hank III se kvůli desce do krve pohádal se svým

ctilo jeho hrdiny: George Jonese, Johnnyho Cashe, dědu

labelem, nashvillským gigantem Curb Records (v rámci

svojí kampaně nechal natisknout trička s nápisy FUCK

desetiminutový epos P.F.F. („Žiju rychlej a osamělej život,

CURB), ale jeho popularita závratně stoupala. Aby ne:

dělám si co chci/ Plivu vám do ksichtu, jsem totiž vysoko

potetovaná, věčně nalitá nebo zkouřená mánička, která

nad váma...“), ale ani poctivého nashvillského country,

pro žádné „fuck“ a „shit“ nejde daleko, působí na tradiční

kde navazuje na tradici těch nejlepších.

scéně jako zjevení. Desku propaguje singl Long Hauls & Close Calls, „trochu Album se vyšplhalo až na 17. místo oficiální americké coun-

křiku pro děcka v černym a starý dobrý banjo pro všech-

try hitparády a Hank III mezitím svými koncerty vymetl

ny ostatní“. Že vás nebaví country? Ale kdeže!

každý bar všech světových stran od Tennessee. S velkým úspěchem. Do toho stihl vydat s hardcore punkovou bo-

Hank Senior

kovkou Arson Anthem, kde hraje na bicí, eponymní debut.

Hank Williams (1923–1953) byl americký charizmatický i rozporuplný zpěvák, kytarista a písničkář, jedna z legend a zakla-

V druhé půlce října vyšlo Hankovi III čtvrté studiové al-

datelů žánru country music a rokenrolu 20. století. Pocházel

bum Damn Right, Rebel Proud. Aby předešel zbytečným

z prostých poměrů, v devatenácti letech utekl ze školy a živil

tahanicím, ani se neobtěžoval domluvit se s Curb Records

se jako hudebník po divokých venkovských tancovačkách. Ve

a album vydal u imprintu Sidewalk. Ostatně si celou des-

23 letech si opatřil první rozhlasové angažmá a poté, co se zde

ku napsal i nahrál doma na koleně s pomocí svých kama-

etabloval, byl přijat do nashvillského pořadu Grand Ole Opry.

rádů. A stal se zázrak: do hitparády vstupovala na druhé

Následoval raketový vzrůst popularity a rychlé čtyři roky ob-

příčce žebříčku. Náladou novinka pokračuje přesně tam,

rovských úspěchů a slávy doplňované neméně legendárními

kde album Straight to Hell skončilo; tedy zase o něco blí-

flámy a naprosto fatálními alkoholovými propadáky. Zemřel

že peklu. Už v první rozjeté skladbě se Hank III naváží do

na následky celkového alkoholického a jiného zdravotního vy-

slavného country pořadu Grand Ole Opry, nebojí se dát

čerpání v jednom ze svých cadillaců.

Trochu whisky, to by nám šlo willie nelson: american classic (2009)

Za víc než půl století vydal americký písničkář, básník a herec

strant, advokát marihuany a zároveň její velký milovník

Willie Nelson (*1933) na osmdesát řadových desek. Nebojí se

(naposled ho za její přechovávání zatkli v roce 2006),

ukázat pindíka ani vybrat šperkovnici milovaných americ-

chronický neplatič daní – v roce 1993 dlužil americké

kých klasik.

daňové správě skoro sedmnáct milionů dolarů, příležitostný alkoholik, propagátor bionafty, ale také otec devíti

„Hej! Kdesi v Texasu se rodí muzika/ a my ji děláme za-

dětí ze svých čtyř manželství a držitel více než padesáti

dara a pro všechny/ Brázdíme města, hrajeme se svejma

ocenění, včetně několika prestižních Grammy.

kapelama/ Willie, Waylon a já...“ Dupák od Davida Alana Coea opěvuje, stejně jako desítky podobných country

V Americe je nedotknutelnou ikonou, takže si může dovo-

vyznání, kamarádství mezi vidláky ze středozápadu USA,

lit napsat písničku o teplých kovbojích (Cowboys Are Fre-

kteří na začátku 70. let začali budovat impérium tzv.

quently, Secretly Fond of Each Other: „V každém kovboji je

outlaw country.

lady, která se občas ráda projeví.“), účinkovat v reklamách na texasky a zpívat u toho s Ryanem Adamsem hit Move

Country, které se nesnášelo s nashvillskými standardy

It On Over jiného klasika outlaw scény Hanka William-

a v Grand Ole Opry z něj naskakovala kopřivka, vymy-

se, skamarádit se s americkým rapperem Snoop Doggem

sleli Waylon Jennings a právě Willie Nelson a za po-

a společně válcovat YouTube se singlem My Medicine nebo

měrně krátkou dobu s sebou stáhli řadu dalších muzi-

vydat koncertní, jen tak mimochodem úplně fantastickou

kantů: Johnnyho Cashe, Krise Kristoffersona (ostatně

nahrávku s americkým jazzovým trumpetistou-klasikem

tato čtveřice tvořila jednu dlouhou šťastnou dekádu

Wyntonem Marsalisem Two Men with the Blues.

projekt The Highwaymen), Merle Haggarda nebo zmíněného Coea.

Na běžného Středoevropana asi nic z toho žádný zvlášť

Willie Nelson je ovšem rebel z nejzarputilejších. Divoký,

velký dojem neudělá; Nelson přichází na řadu až dlouho

drzý, zrzavý – ve svém věku pravda značně prošedivělý

po Cashovi a Kristoffersonovi; naštěstí možností, jak ho

– kovboj a hipík, tvrdohlavý politický aktivista a demon-

objevit, je pořád plno.

Letos se Willie Nelson připomněl hned třemi deskami.

mě Sinatry, Charlese nebo Claptona nazpíval i Jack Ke-

Inspirovaný nahrávkou od Beatles Let It Be... Naked na-

rouac), oplodňováku Fly Me to the Moon, stařičké jazzo-

točil sedmnáctipísňové Naked Willie, sbírku hitů z konce

vé If I Had You, vánočního favorita Baby, It’s Cold Outside

60. let v „nahých“ úpravách, bez doprovodných vokálů

nebo bluesové balady Since I Fell for You.

a nadbytečných nástrojů a s přispěním Kristoffersona v Sunday Morning Coming Down. V srpnu pak vyšla

Což o to, vybrat si Nelson umí dobře. Zahrát na svou ky-

kompilace Lost Highway, kam si Nelson pozval Shaniu

taru jménem Trigger s dírou po jednom večírku umí taky

Twain, Raye Price, Lucindu Williamsovou, Dianu Kral-

dobře a zazpívat uhlazený popsong a vdechnout mu do

lovou nebo Elvise Costella. Slušný standard a 29. příčka

noty trochu pravé americké whisky, to by mu taky šlo. Jen

v oficiální americké country hitparádě je odpovídajícím

škoda, že ho tentokrát nedoprovází jeho ošuntělá The

komerčním ohlasem.

Willie Nelson family, parta stylových kovbojů, hipíků a karbaníků. Kdoví, možná jim cestou do studia došla

Nejnovější nahrávka American Classic loví playlist

bionafta v jejich autobuse Honeysuckle Rose, možná je

v americké popové pokladnici a je myšlena jako pokračo-

někdo z nich alergický na On the Street Where You Live

vání multiplatinové hitparádové jedničky Stardust z roku

z muzikálu My Fair Lady. Možná se někdo jenom nezří-

1978, kde Nelson přezpíval Gershwina, Weilla, Ellingtona

zeně opil a nemohl hrát.

nebo hity Unchained Melody a Georgia on My Mind. Podobný úspěch měl jen se svou „příručkou outlaw count-

Nic z toho se nikdy nestane vyklidněnému jazz bandu,

ry“ Red Headed Stranger a později třeba s albem Always

který Nelsona tentokrát doprovází. Trio bubeník, kontra-

on My Mind (stejnojmennou, nepůvodní píseň předělali

basista a klavírista dává kompozicím punc elegance a vku-

i Pet Shop Boys).

su, a výstřední zpěvákův vokál je tak jedinou opravdovou zvláštností na tomto – jinak ale nadprůměrném a vytříbe-

Ta je koneckonců přítomna i na American Classic, hned

ném – albu klasik. Jeden by řekl, kdyby Williemu Nelsono-

vedle Come Rain or Come Shine (tak oblíbená, že ji kro-

vi nebylo 76, že nám kultovní hipík pomalu dospívá.

[rɪˈpɔːtz]

Coming up strong ready to begin CHUCK RAGAN, 13. 9. 2009, Lucerna Music Bar, Praha

First things first. Zrovna jsem se vrátila z koncertu Chuc-

Hank 3. Normální tyjo... bluegrass, solidní kántry. Je to

ka Ragana. To je chlápek z takový svýho času celkem

mimochodem strašně zajímavý, tahle „punk-goes-folk“

rozjetý punkrockový kapely, co ještě pamatuje dobu,

scéna. Třeba Sundowner, to je něco podobnýho a dělá

kdy emo nebylo „fashion trend“, ale normální muzika,

to chlápek z punkrockových The Lawrence Arms, straš-

a s DIY kořenama. Hot Water Music se jmenovali ty

ně dobrej je Ben Nichols (původně z Lucero, což je teda

kuci ušatý. Jejich forenzní audit, jazykem Silver Rocket,

kántry) nebo Tim Barry z Avail, což je takovej docela

je trochu akože prablém. Leatherface (jejich velký vzory

nešikovnej hc punk. Všechno jsem to tyvole zjistila za

a kamarádi a taky spolu mají splitko, kde jsem je kdysi

vás. Pokud vás Ragan baví, prověřte si tyhle kuci. Tak

objevila), Jawbreaker, Alkaline Trio, Against Me! nebo

ale k věci už.

Less Than Jake a vůbec roster labelu No Idea Records. Jako ne že by hráli skáčko nebo oldschool hc, ale je to

Chuck Ragan hrál včera v Praze. V Lucerna Music Baru,

taková partička kamarádů z Floridy.

se kterýmžto klubem (?) mám etický i estetický problém. Byla jsem tam teda jen na několika koncertech:

Myslím, že jejich nejlepší deska je Forever and Coun-

Against Me! (zase oni!), Jaguar Love a Eagles of Death

ting, vauxhall and spoonman zase že A Flight and

Metal a všechny byly hrozný, kromě Eagles, ale to je

a Crash, což je pozdější, čiže na první poslech vymaka-

zase hrozná kapela, vyhajpovaná blbost, která kdyby

nější album, navíc debut u Epitaphu, a se skvělou Cho-

neměla Hommeho, hvězdný camea a cover od Stealers

ked and Separated, za kterou vděčím právě panu, jsem

Wheel, potažmo kdyby neparazitovali na Gaunerech,

sice v Londýně, ale je mi to k hovnu, protože všechny

tak po nich pes rozhodně neštěkne veškerej žádnej,

dobrý kapely se „monkey islandu“ vyhejbaj, tak nic,

a vůbec, odkdy je VTIP regulérní kapelou? Takže vlast-

budu do konce života chodit na Stevena Patricka. Abys-

ně jo, nic dobrýho mi tenhle prostor nikdy nepřinesl.

te rozuměli, Hot Water Music nejsou žádná srdcovka,

Smála jsem se, když jsem si četla tiskovou zprávu: „Po

to už mám mnohem radši Leatherface a dokonce i ty

dlouhých konzultacích, a pečlivém výběru prostoru

nešťastný Alk3 (přičemž Against Me! jsou trochu mimo

s nejlepšími zkušenostmi s podobnými akusticky ori-

žebříček), ale jako rozhodně to nebyla špatná kapela.

entovanými performancemi, vybrali organizátoři za

Bez zajímavosti určitě není, že se jmenujou podle Bu-

místo konání Lucerna Music Bar.“ No to chacha. A to

kowského, což je člověk, kterej fantasticky vyjebal s ce-

ještě není všechno. Já jsem pak potkala i Roberta, což je

lou zoufalou beat generation, a taky jim většinu artwor-

chlápek, co to pořádal.

ku vytvořil takovej lepší Picasso africkýho a pozdního období. Právě jsem zjistila, že se jmenuje Scott Sinclair

Jo. K tomu se ale vrátím. Čili koncert. Musím přiznat,

a je to docela zajímavej člověk. To jen tak na okraj.

že to NEBYLO tak zlý. Zvuk, potažmo celej koncert. Vlastně to bylo fakt pěkný a ani mě tak nemrzí, že to

Takže to bylo takový historický okýnko. Jako na to ale

nebylo na Sedmičce, protože tam by to byl zase jeden

klidně zapomeňte, protože Hot Water Music se rozpadli

adept na koncert roku, a to já už si rozhodně nemůžu

už docela dávno, před celkem hodně rokama, a Chuck

dovolit. Žertuju. Jako samozřejmě bylo špatně spousta

Ragan – díky svýmu vokálu DOST charakteristickej

jinejch věcí. Například mě vytáčí, proč se nikdo neob-

frontman – se ocitl na sólový dráze. (Aby to bylo úpl-

těžuje ohlásit předem, že tam bude support. ANO, já

ný, ostatní členové založili kapelu The Draft, a bubeník

si můžu všechno zjistit na internetu, ale tuhle potřebu

ještě od letoška hraje s Against Me!, což mě vůbec ne-

ve chvíli, kdy mi rukama projde oficiální tiskovka, vstu-

překvapuje a vás by, s tím, co teď víte, taky nemělo. Plus

penka a avíza na různejch webech, který nevychází z tý-

teda Hot Water Music se občas daj dohromady na sem

hle neúplný tiskovky (hlavně teda že víme, proč je to

tam nějakej koncert.) Chuck Ragan vydal pár desek:

v Lucerně), nemám. Vím, že je to kravina, a už se tím

dvě řadovky, živák, pár sedmipalců a split s Austinem

nebudu zabejvat.

Lucasem. A JE TO KÁNTRY JAK NOHA. Banjo, kontrabas, steel kytara, španělka, tamburína, harmonika,

Předkapelou byl Digger Barnes, což je shodou okolností

tyvole ŠECKO tam je. Není to jako Hank Williams, je

Raganův basák, kterej hraje se svojí ségrou a (myslím

to takovej spíš folk, ale zas ostřejší než třeba sólo kuci

že) bráchou a je to hodně podobná muzika, rozuměj

z Neurosis nebo FGZ, ale žádnej divokej crossover jako

folk, jenom... mnohem míň původní. Sakra, každá jeho

písnička mi něco připomínala, od akustických session

si třeba The Times They Are A-Changin’, což je velká

NOFX až po starý REM, no fakt, nekecám. Nebylo to zlý,

(židovská) paráda. Jinak Ragan hrál skoro kompletní Fe-

to vůbec. Jenže Music Bar hned odkryl svý trumfy, tak-

ast or Famine a taky pár novejch z Gold Country (haha,

že: budeme potichu (nejhorší na tom je, že slyšíte třeba

epic) a i z toho splitu Bristle Ridge s Lucasem. Bylo milý,

i nějaký chudáky, co se snaží balit holky na úplně neu-

že se třeba zeptal lidí, co má hrát, a pak to hrál, to jako,

věřitelný kecy, což je o něco horší než klasický žvanění

hehe, nebejvá. (V Londýně to udělal Falkous z Future of

do koncertu, což mi jinak zas tolik nevadí), jednotlivý

the Left, přičemž povídá, chcete zahrát tohle nebo tam-

nástroje a vokály sice uslyšíme, ale místo, aby se spoji-

to a ňákej člověk říká TOHLE! a Falko nato, ty zmrde,

ly a udělalo to i nějakej efekt sevřený atmosféry, což je

to je z desky, co ještě nevyšla, takže jaktože to znáš, že

zrovna u týhle muziky dost důležitý, všechno se roznese

tys to ukradl? Což byl tríček, obě skladby byly z tý nový

úplně jiným směrem někam do prdele. Jasný, bylo tam

desky.)

asi sto pade lidí (maximálně, a to ještě přidávám, Robert odhadoval tak sto dvacet), což je strašně, strašně málo

Jako lidi byli fajn, škoda, že jich tam bylo tak asi na tu

na takovou velkou krávu jako je Lucerna. Jako nemusím

Sedmičku. A taky tam byl Přemek. To je kluk, kterej je

mít každej koncert na Sedmičce, ale tak do hajzlu! Zrov-

potetovanej Hvězdnejma válkama, no a tenhle Přemek

na tady by to tomu pomohlo tak o sto procent.

mě seznámil s Robertem, což byl jeden z pořadatelů koncertu, jeden z kluků od Conspiracy. Good timing!

Ale jako furt dobrý. Digger byl celkem i vtipnej a měl to

Celkem rozumně vyargumentoval, proč je to tam, kde

tak na půl hoďky, možná trochu dýl, a rozhodně to ne-

to je, snad tušil, že zrovna tohle mě vážně zajímá (prav-

bylo otravný nebo něco. Kdybych už neměla koupenej-

da je, že jsem to psala někam veřejně). Nicméně dojem,

ch pět Raganovejch vinylů, půjdu a koupím si i tu jeho

že ve větším prostoru se ztratí žvanilové (což byl právě

desku. (Průser byl, že Ragan tam měl kompletní disko-

jeden z argumentů), byl špatnej, viz zmíněnej kretén.

grafii v šelaku včetně sedmipalců za fakt fakt hezkejch

Kromě toho většina lidí, co tam byla (fanoušci Hot Wa-

sto korun a dokonce 10“ Coffee Project, což nevím, co

ter Music, scéna a pak sympatizanti a spřízněnci jména

je, ale má to úplně úžasnej obal v barvě nejlepšího kafe

Austin Lucas), by se právě třeba na Sedmičce chovala

na světě. (Mimochodem, cestou z Lucerny jsem zjistila,

slušně, resp. jako na každým koncertě na Sedmičce.

že na Národní třídě budou otvírat Costa Coffee, juchu!!)

A že vlastně všichni ti idioti, co tam jenom zabloudili

Coming up strong ready to begin!

a celej koncert proflirtovali, by na kopec nikdy nedošli. Druhá věc, Music Bar mají hudebníci údajně rádi kvůli

Ragan vypadá skvěle. Nemyslím tím, že je to hezkej fou-

tomu, že je to hezkej prostor, kulatá stage a takovej jako

satej dřevorubec. Vypadá šťastnej a podle mě to je straš-

nóbl feeling (pakliže jsou zvyklí na hraní po různejch

ně slyšet v tý muzice, jak ji hraje. Šťastnej starej chlap,

vyližprdel klubech)... Jako nevím. Za jakou cenu? Podle

kterej dělá, co ho baví, dělá to dobře, a tak se tím může

mě to má význam, když se dá čekat víc než tři sta lidí

i živit. Takovej jako začarovanej kruh, haha! Měl s se-

a ještě to musí bejt nějaká Urbanova kapela, ňáký ba-

bou komplet kapelu, bubeníka, basáka/kontrabasistu

nální kytary. Jen teda ne žádný klávesy. Klávesy nikdo

(Diggera), kytaristu/banjistu, steel kytaristu/vokalistu

v Lucerně nazvučit neumí. A taky žádná basa, to taky

a houslistu, co vypadal trochu jako Křepelka. A tu ség-

neznaj a nevěděj, jak to má hrát.

ru od Diggera. Začali prakticky hned a ano, se zvukem byl stejnej problém jako u supportu, a sice že to bylo

Finišujeme. Je jasný, že jinej prostor (co si budem po-

relativně potichu a že se ty nástroje, ačkoliv precizně na-

vídat, Sedmička) by celej večer povýšil a povýšil by to

zvučené, rozlítávaly do prázdnýho prostoru. Jako ono to

KUREVSKY. A ještě by tak mohl bejt o jeden sedmi-

docela fungovalo i tak. Byly tam rychlejší vypalovačky

palec levnější lístek. Ragan, kterej je „scéna“ víc než

(tancovačky) s full bandem, ale i takový folkový kánt-

scéna, působil v podniku pro blbečky jako pěst na oko

ry balady, který Ragan odehrál sám, případně jenom

a muzika se dala snýst jen proto, že je ÚPLNĚ SUPER.

s houslistou nebo basákem. Hlasově to zvládal o fous,

Jinak ale budiž. Díky kucim z Conspiracy, že to udělali.

bylo to znát hlavně v rychlejších věcech a těch, který

A ještě nám jiný kuci otvíraj Costu. Jako rozhodně to

byly s foukací harmonikou (Do You Pray? nebo For Bro-

nebyl zbytečnej vejlet. Škoda, že jste tam nebyl, pane

ken Ears), ale s tím měl problém už v Hot Water Music.

zaměstnanče měsíce ve Starbucks na Oxford street.

Ne „problém“, ale zkrátka naživo refrény radši frázuje

And where are the ones who carry the guns to the far away

jinak, protože se potřebuje nadechnout. Tyjo a foukací

lands with the blackened suns from the smokened narrow

harmonika, ta mě baví. To jsou fakt nejlepší věci, vemte

minds?

Songs that will fair you well ASTRONAUTALIS, 2. 12. 2009, SKLeněná louka, BRNO

11.02

21.01

Probouzím se 2. prosince na 28. října. V posteli mám dvě ča-

Stojím na baru, kasíruju milión lidí, Hank jim podává letáč-

rokrásný kočky a počítač, za chvíli tam přibejvá taky hrnek

ky na Mr. Stylese a OM a bro dělá každému křížky a kolečka

s kafem a krabička cigaret. Mám dovolenou, přesto dělám

a hákové kříže a tak. Potkávám se s půl miliónem kamarádů

spoustu zbytečností do práce, včetně Klusákovy ankety. Pro-

a jsem ráda, že je vidím, a protože to zní jako klišé, snažím se

bírám se fotkama ze Stockholmu a hraju si s aplikací, co umí

to neříkat. Do toho už hraje Plešatá zpěvačka, vidím jenom

dělat polaroidy. Pěkný to je. Zjišťuju, že večer budou na Skle

Orla v takovým bílým nátělníku a říkám si, kurva jo! Můj

nakonec dvě předkapely (takže line-up byl ve finiši Plešatá

terapeut mi říká, že se mu to líbí. A taky mi říká, že vypadám

zpěvačka + Stevie Brufen + Astronautalis), a pro jednu z nich

dobře, asi tisíckrát líp než na pAper chAse, a že mi Brno Ai-

sháním basový kombo. Mám dobrou náladu, nenasere mě

res svědčí. Směju se. Andy dělá rozhovor pro EXIT music,

ani ta čarodějnice z OSY, co mě v poslední době prudí za ka-

a když se vrací, říkám mu, že Allen Iverson je zpátky v Phila-

ždej koncert. Se zpožděním pár hodin odepisuju na textov-

delphia 76ers. „Philly!!? Are we talking about Philly??!!?“ S bro

ku, že se nemůžu přijít opít na Újezd, protože jsem v Brno

z legrace říkáme, jestli by nám nezahrál Meet Me Here Later

Aires. Dělám milión fotek koček, co se mi lísají ke kompu

(Reprise). Říká, že jasně, ale moc tomu nevěřím, ale je mi to

a myši. Cejtím se jako bohyně, takže i jako bohyně vypadám

víceméně jedno. Dáváme si nějakej drink, patrně zelenou.

(haha), dokonce tak dobře, že když si namaluju řasy, je to

Těch drinků je za krátkou dobu trochu víc, akorát nemají

horší (hahaha).

Jamesona, tak s Martinem pijeme Dew. Myslím. Ne že bych od sebe rozpoznala bourbon a skotskou, natož dvě irské.

18.36

Vyrážím downtown. Kupuju zlatou a stříbrnou fixku

21.52

a schválně se prodírám procesím nějakejch napoleonskejch

Nastupuje Bothwell a dává asi dvouminutovej linecheck

vojáků, protože na Moraváku je v rámci trhu nějaká přehlíd-

a lidi, kterých je v tý chvíli už asi sedmdesát, čili plnej sud,

ka a já mám ráda riot. Když mám teda sociální kredit, který

se můžou zbláznit. Andy kouká trochu vyjeveně: „Folks this

jsem zrovna ten den měla. U kormidla objednávám nějaký

is only a soundcheck...“ Přicházejí další lidí a s Hankem si dá-

těstoviny a dávám si kofolu a do toho přichází bro s flaškou

váme Hi5. Nutíme Tomáše, ať to dá hlasitějc, ale vepředu je

Beaujolais. Seriously good wine, change the world or go home.

to ve skutečnosti ok, tak nad tím máváme rukou. Rozhlídnu

Ale místo vína si dáváme dvojkombinaci a nedokončujeme

se – každej je nadšenej a ono to je asi fakt ok. No tak jo! Na

žádnou z načatých vět.

asi půl hodiny mě vykolejuje jedna textovka, takže každej, kdo mě potkává v tomto nešťastným okamžiku, má smůlu.

19.05

bro se mezitím rve v pitu a rozbíjí nos nějaký holce (tak se

Na Skle už je Hank a zvukař jinak Yachtu Tomáš, náš

přiznej!). Potkáváme se na baru, já, rudá vzteky, on, rudej

člověk, který si dává hruškovici: „Však tu ešte nikto nieje,

vzteky, jeden přes druhýho všechno dissujeme a do toho

tak čo by som robil iného.“ A taky Cyco, který je autem

koncert a Andy něco povídá. Otáčí se na nás Brock, pře-

a přivezl PA a tak vůbec všecko a šíleně nám pomohl. Asi

rušuje nás, aby nám řekl, že nám zrovna věnuje písničku.

mu ten půjčený spacák nakonec přece jen vrátím... hehe.

KAM SE HRABE MŮJ BAD TIMING. Chacha. Ale zvládá-

Postupně přichází Plešatá zpěvačka, kde hraje Orel, se

me situaci a pokud jde o mě, nějakým ad hoc zázrakem ji

kterým jsem poprvý mluvila den předtím po telefonu

zvládám od této chvíle až do konce už s přehledem. Možná

a bylo to skoro lepší než sex. Žertuju, ale ne zas tak moc.

proto, že jsem docela vystřízlivěla. Pokud jde o bro, tak to už

Orlowski je něco mezi Che Guevarou a Scottem Kellym

je spíš jenom downhill. Meet you there later, bro (reprise).

a jeho kapela je něco mezi Unsane a Big Black, jenom víc metal (až budete potřebovat nějakou definici a co nej-

23.41

přesnější srovnání, určitě se zeptejte mě). Do toho pijeme

Nesu Andymu dvojitou whisky a lidi jsou úplně bláznivý

Beaujolais a dáváme nějaký dvojkombinace, já nadšeně,

a je tam strašný vedro a zahuleno a je to asi nejlepší koncert,

ale slušně, bro se s tím moc nemaže, Hank sXeuje. Do

jaký jsem na Skle zažila. Teda spolu s Challenger... a Trigger

toho přichází ospalej Brock, Andyho manažer, že doteď-

Effect... a Astronautalisem v září, no. Jsem strašně, strašně

ka spali po včerejšku v autě, dává si pivo. A taky přichází

strašně pyšná na to, že to všechny baví a že to jde tak skvěle.

první lidí. Mám neodbytnej pocit, že tohle bude dobrej

Vtipný je, že nevnímám ani tak ten koncert, jako celou at-

večer.

mosféru, co tam vládne. Boží. Andy dává nějakej freestyle,

chytám jen porno (předtím jsem chytla i tu historku), green

a budou to asi nejhorší fotky ever, ale nikdo nevypadá, že by

stuff, Ježíška. „I fucking love you! Could you play some Coldplay

mu to vadilo. Dáváme asi (sto) dvacátej drink, většinou zele-

for me, please,“ volám od baru a připadám si strašně vtipná,

nou, whisky, borovičku nebo vodku a samozřejmě pivo. Pivo.

ačkoliv ještě zdaleka nejsem tak opilá. A vtipná taky moc ne.

Pivo pivo pivo. To se za alkohol už nepočítá. Odchází Evžen

Místo Coldplay mi ale hraje Secrets of the Undersea Bell a já

a i můj psycholog se loučí a jeho pohled si překládám jako:

jsem zaskočená, protože nevím, jestli víte, ale tahle písnička

„Nedělej žádný moc velký hlouposti, prosím.“ Tssss. Ale jsem hod-

je hned po tý naší s bro moje nejoblíbenější. Epic win. Zmů-

ná. Občas mě zaráží, jak je možný, že ještě všichni stojíme na

žu se jenom na „I fucking love this song“, ale říkám to spíš pro

nohách, načež si uvědomím, že někteří z nás už ne.

sebe, protože tomu stejně nikdo neuvěří. 5.12 0.38

„Five o’clock in the morning. Haha, no fucking way. You’ve still

Můj psycholog kouří tři cigarety najednou, protože se zrov-

got Seattle time?“ Anarchie. Bothwell si dává asi pátou cigare-

na vrátil ze semináře o závislosti na nikotinu. Provádíme si

tu. Je to startka, nic jinýho na Skle totiž neměli. Brock hučí

navzájem branding a bolí to jenom trochu. Strašně pijeme

do Terezy, která nerozumí ani slovo. Bar a okolí vypadá jako

se spoustou lidí. Barman donekonečna nalívá hruškovici

nějakej bizarní švédskej stůl, každej si bere, na co dosáhne,

a když dojde, pijeme borovičku s medem. Do toho hrajou

a většinou je to pivo nebo nějakej panák nebo cigarety. Pet-

Beatles (nejlepší singalongy), Pixies, Nick Cave a tadovýdle

ra tancuje s Andym, Křenek, to je barman, se totálně motá

nějaký věci. Všude je ještě pořád spousta lidí, Terrifique zís-

a je to strašná legrace. Kupodivu je tam pořád víc než deset

kává titul nejvíc nejožralejšího člověka, ale je úplně kouzel-

lidí, takže hospoda vypadá plná. Loučíme se těsně před sví-

nej, pořád. Nechápu. Závidím. Snažím se s Evženem, Bys-

táním. Nejsem si jistá, jestli Brock může řídit, ale hřeším na

trou a Krumem o haiku a pletu si slabiky a slova. Odchází

to, že je to v podstatě pár metrů. Už v týhle chvíli je jasný, že

Hank a Cyco s Tomášem. S Martinem a Reškou a zlým práv-

celej dnešní den byl epic win, i kdybych od tý doby měla jen

níkem si dáváme nějaký drinky. Tereza strašně děkuje a s

zvracet, což se mimochodem nestalo. Bylo to celý ÚPLNĚ

Brockem si povídá rukama a nohama. Je to legrace, vždycky

super a já děkuju všem, co tam přišli, protože bez vás by to

potřebuje nějakýho prostředníka na aspoň malej pokrok

asi to. Nešlo. Myslím, že do Brno Aires už se všichni, co byd-

v dialogu. Začínám se cejtit trošku, trošičku opilá.

lej v jinejch městech, už teď kurevsky těšej. Tomu věřte. To vám říkám já.

3.09

NIKTO NEBUTE VYJEBÁFAT S NICKEM CAVEM! Andy už

8.18

umí parádně česky a s Brockem a Terezou a Peťou se fotíme

A i kočky už spěj.

You said that you did, but you didn’t understand modest mouse, 16. 12. 2009, electric ballroom, Londýn

Koncert Modest Mouse, New Model Army, Paramount

lepších kapel na světě, fakt, zeptejte se Spoonmana nebo

Styles. Naštěstí žadnej z nich nebyl koncertem roku ani

Epochala nebo mě. A ještě se stal zázrak a hráli tam zrov-

života, což mě trochu uklidnilo, protože předělávat na

na Modest Mouse. No... nehráli. Eh. Vono je to složitější.

sklonku roku znovu top 5 by bylo fakt uhozený. I když,

Tak do toho.

co bych nakonec pro ty myši neudělala, že?* V rychlosti vysvětlím, jak k tomu všemu došlo. Můj pořád ještě nej-

* S časovým odstupem už je to zas trochu jinak. Žádný zásad-

lepší nejhorší kamarád Spoonman (not his real name) totiž

ní změny, ale třeba zjištění, že pokud bych ty kapely viděla

bydlí s Janicou v Londýně, což znamená, že může chodit

(zažila) poprvý, bude to všechno jiný. Člověk je rozmazlenej

dvakrát do roka na Moze, a taky to, že tam jednou dvakrát

a ostatně byli to Modest Mouse před dvěma lety v Berlíně, kdo

za rok mužů přiject „jen tak“, což se zatím nikdy nestalo,

nastavil laťku.

protože tam jsou pořád nějaký koncerty. Poprvý jsem za nima jela, když tam hráli Black Heart Procession, kteří to

Měla jsem letenku za dvacet eur zpáteční, 16. – 19. pro-

teda nakonec zrušili, tak jsme šli aspoň na Isis. Na jaře

since. Už jsem s tím nemohla hejbat, protože to, že byla

jsme jeli do Cardiffu, kde zrovna hráli Future of the Left

tak levná, má svý nevýhody, třeba to, že jakejkoliv flight

a pak druhej den i v Londýně, ale o tom jsem už psala. No

change by byl mnohem, mnohem dražší. New Model

a teď jsem jela na New Model Army, což je jedna z nej-

Army 17. prosince byli jasný už pár měsíců a teď ještě ty

Modest Mouse. Hráli původně jenom v Shepherds Bush

na pomezí Coldplay, Oasis a Kasabian. Coldplay, fuuu-

Empire 14. prosince, pak museli přidat ještě koncert do

uj! Víte, jak o ňákejch kapelách říkám, že jsou nejlepší

Electric Ballroom na 15. prosince a pro velkej úspěch

na světě? Tak Coldplay jsou nejhorší. Exit Calm jsou taky

ještě 16. prosince. Spx se týkal ten prostřední koncert,

nejhorší. Exit Calm byla ta kapela před Modest Mouse

mě žádnej, ale teoreticky poslední. Akorát to bylo už

a jejich zpěvák se podle mě samou vděčností opil, takže

vyprodaný. No, jenže existujou takový překupnický in-

dělal svejm kolegům ostudu, a myslím, že nikdo z toho

ternetový svině, co vám to prodaj za třeba dvojnásobek

nebyl víc smutnej než basák a já. Exit Calm byli tak nud-

+ poštovné, takže legálně a poměrně bezpečně můžete

ný a votravný, že už o nich nic psát nebudu.

mít jakejkoliv lístek kamkoliv kdykoliv. Takže Modest Mouse 16. prosince v Electric Ballroom za bratru pade-

Trvalo šíleně dlouho, než si Modest Mouse připravili

sát šterlinků. Hodně peněz, ale so be it. Jsou to Modest

cajky. Mají na podiu podobnej bordel jako třeba Black

Mouse. Jako jestli jsou New Model Army jedna z nejlep-

Heart Procession, ale narozdíl od anonymních bezdo-

ších kapel na světě, Modest Mouse jsou... jedna z nej-

movců jejich nástroje nejsou rezavějící a od hlíny. Tře-

lepších kapel na světě. Fakt, o tom nebudu diskutovat

ba takovej ten úzkej kontrabas nebo dvoje bicí a milión

ani s nikým. A kdyby hráli Trailer Trash každej koncert,

miliónů perkusí a spousta divnejch vintage kytar... A za

budou ještě lepší. Haha!

každou basou bylo zastrčený pírko! Nebo varhany. Nebo trubka. Víte totiž, co je na Modest Mouse nejlepší? Úpl-

No a pak jsme seděli v jedný hospodě a Spx říká (poté, co

ně nejlepší? TRUBKA! Trubka je po foukací harmonice

ode mě dostal McCarthyho, kterýho úplně stejnýho do-

nejlepší vynález. No takže tam byla trubka. A Brock tam

stal od bratra den předtím, ehm), že mi teda dají vánoční

měj banjo. Banjo je taky super. A Brock válí na banjo jako

dárek, žejo, a teď začal hrabat do portmonky. Šíleně jsem

bůh. Teď vážně. Možná je to tím, že ve skutečnosti ne-

se vyděsila: PRACHY??? Chtějí mi dát prachy? Co jim

znám TOLIK lidí, co by hráli na banjo nebo dobře hráli

jebe? Abyste rozuměli, já miluju, když dostanu prachy, je

na banjo (Sufjan Stevens třeba hraje na banjo pěkně), ale

to nejlepší dárek, jakej můžete dostat, protože si můžete

Brock je fakt borec. Strašně šikovnej rocker s pětistrun-

koupit, co chcete, třeba flašku Jamesona nebo ponožky

ným banjem. Brocka bych si vzala hned jenom za to, jak

nebo lístek na Modest Mouše nebo knížku McCarthyho,

hraje na banjo. Někdy mě mrzí, že o něm nevím o moc

což vám málokdo, kromě těch ponožek a McCarthyho,

víc. Perfect Disguise?

dá, na druhou stranu ale je to od kamarádů naprosto nevhodné, to můžou dělat jenom, JENOM vaši rodiče a pra-

Sakra, to bude ještě dlouhej report... Potřebuju říct pár

rodiče a blízká rodina a nikdo jinej! Kamarádi mají vědět,

zásadních informací. Jedna z mejch nejoblíbenějších pís-

že máte rádi Jamesona, ponožky, McCarthyho a Modest

niček je Black Cadillacs. Kromě naprosto famózní první

Mouse, no žejo? No a tak Spx hrabe v tý šrajtofli a já si

linky „And it’s true we named our children after towns that

připravuju, co budu říkat: kurvaježíš, co budu říkat na

we’ve never been to...“ má ta písnička úplně všechno, co je

prachy!!? A víte co? Nevytáhl žádný prachy. Dostala jsem

na Modest Mouse tak boží a co je ve skutečnosti obsaže-

k Vánocům koncert Modest Mouse!!!

no ve spoustě jinejch jejich skladeb. Vlastně skoro všech, akorát jak si na tu zřejmou genialitu a dokonalost začne-

Vyrazilo mi to dech tak, že jsem zareagovala mnohem

te zvykat, mají vás jejich pozdější desky tendenci nudit.

hůř, než kdyby to byly prachy. Jakože... pamatuju si hod-

Ne v tom otravným slova smyslu, ale např. jste schopný

ně super dárků, ale žádnej takovej super vánoční dárek.

říct, že už to není tak dobrý. Přitom objektivně vzato je

Nejlepší vánoční dárek v životě. (No... ještě brácha mi dál

to furt stejně skvělý. Nevím, jestli má cenu zmiňovat to

jednou Zippo. Ale ten jsem záhy ztratila, tak se to nepočí-

„nástrojový obsazení“. Tohle jako není úplně obyčejnej

tá. Neříkejte to bráchovi. Ještě když jsme byli malí, dostali

rokenrol nebo indie. V mnohým mi to připomíná pAper

jsme od našich počítač, to bylo možná ještě – optikou

chAse. Oni tam chtějí všechno, nebo nejmíň spoustu

toho, jak jsem teď strašně chytrá – zásadnější.)

věcí, a VĚDÍ, jak to udělat, aby tam všechno mohlo bejt. TRUBKA. Neznám žádnou kapelu, která by mohla mít

Velkej problém na koncertě Modest Mouse byla absence

trubku, to jako sorry. Možná tak Beatles. No a pak texty.

Polvo, kteří s nima hráli oba koncerty předtím. Polvo jsou

Geniální. Pak ještě Brock má celkem charakteristickej

super! Jako není to nejlepší kapela na světě, ostatně je to

vokál (v recenzi pro Lidové bych napsala „distingovaný“,

nějakej pitomej poštovní rock, ale jednou jsem je viděla

hehe) a parádně frázuje. Jakoby jazzově. A navíc to umí

na nějakým fesťáku a sedla jsem si z toho dost zásadně na

napsat krásně zněle, mohl by se na něm vyučovat zvuko-

prdel. Takže škoda. Místo Polvo tam byli nějaký joudové

sled místo Biebla.

I didn’t die and I ain’t complaining, I ain’t blaming you.

Concern jsem poznala až při „I don’t feel at all like I fall“

I didn’t know that the words you said to me

a ani potom jsem nevěřila, že to hrajou. Tyhle starý sklad-

meant more to me than they ever could you.

by, vždycky trochu změněný, prokládali novejma věcma, většinou singlama, proti kterejm nic nemám, ostatně

No a pak jsou ty texty ještě strašně chytrý (já to totiž po-

viz Missed the Boat, kterou bych nejradši citovala celou,

znám, chytrej text, víte?) a vůbec nejsou jednoznačný

ale neudělám to („Was it ever worth it? Was there all that

a strašně hezký a tak vůbec. Moje nejvíc nejoblíbenější

much to gain? Well we knew we’d missed the boat and we’d

písničky od Modest Mouse jsou ještě Talking Shit About

already missed the plane.“), ale jinak má člověk většinou víc

a Pretty Sunset, Missed the Boat, World at Large a Trai-

oblíbený jiný věci, který hrát nikdy nebudou. Konkrét-

ler Trash. Jsou tak skvělý, že už bych celej život nemusela

ně mluvím o Dashboard a Float On, který hráli a který

poslouchat nic jinýho. Víte, co je na internetu, potažmo

jsou super, ale stejně... (ty singly většinou znáte strašně

na mým bločku dobrý? Že se nemusím skoro nikdy vlízt

dlouho, dlouho dlouho před vydáním desky, takže je cel-

do určitýho počtu znaků. Haha! Tak teda ten koncert, jo.

kem přirozený, že si časem oblíbíte úplně jiný, no žejo?) Z Lonesome Crowded West hráli jenom Doin’ the Coc-

Jo, nebyl tam Marr. Jo moment, na Freemusicu je někde

kroach a bylo super, jak lidi na začátku řvali: „Please shut

reportáž z Berlína z června 2007. Je to jeden z článků z tý

up!“ a „All right, not bad!“ a jak potom Brock zpíval „One

doby, za který se kupodivu nestydím, akorát si myslím, že

year, twenty years, forty years, fifty years down the road in

jsem si spletla Toma Pelosa a Joe Plummera, hehe. Neříkej-

your life...“ resp. „Your face your lips your hips your eyes they

te to lidem, co to četli. Anyway, tehdy nebejt Unsane, tak

meeeeeet...“, protože podle mě zpíval blablabla blaaaa.

to byl koncert roku jak brus, a popravdě řečeno, dodneška

A všichni lidi blablabla lips hips yeaaaaah! Haha! Geni-

na to docela vzpomínám. Bylo to fakt skvělý. „Please!! Bury

ální!! A skvělá sekaná kytara na konci. Skoro tak dobrý

me!! With it!!!“ Ooouu. Když srovnám tyhle dva koncerty,

jako Polvo. All right, not bad, not bad, no!

ačkoliv nevím, co zrovna vy byste z tohodle srovnání mohli mít, musím s politováním konstatovat, že ten starej setlist

Hráli taky spoustu písniček z (Keith) Moon & Antarctica.

byl úplně boží. Na pohřbu bych chtěla, aby mi hráli Mo-

Třeba Gravity Rides Everything nebo Tiny Cities Made

dest Mouse stejný písničky jako v Berlíně.

of Ashes, což konkrétně není zrovna moje ehm srdcovka, za což bych možná zasloužila nakopat do prdele, proto-

V klubu Electric Ballroom (moc hezkej klub tak pro tisí-

že to evidentně byla srdcovka mnohých a podle toho to

covku lidí) hráli bez Marra, kterej od nich údajně odešel

taky vypadalo, ale tyjo taková Paper Thin Walls... zatímco

kvůli těm svejm The Cribs, idiot, ale zato ve full sestavě,

z desky je to taková tititi ninini věc, naživo jsou strašně

takže i s Erikem Judym a se všema těma hračičkářema.

nahlas a vostrý kytarový/bicí předěly, víte, o čem mluvím.

Brock je hubenější, ale pořád takovej správnej zarostlej

Je to úplně jiná písnička. Je to super, možná nejlepší živá

námořník, taky nosí pruhovaný tričko a na něm flanel-

verze tý studiový a trochu zní mimochodem jako OTK.

ku a má vousy a vypadají s Judym jako dvojčata!! Což je

Anyway, když mluvíme o těch lepších živých verzích, nej-

velká legrace. Na hlavě měl taky čepici a když si ji potom

víc jsem se těšila na Satellite Skin. To je jedna z těch no-

sundal, vypadal, jako by se zrovna probudil. Spx říkal, že

vejch. Poprvý jsem ji slyšela v show Davida Lettermana,

na tom koncertě den předtím moc s lidma nekomuniko-

kde místo „happy fucking congratulations“ zpívali „well, ha-

vali, ale na tomhle jo, i byli vtipný (Brock si nandal banjo

ppy freaking congratulations“, a pak jsem ze studiový verze

a měl moc krátkej popruh a měl to někde skoro na hrud-

byla tak zklamaná, že poslouchám jenom ten živák (ačko-

níku, a tak přestal hrát a začal si to štelovat a říká, tyvole

liv jsem si koupila 7“ se studiovou, ale to proto, že Modest

jsme nějaký posraný Beatles?) a vůbec jim šla rockerská

Mouse mají krásnej merch včetně 7“ a 12“ s krásným ar-

karta jak brus.

tworkem, kterej se jen tak... nevidí). Tak tady v Londýně to byl zase žejo živák, navíc tam byli všichni z tý kapely

Začali s Dramamine. Jaaaaaaj! Kromě toho, že hráli

metr ode mě a Brock si dával záležet na tom „fucking“,

spoustu věcí z EP No One’s First and You’re Next, který

když zpíval: „Well, happy FUCKIN’ congratulations, well

teda zrovna vyšlo, hráli strašně starejch věcí. Tyjo, jako

everyone everyone wins!“ Jinak Satellite Skin je... fakt fakt

já nemyslela, že bych někdy naživo slyšela nějaký věci

fakt super věc („We know we’re not praying we’re knee-

z This Is a Long Drive for Someone with Nothing to

ling...“), o které ale bohužel nemám nejmenší ahnung,

Think About, a teď jsem slyšela hned dvě. Co si budeme

o čem je. Ani vomylem, ani za mák. Dokonce jsem začala

povídat, jak jsem na to nebyla připravená a jak už je ta

pochybovat o významu některejch slov, o kterých jsem si

kapela trochu trošičku jiná než před deseti lety, Custom

myslela, že je znám.

Jo a taky hráli dost věcí z Good News for People Who

Walked on off to another spot

Love Bad News. Black Cadillacs, nejlepší. Far from best

I still haven’t gotten anywhere that I want

a na druhou stranu, než je praxe. O tý jsem už psala. A na

Did I want love, did I need to know?

samým konci taky World at Large včetně trubky. Budete

Why does it always feel like I’m caught in an undertow?

se smát, ale World at Large je písnička o mně, fakt. Naživo byla víc potichu, pomalejc a víc akusticky (nebo jak bych

Pardon, nemohla jsem si to odpustit. Hráli ještě velkou

to řekla) než na desce. Myslela jsem si, že jsem ji už naživo

spoustu věcí, novejch. Po World at Large třeba Missed the

slyšela, tehdy v Berlíně, ale neslyšela, fakt, dívala jsem se

Boat, Vizionář by řekl „krása střídá nádheru“ a já jsem spolu

na ten setlist a není to pravda. Takže se mi o ní muselo

s Brockem, kapelou a lidma křičela: „Oooooh, and I laugh all

zdát nebo tak něco. Každopádně to byla – spolu s Black

the way to hell, saying YES! this is a fine promotion!“ Když to

Cadillacs – nejlepší část koncertu, a že to byl celej dob-

teď píšu, regulérně se mi po tom koncertě stejská. Je to nor-

rej koncert. Zavřela jsem oči, poslouchala jsem jenom tu

mální? Tak já znovu předělám to nešťastný top 5, nikdy si už

tichou kytaru a tlumený kopák a poprvý snad za celou

Modest Mouse nenechám ujít a ani vy to nedělejte, protože

svoji koncertní kariéru jsem cítila, že je ta písnička ne-

tahle kapela za to stojí jako žádná jiná. A to vám říkám já.

konečná (jinak takovýhle písničky obvykle končí, než se stihnu nadechnout) a opakovala jsem s Brockem:

And we were laughing at the stars while our feet clung tight to the ground

I like songs about drifters, books about the same

So pleased with ourselves

They both seem to make me feel a little less insane

for using so many verbs and nouns

No Words/No Thoughts swans, 24. 10. 2010, supersonic festival, birmingham

Nastalo zvláštní ticho. Ticho a prázdno. No Words/No

právě ta podmínka, za které tahle rovnice funguje. Síla

Thoughts. Zpočátku divný, nezařaditelný pocit. Až přijdu

nové desky se nejlíp projeví v konfrontaci s Girovou jarní

domů, zkontroluju si v zrcadle, o kolik let jsem zestárla.

DIY sólovkou, kde se objevují stejné skladby, jen v akustické podobě. Album I Am Not Insane vám o nové desce

O chvíli dřív... (v Birminghamu)

Swans řekne víc než tisíc recenzí.

Potlesk je hlasitý, ale taky unavený, a nic, co by se dalo srovnat s Joannou Newsom. Nástroje zůstávají na svých

O pár měsíců později... (Birmingham)

místech, světla nezhasínají. Znalí fanoušci vědí, že po

Setlist je postavený pečlivě a nekompromisně. „Nekom-

akademické pětiminutovce se kapela vrátí. A ta se vra-

promisní“ je ostatně i slovo, které se dá aplikovat na

cí: ve stejném (dobrém) rozmaru jako odcházeli, široké

všechny aspekty show. Novinka převažuje (vynechávají

vděčné a spokojené úsměvy. Gira vezme do ruky kytaru

jen You Fucking People Make Me Sick, kterou zpívá De-

a poloakusticky střihnou zkrácenou Little Mouth. Závě-

vendra Banhart, a Reeling the Liars In, která se svou „fol-

rečný a cappella přednes „May I find my way to the reason

kovou“ povahou do setu neparadoxně nehodí), ale nechá-

to come home/ May I find my way to the foot of your throne/

vají si prostor i na starší věci. I Crawled a Your Property,

May I find your arms around my neck/ And may I find your

obě z počátků kapely, jsou peklo; téměř slyšíte tu špínu

little mouth inside of this bed“ se zarývá jako nehty do kůže,

a prach roku 1984. Cítíte, jak zmizelo čtvrtstoletí. Zmizelo,

když se vášeň vymkne kontrole. Náhlý konec, kapela se

a je pryč. Milosrdnější jsou s Beautiful Child a Sex, God,

podruhé loučí, tentokrát definitivně. Déle, než bych řek-

Sex – obě z alba Children of God a můžeme se hádat, jest-

la, že se budou chtít zdržet. Poslední odchází Gira. A na-

li to náhodou není jejich nejlepší deska – a představují ty

stává zvláštní ticho.

klidnější okamžiky celého koncertu. Díky za ně.

O pár měsíců dřív... (v Brně)

O chvíli dřív... (pořád v Birminghamu)

Stahuju si master My Father Will Guide Me Up a Rope

Hlasitost se skoro nedá vydržet. Kam oko dohlédne,

to the Sky, poslední desku Swans. Strašně tajnej. Poslou-

všichni mají v uších špunty. Něco jsem u dveří přehlédla?

cháme to se zatajeným dechem. Swans! Je to víc Swans

Petr mi klepe na rameno, že jde trochu dál. Taky na to

než Angels of Light, ale zároveň... Je to jako by Swans

myslím. Ale viděla jsem My Bloody Valentine. Dvakrát.

hráli písničky Angels of Light. Kde existence Andělů je

Takže zůstávám. Ale bolí to. Bolí to jako svině. Hudba je

nahlas, ale vokály? Střední část v písni Jim je jako mu-

vypadá, jako by sežral žábu, kecne si za klávesy a ne-

čení a teprve když do toho začnou mlátit ostatní hudeb-

hne se až do konce. Basák Chris Pravdica stojí většinu

níci (zejména bicí a perkuse), v dálce tuším vysvobození.

koncertu otočený k bicím. Thor Harris, vlasatý zestárlý

I když ten rozdíl je spíš jako mezi 220V a 210V. Jim byl

Tarzan, mlátí do perkusí a Jane, Phil Puleo, do rozlehlé

první extrém, ale nerozpakovali se podobnou apokalyp-

bicí soupravy. Největší frajer-senior je kytarista Norman

su rozpoutat v My Birth nebo (dost nečekaně) v Inside

Westberg. Potetovaná hubená kreatura si v kovbojském

Madeline. Byla spousta času přemýšlet, proč jsem si ne-

postoji po celou délku koncertu měří povýšeným pohle-

vybrala jinou oblíbenou kapelu, třeba Eltona Johna? Poz-

dem fanoušky v prvních řadách.

dě. Koncert Swans byl jako výlet, dlouhá plavba lodí, kam se bez obav vydáte, protože mořskou nemocí netrpíte.

Michael Gira, bez pozdravu, rovnou ke kytaře, kterou ni-

Naopak, těšíte se na pohoupáníčko a menší bouřka může

kdy neodloží. Moc toho za večer neřekne, vyjma: „Thank

být prima dobrodružství... A pak tam stojíte, opření o zá-

you, ladies.“ Načež se ozve nesouhlasné mručení řízků

bradlí a zvracíte vnitřnosti. A přístav je daleko, předaleko.

v džískách s nášivkami Neurosis a Napalm Death a Giro-

Trvám na tom, že název desky I Am Not Insane je ironie.

vo: „But you DO look like ladies.“ Usměje se, ale vyčíst mu z tváře emoce je jinak nesmírně těžké. Tedy kromě vzte-

O pár let dřív... (zase v Brně, ale je to

ku, když někdo dělá něco jiného nebo jinak, než on chce,

náhoda)

takže diriguje Westberga i Harrise, ječí na trombonisty.

Poprvé jsem viděla Giru až na festivalu New! New! v Brně,

Pročež je koncert lepší než perfektní. Zvuk je perfektní,

kde hrál jenom na španělku skladby ze svých sólovek

Girův hlas je perfektní. Spokojenost muzikantů ale pro-

a akustické Angels of Light. Už tehdy byl starej (*1954) a na

zradí až rozlučka na konci setu.

první pohled suverénně nerudnej, nepříjemnej dědek. Ve skutečnosti není, ale je to dobrý způsob, jak se zbavit otrav-

O chvíli dřív... (Birmingham)

ných lidí v okolí. Ten koncert byl skvělý, i když tam bylo

Swans jsou posledním koncertem festivalu Supersonic.

jen minimum lidí a já jsem přemáhala smrtelnou únavu,

Je neděle, relativně zima, prostory Custard Factory jsou

protože jsem tam tehdy jela asi tisíc kilometrů (z Koda-

chladné a tmavé. Chladnější a tmavší než včera, ale je to

ně), jeden z těch, na které nikdy nezapomenete. Jsou to ty

zřejmě jen tím počasím. Hala je určená pro pár stovek

skladby? Je to ten hlas? Nevím, neptala jsem se.

fanoušků; celý festival i jednotlivé dny jsou dávno vyprodané. Po sobotě s Godflesh přichází neděle se Swans

O pár let později... (Birmingham)

a nejde se ubránit očekávání. Jenže co vlastně čekat?

Do předlouhého intra na perkuse No Words/No

Před koncertem nastává zvláštní ticho. No Words/No

Thoughts přicházejí ostatní hudebníci. Christoph Hahn

Thoughts.

Six clowns will slaughter a cow for your amusement swans, 6. 12. 2010, Palác Akropolis, Praha

Reunion Swans nebyl překvapením, matoucí byly pou-

Label Young God založil Gira v 90. letech po katastro-

ze výroky frontmana Michaela Giry, který dosud tvrdo-

fální zkušenosti s majorem, kde vyšlo v roce 1989 album

hlavě prohlašuje, že o žádný reunion nejde. Stejně jako

The Burning World. Původně se chtěl starat pouze

se před pár lety dušoval, že „kosti Swans jsou vyhlazeny

o vlastní nahrávky, ale postupem času roster rozšířil

do běla a uloženy k věčnému odpočinku“. Stejně jako

o spřízněné projekty nebo své objevy. Jeden z nich, teh-

se kdysi rozčiloval, že označovat Swans za nejhlasitěj-

dy mladičký Devendra Banhart, mu svým pozdějším

ší kapelu na scéně je „čirý výmysl retardovaných brit-

komerčním úspěchem zachránil zadek. Jelikož Girova

ských novinářů“ a že ho polohy, které prvoplánově útočí

dílna už na náklad desky Cripple Crow (2005) nestači-

na vnitřnosti návštěvníků koncertu, nezajímají („...o

la, placka vyšla u XL Recordings a sháňka po starších

nic méně než kultivované tiché aranžmá“). Jednodušší

nahrávkách vycházející hvězdy zaplatila Young God Re-

optikou okolního světa lže, jak když tiskne, jenže Giru

cords nejeden účet. Ostatně Banhart hostuje i na nové

okolní svět nezajímá a jeho impérium je postaveno na

desce Swans v písni You Fucking People Make Me Sick;

základech, které si může dovolit zákonitosti venkovní-

aktuální písničkářský objev James Blackshaw sparin-

ho světa ignorovat. Pohrdání měli Swans v povaze od

gpartneroval Swans na aktuálním turné, „aby prodal

samých počátků.

nějaké desky“.

Blackshaw jich zas tolik neprodal, jelikož pro fanoušky

Puleo; baskytarista Chris Pravdica a perkusionista Thor Ha-

Swans, kteří na koncert přijdou v první řadě, je připrave-

rris patřili k častým kolaborantům Angels of Light. Některé

ný široký výběr artefaktů samotných hvězd večera a sám

koncerty navíc provázela dechová sekce trombonistů (na

Gira v klobouku a s doutníkem, ochotný podepisovat ka-

albu hraje Brian Carpenter na trubku). A bez výjimky kva-

ždý lístek za dvacet pět euro svým jménem, věnováním či

litní technické zázemí. Swans si zakládají na tom, aby jejich

autoportrétem. Náklonnost a loajálnost fanoušků mu dělá

zvuk byl skutečně NAHLAS. Kdysi „výmysl retardovaných

dobře, na současnou podobu Swans je hrdý a ty prachy

britských novinářů“ vám nyní potvrdí každý soudný laik.

jednoduše potřebuje. Není ani žádným tajemstvím, že nová deska, My Father Will Guide Me Up a Rope to the

Na podiu působí Michael Gira, coby frontman a autor celé-

Sky, vyšla především díky lidem, kteří si na jaře koupili

ho konceptu show, jako by chtěl každého v první řadě (nejen

Girovu akustickou sólovku I Am Not Insane. Kompilace

v první řadě) naštvat. Jejich standardní hrací doba překraču-

obsahovala starší, Girovy oblíbené skladby (Failure nebo

je dvě hodiny a diví se, když to někde, jako třeba v pražském

Promise of Water z repertoáru Girovy předchozí, dnes již

Paláci Akropolis kvůli „policejní“ desáté hodině, nejde.

nefunkční inkarnace Angels of Light) a téměř všechny

Komunikace s fanoušky je minimální a když nějaká, nese

písně aktuální desky Swans v demoverzích a akustických

se buď v ironickém nebo zdvořile obvyklém tónu. Mnohem

aranžích. V bookletu My Father Will Guide Me Up a Rope

radši si Gira povídá se svými spoluhráči: „Víc! Pořádně!!

to the Sky je poděkování za prodeje I Am Not Insane ex-

Nahlas!! Teď!! TEĎ! NAHLAS!!!! VÍC!!!!!!“ Až je vám Harrise

plicitně vyznačeno.

a Hahna líto, jelikož takovou šikanu jste naposledy zažili ve školce, když jste místo domečku namalovali autíčko a vaše

Jarboe, Girova někdejší múza a milenka, členka Swans v do-

učitelka byla přísná paní.

bách největší slávy a nejúspěšnějších desek a taky jeden z důvodů rozpadu kapely v 90. letech, je v aktuálním složení

Už intro No Words/No Thoughts ukázalo, kterým směrem

kapely, potažmo v Girově životě, považována za neexistující.

Swans naživo kráčejí. Zkouška víry a odvahy, kam až se

Jelikož Gira i při sebemenší zmínce o ní instinktivně vříská,

s Girou do jeho podivného světa vydáte. Čelit hodinu a půl

nebylo pochyb, že tvorbu, jejíž kdysi byla nedílnou součástí,

sonickému trápení, prokládaného Girovým afektovaným,

současní Swans k životu nevzkřísí. Koncerty jsou nyní po-

z Angels of Light a sólovek vypiplaným vokálem, předpo-

staveny na nové desce (vyjma skladby s Devendrou Ban-

kládá náročného, znalého a zároveň liberálního poslucha-

hartem) a skladbách z 80. let, které vznikly bez nebo před

če; v momentech bolesti i znalce zákulisí – v Girových ko-

Jarboe. Špatná zpráva pro ty, kterým jsou Swans především

mentářích na stránkách Young God netřeba číst mezi řádky.

alba Love of Life (1992) nebo The Great Annihilator (1995);

Swans nezajímá, jak si je jejich fanoušci z různých období

pro Giru jsou nerelevantní. I (Girův oblíbený) song I Cra-

projektují do roku 2010. Kdo čekal Blind, kdo čekal Celebri-

wled kopíruje stařičkou verzi EP Young God než tu s Jarboe

ty Lifestyle, kdo čekal stejný koncert jako v roce 1989 nebo

z kompilace konce devadesátek Swans Are Dead. Dobrý

1995, dočkal se pouze zklamání.

rozmar a snad i náznak věcí příštích dokládá Avatar, nová skladba, kterou kapela složila v průběhu turné.

Kdo se dvě hodiny nechal unášet podobou, kterou novým Swans určila jediná způsobilá osoba, zažil něco, čím znovu-

*Pro aktuální line-up Swans si Gira vybral spolupracovníky

obnovená kapela – a je jich v posledních letech dost – vlád-

z minulosti, ať už z dob Swans nebo pozdějších let s Angels

nabídku tzv. největších hitů a obhájení stejně sebevědomé-

of Light. Služebně nejstarším je kytarista Norman Westberg,

ho postoje, který měla ve svých začátcích. „So please never

hráč na steel kytaru Christoph Hahn a bubeník Bill Rieflin

forgive me, please spit on my name. But hold on to my memory,

(přítomný pouze na desce), kterého na podiu nahradil Phil

and keep me to blame.“

ne málokdy. Rezignaci na zašlou zaprášenou slávu a servilní

The kindness of a stranger, or a trick of the trade? MURDER BY DEATH, 30. 5. 2010, MATRIX, PRAHA & 8. 6. 2010, LUMINAIRE, LONDÝN

Troufám si říct, že mám skvělou paměť. Vybavuju si

okolnosti každého článku, který jsem napsala, pamatuju

všechny koncerty, na kterých jsem kdy byla, setlisty

si všechny večírky a všechny svoje lásky. Takže mě dost

z nich a jména všech bubeníků, pamatuju si všechny pís-

překvapuje, jak je možné, že už měsíc marně vzpomí-

ničky, úryvky z knížek a miliony básniček, pamatuju si

nám, kde jsem přišla ke kapele Murder by Death. O to

spíš, že se mi k nim váže dalších pár ne zcela nezásad-

Red of Tooth and Claw má, mimo asi tisíce jiných mo-

ních historek. Jen ta první je někde ztracená. Přála bych

mentů, fantastický zavírák, temnou country baladu

si, aby to bylo nějaké satori, Přelomový životní okamžik

Spring Break 1899. V několika prvních vteřinách tracku

nebo Mezinárodní den super muziky, ale patrně to byla

je nasamplovaný zvuk jehly, plující po drážkách vinylu,

jen jedna z tisíce kapel, jejichž desku jsem tehdy stáhla

a když se ozve hluboký Adamův hlas do zastřeného ja-

z jednoho tisíc blogů.

koby barového piána: „The sun is coming up, over the hill, or maybe it’s not I can’t even tell...,“ okamžitě si vybavím

Murder by Death jsou Amíci, fungujou nějak od konce

atmosféru westernových komiksů se suprdrsnejma kov-

90. let a dají se charakterizovat výstižným vypůjčeným

bojema na útěku, co přijedou do zapomenutého města

„americana noir and dramatic post-punk“. Jinak je to

na Divokým západě pomstít smrt svýho nejlepšího ká-

ale normální dřevní (námořnické) country, jejich zpě-

moše, polaškovat v saloonu s nějakou štětkou, poprat se

vák Adam Turla na posledních dvou deskách zpívá jako

se zástupcem šerifa a v košili od krve pak zmizet někam

Johnny Cash a mohlo by to hrát úplně každé rádio mezi

do noci. Hell yes. Outlaw country ve své nejvíc sexy for-

zprávami o počasí a dopravní situací. Achjo. Murder by

mě. „I went out all night drinking, so I took the bait and

Death u nás nikdy nehráli, v rádiu ani živě, jejich desky

I jumped off the interstate to Highway 8. To the bars full

u nás nikdo moc nezná (byť jich mají pět a vůbec ne špat-

of girls who all know me by name, they all drink the same

ných); vůbec je v našich zeměpisných šířkách všechno, co

drinks and they all fuck the same...!“ Murder by Death

zavání country, podezřele rychle smeteno ze stolu. Proč

do téhle fantastické atmosféry, podpořené výraznými

takřka nikdo nezná Drive-by Truckers? Ostuda. Kromě

smyčci, montujou tradiční elvisovský rokenrol a caveov-

toho, že u nás Murder by Death neseženete, jsou ty jejich

ské depresivní notičky. Na deskách se ještě piplají s pro-

desky pekelně drahé. S Red of Tooth and Claw jsem se

dukcí, takže nepřehlédnete instrumentální zdatnost

mazlila v krámě Sugar & Spice vloni v Amsterdamu a s

a spoustu originálních nápadů, naživo (jak se ukázalo)

těžkým srdcem a slzami v očích vinyl s cenovkou €35 po

mají nekonečný arzenál pulzující energie. Vzpomínám

půlhodině definitivně odložila. Pak jsem si koupila Go-

si, jak hráli titulní písničku z nové desky Good Morning,

dflesh a dvě alba Hanka Williamse, všechny po patnácti

Magpie, která je ze studia dramatickým, ale poměrně

eurech.

vyklidněným kouskem. Když do rytmu, druhdy houpavého, řval Adam: „You carrrry me hoooooome, my looove!

Murder by Death jeli na jaře evropské turné a mně se

Still you carry me hooooome, little dove...,“ přišel za mnou

v rozmezí asi dvou dnů podařilo sehnat extrémně levnou

Honza od nás tadyhle z inzerce, zeptal se, ze které desky

letenku do Londýna na jejich show v Luminaire a ještě

je tahle písnička, a šel si ten vinyl koupit. To vystoupení

je zabookovat v Praze na konec května. Co budeme tro-

bylo neuvěřitelné.

škařit, žejo. Letos jsme dělali hodně koncertů svým „srdečním záležitostem“: New Model Army v únoru a Black

(...)

Heart Procession a Sophia v květnu, laťka byla v téměř

Tu neděli jsem byla docela v klidu, pokud tedy jde o mou

nenávratném nedohlednu a bláznivě naplánovaná akce

obvyklou „promotérskou nervozitu“. V klubu jsem byla

bez šance na úspěch, ale to mě trápilo nejmíň. Vždyť to

mnohem dřív než kapela a ta se pak trousila postupně

jsou Murder by Death! Aspoň nakoupím všechny ty vi-

pěšky, tramvají a až nakonec přijela sama Sarah, cellist-

nyly, co mi chybí. Mám jenom jeden. Red of Tooth and

ka a pianistka a mimochodem taky Adamova holka (taky

Claw, jejich předposlední a moje nejoblíbenější album,

bych chtěla za muže někoho, kdo vypadá se svejma licou-

to, které jsem obrečela na cestě z Amsterdamu. Chcete

sama jako Wolverine!), dodávkou. Seznámení s kapelou

vědět, kde jsem k němu přišla? Po únorovém koncertě

bývá klíčové, nikdy nevíte, jestli přijede parta autistů, spo-

New Model Army jsem se, pozdě v noci, stavovala do

lek umělců, alkoholici nebo psychotici (obvykle od všeho

redakce, abych si vyzvedla nějaký věci, a na klávesnici

trochu, jindy od všeho až moc). Ale Murder by Death byli

ležela ve vánočním papíře zabalená věc ve tvaru, ehm,

jasní už od začátku: přátelská a milá a slušná a skromná

dvanáctipalce. Věděla jsem, kdo to tam nechal (ostatně

parta kámošů na výletě v Evropě. „Slušná“ je uvedeno ve

se pod ten průvodní dopis podepsal), ale těžko budu po-

smyslu „nekonečným turné nezkažená“. Fakt radost. Vlast-

pisovat stav, kdy jsem to rozbalila. V tom dopise tvrdil,

ně dvojitá. A milujou irskou whisky. Čili trojitá.

že netuší, jestli už „to“ náhodou nemám nebo jestli „to“ mám vůbec ráda, čímž tvrdil, že neví, jak tu desku miluju,

Večer se událo pár věcí, které se mi na žádném koncertě

a nezná ten příběh z Amstru. (Myslím, že lhal. Ale stejně

nestaly. Zaprvé, před koncertem přišel Adam na vstup,

to bylo krásný.)

kde jsme seděli a žvanili, a zeptal se, že co by prej mohli

zahrát, že zrovna dává dohromady playlist. Jestli chceme

oblíbených písniček mám v týhle úpravě nejradši (před-

slyšet něco konkrétního, že to rádi zahrajou. Uh! Můžu

tím to v setu byly ještě ’52 Ford, Good Morning, Magpie,

vám na místě odpřísáhnout, že tohle kapely nedělají – ni-

On the Dark Streets Below, Comin’ Home a na zvukovce

kdy! Hrajou si, co samy chtěj nebo co hrály včera, pro-

Ball & Chain). A to cello!!! „Is it yooooouuu? Could it beeeee

tože mají jeden setlist. Jasně, můžete za nima přijít, říct,

yooooouuu? Don’t want it tooooo...“ Řvu s Adamem, ale jsem

že byste chtěli, aby hráli tohle a tamto, a oni to většinou

úplně strašně mimo a falešně. Doufám, že jsem to niko-

zahrajou. Nebo v průběhu koncertu vytrvale křičet, co

mu nezkazila. Orgasmus. A pak, když už si myslíte, že to

chcete zahrát, a taky to někdy funguje. Ale NIKDY se mi

nejde dál, vrátí se v přídavku jen s kytarou a zahraje Bang

nestalo, že by takhle frontman obcházel před koncertem

Bang od Nancy Sinatra! Bez ohledu na to, co pro vás třeba

lidi a ptal se jich, co mají rádi. Řekla jsem, že bych chtěla

ta píseň znamená nebo neznamená, její živá verze a spe-

Spring Break 1899. Nejlepší! „The kindness of a stranger, or

ciálně v Adamově outlaw úpravě je jako z jiného světa.

a trick of the trade?“ Druhá netradiční věc se mi přihodila

„Bang bang! She shot me down! Bang bang! I hit the ground...

po koncertě, když jsem si byla koupit desky. Měla jsem

Bang bang, that awful sound... Bang bang, my baby shot me

toho v plánu fakt hodně, protože měli kompletní disko-

down.“ Byla jsem si jistá, že tohle už se nikdy nezopakuje.

grafii na vinylu, spoustu hezkých triček, krásnej plakát (jako vystřiženej z tý McCarthyho novely Dítě boží) a ně-

(...)

jaký limitovaný sedmipalce a veteš. Řekla jsem si o všech-

A pak jsem letěla do Londýna. Když pominu, že vzhle-

ny alba, nemohla jsem se rozhodnout mezi dvěma trička-

dem k uzávěrkám tadyhle časáku a tomu, že jsem v po-

ma, tak jsem si vzala obě, plakát za dvě stě pade i ty cetky.

sledních dvou měsících musela násilím roztáhnout den

Věděla jsem, že to bude masakr a že mě za to někdo za-

na šestatřicet hodin a naučit se nespat, šlo o totální vý-

bije, protože vinyly (úžasný nádherný custom made a ten

směch zdravému rozumu a pracovní morálce. „Byla jsem

sleeve radost radost radost pohledět) stály čtyři stovky

si jistá, že tohle už se nikdy nezopakuje...“ Asi jsem si po-

kus. Bylo mi to jedno. Přesto říkám Nicholasovi, jejich

třebovala být jistější.

manažerovi, jestli mi nedá nějakou spešl prajz, abych na to vůbec měla, a on na to říká, it’s all yours. Nechápala

Klub Luminaire, kde v úterý Murder by Death hráli, jsme

jsem. Jasně, od kapely dostanete (jako promotér) desku

našli tak, že jsme sledovali kluka v tričku Pixies. Takhle

nebo triko nebo vás napíšou na guestlist v jiným městě,

se dá v Londýně (a asi i všude jinde) objevit spousta dob-

protože je to vůbec nebolí a většinou jsou vděčný, ale

rejch koncertů, pakliže doma nemáte internet a není vám

NIKDO vám nedá zadara šest vinylů, dvě trika a plakát.

trapné stalkovat neznámé lidi na ulici a v metru. (Bylo by

A dva guestlisty v Londýně. A já jsem fakt nevěděla, co

dobrý si to někdy zkusit jen tak nablind, schválně, kde

říct. Řekla jsem, že děkuju.

byste se ocitli.) Luminaire se pyšní titulem „best live music venue“ a určitě to není úplně z cesty; klub má svůj ksicht

Ten koncert samotnej byl... hah. Teď taky nevím, co říct.

a názor – nápisy na zdi „Jste na koncertě, ne v hospodě.

Nechci nikoho odradit nějakým nadsazeným, sotva uvě-

Pokud si chcete povídat, když hraje kapela, můžete rov-

řitelným patetickým žvaněním. Tohle mi psal fotograf:

nou vypadnout.“ vypadají a zní docela nekompromisně

„Ještě teď se z toho nemůžu vzpamatovat, hledám v pa-

– a je vidět, s ohledem na prostory, atmosféru, zvuk a ze-

měti, kdy jsem měl z koncertu takovej zážitek, skvělejch

jména program, že jej vedou lidi, kteří muziku milujou.

jsem viděl spousty, ale tohle byla neočekávaná bouře.“

Tak to má být a tak je titul ve správných rukách. A Mur-

Všech těch pět a půl lidí, kteří na tom koncertě byli, říkalo

der by Death byli ten večer vděčnou kapelou.

zhruba to samý, jenom už si nepamatuju přesné slovosledy. A já? Koukala jsem na to, srdce jsem měla natlačené

Nejprve bylo třeba přežít dvě lokální předkapely, což bylo

na hrudník, jak jsem zadržovala dech, a bolely mě koutky

náročné především proto, že na vás ze zdi koukala ta ne-

od úsměvu. Chtěla jsem, aby to trvalo navždy. Něco jako

šťastná upozornění – takže jste se neodvážili ani špitnout

herák. Byl to naprosto nepřenosnej pocit, vnitřní duše-

a celý ten cirkus (v případě prvních Fragments of Faith)

ní pocitem štěstí a ještě vás dme pýcha, protože všichni

a relativní nudu (Scoundrels) přetrpěli v nechtěném, leč

kolem jsou u stejného vytržení. Zahráli toho plno a na

úplném soustředění. Touha po hlavních hvězdách byla

první závěr i milovanou Spring Break 1899 a já byla zase

silnější, ale musím říct, že hranice někdejší slabosti pro

překvapená (a vděčná), anžto jsem nevěřila, že to takhle

typickou „britskou kytarovku“ jsem pokoušela nezdra-

opravdu funguje. Adamův vokál je naživo mnohem os-

vě moc. Druhá věc byla, že vzhledem k obeznámenosti

třejší a i nepatrně jinak frázuje, kytara je jednodušší

s místním publikem (fanoušci v Anglii jsou, zejména

a cello naopak tlačí na pilu, ale vydařený momenty mých

v menších prostorách, až podezřele statičtí, což se dá

pochopit snad jen u první předkapely, Sigur Rós nebo

mořnicky. Vůbec se člověku pořád derou na mysl ná-

filharmonie, jinak je to na škodu) a vzpomínkám na tý-

mořnické nebo pirátské konotace, i když jejich původ

den starý zážitek z Prahy, jsem stála nohama pevně na

nejsem schopná ze svého podvědomí vypáčit. Setlist se

zemi a nečekala žádné zázraky. Pár se jich ten večer přes-

od toho pražského měnil jen v detailech a žádný důleži-

to našlo.

tý hit nebyl zapomenut, včetně sólo výpůjčky od Nancy a úchvatného konce Spring Break 1899. A přesto, že ob-

Zahrát hned z úvodu dupák ’52 Ford je možná plýtvá-

jektivně koncertu nelze vytknout ani popel (snad jen, že

ní ostrýma, ale jak se ukázalo, kapela jinýma ten večer

cello ani klávesy nebyly zpočátku téměř slyšet, pokud

nestřílela. Navíc písnička je to parádní – z nejlepších

nehrály sólíčka), kapela se evidentně bavila a lidi byli,

v celém jejich katalogu, i když je tak krátká, jednoduchá

v rámci svého tradičního zaražení, docela komunikativ-

a jen sotva zcela původní. Adamovo frázování v refrénu

ní, něco tam strašně chybělo. Cha, nebo snad přebýva-

„Hey now, what you’re gonna do?“ v živé verzi laškovně

lo? I tyhle slohy to cítí. Protože, jak se to říká? Zmlsaná

zdůrazňuje úvodní Hey! a zní to hrozně zábavně, ná-

kočka je dobrý sluha, ale zlý pán.

UP CLOSE AND PERSONAL (AT HOME WITH) SOPHIA, 25. 5. 2010, DIVADLO DOBEŠKA, PRAHA

Bylo to vloni v létě, bylo pondělí, pořádali jsme s Marti-

skrze „naše kšefty“, že jako tyvole Matthiasi, vy bookujete

nem Hörschem, naším chlapíkem z Berlína, koncert This

Sophii? A pak strašně dlouhej mejl o tom, jak je STRAŠ-

Will Destroy You a já jsem seděla na vstupu, vybírala

NĚ důležitý, aby hráli i u nás, protože to a tamto a kdesi

prachy a listovala programem festivalu Melt!, ze kterého

cosi. A von pak psal, že se zeptá Robina. Nic moc se ale

jsme se to ráno vrátili. Programem listuju zásadně až po

nedělo, a tak jsem se celé léto, vždycky když jsme řešili

akci a většinou si u toho říkám: „Hééééj, na zelené stejdži

nějakej jinej booking, připomínala: „Any news about So-

hráli v sobotu v noci Booka Shade, tyjo, to bych chtěla

phia?“ Myslím, že jsme se dokonce bavili o honorářích

vidět!“ Dolistovala jsem až na konec a tam vidím selfpro-

a zdály se mi nějak strašně vysoké (v řádu tisíců eur, my-

motion Melt! Booking, což jsou de facto pořadatelé toho

slím), ale řekla jsem si no a co, žejo. Je to Sophia a Sophia

festivalu, kteří si zároveň založili bookingovku, ve které

je skoro jako God Machine, tak to něco musí stát, ne?

zastupují různé kapely a zajišťují jim turné po Evropě. Nevím, jestli bylo dřív vejce, nebo slepice, každopádně

O Sophii by vám mohl vyprávět Adam; naštěstí fanouš-

jim to šlape skvěle: jak festival, který poslední léta nemá

kovství (poznámka: už nikdy nepoužít tohle slovo, příště

daleko k magické hranici „sold out“, tak booking, se kte-

řeknu „lásku“) odmítám měřit délkou doby, kterou tu

rým poměrně často spolupracujeme i my. Ostatně mys-

kapelu znám, takže je jedno, kdo vám to řekne. Sophia

lím, že zastupují (nebo v té době zastupovali) i This Will

je projekt Robina Proper-Shepparda z God Machine, ka-

Destroy You. A na podzim jsem s nima dělala třeba God

tastrofálně nedoceněné kapely z první půlky 90. let. Za-

Is an Astronaut nebo pAper chAse. A jsou to Němci a cel-

tímco God Machine hráli temný industriální noise rock,

kem milí kluci a mají dobrej vkus a to je tak všechno, co

Sophia byl Robinův akustický útěk před světem (první

o nich vím. No a na poslední stránce toho průvodce byly

deska byla hodně ovlivněná smrtí basáka God Machine

nějaký kapely a termíny jejich aktuálních turné a už si

Jimmyho a jejich poslední společné album, fantastické

moc nepamatuju, co tam všechno bylo, ale zarazila jsem

One Last Laugh in a Place of Dying, odráželo tuhle ztrá-

se u Sophia a jejich asi pěti koncertů v říši. Samej Wies-

tu přímo, anžto se to stalo během nahrávání). Odbočka.

baden a Garmisch-Partenkirchen nebo kýho čerta, už

Obecně na kapelách je dost poznat, když mají co říct.

nevím. Unfair!! Uspořádat koncert Sophia jsme se s Ada-

Nemusí to být nějaký hluboký myšlenky, klidně to může

mem ze Silver Rocket průbězně snažili asi rok, přičemž

být jenom nějaké banální politické poselství, doporučení

samotní Silver Rocket to zkouší let asi deset. Nebo milion

pít pivo, sbalit tamtu holku nebo uctívat Satana. Ale je

nebo kolik. A zkoušeli to i přes samotnýho Robina, což je

zkrátka na tý muzice znát, jestli to, co říkají, myslí vážně

celkem internetově gramotný (ve smyslu komunikativní)

a upřímně. A že tomu věří. Proto jsou třeba některý ka-

frontman Sophia, a přes toho nahoře a toho dole a všech-

pely, který vlastně neuměj pořádně hrát, tak supr, a jiný,

ny svaté a pořád nic. Když jsem pak přišla domů, okamži-

co to třeba uměj, tak strašně k ničemu. Neříkám, že je to

tě jsem psala Matthiasovi, což je kluk, který se právě stará

pravidlo, ale vemte si třeba post-rock. (To byl fór.) Každo-

o ten booking, a většinou je to on, se kterým komunikuju

pádně Robin, ten měl hodně moc co říct. A kromě toho to

taky uměl říct. Už God Machine byli strašně silný a emo-

Nepamatuju si jedinej časák nebo blog. Copak ji hrálo

cionálně vypjatý (zvláště tedy po smrti Jimmyho) a So-

nějaký rádio? (Kromě rádia Posloucháměpětlidíaspíkr.)

phia začala přesně tam, kde Robin v roce 1995 skončil.

Jestli ji tady někdo distribuoval, pak to asi nebylo zrovna

Jenom tomu dal úplně jinou formu, která spíš odpovídala

pultové zboží. Hráli u nás naposledy někdy na konci 90.

jeho rozpoložení a stavu a ne, nebylo to zrovna nejlepší

let. Bála bych se strkat lidem na ulici desky Hanka Willi-

období jeho života.

amse, Converge nebo pAper chAse, ale klidně bych jim nutila Sophia. Rodičům, babičce, bráchovi, naší kočce

*Pokusím se vysvětlit, proč je vám kolem pětadvaceti,

(ale ta bere vlastně i ty Converge), všem svým kamará-

nejste z Prahy a Sophii ani God Machine neznáte, když

A každýmu by se to líbilo. Jenže takhle to nefunguje.

dům, čtenářům Lidových novin a sousedům v baráku.

jsou, podle toho, co píšu a ještě napíšu, tak geniální. Krátčasů velkých vydavatelských společností. U majorů vy-

*Někdy na sklonku léta mi Matthias napsal, že sice Sophia

cházely strašný kvanta muziky a někdy i docela dobrý

turné nepojede (resp. pojede, ale do Prahy se nezastaví),

muziky – většina si snadno a bez práce našla to svý. Stálo

ale že jestli chci, můžeme domluvit na jaro sólo vystoupe-

úsilí, abyste se dostali ke kapele jako je God Machine, byť

ní Robina Proper-Shepparda. Netušila jsem, co to bude

měla několik měsíců zkušebnu v Obecním domě v Praze.

zač. Vůbec. Nebyly k tomu žádné další informace, sám

Až pod nos jste dostali Red Hot Chili Peppers a Pearl Jam,

Matthias je patrně neměl, ale bez váhání jsem řekla, že

Eddie Vedder bojoval s Ticketmasterem a sáhodlouze vy-

jasně. Tak ježiš!!! To je jedno, co to je. I kdyby hrál pře-

světloval, jak a proč nejsou mainstream, takže jste měli

dělávky poslední desky Coldplay, označila bych to půl

pocit, že neposloucháte úplný kraviny a pitomce. Navíc

roku dopředu za koncert roku. A navíc se mi jako zázra-

God Machine fungovali jen poměrně krátkou dobu a vy-

kem podařilo domluvit úplně pohádkový, resp. pohád-

dali pouze dvě desky, než se po nich slehla zem. Fiction

kově nízký honorář (byla jsem připravená dát mu úplně

Records, u kterých nahrávky vyšly, se starali o The Cure

všechny peníze, které mám, princeznu za ženu a králov-

(zrovna vyšlo Disintegration a pak si strašně nahrabali

ství navrch), za což jsem na sebe ve své tzv. promotérské

s Wish) a jedna hvězda jim v seznamu asi stačila. Když

kariéře nejvíc nejpyšnější. Furt to teda byly šílený prachy,

Robin kapelu po smrti Jimmyho Fernandeze a dokon-

který se samozřejmě nedaly vzhledem k výše uvedené-

čení druhého alba rozpustil (zbýval tam jen bubeník

mu ze vstupného zaplatit. A když mi Matthias později na

Ronald Austin), psal se rok 1994. Internet nebyl samo-

přelomu podzimu a zimy psal, že to bude Sophia, resp.

zřejmostí a ti, co jej měli, z Napsteru tahali leda tak Meta-

akustický projekt (at home with) Sophia, málem mi ex-

lliku. God Machine byli mrtví a nic na tom nezměnil ani

plodovalo srdce. Nejdřív překvapením, pak nepopsatel-

Alternative Press, který One Last Laugh in a Place of Dy-

ným štěstím. Nebude hrát Coldplay!!! „Sure, cool,“ napsala

ing zařadil do žebříčku devadesáti nejlepších nahrávek

jsem pak Matthiasovi, aby si nemyslel, že jsem nějaká

90. let. To už v Anglii existoval Flower Shop Recordings,

praštěná fanynka. Myslím, že podobně reagoval i Adam,

Robinovo vydavatelství, a Sophia, kolektiv spřízněných

když jsem mu zprávu přeposílala, i když těch dvanáct

muzikantů, jimž vyšel debut Fixed Water v roce 1996

překlepů v jedné krátké větě mohlo být i tím, že měl zrov-

(hrál tam a dosud hraje třeba Adam Franklin, kytarista

na zlomenou ruku. Každopádně bylo to tady: splněnej

Swervedriver). Minimální promotion a nulová distribuce

sen, Sophia v Praze.

ká existence God Machine spadá přesně do doby zlatých

je oblíbený indie statement a v porovnání s Flower Shop lámal i Michael Gira, frontman Swans a zakladatel labelu

„Proper-Sheppard nechává své posluchače brouzdat po-

Young God na druhé straně Atlantiku, se svými ropušími

smutnělou atmosférou smířlivých, někdy něžných a někdy

objevy komerční žebříčky. (To byla ironie. Chtěla jsem

hořkých, tichých balad. Precizní aranžmá (které může být

říct, že Flower Shop byl ještě víc underground než Young

v nahém akustickém podání naprosto vražedné), dotažené

God, což byl asi největší možný underground mezi všemi

k dokonalosti na loňském albu There Are No Goodbyes, geni-

undergroundovými labely v undergroundu.) První des-

ální práce s dynamikou a téměř neznatelné, nicméně působivé

ka, která Robinovi vydělala peníze, byla People Are Like

hraní si s hlasem a efekty – žádná z desítek písní není o nic

Seasons v roce 2004, protože singl Oh My Love byl hit.

ochuzená. Působí velmi sebevědomě, ale přitom je – především

Konečně. Sophia je přesně ten typ muziky, který se musí

z textů – patrné, že nevznikly za nějak zvlášť příjemných nebo

líbit úplně každýmu (tedy pokud není úplně hluchej

šťastných okolností. Nejsou ale deprese náhodou odjakživa tím

nebo ignorant). Jenže copak mají lidi čas prodírat se něja-

nejlepším tvůrčím obdobím…?“ Tohle jsem psala do tiskové

kou indie špínou? Copak se o Sophii u nás někdy psalo?

zprávy, ale není to až tak důležité, protože v hudbě So-

phia jsem našla ještě jiný, mnohem důležitější věci. Totiž

se radši nezmínila. Na hotelu pračku fakt neměli, takže asi

třeba svůj život. Deska There Are No Goodbyes popiso-

za hodinu zvonil Robin u nás na nábřeží. (Mezitím jsem

vala jedno moje životní období s tak děsivou přesností,

vymalovala, udusala ohniště, odtáhla mrtvoly do sklepa,

že jsem okamžitě, ze dne na den, začala věřit na zázraky.

umyla 354 sklenic – kluků v/s Junius bylo sedm – a vystříz-

Nechci se v tom nějak zvlášť piplat, protože to není ani

livěla.) Jestli se mi při tom telefonátu klepaly kolena, pak

zábavné ani zajímavé a samozřejmě, co si budeme poví-

nedokážu ani popsat, co se se mnou dělo, když jsem dole

dat, to není ani nijak výjimečné, i když jsem si to tehdy

odemykala dveře. Kdy jste měli naposled na návštěvě Lou

myslela. To, o čem Robin zpívá, se děje 537 402 802 lidem

Reeda? Nejste Havel, ne? Za dveřma stál neoholenej, vy-

na této planetě. Jenže když si vás připoutá vaše oblíbená

smátej Richard Gere v roztrhaných džínách: „Jaaana! Hey

kapela takovou srdeční záležitostí, nemáte se jak bránit.

hey hey, nice to meet you!! Thank you ssssssooo much!“ Takže LOL. Zapnul pračku, udělal kafe (protože si nejsem jistá,

Koncert Sophia byl naplánovaný na 25. května; Robin

jak se ten presovač nebo jak se to jmenuje, používá, a kromě

chtěl, aby to byl prostor k sezení, tak jsme zvolili divadlo

toho jsem nešika a vlastně normální kafe neumím) a zbytek

Dobeška. Nebylo třeba čumět do věštecké koule, aby

odpoledne jsme seděli na houpačce na terase, pili to kafe

bylo jasné, že z tohodle koncertu si nové Maserati nekou-

(bylo strašně dobrý), čuměli na řeku a povídali si. Byl by

píme. Jednak tomu bránila moje filozofie, jednak květen

z toho super rozhovor, kdybych si kráva dělala aspoň nějaké

byl koncertama narvanej až po strop a chtít po někom,

poznámky. Robin ještě v dobách God Machine v Praze rok

aby okamžitě vysolil tři stovky za kapelu, kterou vůbec

žil a měl z tý doby milion historek. Taky vyprávěl o svý dceři

nezná, byla blbost. A taky jsme to tentokrát dělali hlav-

a o životě v Londýně a o turné a o Black Heart Procession

ně pro sebe, žejo. Jenže od vydání nahrávky (půlka roku

(chodil s Pallem Jenkinsem v San Diegu na střední!) a o

2009) do dne koncertu uplynulo hodně času a stalo se

svým životě a já jsem vyprávěla o našem časáku a o Black

příliš věcí, v souvislosti s vnímáním desky spíš teda zlejch

Heart Procession a o tom, odkud jsem, a o tom, že Václavské

než dobrejch, a tak když jsem poslouchala „And I thought

náměstí není pojmenované podle Václava Havla, a o tom,

I knew heartache/ And I thought I knew heartbreak/ But I’ve

jak jsme přišli k tak šíleně hezkýmu bytu a jaký historky se

never known anything like this before“ (Heartache) nebo

vážou k Vyšehradu. Znám teda dobře jen tu se Šemíkem.

„And I’m sorry/ Can you forgive me?/ I wish that I was stron-

Jaká jsem praštěná fanynka God Machine a Sophia jsem

ger but I tried...“ (There Are No Goodbyes) nebo „Let the

si radši nechala pro sebe, i když o tom, co bude večer hrát,

storm clouds pass/ And the tempest fade/ Dry your eyes my

jsme mluvili taky. Protože jsem na podzim byla pryč a v zimě

dear and don’t be afraid“ (Storm Clouds), bolelo to stejně

byla na tyhle legrace zima, byl vlastně Robin od loňskýho

jako vzpomínky. A ty teda bolely kurevsky a ve finále bylo

léta první člověk, s kým jsem seděla na terase v tak pěkným

i těžký se nějak normálně těšit.

počasí a cejtila se tak dobře. Ironií osudu je, že osoba z léta je zrovna ten, o kom je celá There Are No Goodbyes... Robin

*Bylo úterý ráno, den koncertu Sophia. Probudila jsem se na

musel odejít na zvukovku krátce před pátou a protože jsme

gauči v kanclu a první, čeho jsem si všimla, byla flaška Jame-

z těch košil vezmu s sebou večer na Dobešku. Vtipný bylo,

sona a koly vedle na stole. Pozdrav od kluků z Junius, kteří

že kromě košil pral spodky a ponožky, a tak heslo „up close

den předtím supportovali God Is an Astronaut a pak pře-

and personal“ z oficiálního popisu turné došlo naprosto ne-

spali u nás a ráno vypadli kolem šesté, protože měli přejezd

čekanému naplnění. „It’s so embarassing,“ úpěl, ale byla to

do Itálie. Senza fine! Měla jsem tzv. veselou kocovinu, ovšem

ve skutečnosti legrace. Pověsila jsem šest nachlup stejnej-

jen do té doby, než jsem vešla do kuchyně, kde to vypadalo

ch černejch košil, pár nachlup stejnejch černejch boxerek

jako po atomovce. Už míň senza a o poznání míň fine. Enter

a pár ponožek v různých odstínech černé, smála jsem se

the chaos. Do neštěstí zvoní telefon. Je to neznámé číslo, ale

a už jsem se na ten koncert i docela těšila.

nestihli pověsit to prádlo, slíbila jsem, že to udělám, a jednu

má předvolbu +44, takže to je natuty někdo z nějaké kapely. A taky že jo: „Hey Jana? It’s Robin from Sophia!“ Polkla jsem.

Blbý bylo, že jsem v Podolí nemohla sehnat žádné sluš-

Volá mi Robin, sakra. Okamžitě jsem se přepnula na ner-

né Chardonnay z rideru, takže jsem měla s občerstvením

vózní mód a nepatrně se mi rozklepal hlas, ruce a kolena.

trochu zpoždění, a pak jsem se ještě vracela pro tu košili,

Naštěstí neruší koncert, ale ptá se, jestli v Dobešce nebo na

takže jsem přijela až těsně před začátkem. Bylo tam kolem

hotelu bude pračka, že už nemá na večer čistou košili. Ří-

třiceti lidí, což teda bylo i na květnový poměry málo, ale

kám, že nevím, protože nevím, a automaticky navrhuju, že

bylo to jedno a věděla jsem, že i Robin z toho nebude nijak

se můžou stavit u nás, protože je to jen kousek a blabla, ale

rozčarovanej, ježto jsem mu vysvětlila, jak to tady teď je, už

o tom, že do naší kuchyně bude potřebovat skafandr, jsem

předtím. Koncert byl, uf, náročnej. Krásnej, ale náročnej.

Hezký kulisy přebalu poslední desky, Robin v čistý košili

příležitost vnutit tuhle kapelu lidem, co pracují s produkcí

(haha!), jenom v ponožkách, hrál skoro dvě hodiny a zvládl

desek, si nikdy nenechám ujít) jsme se k tomu ještě vra-

asi dvacet skladeb. Hrál na přání Petrovi, Adamovi a mně,

celi, protože po podepsání tří vinylů už mi nebylo trapně

protože nikdo jinej žádný jiný přání neměl, já jsem samo-

přiznat, co to pro mě znamenalo a znamená. A měla jsem

zřejmě natahovala furt pryč (nejvíc u Where Are You Now,

pocit, že je to člověk, kterej tohle dokáže pochopit a kterej

Something a Storm Clouds), ale naštěstí tam byla tma, tak-

mi rozumí na celým světě nejvíc – vždyť o tom sakra na-

že mě nikdo neviděl, zahrál i If a Change Is Gonna Come,

psal album! Jak říká náš grafik: to je hrozný emo, Janino.

což jsou úplný God Machine a přesně tak to i znělo, měl

V poledne si Robin vyzvednul zbytek košil a trenek a po-

spoustu historek a hlášek, byl milej a vtipnej. A pokazil je-

nožek, rozloučil se s „Princess of Prague“ a já jsem se rozlou-

nom jednu písničku! K většině z nich měl nějaký komentář

čila s touhle přezdívkou. A když jsem zavírala dveře, cítila

a já jsem si pořád víc uvědomovala, že jsou o jiných věcech

jsem, že je zavírám i za touhle celou There Are No Goodby-

a jiných lidech, než jsem si myslela nebo chtěla myslet,

es kapitolou. I když jsem znovu musela sjet výtahem dolů,

a korunu celý katarzi nasadil s pilotní There Are No Good-

abych odemkla hlavní dveře. Hehe, klasika, there should

byes na konci, kterou opatřil příběhem a dost zásadním „...

be two goodbyes at least. Den byl senza fine, stejně jako ten

but sometimes, there are goodbyes“. A tak, jak jsem mu uvěřila

předtím, akorát se nikde neválely plechovky s nedopitým

dřív, uvěřila jsem zase.

pivem a kuchyň byla jako klícka. Stála jsem tam a zkoušela zopakovat ten Robinův trik s presovačem a smetanou. Pro-

Později po koncertě (dávala jsem mu cédéčko poslední

tože, jak říkal, čím jiným bych okouzlila chlápka svých snů,

desky pAper chAse, protože chtěl slyšet, co to je za zázrak –

až bude stát u mě v kuchyni?

POVÍDEJTE MI O KONCERTĚ PRIESSNITZ ANEBO O NĚČEM JINÉM PRIESSNITZ, 26. 12. 2010, PENTAGON, JESENÍK

Z Vrbna pod Pradědem (Würbenthal, dříve hornická osa-

ho nebyla, chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila, že

da Fürstenwald) je to do Jeseníku (Freiwaldau) asi čtyřicet

nemůžu jet přes Mnichov (Einsidel) na Heřmanovice

minut, od Videlského kříže patrně nejdelších patnáct

(Hermannstadt) ani Ludvíkovem přes Karlovu Studánku

kilometrů v České republice. Od rozcestí k Ludvíkovu

(i když to by patrně také šlo, jen by to bylo delší a určitě

(Ludwigsthal) můžete vzít (jediný) autobus v 16:20, který

bych se ztratila a jak jsem později zjistila, silnice ze Stu-

jezdí v sobotu a o svátcích přes sedlo, a kdyby byla nor-

dánky do Videl byla neprůjezdná). Je ještě jedna – pro-

mální neděle a ne svátek, můžete jet ještě o hodinu později

střední – cesta kolem řeky (Střední Opava), po relativně

poněkud složitěji a neobvykle skrz Zlaté hory (Zuckman-

rovné a nerozbité silnici, lesem. Ten se rozprostře hned za

tel, také Edelstadt podle hradu Edelstein). Po kolejích se

odbočkou z Železné (Buchbergstahl), kde bydlí naši a kde

z Vrbna do Jesu snadno nedostanete, jelikož vlak do Milo-

jsem vyrůstala.

tic (Milkendorf ), i kdyby nejezdil tak zřídka, jede opačným směrem přes Krnov (Jägerndorf). Je to asi na čtyři hodiny.

Míjím starou hájovnu, které jsem se jako dítě bála, jelikož

Plus 26. prosince nejede. Když je venku minus deset a vlád-

byla zarostlá vysokou trávou a nikdy jsem tam neviděla

nete licencí, nejsnazší cesta, jak se do Jeseníku (třeba na

živou duši. Hned za stavením je zkratka lesem na ludví-

koncert Priessnitz) dostat, je půjčit si auto od rodičů a slí-

kovskou Kolibu a myslím, že se tudy dá jít taky na Zá-

bit, že nebudete brát stopaře, neskončíte ve škarpě ani

mecký vrch, o kus dál je jestě jedna usedlost a most na

v řece a zavoláte, když u někoho zůstanete přes noc.

druhý konec Železné. Před povodněmi v roce 1997 tam byla spousta stromů, obrovské kameny a hráz, kam jsme

Hele

se chodili jako děcka koupat a chytat čolky. Na blízkém

Známe se přece a přece jen léta

paloučku jsem se v pěti letech poprvé vdávala a z druhé

Oba víme jak to končí

strany řeky se tyčí malá elektrárna (mlýn? pila? čertví, co

Budeme budeme zase v tom lítat

to tam uvnitř vlastně bylo), do které ústí náhon, po jehož

Pak si lízat vlastní rány

úzkém betonovém okraji jsme chodili dlouhé kilometry

(Hexe)

tam a zpátky. Dnes je scenérie o hodně plošší; zmizely stromy, strašidelný tunel pod silnicí i lesík, kam jsme cho-

Když jedete z Vrbna autem, je ideální zkopírovat cestu

dili na kaštany; záplavy vymlely koryto, řeka rozprostřela

prvním autobusem přes sedlo. Jelikož jsem doma dlou-

svůj tok do šířky (odnesla s sebou i svatební louku) a na

několika místech byly vytvořeny umělé hráze, které vodu

Cigarety kupuju až v nonstop benzince uprostřed měs-

mírně zdržují. Je to docela pěkné. Nebo už je mi to jedno?

ta a všímám si, že nemají skoro žádné bagety, i když je benzinka nonstop, a nemyslím, že by v neděli byly ote-

Na horách taje sníh

vřené nějaké potraviny. Priessnitz hrají v Pentagonu,

Řeka je divoká a chladná

jesenickém kongresovém centru a sídle ČSSZ (a dalších

Jako ty jako ty

úřadů) v jednom, potkávám kamarády, kteří přijeli z No-

Ve vzpomínkách mých

vého Jičína nepochopitelně se čtyřmi přestupy vlakem

(Jaro)

přes Ostravu. A Polsko. Byla dost zima, ale to jen proto, že rozdíl mezi minus sedmi a minus dvaceti se projevuje

Podél silnice teče řeka a tu lemují minimálně tři chaty,

už jenom v detailech fyzikálních zákonů. Nepřekvapivě

kam jsme si chodívali hrát, když to vypadalo, že jejich

se tam nekouří.

majitelé na víkend zase nepřijeli. Nedaleko byly skály s několika kovovými oky pro horolezce-amatéry a... nás.

Tak jak se máš tak jak se máš

V jednom momentě z hlavní cesty vybíhá vedlejší, která

Vítej ve zlých časech

ukazuje směr houbařům. Když jsem byla malá, chodili

Na konci cesty

jsme s tátou na houby pořád. Když nebyla zima. Zimy

(Město duchů)

jsou v Jeseníkách dlouhé, ale víc zážitků mám z jara a léta a podzimu. Kolo a kolečkové brusle a horký vítr a stude-

Jeseníky na severní straně jsou jiné než ty „moje“, proto

ná řeka.

civilismu Jaromíra Švejdíka zase tolik nerozumím, resp. nespojuju si to s krajinou, jak ji tam znám já. Priessnitz

Nejdřív narážím na Bílý Potok (Zainhütte, později Wei-

jsem neposlouchala proto, že byli „místní“ (tedy z po-

sseseife). Není to ten Švejdíkův (ten je u Javorníka) a není

vinnosti a hrdosti), nebo proto, že bych témata důvěrně

ani podobný. Pár chalup a domky, kde někdo bydlí i přes

znala. Když brácha poprvé přinesl desku Freiwaldau,

týden, byste spočítali na prstech jedné ruky. Asi devate-

neřekla jsem si, tyvole, to jsou úplný Joy Division nebo

náct obyvatel. Za Bílým Potokem je zřídlo kyselky. Dřív to

New Order (podle vzoru „Mňága a Žďorp jsou český The

bývala jen taková boudička, teď k ní postavili i most a dře-

Smiths“ a nesmějte se, to jsem nevymyslela já). Debut

věné lavičky. Jezdili jsme sem na kole. Tam to bylo do

Freiwaldau vyšel v roce 1992, ale doopravdy jsem se ke

kopce a zpátky jste nemuseli ani šlapat. Kameny kolem

kapele dostala až s Potichu? (1997) a nespočtem koncertů

boudy byly úplně oranžové a když jste si chtěli naplnit

počas studií v Brně. Ve správnou dobu na správném mís-

flašku, museli jste si kleknout a ruku ponořit do ledové

tě, pozdě ale přece.

studně. Pár let jsem tam nebyla. Jedu docela pomalu, jelikož silnice už po pár metrech padá do tmy a nemá žádné značení. Třpytí se na ní mrazivý sníh.

*Besídka v pražském Oku o pár dní před jesenickou zastávkou se prý vydařila. Není důvod nevěřit, Priessnitz

Vidly (Gabel) mě vítají několika pouličními lampami

málokdy nezahrají „dobře“, navíc s vědomím vyprodané-

a směšně ozdobeným hotelem, kde je i navzdory sezoně

ho sálu. Taky jsem chtěla jít, ale nějak už na mě nezbyl

jenom pár aut. Potřebuju si koupit cigarety, ale bojím

lístek. Pak jsem si uvědomila, že na Vánoce jedu domů.

se, že trend militantního nekuřáctví Karlovy Studánky

Domů do hor. Na sever. A koncert Priessnitz si tak můžu

se do okolí rozšířil už dávno. Vyrážím bez zastavení dál,

užít s pravou vesnickou rvačkou ve foyer.

nahoru. Na obloze jasně svítí měsíc a vykresluje siluety vrcholků stromů. Je to skoro stejně hezký, jako když zapa-

Na bále

dá slunce, jenom inverzní a studený.

v kulturáku ve foajé

Krajina náhle zkameněla

máme rvačku

Jako by čekala,

(Bál)

na malý brutální zázrak, na malý kýč Mám rád podzim, vítr, první sníh

Když jsme se o akci bavili se Simonem, bubeníkem Saa-

(Freiwaldau)

de, který bydlí v Jeseníku, povídal, že to bude „obrovská akce“ pro dva tisíce lidí a od pravdy nebyl daleko, tedy

Videlský kříž je nejvýše posazené místo na celé trase

v případě, že by tam vystoupila ještě Vypsaná fixa, jak

a cestou dolů už čeká jenom Bělá a hned za ní Jeseník.

bylo původně avizováno. Takže to nakonec nebylo tak

obrovský. Ale velký to bylo dost. A navíc tam hrála Obří

Povídejte mi o Bohu

broskev, která nepochopitelnou inspiraci Fixou nezapře.

Anebo o něčem jiném

Jesenické publikum trpí známým legračním syndromem,

(Nebolí)

kdy se k podiu s předkapelou na několik metrů nepřiblíkev, tak další host Prouza hráli pro několik metrů prázd-

*Navzdory přirozenému očekávání něčeho extra byl kon-

ných parket, dva breakdanceující fanoušky a od poloviny

cert Priessnitz v Jeseníku stejný jako jakýkoliv jiný kon-

sálu mohli tušit několik desítek přihlížejících. (Prouza

cert Priessnitz v jakémkoliv jiném městě. Čtyřčlennou

zahrála spoustu věcí z chystané desky, která „možná vy-

sestavu stále doplňuje Jiří Hradil na klávesy (omlouvám

jde“, z níž jedna píseň byla v angličtině, a pár starších,

se za zbytečnou informaci, ale vypadá úplně jako Harvey

nebojme se toho slova, hitů, třeba Černou barvou. Bylo

Dent aka Two-Face z posledního filmového Batmana, co

to dost dlouhé. První vteřina ticha po jejich vystoupení

ho hraje Aaron Eckhart), už by z něj pomalu mohli udě-

zavelela „deset kroků vpřed!“ a sál kulturního domu se

lat regulérního člena, ne? A mírně přiopilý Jaromír (bylo

zaplnil jako na hasičském bále.)

dost pozdě, už když začínali) celý v černém s modrým

ží, jelikož by hudebníci mohli kousnout, takže jak Bros-

světýlkem na bradavce a kelímkem červeného vína, poz-

*Nevím, jak tomu bylo v devadesátých letech, ale posled-

ději flaškou piva, bez tamburíny. Nezpíval vůbec falešně,

ních deset let se, kromě bubeníka, skoro nic nezměnilo.

zvuk a fanoušci... jsou přece jenom fanoušci jako všude

Teda jasně, vyšla třeba deska Stereo (vyjma jiných desek),

jinde, jako na každém koncertě Priessnitz. Kapela? Tra-

vznikli Umakart a Jaromir 99 & The Bombers a komiksy

diční neshow, úsporná světla, jedinou kulisou byla Jiřího

Bomber a Alois Nebel. A všechno bylo docela super. Zná-

cigareta, kterou si občas půjčil Jaromír.

klub měl i přes jisté pochybnosti perfektní/normální

te Reinharda Kleista? Fucked, Berlinoir, nedávný černobílý Johnny Cash: I See a Darkness byl docela slavný...

Zahráli asi dvacítku skladeb, nezazněla žádná překvape-

Tak Jaromir 99 je lepší.

ní, natož šokující. Líp (líp než dobře) byly přijaty starší skladby, do jasných singalongů patřily Jeremiáš, Děláže

Když jsme chodívali na koncerty Priessnitz v Brně, nej-

a Malej chlapec, přídavek zase patřil Jaru a Snům, vzpo-

větší legraci jsme měli z Jaromírova podnapilého stavu,

mínce na Freiwaldau, a když se ve foyer kulturáku, který

a když jednou do mikrofonu na Musilce řekl, že je to

zároveň sloužil i jako kantýna, porvali (teda ne Priessni-

„děvka“, vymysleli jsme taky sloveso švejdíkovat. Jaký byl

tz, ale předpokládám, že osoba, která se rvala už během

váš nejhorší koncert Priessnitz? „Ten, jak byl Jaromír úpl-

koncertu se sekuriťákama v sále), byli jsme na cestě pryč,

ně namol a zpíval všechno falešně.“ A který byl nejlepší?

v jediném směru, který není na Polsko. Videlský kříž,

„Ten, jak byl Jaromír úplně namol a zpíval všechno faleš-

Gabel, kyselka, Weisseseife, most nach Buchbergstahl,

ně.“ Nejsou „dobré“ a „špatné“ koncerty Priessnitz, jsou

hájenka, Würbenthal, in weiter Ferne, so nah!

jenom ty, na které se dostanete, a ty, na které se nedostanete. Za těch cca deset koncertů vždycky zahráli Sny, Ne-

Vždycky jsem se po pár dnech doma nemohla dočkat, až

bolí, Děláže, Jeremiáš, Malej chlapec, Jaro, Dotkni se mě,

uvidím město, přestože „doma“ a „místo, kde žiju“, jsou

později přibyly písně Stereo, milovaná Jan, nenáviděná

dvě různá místa. A poprvé jsem si za těch pár let, desek

Střepy, V parku. Všechny koncerty Priessnitz byly stejné.

a koncertů Priessnitz uvědomila, že větší kouzlo mají pro „lidi z města“, protože asociovat řeku se vzpomínkama

Ještě stojím na nohou

nabírá nepoznaného kouzla. A šance, že dostanete ve fo-

Ještě nejsem na kolenou

yer náhodou přes držku, je taky menší.

[ˌedɪˈtɔː-rɪəlz]

#1 hornby je čurák/já jsem totiž freud (director’s cut) Sázíte rádi? Já strašně. Naučila jsem se to, když jsem při

rozdíl mezi českou a anglickou fotbalovou ligou, stal se

vysoké pracovala jako ajťák. Nejkratší směna byla dva-

ze mě fanoušek Arsenalu. Henry, dnes shodou okolností

náctka, čtyřiadvacítka byl standard, a abychom s kolegy

v Barceloně, tak to nevím, jak by Baník zvládl, byl nejlep-

ušetřili čas, brávali jsme si běžně i šestatřicítky. Muzika

ším útočníkem na světě, poslední titul získali bez jediné

mě tehdy (začátkem roku 2003) moc nebrala, zato jsem

porážky a taky mi to poradil Hornby. Zároveň jsem se

v té době nakoukala spoustu filmů, dohrála hromadu er-

ale naučila, že kdykoliv jsem potřebovala vyhrát peníze,

pégéček a stříleček, naučila se v InDesignu a Photoshopu

musela jsem vsadit na Federera, protože ten vyhrával furt

a html, napsala pár seminárek do školy, později i fůru

pryč, případně na Lakers nebo New Jersey ve Východní

článků do novin a časáků a na Freemusic, objevila 63 849

konferenci. Všechny prachy, které jsem vydělala na bas-

032 kapel a vůbec to byly senzační časy. Mimochodem ve

ketu a na tenise, se pak utopily v anglické lize. Tu totiž

stejné práci alias hokně (bylo to totiž v Brně; jinak jsem

v té době vyhrávala jenom Chelsea.

ale z Vrbna) jsem napsala i obě své diplomky. Jedna byla dobrá (přesný název už si nepamatuju, ale byla to kom-

V roce 2007 se stala spousta nečekaných věcí: ligu vyhrál

parativní analýza městské a venkovské guerilly, přesněji

Manchester United (a i já jsem si konečně pořídila titul),

uvažování Carlose Marighelly v. taktika Ernesta Gueva-

po sedmi letech jsem byla zase singl, mojí nejoblíbenější

ry), a jedna byla blbá (to už bylo v tom pozdním, trochu

kapelou a zároveň referenčním rámcem se stali Shellac,

divočejším období; naivisticky jsem srovnávala českou

odešla jsem z práce, z druhé (opravdické) práce, z uni-

tištěnou a on–line hudební publicistiku a za výsledek

verzity, z Freemusicu a na sklonku roku i z Brna. Vsadila

bych si zasloužila jestli ne rovnou vyrazit, což se pravda

jsem na Prahu, na Lidové noviny, na muziku a na koncer-

skoro stalo, pak aspoň nafackovat). Jednou v noci, když

ty. A konečně jsem se nechala potetovat.

jsem dokoukala všechny filmy, dopsala všechny eseje a články a doinstalovala všechny aplikace, což byla tehdy

Dneska už moc nesázím, nejsou peníze ani čas, ale na za-

tak trochu moje práce, nebyla jsem ospalá a ještě jsem

čátku května jsem udělala výjimku. Bylo těsně před uzá-

– obecně v té době – měla peníze na rozhazování, obje-

věrkou tohoto prvního čísla, Řepka zrovna skóroval za

vila jsem portál Gamebookers. Páni, to byla paráda! (Se

Baník a když jsem otevřela stránky Premier League, za-

sázením jsem měla čerstvou a dost pozitivní zkušenost,

tmělo se mi před očima. Tottenham čtvrtý!!??? CO JE TO

a to když nám Baník vyhrál v sezoně 2003/2004 ligu. To

ZA KOCOURKOV?? Jak je to možné?! Jinak bylo všechno

byla taky paráda. S Baníkem jsem od té doby už podobně

na svém místě. Ligu vyhraje Chelsea, doráží Manches-

pozitivní zkušenost bohužel neměla.)

ter, Liverpool kdesi na sestupu bůhvíkam, Arsenal třetí. A na záda jim funí Spurs. No nazdar! Škandál. Vsadila

Na Gamebookers se dalo sázet na všechno možné. Sama

jsem na výhru Arsenalu nad Fulhamem (skórovali jsme

nesportuju (asi proto, že jsem ze sportovního gymnázia),

4:0), na to, že titul teda vyhraje Chelsea, byť bylo jasné, že

sport nesleduju a ani mu nijak zvlášť nerozumím, takže

tenhle kurz mi žádné velké peníze nepřinese, a napsala

jsem si vybírala samé „cool“ věci jako třeba golf, box nebo

jsem malililinko předčasné blahopřání jejich největšímu

formuli. Oblíbila jsem si anglickou kriketovou ligu a za

fandovi Radimu Maradovi, vedoucímu katedry sociolo-

chvíli jsem měla přehled o všech týmech druhé divize

gie FSS MU. Týden nato rozkopali Wigan 8:0. Takovému

County Championship. Zněly a určitě i vypadaly jako

klubu bych chtěla fandit! Vyhraje ligu, a ještě si u toho

z Tolkiena. Glamorgan, Northamptonshire, Essex, Der-

hvízdá. Skoro celý týden jsem pak poslouchala Chelsea

byshire... Měla jsem to v malíku: sezony, tabulky, body,

Hotel no. 2 od Leonarda Cohena, ale to spíš proto, že ji

výhry, prohry, remízy, soupisky, kdo je pravák a kdo levák,

po svých koncertech pouští Wolves in the Throne Room,

zálohy, přestupy, všechno. Akorát jsem v životě neviděla

kteří v Praze shodou okolností ten týden hráli. Pak mi ješ-

jediný zápas. Ani vlastně nevím, jak se to hraje. Předsta-

tě psal Tom z New Yorku, jestli nechci reportáž z hotelu

vuju si to jako badminton s větším a těžším míčkem kříže-

Chelsea. Řekla jsem, že jasně!

ný s rugby na velkém zeleném – možná golfovém? – hřišti. Jó kriket, kolik let jsem strávila tímhle supr sportem!

Když jsme jeli na Prvního máje do Tábora na oslavy padesátých narozenin Chrise ze Sabot, kde hráli Victims

Když jsem kolem roku 2005 naznala, že Baník už nikdy

Family a NoMeansNo, říkal mi Dale Nixon, jestli jsem

žádný titul nevyhraje (ale pořád bych ho jednou chtěla

slyšela, že někdo „vypsal“ sázky na to, kolikpak že vyjde

vidět, jak poráží Barcelonu), a protože jsem začala chápat

čísel toho našeho bláznivýho časáku. Smála jsem se. Je

fakt, že za náma zatím nestojí žádný Abramovič a v té

jaký Řepka? No proto. Zajímalo by mě, jaký je teď kurz.

době jsem ani já sama neznala definitivní soupisku, ale

Že bych si taky vsadila.

pardon? Copak jsme nějaký Tottenham? Jsem snad já ně-

#2 speaking in canada Dneska začíná finále NBA. Za normálních okolností bych

pro Freemusic jsem začala psát reporty z Brna. Pak fotit.

vsadila na Lakers, ale hru proti Celtics (a Suns) do nor-

Pak psát recenze desek. Pak novinky. A pak, když odešel

málních okolností nezahrnuju. Kromě toho, že doufám,

Oves, jsem Freemusicu v roce 2007 šéfovala.

že Celtics vyhrajou, taky doufám, že vyhrajou o sedm až devět bodů. Teď právě prohrávají o šest.

Celtics prohrávají o pět bodů, kruciprdel. Za Lakers mimochodem hraje Kobe Bryant a asi se letos stane nejuži-

Pamatuju si na svoji první „oficiální“ recenzi, která se

tečnějším hráčem (MVP). Aspoň bookeři si to myslí. Při

shodou okolností vztahovala k jednomu z prvních kon-

procházení těch sázek jsem si vzpomněla na nejvtipnější

certů, které jsem navštívila (ráda bych to tak prezentova-

videa, které jsem kdy z NBA viděla. Jsou to krátké rozho-

la, anžto jsem do té doby chodila jen na Mňágu a Žďorp

vory, které dělal Ali G, teda Sacha Baron Cohen, s hráči

a revivaly Red Hot Chili Peppers, Pearl Jam a Alice in

před asi třemi lety v rámci nevím čeho. Video s Kobem nic

Chains). Byla to reportáž z koncertu Vypsané fixy a pol-

nepřekoná, ale bez vizuálu by to ztratilo drtivý dopad (you-

ských Hey na Flédě v březnu 2004 a šla jsem tam jen pro-

tube: ali g kobe); to se Stevem Nashem (MVP v letech 2005

to, abych dostala tři kredity a nějak zdárně uzavřela ten

– 2006) je ale skoro stejně nezapomenutelné. Sleduju to už

ne–ko–neč–nej semestr. Vlastně to byl Karlův nápad. Ka-

třetí den v kuse a směju se furt pryč. Yo, check it, westside.

rel studoval, myslím, medicínu a v den koncertu mi psal, že nejde. Srab. Pamatuju si, že jsem jela tramvají (šalinou)

Ali G: Check it! I’s here wit Steve Nash. So... you was last se-

a snažila jsem se v rychlosti naposlouchat tehdy aktuál-

ason’s most valuable player, or as it’s called ... the MP3. What

ní desku Bestiálně šťastní. Znala jsem Brutální všechno

was that like?

a docela mě to bavilo; na večírcích bývalých spolužáků

Steve: No, I was the MVP.

ze střední byly Nina, Stereoid a 1982 dávno evergreeny

Ali G: MP3.

(spolu s Ty a tvoja sestra a Nie alebo áno od No Name).

Steve: Not the, uh, no. I wasn’t.

Já měla nejradši Letadlo, které jsme ale v jukeboxu po-

Ali G: You was the MP3.

hříchu nikdy nehráli: A tebe už vůbec nic nebolí/ A tebe

Steve: No, I wasn’t.

už vůbec nic nezajímá/ Z rádia zabíjí london beat/ pláž je

Ali G: No disrespect to you, but you is Canadian, too. You don’t

celá tvoje – nikde žádnej Arab. Geniální rým.

even speak English, so shut up. Steve: No, we speak english in Canada.

Samotný koncert byl to poslední důležité, co se na Flédě

Ali G: Can’t waste my time here.

tehdy událo, ale reportáž jsem nakonec napsala a docela

Steve: Whatever you say.

mě to bavilo. Vedoucí kurzu Lenka Císařová mi tehdy řek-

Ali G: Can’t understand what you’re sayin, you’re speakin in

la něco, co dnešní optikou zní, jako bych si to celé vymys-

Canada.

lela: „Jano, vy někam píšete o hudbě? Vypadá to, že tomu opravdu rozumíte.“ Hudbě jsem pochopitelně nerozu-

Haha, nejlepší! Tak, ještě bod a Celtics vyrovnají.

měla ani za mák, jen jsem potřebovala ty kredity. I tak jsem ale, ještě ten den, vygooglila české hudební servery,

Když report z Flédy čtu dneska, bavím se nad tím, jak jsem

kam bych ten svůj zázrak mohla na zkoušku poslat. Lí-

musela za každou cenu něco srovnávat, a protože jsem ne-

bil se mi Freemusic. Ledňáček, kofola, chápete. Ovsovi,

měla moc široké portfolio, furt jsem tam cpala Pearl Jam

šéfredaktorovi portálu, dnes kamarádovi a krátce také

a Smashing Pumpkins. „Horko těžko se bráním srovnání

spolubydlícímu, jsem v tom mejlu vykala. „Pane Ovesný,

s Pearl Jam ve State College/USA 2003, kdy Eddie Vedder

jmenuju se Apačka, poslouchám Oasis, Pearl Jam a Mňá-

nechal zazpívat tisícový dav refrén písně Betterman.“ Nebo:

gu a tady posílám text, o kterém si myslím, že by ocenili

„Vypsanou fixu vám doporučuji jako terapii, koncert Hey

čtenáři vašeho serveru.“ Takovýdleho něco přísahám že

jako náplast na to, že k nám minulý rok nepřijeli Pearl Jam

tam bylo. A i když se mě tehdy šíleně dotklo, jak mi to celé

(a možná i že se rozpadli Smashing Pumpkins).“ Jachacha!

zeditoval (smazal ty pasáže, kde jsem byla nejvtipnější!),

Je teda fakt, že Betterman je super singalong, to zas jo. Pro-

cházela jsem pak obdobím, kdy mi všechny ty články z roku

a byla bystřejší, řekla bych, že jsem byla stejně špatný stu-

2004 připadaly trapné a styděla jsem se za ně, teď už se jen

dent a že mi ten titul dali, jen abychom už nikdy nemohli

směju. „Žádost ‚Ještě jednu!‘ z úst jednoho přihlížejícího

zopakovat to monstrózní faux pas, kterému se jinak říká

(velmi výstižný termín) na konci celé akce mě trochu za-

„obhajoba diplomové práce“. V novinách jsem se musela

razila, protože celkový přístup ke kapele v průběhu jejího

strašně rychle naučit dobře psát, resp. naučit se nepsat kra-

vystoupení byl poněkud rozpačitý,“ psala jsem z koncertu

viny (rozpačitý přístup), tedy pokud jsem nechtěla perma-

Vas Szuszanne na Yachtu. To bych napsala klidně i dneska,

nentně nasírat editory a korektory. Chvíli to trvalo, svatou

kdyby tam nějakej jouda stál a čuměl a pak si řekl o přída-

trpělivost se mnou měl svatý Ondřej Horák (vezměmež si

vek, a to možná včetně slovního spojení „rozpačitý přístup“.

nadto, že nebyl editor), od kterého jsem se navíc naučila

Jinak už v textech nerozumuju tak okatě a na poměrně

plošně ironizovat a glosovat úplně mimo gaussovu křivku.

dlouhý časový úsek jsem se naučila nepoužívat ich formu,

Díky, Ondřeji. V Lidových novinách jsem jinak naráže-

pročež někdy působím i seriózně. (Někdy. Nejseriózněji

la na potíže spíš v obsahu než formě, i když mi všichni ti

ovšem působím, když píšu pod pseudonymem.) Většina

Melvins, Shellac, Robertové Pollardové, Mastodon, dEUS,

z mých textů, v letech 2005 – 2006 (tedy v době, kdy byl Nash

OTK, Pissed Jeans, Kayo Dot, Enon a pAper chAse kupodi-

MP3) zhruba devadesát pět procent, je nicméně postižena

vu procházeli. Mimochodem vloni v létě se nám povedl fa-

naivitou takřka bezbřehou a trvalo léta a Ovsovi to dalo

mózní zápich, a sice Morrissey na titulce. Čili na první stra-

strašně práce, než jsem napsala slušný článek. A pak trvalo

ně novin v nákladu desítek tisíc. Lidové noviny a Moz do

další věčnost, než jsem začala psát i o slušné muzice.

každé rodiny! Nejdřív byl otvírák z koncertu v Berlíně, pak 524 článků o tom, jak bez něj ani dejchání není ono (včetně

Paradoxem bylo, že ta první vypsaná reportáž byla i dů-

celostránkové čtyřrecenze poslední desky, kde dostal full

vodem, proč mi, zhruba o rok později, napsal Petr Vizina.

house kromě Ryndy – čtyři hvězdičky z pěti, a Dubského

Musela jsem si ho tenkrát vygooglit: kulturní rubrika Li-

– tři z pěti), a v předvečer pražského koncertu (pět hvěz-

dových novin, tyjo. Prej jestli bych mu nenapsala článek

diček, udělených v den oznámení koncertu v únoru) jsme

o Red Sparowes (vydali tehdy desku o tom vrabčím ho-

měli v pásku: Král Morrissey. Nadchl Berlín, teď se chystá

lokaustu v Číně a příběh měl psychologicko–filozoficko–

na Prahu. (Když jsme vymýšleli název tohodle časáku, Pa-

politický kontext, což je samozřejmě přesně moje parke-

vel Vokatý, shodou okolností editor Lidových novin, poví-

ta). Dodala jsem text, do kterého mi pak Vizina vepisoval

dá: „No počkej, já myslel, že se to bude jmenovat pAper

komentáře kapitálkama, tučně a o velikosti fontu kolem

chAse a Morrissey.“)

sedmdesáti: COŽE CO!!? Dodatečně se za ten post–impresionismus omlouvám. Napsala jsem to pak znovu,

Tenhle časák, který se nakonec nejmenuje pAper chAse

úplně jinak, na jeden zátah a bylo to docela dobrý. I ty

a Morrissey a nejsme Arsenal ani Tottenham a ani Lakers

noviny to otiskly. (Mám to, stejně jako všechny papírové

a ani Celtics (prohráli o třináct bodů! jdu se zabít), stojí na

články z té doby, vystřižené.)

začátku. A já tady v tom úvodníku s ním. Stejně jako jsem stála na začátku na jaře 2004, stejně jako jsem stála na za-

„Vy jste vystudovala žurnalistiku? A není to na škodu?“

čátku v lednu 2008. Řeknu vám, jak se to bude vyvíjet; ka-

zeptal se Veselin Vačkov, šéfredaktor Lidových novin

ždý se mě na to ptá, takže o tom dost přemýšlím. Zjistíme,

a fanoušek Lakers (pořád vyhrávají), když mě přijímal do

jak to funguje, srovnáme to s tím, jak bychom chtěli, aby to

kulturní rubriky po Vizinovi. Vystudovat žurnalistiku je

fungovalo, přičteme souhrn schopností a zkušeností a roz-

opravdu patrně tou nejhorší věcí, která se vám v, ehm, ka-

díl vynásobíme váma. A to bych se divila, abychom časem

riéře novináře může přihodit. Kdybych tam seděla dneska

nebyli v zelených číslech. Totiž dresech. Go Celtics!

#6 i’m in love with this guy „Je totiž spousta způsobů, jak se zamilovat. Může to bejt

zahodit úplně všechno. Tuhle cestu bych nenazval úplně

postupnej proces, kdy se s tím člověkem sbližujete, pomalu

bezpečnou, srdce temnoty.“

ho poznáváte, až jednoho dne zjistíte, že má v sobě dostatek dobra na to, aby stálo za to strávit s ním část času, co jste

Můj nejhorší nejlepší kamarád, říkejme mu třeba Pavel,

dostali. Je to bezpečná cesta, stezka světla. Jenže pak jsou

se nechal pokérovat. Není jako já, schopná probudit se

i jiný stezky. Někoho poznáte a něco na něm vás přitahuje

s tetováním jména kluka, o kterým můžu jen doufat, že už

tak mocně, neodolatelně a neovladatelně, že jste schopný

ho nikdy neuvidím. Bratr Pavel nad vším několik let pře-

mejšlí. Nad tou kérkou přemejšlel, co se známe, a určitě

Stáhla jsem si album Mosaic, nahrála do přehrávače, pře-

ještě hodně let předtím. Troufám si říct, že jsem rozuměla

četla znovu Pavlův text, protože je jeden z mých ve Full

důvodům, když o nich někdy vyprávěl, a dokonce bych

Moonu nejoblíbenějších, a pustila si Clogger od 16 Hor-

mu odpustila, kdyby se k tomu nikdy neodhodlal. Takže

sepower, protože pokora je dar. A pak už Mosaic, protože

mě trochu překvapilo, když jsem jeho tetování viděla po-

na to nemám celý den. Nebylo to poprvý, takže nebylo

prvý. Na úplně jiném místě a úplně jinej motiv. (Patrně se

ani poprvý, kdy jsem musela konstatovat, že tomu zkrátka

s tím dávným plánem ještě úplně nerozloučil.) Ta nová

nerozumím. Je to country, ale není to country. Edwardsův

kérka byl obrázek z desky Woven Hand.

hlas se mi líbí, ale zároveň mě děsí. Přitahuje, ale zároveň nechce pustit z místa. Tak co sakra s tím!!?

Filozofii tetování stranou, o to tady teď nejde. Tím spíš, že všechno, co je navždy, je už ze svý neuchopitelný

S Mosaic jsem to zkoušela mockrát. Texty, soustředění.

podstaty výsostně osobní, nepřenosná a jen zdánlivě

Každého jsem otravovala s tím, aby mi řekl názor. Je to

popsatelná záležitost. Pořád se bavíme „jenom“ o muzi-

dobrý, nebo je to špatný, co si o tom myslíš? Proč? Pořád

ce. Dokonce o jedné konkrétní desce. I když ty přesahy

jsem o tom chtěla s někým mluvit. Nenávidím youtube,

do průběhu života jsou nejen zřejmý, ale teď už i měři-

ale pustila jsem si pár klipů, jsou krásný, stejně jako byl

telný. Woven Hand jsme poznali ve stejné době jejich

tehdy koncert. (Viděli, resp. slyšeli jste ten cover Nobody

pražského koncertu, ale pak se naše vnímání rozešlo.

’Cept You od Dylana? Jsou to sice 16 Horsepower, ale stej-

Zatímco já jsem se vydala stezkou světla (což můžu ale

ně. S Edwardsem jsem kdysi dělala rozhovor a o kapele

říct až teď a bůhví jestli; navíc je jasné, že všechny stezky

se to zajímavý a hezký dozvídám až pět let po jejich roz-

vedou na jedno jediné místo se zhruba stejným počtem

padu. Teď se cejtím fakt trapně. Mám chuť se omluvit co

kérek/jizev, což mi zpětně v tom textu o Woven Hand

největšímu počtu lidí.) Osolila jsem si ránu z května, kdy

chybí), on, jak říká, srdcem temnoty. Přemejšlela jsem,

jsem jejich koncert vynechala a líto mi to bylo už ten den,

jak urychlit tu pomalou cestu světla, která ve skutečnos-

kdy jsem věděla, že to nestihnu. Jelikož je život (někdy)

ti není zas tak bezpečná, protože můžete kdykoliv umřít,

fér a já mám víc štěstí než rozumu, oznámili pořadate-

aniž byste se byť jenom přiblížili, z písničky Clogger od

lé metalového Roadburnu v Holandsku, že jsou Woven

16 Horsepower už mám trochu strach a o hraní si s oh-

Hand jedni z headlinerů. („Co tam budou dělat, vymí-

něm vím všechno.

tat?“ psala jsem na twitter, ale je mi jedno, co tam budou dělat.) Kapela nicméně pořád nefungovala. „Snad jsem si ji

Skutečný začátek:

ještě nezasloužil.“ Snad jsem si ji ještě nezasloužila.

Původně jsem chtěla psát o tom, jak jsem se zasekla ve výtahu s Pallem Jenkinsem, ale pak mi přišel mejl, ve

Kde jsem u Woven Hand bojovala s netrpělivostí a nezá-

kterém mi někdo děkoval za „objevení“ Murder by De-

jmem, tam jsem pomalu propadala kouzlu 16 Horsepower.

ath. Což by nebylo nic zvláštního, kdyby to bylo něco

Hmatatelné s každou další písničkou. A hloupé, protože

zvláštního. Ze všech kapel, o kterých jsem kdy psala,

jsem cítila, jak se to celé točí kolem Edwardsova hlasu, tak-

mají Murder by Death zdaleka nejvyšší koeficient po-

že mi unikal smysl mých preferencí. Vždyť je to pořád ten

zitivního feedbacku. Zní to jako nějaká statistika, ale

stejnej chlap, proboha! Sackcloth’n’Ashes a Secret South:

radost, když někdo objeví takovou kapelu díky tomu,

ve zpětném zrcátku nebylo dne, kdy bych si aspoň pár

že o nich někam něco nahrabu, je nepopsatelná. Tím

skladeb nepustila, i když jsem to dělala, protože jsem mu-

spíš, že nejde o žádné promo na koncert. Jediný důvod

sela, ne proto, že jsem chtěla. Stejskalo se mi po jeho hlase,

je, že Murder by Death jsou zkrátka skvělá kapela, na

tak moc, že to nešlo vydržet. (Normální heroin.)

kterou stačí ukázat a zbytek se stane sám. Takže mě napadlo, že mám možná jenom dlouhý vedení a že přece

Neděle, noc. Lepila jsem na zeď plakát Woven Hand

Woven Hand jsou taky skvělá kapela. A že si přece jen

a u kompu seděl Brian, bubeník spousty kapel, z nich

nenecháte vytetovat každou blbost, co vydala desku

čtenářsky nejvděčnější jsou Dresden Dolls. Říkám mu,

u Sounds Familyre.

protože ho nezná, jak je tenhleten chlap zvláštní a jak je ta hudba výjimečná, ale místo o Woven Hand mluvím

„Po smrti dostaneme jen to, co si zasloužíme, a každej, kdo má

o 16 Horsepower. Brian si otevřel na youtube dokument,

všech pět pohromadě, si dokáže spočítat, že to, co si zaslouží,

co se jmenuje Preacher, kde v jedné chvíli hraje skladba

rozhodně nechce. Naděje není moc a za tu, co je, se musí platit

Clogger. Říkám mu, jo, tak zrovna tahle je fakt boží. Celý

duší. Jejich Bůh není ten hodnej strejda nad oblaky. Je to Soud-

to sleduje a pak se na mě s vážnou tváří otočí: „I think I am

ce Vykonavatel.“

in love with this guy.“

Občas se mi za celý den u kompu na ploše nahromadí

tenkrát cejtil, jako kdyby mi někdo vrazil nůž pod žebra a s ka-

písničky a desky, které mi průběžně někdo posílá nebo je

ždým pokusem uniknout si mě přitáhl ještě o trochu blíž. Ale

stahuju, ale nedostanu se k nim dřív než nad ránem. Vět-

byl v tom drobnej rozdíl, místo bolesti jsem cejtil úlevu.“ Že

šinou jsou blbě popsaný/otagovaný nebo je to jméno, kte-

je to David Eugene Edwards jsem poznala až s rýmem

ré neznám, takže se zpožděním už obvykle nevím, odkud

„speak truth, cost as it may“, zasmála jsem se, kdo jinej

vítr vane. Takhle jsem si jednou pustila Lilium. Otvírák If

proboha?, ale jinak jsem se nesmála. „I think I am in love

They Cheered zpívala nějaká holka, která mi nepochopi-

with this guy.“

telně připomněla Amandu Palmer, ale v druhé už zněly chlapské vokály, tak jsem naznala, že to je jen hostovačka

Kromě toho, že deska Short Stories od Lilium je projekt

na společném albu lidí, které neznám. V pohodě, to se mi

členů 16 Horsepower a že je skvělá (a hostuje tam ještě

stává pořád. V tý chvíli jsem ještě stále nevěděla, kde se to

saxofonista z Morphine nebo Tom Barman z dEUS), bylo

tady vzalo a co to je zač. A pak přišla třetí skladba, Whi-

jasný, že Edwards mě dostal už dávno, jenom jsme čekali

tewashed. Nádherný úvod na klavír. Hned si to ukradlo

na chvíli, kdy mi to konečně dojde. Woven Hand dávám

všechnu pozornost a soustředění. Pak v první minutě to

tak měsíc, možná dva, podle toho, kolik času mi seberou

zkreslení, následované první slokou. Byla jsem zvědavá,

16 Horsepower. A to může bejt hodně, protože jim hod-

ale nic jsem nečekala. „Netvrdím, že by to mělo stejnej efekt

lám dát všechno. „Je jasný, že vztahy jako tyhle nemají vůbec

na kohokoli, a nejsem si jistej, že v jiných okamžicích mýho

žádnou budoucnost, ale co si budem povídat... Budoucnost se

života by byl ten impakt tak drtivej, ale pravda je, že jsem se

přeceňuje.“ Pravdu má bratr Pavel. A pokora je dar.

#8 zbabělci (II) Po koncertě Swans jsme stáli s maximem horovicem

tantismu twittovat. I když se to nabízelo.

na baru jedné přilehlé hospody a v telce v rohu běžel nějaký sportovní kanál, kde právě komentovali Ligu mi-

V Akropoli bylo plno a mezi Jamesonem, kterého jsem

strů. Prostřihy ze studia střídaly tabulky a nešlo se tomu

si dávat nechtěla, a myšlenkama na diplomovou práci

vyhnout, skupinu H vede Šachtar Doněck s patnácti

„Klubový koncert jako společenská událost a chování

body. O tři body níž vlaje Arsenal. Nojo. Wengerovy ko-

jeho účastníků“ jsem ze schodů škvírou mezi otevřenýma

mentáře a výmluvy jsem přeskočila (musí být těžké nést

dveřma do sálu sledovala Michaela Giru a doufala, že ty

zodpovědnost za každý gól, který Bendtner nevstřelí,

drobné vibrace, které cítím, jsou z alhoholu nebo nervo-

a sedět přitom na lavičce) a jak píše Zbyněk na jiné stra-

zity a ne z hlasitosti koncertu, jelikož jsem stála docela

ně, podstatná je liga.

daleko, a představa, co se musí dít v první řadě, ve mně vyvolávala obavy o zdraví mých kamarádů, které jsem

Ligu nesleduju od té doby, co jsme prohráli (my, Arse-

k návštěvě koncertu donutila. Sama jsem pro společen-

nal) s Tottenhamem. Doma. Ne že bych lámala hůl, ale

ské události, jako byla tato, a jejich následky vždy vyzbro-

tak mi to zkazilo jinak úplně skvělej víkend, že jsem si

jená zážitkem z koncertu stejné kapely, ale jiného města,

řekla, že to nemám zapotřebí. V ušetřeném čase jsem se

jelikož a) z útržků tří skladeb zpoza dveří se report píše

na Internetu nepochopitelně zapletla do článků o pova-

blbě, ježto musíte spoustu událostí vyfabulovat, b) z toho

hových charakteristikách znamení zvěrokruhu. „Vodnáři

sami moc nemáte. Nestává se to vždycky a všem, ale stává

se totiž docela často ztrácejí, dokážou zabloudit v metru, na

se to. Ostatně Ondřej, jeden z pořadatelů, pak říkal, že by

letišti, a někdy dokonce i ve svém vlastním domě.“ Je to docela

na ně vyjel do Berlína. Taky dobrej magor.

legrace. Pokud ale nejste Vodnář na Heathrow. Nebylo to o nic lepší, než číst výsledky ligy.

Koncert ve Vídni nebyl takový teror jako v Birminghamu (kam jsem ale jela především kvůli Godflesh), přesto jsem

Na pražský koncert Swans jsem přišla se zpožděním,

ty dvě a čtvrt hodiny přemýšlela prakticky jenom nad jedi-

protože jsem nejdřív vystoupila na špatné zastávce a pak

nou věcí: „Tak hrabe jim nebo co?“ Když se mě Gira, říká-

jsem zabloudila na Žižkově. V Akropoli jsem byla v prů-

me mu teď familiérně Mišák, v Praze ptal, jestli se mi líbil

běhu posledních pěti let asi tisíckrát. Teď jsem šmatlala

víc dnešní nebo včerejší koncert, odpověděla jsem mu, že

desátý kopec a pořád to nebyla Kubelíkova a já jsem si

žádný a že už jsem na to asi moc stará. Aby nebyl smutný

připadala, jako se mi občas stává, jako největší kretén na

(ale vypadal spíš pobaveně), řekla jsem mu, že jeho kapelu

světě. Ani se mi nechtělo o tom mým orientačním dile-

miluju a že se uvidíme zase na jaře, jelikož si je nenechám

ujít. Michael Gira se narodil 19. února. Astrológia nás učí,

Od příštího čísla bude Full Moon i na stáncích. Na startu

že: „Ako myslí vodnár, tak bude svet myslieť o päťdesiat rokov.

jsem si nemyslela, že by nám Liga mistrů k něčemu byla,

Toto slnečné znamenie sa označuje ako znamenie génia a tým

špinit si ruce a dělat ostudu s Doněckem a rozptylovat se

skutočne je, pretože viac ako sedemdesiat percent ľudí v Sieni

neúspěchy na frontách, které nejsou tak důležité, se zpo-

slávy sú vodnári alebo majú ascendent vo vodnárovi. Na druhej

čátku zdálo jako plýtvání energií. Ale kdo může říct, která

strane značne vysoké percento ľudí v psychiatrických liečebni-

fronta je důležitá? Podle horoskopu stejně přemýšlím pa-

ach alebo tých, ktorí chodia pravidelne k psychiatrovi, sú tiež

desát let šejdrem.

vodnári.“ A: „Pretože vodnár žije v budúcnosti a do prítomnosti sa vracia len krátko, svetskejším dušiam sa môže zdať jednodu-

„Bojím se otevřít noviny, aby na mě zas odněkud nevy-

cho tresnutý.“ Tresnutý. Mí vodnáři mi rozumějí.

skočil Gira,“ stěžoval si účastník koncertu a jeden z herců ve vedlejší roli mojí nové diplomové práce. Čímžto

Zpátky k tématu. Po koncertě Swans jsme v jiné hospodě

reportáž z obou koncertů Swans uzavírám. Když jsme

řešili spoustu nesmyslů a mezi tím se objevilo Michalovo

se loučili s maximem, byl už vybavený Girovou knížkou

kouzelné: „Vždyť Arsenal vede tabulku.“ Zasmála jsem

Konzument, kterou jsem mu věnovala. Ještě nevěděl, co

se, jelikož jsem si neuvědomila, že je to fanoušek Chelsea

ho čeká, ale teď tvrdí, že napíše pokračování nejhnus-

a že o tom něco může vědět, a vsadila se s ním o flašku

nější povídky ze souboru, Zbabělec (II). Nevím, jestli je

dvanáctiletého Jamesona, že ne. Ale je to tak, je to tam.

vhodné kdekoliv citovat zrovna Giru, ale co: „Okamžik pro

Manchester United má sice kolo k dobru a výsledky jsou

procitnutí z opilosti je naprosto čistý. Cítíte, jak se vám v moz-

těsné a do konce ligy budou mít ještě fůru příležitostí to

ku promazávají synapse a rozdíl mezi vědomím a podvědomím

celé zkazit, ale přátelé, Arsenal vede ligu. Nikdy v životě

mizí. Je to okamžik, kdy je vše nadživotné, mozek pracuje na

jsem neprohrála Jamesona za tak fantastických okolnos-

maximum jako u meditujícího buddhisty, kterého náhle zapla-

tí. Asi ty flašky koupím rovnou dvě.

ví proud bílého světla.“

[ˈepɪˌlɒg]

TEXT axe

Edici When the Moon Is blabla... jsme vymysleli s kamarád-

ků, pro Full Moon nebo Freemusic je lepší zahrnout do

kama v New Jersey a osud tomu chtěl, že prvním číslem

výčtu zážitků taky dojmy z koncertu, potažmo si pohlídat

je moje čtečka, která vypadá jako tahle knížka. Když vel-

kontext. V Lidových novinách je třeba podřídit legraci

koryse pominu skutečnost, že opravdický smysl možná

tvrdým formálním pravidlům a požadavku srozumitel-

dostane až v budoucnu, kdy se k sérii přidají další díly,

nosti a takovej Respekt by měl problém i se samotnejma

lokální význam je nezpochybnitelnej, ježto jsem nápad

Motörhead. Vím, kde je hranice (a jak ji slušně překročit);

ukradla Karlovi Veselému, kterej kdysi kompilát svých

potřebu diskutovat na téma objektivní/subjektivní pova-

článků pověsil v PDF na blog karlmuzziklab.blogspot.com.

žuji v tomto světě za již přežitou.

Jestli teď řeknete, že je tenhle reader blbost, bude to, jako byste řekli, že i ta Karlova čtečka byla tenkrát blbost. Ka-

Jak píšeme, čtečka je koncepční, a to jak v rámci série, tak i

rel je můj oblíbený spisovatel; jen škoda, že poslouchá

v kontextu sebe sama. Při finálním editu jsem se rozhodla

tak málo country a metalu. Jiným mým oblíbeným spi-

smazat z podtitulků informaci o tom, pro jakou platformu

sovatelem jsem já, jelikož píšu často právě o metalu a o

byl ten který text napsán, případně pod jakým pseudo-

country. Kvalitu Karlovejch textů vyvažuju kvantitou,

nymem. Nevím, (jestli je to legitimní a) jaký to bude mít

sprostejma slovama a velkejma prsama. S pojmy jinak

efekt, ale ať už moje texty obecně působí jakkoliv a bez

opatrně. Kdybych psala knížku, jmenovala by se Hornby

ohledu na poměr sprostých slov, jediná skutečně důležitá

je čurák / Já jsem totiž Freud, přičemž první část je skutečně

informace by se dala shrnout do: „Běžte na koncert Mo-

citát z Fotbalové horečky, protože zas tak odvážná nej-

törhead!“ Články typu „nechoďte na koncert Motörhead“

sem, a musela bych vymyslet nosnější leitmotiv než „šla

obvykle nepíšu a „na tomto místě bych chtěla pozdravit

jsem na koncert Motörhead a ráno jsem se probudila ve-

Karla“ je chybná interpretace domnělého textu mezi řád-

dle chlápka, kterej vypadal úplně jako Lemmy, akorát na

ky. Jasný, vím, že si stejně každej čte a přečte jenom to, co

sobě neměl náckovskou uniformu“.

chce. Říkám tomu daň ze sémantiky a dá se s tím žít.

Je zároveň zábavné a zajímavé dát si tu práci a přizpůso-

Jsem nebývalý řidič! To je pravda. Doufám, že rozdíl mezi

bit stylistiku a vyznění článků různým standardům růz-

„spisovatel“ (ambicemi disponující autor knihy) a „řidič“

ných médií, do kterých jsem kdy psal(a). Zatímco ve svým

(člověk, který poslouchá Motörhead) je všem dostatečně

blogu na last.fm/user/lapacka/journal se můžu zaměřit na

zřejmej. A na tomto místě bych chtěla konečně (poděko-

detaily uniformy a vystřílet celej arzenál fórků tak pito-

vat Bourkovi, maximovi a bro za nemalý podíl na finální

mejch, že by se z nich dala sestavit knížka pitomejch fór-

podobě této čtečky a) pozdravit Karla.

[ˈɪndeks]

prolog . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 09 01 NEW MODEL ARMY

Too old to be clean, far too young to be broken ��13 Thunder and Consolation (1989) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 Impurity (1990) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 Today is a Good Day (2009) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 Peace is only for the dead and the dying ��17 02 BLACK HEART PROCESSION

God bless anyone’s black heart . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 You’ll see the light and I’ll be away ��24 CRIME AS FORGIVEN BY BLACK HEARTS . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26 TENTO ZPŮSOB LÉTA zdá se mi poněkud... �� 28 NEZASTAVÍŠ DEN, NEZASTAVÍŠ NOC . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30 03 CONVERGE

BEZ FANOUŠKŮ NEJSME NIC, ČÁST II . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35 KREV A KOSTI . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37 no heroes . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Bez fanoušků nejsme nic . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41 04 country

Ain’t nothin’ slowin’ me down . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47 TEN TŘETÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49 WILLIE, WAYLON A JÁ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

BOOTLEG VOL. 4 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51 TOHLE NENÍ COUNTRY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53 CESTY ZA PRAVDOU . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54 „remember us.“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55 O COUNTRY NEMÁM STRACH . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56 Zase o kus blíž peklu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59 Trochu whisky, to by nám šlo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

05 REPORTY

Coming up strong ready to begin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65 Songs that will fair you well . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67 You said that you did, but you didn’t understand �� 68 No Words/No Thoughts . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71 Six clowns will slaughter a cow for your amusement ��72 The kindness of a stranger, or a trick of the trade? ��73 UP CLOSE AND PERSONAL . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76 POVÍDEJTE MI O KONCERTĚ PRIESSNITZ ANEBO O NĚČEM JINÉM ��79 06 EDITORIALY

#1 hornby je čurák/já jsem totiž freud (director’s cut) ��85 #2 speaking in canada . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86 #6 i’m in love with this guy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87 #8 zbabělci (ii) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89 epilog . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

When the Moon Is Full, What Will You Need Next? #1 Apačka: Reader vol. 1 Vydalo k.y.e.o. jako součást hudebního magazínu Full Moon a první díl edice When the Moon Is Full, What Will You Need Next? v létě 2011. Design: Carton Clan Tisk: KV Tisk Karlovy Vary Licence: Creative Commons BY-NC-ND http://creativecommons.org/licenses/by-nc-sa/3.0/deed.cs fullmoonmagazine.cz | kyeo.net