Festivalové noviny č. 4

festivalové noviny 4 Titulek titulek titulek 58. Mezinárodní operní festival Smetanova Litomyšl / 30. června 2016

titulek titulek

Titulek titulek titulek titulek titulek Text

Chcem-li se setkati, nelučme se tedy Smetanova Litomyšl 2016 ve finále „Spoluobčané! Prosíme Vás všechny, abyste se s námi zapojili do radostné práce na tomto podniku a byli nám nápomocni všude, kde toho bude zapotřebí.

Věnujte pozornost svému okolí, svým zahrádkám, květinové výzdobě v oknech i podloubích, všemu, co by mohlo přispěti k zlepšení vzhledu města. Zvláště prosíme, abyste poskytli lůžka jak členům Národního divadla, tak i ostatním hostům.

Vycházejte ochotně vstříc všem, kdo nás poctí návštěvou! Přispějte ochotně k oslavám největšího rodáka Litomyšle! Děkujeme Vám!”

To se psal rok 1952 a už v květnu rozvěsil Pracovní výbor Smetanovy Litomyšle citovanou výzvu po městě. Čtvrtý ročník stál za dveřmi, festival si pomalu zvykal na svou nezávislost, pupeční šňůra s Pražským jarem, jehož měla být Smetanova Litomyšl zamýšlenou součástí, byla přestřižena. Začátkem června už se hrálo, v programu se objevila Hubička a Braniboři v Čechách. Ve srovnání s letošním „ostravským” nastudováním Jiřího Ne-

kvasila je tenkrát pojal režisér Bohumil Hrdlička velmi odvážně. Při sborové scéně zapalovala městská chudina na jevišti ohně, z oken v patrech zámku se shazovaly rance. Naštěstí toho nevzplálo víc a zámek dostal šanci stát se dědictvím UNESCO. Režisérova kreativita ale přesáhla meze tolerance přítomného Zdeňka Nejedlého, který Hrdličkovi a dirigentu Krombholcovi důrazně vysvětlil, že VŘSR už proběhla a „v Litomyšli při Braniborech se tudíž žádná další konat nebude”. Kdyby pan Hrdlička tušil, že za čtyřiašedesát let postačí do Litomyšle přijet s ledkovými obrazovkami, tak jako to udělal Vojta Dyk, ohně na jevišti můžou plát nepřetržitě!

Všichni lidé z Litomyšle i dalekého okolí s napětím sledovali počasí. Celý den drobně, ale vytrvale pršelo… – citujeme i nadále z festivalové kroniky z roku 1952, nebo vzpomínáme na neděli 19. června, kdy se Zámecké návrší chvělo napětím pod temnými mraky a dirigent Ondrej Lenárd neklidně vzhlížel k obloze? Snad „Ten nahoře” bude milosrdný a koncert nezkazí!

Nakonec lilo, to je pravda, ale Mahler se narozdíl od Libuše v dvaapadesátém odehrál (protože „starosta Miroslav Brýdl se rozhodl stůj co stůj II. zámecké nádvoří na dobu festivalu zastřešit”) a i v kapkách deště byl mimořádný. Organizátoři tudíž nemuseli tak jako jejich nebozí předchůdci shánět „vysoušecí železné koksové koše, aby bylo možno vytápět okolí jeviště, kdyby déšť ustal”.

Všechno se změnilo a nezměnilo se nic od roku 1952. Město žije s festivalem a festival s městem, zahrádky jsou vzorně upravené, v oknech i podloubích voní květiny a ti, jimž je Litomyšl domovem, jsou Smetance nápomocni všude, kde toho je zapotřebí.

I proto se sem milovníci krásné a kvalitní hudby rádi vracejí. Přesně tak plyne historický čas. Věci se mění, dobrá myšlenka zůstává. Sílí, když je smysluplně rozvíjena.

A to se ve městě s geniem loci, „rodišti” Mezinárodního hudebního festivalu Smetanova Litomyšl, děje.

Tak příští rok ve stejnou dobu, vážení spoluobčané a drazí návštěvníci!

LitomyĹĄl mĂĄ duĹĄi Jakou poslouchĂĄte hudbu?

Asi nenĂ­ tajemstvĂ­m, Ĺže mĂĄm rĂĄda rock.

Pokud vťak potřebuju zvolnit a přepnout, komornějťí hudba je mi takÊ blízkå.

Měla jste někdy příleŞitost Litomyťl navťtívit?

Ano a doporuÄ?uji, aby toto mÄ›sto s pĹŻvodnĂ­ i nynÄ›jĹĄĂ­ architekturou navĹĄtĂ­vil kaĹždĂ˝ z nĂĄs a naĹĄel si to svĂŠ. MÄ›sto, o kterĂŠm se říkĂĄ, Ĺže leŞí uprostĹ™ed ÄŒeskĂŠ republiky, je velmi bohatĂŠ na kulturnĂ­ a historickĂŠ pamĂĄtky, mĂĄ duĹĄi‌ MusĂ­m vyzdvihnout zĂĄmek a jeho zahrady a pak samozĹ™ejmÄ› Smetanovo nĂĄmÄ›stĂ­, tam je to vĂĄĹžnÄ› kouzelnĂŠ.

ÄŒtyĹ™i otĂĄzky pro ministryni pro mĂ­stnĂ­ rozvoj Karlu Ĺ lechtovou: V Ä?em si myslĂ­te, Ĺže je festival jedineÄ?nĂ˝?

JedineÄ?nost uĹž vychĂĄzĂ­ jen ze samotnĂŠ osoby hudebnĂ­ho gĂŠnia BedĹ™icha Smetany, v jehoĹž rodnĂŠm mÄ›stÄ› LitomyĹĄli se kaĹždoroÄ?nÄ› jiĹž po nÄ›kolik desĂ­tek let konĂĄ hudebnĂ­ festival,

kterĂ˝ patří k nejstarĹĄĂ­m hudebnĂ­m festivalĹŻm v ÄŒeskĂŠ republice. Tato vĂ˝znamnĂĄ spoleÄ?enskĂĄ a kulturnĂ­ akce je vĂ˝znamnou udĂĄlostĂ­ v regionu a kaĹždoroÄ?nÄ› lĂĄkĂĄ stĂĄle vĂ­ce turistĹŻ. StĂĄtnĂ­ zĂĄmek LitomyĹĄl a jeho okolĂ­ se tak opÄ›t ponoří do pohĂĄdkovĂŠ hudebnĂ­ atmosfĂŠry a zaznÄ›jĂ­ zde skladby nejznĂĄmÄ›jĹĄĂ­ch svÄ›tovĂ˝ch umÄ›lcĹŻ.

Kdybyste nebyla pracovnÄ› vytĂ­ĹženĂĄ a mohla volnÄ› disponovat svĂ˝m Ä?asem, kterĂ˝ koncert z letoĹĄnĂ­ho programu byste si vybrala?

NabĂ­dka hudebnĂ­ch vystoupenĂ­ je vĂĄĹžnÄ› bohatĂĄ. MyslĂ­m si, Ĺže vybrat si jen jeden koncert je tĂŠměř nemoĹžnÊ‌ AvĹĄak vedle takovĂ˝ch jmen jako Gustav Mahler Ä?i Giuseppe Verdi bych volila asi Smetanovu HubiÄ?ku.

BlahopĹ™ejeme TomĂĄĹĄi HalĂ­kovi Ve stĹ™edu 22. Ä?ervna se v Oxfordu konala slavnostnĂ­ promoce. V NovĂ˝ch Hradech baroknĂ­ opera. ProÄ? tyto dvÄ› na prvnĂ­ pohled nesourodĂŠ udĂĄlosti spojujeme? ProtoĹže Ä?estnĂ˝ doktorĂĄt OxfordskĂŠ univerzity pĹ™evzal profesor TomĂĄĹĄ HalĂ­k, velkĂ˝ příznivce Smetanovy LitomyĹĄle.

Obřad Encaenia je velmi slavnostní, må dlouholetou tradici, konå se kaŞdý rok a význam-

nĂ˝m svÄ›tovĂ˝m osobnostem jsou bÄ›hem nÄ›j udÄ›lovĂĄny Ä?estnĂŠ doktorĂĄty. PrĹŻvodem vstoupĂ­ univerzitnĂ­ hodnostĂĄĹ™i do Sheldonian Theatre, po podepsĂĄnĂ­ se do Knihy Ä?estnĂ˝ch titulĹŻ je za zvuku varhan nĂĄsledujĂ­ do auly ti, kteří majĂ­ ocenÄ›nĂ­ pĹ™ijmout.

TomĂĄĹĄ HalĂ­k je teprve Ä?tvrtĂ˝m Ä?eskĂ˝m nositelem tohoto prestiĹžnĂ­ho ocenÄ›nĂ­. V roce 1927 ho zĂ­skal TomĂĄĹĄ Garrigue Masaryk,

(1Ä&#x160;6' 5&ÂŞ.',6' .#,-7,6' 69''67,6' ,'&01&7i' 5' <#21,6' # 7ä+,6' 5+ 10.+0' 018+0-; .'61i0ÂŞ*1 ('56+8#.7

,' O0 .

' 0 +

<CRQLVG UG FQ HQVQUQWVáüG PC VĂ&#x2020;OC 5OGVCPQXC .KVQO[wN VXĂ&#x161;OC QĂŠKOC JNGFGLVG MCĂĽFĂ&#x161; XĂ&#x160;MGPF 5OGVCPW C PGDQ UG UVCĂżVG PCwKOK HCPQWwM[ C UNGFWLVG \CLĂ&#x160;OCXQUVK MCĂĽFQFGPPĂ&#x160;JQ ĂĽKXQVC HGUVKXCNW <MTžVMC DWòVG X QDTC\G

2

v bĹ&#x2122;eznu 1940 Edvard BeneĹĄ a v Ĺ&#x2122;Ă­jnu 1998 VĂĄclav Havel. K rozhodnutĂ­ ocenit TomĂĄĹĄe HalĂ­ka vĂ˝znamnÄ&#x203A; pĹ&#x2122;ispÄ&#x203A;la jeho snaha o mezinĂĄboĹženskĂ˝ dialog a tĂŠĹž udÄ&#x203A;lenĂ­ Tempeltonovy ceny pĹ&#x2122;ed dvÄ&#x203A;ma lety.

PoÄ?ĂĄtkem Ä?ervna zahĂĄjil profesor HalĂ­k Ä?innost Centra pro studium politickĂŠ ďŹ lozoďŹ e, etiky a nĂĄboĹženstvĂ­, kterĂŠ bude pĹŻsobit pĹ&#x2122;i praĹžskĂŠ ďŹ lozoďŹ ckĂŠ fakultÄ&#x203A; a propojĂ­ se s vĂ˝znamnĂ˝mi svÄ&#x203A;tovĂ˝mi univerzitami: Oxfordskou univerzitou, Harvardovou univerzitou, Univerzitou NĂ´tre Dame nebo s VĂ­deĹ&#x2C6;skĂ˝m institutem humanitnĂ­ch vÄ&#x203A;d. Svou Ä?innost zamÄ&#x203A;Ĺ&#x2122;Ă­ na aspekty veĹ&#x2122;ejnĂŠho Ĺživota a otĂĄzky tĂ˝kajĂ­cĂ­ se rolĂ­ nĂĄboĹženstvĂ­ v souÄ?asnĂŠ spoleÄ?nosti.

SpoleÄ?nÄ&#x203A; s TomĂĄĹĄem HalĂ­kem zĂ­skali Ä?estnĂ˝ doktorĂĄt AmeriÄ?an Paul Krugman, nositel Nobelovy ceny za ekonomii, lord Mance, soudce NejvyĹĄĹĄĂ­ho soudu SpojenĂŠho krĂĄlovstvĂ­, japonskĂĄ architektka Kazuyo Sejima, hlavnĂ­ designĂŠr Applu Jonathan Ive, ĹĄpanÄ&#x203A;lskĂ˝ reĹžisĂŠr Pedro Almodovar Ä?i estonskĂ˝ skladatel Arvo Pärt.

Festivalu s láskou

Další ročník Smetanovy Litomyšle končí. Zámecké návrší na rok ztichne, aby se mohlo hluboce nadechnout a příští rok se znovu rozeznít v těch nejbarevnějších tóninách. Stejně hluboce nadechnout se ovšem musí i organizátoři, maraton to byl náročný. V tuto chvíli chceme představit ty, kteří vždy na několik červnových týdnů zmizí v útrobách zámku, stěhují, montují, zapojují, napojují… Bez nich by se nekonal žádný koncert, neodehrála se jediná opera. Tušíte správně, mluvíme o technickém zázemí festivalu, o partě lidí různých profesí, kteří po práci navléknou montérky a jdou… do práce.

že na jevišti stálo „pouze” lešení a za ním byla zadní projekce. „Když už říkáte zadní projekce… jen ty ledkové obrazovky, co byly v bednách! Kabely, světla, komplikovaná kovová konstrukce se zadními schodišti, která musela unést dva sbory a po níž běhal Vojta Dyk. Tolik beden jsme tady ještě neměli, zákulisí jich bylo plné!” Tento koncert pořádně prověřil síly technické skupiny. Ale zvládli to, jak jinak…

Máme mezi sebou ale i vysokoškoláky, ti čas většinou neřeší. Připravíme všechno, co je pro představení potřeba. Koncerty už pro nás jsou docela ´nuda´, rutina: postavíme elevace, praktikáble, židle a pulty na noty. Náročnější je opera, to spolupracujeme s techniky z divadel, ovšem jsou i představení extrémně náročná,” vysvětluje Karel Kalousek. A myslí přitom na Bernsteinovu Mši, kterou letos na festival přivezl Vojtěch Dyk. „Když přijede divadlo, třeba dva kamiony už v noci před představením, vynosíme kulisy a další potřebné věci, ale to není taková dřina, jako když vám dorazí kamiony po střechu nacpané bednami. Dykovy kamiony přijely o půlnoci, do té doby jsme museli uklidit kompletní produkci opery Národního divadla.

Pak jsme do rána vyložili čtyřicet tun materiálu a stavělo se až do odpolední zkoušky,” vzpomíná Karel Kalousek. A to by nezasvěcený řekl,

Festivalový program se chýlí k Velkému finále a další ročník Smetanovy Litomyšle skončí. Technici, kteří ještě několik týdnů před začátkem festivalu vestavěli do zámeckého nádvoří kompletní divadlo se vším nutným příslušenstvím, je po skončení zase musejí rozebrat, vše odvézt a uskladnit. „Po dlouhém festivalovém maratonu tak pro ně posledním potleskem festival nekončí, mají neuvěřitelnou výdrž a bez lásky k festivalu by to dělat nemohli. Zvláště když jim nemůžeme zaplatit tolik, kolik by si zasloužili,” říká ředitel festivalu Jan Pikna. „Rád bych jim tímto poslal velké poděkování, obrovsky si jejich práce vážím. Stejně tak ale musím poděkovat všem dalším pořadatelům, uvaděčkám, kolegům a spolupracovníkům, hasičům, záchranářům… Jsme úžasný tým a myslím, že to návštěvníci cítí.”

„Chtěl bych zdůraznit, že jsme tým, sám člověk nezvládne nic,” říká Karel Kalousek, vedoucí techniky, sotva otevřu dveře do „kamrlíku”, jak se oné zámecké místnosti familiárně – a nutno podotknout i láskyplně – přezdívá. Scházejí se v ní všichni, kdož mají s technickou stránkou festivalu co dočinění. Karlova parta čítá třicet lidí, část jich pracuje na parkovištích a část tvoří tzv. technickou skupinu, „stagehands”.

Jsou to studenti i pracující, kteří si berou po čas festivalu dovolenou.

V pravidelném tempu Každý festivalový den má stejný rytmus: představení skončí, lidé odejdou, technici nastupují. Demontují, uklízejí, montují. Aby druhý den bylo všechno dokonale připravené. „V mezičase, tedy v době, kdy se koná představení, se chlapi převléknou do obleků a fungují jako pořadatelská služba. Mimo jiné pozorně sledují hlediště a zasahují, když se některému návštěvníkovi udělá nevolno. To se stává obzvláště, když teploměr šplhá k výškovým rekordům. Mají sílu vynést člověka z dlouhé řady a předat ho do péče záchranářů. Po skončení produkce se zase převléknou do montérek a všechno jede nanovo,” říká Karel Kalousek. A co je na celé věci nejúžasnější? Všichni se stále usmívají, mají dobrou náladu a nedovedou si představit, že by příští rok absentovali.

Zaslouží si velký dík

Každý den nová výzva „Nastupujeme na desátou dopoledne, končíme obvykle kolem třetí ráno, ale někdy se nám to protáhne až do šesti. Tehdy si už chlapi berou dovolenou, jinak chodí normálně do práce.

3

ROZHOVOR S VOJTĚCHEM STŘÍTESKÝM

Dramaturgova práce má okamžitou odezvu Každý ročník Smetanovy Litomyšle je velkým kulturním zážitkem, jen s těžkým srdcem vyškrtáváme pořady, které opravdu z časových důvodů navštívit nemůžeme.

Dramaturgie festivalu je promyšlená do nejmenších detailů, a to na léta dopředu.

Umělecký ředitel Smetanovy Litomyšle Vojtěch Stříteský totiž v podstatě žije v budoucnosti.

4

Festival má nové kontury, co to pro dramaturgii znamená?

Správní rada projednávala dokument týkající se období 2016–2024 a výstupy se do nejbližších dvou ročníků, které jsou programově v podstatě připraveny, nepromítnou zásadně.

Ale některé již ano – určitě bude snahou více tematicky propojit svět hudební a výtvarné Smetanovy Litomyšle, začneme naplňovat partnerství s Českou filharmonií a s velkým předstihem musíme pracovat na přípravě vlastních inscenací. Ale nečekejte, že by se měla dramaturgie úplně proměnit. K tomu ani není důvod. Budeme ji zkvalitňovat, rozvíjet synergie a nadále přicházet s premiérami, novinkami, vlastními pořady.

Uvažovalo se o zařazování „malých koncertů” v průběhu dne. Budete zvát tria, kvarteta, můžeme se těšit na recitály nebo připravujete úplně něco jiného?

Myšleno je především rozšíření a stabilizování nabídky o víkendech, kdy bychom si přáli udržet ve městě co nejvíce hostů. Hrát ve všední den více než jednou zatím nelze. Víte – on občas bývá „malý” koncert organizačně stejně náročný jako ten na nádvoří. Dramaturgicky bych se nechtěl svazovat do určité striktní formy. Zachovat bohatost nabídky, ale více se zaměřit na koncentrovanější programové linie. To zní trochu vědátorsky, ale myslím, že z programů příštích ročníků bude jasně patrné, co tím myslím.

V letošním roce jsme viděli hned tři mimořádné projekty, Bernsteina, Mahlera a Sólo pro 100 smyčců. Půjde festival i v budoucnu touto cestou?

Určitě nebude snadné překonávat letošní obrovský úspěch Bernsteinovy Mše či dopad Mahlerovy Osmé symfonie. Ale plány máme i nadále velké! Myslím, že nastal čas k provedení Gurrelieder Arnolda Schönberga, v květnu jsem dokončil z veršů našich básníků libreto kantáty Český poutník, kterou bude premiérovat Česká filharmonie pod taktovkou Jiřího Bělohlávka k 100. výročí republiky na 60. ročníku festivalu. A na něm vystoupí také – v České republice prvně – i jeden z představitelů absolutní světové pěvecké špičky, smlouvu už máme uzavřenou.

Logisticky hodně náročný a prací na dva roky bude projekt Zpěváčci kraje mého.

Takhle to chodí. Realizujete konkrétní ročník, ale myšlenkami a v PC jste dva i tři roky v předstihu.

Hvězdní sólisté jsou v Litomyšli každoročními hosty. Nemá ale festival ambici vyhledávat mladé talenty, u nichž se předpokládá slibná budoucnost?

Nemyslím si, že by právě toto mělo být úkolem dnes již prestižní hudební přehlídky – u nás už by měli vystupovat spíše hotoví, zralí umělci. Ale v dramaturgii není radno brát žádná tvrzení doslova – podívejte, takový Lukáš Vondráček (vítěz letošní Soutěže královny Alžbety v Bruselu – pozn. red.), u nás hrál Griega už před třinácti lety! Určitě by bylo skvělé, kdyby festivalu předcházela interpretační soutěž. Již o tom s Honzou a Evou Piknovými mluvíme, ale je to běh minimálně na střední trať, to se nestane hned.

Mezi oblíbené patří koncerty na přání či crossovery, jakou cestou chcete jít v této oblasti?

Tak já nejsem moc příznivcem škatulkování, kdo a co se vejde do jaké krabičky. Ať si to

zní sebevíc jako klišé – u mě rozhoduje pouze to, co slyším: dobré, kvalitní, nebo šunt? A troufám si říct, že toto tedy za ta dlouhá desetiletí poznám neomylně. To však přirozeně neznamená, že dobrou hudbu nemůže pokazit špatný výkon. Ovšem když se sejde velké dílo s kongeniální interpretací?

Letos jsme toho byli svědky třeba v jízdárně při provedení Vasksova Klavírního kvartetu; to pak člověk i zapomene, že je fakt hrozně unavený… Za rok bude jubilejní 20. koncert na přání, tam hudebně zazní ještě podrobnější vyjádření mé prosté filozofie dobrý/špatný.

Můžete prozradit něco víc o příštím ročníku?

Každý rok v rozhovoru pro poslední číslo Festivalových novin něco prozradím a není proč dělat letos výjimku. Padesátá devátá Smetanova Litomyšl začne v pátek 16. června koncertem České filharmonie pod taktovkou světoznámého Semjona Byčkova a vyvrcholí ve čtvrtek 6. července 2017 sborovou scénou, která si v posluchačském dojmu nezadá s Mahlerem. V plánu je 33 představení a pořadů, a navrch nový cyklus varhanních dostaveníček. Raduji se z toho, že budeme mít opět dva smetanovské operní tituly – nové Tajemství z Ostravy a zopakujeme pražskou Prodanou nevěstu. Brněnský soubor k nám přiveze Její pastorkyňu a Ponchielliho Giocondu. Na Nových Hradech máme v plánu – v Čechách vůbec prvně – uvést jisté rané dílo Georga Friedricha Händela. A neustále jednáme o technických možnostech scénického provedení rockové opery Jesus Christ Superstar. V galakoncertu se chystáme na návštěvu Vídeňské státní opery,

GEORGES BIZET: CARMEN

Příliš frivolní a realistická přijede také Poznaňská filharmonie, Česká Sinfonietta bude hrát mimo jiné Berliozovu Fantastickou. Ale II. nádvoří bude patřit i baletu Národního divadla Praha – chystáme uvedení Sóla pro nás dva (Petr Zuska – Jaromír Nohavica). Nesmírně silnou vidím již dnes řadu pořadů, které se budou konat mimo nádvoří – v jízdárně, v chrámech. Namátkou a na ochutnání: co říkáte na Goldbergovské variace v Sitkovetského úpravě pro smyčcové trio s Jiřím Bártou?

Prožíváte jako dramaturg nějakou sebereflexi? Vnímáte kolem sebe třeba i kritické hlasy?

Víte, dramaturg má nastavené zrcadlo jako málokterá jiná profese. Když sestavím program, o který nebude zájem, vím ihned, že jsem se dopustil nějakých chyb. A to si nemohu dovolit, protože příjem ze vstupného je pro nás velmi podstatnou složkou rozpočtu. To ale naprosto neznamená, že kvůli kase budeme hrát dokolečka Aidu či Carmina burana! Hlasy samozřejmě slyším a zaznamenal jsem určitou diskuzi, zda je náš program dostatečně odvážný a otevřený „nové hudbě”. Já nemám potřebu se v tomto směru hájit, protože v kontextu naší dramaturgie považuji takto nastolenou otázku za bezpředmětnou – v několika málo dnech tu hrajeme třeba Messiaena, Weilla, Vaskse, Kiłara, Góreckého… Spíše bych rád trochu vysvětlil, proč má naše dramaturgie právě tento, do jisté míry „posluchačsky vlídný”, charakter. Jsem si jistý, že každé město a každý festival vyžaduje rozdílný přístupový kód. Jeden a týž program bude na různých místech působit rozdílně. V Litomyšli je festivalové centrum na Zámeckém návrší a festival se koná v létě, často pod otevřeným nebem. Z podstaty věci prostě nemůžeme být festivalem hledačským, více zaměřeným na „contemporary music”! Myslím, že bychom přišli o velký počet návštěvníků a noví by se sem nehrnuli, protože již mají „své”, obyčejně nesmírně štědře dotované přehlídky. Vůbec se tedy nebráním nové tvorbě, vždyť zde často uvádíme premiéry – ale musí jít o hudbu opravdu kvalitní a vhodnou pro naše pódia. Pro mne je vytvoření programu každého ročníku velkým svátkem! Strašně moc si svobody na tomto poli považuji a snažím se ji dle nejlepších znalostí splácet. Ne pro pocit osobního uspokojení, ne pro správní radu – ale pro návštěvníky Smetanovy Litomyšle, které nám i v metropolích mohou závidět!

Propadák to byl. Pařížská společnost nedokázala Carmen vstřebat. Její tehdejší představitelka Célestine Galli-Marié při premiéře pobouřila publikum i kritiku, vyčítali jí, že hlavní hrdinku interpretuje až moc realisticky. Zdrcený Georges Bizet, který zemřel pouhé tři měsíce po prvním uvedení opery, odešel ze světa s přesvědčením, že jako skladatel naprosto selhal.

Dnes jedna z nejhranějších a divácky nejvděčnějších oper, jež se řadí do žánru opéra comique, přestože má tragické finále, měla komplikovaný osud. V roce 1875 ale platila jiná společenská pravidla, než je tomu dnes, a Salle Favart, kde se premiéra odehrávala, se otřásal… odporem. Jen si to představme: sbor pochybných existencí, pašeráci, cikánka hlavní hrdinkou, navíc frivolní, živočišná, ústředním motivem díla vášeň lásky, žárlivost – realisticky podaná, ale co hůř: v samotném závěru vražda! A to vše v divadle, kam chodili spořádaní měšťané, kde (možná) dokonce mohlo ve vší počestnosti dojít k prvním nesmělým partnerským schůzkám. Takový skandál!

Nenechte ji zemřít Už při čtení libreta se prý tvářil velmi zdrženlivě, eufemisticky řečeno, ředitel divadla Adolphe de Leuven, sám též libretista: „Carmen! Copak není zavražděná svým milencem? V Komické opeře! (…) To přece není možné! Prosím vás, snažte se ji nenechat zemřít! Smrt v Komické opeře! To ještě nikdo nikdy neviděl! Slyšíte, nikdy! Nenechte ji zemřít! Prosím vás, mí drazí!” zoufal si. Leč nebyl vyslyšen. Carmen v den premiéry zemřela a za pár měsíců na to i její autor. Ošklivá anekdota, která tehdy kolovala, připisovala

skladatelův skon „karetní” árii – cikánky přece třikrát za sebou vytáhly Smrt.

Jediný, kdo okamžitě pochopil potenciál díla, byl německý filozof Friedrich Nietzche. „Žádná Senta, která se rovná Sentimentalita!

Ale láska jako osud – cynická, nevinná, hrozná – a právě v tom ryzí! Láska, která obsahuje válku a smrtelnou nenávist obou pohlaví!"

V hlavních rolích velké hvězdy Osm let musela Carmen čekat, než si našla cestu k srdcím diváků, aby se v nich nakonec pevně usadila. Dodnes patří k nejhranějším světovým operám, její nádherné árie interpretovaly největší hvězdy operních scén.

V nespoutanou cikánskou krasavici, již zničila vášeň, kterou rozpoutala, se proměnila například Maria Callas, Jelena Obrazcovová či Magdalena Kožená, Dona Josého zpíval Plácido Domingo, Jonas Kaufmann či José Carreras, Escamillia třeba Robert Merrill nebo Ildar Abdrazakov. Zajímavá pro nás může být informace, že první zvuková nahrávka opery vznikla v roce 1908 v Berlíně.

V titulní roli se představila Ema Destinnová.

Do Litomyšle Carmen přiváží Janáčkova opera Brno, v hlavních rolích uslyšíme Atalu Schöck, Luciana Mastra (Don José) a Svatopluka Sema (Escamilio).

SMETANOVA LITOMYŠL DO KAPSY Mějte Smetanovu Litomyšl vždy po ruce s mobilní aplikací!

Stahujte zdarma na Google Play a App Store.

5

VELKÉ FINÁLE

Jakub Hrůša mezi Británií a Kontinentem

Foto Pavel Hejný

Příroda a v ní citlivě provedená stavba prvotřídního divadla světa, kam se sjíždějí dokonale oblečení hosté ze všech koutů. Opera, ovce, publikum piknikující na trávě…

Takový je festival v Glyndebourne na jihu Anglie.

Nenapodobitelné unikum. Co je ale nejpodstatnější: nikde jinde na světě se nedělá opera s tak detailním a harmonickým zanícením jako zde, říká Jakub Hrůša, který letos diriguje závěrečný festivalový koncert Smetanovy Litomyšle. Pak se vrací zpět. V Glyndebourne je jeho operní domov. Je tam opravdu šťastný.

Díky tomuto místu prý operu opravdu zbožňuje…

A na podzim ho čekají Bamberští symfonikové.

Počítáte si provedení Mé vlasti? Kolikáté je to litomyšlské?

Vedu si již několik let podrobné zápisy o svých dirigentských aktivitách, a tak odpověď znám.

Litomyšlské provedení celého cyklu bude mé dvaadvacáté. Vltavu jsem ale dirigoval již padesátsedmkrát, Šárku čtyřicettřikrát.

Každopádně ale prý první s Českou filharmonií…

Ano, je to tak. Moc se na ně těším.

Je to opravdu tak mimořádná a výjimečná, sváteční skladba?

Naprosto. Až tak, že se ostýchám ji dávat na program tam, kde hrozí, že by se ona mimořádnost a svátečnost mohla vytratit. Většinou se ale daří toho správného kontextu docilovat. Z nadcházejících příležitostí bych jmenoval zejména provedení s Chicago Symphony Orchestra v jejich abonmá příští sezony.

Naposledy tam dirigoval Mou vlast Rafael Kubelík v roce 1983. Z managementu orchestru, který se na tento úkol chystá jako na výjimečnou událost, jsem dostal výpisy všech tamních provedení. Mohu tedy jmenovat: 23.–24. říjen 1952 (Kubelík), 23.–24. leden 1969 (Kubelík), 27.–29. říjen 1983 (opět Kubelík). Pak už nic. Vidíte, že je to dost síla!

Jak se dirigentovi přepíná mezi operou a koncertními úkoly?

Báječně. Nechci, aby to znělo jako klišé, ale vážně se cítím na koncertním pódiu nejlépe zrovna tehdy, když se na ně vracím z operního orchestřiště – a vice versa.

Kolikátou vaší inscenací v Glyndebourne jsou Příhody lišky Bystroušky?

6

Znova se hned do Glyndebourne v červenci vracím – představení Lišky je celkem třináct! Na tamním letním festivalu jsem poprvé dirigoval v roce 2008 Bizetovu Carmen, v roce 2010 následoval Mozartův Don Giovanni, Brittenovo Utahování šroubu v roce 2011 a Pucciniho Bohéma další rok. Loni jsem řídil opět Carmen a letos Lišku Bystroušku. Do mého diáře teď ale nově vstoupil ještě záskok za indisponovaného Kazušiho Ona v poslední opeře letošní přehlídky – převezmu Brittenův Sen noci svatojánské, kterým se zde, stejně jako Berliozovou Blaženou a Benešem, slaví shakespearovské výročí. Je to pro mě po Šroubu opět velké vyznamenání – tím spíš, že dva tituly v jedné sezoně zde nikdo kromě uměleckého šéfa nediriguje a že mi tohoto Brittena svěřují právě proto, že se jim tak líbil můj Britten v roce 2011. Nesmírně se na tento titul těším; máme fantastické obsazení a na scéně je to již několikátý revival „klasiky” glyndebournského jeviště z režisérské dílny Petera Halla.

Byla teď vaše červnová izolace v Glyndebourne, možnost (a nutnost) absolutního soustředění jen na to, co se týká tamního festivalu, příjemná?

Bytostně příjemná. Pokud mohu být trošku osobní, pobyty v Glyndebourne jsou navzdory vší intenzitě práce duševním, a někdy dokonce duchovním odpočinkem. Zdá se mi, že v Glyndebourne žiji plněji a rostu. Je to nutný a požehnaný kontrast k občas až zběsilým cestovním peripetiím, které naplňují můj diář v jiných částech roku… Podobný pocit mám teď nově ve franském Bamberku, svém novém profesním domově.

Co se recenzentům líbilo na Lišce nejvíc?

Je to až nemístné to takhle říct, ale když se to zprůměruje, tak asi výkon orchestru pod mým vedením. Měli jsme téměř desítku recenzí, v hlavních novinách i na internetu, a každá pěla uznání směrem k výkonu hudebníků. Avšak i scéna se dočkala pevného ocenění! Co mě osobně nejvíc potěšilo, byla konstatování, že Janáček zněl opravdu jako Janáček. Jedna kritika zmínila, že London Philharmonic Orchestra občas znějí až příliš „zkultivovaně”, ale že tentokrát to mělo opravdovou zvukovou razanci a šťávu. Jiná se zase podivovala nad tím, že při všem respektu a obdivu k hrdinovi janáčkovské propagace Charlesi Mackerrasovi, který měl ke Glyndebourne také blízký vztah, možná přece čeští dirigenti dělají Janáčka zase ještě jinak.

Ty kritiky byly dost poučné a žádná nebyla blbá.

Jak se těšíte do Bamberku, co tam s vámi přijde nového, zajímavého?

Těším se opravdu moc. Těžko takhle krátce říct. Samozřejmě předně nový duch provádění hudby, můj předchůdce Jonathan Nott a já jsme dost odlišní typové, a co si nejvíc přeji, lidská i umělecká harmonie. Asi více slovanského, nejen českého repertoáru. Doufám, že samé zanícení, vášeň pro hudbu a koncertní, nahrávací a cestovní výboje. Zahajujeme například programem z děl Varèse, Voříška a Mahlera – takových neotřelých kombinací bude víc. Čekají i nějaké „české” podněty, nebo jen impulsy obecně umělecké?

Ano, ale nebudeme je přehánět. Nikdo, mě nevyjímaje, si nepřeje, aby se Bamberk

Je vůbec potřeba přinášet nové a nové podněty? A je to v lidských silách?

Na to dovedu odpovědět jediným způsobem: je to NEZBYTNÉ! Lidské síly jsou do jisté míry snad právě k tomu. Ale na „novost” se nelze upínat. Stejně důležité je uchovávat hodnoty již existující, pečovat o ně a rozvíjet je. Vztah s orchestrem je ovšem cesta – jako život sám.

Co vás čeká v nadcházející sezoně s Českou filharmonií?

Krásné projekty. Začneme na Dvořákově Praze provedením všech pozdních symfonických básní Antonína Dvořáka: oněch čtyř erbenovských a ještě Písně bohatýrské.

V sezoně samé pak spolu předvedeme Berliozovu Fantastickou, ke které se nesmírně rád vracím – naposledy v uplynulém roce v Bamberku a předtím v živě nahrávaném a na CD vydaném koncertě s Tokyo Metropolitan, pak Kabeláčovo Mysterium času a uprostřed programu schubertovský malý písňový cyklus s orchestrem, kde bude naším sólistou Adam Plachetka, fantastický kumštýř, s kterým se k mé radosti i lidsky rádi vídáme.

A co neobyčejného jinde?

Moje příští sezona se nese nejvýrazněji zřejmě ve jménu velkých vystoupení v Severní Americe. Čekají mě tam abonentní koncerty v Boston Symphony, New York Philharmonic, Chicago Symphony, The Cleveland Orchestra, Dallas Symphony a Toronto Symphony. Jinak budu také debutovat v Tonhalle Zürich, u Mahler Chamber Orchestra nebo u Santa Cecilia v Římě. Vracím se k Philharmonia Orchestra v Londýně, k orchestrům DSO a RSB v Berlíně, do Gewandhausu v Lipsku, WDR v Kolíně, SWR ve Stuttgartu, k orchestrům v Tokiu a Ósace, poprvé pojedu ke Španělskému národnímu orchestru do Madridu, podívám se opět k Vídeňským symfonikům. Hlavní nití mé činnosti je ovšem Bamberk a Česká filharmonie. U nás vystoupím také s PKF, s Filharmonií B. Martinů ve Zlíně a s Filharmonií Brno.

Pro publikum, aby jeho gesta ozřejmovala průběh hudby a pomáhala intenzivnějšímu prožitku?

To bych viděl rovněž jako sekundární. Dirigentova „síla”, pokud to chceme takto stavět, by na koncertě, a vlastně i v opeře, měla být „vidět” i při zavřených očích. Tedy popravdě víc slyšet, než vidět. Jisté ovšem je, že by naše gesta neměla v prožitku hudby, o kterou jde, překážet.

Musí být dirigent extrovert?

Myslím, že ne, i když tak mnoho lidí soudí.

Extrovertovi se lépe zprostředkovávají vnější stránky té profese – a vlastně i hudby. Provokativně ale myslím, že extrovertem nemusí být nutně žádný jevištní umělec. Zdá se mi, že by jeden i druhý ale měli bytostně umět dát ze sebe při provedení maximum – a to z hloubky. Jít s kůží na trh. Nemusí se tak ale dít extrovertně… Zřejmě však budou dirigenti-introverti přece jen v menšině.

Mimochodem – k čemu je potřeba dirigent především: ke koordinaci provedení a k důležitým podnětům pro orchestr v průběhu skladby?

Myslím, že kromě obou věcí, co jste zmínil, nadto hlavně ke stmelení všech k inspirativnímu výkonu a prožitku!

Potřebuje mít vedle ryze hudebního i talent pohybový, manuální?

To asi ano. I když ne baletní ani taneční. Důležitá je koordinace, srozumitelnost a výmluvnost. A „svojskost”. I když ne nucená – přichází v životě jaksi sama postupně, je-li člověk sám sebou. Aspoň já to tak mám.

Pro vytvoření, dodání a zaštítění jedinečného uměleckého obsahu?

Ano.

Vzpomenete si, jak jste se cítil na pódiu před patnácti lety – oproti tomu, jak se cítíte dnes? „Důležitěji” a ambiciózněji – co se mě samého týkalo. Dnes myslím více na hudbu a povětšinou tolik neřeším, co si kdo myslí.

Jedno mi ovšem není, v jakém rozpoložení je orchestr přede mnou. Více mi záleží na tom, jak se cítí a co vyzařují hudebníci, kteří jsou mi pro ten daný úkol svěřeni, a lidé za mnou, než jak se cítím sám. Mluvím tu asi hlavně o lidském rozměru své profese. A ještě na jednu věc jsem si teď vzpomněl: svobodněji dnes dýchám. A ještě snáz se rozechvěji nad krásou toho či onoho místa…

Pro image orchestru?

Hm… sekundárně asi ano. Ale běda, když snaha o to v činnosti dirigenta převáží…

Pro image koncertu?

Podobně jako výše. Image není slovo, které bych použil. Snad charisma.

Musí mít dirigent také talent pedagogický a manažerský?

Všeobecně psychologický. Jedním slovem empatii. Kdybych to měl vyjádřit nadneseně, měl by umět lidi kolem sebe spíše „obejmout” a „nést v náruči”, ne je postrkovat a k čemukoli nutit. Aspoň to je, co se týká hudby, můj ideál.

Foto Petra Klačková

najednou stal „českým hudebním městem”.

V propagaci našich klenotů je potřeba postupovat inteligentně a empaticky. Zrovna tak se budu já inspirovat jejich mistrovstvím v oblastech, které pro mě – při vší mé otevřenosti, o kterou snad úspěšně usiluji – nejsou třeba typicky „domovskými”. Zejména se těším na společné praktické zkoumání hudby Wagnerovy, vždyť mnoho hráčů Bamberských symfoniků každoročně účinkuje na bayreuthském festivalu! A hudby Brucknerovy.

Učil jste v Glyndebourne tak trochu orchestr „Janáčka”? Nebo to není potřeba?

Máme se moc rádi, a tak „stačilo” jaksepatří „sálat”. Slov nebylo moc zapotřebí, spíš jen k občasné „historce” z našeho kulturního osvětí. Naopak s pěvci a režisérkou Melly Still jsme debatovali až na dřeň. K tomu všemu jsou London Philharmonic Orchestra sami od sebe velmi soustředění a precizní.

A tak si dirigent, pokud je v jejich kvalitě neruší, může dovolit se i pořádně „rozmáchnout”,

7

VELKÉ FINÁLE

a dokonce i riskovat. Zkrátka být zodpovědně svobodný.

A když se postavíte na zkoušce před Českou filharmonii, co je potřeba je „učit”?

Nebo lépe – co je potřeba jim připomínat?

Přímo „učit” jistě nic, na to jsem v porovnání s nimi stále ještě nedozkušený. Připomínají se „normální” věci orchestrální hygieny – a šíří se, snad!, všeobecná vůle k co nejlepšímu výkonu. A když jsme u toho „učení” – uvozovky nutné! – to jistě probíhá oběma směry. Ještě donedávna bych myslel, že je potřeba sem tam připomenout úsměv a dělnou pohodu. Ale i to již dnes patří k pravidelným průvodcům koncertů i zkoušek České filharmonie. Atmosféra v tom orchestru se v nedávné době proměnila úchvatným způsobem. Je to fantastické!

A konkrétně v Mé vlasti?

Podívejte, v Mé vlasti se především hrozně moc těším na to, „jaké to bude”. Protože Mou vlast jsem do sebe jako dítě a dospívající vstřebal právě prostřednictvím České filharmonie. Poté jsem ji řídil doslova po celém světě. A teď mám tu čest se o své cítění toho našeho klenotu právě s Českou filharmonií podělit. Kéž je to krásný zážitek!

Vy nejste provokatér. Lze čekat spíše klasický výklad cyklu symfonických básní?

O provokaci mi jistě nejde a nikdy nešlo. Ale „klasický výklad”, to nevím… Má vlast patří ke skladbám, které mám již tak zažité, že

mohu na koncertě, domnívám se, nechat být takové či onaké „koncepty” a dílo opravdu žít.

Mnohé překvapení, a to nikoli v anarchickém smyslu, pak přijde i na mě! Miluji ovšem stavění velkých symfonických architektur. A to s plným prožitkem detailu. To je ostatně esence dirigentského kumštu, spojení těchto dvou úkolů.

…a také výklad romantický?

To zcela určitě. Klasický i romantický, přísně střežený i rozevlátý, sladký i pikantní, burácivý i subtilní, rozvážný i dravý – hlavně však, doufám, jedinečný. A pokud možno bez deště.

Petr Veber

SOUTĚŽTE SE ŠKODA AUTO

Vyhrajte na jeden týden nový Superb Stejně tak jako každým rokem mohou návštěvníci festivalu Smetanova Litomyšl soutěžit i letos o hodnotné ceny.

Stačí správně zodpovědět otázky na soutěžním letáku a vyplněný vhodit do připraveného boxu. Otázky vás prověří jak ze znalosti programu festivalu, tak i automobilového průmyslu, konkrétně ŠKODA AUTO. Ten je tradičním partnerem Smetanovy Litomyšle.

Losování proběhne 3. července 2016 v Klášterních zahradách.

Soutěží se o následující hodnotné ceny: 1. Zapůjčení vozu ŠKODA Superb 2.0 TDI na týden.

2. Dárkový balíček ŠKODA AUTO a festivalu Smetanova Litomyšl v celkové hodnotě 5 000 korun.

3. Dárkový balíček ŠKODA AUTO a festivalu Smetanova Litomyšl v celkové hodnotě 3 000 korun.

8

BEDŘICH SMETANA: HUBIČKA

Dialog o duši, povaze a motivacích Vendulky a Lukáše

Hubička Bedřicha Smetany ve mně zrála delší čas. Od oslovení brněnské Janáčkovy opery po samotnou realizaci uběhlo asi devatenáct měsíců, doba, během níž si člověk formuluje jasná témata, konkrétní tvary, nepostradatelné vteřiny, situace klíčové a momenty naopak epizodní. Koncept, který se střádal během prvních měsíců, byl postaven na dvou základních tezích.

V jedné z linií jsem v prvé řadě toužila demonstrovati kolorit vesnice jakožto sociální skupiny, před níž si jedinec nesmí dovoliti žádné tajemství, kdy zpráva obchází všechny přítomné chalupy – to není kritika, jen pohled na společenství, ve kterém Vendulka s Lukášem žijí. Možná by jejich vztah procházel jinými cestami, kdyby mohli býti alespoň někdy sami.

Možná ta Vendulčina hubička jenom nechce býti toliko veřejná. Od této myšlenky se pak rodilo scénografické gesto výtvarnice Evy Jiříkovské, kdy se výše popsaná teze proměnila do mnoha oken, skrze něž stále nahlížíme do dění na jevišti, podobný výtvarný rukopis pak následuje v druhém jednání.

Další, neméně podstatná idea, přišla s postavou Vendulčinou. Snad nikdo z nás se nemůže „uchichtávat” nad jejím příběhem, nad její genezí vztahu s Lukášem, kdy musela opodál přihlížet, jak Lukáš, její milovaný, slibuje před oltářem jiné. Kdy ona, zůstavší bez milého, sleduje běžný chod dění, kterého se nemůže účastnit. Snad by bylo i s kým, ale bylo by to štěstí? A pak přijde ta smrt, kterou si možná tolikráte ve skrytu duše přála. Pak přijde možná to potrestání, na které, zcela bez přiznání, možná párkráte pomyslela.

A přichází nový den, nová cesta, svobodný Lukáš. A nutnost smířiti se s vědomím, že moje štěstí je založeno na smrti jiného člověka. Ale ještě jeden člověk tu zůstal. A Vendulka, do té doby v samotě žijící, se má přes noc státi ženou, matkou, milenkou. A do toho lidé, sousedi za rohem, kteří vždycky ví, co je pro druhého nejlepší.

Přes všechnu vážnost popsanou v těchto řádcích si Hubička neodpustí stále si pohrávat

s jemným, laskavým, vlídným a „našišato” provedeným kotrmelcem, který neodmyslitelně patří k postavám, jež se tak moc snaží vzniknuvší patálii alespoň drobně uhasit.

Těmito „uličkami” jsem se prodírala společně s povídkou Karolíny Světlé, libretem Elišky Krásnohorské, však v prvé řadě společně s hudbou Bedřicha Smetany. On mi byl největším partnerem v dialogu o duši, povaze

a jednotlivých motivacích Vendulky a Lukáše.

Moje první „smetanovská” režie si s sebou přivlekla upřímnou touhu rozklíčovat vztah Vendulky a Lukáše, vztah dvou lidí, kterým život přinesl snad něco neobvyklého, ale ve své prvotní tragičnosti i možnost uchopit cit v pravdivém okamžiku – a poděkovat za něj.

Linda Keprtová, režisérka

9

CAROLUS IV. – REX ET IMPERATOR

Zpíval císař Karel?

Musel umět zpívat, říká David Eben o Karlu IV. Letošní 700. výročí narození nejznámějšího českého panovníka inspirovalo Scholu Gregorianu Pragensis k novému albu a s ním spojeným koncertům. Umělecký vedoucí mužského vokálního souboru v rozhovoru přibližuje, jaká hudba asi kolem císaře zněla.

Převažovala v jeho době duchovní hudba?

Určitě měl tehdy převahu chorál. I z hlediska Karlova vlastního životního nastavení. Povědomí o duchovním aspektu společenského života bylo pro něj důležité. Ve svém životopise píše, že ho vychovatel vedl k tomu, aby se naučil mariánské hodinky. A skutečně se je pak modlil. Je proto víc než pravděpodobné, že Karel musel zvládat i nějaký zpěvní projev. Podobně jako každý žák katedrální nebo klášterní školy. Duchovní hudba a hudba spojená s kultem u něj určitě hrála prim. Je to vidět i na tom, jak se staral o obřady v pražské katedrále.

A hudba světská?

Nějakým způsobem v jeho hudebním portfoliu také byla přítomna. Určitě doprovázeli společenské příležitosti a slavnosti nějací instrumentalisté. V listinách jsou záznamy o trubačích a podobně. Určitě se u dvora provozovaly nějaké jednodušší věci, písně například. Sekretářem Karlova otce byl, jak známo, skladatel Guillaum de Machaut. Ale nemysleme si, že zde jeho hudba zapustila hluboké kořeny. Nebylo pro ni publikum.

Převládal u nás tehdy ještě jednohlas?

Asi ano. Vícehlas je většinou jen záznamem nějaké vícehlasé improvizace. A dá se předpokládat, že se něco také zpívalo vícehlasně, aniž to bylo zapsáno. Určitě to záviselo i na lidech a jejich přístupu. Jestli hodnostář poklepal na rameno a řekl, že se mu to líbilo, a ať to takhle zase někdy zazpívají, anebo jestli řekl, ať mu sem takové novinky příště netahají…

10

Nazpívali jste na desku repertoár, který už zní v jiném kontextu na jiných nahrávkách, nebo jste našli i nové skladby?

Obojí. O některých věcech jsem věděl, že by měly na albu být. Jako třeba hudba ke svátku kopí a hřebů, který byl iniciován Karlem IV., takže vznikla z jeho podnětu. Premiérou pak je ukázka z repertoáru Emauz. Z kláštera, který rovněž vznikl z popudu Karla IV., aby zastupoval a provozoval slovanskou liturgii.

Z jakých pramenů čerpáte?

Nedochoval se žádný liturgický rukopis, ale nedávno byl objeven zlomek ve Slovinské knihovně v Lublani, kde je alespoň jeden kus uchován v úplnosti. Po mnoha staletích tedy poprvé zaznívá. Jsou to melodie, které bychom našli v západní sféře s latinským textem, ale tady jsou podloženy slovanským textem psaným hlaholicí. Tedy jde o zajímavé nahlédnutí do svébytné tradice.

Jak hodně jsou zpěvy na desce autentické?

My nearanžujeme. Chorál přepisujeme a provozujeme v jednohlasé podobě. U světské hudby víme, že byla provozována s doprovodem nástrojů. Zapsané to nikde není, ale známe podobu nástrojů. I to už něco napovídá o jejich možném využití.

Spolupracujete s Hanou Blažíkovou.

Je to naše moc milá kamarádka, skvělá zpěvačka a vynikající hráčka na gotickou harfu.

Na karlovském repertoáru se s námi podílí také hráč na dechové nástroje Jakub Kydlíček.

Ani pro něj nebylo složité najít odpovídající sty-

lizaci repertoáru, který jsme nahrávali. Jsme rádi, že jsme mohli s oběma spojit síly.

S nástroji Scholu Gregorianu Pragensis moc často slyšet není.

To je pravda, natáčení s dobovými nástroji je pro soubor novum. Ve světské hudbě jsou ale potřebné. Pokud už na našich nahrávkách nástroje zněly a znějí – ať už varhany, nebo violoncello – bylo to jen při našich výletech do hudby 20. století.

Máte v roce Karlova jubilea víc napilno?

Vedle vystoupení na Smetanově Litomyšli jsou to koncerty při výstavě ve Valdštejnské jízdárně, v rámci sezony FOK, v rámci festivalu Lípa Musica… Zájezdy do zahraničí…

Máme napilno.

Jak jste CD a svůj karlovský koncertní program koncipovali?

Snažíme se postihnout, co kolem něj mohlo znít, ať už když byl ve Francii, nebo potom v Čechách. A je to opravdu různá hudba: v kostele jiná než na náměstí, v hospodě jiná než na univerzitní koleji…

Z jakých pramenů jste čerpali?

Z Antifonáře Arnošta z Pardubic, což je jeden z klíčových dokumentů pro liturgickou hudbu v pražské katedrále v druhé polovině 14. století, ale také z univerzitních pramenů, existují například zápisky nějakého studenta, v nichž je všelicos, ale na několika listech i několik písní! Takový pozdně středověký poetický materiál na desce také zaznívá poprvé. Jsou to naše vlastní objevy, ale navazujeme na badatelskou práci předchůdců, zejména muzikologa Jaromíra Černého. A máme také jednoho šikovného studenta – doktoranda, který objevuje repertoár z prostředí intelektuální zábavy. Díval jsem se mu přes rameno a domluvili jsme, co bychom rádi převzali.

Petr Veber

Elegantně neznamená draze Co si obléct na Smetanku? Je to vždy trochu jiné. Na festivalu se hraje hudba různých žánrů, některé večery jsou slavnostnější, záleží na tom, zda člověk přichází jako běžný návštěvník, nebo jestli dostal pozvání i na společenská setkání.

Protože je Smetanova Litomyšl open air akcí, je k tomu vždy potřeba zohlednit velmi proměnný faktor – počasí. Na to, jak se obléci tak, abychom dostáli společenským pravidlům, ale přitom nezruinovali rodinný rozpočet, jsme se zeptali Aleny Nonnové, majitelky butiku s módní konfekcí, která „obléká” festival.

Té změny si všimne každý. Mladičkým uvaděčkám velmi sluší černé pouzdrové šaty doplněné bolerky a šátky ve festivalových barvách, jejich mladým kolegům zase klasický elegantní oblek s kravatou, pochopitelně též v barvách festivalu. O této proměně jsme psali v loňských Festivalových novinách, letos nás zajímalo jiné téma: Jak se máme na festival vhodně obléci my, návštěvníci?

Není to žádná věda „Smetanova Litomyšl je festival s velkým renomé a já mám radost z toho, že se sem lidé naučili chodit pěkně oblečení. Málokdy potkáte někoho, kdo nejde oblečen alespoň trochu společensky,” říká Alena Nonnová. „Lidé se sem těší, těší se i na to, že se hezky obléknou. Když přijedou na celý víkend, kolikrát se stane, že k nám do obchodu přijdou a chtějí na večer něco nového, v čem se budou cítit příjemně. Vždycky se u nás něco najde, a to v různých cenových kategoriích.”

V jednoduchosti je krása, napadne vás, když se probíráte oblečením vystaveným v jejím obchodě. Přesně totéž platí v souvislosti s oblékáním. Takže – co na sebe?

Dámy Základ: černé pouzdrové šaty. Sluší každé ženě v každém věku, jsou velmi variabilní, to znamená, že se dají jednoduše doplňovat kabátky v různých barvách, bolerky, šátky a šálami, krátkými propínacími svetříky. Stejně poslouží černá úzká sukně či černé kalhoty.

S bílou halenkou budou vždy elegantní, a to ať s drahou krajkovou, nebo s levnější šifonovou. Pokud někdo černou rád nemá, zvolí pouzdrové šaty v pastelových barvách a k tomu barevně odpovídající kabátky, šály…

Boty: Pozor na černé lodičky. K šatům v pastelových barvách mohou někdy působit tvrdě.

Vždy je ovšem noste s punčochami.

Kabelka: Ideálně psaníčko. Šperky: To je závislé na náladě. Elegantní jsou perličky. Každá žena každého věku v nich bude vypadat pěkně. „Festival se koná v létě pod širým nebem, ženy proto mohou jít i v barevných šatech, dokonce i bez punčoch a v otevřených botách, ovšem za jediné podmínky, a to, že sukně sahá minimálně do půli lýtek. Pokud je krátká, navíc úzká a žena má lodičky, nikdy by bez punčoch jít neměla,” říká Alena Nonnová. „Na koncerty Smetanovy Litomyšle by také neměla žena, byť by jí bylo dvacet, přijít v elastických minišatech, které působí

lacině. Ideální délka je pět centimetrů nad kolena.”

Zahajovací a závěrečný koncert vyžaduje formálnější, elegantnější oblečení, jak jsme ho výše popsali, na operu a ostatní koncerty festivalu je možné jít v kostýmcích pastelových barev, v pěkných letních šatech (ne plážových), doplněných šály.

Pánové Jak ti to mají jednoduché! Nebo ne? Klasický černý oblek by jim neměl v šatníku chybět. „Na zahajovací a závěrečný koncert by si pánové měli obléci konzervativní černý jednořadový oblek. K němu se dříve nosila běžně vesta. Měla skvělou schopnost posunout oblek o půlton výš. Pro tuto příležitost lze vzít i smoking, i když ten bych v našem případě volila, pokud by se požadoval na pozvánce na společenský večer,” říká Alena Nonnová.

Oblek vždy doplní bílá košile a kravata, která ladí s oblečením dámy. Kalhoty jsou samozřejmě s páskem, kravata by měla sahat do poloviny páskové spony. A stejně tak jako by

dámy neměly chodit bez punčoch, pánové by si měli hlídat ponožky. Nikdy by se jim nemělo stát, že když si sednou nebo přehodí nohu přes nohu, objeví se konec ponožky a holá noha. To je obrovské faux pas. Ostatně totéž se týká dam, pokud si oblečou kalhoty.

Takže, vážení, ponožky do půli lýtek nebo podkolenky.

Na operu či crossoverové koncerty mohou muži volit opět klasický formální oblek s bílou košilí nebo například oblek v modré barvě, ten je velmi módní, s hnědým páskem a hnědými botami (hnědá musí mít stejný odstín). Ponožky vždy podle barvy obleku.

Co nikdy ne Všechno sportovní, džíny, džínové sukně nebo šaty, kostkované či letní plážové košile, plážové šaty, svetry s košilí, kraťasy, košile s krátkým rukávem, plátěné kalhoty. Tenisky, sandály, žabky, kecky (natož kecky k oblekům!).

Není to vskutku žádná věda, elegantně se obléknout. A i pod teplým kabátem, bez něhož se někdy na Smetance neobejdeme, by se měly skrývat hezké šaty. Starší základ šatníku se dá vždy bez problémů doplnit novějším kouskem oblečení. A když se muž rozhodne investovat do nového obleku, protože ten, v němž se ženil, mu už opravdu nesedí, vejde se bezpečně do čtyř a půl tisíce korun. K tomu, abychom se cítili dobře a vypadali hezky, nám totiž postačí mnohem méně peněz, než bychom si možná mysleli.

11

ENSEMBLE BERLIN PRAG

Vilém Veverka, hoboj a baroko Zkušenosti jste sbíral v Orchestru mladých Gustava Mahlera díky Orchestrální akademii u Berlínských filharmoniků. Je taková praxe pro sólistu důležitá?

Bez průpravy v orchestrech by to šlo těžko.

Byl bych chudý. Nesetkal bych se s dirigenty, jako jsou Petr Altrichter, Jakub Hrůša nebo Tomáš Netopil. Už to je velmi obohacující. Ale jako interpret bych byl především chudší, kdybych se zblízka nesetkal se symfoniemi Gustava Mahlera. Stejně jako třeba symfonie Antona Brucknera jsou i ony v hudebních dějinách takovými milníky, že by je v nějaké formě měl poznat každý interpret…

Hobojista Vilém Veverka zdaleka není pouze hudebníkem. Mimo jiné také rád a skvěle fotografuje velehory, a to z exponovaných míst, kam se běžný turista těžko dostane. Letos přijíždí na Smetanovu Litomyšl společně se souborem Ensemble Berlin Prag. Dali se dohromady v roce 2011 jako uskupení špičkových německých a českých interpretů, kteří si předsevzali pozvedat interpretační standard a souborně provést všech šest Zelenkových sonát.

Myšlenka na podobné seskupení se táhne ovšem až k roku 2005, kdy se on a fagotista Mor Biron setkali jako stipendisté Orchestrální akademie Berlínských filharmoniků.

Pod vedením předního německého hobojisty Dominika Wollenwebera, Veverkova pedagoga, nastudovali některé Zelenkovy a Couperinovy skladby. Všichni tři nyní vystupují společně a s nimi ještě další – tak, aby se barokní hudbě dostalo stylově všeho, co k ní patří.

Vy nicméně zdaleka nehrajete pouze baroko. Hodně se věnujete i hudbě soudobých autorů.

Dostával jsem možnosti se tak profilovat – jako interpret hudby z doby po roce 1945, případně i skladeb, které vznikaly přímo pro mě. Zásadním momentem bylo první české uvedení kompozice Marka Kopelenta A Few Minutes with an Oboist – uvedení s Ensemble 21 a Jakubem Hrůšou čtyřicet let po napsání skladby. Kdybych měl hrát jen poválečnou, nebo naopak jen starou hudbu, nebyl bych spokojen. Zajímavá je právě rozkročenost – schopnost zvládnout celé spektrum od baroka po současnost. To je myslím úkol interpreta jedenadvacátého století. Nebýt úzce omezen. Nebýt spojován jen s něčím.

12

Hrál jste také na originální barokní hoboj?

Měl jsem za studií období, kdy jsem na barokní hoboj hodně hrál, abych se co nejvíc přiblížil estetice a možnostem interpreta barokní doby – a byla to skvělá průprava, hodně z ní čerpám. Hodně mi pomohla. Pro práci se zvukem i pro práci s hudebním textem. Pro schopnost empatie moderního člověka do světa barokního interpreta. Snad je to na mé interpretaci slyšet. Ale jestli teď mám v ruce barokní nebo moderní nástroj, to je vlastně jedno: hudba zůstává pořád ta stejná. Historicky poučenou interpretaci musí ovládat i univerzální interpret. Nemohu si dovolit, a podobně třeba ani houslista Pavel Šporcl, pominout stylovou stránku věci, která souvisí s hudební estetikou té které epochy.

Vyšlo vám CD s koncerty od Bacha, Telemanna a Vivaldiho. Co na barokní hudbě máte rád – virtuozitu? Zpěvnost?

Vivaldiho každý pozná po několika tónech. Od Telemanna je natočena ta nejkomplexnější skladba, jeho koncert nabízí všechny polohy, které si posluchač dokáže představit. A od Bacha jsou to ty nejprokomponovanější koncerty. Deska není podbízivá, ale je rozhodně atraktivní. S tvorbou přístupnou i pro toho, kdo svou cestu ke klasické hudbě hledá.

Nejde primárně o virtuozitu, ale jsou to virtuózní koncerty. A volné věty jsou zároveň extrémně kantabilní. Mohu tedy předvést celé interpretační spektrum. Pro mě fascinující neohraničenost. Čím jste v poslední době žil?

Posílením a zefektivněním spolupráce s harfistkou Kateřinou Englichovou. Začátkem spolupráce s Pavlem Šporclem. Na podzim na Hudebním fóru Hradec Králové uvedením epochální skladby s názvem Extáze, jejímž autorem je Qigang Chen… To je přesně to naplnění, které jsem si představoval, když jsem studoval. Které také zavazuje k něčemu dalšímu. Jsem ve fázi, co a jak dělat a s kým… a dělat to lépe – aby člověk neustrnul.

Petr Veber

FESTIVALOVÁ ZASTAVENÍ VÁCLAVA ŽMOLÍKA

Dědictví po bratrech piaristech Právě v těchto dnech mohou návštěvníci, kteří zavítají do budovy Fakulty restaurování Univerzity Pardubice v někdejší piaristické koleji na Zámeckém návrší, na chodbách vidět regály z někdejší knihovny bratří piaristů. Zatím zejí prázdnotou, ale dlouho by prázdné zůstat neměly. Tuto vzácnou knihovnu totiž předloni – po desítkách let, kdy se k ní nikdo nehlásil – získalo do svého vlastnictví město Litomyšl.

bička byla Španělka, a tak nepřekvapí, že v knihovně je mnoho cenných španělských tisků. Některá díla jsou ale i staršího data.

Najdeme mezi nimi jak vzácné rukopisy, tak prvotisky.

Zatím je knihovna uložená v depozitu města Litomyšle. A je to fond úctyhodný. Podle posledního seznamu z roku 1987 má – jak říká místostarosta – zhruba 7500 položek. Katalog na úrovni dnešní doby zatím chybí, a tak by v budoucnu mělo dojít k digitální katalogizaci knihovny a také k restaurování a digitalizaci jednotlivých vzácných knih.

Co dál?

Budoucí knihovna v přístavbě piaristické koleje zatím sloužila jako příležitostný výstavní prostor

„Českomoravská provincie Řádu zbožných škol – piaristů – nám ji bezplatně darovala,” upřesňuje místostarosta Litomyšle Michal Kortyš. „S piaristy jsme pak vloni v únoru uzavřeli smlouvu, na jejímž základě zůstává knihovna v našem městě a bude zajištěna péče o toto kulturní dědictví. Pochopitelně že kdykoli piaristům umožníme přístup ke knihovně a k jednotlivým svazkům, a to jak za účelem studia, tak historického výzkumu.”

Na správě knižního fondu je město předběžně domluveno s fakultou restaurování, která dnes v koleji sídlí.

z oboru rétoriky, poezie anebo gramatiky.”

Některé ze svazků pocházejí z poloviny 17. století, tedy z doby, kdy Řád zbožných škol přišel do Litomyšle. Připomeňme, že to bylo na pozvání Frebonie z Pernštejna, jejíž ba-

„Knihovna piaristické koleje se v budoucnosti – doufejme, že nedlouhé – vrátí do někdejší piaristické koleje,” sní nahlas Michal Kortyš, „a bude uložena v prvním patře v sousedství univerzitní knihovny, umístěné v nové přístavbě. Bude veřejnosti přístupná a předpokládáme, že její návštěva bude i součástí komentovaných prohlídek Zámeckého návrší. Vždyť působení řádu piaristů bylo po několik staletí spojeno s rozvojem vzdělanosti a rozkvětem našeho města. Knihovna je tak cenným symbolem litomyšlské historie.

V současné době právě město společně s fakultou restaurování hledá vhodný dotační titul, který umožní zmíněnou digitalizaci knihovního fondu a jeho restaurování. Drobné restaurátorské zásahy vyžadují ostatně i knihovní regály.” Těšme se na výsledek.

Díky Frebonii z Pernštejna „První katalog kolejní knihovny piaristů se nám dochoval z roku 1741,” vypráví ředitel Regionálního muzea v Litomyšli René Klimeš, „a později se do něj zapisovaly další svazky. Knihovní fond odráží zájmy piaristů jako vzdělávacího řádu, který se neuzavíral do sebe, ale zřizoval školy, ve kterých vzdělával chudé chlapce podle zásad křesťanské výchovy. V současnosti je fond knihovny rozdělen do věcných skupin a vedle převažující teologické a náboženské literatury jsou v něm zastoupeny i knihy právnické, zejména z oblasti práva církevního, anebo filozofické. Najdeme v něm ovšem i literaturu matematickou a astronomickou a poměrně četná jsou i díla historicko-geografická. Nepostrádáme však ani antické autory, knihy

Vizualizace knihovny od architektonické kanceláře Burian – Křivinka

13

APARTMÁNY V ZÁMECKÉM PIVOVARU

Ubytování s múzami

Obecně prospěšná společnost Smetanova Litomyšl pořádá především stejnojmenný festival, během roku ale připravuje i další akce, například Gastronomické slavnosti Magdaleny Dobromily Rettigové. Provozuje expozici ve sklepení litomyšlského zámku se sochami Olbrama Zoubka a známou voskovou plastikou Srdce pro Václava Havla, ve vinotéce nabízí vlastní řadu vín Château Litomyšl a od podzimu loňského roku spravuje také tři ubytovací apartmány v bývalém zámeckém pivovaru. „Jsme nezisková organizace, smyslem a oceněním naší práce není výdělek, ale spokojenost a pochvala klientů. Do všeho, co děláme, se snažíme přidat něco navíc. Apartmány tak nemohou být pouhým ubytovacím zařízením, chceme, aby jen samotný pobyt v nich byl kulturním zážitkem, za kterým má smysl do Litomyšle přicestovat,” říká ředitel společnosti Jan Pikna.

Originalita, osobitost Každý z apartmánů má svůj styl, příběh a také doplňkovou aktivitu. V exkluzivním místě přímo nad rodným bytem skladatele Bedřicha Smetany se nachází čtyřpokojový apartmán „hudební”. Je vybaven v měšťanském stylu 19. století tak, aby měl návštěvník pocit, že se vrátil do doby, kdy objekt obývala rodina sládka

Františka Smetany. Z oken má stejný výhled na průčelí zámku, jako měl kdysi malý Bedřich. Veškeré zázemí ale samozřejmě odpovídá požadavkům dnešní doby, a navíc je k dispozici gramofon se sbírkou desek nejenom s hudbou slavného litomyšlského rodáka.

Výtvarný apartmán „Výtvarný” apartmán je vytvořen z dřívějšího bytu, ve kterém pobývala čtveřice vynikajících českých výtvarníků, Olbram Zoubek, Václav Boštík, Zdeněk Palcr a Stanislav Podhrázský, když po sedmnáct sezon restaurovali sgrafita na litomyšlském zámku.

Vybavení apartmánu tuto dobu připomíná, první místnosti dominuje velký stůl, u něhož výtvarníci vedli večerní filozofické diskuze, otoman a staré křeslo pro krátký odpočinek po obědě. Druhá místnost je stejně jako kdysi přepážkou rozdělená na část s lůžkem a obývací část, v níž je možno z relaxačních křesel obdivovat zámek nebo se těšit pohledem na sochu dívky od Olbrama Zoubka či na obrazy ostatních výtvarníků. Pro kreativní návštěvníky je v apartmánu připraven malířský stojan i s kreslicími potřebami.

U spisovatelů Třetí apartmán, „literární”, připomíná dlouhou řadu spisovatelů, kteří v Litomyšli pobývali a tvořili. Stránku knihy připomíná barevná kombinace černé a bílé, použitá při volbě vyba-

14

vení, stěny místo obrazů zdobí zvětšeniny textů, které o Litomyšli napsali známí spisovatelé.

Aktivitou pro návštěvníky je knihovna s díly převážně autorů s Litomyšlí spjatých, jako je Alois Jirásek, Teréza Nováková, Božena Němcová, Jan Neruda, Matěj Kuděj a další. Kdo se nechá inspirovat prostředím, může sám napsat nějaké dílko. K dispozici mu je psací stroj, ale i notebook s připojenou tiskárnou.

Plné zázemí Všechny apartmány jsou uzpůsobeny k dlouhodobějším pobytům. Mají bohatě vybavenou kuchyňku, v každém je smart televize a vysokorychlostní připojení k internetu. „Během konání festivalu apartmány přednostně slouží k ubytování účinkujících, sólistů a dirigentů. Mimo tohoto období však jsou běžně dostupné hostům a pro někoho může být atraktivní i to, že obývá místnosti, v nichž před nedávnem bydleli Vojtěch Dyk, Aneta Langerová, Marie Fajtová, Dagmar Pecková nebo Jakub Hrůša,” usmívá se ředitel společnosti. „Inspirativní prostředí s kouzlem místa litomyšlského zámku mohou ocenit zejména milovníci umění. Ti si také v Litomyšli rozhodně najdou dostatek náplně i pro vícedenní pobyt. Právě pro ně jsme připravili toto ubytování s múzami,” zve k jejich návštěvě Jan Pikna. www.zameckeapartmany.cz

POSLOUCHEJTE S NÁMI

Festivalový playlist

Foto MAFRA - Tomáš Krist

Současnost je náročná, jako bychom seděli na vahách, které naši individualitu kalibrují hodnotami „peníze”, „úspěch”, „kariéra”.

Ploužíme se pak životem s antidepresivy po kapsách a přesvědčujeme jeden druhého, jak je to bezpečné, účinné a fajn. Není naším cílem bojovat s chemií, jen nabízíme jiný koktejl. Hudbu. Uklidňuje, tiší bolest, objímá, udivuje, uchvacuje, uvolňuje, přináší radost.

Hudba může snadno nastavit rytmus našeho běžného dne, dovolíme-li jí to, stane se nám nevtíravou a nenáročnou společnicí od úsvitu do setmění. S technikou, kterou máme k dispozici, není žádný problém naprogramovat si vlastní rádio a každý den s jinými melodiemi přirozeně harmonizovat duši i tělo.

A jaká hudba klidní duši těch, kteří se podílejí na přípravě či propagaci festivalu?

Pavel Kysilka prezident Smetanovy Litomyšle že právě zpěv ptáků byl Messiaenovou inspirací, a navíc mi touto volbou připomněl skvělý koncert na Smetance z roku 2016, kde zazněl Messiaen na všech rejstřících varhan kapitulního chrámu. Moje hlava při té milé vzpomínce dostala na varhany chuť, a tak aplikace před večerem spustila pár ukázek z Bachova Umění fugy s Helmutem Walchou.

J. S. Bach – Umění fugy

Je sobota prvního června 2024. Mobil mi za budíček vybral jazzový standard Round Midnight, čímž mi připomněl, v kolik jsem se včera přes všechna předsevzetí dostal do postele. Ale samozřejmě věděl, že mi udělá radost touto kultovní skladbičkou od podivínského průkopníka Thelonia Monka v podání legendárního Miles Davis Quintet s nezapomenutelným Johnem Coltranem.

Miles Davis Quintet – Round Midnight

Při večeři padl můj zrak na obrázek od Vítka Ondráčka z Kunštátu nazvaný Po zarostlém chodníčku. A aplikace pohotově dodala celý cyklus v podání Firkušného, čímž mi zase připomněla Smetanku z roku 2014, na níž jsme obdivovali touto Janáčkovou hudbou inspirovaný balet z Ostravy.

Leoš Janáček – Po zarostlém chodníčku

Po chvíli chytrá mobilní aplikace zvolila z nepřeberné digitální audiotéky YouTube, iTunes, Spotify, Grooveshark a desítek dalších zdrojů Bachovu Kantátu o kávě v provedení Nicolase Harnoncourta.

J. S. Bach – Kantáta o kávě. BWV 211 To aby mne upozornila, že mám nejvyšší čas vstát a posnídat. Pak inteligentní software sáhnul po příbuzném tématu, When God created The Coffeebreak (Esbjörn Svensson Trio).

When God created The Coffeebreak Zjevně si zanalyzoval data, která do něj vyslala mikročidla umístěná na mém těle a mé hlavě, a vyhodnotil je jako stav vzdálený plným obrátkám. A protože aplikace mezitím z kalendáře v mobilu vyčetla, že mne za chvíli čeká náročná práce, pohnala mne ještě do vyšší frekvence předehrou k Prodané nevěstě s Karlem Ančerlem a Českou filharmonií (Supraphon, Rudolfinum 11. – 12. září 1958).

Bedřich Smetana – Předehra k Prodané nevěstě Tím mne dvojnásob potěšila, protože mi připomněla i jednu milou věc, a sice že za pár dnů začíná Smetanova Litomyšl – a to ročník oslavující dvě stě let od narození Bedřicha Smetany! Po Prodance se hudba odmlčela, protože jsem se pustil v povzbu-

zené náladě do práce. Ta mi šla po hudebním restartu pochopitelně od ruky a s výsledkem jsem mohl být spokojen. A tak mi za odměnu pokoj rozezněla Čtvrtá symfonie Bohuslava Martinů, samozřejmě v mém nejoblíbenějším provedení Jiřího Bělohlávka s Českou filharmonií.

Bohuslav Martinů – Čtvrtá symfonie Opět jsem musel v duchu chytrou apku pochválit za to, že si z historických dat polohové služby v mobilu všimla, že z Litomyšle každý rok vyrážím na kole na Martinů rodnou Vysočinu, která se v jeho hudbě tak úžasně zrcadlí.

Po obědě jsem se projel na kole, kde mi muziku obstarávají pouze skřivani nad polními cestami. Hned po návratu se bytem rozeznělo Trois petites liturgies od Oliviera Messiaena.

Olivier Messiaen – Trois petites liturgies Zase jsem musel obdivovat chytrý software, který si mezitím zřejmě na Wikině vyhledal,

Ani nevím, jak a kdy jsem usnul při Missa Divi Xaverii od Dismase Zelenky, samozřejmě v podání Václava Lukse a jeho Collegia 1704 – opět hezké připomenutí mých pravidelných cest do Drážďan za muzikou od inteligentní aplikace.

J. D. Zelenka – Missa Divi Xaverii Chytrý software jako vždy zhasnul světla, zatáhl závěsy a pak si z dat vysílaných z čidel na mém těle a mé hlavě vyhodnotil, jak jsem byl s jeho celodenní hudební dramaturgií spokojen a zda by něco nešlo příště udělat o špetku lépe.

Poznámka na konec: Dnes, v roce 2016, jsou digitální technologie tak daleko, že tohle vše dokáží. A v roce 2024 se budeme smát, že jsme před osmi lety považovali za utopii něco, co se brzy stalo součástí našeho každodenního života.

Pokud byste zatoužili sdílet s Pavlem Kysilkou jeho oblíbené melodie, stačí navštívit webové stránky festivalu.

15

SMETANOVA LITOMYŠL A ČESKÁ FILHARMONIE

Litomyšlská hudební tradice a Velké finále Litomyšl je městem se silnými kulturními kořeny, jichž je hudba nedílnou součástí.

Půjdeme-li po notových stopách do minulosti, potkáme na té cestě piaristy, jejichž litomyšlské aktivity připomněl mimořádně působivý koncert Laudate pueri, který v krásném, až mystickém prostředí chrámu Nalezení sv. Kříže provedla Capella Regia Praha pod vedením Roberta Huga.

Hudba se však provozovala i na zdejším zámku, především v době, kdy byli jeho pány Valdštejnové, „zlatý věk” hudebních aktivit města se ale počíná v druhé polovině 19. století. Jejich východiskem se stává propagace děl Bedřicha Smetany a logickým důsledkem jsou úvahy o založení hudebního festivalu, které postupem času začínají nabývat konkrétnější podoby. „Litomyšl stále silněji toužila po vlastním hudebním festivalu. Vzorem jí byly dva festivaly pořádané v rodištích slavných hudebních skladatelů: wagnerovský festival v německém Bayreuthu a mozartov-

finále

ský v rakouském Salzburgu,” píše ve své knize 50 ročníků Smetanovy Litomyšle Jindřich Lněnička.

Prvním krokem k naplnění tohoto přání byly koncerty, které se uskutečnily v červnu roku 1946 ve Smetanově domě a těšně souvisely s jiným významným festivalem, Pražským jarem. „Letos si připomínáme 70 let od založení Pražského jara. V květnu roku 1946 tento nejstarší a největší náš festival založila Česká filharmonie za velkého přispění šéfdirigenta Rafaela Kubelíka. Téměř zapomenutou skutečností ale je, že o měsíc později Kubelík při-

vezl Českou filharmonii do Litomyšle a město, které tak dlouho toužilo po svém festivalu, dva koncerty, konané 22. a 23. června 1946, označilo jako Hudební slavnosti Smetanova Litomyšl I. V následujících letech se však festival nedočkal pokračování a zásluhu o založení Smetanovy Litomyšle si připsal až v roce 1949 ministr Zdeněk Nejedlý,” řekl v rozhovoru v třetím čísle Festivalových novin ředitel Smetanovy Litomyšle Jan Pikna.

Z paměti města ale tato událost nevymizela.

Poslední koncert letošní programové nabídky – Velké finále – bude proto mimořádně slavnostní. Můžeme ho chápat i jako symbolické poděkování všem, kteří se před sedmdesáti lety snažili rozeznít Litomyšl krásnou hudbou a udělali pro to vše, co bylo v jejich silách.

Smetanovu Mou vlast zahraje Česká filharmonie s Jakubem Hrůšou. Krásný zážitek!

58. ročníku festivalu Smetanova Litomyšl

16.00 hodin

19.30 hodin, videopřenos ze zámeckého nádvoří

ODPOLEDNE SE SAINT-GOBAIN ADFORS

VELKÉ FINÁLE

Oficiální partner festivalu Smetanova Litomyšl Vás již potřetí srdečně zve na setkání do Klášterních zahrad, na němž se v hudební části představí dámské vokální trio Prime Time Voice (evergreeny, swing, písničky z filmů) a především světoznámý bratislavský soubor virtuózních muzikantů Cigánski Diabli.

Bedřich Smetana: Má vlast Česká filharmonie, dirigent Jakub Hrůša Velké finále je připomínkou 70. výročí litomyšlských koncertů České filharmonie, která v rámci Hudebních slavností Smetanova Litomyšl I. přednesla Mou vlast pod taktovkou Rafaela Kubelíka ve Smetanově domě v neděli 23. června 1946

NEDĚLE 3. ČERVENCE 2016 KLÁŠTERNÍ ZAHRADY LITOMYŠL Po celý den vstup do zahrad bezplatný. Koná se jen za příznivého počasí.

Těšte se na příště Příští číslo vyjde v červnu 2017.

Tímto si vás, milí čtenáři Festivalových novin, dovolujeme pozvat na 59. ročník Smetanovy Litomyšle.

Generální partner festivalu Pod záštitou prezidenta České republiky Miloše Zemana, ministra kultury Daniela Hermana, ministryně pro místní rozvoj Karly Šlechtové a hejtmana Pardubického kraje Martina Netolického 58. ročník Mezinárodního operního festivalu Smetanova Litomyšl spolupořádají Pardubický kraj, Město Litomyšl a Smetanova Litomyšl, o.p.s. za finančního přispění Ministerstva kultury, ve spolupráci s Národním památkovým ústavem, Státním zámkem Litomyšl a Bohemian Heritage Fund.

Festivalové noviny • Noviny Mezinárodního operního festivalu Smetanova Litomyšl 2016 • V nákladu 3500 ks vydala © Smetanova Litomyšl, o.p.s. • Redakce: Smetanova Litomyšl • Foto: František Renza a archiv SL • Grafická úprava a tisk: H.R.G. Litomyšl